Realita

Obrázek uživatele Furfante-Celestiale

Sežrán spasitel

Byla malá a netoužila po ničem jiném, než že změní svět. Přizpůsobí ho k obrazu svému, na stromech porostou místo jablek bonbóny, už nikdy nebude muset jíst brokolici.
Když rostla, její sen se zdokonaloval. Ztrácela tak ony dětské kouzelné sny.
„Doháje, to je podělaná zima!“ procedila mezi zuby a posunula hůl o kus dál. Již týden tomu je, co se rozhodl tým podniknout výpravu na záchranu ledních medvědů. „Co to? Jé, ten je nádherný…“
Na kolik okamžiků dokáže pohled omámit?
Tři vteřiny! Hladové zvíře se vrhlo po teanegerce. Na kusy ji rozcupovalo.
Dosáhla svého, spasila medvědí rodinu, alespoň pro dnešek!

Fandom: 
Obrázek uživatele Viktorka

Zas jednou jsem špinavej

Drabble: 

Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

Závěrečná poznámka: 

Škvorecký snad promine.
Psáno na téma "Před tím a potom".

Obrázek uživatele Kokoška

Radši vstanu jindy z mrtvých než dnes z vyhřáté postele

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

za téma č.11 Mrtví můžou, živí musí

Drabble: 

Peřina! Nejlepší předmět na světě. Být na mě, tak ji neopustím ani na vteřinu. Tak hladce chladná, když je horko, nadýchaně hřejivá v zimě. Objímá mě svými rohy, když jsem smutná. Zmačkaná vypadá rozespale a člověk by s ní srdce rozdělil, aby se tvářila veseleji. Oblíbený povlak je celý prošoupaný, voní domovem a blyští se ztracenými sny. Když se nikdo nedívá, nechá je po sobě poskakovat sem tam a pouští si je místo pohádek na dobrou noc, které mu jinak nikdo nedopřeje. Postel se tak těžko opouští. Se vstáváním je to těžké. Bez něj to ale nejde. Vstávat se musí.

Obrázek uživatele Keneu

Která je na konci?

Drabble: 

Který z těch tisíců hmatů, z tisíců pohlazení a úderů do kláves byl ten poslední, než z lásky k dokonalé hudbě zešílel?
David Helfgott neví.
Kterou klapku se mu podařilo svést jako poslední ze všech a jak se vůbec jmenovala? A záleží na tom?
Režisér Kohoutek netuší.
Která porucha způsobila, že letadlo nedalo pilotům najevo, že nemá při startu vysunuté vztlakové klapky?
154 mrtvých z letu Spanair 5022 už se nikdy nedozví.
Přes kterou klapku poslední instance se dá dovolat (chtělo by se říct odvolat) k Bohu?
Svatý Petr sedí v naleštěné kanceláři, bezradně listuje mojí složkou a nechce vědět.

Obrázek uživatele Kokoška

Proč filmy končí?

Fandom: 
Drabble: 

Vnímá svůj vztah s ním jako dlouhatánský film. Postupně se prodlužuje o další a další záběry. Setkání. Klapka! Zážitek. Klapka! Hádka nebo polibek? Klapka! Ne s každou klapkou si v paměti dokáže spojit obraz i zvuk.
K většině si ale bez mrknutí oka přiřadí pocit. Ten z prvního dotyku, ze seznámení s rodiči, z první vážnější neshody s jeho matkou.
Nejdéle ale přetrvá záběr ze dneška. Bude se přehrávat stále dokola. Byl ze všech poslední.
Plánovali prvního máje.
Je zmatená. Kdyby záběr točili znovu, nehrála by lépe. Neví, co bylo špatně. Spletla repliky? A kdy? Dnes? Dřív? Její roli přeobsadí.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Nikdy není pozdě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno krásnému bělovlasému gentlemanovi, co mne v Zámecké zahradě v Teplicích jednou elegantně předjel na inlajnech.<3
Nahrazuji Téma 22 - Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat.

Drabble: 

Dlouho váhal, zvažoval všechna pro a proti. Obcházel kolem obchodu sem a tam a občas se usadil na protější lavičce, aby měl na dveře a na výklad dobrý výhled. Otevřel pak termosku s kafem, vybalil z alobalu chleba s paštikou od Marie. Zvažoval svoje šance. Pozoroval mladíky vycházející zevnitř. Nakonec si řekl: proč hýmlhergot ne?
Když za sebou - o dva tisíce lehčí - zavřel dveře, ještě se ohlédl. Nenápadně popatřil na odraz své postavy ve výloze. Rozhodně budil respekt!

Pestrobarevné tričko. Pumpky. Kárované podkolenky, zakrývající žilnatá lýtka. Odhodlání!

Osmdesátiletý Pepa K. opatrně vybalancoval longboard a s radostným vžuííí se konečně rozjel.

Proud času

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trošku smutné, trošku hořkosladké. Asi tak jako celé letošní DMD. Psalo se mi krásně, nejen tohle téma, ale prakticky, až asi na tři témata, vše. Ani se mi nechce věřit, že už duben končí. Těším se na piknik, snad bude rozumně a budu moct přijet, i když s dvěma dětmi to bude náročné. Tak uvidíme.

Drabble: 

Každý začátek má svůj konec. Ať už je to balíček bonbonu, dětství, večírek, kniha nebo život. A pak se dívá na zažloutlé fotky a říká si, vždyť to bylo nedávno. Jenže to nedávno už má třicet let. Sem tam se objeví dávno zasunutá vzpomínka, útržek rozhovoru, střípek situace, obraz sebe, jak se snažím vyrobit píšťalku. Jak to, že si to nepamatuju. Pletení věnečku z pampelišek. Šťastné chvíle dětství. Postupně doráží parte. Slzy bolesti. Zlomky času se míchají v paměti. Ani poslední klapka nám nevezme to, kým jsme byli pro ostatní. My všichni v proudu času, byli jsme, jsme a budeme.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Dotočná

Drabble: 

Ráno našla její bezvládné tělo pokojská. Jean ležela na posteli z křečovitým úšklebkem. Kolem se válely prázdné lahve, které si nechávala tajně přinášet od poslíčka. Do konce natáčení zbývaly tři dny.
***
Členové štábu nevěřícně zírali. Brandon umíral věrohodně. Klapka. Krev. V rekvizitě byl ostrý náboj. Točila se úplně poslední scéna.
***
Ed Wood šílel. Rozhazoval rukama a hystericky ukazoval na podpis ve smlouvě. Bela se upsal k natáčení. Jak si mohl zemřít dřív, než začalo?
***
Heath nepřišel do práce. Z náročné role se údajně zbláznil. Show must go on.
***
Oliver padá k zemi uprostřed arény do písku. Naštěstí existují digitální triky.

Závěrečná poznámka: 

Jean Harlow: Saratoga (1937)
Brandon Lee: Vrána (1994)
Bela Lugosi: Plán 9 (1959)
Heath Ledger: Imaginárium doktora Parnasse (2009)
Oliver Reed: Gladiátor (2000)

Obrázek uživatele hidden_lemur

Eso evoluční

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nech toho ježka na pokoji, furt ti to říkám...

Drabble: 

Máma mně učila, že v některých chvílích rozhodují jen vteřiny. Nepřátelé jsou větší, rychlejší, mají ostřejší zuby. Nepomůže utéct a výhody, plynoucí z nenápadného zbarvení, jsou vám na pendrek, když je někdo odhodlaný vás sníst. Ale dokonce ani ve chvíli, kdy se slintající tlama otvírá a tělem burácí adrenalin, ještě nejste úplně nahraní.

Drnc, drnc! Kutálím se ze svahu, do zad šťouchají drny, listí odletuje jako výsměch. Můj boj s gravitací nemá co zastavit. Hlava se točí. Ale vzdálený zklamaný štěkot naznačuje, že jsem vyhrál.
Ten blbec lovecká už na ně zase zapomněl.

Na bodliny.
Moje evoluční eso v rukávu.

Obrázek uživatele Lejdynka

Největší eso ze všech

Fandom: 
Drabble: 

Svůj trumf jsem získala skoro před pěti lety.
Bylo to v podstatě náhodou. Všimla jsem si ho na poslední chvíli - ležel v prachu na zemi na jednom malém dvorku.
(Okusovala ho kočka.)
Měl na sobě namalované červené srdce.
Zvedla jsem ho.
Ale pak jsem najednou nevěděla, co s ním. Dlouho jen tak ležel na poličce a zanášel se prachem.
Po roce a půl nicnedělání se otevřelo okno a on skoro vylétl ven a já najednou zjistila, jak moc ho chci zpátky.
A už jsem přesně věděla, co s ním udělám.

Můj trumf mi právě leží v klíně a spokojeně spí.

Závěrečná poznámka: 

Pardon pardon, zaprvé mě nic jiného nenapadlo a zadruhé - ehm, no prostě tak.

Obrázek uživatele Faob

Popelím šedivou hlavu: oslava ošklivosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět úryvek z rozepsaného románu, opět výkřik jeho hrdiny.

Drabble: 

Nepočatí synové, sejměte poslední klapky z uší! Všechny obliny, vlny, zákoutí táhnou do objetí, v němž prostor divů divoucích: je-li v hloubce krajiny schopnost dávat. Není-li, jste navěky obráni o jedinou, protože skutečnou metafyziku.
Počatelní vnuci, oslňující krása neznačí zlé srdce, ale zkoušce vystavené: slintající rodiče, o přízeň se rvoucí kamarádky i mužští protínači cest pokřivují vnímání světa, neučí vděku a úžasu, ale já jako cíli a středu všeho. Jistě, fyzická ošklivost nezaručuje dobrotivost, pulsující krev otravuje závist, ale vytažena ze svého ponížení dokáže vracet, vzpínat se k ty a prozářit se půvabem, o kterém se zlatovlasým mizerům ani nezdá!

Závěrečná poznámka: 

A taky se loučím a všem děkuji za neuvěřitelně milou přízeň. Díky dubnu dostávám znovu chuť psát.

Obrázek uživatele Kokoška

Neštěstí ve hře, štěstí v lásce

Fandom: 
Drabble: 

Každé ráno při čištění zubů visí očima na háčku od zrcadla. Vstává pravou. Kvůli černé kočce si dokáže i kilometr zajít. Řasy odfoukává a přání neříká nahlas.
Ale co teď? Je třináctého a ještě k tomu pátek. A z podkovy nade dveřmi jako by se vysypalo štěstí. Dokonce nedopatřením zašlápl malé osminohé štístko, které u něj v bytě vybudovalo podél stropu ten nejspolehlivější web.
Celý rozklepaný se rozbíhá ulicí a kočky nekočky letí na přátelský mariáš. Už sedí všichni u balíčku jako poštovní skřítci u dopisů.
Karty rozdány. Hraje skoro poslepu. "Ať jsou karty špatné!"
Doufá. Doufá v lásku.
Eso.

Těžký výběr

Fandom: 
Drabble: 

Rozčileně bubnoval prsty o desku stolu.

Už to trvá moc dlouho.

"Slečno, řek jsem ty ruce vejš! A otočit. Ale ne celá, hlavu!"

Nemehlo.

"Aspoň tak. A teď to zkuste."

"Mumlymumlyvé."

"Neslyším!"

"Mumlymumlyoprvé"

Tak to je vrchol!

"Ven! Vypadněte!"

Z toho jednou skončím na práškách. Kde tohle Karas bere?

"Karas! Sem!"

"Co se děje?"

"Tohle má bejt nejlepší výběr? Jedna si hned skřípne palec. Další si plete pravou a levou stranu. A tahle neudrží ruce nahoře a ke všemu huhlá."

"Já nevím. Měly to bejt ty nejlepší."

"No to nám pomáhej Bůh. Pošli sem další."

"Totiž... Tahle byla poslední, rejžo."

Závěrečná poznámka: 

Díky všem za nádherný měsíc, a obzvláště SOSačkám za tu úžasnou obětavost.

A teď už jen všechno dočíst...

Obrázek uživatele Kraken

Falešná esa

Fandom: 
Drabble: 

Prší, kapky deště bubnují na střechu.
"Bereš dvě."
"Měním na listy."
Hrajeme prší, karty z ruky rychle dopadají na stůl.
"Stojíš!" ozvalo se. A znova a znova, esa lítala jako pominutá.
"Stojíš!"
"Stojíš!"
Když dal protihráč po páté eso, začalo mi to připadat velmi podezřelé.
"Určitě švindluje!" pomyslel jsem si.
"Eso!" vykřikl jsem náhle.
"Stojíš!" odpověděl vlastním esem.
"Stojíš!" řekl jsem.
Protihráč byl velmi rozrušen, chytil se do pasti, žádná falešná esa už neměl, věděl, že jeho podvod je odhalen, a cítil se asi hodně trapně.
"Já musím na záchod," omluvil jsem se. A nechal jsem ho stát hodně dlouho.

Obrázek uživatele Viktorka

SOS: eso es

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mé milované mamince

Drabble: 

Od rána řvu. Maminka má špatnou náladu.
Maminka má špatnou náladu. Od rána řvu.
Ale řvala jsem i v noci, kdy máma bez nálady nespala, takže nejdřív bylo vajíčko, až pak slepička.
Teď dělám, že jsem zabrala, a poslouchám tu karetní partii: kdo dokáže rozveselit.
„V práci mě povýšili!“ říká táta.
„Ano,“ nevnímá maminka.
„Tak v té olympiádě postupuju do krajského kola,“ praví sestra.
„Fajn,“ polovnímá maminka.
„Z diktátu jsem dostal jedničku!“ vyhrkne brácha.
„Taky jsme se na to nadřeli,“ zhodnotí maminka.
Kníknu. Přichází můj výnos.
Nakloní se nade mne.
Zářivě se usměju.
„Ty jsi tak krásná!“ vydechne v úžasu.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Eso

Fandom: 
Drabble: 

Pomalu jsme ještě ani nevěděli, že analogové vlny doplnila nová televizní stanice, a už jsme seděli připoutaní u obrazovek. Byla sobota ráno, zazněla vtíravě chytlavá znělka a z televize se vizuálně vlastně ještě pubertální blondýnka s podivným gestem obracela přímo na diváky. Zařvala: "Čágo bélo, šílenci!" a i když nikdo nevěděl, co přesně to znamená, zdravila se tak celá jedna nová generace. Ono to mělo být vlastně o hudbě, ale pravda je, že další roky to byla spíš otázka stylu. Doba se měnila nakonec vyměnili i Terezu. Potom už to nikdy nebylo ono.
I po třiadvaceti letech docela nostalgie, ne?

Pozor na jazyk

Fandom: 
Drabble: 

Někteří se ofrňují, že jsem stará. Prý jsou tady mladší a výkonnější.
Vy asi nevíte, holenkové, s kým máte tu čest!
Narodila jsem se trochu dřív, pravda, brzo to bude 40 let, ale v porovnání s různými tetičkami jsem ještě děvče v rozpuku mládí!
A jsem pořád kočka, to tedy ano, zakládám si na svém vzhledu! Nadčasová elegance. A sluší mi všechny možné barevné kombinace. I když modrožlutou nosím nejraději.
Jsem univerzální, můžu dělat cokoliv! Zahajovala jsem elektrický provoz na několika hlavních tratích, protože jsem byla prostě světová špička. Aby ne, s tyristorovou pulzní regulací pohonu a mými pulzními měniči!

Závěrečná poznámka: 

A kdo ještě tápe, jedná se o nejrozšířenější českou elektrickou lokomotivu 363.
V Čechách i na Slovensku je pro ni používána přezdívka „eso“.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_363

Obrázek uživatele hidden_lemur

Telenovelista

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokud se do tématu nevejdu, neva. Já sem totiž od vypjatých emocí zdrhám a nehodlám na tom nic měnit.;)

Drabble: 

Uvaří si šesté kafe, pečlivě utěsní uši sluchátky, zamkne dveře a pak se do toho opře. Pořádně. Vší silou. Protože v příběhu musí být všechno - žár bitev, vztek, překvapivé zvraty - možná i zvratky). Mocní muži. I nemocní. To se nevylučuje. Krásné ženy. I nekrásné, bude-li třeba. Kávová plantáž. Střílení! Z kanónů. Z pistolí. Ze všeho možného. Taky výbušniny určitě přijdou k duhu. Veliká vášeň i zuřivost, ze které člověku pukne hlava.
O pár hodin později sejde do jídelny.
„Jsi v pořádku?” všimne si manželka scénáristovy bledosti. Přikývne. Tu emoční koliku, co prožívá se svým hrdinou, by jí totiž nikdy nevysvětlil.

Obrázek uživatele Kraken

Láska bolí

Fandom: 
Drabble: 

"Fakt vás miluji, fakt strašně!!" vykřikl Jáchym, mluvě na kofolu a koblihy.
"Měl jsem vás jen málokdy, ale teď, když jsem dostal dvoustovku za vysvědčení, tak jsem si vás mohl koupit hodně," řekl a začal jíst první koblihu a popíjel k tomu kofolu... Po zhruba sedmi minutách, když dojídal asi čtvrtou koblihu a dopíjel třetí skleničku bublinkového nápoje, pravil:
"Ach jo, začíná mě bolet břicho, ale z lásky k vám vás dojím a dopiji."
Potom když snědl šestou ze sedmi koblih a vyzunkl poslední skleničku, řekl:
"Tohle už fakt nevydržím."
Spadl ze židle na zem a začal kvílet:
"Auuuu, auvajs!"

Obrázek uživatele cptdrake

Přání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes slaví narozeniny výjimečná, zvláštní a nepostradatelná žena. Tento drabble tedy věnuji jí.

Drabble: 

Říkalas, že mít city Ti nic neříká,
než skolila Tě ta emoční kolika.
Vím, že víc než těžký byl poslední rok,
dnešek je do Tvého dalšího roku krok.

Tak si Ti dnes dovoluji přát,
ať má Tě pořád někdo trochu rád.
Ať netrápí Tě tolik noční běs,
ať zmírní se Tvůj neustálý stres.

Ať cítíš o něco méně bolesti,
ať si radost cestu proklestí.
Ať pořád smát se dovedeš,
ať s tím vším ještě bojuješ.

Ať naučíš se sama sebe ráda mít,
když umíš jiné lidi tolik naučit.
Ať hraješ to divadlo života dál,
a ať máš stále vyprodaný sál.

Obrázek uživatele Erys

Vrátím brzy

Fandom: 
Drabble: 

Snad mají něco v sobě, tihle novodobí tuláci. Ve vlacích, v autobusech, na zastávkách, žijou si svoji cestu a občas potkají někoho svého druhu. Neví přesně jak, zapovídají se. Přání a pochopení a radost a politování a rady a prostě život, co je potřeba, dají do rozhovoru. Sdílí triky a tipy, dělí se o ledacos. Když se to zrovna hodí, třeba půjčí knížku nebo časopis nebo cédéčko nebo šátek nebo něco, co mají u sebe.

Když knížku dočtou, loví zapsaný kontakt z cest. Snad hlavně ze strachu, aby ji nezapomněli vrátit, snad ze zájmu na chvilinku obnovit to dočasné pouto.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Někdy to zkrátka nevyjde

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje mladší sestra. No comment.

Drabble: 

Jako první - dávno před křečky, čolkem, potkany, nebo nedejbože leguánem - se dostavili šneci. Nasbírala je na zahradě a v teplácích propašovala do prázdné krabice. Máma měla zrak jako ostříž, ale tentokrát neměla šanci. Brzy ráno mazaní plži zavětřili průvan zvenčí, uprchli z krabice a jako živoucí mozaika dekorativně pokryli dveře. Je jasné, že tím mámin odchod do práce dostal zcela jiné grády. Ségřin příchod ze školy pochopitelně také.
Sledovali jsme, jak roste, a doufali, že jí to chovatelské obžerství nezůstane.
Nedávno jsem ji navštívila. Provedla mě novým domem a zmínila větší terária a humánní sekačku na pozemek.
Pořídí si lamy.

Obrázek uživatele Erys

Války přesvaté

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm, dnes lehce interně Budu Já Blábolit. Tedy pokud mi to jako konec války projde.

Drabble: 

Atmosféra v místnosti houstne.
To nemyslíš vážně, Java? Vždyť je tak příšerně ukecaná.
Jak, ukecaná? Je robustní!

Ostrá slova létají sem a tam.
Ty bys snad psal v plusplusku? Vždyť je tak zbytečně složitý!
A ty bys snad psal v céčku? Vždyť je tak primitivní!
Zato máš kontrolu nad tím, co se děje!

Lidi se mezi dvěma tábory přelévají podle jazyka, který je zrovna zdrojem sváru.
Pak někdo nadhodí Perl.

Ten je naprosto příšernej!
To teda, kdo moh' vymyslet měnící se sigily.
Moje řeč, Ještě že nemusíme dělat v tom.
Tak tak.
Poplácají se po zádech a jdou zase programovat.

Závěrečná poznámka: 

(Ale kdyby se někomu chtělo flameovat, já mám Perl ráda. Vlastně v něm páchám skoro celou diplomku, dobrovolně.)

Obrázek uživatele hidden_lemur

Jak jsme složili zbraně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, zda bude téma patrno - zbraně v pluhy jsou tu překovány čistě symbolicky. Ale na druhou stranu je to celé pravda pravdoucí! Za historku a inspiraci dlužím velký dík kamarádovi M., který mi nedávno připomněl, že bez muziky to v mým životě prostě nejde.

Drabble: 

Přestěhuj se sem, říkali. Ten barák je super. Samej umělec, žádná nuda.
Popravdě, po mým posledním bydlišti, který krom plísně na zdi zahrnovalo i poměrně hlasitej páreček, bych trochu nudy vítal, ale proč ne.
Hned první noc ložnicovou stěnu rozvibrovaly perkuse. Nejsem expert, ale hádal bych bubny odněkud z Nigérie. Chceš válku? řeknu si, vstanu a v klidu ohulím Godsmack. Bubny zmlkly. Tak to šlo pár dní. Pak se na rohožce objevila krabice. S djmebé a vzkazem, jestli se na to nechci vybodnout a přijít si zahrát. Slovo chlapa! Takže jsem šel. A přesně takhle jsem se seznámil s Alicí.

Závěrečná poznámka: 

Jo, kdyby vás to náhodou zajímalo... Překovat "meče v pluhy" se jim tenkrát docela vyplatilo. Pořád jsou spolu.;)

Obrázek uživatele cptdrake

Fáze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všem, kteří taky s někým spoluprožívají rozchody, především Kájovi, nejlepšímu příteli.

Drabble: 

U Sáry jsem vypozoroval čtyři porozchodové fáze:

Fáze první - Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...
Pořád mu píše a volá a snaží se jeho i sebe přesvědčit, že to bude dobré, až jí přestane brát telefony.

Fáze druhá - Kdo jinému jámu kopá...
Přeje mu, aby se měl co nejhůř to jde, ale nakonec je nejhůř jí, protože zapíjí žal vodkou.

Fáze třetí - Co oči nevidí...
Nikdy už ho nechce vidět, nesmím o něm mluvit, jeho jméno se mění na "Vy-víte-kdo".

Fáze čtvrtá - Překováme meče v pluhy
Po nějaké době se potkají a stanou se z nich nejlepší přátelé.

Obrázek uživatele Viktorka

Maličcí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: patos. Nic pro cynické povahy.

Drabble: 

Přijde čas, kdy ti, co vyhledávali půtky, odloží zbroj, ti, co nechtěli slyšet, sundají helmy, ti, co vedli války, zahodí meče a ti, co kolem sebe krvelačně kroužili, se dají do tance.
Tehdy roztaví zbroj i meče a překují je v pluhy, vytrhají ze srdcí plevel, znovu osejí pole a nechají vzrůst, položí nový základní kámen, podají si ruce, pokorným slibem obnoví jednotu duší a darují se sobě navzájem. Mocní vyjdou z bašt, moudří pokorně sklopí pohled, hlupáci uvidí, co nechápali, a všichni se skloní před dítětem, které mění a je proměňováno, léčí a je uzdravováno, zachraňuje a je zachraňováno.

Závěrečná poznámka: 

Původní myšlenka v tom nějak zneviditelněla. Ach jo.

Obrázek uživatele Faob

Až do smrti ať mi dopomáhá Bůh

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět úryvek z rozepsaného románu.

Drabble: 

Jak se dobrat pokoje, když nemůže odprosit ji? Pobít hlavou o zem za každou vyčpělou výčitku, hnisavou sebezahleděnost, příkoří příkrosti?
Pozemská věčnost skončila dříve, než se vykuklil, z plánovaného maratonu krátký sprint. U nohy dělová koule, uřvaná Zuzanka, vymodlené miminko.
Z mečů pluhy a orat a sít, od rána do soumraku, zapomenout.
Potápěje se ve sklence, uslyšel klapnutí. Jako veřej do pantu, soulož železných robotů. Klesal ke dnu, sevřen obručí pátého kruhu pekla. Víno trhalo plíce, na svou hruď přivinula Vina. Těsné objetí, držela se jak Káča čerta.
„Chceš přijít i o dítě, pitomče?“ vzbudila máma uprostřed zvratků v kuchyni.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Talentovaný Mr. Murphy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je to parchant, co se dá dělat.

Drabble: 

Hele, je to úplně jednoduchý. Třeba: jakmile se vaše tělo ze sedmi osmin svýho povrchu ponoří do vany, zazvoní telefon. Oblíbenej trik. (Podobná legrácka se dá aplikovat i na sex. Včetně těch sedmi osmin. Akorát v tom hraje roli zvonek u dveří. Když mám zvlášť poťouchlou náladu, stojí za dveřma manžel. Což ten "ponořenej" chlápek v ložnici není, to dá rozum.)
Dalším výborným příkladem je sklenice. No fakt, úplně normální sklenice, ve který je voda, džus, cokoli. Stojí na stolku, osminka jejího dna vyčuhuje přes okraj. Což zaujme kočku...
Už chápete? Já ty zákony nevymejšlím. Jen je uvádím do praxe.

Obrázek uživatele cptdrake

Prázdná osminka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všem, kteří se mi nesmazatelně zapsali do duše, především Elle, která mé umělecké duši moc chybí.

Drabble: 

Když duše se rozdělí,
začínám být v prdeli.

První osmina propadla slovům a knihám,
pro jejich krásu se na konec světa vydám.

Těm, kteří odešli patří druhá osmina,
část mě na ně bez ustání vzpomíná.

Osmina třetí nikdy mě nebolí,
v ní místo mají holky ze školy.

Čtvrtá osmina je nejvíc divoká,
improvizátoři jí padli do oka.

Pátou osminu má moje rodina,
v té moje dobré i zlé začíná.

Šestá i sedmá osmina přátelům patří,
někteří jsou jak mé sestry a bratři.

Stojí ještě za zmínku,
že mám prázdnou osminku.
Však vím, že Ty už víš,
že ji jednou naplníš.

Obrázek uživatele akai

Kam se náhodou dostala

Fandom: 
Drabble: 

Padal sníh.
Vločka za vločkou.
Jedna spadne na zmrzlou půdu a zůstane tam až do jara.
Druhá roztaje při prvním kontaktu s jabloní.
Náhoda.
Stejná jako řídí i životy lidí.
Její.
Jako ta vločka mohla dopadnout o kousek vedle a vše by bylo zcela jiné.
Beton.
Tráva.
Hlína.
Okap.
Španělsko.
Obchod.
Sklad.
Nizozemí.
Lepší.
Horší.
Jiné.
Někde uvnitř cítila nejasný tlak, neviditelný provázek táhnoucí její vyčerpanou duši zpět v čase. Do období loňského sněhu, loňských vztahů, loňského smíchu, loňského teď.
Nemohla.
Snad ani nechtěla.
Přesto tlak nezmizel; sílil.
Jako by se ta vločka drala proti větru, proti neúprosným pravidlům náhody.

Závěrečná poznámka: 

Nostalgie se říkalo, že?

Stránky

-A A +A