Den trifidů

Obrázek uživatele Wolviecat

Den zahradnice

Fandom: 
Drabble: 

Klečela v záhonu a vztekle plela. Kořínky s sebou pokaždé vzaly hrst hlíny, takže zahrada za chvíli vypadala jako po bombardování.
"Co to tu provádíš?"
Opatrně se narovnala, až jí zapraštělo v zádech. "Ty zatracené kytky," zvedla si jednu před obličej: "vyrostly přes noc a udusily mi všechny azalky."
Sedla si vedle ní a opatrně si od ní rostlinku vzala. Měla drobné kvítky s chocholkou vláken uprostřed.
"Vlastně jsou docela pěkné."
Vstala, oprášila si kolena a pomohla své přítelkyni na nohy.
"Už toho nech. Za chvíli se stmívá a já chci ještě stihnout odjet za město, než začnou padat hvězdy."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Wolviecat

Pod hvězdou tma

Fandom: 
Drabble: 

Přišli do naší školy pár měsíců potom, co padaly hvězdy.
Nejdřív jsme je uvítaly - bylo hezké vědět, že přežil i někdo další. Kdo by chtěl být poslední člověk na zemi.
Jenže pak začali mluvit a naše radost zhořkla.
Měly jsme být jejich služky. Ne, měly jsme být jejich otrokyně, pracovat na jejich polích a rodit jejich děti.
Padající hvězdy možná ušetřili jejich oči, ale jejich srdce byla slepá už dávno. Nedokázali nás vidět jako sobě rovné, jen jako nástroj pro jejich vlastní přežití.
Necítili jsme lítost, když jsme je slyšeli křičet. Rostliny se alespoň nasytí a nechají nás chvíli být.

Závěrečná poznámka: 

Možná jsem už někde zmínila, že tuhle knihu upřímně nesnáším. I když pominu, že je dost nudně napsalá, tak hlavní hrdina je zbabělé hovado, které omlouvá znásilnění, "nový svět" je vybudovaný super sexisticky, a nevidomí, kteří by mohli být mnohem zajímavějšími hrdiny, jsou tu jen od toho, aby makali na polích a rodili (ideálně vidoucí) Děti. Bleh.

Neviditelný fandom: 

Tehdy a teď

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už jsem říkala, že poslední dobou jsem nějak bez nápadu?

Drabble: 

Na svět, jaký byl předtím, jsem vzpomínal stále míň. Popravdě na to nebylo pokdy; veškerý čas vyplňovaly úkony, zajišťující naše další přežití. Obdělávání půdy. Shánění věcí, které jsme nebyli s to si opatřit sami. Opravování plotu proti trifidům. Všecho, co jsme dělali, mělo jasný smysl a účel. A svým způsobem krásu. Život před tím mi teď připadal nějak jalový. To, čemu se tenkrát říkalo práce, bylo často jen plané mluvení a přesouvání papírů. Fyzickou práci každý chtěl co nejvíc zjednodušit a zkrátit; nikdo zato nelitoval námahu nesmyslně kopat do míče, zvedat závaží nebo šlapat na místě. Dnes představa naprosto absurdní.

Obrázek uživatele kytka

Lov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.
Experimentální blbinka.

Drabble: 

Chřestí. Blízko. Ten-kdo-je-jako-já chřestí.
Chce živiny.
Ano. Živiny! Cítím je. Cítím živiny. Jsou blízko. Chci živiny!
Posunu se. Ještě.
Ten-kdo-je-jako-já se posune. Ještě.
Živiny mají pach. Chachachá! Pach živin dobrý.
Chřestím. Chci chci chcichci.
Živiny mají hodně pachu!
Aaaaaa! Živiny dělají bolest! Pach a bolest!
Kývu se. Tam! Sem!
Ten-kdo-je-jako-já chřestí: chcichcichcichci!
Teď! Teď!
Chcichcichci.
Mám živiny. Žblmňambl. Aaaaach! Živiny!

Proti temnému nebi se rýsují obrysy dvou mohutných trifidů. Ukojeně se kolébají ze strany na stranu a pomalým spirálovitým pohybem stáčí svá žahadla zpět do kalichů. Začíná den.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele galahad

Prezentace výsledků Neviditelné Univerzity

Fandom: 
Drabble: 

Vzduch v předváděcí místnosti byl sladký a těžký.
"Páni kolegové, zde je můj letošní příspěvek!" zpěvavým hlasem představil svůj výtvor Zdiplíž z botaniky.
"Zase kytka?" ozval se posměšný hlas.
Na pódiu stála rostlina v květináči, větší než mág.
"Zdržte se prosím komentářů, je citlivá!"
Na to se rostlina zatřásla a obtočila kolem Zdiplíže. Pak se vykořenila a s mágem utíkala pryč. Z květu vysunula žihadlo, kterým mávala kolem sebe.
Knihovník hodil banánovou slupku pod boubelaté kořeny. Kytka spadla a mágové seslali zmatené kouzlo. Zmizela rostlina i Zdiplíž.
Kvestor si něco zapsal a všichni se zase posadili.
"Další," zavelel Výsměšek znuděně.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Slepý hlas

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez bodu. Nemůžu si pomoct, ale tak se to nabízí.

Drabble: 

"Odklad? K čemu?!" vztekle praštil rukou do lůžka.
"Pane M., pochopte to, myslíme jen na vaše dobro," konejšila ho sestra.
"Moje léčba neprobíhá dobře?!"
"Co vás to napadá! Lékař zkrátka usoudil, že ve vašem případě bude lépe nic neuspíšit, ostatně jde jen o jediný den."
Trochu se uklidnil.
"Takže zítra mi obvazy sundáte?" ujišťoval se.
"Ano, můžete se spolehnout. Zítra máte zrak zpět, to vám slibuji."
"Tak dobře," rezignoval a nechal si natřást polštář.
"Kdybyste něco potřeboval, zvoňte, no, však už to znáte," usmál se na něj její hlas. Usnul.
Sestra slib dodržela.
Den poté viděl a ona byla slepá.

Závěrečná poznámka: 

Popravdě bylo tohle první, co mě po vyhlášení tématu napadlo. Miluju tuhle knihu!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Ani škvírkou mezi víčky

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem byla malá, hrávaly jsme s maminkou takovou hru. Spousta dětí ji hrávala. Snad přijde den, kdy ji budou hrávat zase.
Určitě si to taky pamatujete. Malá překvapení, která rozjasnila den láskou, kterou jste sdíleli s rodiči.
„Zavři oči a nastav ruce. Nekoukej se.“
Vždycky jsem se dívala škvírkou mezi víčky. Maminka předstírala, že se zlobí, a já musela hrát poctivě. Tahle hra byla vlastně důležitější než samotný dárek.
Teď je maminka mrtvá a já nevidím. Spousta lidí je buď mrtvá, nebo slepá. Kdyby nám tak někdo řekl, ať se nedíváme na ta zelená světla. Ani škvírkou mezi víčky…

Závěrečná poznámka: 

věnuji Danae, která mě tehdy v Merlinově jeskyni k tomuto fandomu nepřímo přivedla

Neviditelný fandom: 

Tma

Když jsem procitl, byla tma. Otočil jsem se na druhý bok a pokusil se ještě spát, než se pustím do každodenní dřiny. Ale spánek se nevracel a mně po chvíli začalo být divné, že nevidím ani náznak svítání.
Nakonec jsem to nevydržel a šel se podívat, jak to venku vlastně vypadá.
Vůbec nebyla tma. To jen zelená hradba za okny se zdála černou.
Už to udělali zas.
Takže jsem si natáhl ochranný oblek se vším všudy a vzal do ruky plamenomet.
I když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to neděle, někdy všechno kolem připomíná středu.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Tess

Kamarád

Poznámka: Obávám se, že tato stoslůvka opět tvrdě narazí na hranice fandomu. Nechci to vysvětlovat polopaticky v povídce, tak se kdyžtak hlaste v komentářích.
--------------------------------------------------------
V parčíku, kudy chodím cestou do školy, se objevila jedna z těch nových kytek. Je vážně zajímavá. Když vyrostou, můžou prý chodit. Asi ji budu pozorovat.

Roste opravdu rychle. Baví mě vedle ní sedět. Někdy tam zaběhnu večer, rozsvítím baterku a ona lapá přilétávající můry.

Už je docela vysoká. Zkouším ji vábit na žížalu, ale moc se nehýbe. Nezabral ani slimák. Asi ještě budu muset počkat.

Zvykl jsem si s ní mluvit. Jasně, řeknete – kytka, ale je to můj kamarád. A třeba mi jednou odpoví…

„Bude mrznout. Radši si tě vezmu domů.“
Šlahoun stočený do těsné spirály se jemně zachvěl.

Fandom: 
Rok: 
2010
-A A +A