Ze života (nikoliv mého)

Julie, oh Julie

Drabble: 

Sluneční paprsky přes okenní sklo hřejí a svádějí ke snění s otevřenýma očima.
Křída vrže po tabuli. S vypětím sil k ní pozvedne oči, ale myšlenky se toulají daleko odtud.
Slunce připomíná léto. Prázdniny, vodu a pláž.
Profesor něco říká, ale nevnímá ho. V uších mu zní JEJÍ smích.
Obraz třídy mizí. Znovu vidí její dlouhé vlasy třpytící se tisíci kapkami vody.
„Která proměnná v tomto vztahu je nezávisle proměnná a která je závisle proměnná, studente?“ vyruší ho ze snění profesorův přísný hlas.
„Nezávisle proměnná... nezávisle proměnná je když…“
Přece ona, jeho Julie, je nezávislou proměnnou i konstantou jeho života.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Ve vaně

Drabble: 

„Mami, teď zavži dveže a nedívej se, dokud ti nežekneme!“
V duchu zrekapituluje obsah koupelny, posoudí hladinu vody a učiní závěr, že nic hrozného se stát nemůže. Koneckonců polívčičku ze šamponu za čtvrtletní prémie uvařili drobečkové už před týdnem. Pro jistotu sedí za dveřmi koupelny a poslouchá, ale kromě nadšeného výskání a překvapivě konstruktivní spolupráce dvojčat neslyší nic nepatřičného.
„Mamí, uuuuž,“ ozývá se konečně.
Vítá ji roztomilý pohled, obě dítka mají na hlavičkách pěnové kadeře a vousy.
Hrdý mateřský úsměv jí zmizí z tváře poté, co její zrak padne na prázdnou tubu od montážní pěny, kterou manžel dopoledne utěsňoval vanu.

Závěrečná poznámka: 

Edit: tuhle historku jsem si vyslechla jednou na pískovišti, kde jsem soucitně pozorovala dvě plešaté děti v domnění, že je to způsobeno ošklivou chorobou. Jejich matka mě takto vyvedla z omylu :-)

Obrázek uživatele Šmelda

Jak na videokazetě

Drabble: 

Kulomet štěká.
Do tanečního sálu zámku kdesi v horách někde v Evropě nabíhají další a další zlouni. Stejně rychle jako dobíhají, taky dopadají na zem.
Zlý dvojník amerického prezidenta leží na zbabělém východoevropském teroristovi. Plameny šlehající z hlavně kulometu se odrážejí ve slunečních brýlích.
V hrdinském šermířském souboji padl i uprchlý nacistický vědec.
Bělohlavý orel mužně slzí dojetím.
Kulomet konečně ztichl, jeho řev už zněl jako něco mezi motorem Harleye a elektrickou kytarou.
Hrdina utrousí hlášku a odejde, čeká na něj vrtulník.
Rozžne sirku o svůj pekáč buchet a odhodí ji směrem k zámku.
Správný drsňák se na exploze nedívá.

Závěrečná poznámka: 

Tohle moc nevím jak mě napadlo, hmm...

Obrázek uživatele Ginger

Nutná ingredience

Drabble: 

Markova garáž, oficiálně Base camp n° 1, připomínala Hudy sport po výbuchu. Jůlinka se povalovala na starém gauči, z ostatních členů expedice bylo vidět jen tu a tam hlavu či končetinu. Po posledním fóru vystřídalo včerejší vyčerpané zoufalství delirium obecného veselí.
Karel, řečený Tony, stál nad otevřenou krosnou a snažil se organizovat.
Pečlivě zpracovaný seznam vybavení však dávno zmizel v tlamě maskota výpravy.
"Lidi, neblbněte. Pomozte mi! Brainstorm, znova. Co potřebujem?"
"Teplý fusekle."
"Čelenku."
Slova začala lítat ze všech koutů.
"Kanystr."
"Baterku."
"Paralen."
"Milenku."
Tony přestal ukazovat na jednotlivé předměty.
"Sakra, lidi! Zapomněl jsem na něco? Julčo?"
"Na vlastní nebezpečí."

Závěrečná poznámka: 

Věnováno všem expedicím, ať už jedou daleko nebo za humna, kánoí, trabantem, dvojkou nebo na saních.

Obrázek uživatele kopapaka

Pod vrcholem

Úvodní poznámka: 

Původně tu mělo být další pokračování Upírka, ale nějak to nešlo...
Hezké čtení :)

Drabble: 

Byli dva.
Auto nechali u cedulky s výstražným nápisem.
Pomalu stoupali po strmé stezce.
Pot štípal, ale občasné nárazy ledového větru varovaly před odmotáním šály.
Před sundáním rukavic.

"Už tam budem?" nadhodil jeden z nich v půli cesty.
Druhý si rychle prohrábl zpocené vlasy a zas je beze slova zakryl čepicí.
Provokaci v mínus dvacet raději ignoroval.

Drobně sněžilo, ale předpověď slibovala krásné fotky na vrcholu Lysé.
A hora samotná další vertikální kilometr do sbírky.

Cesta ubíhala, jenže nakonec to málem vzdali.
Těsně pod vrcholem je totiž někdo předhonil.

V krátkých kalhotách a do pasu nahý.
Ján Čupa, třiašedesátiletý důchodce...

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele strigga

Dobří holubi se vracejí

Úvodní poznámka: 

Název je zavádějící, ale znáte to, když nemůžete jinak? :)
Třeba si napíšu ještě něco, ale tak nějak.. mi přišlo hezký začít tímhle. Připadá mi, že tematičtější už to snad ani být nemůže.

Drabble: 

Kdysi nás nenáviděli.
Vzali nám potravu a rozhodli se nás vybít, když jsme pak sáhli na jejich majetek. V tom nerovném, chaotickém zápase postavili rovnítko mezi své přežití a naši smrt. Bránili jsme se, stejně krutí a neústupní jako oni, stejně tak toužící žít.
Zuby a drápy. Dřevo a kov.
Ti z nás, kteří přežili, uprchli z krajiny předků daleko, pryč.

Vykořenění a vzdálení jsme čekali dlouhá léta. Ale nezapomněli.

Teď se vracíme. Drobnými, nejistými krůčky. Máme strach. Nevíme, co nás tu čeká, třebaže cítíme ve vzduchu změnu.
Jenže na domov se nezapomíná. A nikdo to neví líp než my.

Závěrečná poznámka: 

A kdybyste je náhodou někdo nepoznali, tak mě inspiroval tenhle článek :)
(A mimochodem, čtenáři taky nezapomínají, milá Danae :))

Obrázek uživatele Chimena

Měli mě varovat

Drabble: 

Proč mi nikdo neřekl, že se v noci nevyspím, že nebudu cítit ruce, a že mi stejně nikdo s tím nákupem nepomůže? Ráno vstát, postavit vodu na čaj, který si stejně dřív než ve dvě odpoledne udělat nestihnu a znovu se pustit do toho denního koloběhu pláče, paranoidního strachu a pokakanejch plínek, jemuž se říká mateřství. Vítej u nás doma, rozhlídni se, tohle byla dřív kuchyně, teď je to past s ostrejma rohama. A záchod je jak z japonskýho Kruhu. V porodnici mi měli na malou nalepit nějakou výstražnou cedulku. Třeba takovou, jaká je na cigárách - jenže ty můžeš vyhodit.

Obrázek uživatele King Kong

Hodný, zlý a tvořivý

Drabble: 

Honzík měl osm roků a čtením knih dokázal strávit hodiny. Na rozdíl od svých vrstevníků nepoužíval žádné tablety, ipody, kindly a jiné vymoženosti techniky. Měl rád papír. Rád se ho dotýkal a miloval jeho vůni.
Zrovna dočetl příběh o lovci příšer Markusovi. Celá kniha byla stavěna jednoduše – hodný lovec, nebozí vesničané, zlý Quon. Vše končilo, že Markus zahnal vodního ještěra Quona zpět do bažiny a tím vesničany zachránil.
Honzíkovi však tohle nestačilo. Přemýšlel proč Quon vůbec na vesnici útočil, jaký měl důvod? A tak nalistoval poslední, prázdný list. Vzal do ruky tužku a začal psát: Quon měl tři hladové děti…

Kdesi v Peru

Drabble: 

Zase jednou jsme se během našeho putování vynořili z divočiny a přiblížili se okraji civilizace. Bylo zapotřebí doplnit zásoby a hlavně nakrmit naše přibližovadla.
Konečně jsme objevili benzinku. Vypadala poměrně současně, na zdech dokonce nechyběly ani plakáty s nahotinkami.
Obsluha čerpačky byla nesmírně milá, jako ostatně všichni lidé v tomhle koutě světa. Babky byly oblečené v místních krojích, vesele brebentily, nabízely nám občerstvení a nechaly nás, abychom se zkulturnili natolik, aby se nás nebály malé děti.
Pak se chopily kbelíků a trychtýřů a jaly se krmit naše auta.
"Proč tam stojí tamta pumpa, když to nosí v kýblech?" žasl Marek.

Trpělivost jednou dojde

Úvodní poznámka: 

V zásadě s myšlenkou tématu nesouhlasím, ale najdou se případy...

Drabble: 

Dal by se považovat za typického manžela pod pantoflem.
Byl klidný a nekonfliktní, jeho žena panovačná a se vším nespokojená. A tak se přizpůsoboval. Dělal, co si přála, a všechny výčitky po sobě nechal stéci.
Tak spolu prožili mnoho let a zdálo se, že mají svým způsobem šťastné manželství.
Až jednoho dne stařenka poslala dědečka do sklepa pro brambory. Ale když je přinesl, pustila se do něj, že jsou příliš velké, nebo možná zase příliš malé, jak už to měla ve zvyku.
A tu dědeček beze slova šel a otevřel okno. Pak vzal babičku do náruče a vyhodil ji ven.

Závěrečná poznámka: 

Tohle se prý skutečně někde přihodilo.

Obrázek uživatele Envy

Do lesů

Drabble: 

Převlíknout své všední šaty za pohodlné oblečení, sbalit pár nejnutnějších věcí do batohu, přivázat spacák, nasadit klobouk, popadnout kytaru a může se jít. Celý týden příroda volá, ale vždy je důvod toto lákavé volání neposlechnout, až pak přijde pátek a po něm následující volný víkend. To už je volání nesnesitelné a musí se uposlechnout.
Nejčastěji člověk prvně míří na vlak a pak někam do lesů, jestli jen kousek za město, nebo třeba na druhý konec republiky už je jedno. Jen v neděli se jeden musí zase vrátit domů a dlouhých pět dní čekat, než bude zase moct uposlechnout volání přírody.

Obrázek uživatele Ness

Temné touhy

Drabble: 

Už měl zas to pnutí, to nutkání, nedalo se to vydržet, uběhlo už pět dní! Vyhlédl si takovou hezoučkou blondýnku, ale měla štěstí, zrovna šel kolem nějaký pár, tak se musel tvářit jako že nic... tahle ale neuteče, je už tma a sem do parku světlo lamp nesahá. Stačí si počkat, až ho budou kroky těsně míjet, a prudce vystoupit ze stínu křoví.
Zbytek už to dovedete představit - funění, rány, zoufalé volání o pomoc...

Policajti ale říkají, že měl docela kliku, protože ta malá brunetka krom Krav magy dělala i doktorku, takže mu pak rovnou poskytla i kvalifikovanou první pomoc.

Závěrečná poznámka: 

Daná situace se naštěstí nikdy takhle nestala kromě pár nutných zásahů v její práci na příjmu, ale tuhle kamarádku vždycky radši při přespání u mě uplácím sušenkama :-)
A k tématu - inu, na každého ta příroda a její přirozené touhy a pudy holt volají jinak...

Obrázek uživatele Envy

Švagr cestovatel

Drabble: 

Není to tak, že by neměla ráda bratra svého muže, jen...
Je to cestovatel a podivín. Téměř vždy se ukáže neohlášen, zazvoní na zvonek a nehne se, dokud ho nepozvete dál. Vždy na sobě má nějaký prapodivné nebo alespoň výstřední oblečení, s sebou nese dárky a spoustu bláznivých povídaček z cest. Děti jsou z jeho návštěv vždy nadšené a pokaždé, když jim dopoví nějakou z jeho četných historek, volají "Strýčku! Pověz nám něco dalšího co se ti přihodilo!", s rozzářenýma očima.
Děti by nejradši, kdyby u nich strýček byl napořád, zato ona by ho více jak dvakrát ročně určitě nesnesla.

Obrázek uživatele Aplír

Strýčkové

Drabble: 

Byl jsem ještě malý, když mi maminka přivedla strýčka. Je hodný, ale přísný. Nesnáší, když odmlouvám. To hned jednu dostanu za ucho. Jednou jsem tak zlobil, že strýček odešel a víc se nevrátil.

Maminka chtěla, abych nebyl smutný. Tak mi místo něho opatřila jiného strejdu. Nejdřív si se mnou hrál a četl mi pohádky. Teď už mi pohádky nečte. Jen řekne dobrou noc a zakáže mi chodit do ložnice. Dlouho jsem ho neviděl. Odejel na služební cestu.

Někdy k nám zajde ještě jiný strýček. Ten má rád svíčkovou. Nechápu, proč máma najednou chce, abych mu více neříkal strejdo, ale tati.

Obrázek uživatele Ginger

Na dlouhých cestách

Drabble: 

Trvala na slušném vychování. Vyžadovala ohleduplné a rovné zacházení i v tomto mizerném světě zařízeném téměř výhradně pro muže. Možná byl příliš drsný, špinavý a nepohodlný, zcela a trvale provizorní.
Ale ona odmítala slevit. Hrdou ženskou disciplínu dodržovala z přirozenosti a chtěla, aby s ní jako s pravou ženou jednali i oni.
První rok se jí smáli. Potom rok mlčeli. Konečně ji uznali a zjistili, že odměnou jim nebude jen dobrý pocit.
Nikdo jiný nedokázal s úřady vyjednat kulatá razítka tak hladce. Vzájemně si pár slovy nedokázali říct to podstatné.
Nakonec jí odpustili i tu jasně fuchsiovou barvu kabiny kamionu.

Cesta k světlým zítřkům

Drabble: 

Těsně před nastartováním zavolat, že vyjíždíme.
O půl hodiny později zavolat, že bylo nutné vrátit se pro plyšového potkana, a že vyjíždíme až teď.
Nechat děti rozdrobit na sedadla dvě tatranky.
Pod strašnými pohrůžkami zakázat rozlití limonády.
Čtyřikrát zastavit kvůli jednomu čůrání.
Dvanáctkrát přezpívat „Holka modrooká“.
Zkusit děti přesvědčit, aby radši počítaly protijedoucí auta zvolené barvy. Neúspěšně.
Upozornit na všechny koně, krávy a psy, které míjíme.
Trvat na tom, že teď už nebudem vyndávat z kufru žádné hračky.
Zastavit a vyndat z kufru hračky.
Zdůvodnit, proč nejedem radši vlakem.
Objevit rozlitou limonádu.
Předat nezabité děti babičce a dědečkovi: k nezaplacení.

Obrázek uživatele Ginger

Na Ovocném trhu

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 14 - Říše (tehdejší drabble bylo záměrně nesoutěžní)

Drabble: 

Dokonale sžitá se svým městem kráčí ulicí. Chvílemi tančí do jemného ťukaného rytmu a sukně z jemné látky vlaje kolem ní. Slunce hřeje pohodlím.
Radostně voní den, kdy jde na schůzku se svým nejdražším.
Zaslechne klapot a tiché nadávky.
Ne, tamten její město nezná. Ne od narození.
Každý, kdo kdy viděl, by o ní řekl, že žije v říši tmy.
Ona tmu nikdy neviděla. Neví, jak vypadá. Nedá se nahmatat, slyšet, cítit. Lidé jako ona si neumějí představit, jak svět vypadá, když ho vidíte. Ale jejich města a království jejich života nezakrývá tma. Jen procítěné dny, které dávají nádech vzpomínkám.

Obrázek uživatele ef77

Rozvod

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod. Nemůžu si pomoct, ale při slově "transakce" mi jako první naskočí účetnictví, holt nemoc z povolání.

Drabble: 

Měla by si najít práci. Účetnictví, to by ji možná mohlo bavit, ráda bývá přesná. Dnes se ale nějak nemůže soustředit, a tak jen maně listuje podkladem pro rekvalifikaci.
Podvojné zaúčtování materiálu. (Manžel. Má dáti: lásku, domov, jistotu. Dal: dluhy, pestrobarevný život s alkoholikem, občas pěstí).
Účtování časového rozlišení. (Před svatbou ten pravý. Po svatbě můj muž. A dnes? Těžko říct).
Účtování dohadné položky. (No tak schválně, jak dlouho se asi dá důstojně žít vedle agresivního opilce? Jak dlouho to člověk dokáže vydržet?).
Konečný účet rozvažný. (Ten jsem dnes vystavila litinovou pánví. Zbývá jen uvážit, jak hluboko toho mizeru zakopat).

Obrázek uživatele Azereth

Grilování

Úvodní poznámka: 

Hrabala tedy moc nemusím, doufám, že je to k tématu. :)

Drabble: 

"Život je nádherná skutečnost kontrastující s neskutečným hnusem. Přesto je bezva."
"To jo. Nedávno jsme si s přáteli chtěli udělat hezký posezení. Znáš to. S párky, vínečkem, a tak. Špekáčky jsme pomalu opékali nad domácím krbem. Pohoda, klídek, piánko. Lenivý dým z cigaret. Ospale přátelská atmosféra.
A pak naráz: "Uí! Uí!"
Říkám si, co je to za kravál...
Hasiči, fakt že jo. Tak vylezem před barák, ať zjistíme, co se děje. I s těmi zpola opečenými párky.
A sousedovi hoří dům. Tak tam stojíme a čumíme, jak plameny spalují celý jeho majetek a v rukách ty špekáčky..."
"A dopekly se?"

Závěrečná poznámka: 

Něco podobného se stalo jednomu známému od taťky.

Humanitární pomoc???

Drabble: 

Stalo se to v Etiopii. Už jsme byli pěkně daleko od Addis Abeby, když nám došel benzín. Mimo hlavní město se dá koupit jen u překupníků.
Jednoho jsme našli. Zazpíval si cenu naprosto nehoráznou.
Začalo smlouvání, ale neslevil. Ber, nebo táhni. Neměli jsme na výběr. Vzdali jsme to.
Překupník vyúčtoval pětadvacet litrů, přestože načepoval jen dvacet. Přelili jsme benzín do našeho dvacetilitráku a nepřetekla ani kapka. Překupník trval na svém.
Benzín nás vyšel v přepočtu na sedmdesát kaček za litr. Oficiální cena je sotva třetina. A ještě jsme zaplatili o pět litrů víc.
Tahle transakce byla jednoznačně výhodnější pro překupníka.

Závěrečná poznámka: 

Tuhle příhodu lze vidět ve filmu Trabantem napříč Afrikou.

Obrázek uživatele petrulka

Tichý rozhovor

Úvodní poznámka: 

Tenhle úlet mě napadl, když jsem si vzpoměla na jeden kecací večírek s kámoškama..doufám, že někoho nepohorším :-D

Drabble: 

Milý roberte, myslím si, že o nás ví. Dostala jsem tě od něj jako dárek. Trochu jsi mě šokoval, trochu překvapil, pravdou je, že poté, co jsem tě důkladněji poznala uznala jsem, že to bylo překvapení příjemné. Strávili jsme ve třech mnoho pěkných chvil. Postupem času jsme spolu začínali být stále častěji sami. Vyhověli jsme si, dala jsem ti, co jsi potřeboval a ty jsi na oplátku rozmazloval mě. Po čase to ale jemu začalo být podezřelé. Začínal se ptát a také nás hlídat, přesto nemohl vědět nic jistého. Přesto má podezření, vidím mu to na očích. Určitě to ví!

Obrázek uživatele Voliéra

Preventivní zpověď

Drabble: 

Mladá dívka postrkována babičkou, vstoupí do zpovědnice a zavře za sebou.
"Mluv, dcero, co máš na srdci?"
"Ehm, podváděla jsem při písemce z matiky. A jako malá jsem ukradla lízátko."
"A dál?"
"No, zmlátila jsem jednoho kluka. A mluvím sprostě, chodím na červenou a lžu rodičům."
Nepatrné pokývnutí hlavou na druhé straně.
"Podvádím dva mé kluky. A jsem těhotná a uvažuju o potratu. Nevím, kdo je táta. Přejela jsem chodce na chodníku, to když jsem se zas střískala jak blbeček."
"Čtrnáctiletá dívka a takové hříchy?"zhrozil se farář.
"Skoro nic z toho, ale do kostela už nepůjdu - to jen preventivně."

Závěrečná poznámka: 

Takový lehce můj přístup :D

Obrázek uživatele Wee-wees

Zpovědnice.cz

Drabble: 

Milá zpovědnice,
mám takový problém. Už šest týdnů jsem veganka, protože maso je fuj a kravské prdění prý otepluje planetu. Jím denně deset banánů a piju mladý ječmen. Teď jsem zjistila, že jsem těhotná. Budu samozřejmě s veganstvím pokračovat a až se dítě narodí, rozhodně ho nikdy žádnýma mrtvýma zvířatama krmit nebudu!
Ale snad mi poradíš. Můžu vůbec kojit? Není mlíko taky odporný živočišný produkt? Dík za radu! Katka.

Milá Katko,
mateřské mléko je samozřejmě základem výživy i později vegansky krmených dětí. V Tvém případě to ale skutečně může být problém.
Kravské mléko je totiž rozhodně s veganskou stravou neslučitelné...

Závěrečná poznámka: 

Pardon, tohle byla první zpovědnice, na kterou jsem si vzpomněla a už mě to nepustilo. :)

P.S.: Aby mě tady někdo neosočoval. Naprosto se nesnažím naznačit, že kdokoliv, kdo se stravuje vegansky během těhotenství a/nebo hodlá vést k veganské stravě svoje potomostvo, patří do čeledi tura domácího. To vůbec ne! Ale samozřejmě, to, co popisuje slečna ve zpovědnici, nemá s veganskou stravou společnýho zhola nic (nehledě na to, že mám poněkdu problém s lidma, kteří se rozhodnou stravovat se takovýmto poměrně náročným způsobem, aniž by k tomu měli pořádnou motivaci a znalosti, jenom proto, že je to "módní"). Howgh. :)

Obrázek uživatele Lyta

Zpovědní móda

Drabble: 

"Jsem chodíval ke zpovědi pravidelně, ale dlouho jsem nebyl. Pak jsem se zamyslel, říkal jsem si, že jsem ostuda, a když už je brácha ten kněz, zamířil jsem k němu do zpovědnice," spustil Pavel u oběda.

"A jaks dopadnul?" zeptala se ho Zuzka.

"No, dozvěděl jsem se, že jsem dobytek, dostal jsem zdrávase a otčenáše a kdyby brácha nebyl kněz, asi mi jednu natáhne."

"Hmm, to já už ke zpovědi nechodím. Od tý doby, co jsem si založila Facebook, se tam vypíšu a je mi líp."

"Facebook i zpovědnice jsou out," vložil se do hovoru hipster Erik. "Dneska frčí tumblr."

Otec

Úvodní poznámka: 

Třeba to někde tak skutečně je...

Drabble: 

Tak už tam zase někdo sedí. Chodí jich sem teď tolik. A někteří z nich každý den. Pravda, jejich hříchy nejsou smrtelné, ale oni jsou z nich pokaždé tak upřímně nešťastní…

„Zhřešil jsem, otče.“

„Ublížila jsem, otče.“

„Bojím, se, otče. Nic mě nenapadá, dneska to nedokážu.“

Trvalo to pokaždé jen několik týdnů. Pak byl celý rok klid, a kostel osiřel. V tu dobu si bolestně uvědomoval, jak moc mu to všechno chybí…

Vešel do zpovědnice a odsunul okénko.

...

Nakonec padla nevyhnutelná otázka: „Jaké mi dáte rozhřešení, otče?“

„Čtyřicetkrát Zdrávas,“ snažil se udržet vážnou tvář. „Takové věci se nedělají, ani květinám.“

Obrázek uživatele Wee-wees

Taková normální kancelář

Úvodní poznámka: 

Ze života nikoliv mého - ale někdy teda skoro.

Drabble: 

Sotva se Katka protáhla dveřmi od kanceláře a automaticky vykročila po vyšlapané cestičce ke kávovaru, narazila na atmosféru hustou tak, že by se dala krájet.
Kolegyně seděly nezvykle zticha u počítačů s přehlídkou výrazů – dle povahy – od mírně pobavených po mírně vyděšené. Šéfová se tvářila jako po extrakci osmiček a nad hlavou jí kondenzoval bouřkový oblak.
„Co je? Došlo kafe?“
Kolegyně nejblíž k ní dostala záchvat ošklivého kašle. „Ne, ale víš, jak jsme včera měli debatu o organizaci práce?"
"Hm?"
"Viz dveře."

Katka se vrátila ve vlastních stopách.

Na dveřích se skvěl krasopisný nápis:
ŘÍŠE CHAOSU.
ODLOŽTE PŘÍČETNOST, KDO VSTUPUJETE.

Obrázek uživatele vatoz

Postupně

Drabble: 

Bylo mi dvanáct, když jsem poprvé se spolužáky za školou ochutnával zakázané ovoce. V šestnácti už mi doktor doporučoval, abych s cigaretami přestal.

Našel jsem si jiný koníček. Pivo, víno, nárazově kořalka. O mých osmnáctinách mi doktor přikázal přestat. Že prý škodím svému zdraví. Jako bych nějaké měl.

K jednadvacátým narozeninám mi nakázal přestat s chorobným přejídáním a zhubnout tak o šestadvacet kilo.

Po třiadvacetinách se mu zas nelíbilo, že si prý stravu přesoluji, o tři roky později lamentoval nad obsahem cholesterolu.

Je to možná kapánek nevhodné, ale jsem šťastný, že mého doktora trefil šlak. Můžu si dělat, co chci.

Obrázek uživatele Voliéra

Konstruktivní kritika novorozence

Drabble: 

Říká se, že miminka jsou to nejkrásnější na světě. Z vlastní zkušenosti, která se odehrála asi tak před hodinou musím říci, že to není pravda. Neexistuje nic ošklivějšího než právě narozené dítě - na bratříčka jsem se těšila, ale co chudák bude dělat, až se mu budou děti smát? Je celý takový pomačkaný a rudý! Taky se říká, že co je malé, to je milé. Což o to, malý on je. Milý asi taky, ale to nemohu posoudit, neboť po celou dobu mé návštěvy v porodnici řval. Stejně ale myslím, že rčení "Co je malé, to je ošklivé" by sedlo líp.

Závěrečná poznámka: 

Díťata prominou, nevypráví to tatáž osoba, co sedí za monitorem :D :D

Bylo - nebylo

Úvodní poznámka: 

Chtěly jste to - máte to...

Drabble: 

Parta dobrodruhů se utábořila kdesi v peruánských horách.
Měli za sebou dlouhou cestu, na jakou by se žádný člověk vlastnící alespoň kousek pudu sebezáchovy nikdy nevydal. Prošli pralesem, překročili řeky, brodili se bahnem a vyšplhali se do velehor.
Zarostlí a špinavý povalovali se kolem ohníčku, na němž opékali několik morčat, a žvýkali koku. Trochu více koky, než bylo nezbytně nutné.
A tu náhle, jako by se zhmotnila ze samotné tmy, stála před nimi obrovská nutrie s barevnými pruhy. Bleskurychle dobrodruhy přemohla, napíchla na klacek a počala je opékat.
„Nikdo nebude provokovat Tupaka Amaru,“ pravila, než se zakousla do prvního soustíčka.

Závěrečná poznámka: 

1. Pečené morče je peruánské národní jídlo
2. Tupak Amaru byl peruánsky bojovník za svobodu

Obrázek uživatele Ginger

Moudrost mládí

Drabble: 

"Hlavně klid."
"A nohy v teple."
"A studenej obklad na hlavu."
Ti tři si tuhle mantru oblíbili někdy v osmé třídě a celkem úspěšně se s ní prosmáli zbytkem základky i střední školou včetně společenských průšvihů tanečních.
Puberta vzala do zaječích, univerzity, práce a rodiny je rozdělily.
Sešli se na Pavlově druhé svatbě. Takzvanou pravou lásku chtěl vyměnit za pohodlí krbu dobré hospodyňky.
Byl nervní jak pes.
"Dyť se klepeš, vole," poznamenal zcela nemístně Martin.
"To chce klid," ušklíbl se Vašek.
"A nohy v teple," navázal Martin.
"A studenej obklad na hlavu," dokončil bezbarvě Pavel a skácel se k zemi.

Stránky

-A A +A