DMD č. 2. pro 2. 4. 2014. Téma: Kousek nebe

DMD č. 2. pro 2. 4. 2014. Téma: Kousek nebe

Krásné lyrické téma... Také byste chtěli jako já mít kousek nebe v ložnici nad postelí?

Téma pro 2. 4. 2014: Kousek nebe
Toto téma bude uzavřeno 2. 4. 2014 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Platné do: 
2. 4. 2014 v 23:59

Jedno antiovčí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Spasitelé na ulici.
Drabble: 

Vídávám je každý den - a s přicházejícícm přívětivým počasím jako by se jejich počet zvyšoval. Každý z nich je jedinečný, ale přišla jsem na pár věcí, které mají společné. Zdánlivě mírný úsměv, možná narušený škraloupem nenápadných vrásek v koutcích úst - a rozhodně to nejsou vrásky od smíchu. Jasné až zářivé oči s výrazem, který dokážu rozeznat, ale popsat vám jej nedovedu.
Přicházejí, procházejí, někdy jen tak stojí. Dnes, když jsem šla kolem nich, dokonce zpívali. Jasně. Čistě. Sopránově. Vybavily se mi malé ostré skleněné střípky.
Jsou chvíle, kdy vám ten váš kousek nebe závidím, opravdu - ale já ho nechci, děkuji.

Obrázek uživatele swarrow

Cena štěstí

Úvodní poznámka: 

Zvláštní... Vlastně i to, že tu teď píšu... Kdybych byla šťastná, asi bych tady teď vůbec nemohla být...

Drabble: 

Dalo se tu jen těžko poznat, jaká je vlastně denní doba. Ta maličkatá špendlíková hlavička kdesi nahoře byl kousek nebe. Ve válcovitém prostoru se tu tísnily stovky nebožáků. Nahoře se zatím odehrával život.
"Zvláštní na tom je", pomyslel si, "že štěstí těch nahoře je přímo závislé na naší bídě. Alespoň oni si to tak myslí. Možná tomu věří tak, že kdybychom tu nebyli, nedokázali by být šťastní, i kdyby se jejich život od toho současného vůbec nelišil."
"Pověst praví, že kdo do této studny hodí kamínek, bude stále šťastný..."
A za chvíli jim na hlavách přistály další oběti za štěstí.

Cesta do nebe a zase zpátky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původně jsem zamýšlel něco ostřejšího. Nakonec je to v podstatě nevinné (PG). V souladu s pravidly proto upozorňuji, že tento výtvor může obsahovat erotickou scénu.

Drabble: 

Zavřeli dveře. Sami doma.
Prohrábl její zlatavé vlasy protkané stříbrem a přivoněl k nim. Podívala se do jeho očí. Hnědozelená se propila v blankytnou modř.
Položila mu ruku na šíji a druhou prohrábla jeho kaštanové vlasy.
Začali se vášnivě líbat.
Přirazil jí ke zdi. Vzdychla.
Šaty ze sebe svlékli na cestě k posteli a deky jako nadýchaná oblaka je objaly a zakryly.
Zem se zachvěla. Vzlétli do nebeských výšin.
"Miluji tě!" řekli současně a zasmáli se svému dvojhlasu.
Dotkli se kousku nebe a pak padali ve spalujícím žáru.
Dva milenci zde leželi jako Ďábel s Padlým andělem za dubnového podvečera.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Městečko Phoenix

Úvodní poznámka: 

Úvod do zamýšlené série z divokého Západu. Konkrétně o jednom malém prohnilém městečku, ve kterém se možná poznáte i vy.

Drabble: 

Pamatuju, kdy bylo město Phoenix ještě docela prťavým městečkem.
Z jižní strany ho okupovali Mexikánci, z té severní se ho snažili zabrat mormoni. Od východu přijížděl výkvět evropské zločinnosti a od západu se nesl kouř spálených teepee.
Nebylo tu zrovna bezpečno. Přes spršku vystřelených kulek občas nebyl vidět kousek nebe.
Zato děvek tu bylo tolik, že kdyby nebyly líný jako vši, každej pistolník mohl mít jednu na každej den v tejdnu.
Whisky tekla proudem koňský moči a rychlost její konzumace předčila i rychlost parní lokomotivy. Pod parou byli všichni.
A dělat v tomhle městečku reverenda... to bylo pěkně blbý rozhodnutí.

Obrázek uživatele Arengil

Kousek nebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

jaro je tady ;)

Drabble: 

Střípek nebe rámovaný olezlým tramvajovým okénkem se barví do blankytna. ...Nad Vyšehradem začalo právě svítat.

„Ahoj večer.“ Na peróně si vlepí pusu na rozloučenou.

Obloha zesvětlá ještě víc a slunce se vyhoupne na věž.
Sakra, zase pozdě! Šéfka ho přerazí.

Jirkovy ošoupané kecky tepou do chodníku a čerstvé jarní povětří mu hvízdá kolem uší.
„Dneska bude hezky... Ach jo, den jak vymalovaný a já ho strávím vyplňováním výkazů... Zření má své temné stránky,“ zašklebí se a přidá do kroku.

Jak to, že se ráno vždycky tak zapomenou?

Když jemu ten kousek nebe u kocourka z Kocourků za každodenní maraton stojí...

Závěrečná poznámka: 

Postavy (známé z loňského Sálu nestvůr):

Jiří Moruš
Viktorín Živsa

Obrázek uživatele Aveva

Zalehlé uši?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Malí apatosauři se vracejí!
Obrázek uživatele Kfira

Tančírna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Povzdychla si, když hudba začala hrát. Chyběl jí její muž, její taneční partner.
Close your eyes, give me your hand.
Najednou před ní stál ten druhý, otázku v očích, ruku nataženou jejím směrem. Přijala, i když by neměla.
Do you feel my heart beating? Do you understand?
S prvními kroky pustila všechno z hlavy. Vnímala jeho tělo a soustředila se na to, aby byla uvolněná a nechala se vést.
Do you feel the same? Am I only dreaming?
Na pár okamžiků dokázala předstírat, že tohle by fungovalo.
Is this burning an eternal flame?
Po chvilce nebe ji čekalo peklo pochybností.

Obrázek uživatele George

Galiana

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lion Feuchtwanger- Židovka z Toleda

Drabble: 

Již po několika dnech mu připadalo, jako kdyby zde byl celý život. To tam bylo Toledo, Burgos, Svatá válka, celá Hispánie, neexistovalo nic jen on a Raquel. To, co zde prožíval, byl život, to, co bylo předtím, byl jen polospánek. Dny byly příliš krátké, i noci byly příliš krátké, stále bylo něco nového, co bylo třeba si povědět a nabízely se stále nové zábavy. Mnoho hodin se spolu procházeli mezi bílými zdmi Galiany a Raquel mu vysvětlovala významy arabských a hebrejských veršů a pořekadel na stěnách.
Zažívali blaženost a nebylo života mimo Galianu

A pak odjel a Raquel byla sama

Obrázek uživatele Jacomo

Dětská přání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se. Kdybych měla víc času, snad by to bylo lepší.

Drabble: 

Rose jako dítě věřila, že pokud si něco bude přát opravdu moc, tak se jí to splní.
Když si hrávala s kamarády na schovávanou, přála si být neviditelná.
Když vylezla na příliš vysokou zeď a bála se skočit dolů, přála si mít křídla.
Když po ní matka chtěla, aby vynesla koš se smetím, přála si zjistit, že je ztracená princezna.
Když jí bylo smutno, seděla schoulená na parapetu okna a přála si, aby jí někdo daroval kousek nebe.
Ale teď byla dospělá a onoho dne, kdy opět odcházela do práce v obchodním domě, si na svá dětská přání už nevzpomínala.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Saya

Konec nevinnosti

Fandom: 
Drabble: 

Seděly u okna s nejlepším výhledem (všechna okna měla nejlepší výhled), ale bylo jim to jedno. Rameno na rameni, plavá a tmavá hlava skloněné k sobě. Řešily život, vesmír a vůbec, školu, své šílené sourozence a kluky. Odpoledne s kamarádkou u kávy – nejlepší způsob, jak relaxovat po náročném dni. Jejich vlastní kousek nebe. Každotýdenní příjemná rutina, která bude trvat navěky, ne jen tak dlouho, dokud je život neodvane do různých koutů světa a čas nerozvolní jejich vztah.
Prostorem kavárny znenadání zahučelo zaklínadlo. Tmavovláska zděšeně vzhlédla.
I kdyby se prstenců nikdy nevzdala, stejně by proti kouzelníkovi první třídy neměla šanci.
Pravděpodobně.

Obrázek uživatele Elrond

Na bojišti

Fandom: 
Drabble: 

Uplynulo již pět let nepřetržitého sychravého nevlídného počasí. Bahno, chlad a špína. Mám pocit, že jsem nikdy pořádně neuschl a nezahřál se. Všudypřítomný zápach smrti, nemoci, nemytých těl a mizerného jídla prohlubuje beznaděj a pohled na lembas a sušené maso mi převrací žaludek. Neustálý strach – nikdy nevím koho z přátel ztratím příště, a který polibek milovaného bude posledním.
Avšak teď bude pár dní klid. Vojska temného pána utrpěla mnoho ztrát a naše těla si odpočinou. Připravíme si vzácnou koupel. Konečně mohu naložit své bolavé svaly do teplé vody. Připadám si vždy, jako bych se na chvíli octl v zemi Valar.

Obrázek uživatele Puma

Jednou v Ponyville...

Úvodní poznámka: 

Drabble obsahuje pairing Fluttershy/Rainbow Dash. Komu se párování poníků nelíbí, ať nečte dál. Ale je to stejně jen tak trošku. :)

Drabble: 

„Kam jsi ho jen dala?“ Volala a pokoušela se ji chytit. Rainbow Dash už mezitím odletěla nad domek a škodolibě se uculovala.
„Hledej!“
„Vrať mi ho, prosím. Jinak ho nedokončím.“
„Fluttershy, snaž se trochu.“ Volala na ni Rainbow a popoletěla blíž.
„Když, já...“ Zamumlala tiše a hříva se jí svezla do očí.
„Fajn, dám ti ho, ale něco za něco,“ mrkla na ni a zamávala jí dílkem před nosem.
Fluttershy zčervenala a hleděla tiše k zemi. Dashie se jen zasmála a podala jí modrý dílek puzzle.
„Tady máš ten svůj kousek nebe, stydlínko.“ Zamručela a políbila ji jemně na čelo.

Poručník

Fandom: 
Drabble: 

Když se Tobin probudil, vůbec netušil, kde je. Poslední, co si pamatoval, byl Bratr, který se tyčil nad ním a pak omdlel. Válečníci by neměli mít tuhle slabost. Když se pokusil v posteli posadit, chlapec sedící vedle se rychle zvednul a úlevně se usmál.

„Bál jsem se o tebe, Tobine.“
„Kde to jsem, Ki?“
„V Tharinově pokoji. Přinesl tě, když jste byli navštívit tvého poručníka.“

V tom si vzpomněl, jak ho lord Orun obviňoval, že psal králi. Chtěl místo Kima dosadit jiného panoše. Křičel a pak ho začal škrtit.

„Je mrtvý, Ki. A teď mi pomoz, chci vidět kousek nebe.“

Obrázek uživatele L.P.Hans

Kmen Nebeského Hada

Drabble: 

Oblohu prořízla ohnivá koule a zabořila se do pralesa. Mladý lovec kmene Nebeského Hada byl první, kdo dorazil na místo dopadu. Z kouřících trosek vytáhnul kus neznámého materiálu a donesl ho starším svého kmene. Ti úlomek pečlivě prozkoumali. Do noci se nesly ozvěny rituálů kolem pohanských hranic. Nad ránem byl dle proroctví prohlášen za znamení samotných nebes.
Z lovce se doslova přes noc stal náčelník. Kmen, zaslepen nábožným fanatismem a vybičován splněnými proroctvími, vyrazil dobývat území okolních kmenů, nesouce na nosítkách v čele armády posvátný artefakt, dar nebes.
Na nosítkách se lesknul kus ohořelého kovu s dosud čitelným nápisem NASA.

Obrázek uživatele Envy

Druhý

Fandom: 
Drabble: 

Už odmala jsem měl strach z výšek. Jednou se objevil a rozhodl se, že se u mě zabydlí. Nijak mi to nevadilo, kromě tělocviku nebo výšlapů, ale i to se dalo zvládat. Až do nedávna.
Nevím proč, ale zrovna JÁ jsem musel dostat schopnost létat. Nejlepší je, když se to děje naprosto neočekávaně. Jako teď. V jednu chvíli se dívám z okna na kousek nebe a najednou jsem někde bůh ví kde, vysoko ve vzduchu a před sebou pořádný kus oblohy. Neriskuji pohled dolů, čekám až mě to vrátí zpátky, a pak bych asi měl začít tu schopnost nějak trénovat.

Závěrečná poznámka: 

Věřili byste, že nikde nemohu najít ten post, který byl k tomuhle všemu inspirací? Ani strýček gůgle nic nenajde. Třeba byl ten článek jen jedním z mých super živých snů z polospánku? Každopádně, drabble na ono téma špatně přiřazených super schopností je tady.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Jestli neumřeli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Řekněme, že to bude trošku zvláštní... Nechť se to alespoň někomu zalíbí :).

Drabble: 

V zemi věčných slunečníků, hned vedle království tisíciletého lenochoda, žila princezna. Když dospěla, vymyslela úkol. Kdo jí přinese vodu jako nebe, stane se jejím manželem. Nebe v tom království totiž léta nikdo neviděl. Všichni byli papírobílí a zoufale pyšní na fialové žíly. Nápadníci sbírali pomněnky, zvonky, růže od pátého poledníku, chrpy, lidožravé tulipány, mlhu a kusy duhy, ale vodu jako nebe uvařit nedokázali.
Až jednoho prince napadlo vzít princeznu ke studni a vytrhnout jí slunečník. Dole byl kousek nebe. Tak se utopila.
Zemi věčných slunečníků brzy nato anektoval tisíciletý lenochod a všechny slunečníky byly sežrány na slavnostech nanebevzetí věčné růže.

Haute Couture

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.

Drabble: 

"Což o to, Oslí kůže, ta byla jednoduchá. Jedny šaty z oblohy. To se dalo. A ty další dvoje? Sebrat Měsíci trochu svitu a Slunci uštípnout pár paprsků. To tenkrát nebyl vůbec žádnej problém."
"Za to Lada, ta mi dala. První šaty, z paprsků a mlhy, ty byly v pořádku, ale ty druhé a třetí? Kde jsem měl shánět kus letní oblohy! A copak neví, že když se večer setmí, barva nebe je jiná každým okamžikem? Ustřihneš jeden kus a další už má jinou barvu. Tak sem jim s tim praštil. Co já si budu kvůli hroudě zlata ničit nervy."

Obrázek uživatele Nienna Ringëril

Tmavěmodrý kus něčeho

Fandom: 
Drabble: 

‚Héj, Rose! Pojď sem!‘ zakřičel Doctor zpoza TARDIS-konzoly jakmile uviděl svou společnici, která se celá rozespalá pomalu ubírala směrem k němu.
‚Dobré rán-‘
‚Podívej!‘ přerušil ji a nadšeně ukazoval na jeden z monitorů.
‚Co to má být?‘ zeptala se zmateně, hledíc na podivný tmavěmodrý kus něčeho před sebou.
‚Je to z jedné malé planety, na kterou tě chci vzít. Dá se tam doslova sáhnout na nebe!‘ odpověděl se zářivým úsměvem.
‚Je vždy pro všechno tak nadšený,‘ řekla si v duchu a opětovala mu úsměv.
Od té doby, co s ním cestuje, stal se pro ni Doctor také jakýmsi kouskem nebe.

Obrázek uživatele Sindual

Trable s vlastním kouskem nebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Absolutně dokonalá situace :) Na "kousek nebe" nešlo nic jiného :-D

Drabble: 

Harry, Ron a Hermiona se odhodlali k zoufalému činu. Vydali se na Ministerstvo kouzel pozměněni mnoholičným lektvarem. Všechno šlo dobře. Tedy až do doby, kdy...
"Cattermole, v mé kanceláři stále prší," zarazil je postarší kouzelník.
Ron, na kterého neznámý upíral pohled, pokrčil rameny: "Zkusil jste deštník?"

"Hele, nic si z toho nedělej, nemohl jsi tušit, že zrovna jede dolů vyslýchat tvojí manželku," chlácholil Harry přítele o pár chvil později.
"Ve skutečnosti to není jeho manželka," podotkla Hermiona.
Ron se po obou podíval zoufalým pohledem: "A kde jsou teď všechny ty řeči o tom, že každý by chtěl svůj kousek nebe?"

Kousek nebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Asi AU, neviděla jsem poslední tři epizody. ;-)

Drabble: 

Kdo by pro sebe nechtěl kousek nebe?

xxx

Andělé padli. Jako roj meteoritů, jako létavice, jako čínský novoroční ohňostroj, dopadli na Zemi v obláčku kouře a jisker. Vyhnání z ráje 2.0. Uprchlíci na ptačím stromě 2: Odysea pokračuje.

xxx

Castiel se znepokojeně zachvěl. Být člověkem nebylo k zahození, bylo to tak osvobozující (hlavně sex, sex byl osvobozující).

xxx

V nebi bez vlády andělů nastal chaos (ještě větší), nepřicházely nové duše a stávající přecházely mezi svými soukromými nebi, utvářely frakce a bojovaly mezi sebou o každý, každičký kousek nebe, který generovaly. Postupně cupovaly nebe na kousky, dokud nezbyl ani jeden jediný kousek nebe.

Závěrečná poznámka: 

2.0 beru jako dvě slova.

Obrázek uživatele Demis

Propustka od pekel

Úvodní poznámka: 

(2014 AD)

Drabble: 

Alexander Audilore, Iškariotský paladin a také člověk, který se jako poslední napil ze Svatého grálu, stál v katedrále, pod nohama mramor, před očima kříž s Kristem. Doušek z posvátného poháru mu propůjčil dlouhý a zdravý život. Už dávno to nebral jako dar, ale jako hrozné prokletí.
Už dříve několikrát pochyboval o čistotě a pravdivosti své víry. Za poslední dva roky měl však vysloveně krizi.
Když o tom mluvil s papežem, bylo mu řečeno, že každý si nosí kus nebe ve svém srdci a mysli.
Teď se s pistolí v puse pochechtával, až tu budou všude kolem to jeho nebe uklízet.

Obrázek uživatele Blanca

Barvířská

Drabble: 

"Vždycky jsem slýchala, že spát v bílých duchnách je jako spát na obláčcích," vyprávěla čarodějka, zatímco opatrně loupala lišejníky ze stromů a kamenů. "Tak jsem se rozhodla, že pro ty svoje obláčky vytvořím nebeské pozadí modrým prostěradlem."
Voda se musela vařit na několikrát, aby jí bylo dost. Barvu měla od lišejníků a ostružin docela slibnou, a tak ji všechnu přelila do necek, ve kterých měla uložená prostěradla. Asi po hodině je vytáhla a vymáchala v potoce.
"Neříkalas něco o barvě nebe?" zeptal se Peregrin, když se vrátil a uviděl sušící se látky.
"Bouřkové mraky jsou taky nebe," poučila ho čarodějka.

Obrázek uživatele Tchořin

Krásně se vine

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Filmově knižní směska. Prosím ciťtě se tímto mícháním uraženi dle vlastního uvážení.

Drabble: 

Ztěžka se mu dýchylo a pomalu rostoucí panika ze stran jeho společníků přikládala na jasně plápolající vatru jeho zoufalství. Ačkoli se díval okolo jak jen mohl, nikde nebylo ani stopy po nějakém záchytném bodě, jež by napověděl, kudy vede stará cesta napříč lesním královstvím. Chtě nechtě si musel trpasličí král přiznat, že jeho malá společnost sešla z vydlážděné pěšiny. Tma byla hmatatelná každým vousem i vlasem a přísahal by, že dusivá tíseň jež je obklopovala má i chuť. Chutnala jako vyhaslé pece and cítit byla po prázdnotě. Kdyby tak kousek nebe, aspoň jedna hvězdička zasvítila a ukázala, kudy se dát.

Pathetics - část 2

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Druhý drabblík z prostředí upířího gangu, který si říka Pathetics.

Drabble: 

Vyjedu na střechu, přistoupím k okraji a zadívám se na noční město. Tohle mě vždycky uklidňovalo. Všechna ta blikající světla, vítr ve vlasech. Ruch a shon obyčejných lidí, který se z výšky patnácti pater zdá tak vzdálený.
Bouchnutí dveří, letmo se ohlédnu. „Není to nic osobního. Prostě na něj občas nemám nervy.“
„Já vím,“ odpoví Deserve a postaví se vedle mě. Chvíli je ticho, plnými doušky nasávám ten nebeský klid.
„Nechápu, jak s ním můžeš vydržet,“ prohodím.
„Je otravnej, co?“ Tichý smích. „Naštěstí mám svý odsvědčený metody,“ mrkne na mě. Pousměju se, ale neptám se. Jejich postelový historky slyšet nepotřebuju.

Obrázek uživatele Voliéra

Čím může byt kousek nebe?

Fandom: 
Drabble: 

Co všechno se dá spatřit prťavým kouskem nebe? Pro mě, osobu mdlého rozumu, zavřenou v temné cele, je kousek modrošedé oblohy malým zázrakem, celým světem směstnaným do maličkého kousíčku ráje. Často přemýšlím, přestože člověk jako já toho prý není schopen, o tom, jestli bych si celého nebe, kdybych ho měl k disposici, vážil stejně, jako tohohle útržku. Koukal bych se na něj vůbec? Ne, vím to. Co bych dělal s celou oblohou? Zavíral bych se doma a zíral zkrze okno na podobný čtvereček, jaký mám tady. O tenhle kousek se nemusím s nikým dělit - nikdo jiný se na něj nedívá...

Závěrečná poznámka: 

Opravdu jsem netušila, kam tenhle svůj výtvor zařadit, takže jsem sáhla po uni Originální ;) Snad tedy nevadí.

Obrázek uživatele ioannina

A tak se v něm uhnízdil strach

Fandom: 
Drabble: 

„Erik Entwhistle,“ oznámil Mistr Mandaly.
Erik přistoupil ke kamenné obrubě. Nelíbilo se mu, že mistr Ayre neohlásil jeho element. Ale sotva se dotkl Mandaly rukou, uslyšel: „První stupeň Prázdnoty. Projdi na druhou stranu a přines odtud kámen.“
Holé stromy hrozily svými haluzemi jako les kostlivců. Erik zaváhal. Pak si vzpomněl na Danele. Přece se před ní neshodí.
Prokličkoval lesem mrtvolných stromů, prodral se na normální svět, lapl kámen prohřátý sluncem a než se škvíra mezi světy stačila zavřít, skočil zpět.
Nedopatřením se podíval nahoru.
A ztuhl.
Nebyl tam ani kousek nebe. Celou klenbu od obzoru k obzoru vyplňovala černá nicota.

Závěrečná poznámka: 

Opět pro Zanu, z téhož důvodu jako předtím.
A vřelé díky Tess za nevědomou inspiraci.

Obrázek uživatele Wee-wees

Kousek nekonečna

Úvodní poznámka: 

Možná budu tenhle fandom psát letos víckrát, jsem do toho filmu zamilovaná. Kdo ho neznáte, vřele doporučuju.

Drabble: 

Často sedává večer na parapetu okna, kouká na kousek nebe orámovaný jeho popraskaným rámem a snaží se představit si nekonečno. Nedaří se jí to; a když se snaží moc dlouho, objeví v sobě ozvěnu dávné sebedestruktivní touhy být s někým, kdo ji bude celou noc objímat – a ráno jí dá pár facek a řekne, že je úplně blbá.
Pak přijde Charlie, položí jí ruce na ramena a uvaří kakao.
V noci leží vedle něj, poslouchá klidný rytmus jeho dechu a rukama ohmatává vlídnou tmu. Mezi dlaněmi jí proklouzne kousek nekonečna a praskne jako mýdlová bublina, když se na něj usměje.

Závěrečná poznámka: 

Ech, tohle nějak nevyšlo, jak jsem chtěla. Nejsou ty věty moc šroubovaný? Zná vůbec někdo ten film? Dává to smysl, když někdo nezná ten film? Dává to smysl, když někdo zná ten film? Pomóc. *facepalm*

Nový domov

Drabble: 

Velké, červeně svítící slunce, se sklánělo k západu a muž s výraznými slovanskými rysy seděl na verandě domu s dítětem v náručí. Oba mlčky hleděli do krajiny která se pod nimi rozprostírala.
Holý kopec, který osadník zbavil stromů při stavbě domu, obtékala řeka, a za ní začínal nezvyklý les táhnoucí se daleko za obzor.
Muž věděl, že daleko na západě se rozrůstá hlavní město planety Haven, Nouveau Paris. Ale to stálo tisíc kilometrů daleko.
S něhou v očích políbil zlaté vlásky své dcery. Prvních pět let bylo velmi těžkých, ale tady, na cizí planetě, si vytvořil svůj malý kousek nebe.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Zamyšlení na balkóně

Úvodní poznámka: 

Dnes si náš hrdina trošku zafilozofuje.

Drabble: 

Pankrác uložil Zdirada ke spánku a vylezl na balkón. Rozhlédl se do dáli a uvědomil si, že okolí domu se od doby, kdy byl ve Zdirádkově věku, neuvěřitelně změnilo. Vznikl tam hypermarket, hobbymarket, opodál dokonce čtvrť mrakodrapů.
Náhle spočinul jeho zrak na nebi. Ten kousek nebe je stále stejný. Měsíc a hvězdy se tam objevují podle té samé nebeské mechaniky a září jako tehdy. Pravda, možná méně viditelně vinou většího světelného smogu.
Uvědomil si nicotnost lidského pinožení zde na zemském povrchu a vzpomněl si na Kanta, jeho hvězdné nebe a kategorický mravní imperativ. Vzal kbelík odpadků, popelnice volá, přízemnostem neunikneš.

Stránky

-A A +A