Do uliček se vkrádá soumrak, lampář zažehává první světla. Stíny nároží a průjezdů se proměňují v hochy, odlepují se ode zdí, shlukují se po dvou, po třech, tiše spolu hovoří. Zvon chrámu svaté Kateřiny zazní pětkrát, šestkrát, sedmkrát. Naše srdce duní s ním.
Šero nás vítá jako přítel, jako bratr, čtvrť nás objímá, žlutá je barva naše. Vydejme se do ulic, pátrejme ve dvorech, sledujme temnící obrysy střech. Na město se snáší noc, kdosi zabrouká známou melodii, přichystejme se k běhu.
Tam v temnotě se brzy zableskne bílá maska, zavlaje plášť.
Širokko zkouší, zda jsme hodni.
Širokko hledá velkého Vonta.
