Realita

Obrázek uživatele Furfante-Celestiale

Sežrán spasitel

Byla malá a netoužila po ničem jiném, než že změní svět. Přizpůsobí ho k obrazu svému, na stromech porostou místo jablek bonbóny, už nikdy nebude muset jíst brokolici.
Když rostla, její sen se zdokonaloval. Ztrácela tak ony dětské kouzelné sny.
„Doháje, to je podělaná zima!“ procedila mezi zuby a posunula hůl o kus dál. Již týden tomu je, co se rozhodl tým podniknout výpravu na záchranu ledních medvědů. „Co to? Jé, ten je nádherný…“
Na kolik okamžiků dokáže pohled omámit?
Tři vteřiny! Hladové zvíře se vrhlo po teanegerce. Na kusy ji rozcupovalo.
Dosáhla svého, spasila medvědí rodinu, alespoň pro dnešek!

Fandom: 
Obrázek uživatele Tora

Jak jsem se zas jednou těšila

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BEZ NÁROKU NA BOD - NESOUTĚŽNÍ

Rychlý nápad :)

Drabble: 

Na ten víkend jsem se moc těšila.
Domluvila jsem si pobyt v Praze, program na den před i po setkání. Zakoupila jsem jízdenky a dopřála si luxusu bussines class v Regiojetu tam i zpět. To je co říct, většinou jezdím běžnou dvojkou. Ale tenhle víkend měl být výjimečný a tak měla být výjimečná i doprava.

V úterý mě začalo pobolívat v krku. To nic, to přejde, utěšovala jsem se.
Ve středu jsem zahlédla na mandlích bílé čepy. Vypálit je joxem nepomohlo.
V pátek jsem měla angínu jak bič.
Jízdenky jsem vrátila, pobyt zrušila. Bylo mi smutno.

Zase ty SOSáky neuvidím!

Obrázek uživatele EmmaIsInBlack

Bůzička

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nikoho jsem nezabila.

Drabble: 


Na okno klepali otravní sršni, asi si mysleli, že jim otevřeme a pustíme je do světlem zalité světnice.
„Mamíííííí," ozvalo se z dětského pokojíku. Hned jsem upustila vyšívání a rozběhla jsem se za křikem. „Mamíííí, koukej jaký maj hnusný sosáky. Já se bojím, že mě vysajou, jako ty mouchy, a ze mě zbyde jenom tahle blůzička."
Sršeň narážel dál a dál. Zamračila jsem se na něj, tak jak jsem se mračívala na Elišku, když něco provedla. Nic. Zamračila jsem se ještě jednou, tak jak jsem se mračívala na Kryštofa, když přišel pozdě z hospody. Zase nic. Praštila jsem okenicí. Ticho.

Obrázek uživatele Elet

Tady je doma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes na trochu pochmurnější notu.

Drabble: 

Žila tam od nepaměti.
Děti houpala v kolébce, ve které vyrůstal její táta.
Jídlo chystala na kamnech, které postavil strýc.
Manžela pohřbila na hřbitov, kde byla celá rodina.

Pak se začaly šířit zvěsti.
Nebojte!
O kůži spálené na uhel.
Nepanikařte!
O otráveném jídle.
Nic nedělejte!
O dětech se sosáky místo nosu.
Zachovejte klid!
O dětech nenarozených.

Potom začala evakuace. Vysmála se jim.
Sosáky? Vážně? Neblbněte. Někdo to zas přehnal s pitím, to je toho. Já nikam nejdu!

Nakonec uvěřila. Ale přesto zůstala.
Tady se narodila.
Tady má své vzpomínky.
A tady na tom hřbitově chce skončit.

Zamošnja je její domov.

Závěrečná poznámka: 

Zamošnja je ukrajinská vesnice ležící 22 km od Černobylu, patří do uzavřené oblasti.
Postava z drabblete je smyšlená, ale inspirovaná reálnými příběhy.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Přehnaná reakce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bilance mého předsevzetí: přečtená drabble - asi 5; komentáře - 0; mé drabble přidávám za pět minut dvanáct. To mám teda pěkný start.

Drabble: 

Kryšpín s blaženým výrazem žvýká kousek ořechového dortu.
Zatím makrofág poklidně požírá mrtvé erytrocyty. Skupinky neutrofilů se líně procházejí. B a T lymfocyt jsou nuceni přerušit svůj rozhovor, když jeden z nich poznamená: “Slyšíš to dunění?”
Oba se otočí. S hrůzou v očích zírají na armádu, která se na ně valí.
Bazofil zmateně probíhá. “Útočí na nás!”
“Proč jste tak v klidu? Tohle je stav nejvyšší nouze!” panikaří eosinofily.
Mastocyty jen bezhlavě ječí: “Zabít!” a útočí na vše ve svém dosahu.
Kryšpína odvážejí do nemocnice s anafylaktickým šokem.
Nespecifická imunita je spokojená, že si tak krásně poradila s arašídovým antigenem.

Závěrečná poznámka: 

Tomu se říká profesní deformace. A to jsem to ještě ani nedostudovala.

Obrázek uživatele Ghormoon

Drabble Trabble

Fandom: 
Drabble: 

Skoro závidím lidem, co kvůli karanténě nemůžou do práce. My toho teď máme na hlavu tak trojnásob co obvykle, a všechno samořejmě potřebujeme nejlíp včera. Takže bez toho aby se někdo zamyslel se sype páté přes deváté a výsledek ... přinejlepším nevalný.
Do toho samozřejmě jak DPH, tak ke konci měsíce příjmy za rok 2019 (sice se slibuje odklad kdečeho, ale realita může být dost jinde). Plus samozřejmě dát dohormady výkazy za březen a naposílat klientům. Kdo má čas počítat hodiny ...
Je půl jedenácté večer a už mi píše Stevko, že je téma na DMD. Kdy to jako mám stihnout?!? Uáááááááááá!!!

Závěrečná poznámka: 

Nadpis a přiblížný obsah drabble jsem měl hned jak mi Stevko napsal. I bez toho, abych si četl téma ... Uáááááá

Obrázek uživatele hidden_lemur

V první linii

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno všem "paním Vomáčkovým" dnešních dob. Nekonečnej respekt, holky a kluci.:D

P.S.: Ahoj psavci, stýskalo se mi!

Drabble: 

Když udeřila sedmá, zámek na posuvných dveřích s tichým cvaknutím povolil a dovnitř se vhrnul čerstvý vzduch, svět jako by na okamžik zkoprněl.
Paní Vomáčková zkoprněla také.
Tísnili se před vchodem. Dýchavičně vsávali klimatizovaný pach a zírali, oči horečnaté dychtivostí. Na brady jim neviděla, ale klidně by odpřisáhla, že se na leckteré leskne slina.
Nasucho polkla a zasunula se za pokladnu hlouběji.
Včerejší zprávy na Nově ji zbavily iluzí definitivně.
Už věděla, co přijde.
Bude to kruté, zvířecí a rychlé, ale to zvládnou.
Stačí jen zatnout zuby a dýchat.
Všichni dělají co můžou.
Regál s žitnou moukou je doplněný.
Zatím.

Obrázek uživatele Viktorka

V srdci bouře

Fandom: 
Drabble: 

Šouravým krokem vyrazil přes byt a – přeskočiv tři erupce hraček (Blbé LEGO!), zakopnuv o roztaženou matraci (Který ničemník?!) a šlápnuv na nohu kterémusi potomku (Neječ, prosím tě!) – dorazil do kuchyně. Několika valčíkovými kroky se prosmýkl mezi osazenstvem miniaturní místnosti, až úspěšně ztuhl v pozici na jedné noze před kuchyňskou skříňkou. Vrhl chmurný pohled do životně důležitých zásob a jeho tvář ztvrdla v křemen.
„Došly...“ zahučel temně.
„Co?“ zaznělo nepřítomně od čtvrtého počítače zleva.
„Kolíčky, baterie, žárovky, tablety do myčky a peníze, ale z ničeho z toho bych nevyšiloval!“
„Takže?“
„Lentilky,“ vypravil ze sebe ztěžka, „a Viktorie se za chvíli probudí.“

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za prvoplánovou nudu všech nud, ale to téma mě nějak neinspirovalo. :D

Docházení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hurá, DMD!

Drabble: 

Došly roušky. Došly respirátory. Došla mouka. Došly těstoviny. Došel olej. Došla rýže. Došla dezinfekce. Došel toaletní papír.
Jsem příznivcem rozumné paniky, a tak mne docela těší, že si lidé jsou ochotni udělat zásoby a v případě potřeby sedět spořádaně doma. Navíc teď není problém regály do druhého dne naplnit.
Včera ale přišel táta s tím, že v obchodě došel česnek.
A dnes zapnu počítač a dozvídám se, že došly kolíky.
Běda, zdá se, že se nám ta epidemie obrací poněkud nečekaným směrem.
(Doufám, že až dojde stříbro, svěcená voda, křídy, růžence a zrcadla, tak alespoň slunečního svitu bude stále dost).

Obrázek uživatele Karin Schecter

Pomodli se

Fandom: 
Drabble: 

checht checht chechtáky
hrbit se
chleba
není protože
já nemůžu déšť
nemusí
nohy bolí
spíš zítra

checht chect chechtáky
na ulici
nedám
musím ale
cigareta
hoří ty
koupí si tě
drogy mám
nemám
musím
nedám

checht checht chechtáky
moje moje moje
vyhrál král
kradl král
karty prší
matika nestačí
všechno nebo nic
nic
všechno
všechny
mám
ukradl

checht checht chechtáky
chce
banky obchody sousedi farář
chce
checht
chce
kostel spadne
na hlavu nám
nespadne snad
ale chce koupit
zaplatit poplatit
uplatit checht
nechce

checht checht chechtáky
dám rozdám nemám vyměním
nechci proto
prší prachy
lidi úúúúíííí
zapalím si tisícovkou
amen

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli to za něco stojí, ale ráda bych podotkla, že je stresující psát dada, když máte OCD :D

Obrázek uživatele Achája

Jen se na ně podívejte!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 19. Hřích, který se neodpouští.

Drabble: 

"Už má zase nové šaty, aspoň třetí tenhle měsíc."
"To jí musí stát majlant, takový modely. Fiflena jedna!"
Probdělé noci u šicího stroje a kupičky látek se mění v umění. To je fajn ušít si občas něco pro sebe...

______
"Sousedi si pořídili třetí auto, to jim ta práce ve fabrice asi pěkně vynáší."
"Ukaž. No, slyšel jsem, že jsou v odborech."
"Zlato, syn potřebuje vlastní auto, když teď dělá na směny."

______
"O tom podivínovi zase píšou v novinách. Že prý dělá pro filmaře, to bude zlatý důl."
"Za týden dva kusy? A jenom půjčit? Snad mě aspoň dají do titulků..."

Závěrečná poznámka: 

Úspěch se neodpouští. Ale závist nedohlédne, co je za tím úspěchem práce...

Obrázek uživatele Tlegy

Můj nový a samozřejmě zase nejlepší projev.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se všem, to téma na mne všude skákalo z televize, internetu, tak jsem prostě musel.
Pozor vulgarismy!

Drabble: 

"Drazí spoluobčané. Jsem rád, že si chcete poslechnout můj druhý šestihodinový projev, k dnešní slavnostní příležitosti. Moc rád jsem Vás tady potkával a upřímně, některá Vaše drabblata byla pěkná, škoda, že jsem je nemohl přečíst celá, protože jsem se netrefil do popelníčku že, a trochu mi při tom ohořela. Dovolte mi, abych Vám, pogratuloval, že jste, všichni dohromady, napsali tolik drabblat, kolik jsem napsal já sám. A za to všem, já vládce, tady nalévám svou becherovku, protože je zdravá!
A závěrem bych, hlavně ženám, i těm z Pussy, popřál šťastný let, a těm, kteří mě nevolili, ať snad ani nepřistávají."

Závěrečná poznámka: 

"A příští rok doufám poletím taky."

Doufám, že se do témata vejdu. :-)))

Obrázek uživatele Kraken

Něco za něco

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem udělal zkoušky, sešla se celá má rodina a slavila mé úspěšné přijetí. Na konci všech zábav a oslav mi tatínek dal čokoládu. Načal jsem ji a začal lámat na kousky, pak jsem je rozdělil a řekl jsem bratrovi a sestře, ať si vezmou. Ale nejdříve jsem jim pověděl:
"Počkejte, nejdříve mi musíte slíbit, že mi koupíte hru, kterou si budu přát."
Moji sourozenci se po sobě podívali a řekli mi, ať neříkám blbosti, a zeptali se mě, proč by mi měli dávat nějakou hru.
"Protože já jsem vítěz a tím i král," odpověděl jsem a vypnul jsem hruď.

Obrázek uživatele may fowl

Metrem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ségře.

Drabble: 

Ranní metro. Zbytky mého kapesného padly za čokoládu. Klára drží sešit dějepisu, aby se neřeklo. Cestou spolu nesnášíme vesmír.

Odpolední metro. Vesmír je otravný, ale možná je to koule, která se donekonečna rozpíná a zase smršťuje. Možná je celý svět jen v mojí hlavě. Možná jen v Klářině hlavě. Řešíme záhady vesmíru.

Večerní metro, o deset let později. Klára přichází v krátkém tílečku. V očích má čočky ve tvaru kočičích zorniček. Ale já vím, že podprsenku má vycpanou ponožkami a že jede načerno. Usměju se. Jako největší záhada vesmíru dnes může vypadat otázka, co zrovna nás dvě mohlo svést dohromady.

Obrázek uživatele Lejdynka

Měsíčku na nebi

Fandom: 
Drabble: 

měsíci flíčkatý
umazaný měsíčku
pověz mi, pověz
proč mám divnou sestřičku
taky je flíčkatá, a taky umazaná
a nikdy za to
není pokálenáraná

(Máááááma!)

někdy je na mě zlá
bije mě týrá
ve všech mých!!! hračkách
je v očičkách díra
někdy křičí a já jí nerozumím
někdy nic nechce a bodá se trním

Vrnííííííí!

jen si ubližuje
a řeže se, píchá
a když není ticho
tak potmě nedýchá
prý ji mám ráda a prý někdy létá
a prý je tak divá, prý je kometa

Teeeeeeta!

prosím
zeptej se Vesmíru
na tuhle záhadu,
proč že jsou "au! tisti
duševně o hladu"...

Závěrečná poznámka: 

https://www.detiuplnku.cz/cs/home/

http://nadacnifondkometa.cz/

V podání holčičky je "au! tista" neznámé slovo, poslední věta je citace (nejspíš to někde zaslechla), proto ho i špatně píše, a proto prosím uznat ho jako dvě slova. Navíc je to narážka na to bití.

Král úžasnosti

Fandom: 
Drabble: 

"Řekne mi někdo, co je záhada vesmíru?" zeptal se učitel žáků.
Přihlásil se les rukou. Začali se vyjmenovávat různé věci. Pak poslední žák řekl zajímavý názor.
Záhada vesmíru je to, že nevíme, jak je Bůh úžasný.
Rozjela se debata. Většina protestovala, že přece ví, jak je bůh úžasný.
"Právě tato slova dokazují, že nevíte, jak je Bůh úžasný," řekl mluvčí překvapeným spolužákům, "Svými slovy nedokážeme říct, jak je Bůh úžasný, ani si nedokážeme představit, jak je úžasný. Lidé přirovnávají Boha k věcem, které znají. Proto nevíme, jak moc je Bůh úžasný. Přece musí být úžasnější než to, co sám stvořil."

Závěrečná poznámka: 

Toto jsem odnikud neopsal.

Obrázek uživatele Elet

Obrazy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Je to drsné, ale ne explicitně.

Drabble: 

Obrazy se střídaly s nahodilou krutostí. Který přijde příště?

Civilista s amputovanou nohou.
Matka svírající právě narozené dítě.
Plačící žena, kterou znásilnili.
Podvyživený chlapeček, kterého se podařilo zachránit.
Jeho sestra, kterou už ne.
Milující otec, který našel své dítě mezi živými.
Voják, vzpomínající na tváře svých obětí se slzami v očích.

Tisíce osudů – lidé různých ras, různých náboženství, různého smýšlení, různého pohlaví.
Snažil se pomoci všem.
A po nocích uvažoval o záhadách vesmíru.
Jak se absolutní hrůza může v jeden jediný moment prolínat s absolutním štěstím, spojeni ve zdánlivě dokonalé symbióze?
Na obloze svítily hvězdy.
V dálce se ozvala střelba.

Závěrečná poznámka: 

Píšu zrovna do školy referát o Lékařích bez hranic, tak jsem chtěla to téma nějak zpracovat.

Obrázek uživatele Kraken

Krása záhad

Fandom: 
Drabble: 

Jeden hádankář byl tak chytrý, že se o něm doslechl král. Zavolal si ho a zeptal se ho, zda mu dá otázku, na kterou neodpoví.
"Jistě," odpověděl hádankář a začal:
"Znám jedno náměstí
u velikého sloupu.
klaní se mu, třeba že
slabý je jak z proutku.
Avšak když se naštve,
rozzuří se velice.
A začne na vás vysílat
velké pavoučnice."
Král se zamyslel a pak si zavolal rádce. Po chvíli se to rozšířilo po celém městě.
Byla stanovena suma peněz za správnou odpověď.

Když se král, zeptal hádankáře, co to je, ten mu odpověděl:
"Já to také nevím, pane králi."

Proměny

Fandom: 
Drabble: 

Saša má kulatý obličej, nazrzlé vlnité vlásky, pihovatý nos a rozbité koleno. V sobotu se škrábal po skále při hledání kešek. Dvanáct jich našel.

Večer se kroutí u piana a mračí se na noty. Trochu podvádí. Stačí mu skladbu jednou slyšet a zahraje ji zpaměti.

Nejradši má netopýry. Teď sedí v okně. Poslouchá jejich pískání, pamatuje si různé druhy, všechny pozná.

„Sašo, půl desáté!“

Marně ho máma volá do koupelny: „Vyčistit zuby, převlíct se do pyžama, zalézt do postele.“ Skvělý sluch je tentam.

Měl by si nachystat aktovku, zítra je škola. Nevzpomněl si.

Kde má zubní kartáček? Pyžamo nejde najít.

Obrázek uživatele Faob

Havran vrká na kandelábru

Fandom: 
Drabble: 

Love, vole, hýbou světem, jez, ja, da, da, čurají Číňani na čundru, čupr, na refýži žrali rýži podmáčenou. Barák mi padá na hlavu, skála školí i skolí sklo, když všude písek. Na pláži sbírám vypadlé oči, mušle chtíčů, malých, velkých, pevných, měkkých, usedlých. Pod koněm rozbité nohy, nahé, hej, Natašo sošná!, kdes nechala mech? Hříbek vedle holuběnky, liška s pampeliškou, chmýří se vznáší pod nos, ale jdi, nezačínej s žiletkami! Tkají steh ve vlasech, stehno ve stinném zástění, sténám jak stenografka schůzí důchodkyň. Kyň si a vrč, můj kolovrátku, ejhle, vrata, dveře, branka řeže, svírá škvíra.
Love, vole, hýbe světem.

Závěrečná poznámka: 

Když necháte volně asociovat starého pána na jaře, nemůže to dopadnout jinak.

Obrázek uživatele Lejdynka

Každé ráno, a každý večer

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 27: Zvíře které nechce odejít.

Drabble: 

Každé ráno, každé ráno, každý večer
na zápraží u nádraží svět by brečel
každé ráno, každý večer jedou vlaky
každé ráno, každý večer jel by taky.

Svítání. Rychle posbírat věci, aktovku, vypít zelený čaj, zabouchnout, běžíme! Stihnul jsem to, tak akorát!
Tak večer!

Večer. Líné pospávání. Někdy opravuji. Popíjení zbytku vystydlého čaje z termosky. Sušenka. Á, už jsme tu.
No ahoj, tys mi chyběl!

A pak jednoho dne profesor Hidesaburó Ueno z vlaku nevystoupí.

Každé ráno, každé ráno, každý večer
na zápraží u nádraží svět by brečel
každé ráno, každý večer jedou vlaky
každé ráno, každý večer jel by taky.

Závěrečná poznámka: 

Kdo tento příběh nezná, nebo mu drabble stále ještě nedává smysl, nebo obojí, prosím tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ha%C4%8Dik%C3%B3 . Jsou na to i filmy.
Varování - tohle je ještě HORŠÍ, než nějaká Lassie.

Obrázek uživatele Rya

Zen-káčismus versus likeismus: Jasné vítězství! Záhada vesmíru, nebo očekávaná samozřejmost?

Fandom: 
Drabble: 

Skutečně chceme tento prostinký fakt považovat za světovou senzaci?
Za výsledek spiknutí temných sil?
Za záhadu vesmíru?
Nikoliv! O výsledku bylo rozhodnuto předem! Důvod je zřejmý!
ZEN-KÁČISMUS JE NEPORAZITELNÝ!
Vyzýváme proto majitele světové likesítě, aby se vzkačil, uznal tuto skutečnost a kapituloval!
Svou oddanost vesmírnému zen-káčistickému hnutí nechť dokáže obvyklou změnou jména (Cukrkáč, kupříkladu, zní dostatečně úderně a navíc evokuje obecnou závislost lidstva na cukru káčismu), dále pak přebarvením svého znaku na žluto (ŽLUTÁ JE BARVA NAŠE!*) a jeho tvarovému přizpůsobení tak, aby více připomínal kachnu (nebo aspoň písmeno K).
Redakce časopisu Kachna a hvězdy mu přeje sílu a odhodlání!

Závěrečná poznámka: 

*A taky jejich, no. Vontů. Ale ty chrání mlčenlivost, takže po nich dneska nekvákne ani žába.

Omyl

Fandom: 
Drabble: 

Překrásný exemplář samičky lišaje smrtihlava se nese letním podvečerem. V zahradě u Vrbků ale cosi začne vychylovat její dráhu. Nemůže si pomoci. Táhne jí to směrem ke zdroji teplého světla na verandě.
Ve svém okouzlení zahlídne další lišaje: lišaj šeříkový, lišaj kyprejový, lišaj lipový. Také štětconoš ořechový. Dokonce jeden martináč hrušňový. Všichni se točí v kruzích. Přitahuje je stejné kouzlo.
Samička lišaje smrtihlava letí vzhůru. Cítí úpornou touhu být v cíli první.

Pan lampička to celé prázdniny pozoruje a nechápe. „Můry blbý, co pořád mají s tou přitažlivostí?“
„Já jen svítím lidem na čtení.“
„Snad pode mnou někdo ráno zamete.“

Knížky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle téma mě trošku potrápilo, ale myslím, že jsem z něj elegantně vybruslila. A celkem se i zasnila. Nějak mi to letošní dmd uteklo skoro bez záseků, nepočítám-li týden bez počítače u rodiny na moravě, kdy mě potrápilo spíš to psaní než vymýšlení.

Drabble: 

Už od dětství jsem milovala čtení knížek a byly časy, kdy jsem dokázala za den přečíst klidně knížky tři. Myslím, že nejvíce jsem jich přečetla asi sedm za jeden den, ale to byly tenčí knihy, těch „regulérních“ třísetstránkových bylo jen pět. Většinou mi těch sto stran zabralo hodinu.

A bylo mi jedno, o čem čtu, hlavním hrdinou mohl být okouzlující idiot nebo logicky uvažující detektiv, důležité bylo to, že mě knížka vtáhla do svého děje a já jsem prožívala události v ní popsané. Teď při dětech, čtu velmi málo, ale i tak mě hodně knih potěší a vtáhne do děje.

Obrázek uživatele Elrond

Pod dračím tělem

Fandom: 
Drabble: 

Naši psi mají sice jména uvedená v průkaze původu, nicméně jsou používána zřídka. Spoustu dalších jmen si vysloužili na základě povahy a vzhledu.
Neli často říkáme Glaurung. Pravda, že nepouští čpavé dýmy a hrůzu a zamořuje byt akorát svým chlupem a roztomilostí. K přezdívce přišla díky své tělesné konstituci – dlouhé zavalité tělo a krátké nožky.
Její přirozené prostředí je gauč a postel a to především tehdy, kdy jsou tam i páničci. A teď si představte, že vás přelézá, sune se nekonečně dlouho nahoru a v půlce se zasekne. Zaboří loket pod žebro a odmítá se dále hnout. Sedmnáct kilo draka.

Pryč!

Fandom: 
Drabble: 

Je na mně už několik dní. Teprve dneska jsem si ho všiml. Bylo velké a ošklivé.
Zkusil jsem naň všechno. Použil jsem mastičku. Nepomohla. Zkusil jsem ho vyndat rukou. Nešlo to. Dokonce jsem ho zkusil probodnout a vytáhnout. Zase to bylo k ničemu.
Takže ho pořád mám a pekelně svědí. Na jedné poličce má zvláštní krabičku s názvem: Nepoužitelné masti. V koši se mi hromadí užitá párátka. Zkusil jsem ho vyškrábnout nožem. Akorát jsem se řízl do krve.
"Jauu!"
Je to tak nepříjemné, když večer ležíte v posteli a víte, že tam furt ta mrška je.

Drží jako klíště - klíště.

Jarní touhy

Fandom: 
Drabble: 

Led povolil, objevila se vodní hladina. Brzy vyraší první křehká stébla trávy. Začne pastva. Vyšla jsem z kůlny vyhlížet jaro.

Najednou uslyším hlasy a hvízdání křídel. Divoké husy táhnou.
Hrudí projede bolest, jako když se otáčí nůž.

Nejsilnější letí vpředu, nezkušené uprostřed. Rodina!
Mé tělo zasáhne vlna potlačované touhy.

Mávám křídly ze všech sil, ale nevznesu se. Zkouším to dál.

Pak donesli ječmen a pšenici… Tak zítra.
Další den. Namožená křídla bolí.
Tak zítra.
Nebo pozítří.

Tetička Jaruška chválí oběd: „Masíčko se jen rozpadá, a ta vypečená kůžička!“ „Husu je nejlépe péct pomalu a pořádně nasolit předem,“ prozradí paní domu.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Pořád dokola

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nojo, no. Co s ním mám dělat...

Drabble: 

To je v hajzlu, tohleto. Udělala to zas. A to jsem řval, ať se na to vykašle, že jsem úplně neškodnej! Zkoušel jsem volat na jejího spolubydlícího, ale ten, když už si mě všiml, akorát zblednul a vyběhnul schodiště jako Zátopek zamlada. Pak nahoře někdo rozsvítil a přišla ona. Se ZAVAŘOVAČKOU, chápete to?
"Sorry," řekla, "jsi hezkej, ale opravdu tu nemůžeš zůstat."
A vysypala mě za zídku do Stromovky. Víte, kolik času mi zabralo, najít ten správnej barák?
Ale nevadí. Náš druh se s vámi snaží navázat kontakt už celý věky. A já to nevzdám. To bych byl houby pokoutník.

Obrázek uživatele Keneu

Velké zvíře

Fandom: 
Drabble: 

"Tak co?"
"Pořád nic. Sedí tam a nechce se hnout. Volal jsi do té záchranné stanice?"
"Jo. Ale sotva začali chystat odchyt, odvolali jim ředitele."
"Tak ředitele snad na odchyt nepotřebují, ne?"
(...)
"Je to zlé. Zabírá si větší a větší teritorium. Co budeme dělat?"
"Mluvil jsem s pracovníkem té záchranné stanice. Prošel svoje kontakty a prý nám pošle zásahovku, která si poradí s čímkoli. Berou draky, krále, všechno."
(...)
Jednoho krásného dne v nedaleké budoucnosti zabuší na vrata Strakovy akademie dva cestovatelé. Mají košatinku a hlavně mezifandomově platný zatykač. A to velké zvíře odvezou ke zvířatům menším. Škorpióni už se těší.

Obrázek uživatele strigga

Nikdy to není jen mezi čtyřma očima

Fandom: 
Drabble: 

Když mu to navrhla, zeptal se jí, jestli se nezbláznila; myslet si, že v Číně kdykoli mluvíte jen mezi čtyřma očima, je nebetyčně naivní a ona to dobře věděla. Nechtěl se s ním scházet, nechtěl nikoho ohrozit.
Jenže tu byla ta druhá stránka věci.
Statisíce potichu uklizených, o kterých nikdo nemluví. Možná nic nezmůže, ale mohl by žít s vědomím, že to nezkusil?
A tak se sešli. Mladý muž žmoulal v ruce kapesník, mluvil překotně. O převýchovných táborech, o drilu a disciplíně, o nekonečném memorování stupidních maoistických hesel a vymývání mozků.
Nazítří beze stopy zmizel.
A jemu definitivně odebrali vízum.

Závěrečná poznámka: 

Drabble je silně inspirovaný konkrétním rozhovorem s jedním novinářem (kterej teď nemůžu najít a zabte mě, nevzpomenu si ani, jak se jmenoval, ale ještě se to pokusím najít), kterej mnou docela otřásl. Historka je bohužel skutečná a jeho vlastní. Řeč je o Ujgurech a snaze Číny je "převychovat". Omlouvám se, že tady vytahuju takovýhle téma, ale prostě se mi to zaseklo v hlavě a asi bych to už nemohla nenapsat :(

Stránky

-A A +A