Vyšehrad

Obrázek uživatele neviathiel

Vyšehrad

Seznamte se, vyšehradská mordparta. Přebírá všechny zločiny, nad nimiž normálním kriminalistům zůstává rozum stát a vlasy se ježí hrůzou. Pravda je taková, že i ostříleným policajtům se občas ježí vlasy hrůzou z nich.

Karel Vrbenský. Přitažlivý, ale komplikovaný chlap. Nemá jen zvláštně pronikavý pohled, jako když vám vidí do duše. On vám skutečně do duše vidí. Jeho dar je zároveň prokletí.
Helga Millerová. Zdatná patoložka a vyšetřovatelka, která opravdu není žádné ořezávátko.
Jeremiáš Ditrich. Chytrý hodný kluk, který skvěle vychází s lidmi i nelidmi. Vyzná se v čarách i runách. Chraň vás Kazi, abyste ho podceňovali.
Erik Kaminski alias modrooký ďábel. Pokud víte, jak se jmenuje, patrně ho znáte tak dobře, že se mu vyhejbáte jako vodník Sahaře.

Mordparta má spolupráce i protihráče, a někteří jsou zvlášť vytrvalí.
Aleksandr Kosturak. Kdesi na cestě mezi nezodpovědným floutkem, mafiánským zabijákem a démonem.
Olena Ševčuk. Magické zřídlo. Chraňte vás všichni bohové, abyste podcenili ji.
Občas se mihne Evžen Vulpes. Neštvěte ho, občas kouše.

Více na budec.net

Obrázek uživatele neviathiel

Případ Oleny Š.

Drabble: 

Olena Ševčuk ke složitý případ. Kromě toho, že se vyšehradské mordpartě dvakrát připletla do vyšetřování, má za sebou neveselou minulost a ještě méně veselou budoucnost.

V chronologickém pořadí:
DMD 2017
Čarodějky
DMD 2016
Město a hvězdy
DMD 2018

Obrázek uživatele neviathiel

Léto VI

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena pohlédne do zrcadla. Aleksandr nikde. S ním počítat nemůže.
S předstíranou poslušností se ohlásí Milici. Dříve nebo později by ji našli. Je načase bojovat, ale připraví se tiše. Dva silní nepřátelé proti ní. Kdo je na její straně?
Telefonní číslo prvního, kdo jí vytanul na mysli, zná nazpaměť.

Vrbenský se posadí vedle na lavičku a vytáhne krabičku cigaret. Olena má pocit, že s ním přišel klid a zákon, ale nebude trvat dlouho a odejde obojí.
Olena mluví dlouho.
„Musí existovat cesta ven,“ řekne nakonec.
„Existuje. Bude to pro vás těžké a život nikdy nebude jako kdysi.“
„Pomůžete mi?“
„Ano.“

Závěrečná poznámka: 

KONEC

Děkuji všem věrným čtenářům, kteří mě doprovodili až sem. Velice si vás vážím a jen díky vám jsem příběh nevzdala hned na začátku.Letošní stoslůvky tvoří další kus hmatatelné kostry příběhu, který se snažím rozepsat už dlouho. Mezitím začalo jeho ústřední téma být velmi aktuální a tato skutečnost, ač mě netěší, mě přesvědčila, že Olenin příběh má smysl vyprávět. Stejně tak mě přesvědčujete vy, že existují lidé, kteří budou mít zájem si její příběh přečíst.

Srdečně zdraví a děkuje

neviathiel

Obrázek uživatele neviathiel

Léto V

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Rezidence je v magické dimenzi. Končí přímo za dvoumetrovou kamennou zdí. Když Olena přeleze zeď, ocitne se zpátky na zahradě.
„Tudy se ven nedostaneš.“
Má na sobě vytahaný svetr a roztrhané džíny. Modrošedé oči s inkoustově černou skvrnou jako od zbloudilé tetovací jehly.
„Nepřibližuj se.“
Zavrtí hlavou. „Zplodit dědice, než se zcela změním v démona? Ne. Pojď.“
Jezírko. „Moje tajná úniková cesta.“ Úšklebek. „Jmenuji se Aleksandr. Dlužil jsem ti život. Teď už ti nic nedlužím, že?“
V hladině zasvítí portál.
„Už mně nic nedlužíš, Aleksandře.“
Jeho tvář ztvrdne a potemní.
„Utíkej jako o život,“ řekne a strčí Olenu do portálu.

Závěrečná poznámka: 

Téma se krčí v druhé větě třetího odstavce.

Obrázek uživatele neviathiel

Léto IV

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Promočená potem doklopýtá do sprchy. Ruslana jí půjčí šaty. Přízrak ze zrcadla se vrátí, když Olena dopíjí kávu.
„Otec tě chce vidět.“ Zní to jako povzdech.

„Jsi v bezpečí před Militií. Nic ti nebude chybět. Být tebou, neodcházel bych. Tvá krev je v mém rodě vítána. Mám tři pohledné syny. Vybrala sis už dávno.“
Za ní prásknou dveře.
Obrací se jí žaludek. Pomyslí na Vrbenského. Co má dělat?
„Děkuji za nabídku,“ řekne pomalu, „ale nemůžu ji přijmout. Neznám ani jeho jméno.“
Náhle má v hlavě vatu. Vlastní vůle je pryč. Známý pocit.
„Rozhodnutí je na tobě. V každém případě zůstáváš.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Léto III

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Přízrak ze zrcadla je skutečný. Až příliš. Petrova tvář mizí pod pláštěm krve. Špatně namířený vztek.
„Nech ho,“ hlesne Olena.
Přízrak ze zrcadla sebou trhne a rozběhne se k ní. Dva kroky. Míjí Libora. Dá mu pěstí na solar a povolí kouzlo.
Natáhne zakrvácenou ruku k Oleně. „Pojď,“ řekne. Obejme ji kolem pasu. „Podívej se do zpětného zrcátka, Princezno.“

Jeho sestřenice vypadá vyděšeně od chvíle, kdy spatřila Olenu.
„Tak dobře,“ řekne potom. „Na výrobu protijedu není čas. Je odpojená od své vlastní magie, takže ta jí nepomůže. Musíme to nechat proběhnout a léčit příznaky. Takže mi tady nehysterči a vypadni.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Léto II

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ a nepodzimní

Předchozí: http://sosaci.net/node/32257

Drabble: 

Cestou do auta Libor vytáhne Petra od rozepsaného programu. Pro jistotu. Petrovi Olena neublíží.
„Jak jsi jí to sakra mohl udělat?“ popadne Petr dech.
„Jak jinak? Přemýšlej. Budečští poznají lež.“
Olena jde jako loutka. Najednou kousne Libora do ruky. Pak zvrací do dřezu. Moc brzy. Asi šok.

Patrně překonal rekord na trase Praha - Budeč. Olena cosi šeptá do odrazu v okně.
Vytáhne ji z auta. Petrovi vrazí do ruky revolver.
„Nečum. Jděte do brány.“
Libora znehybní kouzlo.
Petra srazí k zemi mladý muž v černém s rozevlátými vlasy a šílenýma očima a rukama v rukavicích ho začne mlátit hlava nehlava.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Léto

Úvodní poznámka: 

Předchozí: Jaro

Jak se na to tak koukám, asi to nestíhám ukončit, jak jsem plánovala. Uvidíme.

Drabble: 

Olena Ševčuk byla smrtelně nebezpečná.
Pěšáci neměli tušení. Dostali jen instrukce. Dominik to věděl, ale byl násilnické hovado a dojel na to. Šéf pražské skupiny Libor tušil. Když viděl, jakou spoušť napáchala, stejnou jako kdysi v Oděse, nevěřil vlastním očím.
Pak někomu nahoře došlo, že ona je ten vymodlený průlom. Stačí ji dostat na správné místo a do správného stavu a aktivovat rozbušku, a ta obrovská síla bouchne.

„Dekódovali jsme dětskou knihu s návodem pro vstup do Budče,“ řekl Libor. „Půjdeš ty. Máš nadání.“
„Jak?“ Dopije čaj. Správně.
„Je to nouzový postup pro případ ohrožení.“
„Nerozumím.“
„Jak ti chutnal čaj?“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Jaro

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/32043

Časový skok a jedna stará známá.

Drabble: 

Někde najde starý adresář, který naštěstí nevyhodila. Očima cestuje po jménech.
Eliška Stejskalová. Naposledy ji viděla mnoho let předtím, než ji kontaktovala Militia. Jejich cesty se setkaly jednou, vyměnily si adresy a nikdy si nezavolaly.
Adresa ještě platí.
Složka, kterou okopírovala během noční služby, má asi jeden centimetr na tloušťku.
„Takže mám sedět na zadku vedle výbušného materiálu, nekoukat dovnitř a čekat, až se ti jednoho dne něco stane, a pak to teprve odnést na policii,“ zrekapituluje Eliška celý rozhovor.
„Prokopovi na kriminálku.“
„Já vím. Jen nemám chuť koukat, jak se ženeš do obrovskýho průšvihu.“
„Snažím se z něj dostat.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Zima

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vrbenský se objevil bez ohlášení. Čekal na schodech.
Ukáže jí několik fotek.
„Nemám tušení,“ odpovídá a odkládá fotky na stůl. Byt je prošpikovaný kamerami a štěnicemi. Olena je nehledala.
Dívá se někdo? To zjistí, až si jednou udělá koktejl z léků a bude čekat na spánek a kóma a smrt.
„Bude vám vadit, když si zapálím na balkoně?“
„Ne.“
Mohla by zjistit něco důležitého. Jaká ale bude daň?
Vrbenský se zamyšleně opírá o zábradlí.
„Nezvládnu to,“ řekne Olena. Zaboří mu tvář mezi lopatky a vdechne jeho vůni. Necítí nic. „Nevím, co mám dělat.“
„Tohle ne,“ odpoví Vrbenský a odtáhne se.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Říjen X

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/31766

Varování: přituhuje ještě víc

Drabble: 

„To je vše? Pak tě nechali jít?“
Dost na osmačtyřicet hodin. Pečlivě vybraná slova namalovala jinou skutečnost. Na chvíli uvěřila.
„Odteď předpokládej, že tě sledují. Spolupracuj. Vrbenský je cenný zdroj.“

Seznámili ji s Nicol. Krásná, upravená, rafinovaná. Drahé boty. Drahé víno.
„Umíš se o sebe starat a vypadat hezky,“ řekne Oleně. „Teď se nauč plně využít tvou ženskost.“
„Jak?“
„Zaujmeš chlapa. Vylepšíš mu drink. Vytáhneš z něj cokoliv. Probudí se sám s oknem.“
Olena do sebe obrátí sklenku. „Je to telepat. Vrbenský z kriminálky.“
„Výborný protihráč. Nakonec zblbnul on mě.“ Upije vína. „Běžné postupy na něj nefungují. Buď sakra opatrná.“

Závěrečná poznámka: 

Téma je v druhém odstavci a také trochu v druhé polovině.

Další: http://sosaci.net/node/32043

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen IX

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když se necháte chytit čaroději, dříve nebo později vás zlomí. Zbývá souhlasit, neprovokovat, nebojovat. Nepít nic podezřelého. Dostat se pryč živí a odepsaní. Militia pro vás nesmí hnout prstem.
Olena se opatrně posadí a opře lokty o stůl. „Jak dlouho jsem tady?“
„Jednatřicet hodin,“ odpoví Vrbenský. Připravuje kávu. Pečlivě. Zády k Oleně.
„Hledají mě.“
Vrbenský jí přisune kávu. „Nehledají. Neposlali vám právníka.“
Nevědí, že je naživu, nebo nevědí, že se prozradila?
„Není to otrávené.“
Káva je správně hořká. „Najdou mě. Nemůžu mluvit.“
„Bojíte se jich? Proto zůstáváte?“
„Nemůžu odejít,“ odpoví bez váhání. Mnoho důvodů.
„Ale můžete,“ řekne Vrbenský. „Můžete cokoliv.“

Závěrečná poznámka: 

Téma se skrýví v poslední větě prvního odstavce a v pátém odstavci.

Další: http://sosaci.net/node/31886

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VIII

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena povolí prsty svírající přikrývku. Je sama. Musí se sebrat. Vzchopit. Být optimista. Nic horšího se nemůže stát.
Anebo ano?
Okno je pět kroků daleko. Bez mříží. Uhodí do něj.
Vrbenský se objeví ve dveřích. „Co to děláte?“
„Co mám podle vás dělat?“
„Rozhodněte sama. Buď budete obviněna, půjdete do vazby a patrně rovnou do vězení, nebo řeknete vše, co víte o Militii, za devatenáct hodin vás propustíme pro nedostatek důkazů a budete dále spolupracovat.“
„Budu,“ zašeptá Olena.
Když přijde k sobě, má podložené nohy a je přikrytá dekou. Na stolku čeká hrnek silného čaje. Olena ho vypije bez váhání.

Závěrečná poznámka: 

Téma jest v prvním odstavci, a snad je z drabblete vyrozumět, že se vše v relativně lepší obrací.

Další: http://sosaci.net/node/31766

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VII

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vrbenský se vrátí příliš brzy. „Nemusíte mluvit,“ řekne.
Olena zabodne pohled do náramku. Vyše nogy od zemlji, opakuje si v hlavě.
„Koho se snažíte chránit?“
Shoď skopce z kopce.
„Organizaci, která vás chtěla zabít?“
Ne. To já selhala. Jedna dvě tři —
„Zastavili vás, abyste nepromluvila?“
Musím udržet poslední linii
„obrany.“ Vrbenský se nakloní blíž. „Důkazní materiál v mrazáku. Vydírají vás? Nedůvěřujete jim?“
Nevěřím sobě, protože
„nemůžete věřit ani vlastní paměti. Krabice… co je v ní?“
Nemůže zadržet slzy.
Vrbenský najednou odejde.

Lapá po dechu do toaletní mísy.
„Jen jsem narazil na nepěknou vzpomínku,“ řekne Kaminskému.
Na tohle si nikdy nezvyknete.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VI

Úvodní poznámka: 

Navazuje na a odehrává se souběžně s: http://sosaci.net/node/31413

Drabble: 

"Dnes zase nedorazím," řekne Karel Vrbenský do telefonu. Když máte dítě, nemůžete si dovolit jen tak dva dny nepřijít domů.
"Nezní to jako dámská společnost."
V Karlově rodině se dědí nadání pro telepatii.
"Spíš dívčí. Někoho hlídám v bezpečném domě."
"Je to ta zrzka z mých vizí, že?"
"Ano," přizná Karel. "Budoucnost je proměnlivá. Už jsi ji přece dlouho neviděla."
"Buď opatrný."
"Ty na sebe dej pozor." Občas o ni má starosti. Přirozeně. "Máš co jíst k večeři?"
"Včera jsi uvařil kotel jak pro regiment vojáků. Máš večeři ty?"
"Nemám, ale něco se tady najde."
Izabela není Karlova dcera.
Kupodivu.

Závěrečná poznámka: 

Izabela je Karlova adoptivní dcera. Snad projde.

Další: http://sosaci.net/node/31529

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen V

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/31321

Drabble: 

Objeví se Kaminski a bez váhání překročí čáry na zemi.
„Vy se ke mně nebojíte přiblížit?“
„Věřím svým kouzlům.“
Čáry na kovových náramcích.
“Co je to?” zeptá se Olena
“Kopie vaší magické pečeti.”
“Jaké pečeti?”
“Vy o ní nevíte? Máte ji minimálně dva roky.”
„Víte o tom a nezasáhli jste?“
“Proč? Nic jste neprovedla. Doteď. Kdo vás do toho navezl?“
„Někdo, koho nechci ohrozit.“
Kaminski zvedne oči ke stropu. „Kdyby moji dceru zatáhl nějaký kluk do takového průšvihu, přerazím mu pracky.“
„Máte dceru?“
„Nenaletěla by.“
Olenin otec o ní nic neví. Možná jen o trochu méně, než ví ona sama.

Závěrečná poznámka: 

Douběžně se odehrává: http://sosaci.net/node/31445
Další: http://sosaci.net/node/31529

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen IV

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Může dýchat. Opatrně. Neznámý kovový dotek na krku a zápěstích. Pokoj nepoznává. Vrbenského ano.
„Co se stalo?“
„Doufal jsem, že mně to vysvětlíte vy.“
Olena se opatrně posadí. Vrbenský jí podá hrnek. Může v něm být cokoli. Přehraboval se jí v hlavě? Najde jen nedůležité věci. Žádné terno. Nepanikař.
„Něco mě zasáhlo Ošetřoval jste mě… proč?“
„Nikdo se k vám neodvážil přiblížit.“
Čáry na podlaze.
„Co znamená kód 999?“
Olena sebou trhne. Bolest. Kousne se do tváře. Zuby cvaknou a zaskřípou. Má dojem, že jeden praskl. Zalije ji studený pot.
Vrbenský přitiskne Oleně ke rtům hrnek. „Vypijte to, rychle,“ řekne.

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen III

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prodírá se bodláčím. Někoho drží za ruku, ale nevidí jeho tvář. Vlasy a šaty jsou v pasti. Přichází kreslený démon a zabodne jí sosák do hrudi. Bolí to.
Umírá nebo už je mrtvá?
Po čele ji přejíždí něčí ruka. Bolest je pryč. Ruka se napne.
“Tady nemůže zůstat.”
Snaží se zaostřit. Dva lidé.
Vedle je přízrak ze zrcadla. “Nemůžu ti pomoci,” šeptá ozvěna, “nemůžu na ně.”
Vzdálené světlo. Bolest. Uhne před blížící se rukou.
“Dám vás do pořádku.” Vrbenský. „Pár hodin léčebného spánku. Nebraňte se.”
Další hodiny nočních můr?
“Žádné mít nebudete.”
Olena zavře oči a přikývne.
Nemá na vybranou.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Říjen II

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kavárna je plná zrcadel a podivných obrazů. Olena zabodne pohled do jednoho, který vypadá jako tučnák kvalitně naložený v lihu. V duchu si opakuje dětskou říkanku.
Někdo ji zatlačí do židle. Zahlédne Vrbenského a Millerovou.
„Jak se jmenujete?“ zeptá se Vrbenský.
„Alisa Ševčenko.“
„To není vaše jméno,“ řekne Millerová.
Nepanikařit. Dvě hodiny. „Olena Ševčuk.“
„Taky není vaše jméno.“
„Cože?“
Vrbenskému se rozšíří zorničky. „Řekni mi, co jsi.“ Zachvění magické formule.
„Znám tvé jméno, Karle,“ slyší vlastní hlas. „Najdu tě. Slibuji.“
Na zrcadle se objeví ohnivý nápis UTEČ. Pozdě.
Ozve se ostrá brána. Okno je napadrť. Olenu cosi uhodí do hrudi.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Past

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Dno není tam, kde si myslíte. Dno je daleko níž, a je tam, odkud se můžete odrazit. Teoreticky.
Pozorně poslouchá popis úkolu. Další zkouška, možná poslední.
“Co když mě chytí?”
“Všechno zapřeš. Do osmačtyřiceti hodin tě musí pustit. Pokud dokážeš mlčet dvě hodiny, pak už nic, co víš, nebude pravda.”
Olena má chuť na panáka.
“Nechytí tě.”

Když prochází kavárnu, nenavazuje oční kontakt. Zdá se jí, že vidí Vrbenského.
Olena pokračuje na toaletu. Když je sama, vytáhne zpoza zrcadla schovaný pager, rozebere jej, rozláme a spláchne. Vytáhne z kabelky ten svůj a vyťuká nouzový kód.
Někdo ji poradne za zápěstí.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Červen III, aneb návrat domů

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

(Klapnutí dveří, chrastění klíčů, cvaknutí vypínače kroky)
Olenin vnitřní hlas: “Nemůžu dál. Největší tma je prý těsně před svítáním, ale bude vůbec svítat? Proč mně pořád v patách kráčí smrt?”
Přízrak ze zrcadla: “Princezno? Co se ti stalo?”
(Povzdech)
Olena: “Jdi pryč.”
Přízrak ze zrcadla: “Kdo ti to udělal?”
Olena: “Nech mě být.”
Přízrak ze zrcadla: “Zabiju ho. Stačí říct. Vždyť víš. Dlužím ti mnohem víc.”
Olena: “Je mi to jedno.”
Přízrak ze zrcadla: “Takhle nemůžeš dál.”
(Chvíle ticha, kroky tam a zpátky, syčení vody nalévané do sklenice)
Přízrak ze zrcadla: “Princezno?”
Olena: “Jdi už sakra do háje!”
(Tříštění skla)

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Červen

Úvodní poznámka: 

Varování: Kráceno. Nepěkné.

Drabble: 

Byl prvotřídní operativec. Živoucí legenda.
Nevěděla, co cítit. Vše šlo až moc rychle. Nechtěla to zkazit. Aspoň k něčemu je dobrá.
Idylka skončila, když ji poprvé uhodil.
Nebyla jediná. Věděli to. Mlčeli. Mlčela taky.
„Nech mě,“ řekla jednoho dne.
Odvedl ji dozadu za zvukotěsné dveře.
„Nesahej na mě.“
„Zase máš krámy?“ zeptal se otráveně.
„Nesáhneš na mě, ani kdybys byl poslední chlap na světe.“
Druhou vzala o zem.
„Tohle si nedovoluj.“
Nedokázala vstát.
„Takhle se na vás ruské děvky musí?“
Přehnul ji přes stůl.

Probrala se na podlaze. Rudá skvrna na stropě. Lepkavé cosi všude. Rudé zdi.
Pak omdlela znovu.

Závěrečná poznámka: 

Prvotřídní grázl snad projde.

Další: http://sosaci.net/node/30791

Obrázek uživatele neviathiel

Duben II

Úvodní poznámka: 

Další drobnost z Militie

Drabble: 

„Musíš tam jet osobně. Jinak se nikdy nic nenaučíš.“
Když nováčci stanou u vrat, přibrzdí u nich auto, dostanou pytel přes hlavu a jsou hozeni do kufru. Je to nutné, aby pochopili, že musí vždy zachovávat obezřetnost.
„Nemít čas je iluze. Ve skutečnosti existují jen priority a výmluvy.“
Vstává se v pět a v šest začíná výcvik. Oběd, odpolední výcvik.
„Nejvyšší čas je právě teď.“
U čaje o páté odkrývají sami sebe a dostanou rozhřešení.
„Pokud se konečně chceš někam posunout, je to to správné místo. Pokud ne, odejdi. Uteč. Zůstaň kořistí.“
Na přemýšlení není čas. Na pochyby není místo.

Obrázek uživatele neviathiel

Příliš brzy

Drabble: 

Žila sama s dcerou. Nikoho dalšího nepotřebovaly.
Když se přestěhovaly do Prahy, měly každá vlastní pokoj. Někde daleko měly stále příbuzné čaroděje, ale s tímhle světem nechtěly nic mít. Matka měla normální práci a časem i normálního přítele. Časem trávila víc času u něj než doma. Dcera se o sebe uměla postarat, a často byla večer pryč. Matka byla ráda, že si konečně našla přátele a zdálo se, že i muže.
Jednou zahlédla pět kulatých modřin na dceřině ruce.
„To je z tréninku.“
Možná. Nevěřila jí.
Jsou věci, se kterými nemůžete nic dělat, pokud druhá strana nechce.
Můžete jen čekat.

Závěrečná poznámka: 

Dospělá dcera se odmítá dělit o své problémy, což doufám téma splňuje.

Obrázek uživatele neviathiel

Bezčasí

Úvodní poznámka: 

Souvisí s http://sosaci.net/node/29238, anebo možná vůbec ne.

Drabble: 

Poprvé se probudila ještě s černým pytlem na hlavě, který jí nasadili u brány výcvikového centra, jakmile vystoupila z auta. Prošla prověřením. Bylo jí trochu špatně ještě v šest ráno, když začínal výcvik, ale zatnula zuby.
Podruhé jí už špatně nebylo. Sestra byla nezkušená. Ranka po vpichu se hojila dlouho.
Potřetí jí bylo špatně už od chvíle, kdy ji sebrali vyšehradští. Bez prověření nemohla pokračovat. Kdyby ji nepřipoutali k židli, patrně by šla k zemi.
Počtvrté se přistihla, že už si zvyká. Předtím byla oboustranná nejistota, a pak úleva, že je stále důvěryhodná.
Použnevědělakolikáté se probudila sama v prázdné místnosti.

Obrázek uživatele neviathiel

Ta, která přežila

Úvodní poznámka: 

Okénko do života tajných agentů.

Drabble: 

Militia byla tolerantní k jejím úletům. Jen občas slýchala, že nedopadne dobře. Neposlouchala.
Poslední objev se jmenoval Aleksandr a byl stejně nevázaný a neopatrný jako ona. Prozradili se oba. Zůstala spoušť a mrtví na její straně. Přežila jen ona a smrt se jí pověsila na paty.
Našel ji i v Bukurešti. Čekal na ni doma. Nohy na stole a drzý úsměv. Pak šel do bezpečného domu, který krátce předtím opustila, usmál se na recepční a dal jí pět minut, a pak vypálil dům do základů.
Marina zametla stopy a zmizela.
Tentokrát ji místo Aleksandra našel bratr a splnil svou povinnost.

Obrázek uživatele neviathiel

Březen

Úvodní poznámka: 

Kousek cesty zpátečkou.
Navazuje na Město a hvězdy, to je tak na okraj - drabble je snad srozumitelné samo o sobě.

Předchozí: http://sosaci.net/node/29065

Drabble: 

„Tisíce cest. Svět nekonečných možností.“
Jednu zaslechla v hlase čaroděje z Vyšehradu, před pár týdny. Cosi je špatně. S ní.
„To vše je jen iluze.“
Jedna sestra jí obarvila vlasy na hnědo, vybrala novou kosmetiku a nové oblečení. Nepoznají ji. Ona se nepoznává v zrcadle.
„Ve skutečnosti máš pouze dvě. Je načase, aby ses rozhodla. Můžeš zavřít oči a čekat jako ovce, až si pro tebe přijdou vlci.“
Jako dosud.
„Anebo můžeš otevřít oči a být na pozoru jako ovčácký pes. Jsi mezi ovcemi, ale chráníš je před vlky.“
"Jak?"
"Možností je spousta. Je to na sobě. Jak se rozhodneš?“

Obrázek uživatele neviathiel

Duben

Úvodní poznámka: 

Nucený odskok do budoucnosti.

Předchozí: http://sosaci.net/node/29039

Drabble: 

„Pověz nám tvůj příběh, Oleno.“
Třikrát tři, devět židlí. Odpolední čaj a sušenky po dvakrát čtyřech hodinách výuky a výcviku.
„Poprvé jsem chtěla někomu pomoci. Chtěla jsem zavolat čarodějnickou policii. Bylo pozdě. Málem jsem zemřela.“ Zjizvená pravačka.
Účast.
„Vyšetřovali to?“
„Pachatelka zabila mnoho dívek.“
„Čarodějek?“
„Taky.“
Mlčení.
„Podruhé mě… napadl nějaký muž.“
„Co jsi měla na sobě?“
„Šaty na ramínka.“
„Jak dlouhé?“
„Do půl stehen.“ Obejme si ramena. Je unavená.
„Mohla sis za to sama?“
„Nevím.“ Slzy.
„Zasloužila sis obtěžování a kdyby tě někdo znásilnil v parku, nemáš se čemu divit. Ale nezasloužila sis napadení kouzlem. Nikdo si to nezaslouží.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Říjen

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Aleksandr má v pokoji velké zrcadlo v těžkém rámu. Zrcadla odrazí a obrátí vše, co vidí, ale nemají paměť. To Aleksandrovo má rám odřený a popálený od kouzel a plochu křišťálově čistou. Občas v něm vidí minulost, když je zrovna Olena poblíž zrcadla.
Kdysi mu zachránila život, ale za jakou cenu? Nepamatuje si jeho jméno ani své vlastní. Nesmí se k ní přiblížit, ale musí splatit dluh. Nic menšího než život. A tak pozoruje a čeká. Nechává se vidět. Někdy na ni promluví. Ona mu někdy odpovídá.
Někdy, když zírá na svůj vlastní odraz, má chuť rozbít zrcadlo na kusy.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Září

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena schovala část svého života do krabice, tu důkladně zapečetila a přilepila na ni nápis „Neotvírat za žádných okolností“. Tak důkladně, že sama zapomněla na její existenci. Život však jde dál a jeho části taky. Ta jedna tiše rostla. Chvíli se dala přehlížet. Chvíli.
„S námi můžeš mluvit o čemkoliv. Na ty ostatní zapomeň.“

---

„Máš prudký zánět spojivek.“ Sestřenice se pousmála a pokrčila rameny. „Nekoukej do toho počítače aspoň tři dny.“
„Musím —“
„Počká to.“

Aleksandr zaostřil na dokument vydolovaný z disku nalezeného v narychlo opuštěném bytě tajné organizace Militia.
Oči začaly pálit a slzet.
Aleksandr vypnul počítač a šel spát.

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A