DMD č. 1. pro 1. 4. 2014. Téma: Už je tady zas

DMD č. 1. pro 1. 4. 2014. Téma: Už je tady zas

Po jedenácti měsících klidného odpočinku už je to tu zas a my vás opět vítáme již u pátého ročníku našeho milovaného a pro některé mnohdy proklínaného měsíce drabble. Moc jsme se na vás těšily a jako každý rok jsme pro vás připravily dávku třiceti témat. Pro ty, kterým to nebude stačit, jsme samozřejmě nachystaly i challengové bonusy, které tu ještě nebyly. Věříme, že se máte na co těšit, a přejeme vám, abyste si to užili.

Prosíme vás, abyste si opravdu pořádně přečetli pravidla a FAQ (obzvláště body 14. a 22.), ušetříte nám a i vám čas a nervy. Připomínáme, že téma nemá ukončené bodování do té doby, dokud není vybarveno v tabulce políčko s datem. Pokud bychom na vás s bodem opravdu zapomněly (je dobodováno a ani jste nedostali od nás komentář), neváhejte nás kontaktovat na mail. Na pozdější reklamace (po ukončení DMD) nebude brán zřetel. Podrobnosti naleznete v pravidlech a ve FAQ.

Téma pro 1. 4. 2014: Už je tady zas
Toto téma bude uzavřeno 1. 4. 2014 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Platné do: 
1. 4. 2014 v 23:59
Obrázek uživatele George

Rowlingová píše

Fandom: 
Drabble: 

„Už je tady zas“ zahučel koutkem úst číšník ponuře na svou pomocnici. Do dveří právě vcházela mladá žena. Za uchem měla dvě pera, v rukou nesla stoh papírů. Číšník se k ní vydal a bez valného nadšení se jí zeptal, co si dá. Žena si objednala sklenici vody a housku s máslem. Číšník pochmurně pokynul servírce. Žena se dala do psaní. Za chvilku byla objednávka na stole. Ona si jí ale ani nevšimla a psala dál. Číšník se zamračil. Hrozně ho štval ten její spokojeného výraz. Jako by zrovna byla uprostřed bohaté hostiny. (Ve velké Bradavické síni se zrovna hodovalo)

Obrázek uživatele may fowl

Přišla jako obvykle

Úvodní poznámka: 

Juchej, další ročník! Doufám, že mi fandom tohoto drabblete nebude příliš narušovat drabblící plány, poněvadž dnes se mu to téměř podařilo.

Drabble: 

Byla jsem zrovna velmi zaneprázdněná stavěním oslích můstků mezi nesourodými myšlenkami, které bylo nutno procpat do eseje. Deadline se mi majestátně tyčil za zády a kamkoli jsem otočila hlavu, vnucoval se mi do záběru. Hystericky jsem se pohihňávala.
„To sis teda vybrala obor,“ ozval se dobře známý, posměšný hlásek. Ignorovala jsem ho.
„Nemáš někdy pocit, že sem nepatříš?“ naléhala ta potvora. „Že si jenom namlouváš, že tě to tu baví? Že to ve skutečnosti nemá smysl? Že smysl je taky jenom oslí můstek, který si zarputile stavíme, aby nám nehráblo?“
Přišla jako obvykle – v nejnevhodnější chvíli. To existenciální krize umí.

Obrázek uživatele Envy

První

Fandom: 
Drabble: 

To děcko, co přísahalo že je všechny nenávidí, už je tady zas. Má docela kuráž, jen tak si nakráčet do jejich regionu poté, co něco takového prohlásil. Nevadí, protentokrát to můžeme nechat plavat. Však my mu to připomeneme později. teď je důležité zjistit, co dítě chce. Je to vlastně docela ironické, osoba alergická na zvířata a dostane zrovna schopnost s nimi mluvit.
Ještě chvíli ho nechme chodit kolem. Aspoň nějakou malou lekcičku, i když si ji asi ani neuvědomí.
Vylezeme ven, tiše se postavíme za něj.
"Co chceš?"
Vyděšeně se otočí, podívá se na nás, a pak jen řekne: "Pomoc."

Závěrečná poznámka: 

Hrdinové, kteří dostali špatné schopnosti - nápad pochází z tumblru. A asi na to budu psát i dál, koneckonců, někoho prosili, aby to sepsal, tak uvidíme.

Dopis první

Drabble: 

Nejdražší W.!

Nemohu ani popsat své vzrušení! Za týden je pořádán první letošní ples a já budu konečně uvedena do společnosti! Mamá samou nervozitou nespí, otec, zvedne-li se od svých Timesů, vždy jen zabručí, že takových sezón už bylo a ještě bude.
Do Londýna jsme dorazili předevčírem a okamžitě nás přivítala proslulá lezavá mlha. Nemohu proto ani na krok ven, mamá se bojí, že nastydnu a s červeným nosem jako debutantka nikoho neokouzlím. Naštěstí nemám dlouhou chvíli, se všemi přípravami jsem si sotva vyšetřila chviličku na toto psaní. Jaká škoda, že tu nemůžeš býti se mnou!

Tvá nervózně nedočkavá

A.

Návrat nejlepšího přítele

Úvodní poznámka: 

Prvotina. Proto doufám, že budete s případnou kritikou mírní a chválou štědří. Ani jsem netušil, že budu muset tolik škrtat, abych se do sta slov vešel...

Drabble: 

Zapálil si a klidně se uvelebil. Baloun mu sežral oběd, ale proti starostem se Švejkem byl prázdný žaludek ničím.
V tu ránu vběhl do kanceláře Švejk.
„Ani nezačínej se svým:»Poslušně hlásím«, mizero mizerná.“ vyštěkl nadporučík Lukáš.
„...“
„Že se nestydíte, Švejku. Takhle se ztratit. Za zaběhnutí vám hrozí polní soud. Víte to, Švejku?“
Švejk zapanáčkoval a podíval se na nadporučíka psíma očima.
Nadporučík pohladil Švejka po srsti a řekl: "No jo, ty chlupáči, já už se na tebe nezlobím, ale vícekráte mi neutíkej!". Nasadil jezevčíkovi vodítko a oba vyrazili na špacír k magacínu, kde se fasovaly konzervy pro důstojnické psy.

Nemožno

Fandom: 
Drabble: 

"Komandér Spock na můstek!" Hlas kapitána Kirka otřásá lodí.

Oba Spockové dorážejí na místo téměř nastejno.

"Máme tady příchozí signál z lodi, která nás právě míjí. Vyžadují pana Spocka, bohužel se ale nemohu rozhodnout kterého." Kirkova tvář vyjadřuje směsici škodolibosti a pobavení. "Doporučuji, abyste se postavili sem, odsud budete oba pěkně vidět. Já zatím povolím přenos."

Přijímač párkrát zabliká, než se vyladí na signál.
Na obrazovce se objevuje velmi známá tvář se špičatýma ušima a nezaměnitelným sestřihem a se zmateným pomrkáváním si nevěřícně prohlíží výjev před sebou.

"Jednou to nestačilo?" Protáčí Scotty oči v sloup. "Už je to tu zas."

Obrázek uživatele Polda a Polda

Dobří Poldové se vracejí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
V mizerné technické kvalitě výhradně pro zběsilé fanynky.
Obrázek uživatele L.P.Hans

Předměstí

Drabble: 

Kouř ve vzduchu se pomalu rozptýlil. Místo, kde byl ještě před pár okamžiky park s několika olysalými stromy, se proměnilo ve spálenou pustinu zbrázděnou dírami po leteckých bombách. V dáli stále drnčí poplašná siréna ohlašující nálet. Tu ze suterénu jednoho domu po schodech vybíhá mladá žena, hrnouce se přímo přes rozpálenou plochu náměstíčka. Z ocelových dveří krytu se ozývá křik postaršího muže zkřiveného strachem.
„Katrin, vrať se zpátky, poplach ještě neskončil! Vrať se do krytu.“
Nedbajíc volání utíká dál, vyhýbá se hromadám suti, lehce ale rychle míří k druhému konci náměstí.
„Katrin, každou chvíli se mohou vrátit.“
Vzňáááu!
Ka Booom!

Obrázek uživatele erebri

Už je tady zas

Úvodní poznámka: 

Fandom taguju anglicky, snad to neva, zatím jsem nikde neviděla použitý žádný český ekvivalent. A protože jsem film dnes znova sledovala, hope you enjoy.

Drabble: 

Paříž. Detroit. Tangier. Manila. Utíkali, snad nevěděli před čím. Věděli, že utíkali, aby přežili. Ale utíkat se nedá navždy.
Adam otevřel oči a zaostřil. Města nikdy nespí ani nezhasnou, proto před sebou viděl siluetu těla Eve, která se dívala jak ty zombie venku pobíhají, drobní mravenci za sklem. Dávno už nespala. Adam tušil proč.
"Měla jsem sen," oznámila Eve. Adam veděl proč.
Ten rozmazlený fracek, za kterým se táhly jen problémy, je zase vyčenichal.
"Myslím, že Ava je ve městě. Brzy přijde za námi."
Když potkali Avu minule, vypila Adamovu oblíbenou zombie.
"Do prdele," zmohl se Adam jen povzdechnout si.

Nepoučitelná

Fandom: 
Drabble: 

Tentokrát trvalo skoro rok, než jsem sama sebe přesvědčila, že je to opravdu za mnou, nic víc než kamarádství a špetku nostalgie k němu už necítím a nechci s ním pořád být.
Tentokrát, když jsem ho znovu uviděla, trvalo jen dvě vteřiny, než svět zaklapl na své místo a já se zas cítila úplná a celá. Pak mě realita praštila do tváře a vysmála se naivitě předchozího odstavce.
Tentokrát jsem s pocitem raněného zvířete probrečela jen tři dny.
Tentokrát, až se zas někdy ozve, setkání odmítnu. Pro své vlastní dobro a poslední zbytky mé chabé duševní stability.

Oč se vsadíte?

Obrázek uživatele Pusík

Zrkadlo ako zrkadlo

Drabble: 

Dumbledore postával v rohu prázdnej miestnosti nepovšimnutý. Vlastne takmer prázdnej miestnosti. Okrem neho sa v nej nachádzal ešte mladý chlapec a obrovské zrkadlo, zrkadlo krásne zdobené ornamentmi a podivným nápisom. „Už je tu zas..“ povzdychol si profesor a pokrútil hlavou zo strany na stranu. Chlapec si profesorovu prítomnosť ani v najmenšom nevšimol, až pokiaľ na neho neprehovoril. „Zajtra ho premiestnim,“ povedal profesor súcitným tónom akoby sa bál, že chlapec z toho bude nešťastný. „To nevadí. V prefektskej kúpeľni je aj tak väčšie a je tam lepšie svetlo. Moje črty tam lepšie vyniknú,“ odvetil chlapec, ktorému stačilo ku šťastiu naozaj málo.

Obrázek uživatele Le fille Ash

Umučení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První, žádný fandom.. fandom neurčen. jen taková malounká hříčka.

Drabble: 

Pomalu se setmělo. Bylo sychravo, foukal vítr a dokonce se pomalu začal na okna dobývat i déšť. Meluzína se prodírala kdejakou škvírou, a že jich bylo, a zpívala si. Tak radostně, až to nebylo pěkné.
"Né! Vypni to!" křikl.
"Ale no tak, pročpak?"
"Snažně tě prosím, vypni to!"
"Nechápu.."
Marek se rozvaloval pohodlně na židli a očkem sledoval ty dva, co seděli naproti němu. I když trochu šejdrem. Oba si zakrývali oči a snažili se jakýmkoliv způsobem schovat před světem.
"Už je to tu zas!"
"A to není všechno!" několikrát stiskl červené tlačítko a zvuk nenáviděné reklamy se rozlehl pokojem.

Pathetics 1

Fandom: 
Drabble: 

Jak já tenhle den nesnáším. Jako by nestačilo, že musím Hellovy fórky snášet průběžně celý rok. Ještě mu to nějaký idiot posvětí a pojmenuje. Přísahám, že jestli ještě jednou uslyším „Aprýl!“, neudržím se a něco se semele.
Ne, že by to Apok nechal zajít až tak daleko, je nás jen šest a v boji potřebujeme každou ruku. I když trošku pocuchat ten jeho blond rozcuch bych mohl, my upíři se hojíme rychle.
„Reve?“ ozve se z pohovky Hellův hlas. Zaregistruju, jak se Apok, Deserve, Pain a Desiny napjali. V zájmu všeobecného klidu mu ukážu vztyčený prostředníček a beze slova odcházím.

Obrázek uživatele Tirik

Mr. Rejpal Kudychodil

Drabble: 

Neznámý v tuhém kabátě přecházel před nápovědní budkou a dupal. "Jeviště máte o dva centimetry vyšší, než je obvyklé. Tomuto herci je vidět drátek od mikrofonu! A co si dovoluje režisér, užívat vůči hercům nespisovné výrazy? Zdejší festival tedy má ale úroveň!"

"Co je to za panáka?" šeptl v zákulisí kulisák satirikovi, "znáš ho? Zhrzený autor?"
"Ne."
"Herec, co dostal místo hlavní role příšerný štěk?"
"Ne."
"Kritik?"
"Ne. Chtěl by, ale nic z toho nikdy nedokázal. Jen remcá a remcá. Loni byl v Grandolíně. Letos ho máme tu."
"Ale vždyť musí být všem od fochu k smíchu?"
Satirik pokrčil rameny.

Konkurs

Fandom: 
Drabble: 

Dnešek rozhodne o mojí budoucnosti. Já to dokážu. Už žádná práce na zahradě. Naposledy pohled do zrcadla, blond účes i makeup jsou perfektní. Do kabelky pár drobností, pudr, řasenku, růžovou rtěnku. A už spěchám na konkurs. Šest dní trval a dnes je poslední den. Kdybych před porotou neobstála, nemůžu kamarádkám na oči. Začínám být nervózní. A už čekám u dveří, srdce až v krku. Třesoucí rukou otevírám dveře, když se ozve: „A už je tady zas! Paninko, pětkrát jsme vám vysvětlili, že soutěž Kočka roku je zaměřená na dívky do 20 let. A to už vám bylo. Nejmíň třikrát. Bohužel….“

Obrázek uživatele Wee-wees

Ohraná písnička

Fandom: 
Drabble: 

Ne, že by nezachytil pár překvapených nebo dokonce vyděšených pohledů, to ne. Nemohl se ale zbavit dojmu, že souvisí spíš s tím, že capká po studených betonových chodbách bosky a nemá na sobě nic než tu pitomou vlajku, než s tím, že právě vstal z mrtvých.
Sám musel uznat, že už to začíná být trochu ohraná písnička.
Jack ho předběhl pár metrů před ošetřovnou, rozrazil dveře, a s hlasitým: “Janet! Už je tady zas!” ho vtáhnul dovnitř.
Možná hodně ohraná písnička.
Daniel Jackson si povzdechl. Asi by měl zapracovat na nějakém jiném triku. Voda, víno, ryby... něco v tom smyslu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Jarní

Úvodní poznámka: 

Obávám se, že podobný nápad už měl někdo přede mnou, bohužel po tom však kvůli časové tísni nestíhám pátrat. Dotyčnému se případně velmi omlouvám. A příště budu originálnjší.

Drabble: 

Probouzím se do nádherného slunečného dne. Roztahuji záclony, otevírám okno a chvíli blaženě naslouchám veselé písničce jakéhosi kosa. Pak se zahledím do dáli a pozoruji modrou oblohu. Nikde ani mráček. Bříza z kraje nedalekého lesíka už svěsila větve pod tíhou pylem přecpaných květů, aby tak dostála svému latinskému jménu. Na lísce raší drobné zelené lístečky. A třešně budou na prvního máje dávno odkvetlé; nejen rostliny budou letos usychat kvůli nebývale brzkému jaru. Ta představa mě rozesmutní.
Oči se mi zalévají slzami. Poslepu šátrám po kapesníku. Bohužel příliš pozdě.
Protože… Jaro je tady.
Hepčí!
„Je to pravda!“ ochotně souhlasí má alergie.

Obrázek uživatele Puma

Stále přicházející

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lehce inspirováno světem L. Flewellingové. Stačilo si pustit do sluchátek tu správnou hudbu a přišlo to samo. :)

Drabble: 

Zachmuřené nebe nad hlavou, sílící vítr, silná vůně spáleného peří. Motá se mi hlava, tělo se zdá být čím dál slabší. Už se dlouho neudržím na nohou, a proto klesám k zemi a opírám se bokem o nejbližší kmen stromu.

„Ta vize... zase.“ Zašeptám sama k sobě a s těžkým oddechováním si mnu spánky.
„Vidím, vidím...“
Nemůžu se soustředit, vše se kolem míhá moc rychle. Jeden obraz střídá druhý.
Byla to sova? Ale, ne! Sova padá k zemi a trčí z ní šíp. Kdo to byl? Zmizel? Co to jen znamená?
Vize mizí...

„Auro, co se mi to snažíš říct?“

Obrázek uživatele nettiex

Odpočívej, nikdy v pokoji

Fandom: 
Drabble: 

Je zase tady. Sobecky se ti ulevilo.
Zametáš mu cestičku k Johnovu odpuštění. Zcela vědomě vytváříš precedens pro vlastní soud, protože jsi vinna stejným zločinem.
Právě proto sis doktora vybrala, schopnost milovat poničené, závislost na vzrušení, před kterým by měl utéct, ne mu nastavit náruč. Tvůj pohled se setká s detektivovým. Porozumění. John vás potřebuje... ale no tak. John je jedinou náručí, která je vás schopna přijmout. Přesto cítíš hrůzu. Už je tady zas, myslíš si. Prokletí odmítnutí.

Rozsudek slibuje budoucnost, ale SH znovu ožil a chutná hořkosladce, že AGRA musela zemřít.

Ale ty to spolkneš a usměješ se, Mary.

Závěrečná poznámka: 

Moje první drabble. O postavě, kterou ani nemám ráda. Navíc ta potvůrka nějak utekla směrem, kam jsem ji vůbec nevedla. Huh, není to tak lehké, jak by se mohlo zdát. xD

Obrázek uživatele Innes

Roční služba

Drabble: 

Blížila se půlnoc. Jindy opuštěná recepce se pomalu plnila lidmi. Po místnosti šeptem běhaly poslední příkazy. Všichni napjatě sledovali ručičky hodin. Recepční pronesla krátkou řeč a zdůraznila nutnost profesionálního jednání. Dále poděkovala všem za jejich čas a popřála jim štěstí.
Odbilo dvanáct. Všem v hale se zvrátila hlava dozadu a jejich duše je opustily. Ocitli se v pravé podstatě svého hotelu a očekávali každoroční návrat strážce. Bylo to tady. Dveře se otevřely, směny vystřídaly a práce mohla začít. Operátoři nasadili sluchátka, převozníci nasedli do loděk a ti, co prohráli los obsadili oddělení reklamací.
Převoznická služba řeky Styx opět zahájila provoz.

Obrázek uživatele mo.om

Piknik

Fandom: 
Drabble: 

"Copak?," zeptal se Petr, když se od něj Lucie odtáhla.
"Je tady zase! Tam," ukazovala rozrušeně, "tam z té trávy na mě mrkl! Pojďme jinam!"
Petrovi se jinam vůbec nechtělo, neboť kopec za městem, kde právě s Lucií byli, se mu zdál pro piknik ideální.
"Podívám se..."
Když nahlédl přes okraj svahu, spatřil, jak vysokou trávou utíká statný, spoře oděný a podezřele zarostlý muž.
"Nejspíš se vylekal a utekl," hlaholil Petr navraceje se ke své milé, "už budeme mít klid."

***

Na úpatí téhož kopce mezitím Sisyfos dostihl svůj balvan.
"Naivo!," zamumlal směrem k vrcholku a se škodolibým úsměvem okamžitě vyrazil.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele petrulka

Zase a pořád dokola

Fandom: 
Drabble: 

Po několika dnech příznivého ovzduší se něco začalo kazit. Zatím plíživě a nenápadně, ale něco začínalo být špatně. Studená večeře. Chybějící ponožka. Válející se plyšák na koberci. Začínala se chovat obezřetně. Nepodívat se "špatně", dávat si pozor na tón řeči, moc neutrácet, bedlivě dbát na pořádek, utišit křik dětí včas... snažila se tolik, ale vždy se něco našlo. A pak, když to nejmíň čeká, ten cizí člověk, někdo úplně jiný než do koho se zamilovala a za koho se vdala, vyrazí do útoku. Zaslechla za zády nějaký zvuk. Než se stihla otočit, ucítila ránu do tváře.Už je tady zas...

A třebaže ji minem dneska...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden starý nápad, konečně využitý.
Stejně jako loni nehodlám sledovat počet kachen (nebo jakéhokoli jiného ukazatele oblíbenosti).

Drabble: 

Klára utíkala po ulici. Honem, musí stihnout angličtinu.
Míjela otevřená vrata do dvora. Koutkem oka zahlédla najednou neobvykle jasné barvy. Ohlédla se. Vytřeštila oči.
Spatřila jasně zelenou louku a nad ní modré nebe. Ten výjev neměl naprosto nic společného s pošmournou zablácenou ulicí.
Je to zrakový klam? Halucinace?
Viděla to pořád.
Lidé klidně chodili kolem. Neviděli to?
Klára zaváhala. Chtěla vejít, ale bála se.
A pak, spěchá na angličtinu.
Utekla.
Ale potom toho litovala.
Asi po měsíci jela kolem tramvají. Z okna zahlédla ta vrata, zase otevřená a...
Jen na okamžik, tramvaj jela dál.
Přesto zajásala.
Jednou se tam dostane.

Závěrečná poznámka: 

Název odkazuje na básničku z Pána prstenů, která také víceméně vyjadřuje myšlenku celé téhle minipovídky:

Za rohem třeba připravená
je zlatá brána otevřená
a třebaže ji minem dneska,
zítra nás zavede k ní stezka
a půjdem skrytou pěšinou
za sluncem nebo za lunou

Lítáš v tom

Úvodní poznámka: 

Tak schválně...kdo se v tomhle pozná?

Drabble: 

Začalo to nevinně - slib tady, úpis támhle...a času bylo přece tolik. Ostatní si všímali, že se krátí, ale tys věděl, že to máš pod kontrolou. A co teď? Pálí tě červené a suché oči. U kořene nosu cítíš protivný tlak, o kterém víš, že nepoleví. Lítá to ze všech stran - zařiď, zavolej, vymysli, napiš, pošli, domluv, nezapomeň. Už je tady zase termín. Jsi na to sám. Víš, že to musíš ustát - není možnost, aby ses teď složil. V každém spánku ti buší odporný skeřet na monstrózní kovadlinu, sám sebe se ptáš - proč jsem s tou bakalářkou k****a nezačal včas?

Obrázek uživatele Cathia

Den v Disneylandu

Úvodní poznámka: 

Ha... začátek měsíce, nějak se nemůžu naladit na psaní... snad to přijde časem :-D.

Drabble: 

Odmontovala strojený úsměv, zabouchla dveře a padla na pohovku. Byl to nejdelší den v jejím životě. Netušila, jak těžký bude rozchod s Leonardem.

Po minutě:
Zaklepání… „Penny…“
…další rány… „Penny…“
…poslední údery… „Penny…“
Už je tady zas!
Rozrazila dveře: „Co?“ vyhrkla vyčerpaně.
„Chtěl jsem jen říct, že to byl nejlepší den,“ odvětil Sheldon s širokým úsměvem a zamával obří tlapou Mickey Mouse. „Děkuji, že jsi mi ho koupila. Půjdu ho ukázat Leonardovi. Když mě hlídal on, nebylo to tak zábavné. Doufám, že je ten rozchod definitivní.“
Leonarde, vrať se ke mně! Proběhlo jí hlavou, když se Sheldon otočil k odchodu.

Obrázek uživatele Owes

Makakům zdar!

Drabble: 

A jsou tu zas!
Ani na sebe nenechali dlouho čekat.
Cítíš, jak ti trhají hlavu od těla, jak se medvědí silou opírají do tvých zad, jak ti bouracími kladivy buší do spánků a zezadu si hrubě berou tvé oční bulvy.
Parta nadržených permoníků vesele heká, jejich pot proudí tvými žilami jako jed.
Zástup dvaceti druhů primátů, co se ti houpe na ramenou, zlomyslně vřeští, když přecházíš práh koupelny a stavíš se k zrcadlu.
„Co když nás shodí?“ nadnese pavián s lehkým náznakem strachu. „V kapse jsem zahlídl ibalgin.“
„Vždyť nás ani nevidí,“ ušklíbne se makak. „Kontaktní čočky má v popelníku.“

Závěrečná poznámka: 

Takový lehký úvod do mého letošního fandomu Lidé s kocovinou. Následovat budou rozmanité příběhy, při kterých občas bude tuhnout v žilách krev a občas už to bude vodka.

Obrázek uživatele Jacomo

Absolutní klid

Fandom: 
Drabble: 

„Bacha, jde sem!“
„Merline, už zase?“
„Zdrháme!“
Tahle slova se ozývala na bradavických chodbách už několik desetiletí, ale letošní frekvence předčila všechny předchozí. Na nádvoří byste nepotkali ani nohu, hlavními trasami procházeli studenti jen na vyučování a zpět, těm bočním se vyhýbaly i mazaní sedmáci ze Zmijozelu.
Dokonce učitelé omezili své cesty po hradě na minimum – profesorka Prýtová poté v měsíčním hlášení vyčíslila pokles spotřeby erárního kafe na čtyřicet tři procent, což byl jev zcela ojedinělý.
Ano, Filch byl postrachem neukázněných a hlučných studentů vždycky, ale to individuum cholericky střežící klid březí paní Norrisové bylo děsivější než jakýkoliv Pán zla.

Obrázek uživatele Voliéra

Všichni se něčeho bojíme...

Úvodní poznámka: 

"Lehce" inspirováno nejmenovanou postavou z RPGčka Felix Felicis, a její velkou vášní. Doufám, že mi nebude utržena hlava, ruka, či jakákoli jiná část těla.

Drabble: 

Už je tady zase.
Ta divná holka, co chodí každý pátek. Nikdy nevynechá, ale já stejně vždycky doufám, že nepřijde. Chodí a civí na nás. Je to dost podezřelý. Nikdo jiný se na nás nekouká. Ví snad něco o našem tajemném společenství? O Svazu osvobozených zdí, čili SOZ? Ví o našem plánu? Všechny mé cihličky se strachem sevřou pokaždé, když se přiblíží. Nepřeji jí nic lepšího než pád ze schodů. Ať si i SOS, neboli Společenstvo omšelých schodů něco užije. Zná náš plán na ovládnutí lidstva? Doufám, že až budou na světě stát má dítka, ona už tu nebude.
Stvůra...

Závěrečná poznámka: 

Je to můj první pokus, takže všechnu kritiku prosím zaonačit do růžova ;)

Obrázek uživatele Ampér

Ten nejdůležitější

Fandom: 
Drabble: 

Jsem tady nejdůležitější. Tedy aspoň myslím. Jinak by mě nenesli v náručí a nepoložili mě na měkoučký trávník. Navíc mě všichni okolo vítali potleskem.
Takže abych jim udělal radost, začal jsem utíkat, kličkovat, skákat. Jen se nedostat za tu čáru, vedle které běžím, tam prý nemůžu. Ale proč to nezkusit, takže rychle zahnu doleva. Najednou se mě zmocnily něčí ruce. Co to je, proč mě hází pryč, proč mě udeřil tenhle člověk hlavou?
Teď už ležím zase na trávě a směju se na celé kolo. I na toho člověka v rukavicích, který kleje: „Už je to tu zas, zase prohráváme.“

Závěrečná poznámka: 

Chtěl bych vidět Viktorku Plzeň, jak převálcuje Bayern :-)

Stránky

-A A +A