DMD č. 1. pro 1. 4. 2014. Téma: Už je tady zas

Obrázek uživatele estriel

Prvního

Úvodní poznámka: 

A ještě dnešní české drabble. Inspirováno krutou realitou (jak už fandom napovídá) - nevím, jestli je tomu tak i v Čechách, ale tady na Slovinsku je to pro některé lidi bída...

Drabble: 

Už tu byl zas první den v měsíci - nový list v kalendáři, nový televizní program (vlastní televizor paní Berková neměla, ale občas zašla k sousedce), nové složenky.
Paní Berková došla vždy zaplatit na poštu hned prvního - elektriku, vodu, topení. Telefon už neměla. A pak ještě nájemné.

Vlastníkovi bytu vyskládala do dlaně několik pětistovek. Zbývalo pár stokorun, jen tak tak na chleba a mlíko, kilo brambor, možná dokonce i kousek čokolády...

Cestou domů vzpomínala - na válku, na dlouhá léta v práci, na to, jak se těšila do důchodu. Paní Berková toho zažila už hodně. Ale takhle smutno jí snad ještě nebylo.

Obrázek uživatele Šmelda

S křížem před funusem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Většinu času mi zabralo vymýšlení jména, ale stále si nejsem jistý, jestli je dobře. Na druhou stranu se ale jméno na sedm slov docela hodí.

Drabble: 

"Tak si utopili Fridricha," řekl strážný Aqil ibn Al Quadir ibn Sayyid, při pohledu na kolosální kříž, který se objevil na vrcholku kopce, zlatě zářící jako vycházející slunce.
"A stejně jsou tu zas," odpověděl Sharif, jeho přítel a bratr ve zbrani.
Aqil se opřel o cimbuří a zaposlouchal se do válečných trubek, burcujících město na poplach.
"Pokolikáté jsou tu?"
"Potřetí, když nepočítáme Nory. A Petra Poustevníka."
"Nikdo nepočítá Nory."
Za křížem se, kromě davu zbrojnošů, objevilo beranidlo, kryté dřevěnou střechou a potažené bílým suknem s rudým křížem.
"To zas bude," zavrtěl hlavou Aqil, syn Al Quadirův a dal vařit olej.

Obrázek uživatele angie77

Severus vrací úder

Fandom: 
Drabble: 

V kabinetu profesora lektvarů se sešla zdánlivě nesourodá skupinka.

„Určitě to bude fungovat?“ zajímal se Lucius.
„Neublíží jim to?“ starala se Hermiona.

Severus se samolibě ušklíbl.

„Samozřejmě, že to bude fungovat. Vymýšlel jsem to sám. A ano, trochu jim to ublíží. Což byl přece záměr…“
„Tak to spustíme hned?“ nadhodil Lucius se zlověstným úsměvem.

Ne že by snad měl něco proti… řekněme sexuálním experimentům. Ale párovat ho s Hagridem… no fuj!
Hermiona ještě váhala. Když si ale vzpomněla, co se onehdy dozvěděla o sobě a Narcise, energicky přikývla.
Společně pronesli aktivační inkantaci.

Zdá se, že některé autory čekají krušné časy…

Závěrečná poznámka: 

AN1: Volně navazuje na drabble „Rok se s rokem sešel“ uveřejněné v rámci propagace DMD na www.fanfiction.potterharry.net
AN2: Radši to uvádím rovnou – nemám nic proti homosexuálům, mám mezi nimi pár dobrých známých i přátel. Jen mi vadí párování některých, podle kánonu dost zjevně heterosexuálně orientovaných postav, a jakási slashová vlna, na které, mám pocit, fanfiction jede…

Obrázek uživatele Aries

Zloduch

Úvodní poznámka: 

pra-vi-del-ně beru jako jedno slovo

Drabble: 

Na mahagonovém stolku podřimují můry. Světlo plynové lampy skomírá jako zašlá mosaz.
Okolo zlatavých třásní brokátového závěsu zvolna krouží částečky prachu.
Tik tak. Vyleštěná kolečka drápek po drápku vraždí vteřiny. Kyvadlo se klaní. Tak to bylo, tak to bude, tak čas plyne, tak se stroj otáčí.
Neochvějně.
Pra-vi-del-ně.
Však všeho do času. Klíč v zámku jedovatě skřípe, petlice odskočí.
Zavlaje černý plášť. Vstoupí Zloduch. Narušitel.
S ďábelským chechotem odhodí cylindr. Sebejistě vztáhne ruku zdobenou těžkým prstenem.
Zaškrtí kyvadlo, zoubky zajektají, kolečka se zblázní.
Časoměr o hodinu poskočí.
Svět propadá chaosu.
Zloduch si spokojeně zapálí viržinko. Za půl roku bude zpátky.

Závěrečná poznámka: 

Jak já ten zatracenej letní čas nesnáším!

Obrázek uživatele strigga

Abyste se nepotento

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje první první téma! Hurá! :)

Drabble: 

Od východu sem zavál studený vítr a vzdouval vysoké vlny. Někdo vykřikl, že na obzoru něco je, a hned se k němu seběhla celá pláž.
"Támhle!" ječel přes sebe chumel nahých zpovykaných postav. Jedni se vrhali do vody, druzí se modlili k zemi, jiní vzrušeně poskakovali na místě. Tečky na obzoru rostly a černaly.

Jen starou bábu Huhabo nevyvedlo z míry nic, tím méně takovýhle mravenčí shon.
"Abyste se nepotento," mávla přezíravě rukou. "Vždyť je to ten ňouma Kolumbus. Ten už tu snad jednou byl, ne?"
A klidně si dál strouhala maniok, zatímco druhá dobyvatelská výprava kotvila u břehů Hispanioly.

Závěrečná poznámka: 

Psal se rok 1493 a kmenu Taínů na Hispaniole zbývalo už jen pár desítek let. Díky tomuhle tématu jsem narazila na jeden hodně zajímavý článek, který se tím zabývá, tady - http://www.hartford-hwp.com/archives/43a/100.html. Pozor, v angličtině :)
Chudák Huhabo je fiktivní postava, pojmenovaná podle jedné tehdejší tamní provincie. Najít nějaká ženská jména používaná na Haiti v předkolumbovských dobách byl pro mě nadlidský úkol (i když se mě na to Opatrný u zkoušky stejně určitě zeptá :D).

Obrázek uživatele Lee

Dokud nás čas nerozdělí

Drabble: 

"Ničemu nerozumíš, dej mi pokoj!"
Chtěl něco říci, ale než otevřel ústa, byla už z pokoje. Zlobila se. Jak mohl být tak bezohledný, jakoby ho vůbec nezajímalo, co cítí.
Potřebovala na vzduch. Když jí bratr oznámil, že vyrážejí na lov, ráda svolila.
V hlavě jí to bouřilo. Měla vztek, ale zároveň v ní cosi hlodalo. Tichý hlásek jí vyčítavě připomínal všechno, co pro ni udělal a nic za to nechtěl. Byla sobec. Víc než kdy jindy ho chtěla vidět. Omluvit se a usmířit. Ano, udělá to jen, co se vrátí.

"Zuzano!"
A už je tu zas... jen ta prázdná skříň.

Závěrečná poznámka: 

Umíte si představit, kolik přátel tam museli nechat? Vždycky jsem jim záviděla dvojitou dávku dětství, ale tohle muselo bolet.

Neviditelný fandom: 

Sedm set a třicet dní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozehřívací kolo :)

Drabble: 

Je zpátky.

Po dvou letech. To je přesně sedm set a třicet dní, z nichž teprve ty poslední stály za vzpomínání. Sedm set a třicet nocí, z nichž mnohé byly bezesné.

A teď je zpátky. Vešel pouhý krok za smířením a jediným pohledem rozmetal křehké zdi a průhledné opony, jejichž vystavění trvalo sedm set a třicet dní. Někdo by se třeba zaradoval, ale John to nazýval pouhou bezcitností. Co je mrtvé má mrtvé zůstat - z navracení mrtvých do života ještě nikdy nic dobrého nevzešlo a vzejít nemůže.

Obzvlášť pokud jste je už pohřbili i ve svém srdci, ve svých myšlenkách.

Obrázek uživatele Danae

Pomstu!

Drabble: 

Léta toho neznámého sadistu ignorovala, ba omlouvala. Svět postihly i horší věci než jeho vynález. Týden intenzivního zívání a alarmující spotřeby kávy se dá přežít. Přímou souvislost se zvýšeným počtem infarktů a dopravních nehod se nikdy nepodařilo prokázat. Zaběhnutý systém by bylo obtížné měnit. A kdysi to snad mělo i nějaký praktický význam.
Léta toho neznámého sadistu ignorovala. Až do dne, kdy se jeho vynález střetl s lhůtou k podání daňového přiznání a se začátkem DMD. Zaskřípěla zuby, vypila čtvrté kafe a ponořila se do hlubin internetu. Letos konečně najde toho parchanta, co vymyslel letní čas, a roztrhne ho vejpůl.

Obrázek uživatele estriel

Family visits

Úvodní poznámka: 

Drabble číslo jedna je na světě... tak teď ještě tu českou.

Drabble: 

You’re in the garden, playing with your friend, when suddenly you see him. Your uncle is standing on the porch, chatting with your parents. They laugh and then your mother waves him in. You stand frozen to the spot, heartbeat panicked in your chest.

Later, you’re huddled in the corner of the living room, making yourself small, hoping they will forget you, but your mom sees you and sends you to bed.

You lie there, unable to sleep, until the house grows quiet. The door opens and there he is again. You sob.

“Come sit in my lap,” he says.

Obrázek uživatele Aplír

Bázlivý

Fandom: 
Drabble: 

Strachy se krčil pod stolem. Seděl na bobku. Nohy mu zdřevěněly. Kosý pohled neustále kontroloval, že závora je zavřená a dveře se neotevřely. Zacpal si uši. Zvuky zvenčí přehlušoval jeho poplašený tep. Tolik moc hlasitý, podobný bubnování japonských bubeníků. Bál se, že ho prozradí. Jeho srdce závodilo v hlučnosti s dechem. Snažil se ho zatajit, ale tím víc mu pronikal do spánků, do uší, do celé hlavy. Obával se i polknout.

Už je to tu zase. Lehounké škrabání na dveře, ťukání, klepání, bouchání, bušení, rány jak palicí. A vším tím lomozem se proplétají sladce medové hlásky a jízlivě protažené Smolííííčkuu.

Obrázek uživatele Simbacca

Zrzavý zavírač

Úvodní poznámka: 

(14 BBY)

Drabble: 

Šéfkuchař vegetariánské restaurace na Naboo stál na balkóně, unaveně se díval do zapadajícího slunce a kouřil jednu cigaretu za druhou.
Měl za sebou asi nejtěžší den svojí dlouhé kariéry, ale zvládl to na výbornou. Ten malý rezavý Wookiee sice vypadal, že si spletl dveře, ale pak si začal objednávat a kuchyně nestíhala. Odešel až po třech hodinách, kdy shodou okolností sežral úplně všechno včetně záložní brokolice. Poslal poděkování kuchaři a ten se mohl jít zhroutit na balkón, jenže...
„Šéfe?“ ozval se za ním číšník, „on je tu zase, že prý by si po tom předkrmu dal večeři.“
Nešťastník se rozplakal.

Obrázek uživatele Skřítě

Už je to tu zas - posunul se čas

Fandom: 
Drabble: 

Jedna slečna nebezpečná v modrobílé blůze,
ku vlaku se blíží stylem primadonské chůze.
Hraje si na velkou hvězdu půl minuty do odjezdu.
Když vlak před ní zvedl krovky,
údiv pronik přes duhovky
a dech hledal do plic cestu,
ruce máchly v němém gestu.
Kolem lidi dál se ženou za tím, co už nedoženou.
V okamžení vidím jasně absurditu doby.
Lidské loutky samým spěchem kopají si hroby.
Za štěstím jak za ocasem obíhají v kruhu
a pro oči neuvidí na obloze duhu.
Kde podpatky o zem klapou,
moje nohy bosé šlapou
a zpívaje jak pan kos
dělám na čas dlouhý nos.

Obrázek uživatele Gary Stu

Doma

Drabble: 

Whoosh… whoosh…

Dveře TARDIS se pomalu otevřely a vyhlédl ustaraný obličej. Všechno vypadalo normálně. Přesně, jak ukazovala měření:
Země, přesnější umístění neznámé.
Rok 2110, přesnější datum neznámé.

Vystoupí na dlážděný chodník. Nadechne se - vůně správná. Vyzkouší jo-jo - gravitace 1g. Rozhlédne se - architektura odpovídá době.  Na 100% Země... Možná na 95%... Ale je ve svém vesmíru?

Jen jeden způsob, jak to zjistit. Přístupový terminál je naštěstí na dosah. Namíří sonickým šroubovákem. Doktor se uvolní. Sté výročí.

Smutně potřese hlavou. Je zpátky, ale ne poprvé si přeje, aby každou návštěvu
neproložil čtením - už zase se nebude moci účastnit, protože témata zná nazpaměť...

Neviditelný fandom: 

Konec okouzlení

Drabble: 

Poprvé mě přesvědčil, abych ho nepodřízla jako prase. Dokonce jsem mu pomohla. Je těžké odolat někomu, kdo ve vás pozná vílu – kterou už nějaký pátek nejste. Zmizel kdo ví kam, hledat svůj šťastný konec pohádky. Já blázen mu to přála a doufala jsem, že se mu to povedlo.
A už je tady zas.
Tentokrát s sebou přivedl celou tlupu. Bandu neschopných rádobyzachránců s vyprsenou Spasitelkou v čele. A nejspíš si myslí, že jim zase pomůžu. Proti Panovi. Že budu riskovat pro jeho krásné oči. Pche.
Netuší, že moje slabost pro něj už vyprchala.
Viděla jsem, jak si maluje oční linky.

Náhrada za dravé ptactvo

Drabble: 

"Mrcho!" zaječím bezmocně a výhružně zamávám pěstí.
Odpovědí je mi jen blazeovaný pohled.
houp a houp
"No počkej, ty to schytáš," zúžím nenávistně oči a dusám do patra.
Se lstivostí hodnou indiána na válečné stezce se plížím k oknu.
Otvírám to tak pomalu, že ho chvílemi skoro zavírám.
houpity a houpity
"Yesss...," vydechnu spokojeně, protože si mě nevšimla.
Odplížím se do vedlejšího pokoje pro zbraň. Není to sice tak uspokojující jako KLIX-KLAX natahované brokovnice, ale i to cvaknutí u vzduchovky má něco do sebe.
Přiložím zbraň na rameno a přes mušku se zahledím na vetřelce.
Hrdlička. Už je tady zas.

Závěrečná poznámka: 

Netrefila. Ale ona se vrátí. Protože ty mrchy se houpou na krmítku pro sýkory. A já ji dostanu!

Obrázek uživatele Runt

Jaro

Fandom: 
Drabble: 

Další jaro. Žiji už stovky let a skoro stejně dlouho se mě děti bojí. Viděla jsem tolik jar... Tentokrát si aspoň na dlani nechám roztančit sedmikrásku.
Ráda sleduji všechny ty tradice. Tady pod horou o jarním svítání dívky věští z pampelišek. Husy hloupé, vždycky se ptají na svého milého. Kluci testují svou sílu s kouzelnými proutky: když se namočí do vývaru z bylin, pod moudrýma rukama se poddajně zohýbají, pod silnýma praskají. Komu se proutek ani nehne, tomu už se nějaká zlá vlastnost přisoudí.
Zůstanu tady, než budou noci ještě o trochu teplejší. Jak mě po té cestě bolí záda...

Obrázek uživatele Dia

Čaj o páté

Úvodní poznámka: 

Drabble jsou tu zase. A já taky! :D
Upozornění: Drabble se vztahuje k filmu od Tima Burtona, který si ještě pamatuju. Na rozdíl od originálu :D

Drabble: 

,,Jaký je čaj?" řekl Kloboučník.
,,Hihi, je příliš horký," odvětil zajíc Březňák.
,,Tak si ho nelej na ruce, ale do hrnečku," poučila ho Mallymkun.
,,Ale i tak to pálí."
,,To proto, že máš hrnek děravý. Kloboučníku, hoď mu hrnek."
,,Chytej!" vykřikl Kloboučník a hodil po zajíci hrneček.
Zajíc se skrčil a hrneček letěl za něj. Přesto nedopadl na zem.
,,Dostanu i sušenku?" zeptala se Alenka s hrnečkem v ruce.
Kloboučník se usmál od ucha k uchu.
,,Pch, už je tady zase," zabrumlala Mallymkun.
,,My nemáme tak dobrý čaj jako vy," řekla a sedla si vedle Kloboučníka.
Zase jednou byla doma.

Závěrečná poznámka: 

Inu, malá rozehřívačka. Divím se, že jsem nenapsala Doctora Who. No, toho se ještě dočkáme hodněkrát :D

Obrázek uživatele Viviana Stellata

Jarní teror

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chystala jsem se zabloudit konečně do vod fanfikce, ale můj mozek to zarputile odmítá.

Drabble: 

Žili tu celé věky. A s každým jarem přicházely dny lásky, na sluncem vyhřátých stráních se to červenalo tradičními oděvy, jak u dvojic, které se již spárovaly, tak u dosud nezadaných jedinců. Suché listí šustilo a ševelilo, vzduch jiskřil vášní kopulujících párů.
Jenže tohle jaro se objevila temná ruka zkázy. Slavnosti milování den co den pustošil podivný teror... a teď tu byl zase. Na shromáždění padl stín. Nemilosrdná síla od sebe počala odtrhávat jednotlivé páry. Zmar a nářek-

"Áďo, nech ty ploštice bejt a pojď už!"
Rtuťovitě živé dítko poslechlo, stejně u jedné věci dlouho nevydrželo. Však se zase vrátí.

Obrázek uživatele Champbacca

Paka a panika

Úvodní poznámka: 

Mezitím v říši divů...

Drabble: 

„Už je tady zas, už je tady zas!“ ječel bílý králík a za stálého ukazování k lesu pelášil do svého trošku pobořeného domečku.
„Kdopa, velebnosti?“ tázal se ještěrka a neochotně zvedl hlavu od záhonu jablek.
„Ta velká ruka přeci! Je jich víc a přišly jim na pomoc i nohy. Musíme rychle podpálit dům!“ jančil králík a odhazoval cvikr a rukavice do bezpečné vzdálenosti od budoucí vatry.
Jenže k jeho domu se neblížila Alenka. K jeho domu se blížil Edvin se dvěma úplně novými společníky, jejichž představení bude muset počkat na nějaký další drabble.
A ty nějaký hořící barák rozhodně nezastaví.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Lyta

Už jsou tu zase

Fandom: 
Drabble: 

Kapitán pobíhala po můstku s pytlíkem brambůrků. Situace byla vše, jen ne pod kontrolou.
"Kapitáne, nouzové volání poblíž nás," oznámil komunikační důstojník.
"Kapitáne, já je minul," překřikoval ho pilot.
"Kapitáne, já na ně omylem vystřelila," ozvalo se od taktiky.
"TICHO!" přerušila je kapitán. "Komunikace, omluvte se té lodi."
"To nejde, jsou na cucky," pípla taktika.
"Mám se omluvit těm troskám?"
"Inženýrko, stav naší lodi?" zeptala se kapitán.
"Nedrobte mi do konzole. Ten výbuch nám zlikvidoval štíty."
Kirk složil u monitoru situace v simulátoru hlavu do dlaní. Už to tu bylo zase. První ročník. Musí se Spockem probrat obtížnost příjmacích zkoušek.

Závěrečná poznámka: 

Jestli v tom Babeta něco poznala, tak podobnost není náhodná :)

Obrázek uživatele Kumiko

Jedno další krásné ráno

Drabble: 

Vypadalo to na krásné ráno. Tedy až do té doby, než jsem zjistila, že si někdo dal takovou práci a nasbíral tolik žabince, že to naplnilo salátovou misku, kterou pak umístil vedle mé postele. Povzdechla jsem si a otřela si nohy do nějakého hadru, co se zrovna válel na zemi. Nepříjemnosti toho dne však nekončily. Jakmile jsem se pokusila otevřít dveře, abych ten odporný hadr hodila do koše, spadla mi na hlavu plechovka s barvou. Zatímco mi modrá kapalina stékala po tváři, ucítila jsem nepříjemný zápach vycházející z kuchyně. Vyčítavě jsem se obrátila na kalendář. Už je tady zase. Apríl.

Obrázek uživatele Urrsari

Detektív sa hlási do služby

Úvodní poznámka: 

Po 100 rokoch vás zdravím.

Drabble: 

Zahľadel sa na muža, ktorý stál v miestnosti s vysokými oknami, tmavými závesmi a pohodlnými kreslami otočenými ku kozubu. Svetlo a tieň mu rozjasnili a zatemnili oči. Zamyslene mu opätovali uprený pohľad.
Toho muža pokladal za strateného, a predsa sa našiel. Chcel zabudnúť na obdobie bez neho, na to, že bez neho mu ostalo v živote prázdno. Chcel, aby sa vrátil.
"Naozaj? Naozaj ti chýbali naše dobrodružstvá po tom, čo sa stalo pri vodopádoch? Naozaj chceš opäť tie prestrelky, prenasledovanie, aj keď máš ju?"
Odpoveď sa mu musela zračiť v očiach, lebo Sherlock mu venoval víťazný úsmev. "Vedel som to!"

Závěrečná poznámka: 

Dúfam, že sa vám páči :D

Obrázek uživatele Scully

Aluminum and ash

Úvodní poznámka: 

Nebojte, nemám v plánu opět na každé téma psát dvě a více drabble, ale měla jsem nápad na fandom, který je relativně nový a neopotřebovaný a myslím si, že by si zasloužil pár drabblů (a víc fanoušků! :))
Francisovi...

Drabble: 

Rust se zhluboka nadechl.
„Zase ta pachuť. Hliník... a popel,“ vydechl a pátravě se zahleděl z okna. „Vrátila se.“
Marty se zamračil. Rust vždycky namlel spoustu hovadin, bůh mu buď svědkem, nikdy to nedávalo moc smysl, alespoň ne jemu. Ale teď mu z jeho slov běhal mráz po zádech.
Rust sice vyblil spoustu podivností, ale po všech těch letech Marty taky věděl, že na Rustovy smysly se může spolehnout, ať už za jejich vyšinutí mohl sám, nebo mu pomohla nějaká droga.
Ale tentokrát se Marty modlil, aby se pletl. Protože věděl, že má pravdu a vůbec se mu to nelíbilo.

Obrázek uživatele Rya

Nápady šíleného spisovatele 1: V komoře pod schody

Úvodní poznámka: 

Věnováno Danae, protože Vánoce jsou pořád

Drabble: 

Přišel znova.
Duben.
Stejný, a přece jiný.
Kvetoucí stromy na Petříně opadaly všechny naráz.
„Země se otřásla,“ zašeptal mladík dívce a pod vonící závějí ji vděčně políbil.
Jinde následky nebyly tak neškodné.
Vládce galaxie Perisel si opařil nasávací chapadla horkým nápojem.
Hvězdy v souhvězdí Vzteklého psa se přeskupily do tvaru roztomilého voříška; následovalo desetiletí náboženských válek, než uctívači Psího kultu přivykli nové podobě božstva.
Galaxie Mu narazila do víčka a explodovala.
Modrá budka se řítila proti proudu času. Její pasažér mládl.

Stařík zastrčil zavařovačku s vesmírem za sklenice kdoulové marmelády a odšoural se do kuchyně.
Byl čas na šálek čaje.

Obrázek uživatele Iswida

Potíže při psaní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: vulgarismus

Drabble: 

„Připraven?“
Nervózně kývl. Jinak to nešlo. Píše přece pohádky. Pro děti. Pro malé děti.
„Teď budu počítat od jedné do deseti.“
Poposedl na židli. Zkoušel už všechno, ale vždycky se vrátilo. Snažil se na ně nemyslet, soustředit se na příběh, ale to slovo jako by mu samo skákalo na stránku. Pořád. Bylo to jako nějaký Tourettův syndrom v psaní a korektorům už docházela trpělivost. Hypnóza byla jeho poslední šance.
„...až tlesknu, probudíte se.“
Když přiběhl domů, nezdržoval se vyzouváním a rovnou začala psát:

Honza sledoval, jak na mýtince tančí víly. Ty jejich prdele... No do prdele. Už je tady zas.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Poklidná práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na začátek hezky pomalu, zvolna, nikam se neženeme...

Drabble: 

Lence Krupičkové přislíbena poklidná brigáda na Budči. Práce měla být dle příslibu zaměstnavatele zcela klidná, spočívající pouze v odemykání a zamykání brány, drobném úklidu, případně oživená rozdáváním poučných letáků.
Přijala ji v naději na klidně strávené léto, které hodlala strávit hlavně přípravou na státnice. Práce byla opravdu poklidná a nudná. Případné oživení ovšem nebyly letáky, ale liška. Dnes a denně s železnou pravidelností při západu slunce. Přišla a zírala.
„Co ty vlastně chceš?“ prohodila jednoho dne Lenka směrem k lišce, kterážto se nezpozdila o jedinou minutu, a protočila otráveně očima.
„Popřát dobrou noc,“ zachechtala se liška a odběhla neznámo kam.

Obrázek uživatele Terda

Déja vu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nikoho zatím nevraždím, tak vás varovat nemusím.
Časově mezi Ztracení nalezení a
Na koberečku

Drabble: 

Vzrušený hovor námořníků jí v uších zněl jako hučení včelího úlu. Unaveně zamžourala na Hawkinse, který ji pomohl na palubu. Mlžilo se jí před očima. Hlava jí třeštila. Zavrávorala. Někdo ji zachytil. Snad Tom. Našla ztracenou rovnováhu. Odstrčila jeho ruku. Hrnek se rozbil na kusy. Voda se ztratila mezi fošnami.
„Musím mluvit s kapitánem,“ vyhrkla. „Hned!“
Bzučení utichlo. Námořníci se rozestoupili.
„Slečno Doyleová!“
Stál před ní stejný jako tehdy. Zamračený. Přísný. Váhavě k němu vykročila.
„Co tak neodkladného, mi chcete říci, že se ani nenapijete?“
„Pane… Nemesis. Ona je tady…“
Zase.
Už jednou ho před ní varovala.
Tentokrát jí věří.

Závěrečná poznámka: 

Nejdřív jsem si výskala, jak je to první téma krásný, jak mi jde hezky do krámu, a nakonec jsem se pěkně zapotila. Jako obvykle.

Obrázek uživatele Iantouch

Pojednání o jaru, lásce a smyslu pro humor

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Začneme optimisticky. Jak jinak.

Drabble: 

„Už je tu zase to pitomý jaro,“ povzdychl si mistr Erestor, ovšem jeho tvář zůstala klidná.
Vyhlédl z okna a jaro tu skutečně bylo: ptáci vesele pěli (rozuměj řvali od čtyř od rána), květy omamně voněly (zejména střemcha) a slunko se usmívalo tak vřele, že pracovat se dalo pouze při zavřených okenicích.
„Ach, mistře Erestore, to máme ale nádherný den!“ vydechla přiskotačivší Arwen, tisknouc na prsa knihu pochybných milostných veršů, kterou jí věnoval Lindir.
„Ano,“ přitakal Erestor.
„Úplně mám chuť se zamilovat,“ zašvitořila dcera Elrondova, „Třeba do lorda Glorfindela.“
Erestor nevzrušeně pohlédl na kalendář. „Budu to brát jako aprílový žert.“

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Každoroční trable

Drabble: 

Ten pocit důvěrně znáš, přichází s neúprosnou pravidelností, a přesto tě pokaždé překvapí nepřipravenou. Ještě v polospánku vnímáš radostné štěbetání ptáků a sluníčko za oknem, těšíš se na krásný jarní den a pak přijde šok: oči nejdou otevřít. V záchvatu paniky se pokusíš zhluboka nadechnout pro uklidnění, ale jako bys měla polštář na obličeji, nosem nic neprochází. Zalapeš po dechu a k smrti tě vyděsí z blízka přicházející podivné sípavé zvuky; až po chvíli si uvědomíš, že je vyluzuješ s každým nádechem ty. Poslepu se doštracháš k lékárničce a zašmátráš po antihistaminiku. Ta zatracená pylová sezóna už je tady zas.

Rozehřívací

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom bude zcela zjevný na konci

Drabble: 

Už je tady zas
ten přenádherný čas.
Čas taškařic a šprýmů
a dokonalých rýmů.
Čas bláznění
i bezuzdného snění,
čas fantazie vznosné
i prózy zcela prosté,
kdy padouch nebo hrdina
jsou zase jedna rodina,
kdy Karkulka si s vlkem šeptá,
kdy se nikdy nikdo neptá
zda má babi vážně velké oči
a za kým se to Sherlock vlastně točí,
kdy dovolená v Jurském parku
je snadná jak cesta na Polárku.
Už je tady zas
ten přenádherný čas,
čas denního snění
a čas nočního bdění,
kdy divíte se zas a znova
proč nepřiletěla dnes sova.
Je tady zas… Duben Měsíc Drabble

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A