Vyšehrad

Obrázek uživatele neviathiel

Vyšehrad

Seznamte se, vyšehradská mordparta. Přebírá všechny zločiny, nad nimiž normálním kriminalistům zůstává rozum stát a vlasy se ježí hrůzou. Pravda je taková, že i ostříleným policajtům se občas ježí vlasy hrůzou z nich.

Karel Vrbenský. Nemá jen zvláštně pronikavý pohled, jako když vám vidí do duše. On vám skutečně do duše vidí.
Helga Millerová. Zdatná patoložka a vyšetřovatelka, která opravdu není žádné ořezávátko.
Jeremiáš Ditrich. Chytrý hodný kluk, který skvěle vychází s lidmi i nelidmi. Vyzná se v čarách i runách. Chraň vás Kazi, abyste ho podceňovali.
Erik Kaminski alias modrooký ďábel. Pokud víte, jak se jmenuje, patrně ho znáte tak dobře, že se mu vyhejbáte jako vodník Sahaře.

Mordparta má spolupráce i protihráče, a někteří jsou zvlášť vytrvalí.
Aleksandr Kosturak. Na půli cesty mezi nezodpovědným floutkem, mafiánským zabijákem a démonem.
Olena Ševčuk. Magické zřídlo. Chraňte vás všichni bohové, abyste podcenili ji.
Občas se mihne Evžen Vulpes. Neštvěte ho, občas kouše.

Více na budec.net

Obrázek uživatele neviathiel

Epilog

Úvodní poznámka: 

BEZ NÁROKU NA BOD

Předchozí: http://sosaci.net/node/44282

Drabble: 

„Jak jste našli Aleksandra tak rychle?“
„Zavolal jsem do budečské školy, jakmile jsem ho uviděl.“ Tabitinýma očima. „Studoval tam. Mají své metody.“
Tabitha myslí na bortící se kouzlo, rozplývající se pseudolidskou postavu, a pak na Daniela Jovana.
„Fandův otec tou díru mezi světy prošel,“ řekne Tabitha zamyšleně. „Nebyl čaroděj. Neměl ji vůbec najít.“
„Stačila sebemenší špetka nadání.“
A opravdu zoufale hledat, nedodá.
„Aleksandrův démon se rozplynul, díra je zavřená, Fanda v pořádku doma. Co bude dál?“
„Fanda to bude mít těžké. Nemá zrovna ideální zázemí.“
Tabitha se přivine ke Karlovi a zavře oči. „A co my?“
„To záleží na tobě.“

Závěrečná poznámka: 

KONEC
Obrázek uživatele neviathiel

Jeden

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/44264

Drabble: 

„Co je to?“ vyhekne Fanda, sotva ho Tabitha konečně pustí.
„Démon, magická stopa, nevím,“ odpoví ona. „Chce zpátky k Aleksandrovi. Sám nepřežije. Nesmí k němu bez souhlasu. Je to podmínka.“
„Co když bude Aleksandr souhlasit?“
„To se doufám nestane,“ vzdychne Tabitha.
Aleksandr stojí v kruhu a hledí na svou… démonickou část. Z koutku oka mu skápne kapka krve a razí si cestu po tváři.
„Ty ho znáš?“
Tabitha si otře slzy.
Přijde nějaký čaroděj. Vezme ji za ruku. Ona se unaveně usměje a opře o jeho paži.
Vzduch srší elektřinou.
Pak Aleksandr vystoupí z kruhu a špičkou boty naruší čáry.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Dva

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prošel poslední. V cizích dimenzích nevítaný. Malou částí člověk, malá část člověka.
Čaroděj jemně odstrčí Fandu z cesty. „Kurva,“ oznámí pak světu.
Fanda se zalyká černou smůlou. Nedokáže se pohnout.
„Cítíš tu moc, Aleksandře?“ slyší uvnitř hlavy. „Můžeš ji mít zpátky.
Anebo ty, Tabitho? Chceš být bojovnice, nebo oběť?
A co ty, malá čarodějko v mužském těle?“
„Nech je na pokoji!“ rozkřikne se Aleksandr. „Jsi část mě, ne jejich!“
Fanda zachytí koutkem oka pohyb.
Aleksandr vstoupí do ochranného kruh.
Smůla se rozpouští, Fanda může volně dýchat.
Tabitha ho popadne a vyvede z kruhu.
Fanda se ohlédne.
Poslední má Aleksandrovu tvář.

Závěrečná poznámka: 

Snad taková poločlověčí troska projde :)

Další: http://sosaci.net/node/44282

Obrázek uživatele neviathiel

Zpátky

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože tradičně nestíhám.

Předchozí:
http://sosaci.net/node/44108

Drabble: 

Kdo první přišel, poslední musí vyjít. Zpět musí stejnou cestou.
Fandu pohltí prázdnota, na okamžik, a nebe je zase modré.
Vedle se Tabitha zvedá ze země, rozcuchaná, promočená a od červeného písku.
Jsou v ochranném kruhu, kolem čarodějové, chvějící se stojatý vzduch a za nám máma.
„Kolik je ti let?“ vyhrkne někdo.
„Šest a půl.“
„Máš magii jako já. Oheň, trochu prázdnota. Ne, spíš prázdnota.“
Fanda nerozumí.
„Já ji vytáhnu,“ řekne muž přes rameno.
„Ne!“ zavřískne Tabitha.
„S dětma to umím. Mám tři mladší sourozence.“
„Nepřibližuj se! Nejsme sami.“
Čaroděj pohlédne za Fandova záda a trhne sebou.
Třetí právě prošel.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Rozruch

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Handrkují se jako na tržnici, pomyslí si Fanda, kdy se jde převléct. Jeho oblečení už je suché.
„… jdi do háje, odmítám měnit život dítětě za život mého kamaráda!“
„Život? Jaký žije život, kdy já, jeho součást, zůstal tady!“
„O tom si snad může rozhodnout sám, ne?“
Fanda skládá a hladí sukni. Mámě vždycky vadilo, když si zkoušel její staré oblečení. Ale Tabitha říkala, že vyměnit klukovství za děvčenství je možné, jen ne tak snadné jako koupit jablka u stánku.
„… nehodlám se hádat do skonání světa! Buď přistoupíš na moje podmínky, nebo si tady zůstaň!“
„Tak dobře. Jaké jsou ty podmínky?“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Konečně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Dveře chaloupky se rozletí a Fanda na sebe málem vysype drobky z talíře.
Není to máma, ale jakási cizí žena, někoho má v patách, ale ten někdo zůstane za prahem chaloupky.
„Dobrý den,“ promluví cizinka a zatváří se překvapeně. „Proč je Fanda oblečený jako holka?“
Stařenka zvedne oči k nebi. „Protože je holka odjakživa. Jste vy lidi všichni tak nedovtipní?“
„Kdopak jste vy?“
„Baba Varga.“ Úšklebek. „Vezmi si Fandu a toho rádobydémona taky. Nechceme ho tady. On tady taky být nechce. Proto nachystal past na Fandu, že?“
„Nechtěl jsem —“
„Teď je krapet pozdě na ohledy k dětem, ty sobecký pitomče!“

Závěrečná poznámka: 

Téma je v posledních třech odstavcích.

Další: http://sosaci.net/node/44108

Obrázek uživatele neviathiel

Hra na schovávanou

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tabitha je jako přirostlá ke stromu; černá řeka divočáků mizí v křoví, a kdosi na ni odněkud hledí, ale ona nevidí jeho.
Tam venku, ve skutečném světě, je kdesi v podsvětí, několik metrů pod vyasfaltovaným chodníkem, rourami kanalizace, plynu a vody propletenými s hady elektrických kabelů.
„Přemýšlíš, kde jsem?“ zeptá se tiše hlas v její hlavě. „Jsem všude, jsem nikde, jsem ti v patách, jdu před tebou. Jsem tady dlouho. Čekám možná na tebe. Možná na někoho jiného. Možná na nikoho.“
Tichý smích.
„Přestaň mi tady vykládat tajemné historky.“ Tabitha se vztekle otočí. Nikdo. „Tak o co tady sakra jde?“

Závěrečná poznámka: 

K tématu: Tabitha cestuje dimenzemi paralelními s tou naší. Hned v první přešla z uliční úrovně "o patro níž". V případě potřeby pošlu odkaz na drabble.

Další: http://sosaci.net/node/44093

Obrázek uživatele netopýr budečský

Katastrofa!

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Krčili jsme se v nejzazším koutě. Hlásky nám odumřely v hrdlech, která skutečně máme, ač u tak dobře živených chlapáků jako my se skrývají pod bohatým límcem.
Do domku táhlo a svítilo.
Dorazili lidé a stěnu přiletovali zpátky.
Na tamtu frekvenci si budeme dávat majzla.
Sotva jsem vystrčil hlavu, přitancoval...
... latinsky Vampyrum spectrum, česky listonos nosatý. Má totiž prasečí rypák.
"Ahoj kluci!"
Protáhl se MÝM vchodem do MÉHO pokoje.
Tedy pokusil se.
Vampyrum spectrum je dvakrát větší a třikrát těžší než my rezouni.
Pokusil se odletět s boční stěnou MÉHO pokoje!
Šel k zemi jako hruška.
Lidi ho ještě politovali.

Závěrečná poznámka: 

Listonose nosatého si chutě vygooglete a podívejte se na jeho čenich.

Obrázek uživatele neviathiel

Černá řeka

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

V chaloupce je rozsvíceno. Tabitha přidá do kroku a vyhýbá se pohledem nebi.
Zahlédne pohyb.
Z houští se žene tmavá hradba divokých prasat. Země duní, stmívá se, světélka očí prasat tančí šerem jako svatojánské mušky.
Tabitha se probere z překvapení. Rozběhne, pryč z vyšlapané prasečí stezky. Přivine se k rozložité lípě. Opře nohou o suk, druhá sklouzne po kůře. Napře síly, vymrští se a dosáhne rukou na větev.
Divočáci se vyhnou lípě a běží dál. Za chvíli jsou pryč.
Tabitha si oddechne a sklouzne po kmeni stromu na zem.
Pak si uvědomí, že prasata neutíkala za ní, ale před něčím.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Sedmý svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vědět, že stěna hurikánu je jen hranice šesté dimenze, je jedna věc.
Druhá je zadržet dech, ochránit si hlavu rukama, projít, nadechnout se a nepadnout na zem, protože jste se vzpírali vichru a ten je najednou pryč.
Obloha je z kamene.
Sedmá dimenze je obří kamenná kobka.
Zavře oči, zažene nával paniky. Zklidní dech. Opatrně otevře oči a zabodne pohled do země.
Stojí přímo u mraveniště.
Rezaví mravenci nosí jehličí na stavbu, jiní staví mraveniště, další nesou kousky listí a hub a jiní se šikují na obranu.
Zvedat pohled, výš, opatrně. Jde to.
Vykročí k pohostinně vyhlíčející chaloupce uprostřed světa.

Závěrečná poznámka: 

A možná mezi nimi byl i Ferda mravenec, práce všeho druhu!

Další: http://sosaci.net/node/43646

Obrázek uživatele neviathiel

Šestý svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tabitha prochází studeným, elektrizujícím sametem brány. Zavře oči, aby jí nezamrzly.
Když je otevře, je v šesté dimenzi.
Bičuje ji vítr točící se dokola, škube jejími vlasy, šeptá jí do uší nezřetelná slova zmírajícími hlasy svých obětí. Obrovská, hučící kruhová světa sahající do nekonečně.
Stojí přímo v oku hurikánu.
Mysli, mysli, mysli.
Světy jsou uzavřené a nevelké. Tenhle končí za větrnou stěnou. Stačí projít.
V tom není zakopaný pes.
Prohledala šest světů, temnotu, rajskou zahradu, prázdný svět barevných iluzí, pláž pod vodami, marťanskou poušť a teď oko hurikánu, ale malý František Jovan nikde.
Kde je?
A jak se tam dostal?

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

V pátém světě

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Poušť je tmavě okrová s bílými záblesky. Kostí? Široko daleko pusto. Jde k bílému čemusi skrz hutné obavy, nezastavuje se, protože pokud by zastavila, pak snad zkamení.
V písku leží kostěně bělavá tvář, maska, kus lebky. Tabitha ji obezřetně obchází, pak opatrně načrtne kontaktní čáru.
Záblesk, jako zrcadlo.
Rezavý písek, bílá maska. Scenérie jako z Bradburyho. Co to znamená?
Sedne si na zem naproti masce. Otře písek.
Pak ji zvedne do vzduchu, tváří v tvář.
„Kdopak jsi?“ zeptá se zamyšleně.
„Brána do šestého světa,“ odpoví maska, ústa se otvírají, víc a víc, až je z ní velký oblouk s tváří.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

V chaloupce

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/43051
Přímo navazuje na: http://sosaci.net/node/42267

Varování: Opětovné nahlédnutí do zázemí ztraceného dítěte.

Drabble: 

„Měl jsem jít na nedělní oběd k tátovi. Oba jsme se těšili.“
Povzdech.
Stará paní se zakaboní. „Určitě ses taky těšil?“
„Je to můj táta.“
„Ale?“
Fanda se zavrtí. „Máma říkala, že se kdysi měli rádi. Ale pak se to pokazilo. Táta pořád jen lhal, vymlouval se a sliboval, a jakmile byli svoji a s dítětem na krku, vykašlal se na nás a začal chlastat.“
„To říkala tobě?“
„Tetě do telefonu.“
Poslouchal za dveřmi.
„Telefonu? Tvoje máma není čarodějka? Nadáni máš po tátovi?“
Fanda na ni vyvalí oči.
„Já… nevím…“
„Jestli je čaroděj, přijde sem pro tebe.“
„Co když není?“

Závěrečná poznámka: 

Téma je v šestém odstavci.

Další: http://sosaci.net/node/43378

Obrázek uživatele neviathiel

Pátý svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Svět s mořem na nebi má na zemi písek a oblázky, jaké bývají na plážích a pod mořskou hladinou, skořápky dávno mrtvých tvorů a ostrá skaliska.
Tabitha se rozhlíží, hledá, nenachází. Žádné stopy v písku. Mrtvé mořské dno.
Vezme oblázek a hodí jej do vody.
Oblázek prorazí hladinu, a nebeské vody se řítí dolů s ohlušujícím rykem, a ten zní jako koncert zkázy, ačkoliv přináší zpět život.
Tabitha se nadechne a chytí skaliska. Voda padá všude kolem ní a odtéká pryč, a vysvitne slunce, ale Tabitha už je jinde.
Stojí uprostřed pouště a horké slunce jí suší vlasy a šaty.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Čtvrtý svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tabitha popadne dech.
Přízrak má jinou tvář, kterou zná. Tahle už nemá lidské oči. Přesto se málem nechala oklamat podruhé.
„Vidíš to, co chceš. Vidíš, koho chceš.
„Jdi do hajzlu,“ vyštěkne a pronese další zaklínadlo: „Ukaž mi tvou tvář.“
Tvář se rozpíjí, tělo mění ve vzdáleně lidský stín.
Pseudosvět kolem se rozpouští v barevné proužky chvějící se magií.
Pak se proužky stočí do spirály.

Další dimenze voní solí a místo nebe má snad všechny vody z potopy světa. Tabitě se zatočí hlava. Hladina moře je nad ní.
Po moři přeběhne vlnka a šplouchne Tabithu do čela.
Kapka vody skápne nahoru.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Zaostření

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože na bonus seriál nenapasuji.

Předchozí: http://sosaci.net/node/42707

Drabble: 

Pseudosvět je zamrzlý v okamžiku, kdy jej opustila. Pseudoslunce stále napůl za mraky. Pseudomatka ztraceného dítěte stále sedí na obrubníku s hlavou v dlaních. Karlovi pseudopodřízení bezvýrazně roztroušení kolem.
Pseudokarel se už nesmívá.
„Řekni mi své jméno,“ uhodí na něj Tabitha. Tabitha je prázdnota, ale bojí se použít zrcadlo, a magicka formule zní tak důvěrně, tak známě, tak bezpečně.
„Nemám žádné jméno,“ odpoví Pseudokarel. „Jsem vyrvaný ze srdce velkého černokněžníka. Jsem noční můra Militie. Děsím tě?“
Cože?
„Proč mi nebereš zrcadlo? Měla jsem strach!“
Mlčí. Jeho tělo se přelévá v jiné, ruka v ruku s prstenem, oči v jezera smůly.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Třetí svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tabitha leží napůl na chodníku, napůl ji někdo podpírá. Kosti má zpátky pohromadě. Nebo možná nikdy nedopadla.
Kolem večerka, vyšehradští. „Karle?“
„Tady jsem,“ odpoví on s úsměvem.
Pomůže jí na nohy, podepře ji.
Co se stalo? Padala propastí do třetího světa a… dál nic.
„Kde je Fanda?“
„Je v pořádku,“ odpoví Karel.
Tabitha hledá očima Fandovu matku. Sedí na chodníku s hlavou v dlaních.
Tabitha si promne čelo.
Něco je špatně.
„Jak jsem se dostala zpátky?“
Obrátí se ke Karlovi, a pak se ho pustí a ustoupí pryč od něj, protože Karel se takhle neusmívá a má příliš tmavé oči.

Závěrečná poznámka: 

Pro kontrolory: Svět kolen ní je zrekonstruovaný z jejích vzpomínek. Naštěstí se pár detailů nepovedlo.

Další: http://sosaci.net/node/42766

Obrázek uživatele neviathiel

Let

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Odejdi,“ řekne harpyje. „Lidi tady nechceme.“
„Pomozte mi najít Františka. Pak odejdeme oba.“
„Nikdy tady nebyl.“
Musel propadnout mnohem dál.
„Jak se dostanu do dalšího světa?
Otázka je pochopitelná. Všude vidí jen travnaté plochy. Nikde náznak brány.
„Vede do něj bezedná propast,“ odpoví harpyje a ušklíbne. „Anebo možná lžu a rozbiješ se o skaliska nebo budeš padat do skonání věků.“
Která možnost je děsivější?
„Pokud se nevrátím, přijdou další.“
Harpyje přikývne a řekne. „Slib mi tedy, že z třetího světa odvedeš toho muže.“
„Koho?“
„Čeká na tebe.“
„Nerozumím.“
„Kdo jiný by měl? Propast je daleko. Sedni si před moje křídla.“

Závěrečná poznámka: 

Je sázka do loterie, zda vás neznámá harpyje posílá na smrt nebo mluví pravdu. Ale jestli to jako téma neprojde, tak se svět nezboří.

Další: http://sosaci.net/node/42707

Obrázek uživatele neviathiel

Druhý svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tma je studená, tuhá a lepkavá jako smůla. Tabitha zavře oči a zadrží dech, ale tma jí stoupá do hlavy a ledovými prsty svírá duši.
Vítr!
Tma ji vyplivla doprostřed rozkvetlého sadu. Listí šumí, ptáci zpívají. Ráno po tíživém snu, na první pohled.
„Jsem v druhé dimenzi,“ řekne Tabitha Karlovi.
Karel tady není, Karel je venku u trhliny, ale její uši jsou jako jeho. Slyší její hlas. Ona nemůže slyšet jeho.
Zvedne hlavu. Nebe je zelené a travnaté.
„Fando!“ zavolá.
„Fando?“ opakují tisíce ptačích hlásků.
Před ní přistane pták s lidskou hlavou.
„Co tady pohledáváš?“
„Dítě. Lidské.“
„Tady žádné není.“

Obrázek uživatele neviathiel

První svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

První dimenze je samá černočerná tma. Žádné pouliční lampy. Tabitha nohou hmatá po obrubníku zastávky. Nic.
Otřese se. Loni, když ji věznila Militia, několik měsíců neviděla slunce.
Karle…
Slyší ji?
Myslí na něj, na jeho hlas, na jeho doteky. Čeká na ni venku, na druhé strany, a někde v další dimenzi čeká to malé dítě. Najde je. Zvládne to. Zvládne to. Zvládne to. Tma ji nedostane.
Zavře oči, zakryje si je rukama a čeká, až přivyknout naprosté tmě.
Pak otevře oči a kolem je jen přítmí a jinak nic.
Něco ano.
Čtyři kroky nalevo se černá kulatá díra do kanálu.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Skončí na lopatě?

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Stará paní upíjí černou kávu. Františkovi nenabídla. Mamka vždycky říkala, že káva je pro dospělé. Táta říkal, že cigára jsou taky jen pro dospělé. Cigára smrdí a kafe voní divně.
Z nohavice upadne kus bláta.
„Půjčím ti čisté oblečení.“
Kalhoty a tričko letí do dřevěného sudu.
„Co je to?“
„Pračka. To tě ještě nikdo neučil čarovat?“
Ve skříni jsou krajkové halenky, dlouhé sukně, krásné šaty, vlněné šály.
Vytáhne lněnou sukni a hladkou halenku.
„Ale já jsem kluk.“
„Proč myslíš?“
„Mám pindíka.“
„Kolem pindíka se tvůj život přece netočí.“
„Máma říkala, že kluci to mají lehčí.“
„Vy lidi jste tak zabednění.“

Závěrečná poznámka: 

Chodící detektor je stará paní. Nejen. :)

Další: http://sosaci.net/node/42409

Obrázek uživatele neviathiel

Sonda

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tabitha se cítí, jako kdyby vstupovala na zamořené bitevní pole. Jen ona smí dovnitř. Nic se nesmí dostat ven.
Zbývá zajistit, že se dostane ven ona. Jde ke Karlovi, který už čeká na zastávce, těsně u prostupu.
Bere Karla za ruce a ošije se. Kouzlo funguje jen za jistého předpokladu. Kéž by teď byli sami.
„Budu tvé oči,“ říká Tabitha, Karel zavírá oči, ona se konečky prstů dotkne jeho víček.
„Budu tvé uši.“ Přikryje mu boltce uší.
Vezme ho za ruce. „Nebudu tvé ruce.“ Pustí.
Prostup čeká.
Tabitha obejme Karla, přitiskne se k němu.
Pak odejde do díry mezi světy.

Závěrečná poznámka: 

Pozn: Tabitha je chodící sonda do nebezpečného uzavřeného území.

Další: http://sosaci.net/node/42267

Obrázek uživatele neviathiel

Stravování dětí předškolního věku

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Maminka pekla bábovku málokdy a když už, chutnala úplně jinak, než kousky dobrot ovčas přidávané k obědu v jídelně. Ne tak lehce a sladce. První rok ve školce Fanda do sladkostí vždy jen jednou kousl a měl pocit, že žvýká mončičáka, takže vždycky nechal zbytek kamarádovi.
Babička mu tu a tam podstrčila čokoládovou tyčinku. Máma na to časem přišla. Chvíli se zlobila. Nakonec svolila, ale nejdříve musel sníst oběd.
Bábovka chutná jako od babičky, ale stará paní není babička a je zvláštní, má oči černé jako uhel
Pro Fandu je však lepší být u ní než sám pod kamennou oblohu.

Závěrečná poznámka: 

Fandova máma peče jen zdravé varianty sladkostí.

Další: http://sosaci.net/node/42078

Obrázek uživatele neviathiel

Matka

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Co se mi to tady snažíte namluvit?“ vyjede Mirka Jovanová na mladého čaroděje z Karlova oddělení. „Kde je moje dítě?“
Tabitha převrátí v ruce pergamen s překládacím kouzlem. Neskrytě. Občas je třeba někoho zasvětit do tajů kouzelnického světa. Někdy neexistuje způsob, jak to udělat správně.
„Umím česky jen pár slov,“ promluví Tabitha. „Tohle mi pomáhá se s vámi domluvit. Umíme přemluvit realitu. Každý takový zásah zanechá otisk. Většina je neznatelná a neškodná.“
Většina.
„Tenhle ne. Je to trhlina mezi dimenzemi. A já jí můžu projít.“
„Proč vy?“
„Protože…“ Tabitha zaváhá, vyhledá očima Karla. „Mně neublíží.“
„Jdu s vámi,“ prohlásí Mirka.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Prachy v prachu

Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje spoiler k DMD seriálu

Drabble: 

V jednom květináči uschlý akát, v druhé bílé lupení, barvy jako na erbu bez kovu, ještě chybí havraní čerň, stín křídel a krákorání, nevermore. Pavučiny chlurmě dokreslují atmosféru. Už se tady dlouho neuklízelo.
Topůrko sekery podetlo uschlý akát. Nastupuje úklidová četa. Do dálav se nese pracovitý hluk. Rarášci zlobiví kradou kýble, hází hadry,
Ó pane náš, buď s námi a zlé pryč!
Vyvolili jsme si pokácet akát, a co z jeho útrob se vynořilo!
Sekera sviští vzduchem, zatne se do trámu.
Ó pane náš!
Zákeřně schovávme sousedovi do výlohy papírnictví pařez akátu i s květináčem. Ten se ráno bude divit.

Závěrečná poznámka: 

Nejsou vám některá slova povědomá, třeba z české nápovědy pro Morseovu abecedu?
Šifra obsahuje řešení záhady v mém DMD seriálu. Problém, se kterým se postavy potýkají, je Aleksandrova stopa

Obrázek uživatele neviathiel

Nález

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/41613

Varování: Nějak mi ten horor poslední dny nejde, ale díky tématu a procházce vylidněným nočním sídlištěm jsem konečně chytila inspiraci.

Drabble: 

Tabitha se fofrem otočí zády k Botiči. Výjev se jí patrně vypálil na sítnici.
„Vezměte si aspoň spodky!“ zahuláká přes rameno.
Trojice Britů vyleze z vody, unisono se otočí zády a sáhne do hromádky oblečení. Tři bělostné signály div neoslepí okolí.
„Hledáme tohle dítě. Možná leží na dně tohohle potoka.“
„Kouknem tam. My jsme jsme voda a Steve vzduch.“
Trenky letí dolů.
„Nejdřív byste měli vystřízlivět.“ Tabitha sestaví jedno užitečné kouzlo a čeká, až se chlapci zcivilizují.
„Tabitho.“
Karel.
Dotkne se ho.
Z Botiče se ozývají dávivé zvuky.
„Potřebujeme pomoc,“ řekne Karel. „Věř mi, radši bych tě do toho netahal.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Bezpečí

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Jak dlouho už jsi nic nejedl?“ zeptá se stará paní a ukrojí Fandovi další kus bábovky.
Paní vypadá jako babička. Téměř.
Oba sedí v téměř světnici téměž chaloupky s téměř zahradou a téměř plotem s oprýskaným bílým lakem a spoustou plevele, a hlídacím psem, který štěká téměř jako normální pes, a tiše se plížícíma kočkama.
Bábovka a kakao chutnají skoro jako u babičky na chatě.
Cosi drobného, těžko uchopitelného jim schází, cosi, co Fandovi neustále uskakuje ze zorného pole.
A to ani nemusí vidět tu kamennou nebeskou báň, která odráží každé Fandovo zavolání, jako kdyby celý svět zpíval s ním.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Kameny

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Karle?“
Otočí hlavu. Málem si rozbije nos o chodník.
„Co to bylo?“
Jeremiáš Ditrich, kluk z Karlova oddělení.
„Reziduální magie. Hodně silná. Oheň, téměř prázdnota. Teď bez projevů.“
„Nedělej ani kontaktní čáru,“ zarazí ho Karel. Otře si krev z nosu. Jeremiáš mu pomůže vstát.
Jeremiáš pohladí kámen v obrubě chodníku. „Interdimenzionální díra. Země, prázdnota... ne, oheň.“
„Interdimenzionální vězení. Asi vím, po kom.“
„Do prdele,“ ujede Jeremiášovi. Vždycky mu to zapalovalo rychle.
„O co jde?“ ozve se kolega od magických útoků.
„Tady v Praze bojovali dva mocní čarodějové. Jeden druhého uvěznil mezi světy. Zůstala tady po nich rezidua. Někdo je využívá.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Zastávka

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Zastávka tramvaje. Trafika se špinavou výlohou, rozšlápnutá psí hromádka, zažloutlý billboard, tmavý flek. Pach moči.
„Určitě je to to místo?“
„Jak to mám vědět,“ zabručí trafikantka. „Pracuju. Nekoukám, co kde lítá. Odtud přišel ten chlap. Tašky jsem viděla, jedna byla svítivě žlutá, ale na děcko si nepamatuju.“
Karel poděkuje a porozhlédne se. Roztáhne prsty, dotýká se magie místa. Praha je staré město, se starou zlatavou magií klidnou jako vodní hladina.
Zamrazí ho v konečcích prstů. Zastaví se uprostřed kroku. Tady.
Dotkne se chodníku.
Hluboký, mnohovrstevnatý chlad.
Útok zbytku čehosi.
Hlava mu třeští, v nose lepkavý chlad. Krev skane na chodník.

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A