Budeč

Fiktivní (no, my víme své) svět české kouzelnické školy. Bližší info na stránkách Budečské společnosti

Obrázek uživatele Aveva

Křídla vlaštovek

shrnutí: malý melancholický příběh
přístupnost: všeobecná
fandom: Budeč

Obrázek uživatele Aries

Liškomág Evžen

Evžen Vulpes patří do Budče a ještě loni se taky pod Budčí vyskytoval, pak mu kdosi stvořil vlastní fandom, děkuji.
Pochází ze starodávného rodu liškomágů, což jsou napůl lidi napůl lišky. Absolvent Budče, odborník na magické kameny a rituály, bydlí s rodinou v Lysolajích a provozuje krámek s amulety a ochrannými kouzly pro obyčejné lidi maskovaný jako trafika, po revoluci přeměněná na obchod s bižuterií.
Permanentně se zaplítá do průšvihů. Jeho příběhy jsou na Budči, v drablatech jsou okrajové střípky.
www.budec.net

Obrázek uživatele Aries

Dopis

Úvodní poznámka: 

Ahoj všichni, zkouška spojení :-)

Drabble: 

Vážený pane Vulpesi,
Dovoluji si obrátit se na Vás s uctivým dotazem, zda se Truchlící kámen, který jste mi před časem nabízel, dosud nachází ve Vašem držení. Vyskytl se totiž zájemce o jistý vzácný astroláb, jímž pro změnu disponuji já, otvírá se tedy možnost, že Vaše finanční požadavky budou plně uspokojeny díky této dvojnásobné mnou zprostředkované transakci. Srdečně Váš tudíž zvu do svého obchodu na Malé Straně tuto sobotu odpoledne.
V dokonalé úctě Libomysl Kaček, klenotník.

Evžen pergamen složil a spokojeně se ušklíbl: „Já věděl, že mu to nedá.“
Bořek obdivně prohlížel impozantní pečeti: „Tati, že můžu jít s tebou?“

Obrázek uživatele Aries

Ježčí bodlina

Drabble: 

Xénie padne do smrtelné pasti. Evžen zápasí s časem a mnoha nástrahami. Podaří se mu Xénii zachránit?
Kompletní seriál najdete na budečských stránkách

Obrázek uživatele Aries

Poslední

Úvodní poznámka: 

Závěr seriálu se odehrává o několik dní později než Západ slunce

Kitsune's Sun si přál, aby se ještě objevil had, tak tady se aspoň mihne.
NESOUTĚŽNÍ drable na téma Ježek v peci

Drabble: 

„Jak jsi všechno tak rychle zjistil?“ prohodí Xénie cestou na hřbitov.
„Trochu jsem se poptával. Náš nebožtík nebyl poslední z rodiny, ale všichni ho opustili. Byly v tom nějaké rodinné spory, nejmíň dvě vzájemná prokletí… myslím, že i ta prapodivná ježčí hůlka v tom hrála nějakou roli,“ vypráví Evžen. „Asi by stálo za to líp ji prozkoumat, ale shořela.“
Xénie se usměje: „Já si nestěžuju.“
Evžen úsměv opětuje, ukáže rukou: „Tady je to.“
Uctivě vloží urnu s nápisem BOLESLAV JEŽEK do kamenného výklenku. Zapálí svíčku a oba se mírně ukloní.
Na pískovcovém obrubníku opodál se vyhřívá zmije.
Souhlasně pokyvuje hlavou.

Závěrečná poznámka: 

A teď už je to opravdu všechno.
Děkuju za skvělou společnost, čtení, psaní, komentování a tradičně perfektní organizaci.
Těším se příště!
Obrázek uživatele Aries

Západ slunce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Plameny

Drabble: 

Evžen sedí u cesty unaveně opřený o kmen třešně, hrst plnou přezrálých plodů.
Hladí Xénii schoulenou v náručí, jeho ruka nechává na tváři červené šmouhy, možná od ovocné šťávy, možná od krve.
Na tom nezáleží.
„Sněz jich co nejvíc,“ nabádá jemně. „Musíš trochu nabrat sílu, abys zvládla přemístění.“
Xénie vyčerpaně přivírá oči. Poslední paprsky pohasínajícího slunce kreslí na bledém obličeji zvlněné stíny.
„Vnímáš mě?“
„Evženka…“ probere se Xénie závanem větru.
„Je u Raposových. No tak,“ šeptá Evžen. „Ještě trošku. Doma tě nakrmím pořádně.“
Třešňově zbarvené rty se prohnou v matném úsměvu: „Uvaříš?“
„To víš, že ano.“
„Slepičí polívku?“
„Tu nejlepší.“

Závěrečná poznámka: 

Stačí to zhasínání takhle? Nebo ji mám nechat zhasnout úplně? ;)

Příště Poslední

Obrázek uživatele Aries

Plameny

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Souboj

Drabble: 

Vyšlehnou černé plameny.
Zem pod nohama se začíná lámat a propadat, z prasklin stoupá dým.
Probodnuté tělo se škvaří ve slábnoucím řevu umírající čarodějnice.
Evžen popadne Xénii do náruče.
Potácí se, klopýtá, boří se do zrádných děr, zakopává o trčící kořeny a obrovské převrácené drny, lapá po dechu. Soustředí všechnu energii jen na to, aby dokázal udělat aspoň ještě jeden další krok, a přitom své drahocenné břemeno nepustil.
Přebrodí mělký potok, ohlédne se.
Vybičuje zbytek sil. Sešle poslední kouzlo.
Hromady těžké zeminy se nahrnou na spálené zbořeniště, zdusí poslední plameny, rozmetají cáry kouře.
Mezi poklidně šumícími stromy prolétne vyplašená žluva.

Závěrečná poznámka: 

Příště Západ slunce

Obrázek uživatele Aries

Souboj

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Štít

Drabble: 

Na větvi borovice opodál sedí žluva. Bezstarostně si natřásá křídla. Navenek nic neruší lesní ticho.
V magické bublině však zuří peklo.
Jako když na sebe narazí dva balvany a snaží se jeden druhý rozdrtit za ohlušujícího rachotu a třeskotu.
Záseky jako dýka břitkých čar.
Přízračná bažina plná jedu, stejně smrtící jako skutečná.
Zničující jekot nepříčetné čarodějnice, kdykoliv utrpí další zranění.
Spalující bolest.
Xénie se maličko pohne. Lehce se dotkne Evženovy ruky a vytrhne ho tím z transu.
Evžen se divoce rozhlédne, hmátne po ohnivé hůlce.
Ochromující protiútok mu brání udělat krok.
Mrští tedy po rozedraném liščím tělu hůlkou jako kopím.

Závěrečná poznámka: 

Příště Plameny

Obrázek uživatele Aries

Štít

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Útok

Drabble: 

Ježčí hůlka nevratně rozpáře bariéru, rozseká jedovatá tenata.
Než ho oslepí protiútok neviditelné čarodějky, jasně spatří ženu ležící uprostřed rozvalin.
Žhavá bolest protéká žilami, spaluje kůži, škube nervy.
Evžen se z posledních sil snaží obrnit. Hůlka rýsuje ostrou spirálu, zařezává se do vražedného vědomí.
Zahučí vír dusivého uragánu.
Náhle ve vichřici rozpozná důvěrně známou příchuť. Xéniina magie!
Bleskem pochopí, odkud nepřítel bere sílu.
Upustí cizí hůlku nabitou nepřirozenými kouzly. Zaboří ruce do vyschlé hlíny, hledá oporu u země, své věrné přítelkyně i vládkyně. Mocnou prastarou silou zvedá magické štíty.
Vichřice se rozplyne.
Evžen se vzchopí. Znovu se vrhá do boje.

Závěrečná poznámka: 

Já opravdu nevím, co je známka punku. Ale holky říkaly (;-), že "...hlavním rysem je usilování o autenticitu a přirozenost cítění a projevu..."
Tak teda Evžen přestal používat tu získanou zbraň, která pro něj není přirozená, a vrátil se k vlastní zemské magii, aby Xénii izoloval a odstřihl tak protivníka od zdroje.
Pokud kontrolor usoudí, že to snad není možný, tak je mi líto, ale líp to neumím.

Příště Souboj

Obrázek uživatele Rya

Přírodopisná vycházka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Ave, předčasně k narozeninám.

Drabble: 

„Erythrina crista, neboli zarděnice kohoutí…co?“ otočil se Pasr na nejbližšího studenta.
„Kohoutí, ehm… hnát?“
„Hřeben!“
„Si zapích do huby,“ zanotoval Pírko, když se profesor otočil k další rostlině, a Filip se rozesmál.
Vzduch voněl jarem. Byli rádi, že jsou venku.
Šli úplně vzadu.
„Ztratit se v lese je náhoda,“ vysvětloval Pírko. „Náhody nemůžou být zakázaný. Jsi teprve ve druháku, nechcem, aby měla průs…“
„Průšvih,“ dokončil Filip. „Víš?“
Lea disponovala obdivuhodnou zásobou slov ze středověkých knih, ale slovník teenagerů se teprve učila.
„Já nebudu mít průsšvih. Vy na mě máte dávat pozor.“
„Aha. Tak dneska žádnej punk.“
„Žádný co?“
„To je…“

Závěrečná poznámka: 

...konec příběhu.

Děkuji, že jste ho prožili se mnou.

Obrázek uživatele Rya

V ředitelně

Fandom: 
Drabble: 

Profesor Pasr netrpělivě odsunul vázu s čerstvou kyticí a vysypal pytlík.
"Co to je?"
"Šutry," navrhl Pírko.
"Ohňové kameny," řekla Lea.
"Možná můžeš přeskočit první ročník," usmál se Michalec. "Dvacet šest ohňových kamenů. Nezabila jsi ho. Chtěl spálit sebe, tebe a všechno, co mu patřilo. Plamennou past by aktivovala i myš. Nebýt Filipův otec hned za ním..."
"Ale nakonec mi pomohl uniknout. Proč?"
"To se nikdy nedozvíme."
Lea přikývla.
Zívla.
Léčitelka ji objala kolem ramen.
"Čas se vrátit do postele."
"Po večeři?" navrhla Lea.

Filip se vysmrkal. Pírko popotáhl.
"Dojatí?"
"Jo," přiznal Filip.
"Alergie," zabručel Pírko. "Na tenhle jívovej sajrajt."

Obrázek uživatele Aries

Útok

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hůlku

Drabble: 

Hůlka drásá dlaň jako tisíce žhavých jehel. Palčivá bolest se zařezává do duše, vpíjí se do nejtajnějších zákoutí, burcuje nejtemnější stránky magie, dosud skryté síly vytrysknou na povrch zničujícím plamenem.
Tajné runy se proplétají s ostrými blesky čar, každé gesto se zarývá stále hlouběji do zběsile vzdorující mysli.
Prostor se rozpoltí. Mihne se bezvládné Xéniino tělo, strašlivý pohled na svíjející se ostatky nějaké rozřezané kočky či čeho… Ještě krok a…
Křísne protikouzlo.
Ze země klíčí živé šlahouny, natahují se jak vrbové pruty, vmžiku srůstají v pevnou hráz.
Zuřivý jekot zraněné čarodějnice připomíná vřískot zdivočelých koček, zavrtává se do mozku, drtí.

Závěrečná poznámka: 

To rozpadlý tělo není kočka, ale liška, jak už bylo dříve řečeno, nicméně v tom fofru se Evžen mohl přehlédnout, že?

Příště: Štít

Obrázek uživatele Rya

V lese

Fandom: 
Drabble: 

Nevšímat si bolesti, vytáhnout bezvládného syna z ohně, dovléci ho k potoku, najít studánku, neomdlít, spojit se s Budčí, nevšímat si bolesti, navést je na místo, neomdlít, dovést léčitelku k synkovi, nevšímat si bolesti.
"Jak se cítíte?" zeptala se ho, když konečně došlo na jeho popálené ruce a nohy.
"Jako starý spráskaný pes," připustil.
Společně sledovali, jak čarodějové deaktivují zbytkovou magii pastí, prohledávají spáleniště, a pak stojí v kruhu a vyslovují zaklínadla.
Mýtina začala zarůstat.
Les si bral zpátky, co mu patřilo.

"Přemístím tě zpátky," řekl Pasr pobledlému Filipovi.
"Co to máte?"
Profesor zatřásl plátěným pytlem.
"Páku na Leyin strach."

Obrázek uživatele Aries

Hůlka

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Komnatu

Drabble: 

Evžen si prohlíží hůlku. Je z tmavého dřeva, robustnější než hůlky, které vyrábí on sám, zvláštně hranatá jako nějaká páka, popsaná tajemnými runami a zakončená bodcem ostrým jako jehla.
Nikdy dřív podobný artefakt neviděl.
Na stěně za postelí se vynoří povědomý stín.
Evžen je odhodlaný zmocnit se hůlky za každou cenu, i kdyby ji měl z kostlivých prstů vypáčit násilím, ale rozhodne se zkusit to nejprve po dobrém.
Prosebně se dotkne čela mrtvého.
Prostor potemní. Zůstane jen třpyt zlatých očí, odlesk dlouhých vlasů, vřelost úsměvu, pohlazení jemných prstů.
Stín se rozplyne, ruka mumie se rozevře.
„Děkuju. Zařídím vám potom pohřeb.“

Závěrečná poznámka: 

Příště Útok

Obrázek uživatele Aries

Komnata

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Křik

Drabble: 

Evžen otevře oči.
Zjistí, že je na ulici.
Kouzlo ho jen vyhodilo ven. Vydechne úlevou, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Další chybu už si rozhodně dovolit nesmí.
Vrhne se zpátky. Teď už ví, jaké nástrahy ho čekají. Neomylně se vyhýbá překážkám, mávnutím ruky odráží zákeřné útoky, na rozcestí nezaváhá.
Prolétne začarovaným domem jako blesk.
Ocitne se v šedozeleném šeru tiché ložnice. Všechno pokrývá hustá vrstva prachu. Těžkými závěsy neproniká téměř žádné světlo. Nábytek je kupodivu docela moderní, jako by byl pokoj obýván ještě nedávno.
Jen postel zůstala prachem naprosto nedotčená.
Leží v ní vysušená mumie.
V kostnatých prstech svírá hůlku.

Závěrečná poznámka: 

Už má nacvičený, jak tím domem projít, takže omyly naopak nedělá. To se může, že jo?

Příště Hůlka

Obrázek uživatele Rya

Na stopě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro urychlení kontroly nesoutěžní, i když mám za to, že tam téma je.

Drabble: 

Lesem běží psík podobný lišce, jemu v patách štíhlý šedý pes.

„Má to ještě smysl?“
„Krvácela. A synek prý zná její pach dokonale.“
„Vezmete ho s sebou?“

Nos plný vůně vlhké země, jehličí, Ley. Vítr hladí srst. Filip je blažený.

„Obrazy ze vzpomínek… mohly by vám pomoci při orientaci. Mohu vám je přenést do vědomí.“
„Raději jemu. Mladá hlava.“

Stopa zřetelná jako pěšina. Kolem se míhá povědomá krajina. Zrychlí.

„Mohlo by to být nebezpečné.“
„Nebude. Jestli se tu neodnaučil poslouchat.“

Zachytí pach spáleniště. Tlapky se sotva dotýkají země.
Varovné zaštěkání.
„Zpomal!“

Plameny šlehající kolem, pach spálené srsti, bolestné zavytí.

Ticho.

Obrázek uživatele Rya

Poslouchání za dveřmi

Fandom: 
Drabble: 

„Usilujete o další školní trest?“ zeptal se Pasr.
„Nebuďte na ně tak hrr,“ řekl Michalec. „Zopakuj nám to, Filipe.“
„Cože?“
„To, co jsi říkal Pírkovi,“ vysvětlil Pasr. „Nejste jediní, kdo umí poslouchat za dveřmi.“
„Dokonce bych řekl, že to umíme lépe,“ řekl Michalec. „Ovšem z té správné strany dveří. Takže?“
„No,“ začal Filip, „můj táta je…“
„Pes,“ doplnil Pírko.
„Stopař! Vynikající!“
„Protože je pes,“ vysvětlil Pírko.
„Psodlak. Jako já. Jestli jde o to, odkud Lea přišla, tak by se mohl vrátit po jejích stopách. Najít to místo.“
„Po tolika týdnech?“ zapochyboval Michalec.
„Jasně,“ prohlásil Filip se skálopevnou důvěrou. „Je nejlepší!“

Obrázek uživatele Aries

Křik

Úvodní poznámka: 

Následuje po Váhání
Navazuje na Skříně

Drabble: 

„Tati! Pomoz mi, ať mě nechají!“
Pronikavý křik plný hrůzy rozčísne ticho. Vrací se ozvěnou.
Šlehne jako bič, zadře se do mozku jak ohnivý nůž.
Radka! Kde se tu vzala?
Evžen se vymrští jak přetržená pružina. Krev šokem vzkypí, každá buňka jeho těla letí na pomoc. Volání dítěte rázem zboří všechny zábrany, dobré rady se vykouří z hlavy.
Impulsivně se vrhne zpátky, prudší než dělová koule, rychlejší než myšlenka.
Vzápětí se propadne do bezedné temnoty.
V nejzoufalejším zlomku vteřiny svého života si ještě stačí uvědomit, že padl do léčky a Radčin hlas byla pouhá iluze.
Potom už neví o ničem.

Závěrečná poznámka: 

Příště Komnata

Obrázek uživatele Aveva

Kdo s koho

Fandom: 
Drabble: 

Muž se usmívá na trojici stojící u stěny.
Vítám vás v komnatě pravdy a lži, kde jsme se sešli za účelem zhodnocení přesunu Budče Jinam.
Již celý měsíc uplynul od provedení tohoto náročného kouzla. Správně jste pochopili, že jsem jediný, kdo byl schopen ho provést. Myslíte, že se mě už můžete zbavit?
Lehkým krokem překračuje z dlaždice na dlaždici.
Vidím vám v očích strach? Jste zapleteni v síti ochranných kouzel. Sledujte nohy pánové. Černá. Bílá. Pravda. Lež.
Máte zradu v srdci.
Tasí meč. Sekne. Na zem dopadnou tři hlavy. O vteřinu později také tři těla.
A já vládnu nejen magií.

Závěrečná poznámka: 
No není ten Malý Vašík rozený komik? ;o)
Obrázek uživatele Aveva

Soud

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Byl vznesen dotaz, co se stane, když někdo v komnatě pravdy a lži šlápne na spáru.
Tak se mi v hlavě objevil tenhle obraz. Ale teda sto slov je v tomhle případě málo :o)

Drabble: 

Řeč budečské představené splývala do jediného proudu. Nevnímal slova, sledoval tón. Už neměl naději.
Rozhodl se nečekat na rozsudek. Šlápl na spáru. Někdo z přihlížejících vykřikl.
Propadal se mezi hrubými kamennými kvádry. Jeden každý z něj sedřel vrstvu. Všechny pravdy i lži které kdy vyslovil ho opouštěly. Všechna gesta. Každý úsměv i pláč. Vzpomínky. Kameny z něj sedřely všechno, co dělá člověka člověkem. Zbylo jen prázdno.
Budečská představená sledovala prázdnou nádobu ve tvaru člověka, která stála před ní. V oku se jí zatřpytila slza, ale hlas měla pevný.
“Nejkrutější trest nelze udělit, k tomu se každý může rozhodnout jedině sám.”

Obrázek uživatele Aries

Váhání

Úvodní poznámka: 

Následuje po Skříních
Navazuje na Střep

Drabble: 

Ta bolest, ta bolest… Nesnesu ji… Víc síly, víc energie, víc magie… ach… už je dobře… tolik sladké vzdušné magie, hotový uragán…
Překvapila mě... mazaná, tvrdá, pravá liška... netuší, že dokud z mé tělesné kotvy zůstane byť jediná kůstka, budu žít... vymyslela by další zákeřnost… musím ji zabít okamžitě… je mi to však líto, tak dlouho jsem neměla společnost a ona je přímo úchvatná… když je v bezvědomí, čtu v její nechráněné mysli jako v knize… tolik odvahy, tolik vzdoru, tolik lásky… dlouhé rozhovory by nás jistě obohatily obě… mám… nemám… je nebezpečná… nebudu ji šetřit… nebo ano?
Nebo ne?

Závěrečná poznámka: 

Příště Křik

Obrázek uživatele Rya

Kudy kam

Fandom: 
Drabble: 

„Teď spí,“ řekl Michalec. „Není to přirozený spánek, ale lepší než nic.“
„Ona opravdu věří, že ho zabila,“ vzdychl Pasr.
„Užírá ji to zevnitř,“ dodala léčitelka. „Ale co s tím, rozumné argumenty…“
„Ty nezaberou. Vymazat paměť?“
Michalec se zamračil „Neetické. Léčit tělo?“
„Co dělám jiného?“ naježila se. „Bez výsledku.“
„Moc možností nemáme. Leda nějaký důkaz, který by ji přesvědčil.“
„A kde ho vzít?“
„Po takové době!“
„Nevíme ani, odkud přišla…“

Odmlčeli se. Strnulí, zachmuření.
Naslouchali.

Profesor Pasr potřásl hlavou. „Měl jsem odstínit dveře.“
„Ano,“ přikývl ředitel. „Ale ten nápad není špatný.“
„Není.“
„Mohl by pomoci.“
„Zavolejte je dovnitř,“ požádal Michalec.

Obrázek uživatele Rya

Na dno duše

Fandom: 
Drabble: 

Svírala Michalcovu ruku, když se propadávali snovým mezivědomím.
Chtěl začít od začátku, skončit na konci, udržet ji.
Tenhle výlet se v noční můru proměnit nesměl.
Dosáhli dna. Prázdno. Vejce zevnitř. Střípky genetické paměti (tak zajímavé! Ale nesměl se zastavit).
Odraz, stoupání vzhůru. Ochranná kouzla, surově přervaná. Líhnutí. Rány.
Neochotná péče, miska zbytků, lůžko z hadrů. Nepřiměřená vděčnost.
Magie stočená na dně duše, Leino dospívání, tajný život. Vzpoura.
Váhání nad mýtinou, střemhlavý let, oheň.
Spáleniště. V popelu klečí holčička. Zvedá k nim uplakanou tvář.
"Zabila jsi ho!"
"Drž hubu," křičí velká Lea na malou Leu.
Snaží se vytrhnout.
Drží ji pevně.

Závěrečná poznámka: 

Za laskavé zapůjčení profesora Michalce děkuji Aries.
Můžete se s ním potkat také tady: http://budec.net/node/217

Obrázek uživatele Aries

Poslední monolog nezvěstného autora

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ach jo, nic mě nenapadá, takže trapně vykrádám sama sebe

Drabble: 

"Nevěříte mi, vidím to na vás. Ani se nesnažíte zdvořile předstírat zájem.
Ale já vím, o čem mluvím. Přísahám, že ani slůvko není lež. Když se zaposloucháte do ticha, zjistíte, že zvučí mnoha hlasy.
Posloucháte běžné klábosení, ale občas, hlavně když se blíží úplněk, zachytíte i něco jiného. Kouzla, čáry, fantastické bytosti, úplně jiný záhadný svět!
Začnete si to zapisovat. Skládat útržky příběhů.
Proč se tváříte tak pochybovačně? Máte mě za blázna?
Vím, jak získat důkazy. Asi za měsíc budu mít v ruce všechna fakta, vydám reportáž a bude to světová senzace. Pak se mi přijdete omluvit.
Proč mě neposloucháte?"

Obrázek uživatele Aries

Skříně

Úvodní poznámka: 

Následuje po Střepu
Navazuje na Hlavolam

Drabble: 

Za dveřmi se táhne dlouhá chodba plná těžkých dřevěných almar.
Evžen spěšně otvírá jednu po druhé. Všechny jsou prázdné.
Zrychluje do běhu, neodvažuje se žádnou skříň vynechat, protože co kdyby se ta zatracená ježčí bodlina skrývala právě tam.
Chodba jako by neměla konce.
Dvířka výsměšně vržou do rytmu splašeně bušícího srdce.
Evženova úzkost roste, cítí, že je zle, že Xénie ho potřebuje, zrovna teď, má být s ní, co dělá tady, lapený v zběsilém závodě s časem, v překotném nikam nevedoucím úprku?
Z jeho napřažených dlaní zasrší jiskry.
Almary se s rachotem hroutí jak nestvůrné domino.
Šílená nekončící noční můra.

Závěrečná poznámka: 

Příště Váhání

Obrázek uživatele Rya

Ne

Fandom: 
Drabble: 

S ředitelem Budče, profesorem Michalcem, se Lea setkala jen jednou a krátce. O jeho schopnostech, léty vybroušených k dokonalosti, nevěděla nic. Na nabídku řekla bez rozmýšlení ne.
„Proti tvé vůli nemohu,“ pokrčil rameny a ve vlídných očích měl smutek.
Ne, ne a ne.

Před večeří ji přemohlo vyčerpání.

Vznášela se nad hořící chatrčí, která nabyla podoby obrovského ohniště. V hrnci se v prskajícím oleji škvířil čaroděj, vzpínal k ní spálené ruce. Lákavá vůně pečeného masa. Otevřela ústa dokořán a vrhla se dolů…

Křičela a křičela.
Zvracela, i když se jen napila vody.

Ráno se rozhodné ne změnilo v nerozhodné ano.

Obrázek uživatele Aries

Střep

Úvodní poznámka: 

Následuje po Hlavolamu
Navazuje na Sen

Drabble: 

Protivný šepot tentokrát Xénii nevadí. Když mluví, snad nesleduje její myšlenky.
„Byl tu nějaký muž a kdybych ještě měla sliny, hned by se mi začaly sbíhat. Víš, šťavnatý kus masa na pekáči, to je jediné potěšení, po kterém se mi stýská.“
Xénie se zachvěje. Naostřený střep se zarývá do dlaně.
„Hrozně obtěžoval. Zabila bych ho, ale už odešel. S muži jsou jen potíže. Jejich energie mi vůbec nesvědčí.“
Vdechne do kusu hrnku všechnu magickou sílu, co jí ještě zbývá, a vrazí hrot přímo do jednoho z těch příšerných očí.
Vyvalí se černá břečka.
Zuřivý bolestný řev.
Drtivé smrtící sevření.
Tma.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Skříně

Obrázek uživatele Aveva

Pravda nebo lež?

Fandom: 
Drabble: 

Podlaha komnaty pravdy a lži je tvořena černými a bílými kameny. Prošlo po nich nespočet kouzelníků. Na černých nebyli schopni mluvit pravdu, na bílých nedokázali lhát. A jen ti obzvlášť pošetilí se postavili na spáru mezi dlaždicemi.
Uprostřed komnaty klečí muž s křečovitě zavřenýma očima.
“Jsem zahnaný do kouta,” šeptá, “už nezbývá žádný krok, který bych mohl udělat. Můžu si za to sám. Neměl jsem tam jít. Kdybych se s ním nedohodl, mohlo být všechno jinak…”
Vyzná se ze svých vin a umlkne. Ví, že by měl otevřít oči, ale bojí se. Kterou dlaždici má pod nohama? Černou nebo bílou?

Obrázek uživatele Rya

Král v ohni

Fandom: 
Drabble: 

Léčitelka si dělala starosti.
„Nereaguje na nic, Matyáši. Jako by se její tělo vzpíralo.“
Matyáš Pasr věřil v léčebnou sílu času.
Dokud věřit nepřestal.

Pírko naučil hrát Leu šachy v únoru.
O měsíc později ho dokázala porazit ve dvou hrách ze tří. Filipa v každé.
Také byla o pět kilo lehčí.
Za týden o další dvě.
Její šach mat znělo čím dál slaběji.
V tu doby pochopili i kluci.
Lea se neuzdravuje.

Jedla jen z donucení, bránila se spánku, upírala oči do tmy.
Kdykoliv je zavřela, viděla černého krále, hořícího, kácejícího se.
Ale byla to ona, kdo prohrával.
Šach.
Mat.

Obrázek uživatele Aries

Hlavolam

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Troje dveře

Drabble: 

V každém domě se neustále přelévá energie, živly se proplétají, magické síly proudí prostorem jako krev v žilách.
Tady se však do přirozené harmonie vklínily ostré čáry, rozsekaly hladké křivky, vztyčily hráze.
Dřevo se rozpadá jako šachovnice, tmavé pole nasáklé krví, světlá plocha zježená letitým prachem, palčivé bodnutí, kluzká prázdnota, oslepující zášleh a únik, slepá ulička.
Čas letí a Evžen si připadá, jako by skákal po minovém poli.
Pevně se opře o zem a zesílí nátlak, přiživí ho netrpělivým hněvem.
Začarovaný prostor se nepatrně zavlní. Málem neznatelné zachvění otevřené cesty?
Skočí k levým dveřím a stiskne kliku.
Iluze zmizí.
Vyhrál.

Závěrečná poznámka: 

Příště Střep

Stránky

-A A +A