Ze života (nikoliv mého)

Navěky

Drabble: 

„To je normální, Leni. Koupíme novou,“ utěšovala maminka dívenku. Leni smutně svírala v ruce dopsanou propisku.
„Já chci tu svoji!“ vyhrkla. Maminka se shovívavě usmála. Děti, a ty jejich rozmary.
„Ale neboj, miláčku. Bude úplně stejná, slibuji.“ Leni zarputile vrtěla hlavou.
„Ne, to nebude,“ zašeptala.
Od té doby si koupila tisíce propisek a sešitů. Všechny popsala, a to, co vytvořila, pak prodala. Maminka na ni byla hrdá.
„No vidíš, a určitě si nepamatuješ, jak jsi kdysi vyváděla kvůli jedné propisce,“ prohodila jednou pozdě večer. Leni se pousmála.
„Ne, nepamatuju,“ odpověděla.
Vypsanou propisku, kterou vytvořila svůj první příběh, měla v kapse.

Slova ráda klamou

Úvodní poznámka: 

Původně jsem chtěla na tohle téma napsat něco strašlivě originálního a nečekaného...a pak jsem se dostala k té nejvíce klíšé interpretaci, co vůbec jde :D

Drabble: 

„Jsi má zářivá hvězda,“ šeptal jí do vlasů. Myslela si, že to znamená, že mu přináší světlo a správný směr.
„Jsi plachá a krásná jako Jitřenka,“ mumlal, „a já Slunce, věčně se snažící tě alespoň na chvíli spatřit.“
„Jsi má Jitřenka,“ opakoval se rty přitisknutými na jejím krku. Usmívala se. Milovala, když jí přirovnával k nejjasnější hvězdě. Připadalo jí, že pro něj něco znamená.
Neznamenala.
Probrečela spoustu nocí. Trvalo týdny, než se maličko vzpamatovala. Nemohla se kouknout na nebe, aniž by se vzpomněla na jeho slova.
A pak jí to jednou došlo. Jak byla bláhová.
Nejzářivější hvězda je přece Slunce.

Občas lze i osud překvapit

Drabble: 

Byli jako černá a bílá.
Už zase řvali jeden na druhého, s nosy jen kousíček od sebe. Ani jeden z nich už nevěděl, proč se hádat začali. Přeli se pořád. Potřebovali to k životu stejně jako dýchání.
Když vyšli ze školy, mysleli si, že už se nikdy nepotkají.
Ale potkali se. Hádali se.
A potkali se znovu. A znovu. Z hádek se postupně stalo přátelské pošťuchování, které přerostlo v soukromé vtipy, spiklenecké pohledy a dlouhé konverzace za temných nocí.
Když osud chtěl, aby se pořád dokola potkávali, tak proč nejít dál spolu?
Byli jako černá a bílá.
Navzájem se doplňovali.

Závěrečná poznámka: 

Upřímně, při psaní jsem myslela na Keitha a Lance z Voltron: Legendary defender, ale můžete dosadit kohokoliv (anebo nedosazujte vůbec...)

Zázrak?

Drabble: 

Všední den, jakých je na ulici městské periferie nepočítaně. Stejný lomoz a křik jako každý den kromě neděle. Klapání kopyt, troubení samohybů, výskání dětí a sakrování drsných, těžkou prací zmohutnělých chlapů.
Náhle rachot převeliký, troubení, jekot ženských, zvuk tříštícího se skla, praskání dřeva a skřípění kovu. A ticho přerušované jen slabým naříkajícím dětským hláskem. Ulice strnula. Pod převráceným samohybem leží dítě. Pomalu utichá jeho hlásek, tváře blednou, očka se zavírají.
Muži nedokážou samohyb zvednout, aby dítě vytáhli.
Až jeho matka, malá nanicovatá ženička, zoufale se zapře proti vozu a tlačí, až jej nadzvedne natolik, že je okolostojícím možno dítě vytáhnout.

Závěrečná poznámka: 

Snad je tam téma znát.

Obrázek uživatele Envy

Maska

Úvodní poznámka: 

Tak trochu BJB, ale nic lepšího by mě asi stejně nenapadlo

Drabble: 

Byla ženou mnoha tváří. Pečlivě si je pěstovala, jednu měla pro rodinu, další pro přátele, do práce jich měla hned několik. Také měla tvář pro partnery, pro večírky. Speciální výraz nasadila když chtěla rychleji projít frontou či získat u okénka nějakou slevu.

Tvářila se vesele i když byla smutná.

Tvářila se mile, i když uvnitř kypěla zlostí.

Nenávist skrývaná za lichotkami, zklamání a bolest potlačované za bezstarostnými úsměvy. Pocity malé holčičky a strachu skryty za koketním výrazem, a výraz spokojesti i při naprostém nechutenství, jen aby dosáhla nějakého cíle.

Nakonec už si ani nebyla jista, kdo ona sama vlastně je.

Obrázek uživatele Tenny

Šťastný konec

Drabble: 

"Po té, co Katherine a William překonali všechny nástrahy, následovala svatba. Po svatbě neuběhl ani rok, než se v kolébce ozval dětský pláč a mnoho dalších v letech následujících..."

Povzdechla si a zmáčkla klávesu backspace.

"Nakonec následovala svatba, měli pouze jedno dítě a žili šťastně až do smrti-"

Taky ne. Prostě to nesedělo. Katherine přece v příběhu říkala, že děti nechce.

"Po svatbě se odstěhovali na samotu a žili bezdětní až do smrti..."

Ale kolik lidí se rozvede a jsou z toho akorát mrzutosti?

"Pořídili si společně byt a kočku a prožili spolu mnoho příjemných dní.
Konec."

Autorka se usmála.

Závěrečná poznámka: 

Nedávno se ve mezi fanynkami romancí a červené knihovny rozvířila velká debata plná hádek - co je vlastně "šťastný konec"? Jedna skupina tvrdí, že správný šťastný konec je jenom, že se hlavní postavy na konci vezmou a mají kupu dětí. Druhá, do které patřím i já, si myslí, že pro šťastný konec u romance stačí, když hlavní hrdinové skončí spolu.

Protože upřímně, ne každý chce nebo může mít děti a myslím, že by to romance měli reflektovat. Pro každého je šťastný konec něco jiného.

Autorkou v drabbleti nejsem já, je to vymyšlená osoba. Ale třeba někde taková někde píše. :)

Obrázek uživatele Queen24

Předsudky

Drabble: 

,,Kam jdeš, někam s holkama?"
Nadechne se. Mohla by zalhat... Ale proč by měla?
,,Ne, s Matym."
,,To je zas tenhle," zatváří se mamka pochybovačně.
,,Ježiš mami! Co se ti na něm nelíbí!"
,,Všechno. Motorka, dredy, tetování... nezlob se, ale já si myslím-"
,,Ty se nezlob, ale vůbec ho neznáš, víš?"
,,Stačí, co vidím. Mně se líbil ten sympaťák, co za tebou chodil loni. Ten modrooký fešák."
Při vzpomínce na toho šmejda se jí málem udělá zle.
,,No, ten určitě," ušklíbne se.

Přijde táta. ,,Někam se chystáš?"
,,Jo, ven s Matym."
,,To je ten s drakem na noze? Pozdravuj ho!"

Závěrečná poznámka: 

Rodiče, co dodat :-D

Co zadek, tatínku?

Úvodní poznámka: 

Rodinka těsně před odjezdem na dovolenou. Tatínek je celý nesvůj, že jeho miláček - Trabantík musí nést takový náklad a vydržet tu dálku a vedro. Jenže si musí ještě domů odskočit na toaletu a to velmi urgentně. Manželka mezitím v domě balí tašku s jídlem na cestu. Manžel ji za chvíli volá, aby vyšla před dům.

Drabble: 

"Jiříí, zkontroluj auto, jo?" houkne směrem k manželce manžel a zasedá k volantu.
"A jak jako?" nechápe manželka.
"Přece jestli fungují světla a tak..."nakvašeně odpoví muž a gestem ji naznačí, kam má jít. Ta celá "šťastná" poslechne.
"Stěrače – stírají!"
"Odstřikovače – odstřikují!"
"Blinkry – blikají!"
"Světla – počkej – jo, svítí!"
Muž ji dalším gestem posílá dozadu.
"Světla – svítí!"
"Blinkry – blikají!"
"A jestli chceš vědět –zavazadla na střeše – chybí!"
"Zadek – sedí!"
"Počkej! Jak – sedí?"
"No na cihlách!"
"Já se na to...!" odkopává cihly otec.
Trabant se sune z kopce dolů.
"Ruční brzda – brzdí!" hlásí žena poté, co manžel skočil do auta a zabrzdil.

Panda

Drabble: 

Jestli někdo říká, že je v Čechách bordel, nic nejde podle plánu a že se improvizuje, tak nezná Itálii a Italy. Respektive nezná je pracovně.
Třeba nám dali jen malýho fiátka Pandu a poraďte si, jak umíte. Vozili jsme v něm všechno. A hned napoprvé jsme v něm vezli hlavní kolo od letadla. No, narvali jsme ho tam, dozadu se akorát vešlo, jsme přece mistři improvizace.
Tedy to auto mělo nějak divně těžiště a rozhozenou geometrii a vůbec se chovalo zvláštně, ale dojeli jsme.
Vystoupili.
Ohlédli se za divným zvukem.
Fiat vůbec nevypadal jako panda.
Vypadal jako sedící panáčkující pes.

Obrázek uživatele wandrika

Solifúga

Úvodní poznámka: 

Dnes som nejako bez nápadu, tak pokračujeme v cykle Fun facts.

Drabble: 

Po horúcom piesku púšte uháňala Solifúga. Mala tučné článkovité brucho a hlavu so štyrmi obrovskými hryzadlami. Pieskovo sfarbenú kožu jej pokrývali ostré štetiny. Okrem ôsmich nôh bola vyzbrojená dlhými klepetami.
Zastavila sa v tieni, ktorý vrhal vojak pred bránou opevneného komplexu. Vojak náhle zdesene vyskočil, strhol si z pleca samopal, no potom sa dal na útek. Solifúga sa pustila za ním, nechcela prísť o taký dobrý tieň. Vojak vykríkol a zmizol za najbližšou dunou.
Starý Solifúg to všetko sledoval z medzery medzi dvoma kameňmi.
"To je moja dcérenka," pomyslel si. "Ja som ich tiež takto naháňal, keď som bol mladý..."

Závěrečná poznámka: 

Solifúgy googlia iba odvážni.
Tieto potvory sa hodne vyskytujú v púšti a neraz sa stalo, že vojakov na misiách v Iraku alebo v Afganistane vydesili k smrti.

Obrázek uživatele Aplír

Roztržka

Drabble: 

Záhy poznala, že si vybrala špatně.
Manžel byl nezodpovědný. Domů chodil v nepravidelných intervalech. Bláhově si myslela, že jekot a křik jsou nejlepší argumenty. Brzy však na výchovu Helenky zůstala sama. Roky se jí míhaly před očima. Pak zákeřně udeřila puberta.

„Kdes byla tak dlouho?“
„Mami, co prudíš?“
„Takhle se mnou mluvit nebudeš!“
„Víš co? Nemusím s tebou mluvit vůbec!“
„Nebuď drzá! Počkej! Kam jdeš?“

Místo odpovědi prásknutí dveřmi.

Veškerou nevraživost ke svému bývalému, kterou celá léta zadržovala v srdci, vychrstla na Helenu. „Jsi dcerou svého otce!“ Její řev přehlušil dupot na schodech.

Zlost přiškrtil strach. Hela je týden nezvěstná.

Obrázek uživatele Kumiko

Na dno podaná ruka

Úvodní poznámka: 

Věnováno mému strýci.

Drabble: 

Skončil. Rozhlédl se po plné místnosti. Žádná odezva. Nechápal. Jak to, že jeho slova nezapůsobila? Když si to včera zkoušel před zrcadlem, byl si jist, že jeho nadšení by přesvědčilo i nejskálopevnějšího komunistu! I jeho bratr ji pochválil! A teď? Cítil se na dně. Nejraději by se vytratil. To nesnesitelné ticho ho ubíjelo. Už si přál jen reakci! Jakoukoliv!
A pak, právě ve chvíli, kdy to vypadalo, že jeho projev vyzní do prázdna, zvedl se ze zadní lavice mladý kluk, ukázal směrem k improvizovanému pódiu a zvolal:
"Tomu věřte! Před jeho domem mě včera sebrali."

Psal se 20. listopad 1989.

Závěrečná poznámka: 

Historka ze studentských stávek v listopadu 1989.

Když nevíte co by

Drabble: 

„Tak jak se vám u nás líbí?“
„Ten koberec jste měli vybrat světlejší. A ten lustr je do obýváku moc obyčejný, měli jste dát křišťálový. A ty duchny, ty mají být pořádně natřepané, vůbec to lůžko je takové halabala připravené. A prahy nejsou pořádně vydrhnuté. Pamatuj, že dobrá hospodyň se pozná podle toho, jak má lůžko nastlané a jak má čisté prahy.“
„A co si dáte?“
„Čaj!“
Podá.
„Je moc vřelý!“
Vychladí.
„Je studený!“
Přidá trošku vařící vody.
„Chtěla jsem černý a ne ovocný!“
Přinese ovocný.
„Uvař mi radš kafe!“
Raději samotného čerta obsluhovat, pomyslela si kacířsky, než jednu tchýni.

Starostlivá maminka

Drabble: 

„No, Andulko, musím ti říct, že ten chlapec se mi moc nepozdával. Mohl se alespoň slušně obléknout, když k nám šel na návštěvu…. „
„Ale maminko…“
„… a taky ostříhat nebo alespoň učesat se mohl. Zdá se, že nemá žádné vychování. Nečekám, že by se ti dnešní mladí dokázali chovat podle Gutha-Jarkovského, ale alespoň základy slušného chování…“
„Ale maminko…“
„… a vůbec, přijde mi povrchní a neupřímný, čertovina mu kouká z očí, Andulko!“
„Neříkej mi Andulko!“
„Ne, jak jsem řekla, s tímhle chlapcem prostě kamarádit nebudeš, dítě!“
„Ale já už nejsem dítě, maminko. Je mi pětatřicet a s Honzou jsme se včera vzali.“

Obrázek uživatele Taarg

Běžný den

Drabble: 

"Ještě včera jsem měla vlásky žluté jako sluníčko a dneska?

Bílé chomáčky, které se připravují odletět po sebemenším doteku. Jako kdybych chodila na chemoterapii.

Ale stejně jsem dopadla líp než sestřičky, které zmizely ze dne na den, jako by si je vzala kosa.

Kdepak asi můžou být? Jsem tu už samotná, samotinká a vlasy mizí, stejně jako letní počasí. Přišel můj podzim?

Ale co, něco jsem v životě dokázala!"

Starý krtek vyhlédl z nory, a podíval se na poslední pampelišku. Její chmýří mizelo společně s babím létem, ale bylo mu to jedno.

Nebyl už dítě, které by se divilo všemu.

Podepsat či nepodepsat?

Úvodní poznámka: 

To je oč tu běží!

Drabble: 

"Můžete to podepsat."
"Omlouvám se, ale nesouhlasím. Nepodepíšu."

"Podepište to."
"Nepodepíšu."

"Soudružko, PO-DE-PIŠ-TE TO!"
"NE-PO-DE-PÍ-ŠU!"

"To bys nevěřila. Moje sousedka a její manžel to nepodepsali, jejich syna vyhodili z univerzity a dceru nepřijali na gymnázium. Ta dcera taky byla na soutěži ve zpěvu a byla tam nejlepší, ale nevyhrála. Její manžel se vůči tomu ohrazoval, včera k nim přišli, našli tam Pána prstenů a toho jejího manžela prostě zavřeli. Zavřeli, chápeš to?! Určitě je to kvůli tomu."

"Dobrý den, já..."
"Ano, soudružko? Změnila jste názor? Pořád ještě máte možnost to podepsat."
"A-ano prosím. Kde?"
"Tady. Tak, vidíte, že jste rozumná."

Závěrečná poznámka: 

Nabídka, která se nedá odmítnout? Záleží na prioritách.

Důležité oznámení: tuto dobu jsem nezažila a popravdě toho o ní moc nevím, ale tak nějak mě to napadlo... tudíž netvrdím, jestli se toto vážně dělo a kdyby měl někdo výhrady, ráda to podle pravdy pozměním. Snažila jsem se si informace dohledat, bohužel se mi to nepodařilo. Děkuji za pochopení.

První máj

Drabble: 

První máj, lásky čas. A nebo také svátek práce.

"Občané, slavte! Všichni budou muset povinně vyjít do ulic, nést vlastnoručně na hodinách výtvarné výchovy vyrobené transparenty a tvářit se naprosto nejvíc nadšeně. To bude ale psina, což?"

Rozkvetlé třešně při tom budou vonět, sluníčko svítit a tráva růst. Uvidíme kachňátka a kuřátka kolébající se za maminkami a telátka pijící mlíčko, které jim lidé nevezmou.
Zítra zase budou kluci kopat do meruny a holky zkoušet nové druhy copánků a obdivovat Lenčinu novou sukni z NDR, maminky budou vařit a tatínci číst noviny.
Ale předtím je tu čas hesel! Vyjděte do ulic!

Závěrečná poznámka: 

Poslední dobou jsem si tak nějak oblíbila relativně tragická témata.

Zlatá svatba

Drabble: 

"Ty dnešní kluci, ty nestojí za nic! A pokud jo, tak za starou belu. Žádní džentlmeni, kdepak, to už dneska není kůl, jak vy mladý říkáte. To za mého mládí, to bylo všechno jinak. Chlapci se mohli přetrhnout, aby mi podrželi dveře nebo vzali tašku a dělili se o sušenky! Ne jako ty dnešní sebestředný manýry. Chce se mi zoufat nad tím, kam ten svět spějě, kam jsme se to dostali.
Ale znala jsem vám takhle jednoho kluka, to byl vážně PRAVÝ hrdina. Vysvětloval mi i počty, víte, a..."
"A kdo to byl, babičko?"
"No přeci děda! Poslední pravý hrdina!"

Závěrečná poznámka: 

Dneska mám nějakou stařeckou náladu. Nevadí.

Rád kosím zahradu

Drabble: 

"Milí deníčku dneska je ráno a já sem u babyčky. Budeme péct bábofku a jíst řísky a koukat na telku a učit se básničky. S ďedou budu kosit zahradu a natírat plot a lízt na strom pro třešňe. Pak se nesmý pít a já se jednou napil a pak sem blinkal a nelíbylo se mi to. To je konec já du za ďedou."

"Ahoj dědo, jak se máš?"
"Dobře, Janýsku, dobře. Vzbudíš prosím babičku?"
"Jasně, dědo," odhopkal Janýsek. Dědeček nic netuše dále četl noviny.

"Babi, vstávej!"

Nic

"Babi, vstávej! Dědo! Babička se nechce probudit, co jí je? Babi, PROBUĎ SE!"

Závěrečná poznámka: 

Jsem asi labilní člověk když mě napadne TOHLE.

Obrázek uživatele TimeGirl

Těžké ráno po ještě těžší noci

Drabble: 

Sluneční světlo, jež líně proplouvá mezi těžkými mraky, je pro mou bolavou hlavu až moc ostré. Opatrně se vykulím z postele, abych mohla okna zatáhnout. Trochu se se mnou zatočí svět. Obleču si košili ležící na zemi. Až teď si uvědomuji, že je docela zima.

Nějakým způsobem se dopravím do kuchyně. Po několika minutách hledání najdu tubu s hořčíkem. Jednu tabletu hodím do sklenice a zaliji vodou. Vznikající nápoj si odnesu do obýváku.

S hlavou položenou na stole pozoruji bublinky, jak pomalu stoupají k hladině.

Bolest hlavy trochu ustoupí a mě se začínají vybavovat útržky včerejší bláznivé noci.

Jsem vzhůru.

Věna a gorily

Drabble: 

"Dosavadní královna cest byla uražena, z tohoto důvodu bude konáno rytířské klání, jež rozhodne, kdo je úplný vítěz."

Konaly se veliké přípravy, sjížděli se nejlepší rytíři, aby se utkali. Služebnictvo neustále řešilo catering, i když mu tak neříkali, a vinaři degustovali drahá vína, aby Veličenstvu chutnalo. Panstvo i měšťanstvo si chystalo nejlepší oblečení a vesnické děti měly další téma na hraní. Celý svět byl vzhůru nohama, všichni si šeptali: "Ach, ta královna cest. Kdo nebo co je to?"

Až v den oslav se zjistilo, že došlo k omylu. Písař se přeslechl nebo upsal. Možná obojí.

Ach, ta uražená králova čest.

Závěrečná poznámka: 

Název má být samozřejmě "Vína a omyly."

Tajně

Drabble: 

Tři krát tři je devět, kdo bručí je medvěd...

"Zalezeme si sem do parku, ne? Ať to nezjistí. Nevím jak vás, ale mě by rodiče zabili, kdyby se na to přišlo."
"Jo, jasně. Tahle lavička je naprosto optimální. Kde to máte?"
"Tady. S čím chcete začít?"
"Já nevím. Třeba s tímhle? První, druhý, třetí. Tady to máte."
"Raz, dva, tři...uf. Na rozjezd silný. Pokračujem."
"Brrrr"
"Bleh"

Pětkrát pět je dvacet pět, ty s čepičkou zastav hned!

"Dnes požívali tři nezletilí delikventi mladší 15 let alkohol v parku. Dle jejich slov měli "pouze třikrát tři prcky. Každej tři." Konec hlášení."

Závěrečná poznámka: 

Snad to tu nikoho nepohorší...

Obrázek uživatele wandrika

Nečakaná pomoc

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Drabble pre Aries, ktorá mi navrhla, aby som na geologickú výpravu za bludnými balvanmi vzala Evžena.
Nadväzuje na toto.

Drabble: 

Strhla som sa. Spoza stromov sa náhle vynoril ryšavý muž zahalený do staromódneho plášťa. Čo ak počul moju... ehm... konverzáciu s balvanom?
Zadívala som sa do zošita, ale muž mi nevenoval pozornosť. Prišiel priamo k balvanu a položil naň ruky. Vtedy som si všimla, že mu jeden prst chýba.
„Pochází zdaleka,” povedal po chvíli. „Z malého ostrůvku v Baltském moři. Urazil dlouhou cestu v sevření ledu... pomalou a vleklou, dokonce i na takový balvan...”
Otočil sa a mrkol na mňa. „Ale raději to nikomu neříkejte. Stejně by vám nevěřili.”
A zmizol v lese skôr, než som sa zmohla na odpoveď.

Obrázek uživatele wandrika

Bludné balvany

Drabble: 

Prešla som lesnou čistinkou a posadila som sa na lavičku. Vedľa sa týčil tmavý hranatý balvan, zľahka obrastený machom.
„Ahoj, balvan,“ oslovila som ho priateľsky. „Ty si porfyrický granit, však?“
Kameň mlčal, ale mňa to neodradilo. Sprisahanecky som sa naklonila bližšie.
„Pamätáš si ešte dobu ľadovú? Vtedy si sem prišiel, nie? Počuj... nemohol by si mi povedať, kde si stál predtým, než si sa ocitol tu?“
Balvan mlčal, tváril sa chladne. Nuž, za pokus to stálo.
Otvorila som zošit na poslednej strane.
Praktikum z geológie: opíšte bludné balvany v lokalite, určte pravdepodobné miesto ich pôvodu.
Budem musieť použiť konvenčné metódy.

Závěrečná poznámka: 

O geológii neviem ani toľko, čo by sa za necht vošlo. Odborníci, prosím buďte zhovievaví.

Obrázek uživatele Queen24

Spolu, ale oba v bublině

Úvodní poznámka: 

Ahoooj! 2018, můj 3. ročník. Nemůžu tomu ani uvěřit :) Poslední rok byl plný změn. Vlastně celý ten kolotoč začal koncem loňského dubna... Mám v hlavě plno myšlenek a inspirace ještě víc... A budu letos psát možná i trochu poezie ;)

A jednou básničkou hned začnu. Napsala jsem ji nedávno a přijde mi, že se k tomu tématu hodí, tak jsem ji poupravila a rozepsala.. :)

Drabble: 

Jsme spolu
a přece každý sám
moc dobře tenhle pocit znám...

Vedle sebe ležíme
potichu mluvíme
i když vlastně nevíme
o čem se to bavíme

Jsme spolu?
marně se tě v duchu ptám
však na odpověď nečekám

A tak radši mlčíme
do stropu civíme
třeba se dozvíme
proč vlastně mlčíme
přestože tady
spolu ležíme

Jsme spolu,
marně si namlouvám
a jsem sama zvědavá, kdy to vzdám

Ráno vodu na kafe stavíme
u snídaně spolu sedíme
každý jinam hledíme
a oba už tušíme

že je to naposledy.

Stejně se spolu akorát trápíme...
Snad jednoho dne
se s tím smíříme.

Nejsme spolu.

Obrázek uživatele Aplír

Jasná volba

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Těšila se na miminko. Večer mu zpívala, když si hladila vypouklé bříško. Koupila mu výbavičku, vyndala plenky schované po starších dětech. Pořídila nový slamníček.

Bezstarostně vstoupila do ordinace. Po prohlídce čelo lékaře rozvlnily vrásky. „Je mi líto, ale máte rakovinu dělohy,“ odmlčel se. „Navrhuji léčbu, žel její nevyhnutelnou součástí je potrat.“

Krátce zalapala po dechu. „Ne, pane doktore, s tím nesouhlasím!“ téměř vykřikla.
„Rozmyslete si to ještě,“ laskavě naléhal. „Jinak pravděpodobně nepřežijete.“
„Já mám zabít své dítě? Nikdy! Donosím ho.“

Mezi kontrakcemi se míhal její život jako film. Poslední klapka. Zahlédla děťátko. Zemřela brzy po porodu. Novorozeně hlasitě oplakávalo maminku.

Závěrečná poznámka: 

Příběh je o Gianně Berettové Mollové, italské pediatričce, aktivistce Katolické akce, matce 4 dětí.

Upřímný leč zamilovaný

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.2 "Neruš moje kruhy"

Drabble: 

Ona mu normálně rušila jeho kruhy. Jeho třídu, jeho třídní kruh, jež se jako množina prolínal s jeho fotbalovým kruhem, který byl jeden z nejoblíbenějších. Pak tu měl kruh rodiny, ten stál zvlášť a zaujímal jedno z nejdůležitějších míst. Pak byl i kruh jeho samoty, jeho soukromí, jeho nejniternějších myšlenek. A kruh přátel. Ten byl pro něj opravdu důležitý. A pak kruh kapely, kamarádů z tábora, internetových přátel...
A ona se do všech těch kruhů přimotala. Chodila k nim do třídy, koukala na něj na fotbale...
"Neruš moje kruhy," zašeptal jí do voňavých vlasů, když spolu leželi pod všudypřítomnými hvězdami.

Necestující cestovatelka

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.24 "Loňské sněhy"

Drabble: 

Loni sníh nebyl. Což tedy není nic neobvyklého když bydlíte skoro uprostřed Sahary. Teda, nevím, jestli je to uprostřed a jestli je to Sahara. Jednou jsem to slovo zaslechla a tak ho používám, protože zní děsně odborně.
Loňské sněhy nebyly. Vlastně ani nevím, co to je sníh. Jeden pán od nás říká, že je to bílá studená hmota. Zmrzlá voda. Jako led. Nevím, co to je led. I když možná i jo...
Každopádně někdy bych chtěla vidět sníh. Klidně i loňský. Hlavně, aby to byl sníh. Zmrzlá voda.
Pane, mám vám udělat k jídlu placky? Ty totiž umím opravdu skvěle.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Na špičce žebříčku

Drabble: 

„Se úplně posrala! Že prej jako kdy že se vezmem…“ Romanův obličej se zkroutí do šklebu.

„Takže další kousek do sbírky?“ ucedil bez stopy zájmu Libor nespouštěje oči z obrazovky.

„Vona je úplně blbá. Sama mně do toho průjezdu zatáhla a teď tohle“ rozhazuje rukama.

Jeden, dva, tři! …další soupeřův tank hoří a Libor se přesouvá do krytu „Nepoučitelnej. A šprcku znáš?“

Roman pomalu střízliví „Jestli si to bude chtít nechat, tak sem v řiti. Naši mně donutěj jít makat!“

Libor se pobaveně ušklíbne „No, jedno ti nemůže nikdo upřít. Na týhle škole jsi s pátým sestřelem rozhodně fertilizační eso.“

Obrázek uživatele V.T.Marvin

N483

Úvodní poznámka: 

Pro pochopení je potřeba se trochu pomodlit ke Gůglovi, nebo mít lékařské vzdělání.

Drabble: 

„Tak doufám, že jsi teď spokojená?“

„Ale vlastně ani ne. Ze začátku to bylo prima, ale po dvou týdnech se mi to nějak zajedlo a teď se raději zašiju někde v prádelně a žehlím vyprané košile.“

„A jak se mu to stalo?“

„Vlastně nevíme. I když… víš, jak jsem mu vždycky říkala… nech toho, nebo ti to zůstane… a on se pokaždé ošklivě zatvářil, prej kdybych se postarala já…“

„A může to bejt tim?“

„No, doktor povídal, že prej ne.“

„Fakt divný. Chudáček nemocnej.“

Marek medituje. Vlastně teď už není Marek, Marek zůstal kdesi na Zemi, teď je ON. Priapos.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, co nechtějí hledat (pozor, fujky obsah, hlavně pro pány ;))

Stránky

-A A +A