Realita

Obrázek uživatele Furfante-Celestiale

Sežrán spasitel

Byla malá a netoužila po ničem jiném, než že změní svět. Přizpůsobí ho k obrazu svému, na stromech porostou místo jablek bonbóny, už nikdy nebude muset jíst brokolici.
Když rostla, její sen se zdokonaloval. Ztrácela tak ony dětské kouzelné sny.
„Doháje, to je podělaná zima!“ procedila mezi zuby a posunula hůl o kus dál. Již týden tomu je, co se rozhodl tým podniknout výpravu na záchranu ledních medvědů. „Co to? Jé, ten je nádherný…“
Na kolik okamžiků dokáže pohled omámit?
Tři vteřiny! Hladové zvíře se vrhlo po teanegerce. Na kusy ji rozcupovalo.
Dosáhla svého, spasila medvědí rodinu, alespoň pro dnešek!

Fandom: 
Obrázek uživatele Envy

Zlatá střední cesta

Drabble: 

Věčně s hlavou v oblacích,
krásu vidí v bodlácích,
nevyzná se v dnešním světě,
do své mysli klidně zve tě.

Sociální vztahy jsou jí cizé,
hodnotu má co je ryzé,
faleš a shon, špatná nálada,
to je vše co ona nerada.

Radši na obláčku houpala by se někdě,
ze světa kolem je celá vedle,
přijde jí, že lidem nerozumí,
těm zase, že ona nic neumí.

Možná měla by se vrátit zpátky na zem,
podívat se na svět jasným zrakem,
možná ostatní mohli by trochu zpomalit,
podívat se na svět skutečných realit.

Honit se není vše, snít pořád však také ne.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nothing ever matters

Úvodní poznámka: 

Nebojte, je to česky.

Drabble: 

Lidé odpradávna sní o lepším světě.
Nebude válka, bída, hlad!
Zmizí smutek, neštěstí!
Sbohem diskriminaci, rasismu!
Respekt, a tolerance.
Náboženství, světonázor, chudí i bohatí, barva kůže nebude hrát roli.

Martin Luther King. I have a dream...
Nelson Mandela. I am the captain of my soul.
Mahátma Gándhí. To believe in something, and not to live it, is dishonest.
Matka Tereza. Peace begins with a smile.

Je to však ďábel pochybnosti, kdo vystřelí; Black lives matter, rok 2019. Komunismus, extrémismus, v Nobelově roušce. Odříkání, šílenost; proč? "Kristovo" utrpení, křest umírajícího hinduisty.

Všechna touha po lepším světě vždy končí nepochopením, a smrtí.

Lada

Fandom: 
Drabble: 

Býval to krásný život. Kdysi jsme kralovali silnicím poloviny Evropy.
Pak se doba změnila a mých příbuzných začalo ubývat.
Ve stodole čekám na svůj konec. Nechce se mi odejít ze světa. Ještě ne, aspoň jednou chci vyrazit na dlouhou cestu a něco vidět. Ještě alespoň jednou…
Zvládnu to, opravdu!
A pak přišli dva kluci a vzali mě na výlet kolem světa. Všichni se jim smáli. Nevěřili jim ani tam, kde jsem se narodila.
„S kopějkou chcete objet svět?“
Ten svět jsme objeli. Díky, kluci!
A na stará kolečka žádná stodola, ale teplé místo v muzeu v mém rodišti v Toljatti.

Závěrečná poznámka: 

„V celém Rusku se nenašli dva blázni, kteří by s kopějkou objeli svět, a v Česku se našli dva vcelku normální lidi, kteří vyrazili.“ řekl jeden z manažerů ruské automobilky Avtovaz.
S příběhem vcelku dvou normálních lidí, kteří se rozhodli objet svět starou Ladou 2101 – žigulíkem v Rusku nazývaným kopějkou, je možné seznámit se zde:
www.kolemsvetazigulem.cz
https://www.facebook.com/kolemsvetazigulem/

Mnoho lidí sní

Fandom: 
Drabble: 

Je to tak. Mnoho lidí sní. Nedivme se tomu, je to přirozená lidská vlastnost.

Sní o blahobytu.
Sní o tom, aby všichni měli jistou práci.
Sní o adekvátním světovém uspořádání.
Sní o spravedlnosti.
Sní o právu.
Sní o zrušení či zavedení hranic.
Sní o bezpečí.
Sní o pospolitosti.
Sní o stejnosti i rozdílnosti.
Sní o čistotě.
Sní o kráse.
Sní o jistotě.
Sní o Bohu.
Sní o stejné mysli všech.
Sní o změně.

Sní o sobě.
Sní o uznání.
Sní o moci.
Říká se o nich, že mají „sny a vize“ …

Zrealizované sny se pak někdy ovšem stávají nočními můrami.

Blbej kanál

Fandom: 
Drabble: 

Šel po ulici. V ruce držel asi stovku papírů. Měl s nimi skvělý nápad. Ten nápad měl kroky:
1.Složit obrovský parník.
2.Nechat si jej patentovat.
3.Nechat si za něj zaplatit spoustu peněz.
4.Nechat se pochválit od prezidenta za skvělý vynález.
5.Koupit si dům.
6.Mít Xbox.
7.Koupit si pytel lízátek.
8.Naprosto si užívat.
9.Ležet na krásné pohovce.
10.Jíst ta nejvybranější jídla.
11.Nemít žádnou práci.

Jak takhle snil a nedíval se na cestu, zakopl o něco a všechny papíry mu spadly do kanálu. Jeho plán byl v háji. Měl chuť brečet.

Obrázek uživatele Faob

Šel čas okolo a vyzval k tanci

Fandom: 
Drabble: 

Snil jsem, že budu.
Snil jsem, že budu spisovatel.
Snil jsem, že budu velký spisovatel.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc, osvícený.

Za jedna! První! Nebývalý úspěch!
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc, osvícený státník.
Přijďte znovu, pane kolego.

Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc, osvícený.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný.
Snil jsem, že budu velký spisovatel.
Snil jsem, že budu spisovatel.
Sním, že budu.

Sním, co mi dají.

Obrázek uživatele Envy

Kometa

Drabble: 

Přibližně jednou za sto let, avšak ne přesně za sto, spíše kolem sedmdesáti let, stane se, že kolem Země proletí Halleyova kometa. Pojmenovaná po Edmundu Halleyovi, který v osmnáctém století předpověděl její další návrat. Viděná na obloze však bývala i dřívě, a většinou s sebou nesla nějakou pohromu, či změnu v lidských životech na širší úrovni. Není to jediná kometa létající kolem Země, je ale tou nejznámější, i když si jí při jejím minulém přeletu nad naší oblohou málokdo povšimnul, a nejbližší přelet je stále dobrého půl století před námi.
Halleyova kometa - záhadná kráska, zvěstkyně změn přibližně každých sto let.

Obrázek uživatele Achája

Vojevůdce

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji č.20, Osamocen v davu.

Drabble: 

Kopec uprostřed ničeho. Zvlněná krajina táhne se do dáli. Aspoň tak mu to popisují.

Na kopci vyčkáme, vybudujeme hradbu.

Důvěřují mu svými životy. Tak jako už tolikrát.

Konečně přišel, ten druhý. Lopotí se se svými muži do kopce, výhodné to není.

Z vozové hradby vyletí salvy šipek, meče zařinčí, těla se srazí.

Napíná sluch, jeho věrný poskok je mu očima. Na statném koni, kmet pevný v sedle i ve víře.

Vnitřním zrakem přehlíží bojiště, byť ve tmě je sám.

Odhodláni, vzhlížejí ke svému Otci a bijí se za něj i za Mistra Jena. Za kalich.

Vedeme si dobře bratři, zvítězíme.

Závěrečná poznámka: 

Léta páně 1423 se udála u Hořic bitva mezi Husity, vedenými slepým Janem Žižkou a Divišem Bořkem z Miletínka proti vojsku panské jednoty Čeňka z Vartemberka.
Husité to samozřejmě na plné čáře vyhráli.
A my se včera zúčastnili rekonstrukce této bitvy na původním místě :-) Byť jsem byla tentokrát s dcerou mezi diváky, zážitek byl silný. Možná o to víc, že těsně před námi stál ten obrovský nádherný frýs a na něm hrdý jako majestát Žižka s černou páskou přes oči. Co na tom, že jsem přes ně skoro neviděla bitvu, ani svého muže, který střílel kuší z vozové hradby. Pohled to byl pěkný, pro nás husity :-)

Obrázek uživatele Owlicious

Zažívací problémy

Úvodní poznámka: 

...tak doufám, že se tohle počítá jako komix.

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Děkuji Libušce, že mi ve svém ani ne jednom týdnu dělá skvělou modelku a dává inspiraci :)

Foceno na mobil, poskládáno v jediném editačním programu, který na tom samém mobilu mám :D

Obrázek uživatele Rorico

Šílenost je o úhlu pohledu

Fandom: 
Drabble: 

VÝCHODNÍ FRONTA 1917
V zákopu se krčí vojáci a snaží se ve svých dírách co nejlépe uchránit před deštěm, který postupně mění zákop v bažinu.
Dva kamarádi, kteří zde již čtyři měsíce odolávají počasí, nepříteli, nemocem a krysám, si podávají láhev pálenky.
Oba mlčí zahloubaní do svých myšlenek. Jeden z mazáků se však náhle uchechtne.
"Zkus si třeba představit, že by si na tohle někdo jednou za sto let chtěl hrát"
"Tak to by byla pěkná šílenost" zachechtal se druhý mazák a přihnul si z nabízené láhve.

MLADĚJOV V ČECHÁCH 2017
"Vážení diváci, vítáme vás na rekonstrukci bitvy u Zborova..."

Závěrečná poznámka: 

Když už se věnuji tomu oživování historie, myslím, že je velmi dobré nezapomínat, že to co předvádíme a předstíráme je vždy založeno na skutečných prožitcích skutečných lidí.
I když už nám je nemohou sdělit přímo.

Obrázek uživatele hidden_lemur

2002

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Při některých vzpomínkách mám husí kůži ještě teď.

Drabble: 

Tak jsem tady, děcka. Máte bordel ve sklepě? S tím vám pomůžu! Bude to snadné, rychlé, efektivní a vy už si to pak jen přeberete, platí?
Cestuji. Jako ty bandy turistů, co dělaj nepořádek a vodohospodáři, co neposlouchaj varování. Jenom mnohem, mnohem rychleji. Největší problém ale je, že ani já sama s tím nemůžu nic dělat. Kdysi tu byly menadry, kterými se dalo líně plout. Hluboké tůně. Vysoké břehy a mnohem méně překážek. Moje cesty byly klidné a tiché tam, kde to bylo třeba.
Řítím se do města, mocná, zpěněná a neubrzditelná. V takové síle mě nezažilo rovných sto let.

Vzpomínky staré dámy

Drabble: 

Když jsem byla ještě mladá, vyrazila jsem na cestu. Na hodně dlouhou cestu. Na cestu kolem světa.
Hladké asfaltové silnice brzo vystřídaly hrbolaté prašné cesty, ale vždycky jsem je zdolala. Horší to bylo v poušti. Písek, písek a zase písek. A to vedro. Málem jsem umřela žízní. Myslela jsem, že dál už to nepůjde, ale šlo.
A pak byla cesta zase snazší. Později plavba přes oceán a cesta horami a pampami. Nebála jsem se, měla jsem svoje lidi.
Takoví šoféři jako Jirka a Mirek se narodí jednou za sto let. Kdoví jestli.
Všechno nejlepší k jubileu, Mirku!
Vaše Tatra 87

Závěrečná poznámka: 

Dvojici Hanzelka + Zikmund jistě netřeba představovat. A sté narozeniny pana Zikmunda letos určitě zaznamenal každý.

Obrázek uživatele Lejdynka

Bílá zeď

Úvodní poznámka: 

Pro striggu, aby viděla, že se fakt dá něco napsat i na bílou zeď. :D

Drabble: 

Jednou za sto let bílá zeď zmodrá a objeví se na ní moře.
Když se ho dotknete, přenesete se na pustý ostrov.
Tam musíte zachránit Týden, aby ho neunesli Piráti.
I dnes?

Jednou za sto let bílá zeď zezelená a objeví se na ní strom.
Když se ho dotknete, přenesete se do koruny.
Tam sedí svatý Václav na koni, a plete koblihy.
Zachraňovat ho nemusíte.

Jednou za sto let bílá zeď zčervená a objeví se na ní jablko.
Když se ho dotknete, stanete se ptákem Ohnivákem, kdykoliv a kdekoliv.
Ha!

Když se ho dotknete, taky se neuvidíte. To není marný.

Závěrečná poznámka: 

Závěrečný verš je Bratrů Ebenů.

Jinak kdyby to téma bylo moc vágní, tak si asi stejně napíšu ještě jeden drabble... tohle byl jenom experiment :)

Obrázek uživatele Kokoška

Moment vysypání

Fandom: 
Drabble: 

„Je nás tolik na jednom místě. Říká se, že každý je jiný. Že je díky těm drobným odlišnostem život zajímavější. Že se alespoň nezblázníme a navíc má každý šanci narazit na někoho, s kým si bude rozumět… a to i když ho všichni ostatní vnímají jako tvora z jiné planety.
Něco na tom bude. A občas se tak skutečně dívají. Ale pořád jsme spolu – oni
a já. Už pro mě nejsou všichni stejní, ačkoliv na první pohled jsou jeden jako druhý. Ale lidé nás stejně hodili do jednoho pytle. Nebo pytlíku?
Šmankote! Něco se děje…!“
pomyslelo si kolínko mezi penne.

Obrázek uživatele Taarg

Matějská

Fandom: 
Drabble: 

Maminka tu se mnou byla celou dobu, ale Matějská je zrádná. Na chvíli jsem se zdržel u velkého modrého domu ve tvaru slona a najednou tu nebyla.

A nebyl tu ani táta, který mi vždy říkal, že se mám vrátit na místo, kde jsme se viděli naposledy.

A to nejspíš byl vchod, aspoň tam si je pamatuju úplně přesně.

Pán mi na parkovišti před vchodem dal bonbon, a zavolal něco jako ostrahu. Já jsemm už nebrečel a nebál se. Nakonec mne přivedli k Chýši čarodějnice, kde mi vyčinili, že jsem si nějaký bonbon vzal.

Doma mi dali nakonec bonbony tři.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nerozumíte?

Fandom: 
Drabble: 

Jsa každý člověk v davu sám, jsou tací ještě samotnější.

Chlapec na ulici, přeskakuje všechny hranaté kanály, sudé dlažební kostky.

Holčička v pískovišti, mimoděk si vytrhávajíc jeden princeznovský vlásek za druhým.

Mladý muž, který na meeting dorazí propocen, vyšel právě osmnáct pater pěšky.

Mladá žena, které cuká oko a ret, když vykládá zboží na pás. Pláče.

Babička, která vás zdraví jako vnučku.

Dědeček, který vyžene vás jako cizince.

Jsa každý člověk v davu sám, však lidé houfují se jako stádo; jsou tací, kteří jsou vyhnáni.

Nemocné, poděšené, rozklepané, neviditelné, zoufale vadné kusy.

Jsou jiní.

Jsou strach.

Sami, ve své hlavě.

Obrázek uživatele Elet

Fatu

Fandom: 
Drabble: 

Když se řekne sám, představíme si většinou jen částečnou samotu - možná bez kamarádů, možná bez partnera, možná bez příbuzných. Jenže… co když jste úplně sami?

Fatu takovou samotu zná, vždyť jediný, kdo jí na světě zbyl, je stárnoucí matka Nájin. Nikdy neměla kamarády, ale ani nepotkávala cizince.
Kdysi jí vyprávěli úžasné příběhy - o lásce, o partnerství, o Sudánovi. Jenže pak najednou přestali.
V davu chovatelů se cítí osamoceně, ale ještě pořád má své sny. Věří, že jednou ho potká.

Nikdo jí neřekl, že Sudán, poslední žijící samec severního bílého nosorožce, byl po prudkém zhoršení zdravotního stavu utracen 19. března 2018.

Obrázek uživatele Lejdynka

Metafyzická úvaha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...

Drabble: 

Wtf, ta forma... ?

Jak má člověk udělat dostatečně malý strip, aby se mu do něj vešel nápad???

Obrázek: 
Obrázek uživatele strigga

Děsivá noční můra pana T.

Fandom: 
Drabble: 

Sluníčko kreslilo úsměvy na tváře kolemjdoucích; rozhodl se, že si udělá pěkný den. Popojel tramvají, prošel se přes Nový svět, kolem Lorety, přešel nádvoří, nakoukl do svatého Víta. Koupil si trdelník a dolů to vzal zahradami.
Domů jel autobusem, stavil se v oblíbené kavárničce. Posilněn sklenkou latté si přivolal výtah, vyjel mahoru, přivítal se se svou krásnou ženou. Navečeřeli se, pomilovali se jen tak, na pohovce. Takhle by mohl žít pořád...

Byla sobota 20. dubna, první den svátku Pesach. Pan Moše Telermann, ortodoxní žid, se zbrocen potem probral ze strašlivé noční můry, v níž si odepřel vstup do království nebeského.

Závěrečná poznámka: 

Já se omlouvám, nemohla jsem odolat :)) pro vysvětlení - neodpustitelných hříchů je tam, ač to tak nevypadá, celkem dost. Některá ortodoxní hnutí totiž dodržují šabat velmi přísně. Chronologicky tak pan Telermann neměl jet tramvají (elektřina - zapalování ohně - zakázáno), nakukovat do sv. Víta (vstup do chrámu jiného náboženství - zakázáno), kupovat si trdelník (není košer, navíc o Pesachu se zapovídá zjednodušeně řečeno cokoli kynutého), jet autobusem (zapalování ohně), pít latté (nekošer mléko nejasného původu plus sklenka, které se nejspíš už něco nekošer dotklo), jezdit výtahem (elektřina) a milovat se se ženou jen tak (nedělila je od sebe žadná látka).
Díky manželovi za to, že mi pomohl sesbírat různé zákazy a příkazy, jež skutečně dodržují někteří z turistů, které po Praze provádí. Jejich způsob života mě někdy doslova fascinuje. :D Ovšem ráda bych podotkla, že to nemyslím nijak zle :)

Obrázek uživatele Tlegy

Tak tohle ti pánečku neodpustím

Fandom: 
Drabble: 

"Totoro, Totoro, kde jsi? Či, či, vrať se domů." Kde jsi kruci zase zalezl?

"Evžo, podej mi piškoty! Prosím, ty v plechovce, já s nimi zaštěrkám, třeba přiběhne."

Nic, stále nic, kocourek se stále nevrací.

Tak znovu: "Totoro, Totíku." Štěrkám znovu.

A najednou kocour běží, hop, je v okně. "Baf," pes Ben jej radostně vítá.

"Na Totíku, tady máš, když jsi přišel."

Ben se nevěřícně dívá, to snad není možné, tys mu dal piškot jako prvnímu? Téhle zrzavé, mňoukavé kouli? Tys jí dal můj piškot!!!

Ben se sebere a uraženě odchází. Tohle ti neodpustím. Já jsem tady byl mnohem dříve!

Závěrečná poznámka: 

Podobnost se skutečnými aktéry není náhodná.

Hřích ve Městě aneb Jak se chovat v římských kostelech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, možná bych pro Město měla udělat zvláštní fandom?

Drabble: 

Kupodivu nevadí, když turisté fotí jako zběsilí.
Když vcházejí v krátkých kalhotách, také je nikdo nenutí zahalit se, i když na dveřích visí poučení.
Když (při pohledu na skleněné rakve s voskovými mumiemi světců) zvoláte „To je morbidní!“, také se nikdo nepohoršuje (protože „morbido“ znamená italsky „krotký, jemný“).
Když vás však ježibabák* přistihne, jak se smějete, označení za hříšníka a neznaboha vás nemine. Bude vás obezřetně sledovat a nápadně se snažit co nejdříve vyhnat.
Pak ale přijde mnich, který má na starosti komentovanou prohlídku. Začne vyprávět, chodíte od kaple ke kapli, posloucháte a vesele všichni hřešíte od ucha k uchu.

Závěrečná poznámka: 

*osoba (většinou, ale ne vždy, pohlaví mužského) s klíči, která chodí po kostele a patrně odděluje ovce od koz (a jiných zvířátek), kterým někdy zamezuje přístup k nejzajímavějším obrazům, freskám, relikviím, atd. (termín vymyslela Markéta, které tímto drabble věnuji, i když dle jejího vkusu asi není ještě dostatečně praštěné :)
Nezaměňovat s vrátným, který sedí většinou v přilehlém klášteře a naopak vám přístup na zajímavá místa (komůrky světců, muzeum revenantů, atd.) na požádání umožní.

Obrázek uživatele may fowl

Zkáza

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle velmi skutečné události.

Drabble: 

Byl to takový ten den, kdy toužíte ulehnout někam na zem. Toužíte nechat věci, ať si jdou do prčic, ale teď už bez vás. Vracela jsem se domů. Slunce svítilo, lidé se hemžili, zem byla na ležení příliš špinavá, uprostřed ulice hořel odpadkový koš.

Uprostřed ulice.

Nasadila jsem výraz s jasným sdělením Kdo zachrání město před zkázou? Nehlaste se všichni!. Bohužel se všichni nehlásili.

Přišel můj moment! pomyslela jsem si, nedbajíc všech předchozích momentů, které onoho dne přišly a skončily velkým špatným. I vytočila jsem hasiče a objednala si chlapíky v uniformách.

Zalít koš vodou mě napadlo až pak.

Openspace

Fandom: 
Drabble: 

Vystoupil jsem z výtahu ve špatném podlaží. Trochu jsem se zasnil, a když dlouhé nohy v krátké sukni vystoupily ve trojce, bezmyšlenkovitě jsem je následoval.

Martin mluví a mluví, ani se mne pořádně nezeptal na jméno. Vžil se do role průvodce nového kolegy po oddělení. Kasá se, poučuje mě.

Seznámím se asi s patnácti lidmi. U kávovaru vyslechnu pár vtipů o novém řediteli divize. O pauzičce na cigáro se dozvím, že k dlouhým nohám patří jméno Anna.

Právě domlouváme oběd, když mne dopadne asistentka nového ředitele divize: „Pane řediteli, telekonference za pět minut!“

Někdo na cigáro? Oběd?
Nehlaste se všichni.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Rutinní výjezd

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drsní chlapi ve službě. Vždyť víte...

Drabble: 

Snad pomiliontý si říkal, proč vždycky on. Jak seděl na větvi obkročmo - a nepříjemně si tím utiskoval rodinné klenoty - sice nadával, ale stejně držel pravidlo Tří opěrných bodů.
"Šmarjá, vopatrně!" volala stařenka hluboko pod ním. Natáhl ruku v rukavici. Právě včas.
Ten malý zrzavý idiot to pravidlo právě dodržovat přestal. Zatáhl drápy a sjel mu z větve rovnou do dlaně. Ani nemrkl. Dokonce - pánbu je netrestej - začal příst.
"Nelez nahoru, když to neumíš, vole," řekl mu tiše.
Nikdy by to nepřiznal, ale tyhle chvíle byly důvodem, proč vstal, když šéf hasičů zahlásil: "Kočka na stromě, na Budějárně. Nehlaste se všichni."

Obrázek uživatele Rorico

V nejlepším se má přestat. Nebo to alespoň nepřehánět

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To tak s Ryou a Lejdynkou diskutujete o prohřešcích, kterých se dopouštějí autoři sérií, až vám dojde podezřelá souvislost...

Drabble: 

Královna Phoria s nedůvěrou četla zprávu z výpravy lorda Seregila a čaroděje Thera na Kouros. Jakási nemrtvá čarodějnice? Mocný Thero oslepl, ale vlastně vidí a ČEKÁ DÍTĚ s princeznou Kliou?!

Mladý Teddy to nedokázal pochopit. Nikdy. Proč museli rodiče umřít? Proč oba? Jak to, že ostatním byl dán dar života, ale jeho rodičům ne?

Luke Skywalker procitl z vize naprosto zmaten. Co je zač ta holka? Stormtrooper projevující lidskost? A proč se furt kolem kutálela oranžová mičuda?

Mocná sedmička nám nedá spát. A jako je sedm hlavních hříchů pramenem zla, je sedmý díl milované série vždy pramenem maléru. Velkého maléru.

Závěrečná poznámka: 

Tímto děkuji výše zmíněným za inspiraci :)

Obrázek uživatele Elrond

Jak neuklízeli

Fandom: 
Drabble: 

„Neli zítra vyluxuje a utře prach. Darren umyje nádobí a ustele postel.“
Oba zmínění pozorně naslouchali a nedali najevo nesouhlas.

Po návratu z práce bylo zjištěno, že se na koberci recyklovala krabice a plastový kelímek. A soudě podle povalené sklenice a shozené knihy bylo zřejmé, že svérázný úklid probíhal také na jídelním stole.
„A co nádobí a luxování?“ zeptal se páníček.
Dotazováni se tvářili, že se jich to vůbec netýká.

„Co se těm domácím sktříkům stalo, že nepracují?“
„Neli přece dostala ponožku na packu, aby si ji nelízala.“
„Ale co Darren?“
„Já mu jednou oblékl svoje triko,“ přiznal se Ianto.

Otázka bez odpovědi

Fandom: 
Drabble: 

Učitel náboženství nám položil zajímavou otázku.
"Kdo z vás si myslí, že si zaslouží nebe, ať zvedne ruku."
Nikdo se nepřihlásil.
"Kdo z vás si myslí, že si zaslouží peklo, ať zvedne ruku."
Nikdo ji nezvedl.
"Kdo z vás si myslí, že si nezaslouží nebe ani peklo?"
Většina lidí zvedla ruku.
"Tak co si zasloužíte?"
Bylo ticho.

Dokázali byste odpovědět na tuto otázku?
Tenhle příběh mi připomněl, jak jsem si jednou uvědomil, co znamená název hudební skupiny Two Steps From Hell. Když jsem tento postřeh sdělil mé starší sestře, tak mi řekla zajímavý názor.
Dva kroky od pekla je nebe.

Závěrečná poznámka: 

Téma tam moc není, ale doufám, že mi to uznají.

Myš v knihovním bludišti II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opravdu se mi to stalo - vracela jsem se jednou večer po via della Conciliazione a najednou za sebou slyším češtinu ...

Drabble: 

„Do vatikánské knihovny,“ poučoval mladík slečnu, „člověka jen tak nepustí. Musíš vědět předem, co chceš najít, a informace, co tam mají, si nechávají pro sebe. Přísně tajné. Lustrují, musíš být jejich.“
Mám se otočit a uvést věci na pravou míru? Už tam nějakou dobu chodím, zatím mne nevyhodili. Pohovor byl, nicméně pouze odborný. Ale trochu to trefil: elektronický katalog obsahuje jen část koptského fondu. Badatel je odkázán na dvousetletý katalog, v němž také není vše, stejně jako v doplňujících (jen stoletých) článcích, které není jednoduché najít.
Takže někdy po zmateném běhání nezbývá, než do objednávky zadat signaturu jako ve sportce.

Závěrečná poznámka: 

Asi měl na mysli spíše tajné archívy, než knihovnu jako takovou ...

O svých nesnázích v knihovnách jsem už jednou psala:
http://sosaci.net/node/16899
proto ta II.

Obrázek uživatele Rya

Taková normální hodina

Fandom: 
Drabble: 

„Dneska budeme…“
Maruška: „Já, já! Paní učitelko! Můžu já?“
„Vždyť ještě nevíš…“
Pepa: „Já bych to přečetl!“
„Ale…“
Sára: „Pepa už to četl! Čtu já! Můžu být Daisy?“
„Jenže…“
Martin: „Pančelko, já byl Daisy za jedna mínus! Můžu si to opravit?!“
Robin: „Jdu na záchod.“
„Nebudeme číst. Budeme hrát…“
Změť hlasů: „Zip! Simon says! Abecedu…! Já! Ne, já! Tys byl. Já! Můžu já?! Pačelko?"
„Hru z učebnice. Open your classbooks…“
Mumlání: „Fifty… to je patnáct, ne?“
„Padesát?“
„Pět set!“
„Debile, má to jenom osmdesát stránek!“
Robin: (zmateně): „Pracovní sešit?“
„Kdo začne…“
„Já! Já! Já! Já!“
„… se přihlásí…“
Sborový jekot: „Jááááá!“

Závěrečná poznámka: 

Robin (hledí do pracovního sešitu): "Já to tu nemám. Jdu na záchod."

Stránky

-A A +A