DMD č. 4. pro 4. 4. 2014. Téma: Cizí kůže

DMD č. 4. pro 4. 4. 2014. Téma: Cizí kůže

Někdy si říkám, jaké to je být ve vaší kůži. :-)

Téma pro 4. 4. 2014: Cizí kůže
Toto téma bude uzavřeno 4. 4. 2014 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Platné do: 
4. 4. 2014 v 23:59
Obrázek uživatele Ampér

Jak to vlastně bylo

Drabble: 

Na jezírku plaval můj zatoulaný míč.
„Princezno, já ti ho vrátím, chceš,“ zakvákalo cosi z rákosí.
No nazdar, žabák, velký, hnědý, ošklivý.

„Chtěla bych, vrať mi ho, prosím.“

„Ale něco za něco – za odměnu nechci nic jiného než to, že mě políbíš.“

Představa, že líbám žábu, sice vůbec příjemná není, ale snažím se přetvařovat.
„Dobrá, tak už mi ho přines.“

Pár žabích temp a míč už mám v ruce. Také žabáka na klíně.
„Teď, princezničko, splň svůj slib,“ ozvalo se skřehotavě.

Když to musí být… Políbím žabáka, a najednou je ze mne krásná zelená rosnička.
Konečně jsem ve své kůži.

Obrázek uživatele Rorico

Chápeme

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro taliu

Drabble: 

Jaké je to být v cizí kůži? A jaké je to nebýt ve své kůži?
Občas nejsme sami sebou a občas jsme až příliš sami sebou. Občas bychom rádi byli někým jiným, abychom ho pochopili.
Protože pochopení je tak důležité.
Bez pochopení to zkrátka nejde a když není pochopení, nemůžeme být pořádně vcítěni do druhého. A když se nemůžeme vcítit, nastává smutek. Smutek, který nemůže přejít, dokud druhého nepochopíme.
Protože pochopení je tak důležité.
Ale jak pochopit? Jak se vcítit?
Rádi bychom, tak moc bychom rádi Ale někdy milujeme i když nechápeme, protože chápeme/cítíme všechno ostatní co chápat lze.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Sid

Nejen tuleni rádi tulení

Úvodní poznámka: 

(někdy okolo roku 1900)

Drabble: 

Za nejvyššího přílivu uronit do moře sedm slz...
Stála po pás ve vodě a připadala si unaveně, jako by tržní hodnotu měla její kůže a ne cizí. Neplakala. Jen vlnám odevzdala pocit osamělosti a stesku, jindy hluboko pohřbený.
Jenže koho by to lákalo? Selkie masochistu?
Když se obracela k odchodu, málem do něj narazila. Oči měl tmavé a usměvavé. Hladily pohledem.
Ale jen do chvíle, než se Jessie vynořil zpoza útesu a zamával jeho kůží jako kapesníčkem. „Já věděl, Adlerová, že jako neuspokojená ženská zaválíš!“
Nahému muži věnoval hodnotící pohled, pak zářivý úsměv.
Ten delfínodlak v Řecku mu evidentně nestačil.

Závěrečná poznámka: 

Trocha informací o Selkies v angličtině ZDE

Obrázek uživatele may fowl

Ztracen

Fandom: 
Drabble: 

"Tichošlápku, jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" zašeptal James. Jeho vykulené oči vypadaly za brýlemi jako obří skleněnky.
"Ty se bojíš!" uchechtl se Sirius a Petrův nervózní smích zazněl jako ozvěna. "Neboj se, Náměsíčník by mě přeci neotrávil," zamrkal Sirius.
Lupin se nesmál a soustředěně odměrkou nabíral lektvar z kotlíku. Uprostřed jeho bledého čela visela vráska jako připomínka úplňku.
Podal Siriusovi páchnoucí džbánek. Sirius jej nonšalantně uchopil a jedním douškem vyprázdnil. Poté se pokusil stejně nonšalantně odpotácet na záchod. Ostatní Pobertové napjatě hypnotizovali dveře kabinky.
Po chvíli ven vyšla zelenooká zrzka a oslnivě se usmála.
"Jsi ztracen, Srabusi!"

pomalu a rozvážně

Úvodní poznámka: 

Kdo to neviděl, tomu to nic neřekne. Těm, co to viděli, to nejspíš řekne ještě míň.

Drabble: 

Beznaděj. Apatie. Nechuť k čemukoliv.
Cítila z něj všechno a nic, tak nečitelný a tak zřejmý. Rozhodla se v okamžiku, přijede za ním.

Telefon jí vypadl z bezvládné ruky na postel. Zírala do stropu. Vlasy měla poházené okolo své hlavy jak sluneční paprsky. Rámovaly její bledý obličej na kterém nebyla znát jediná stopa emocí.

Nesnášela cestování víc než co jiného, ale...

Už dlouho ho neviděla.

Bude si muset zabalit.

Trvalo jí to několik hodin. Každou svou knihu brala v potaz, žádná nemohla být opomenuta. Výběr nebyl jednoduchý a nakonec zacvakla dva plné kufry.

Před odchodem si natáhla světlé jelenicové rukavice.

Obrázek uživatele Runt

Múza

Fandom: 
Drabble: 

Má prvotina byla víceméně autobiografická, ať už jsem novinářům tvrdil cokoli. A pak konec. Nejdřív jsem to považoval za tvůrčí blok. Pak jsem si uvědomil, že je to horší. Tvořit jsem neuměl nikdy. Nedokázal jsem se vžít do role někoho jiného. Jak bych taky mohl? Nikdy jsem nikým jiným nebyl.
Zbývala jen jedna možnost. Trochu středověká, ale co mi zbývalo? Nevěřil jsem, že ta ženská opravdu existuje, dokud jsem nestál před ní. Na nic se nezeptala. Nejspíš o mně věděla víc než já. Múza. Sundala z háku za ní několik kožených přehozů s pár přísadami navíc. Přehozů z lidské kůže.

Obrázek uživatele Puma

Přeměna

Úvodní poznámka: 

Drabble na dvojdíl "A Canterlot Wedding" s mou oblíbenou záporačkou královnou Chrysalis.

Drabble: 

„Zdá se vám princezna Cadance ve své kůži? Mám dojem, že je něco špatně.“

„Ne, co by s ní mělo být? Bude překrásná nevěsta! Nebuď zase podezíravá Twilight a užívej si to! Vždyť se tvůj bráška žení!“
-------------
„Tento den bude perfektní, všichni se mi budou klanět a obdivovat mé šaty. A ani netuší, jaká je pravda.
Ach, kdyby věděli, tak by se začali bát. A až moje armády zaútočí, splní se mi sen a Equestrie bude má!“
--------------
„Ach, drahý můj, kde je ti jen konec? Jsem tu zavřená a samotná. Dnešek měl být perfektní a já měla být šťastnou nevěstou.“

Obrázek uživatele kopapaka

V mlze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není to sice originální fandom, ale nevěděl jsem, jaký použít...

Drabble: 

„Sakra.“

Dlažební kostky, toto novodobé prokletí Londýna, protivně klouzaly v mlžném oparu.

Blížil se večer a odbočit do zapadlejších uliček rozhodně nebyl dobrý nápad. Za osamělým chodcem se už počínaly plížit nezřetelné postavy, těžko říct, kdo z nich může být lupičem, kdo prostitutkou a kdo strážcem zákona.

Muž se s dalším zaklením zastavil. Dlažba sice klouzala, ale jen málokdy skrývala louže až po kotníky hluboké, tak jako zde. S dalším krokem se zapotácel, platil takto za minulou, prohýřenou noc a i další věci…

„Pane? Jste v pořádku?“
„Jsem v pořádku, opravdu, jen nejsem zrovna ve své kůži,“ opáčil Dr. Jekyll…

Obrázek uživatele Envy

Měnič

Fandom: 
Drabble: 

"Takže, ty jsi shapeshifter."
"Jo."
"Ty tedy zabíjíš lidi jejichž podobu pak bereš na sebe, jo?"
"Cože?! Ne!"
"A jak to, prosím tě, asi děláš?"
"Ne každý měnič musí zabíjet ty jejich podobu na sebe chce vzít, ono většinou stačí podívat se jim do očí, víte?"
"Fajn, takže teda berete na sebe podobu cizích, abyste mohli zabít někoho, ke komu mají oni přístup?"
"Erm, ani to ne. Proč by to někdo vůbec dělal?"
"Dobře, můžete nám tedy pane Shapeshiftere říct, proč na sebe berete podobu jiných?!"
Měnič se začne lehce červenat. "Víte, já chci taký být roztomilý a líbit se."

Závěrečná poznámka: 

A původně to mělo být docela jinak

Skryté půvaby čarodějnictví

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Harry a Hermiona jsou dospělí

Drabble: 

"COŽE jsi udělala?!" vykřikl Harry zhrozeně. "Jak jsi mohla?" "No vážně, docela snadno! Nech toho. Zabránila jsem válce." zlobila se Hermiona. Zůstal na ni zírat. "Porušila jsi nevímkolik zákonů o kouzelnickém utajení a nevměšování, uvědomuješ si to vůbec?" Vrhla na něj nasupený pohled. "Jistě! Jak jinak bych je mohla porušit správně?" "Správně jo?", zopakoval poněkud mdle. "Ono najednou existuje nějaký správný porušování pravidel? Odkdy?" Trochu se začervenala. "Od té doby, co si nikdo v kouzelnickém světě neuvědomuje, že použití atomovky na Ostrovech bychom nepřežili ani my!" "Ale stejně, ukrást hlavici v kůži Winstona Churchilla? Zbláznila ses?" Usmála se. "Kdepak! Uvidíš."

Závěrečná poznámka: 

Mnoholičný lektvar v rukou osoby znalé historie a lidské víry v různá znamení je trojnásob nebezpečná věc. I když...cesty Osudu jsou nevyzpytatelné, není-liž pravda? :)

Cítíš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První pokus. :)
Tuším asi 15+

Drabble: 

Zavřeš oči a necháš ostatní smysly, aby nad tebou převzaly moc.
Cítíš cizí kůži na své, vnímáš doteky, pohlazení.
Někdy si přeješ cítit víc. Silněji. Intenzivnější doteky. Méně něžné.
Chceš aby si s tebou dělal, co jen bude chtít a nebral žádné ohledy.
Chceš vnímat každým pórem svého těla to jeho. Cítit jeho vůni, slyšet jeho dech, poznat jeho teplo.
Slyšíš jeho šeptaná slova a přeješ si, abys je nikdy nezapomněla. Přeješ si uchovat tenhle okamžik.

Někdy si přeješ, aby sis tohle všechno jenom nepředstavovala.
Druhý den v práci se na něj díváš a víš, že sen zůstane jen snem.

Obrázek uživatele Bezzubka

Těsně vedle

Fandom: 
Drabble: 

Jo, tohle vím. Tohle je kontryhel, tohle je plicník lékařský. Mumlám si potichu, jak se přesouvám od jednoho poznávačkového obrázku k druhému. Když se dostanu k ptákům, moje sebevědomí klesne. Sakra, co je vrána a co havran? Zatvářím se značně zoufale a pomalu ze svého neúspěchu začínám být zničená. To byl blbej nápad se na tu olympiádu hlásit. Proč jsem to udělala? Pomalu v papírech pletu páté přes deváté a zaraduju se, když dojdu k poslednímu stolu, kde jednou z ukázek je několikacentimetrová hmyzí svlečka. Naštěstí už po odchodu neslyším tu nevěřícnou větu: „Vážně napsala, že to je svlečka vši?!“

Závěrečná poznámka: 

Ve skutečnosti tak hloupá samozřejmě nejsem, jen už jsem tenkrát byla vážně zoufalá, abych to stihla odevzdat včas, a začala jsem tam psát kraviny, no.

Obrázek uživatele Lyta

Občas to nedopadne

Fandom: 
Drabble: 

Nebylo to poprvé, co se Mulderovo vědomí ocitlo jinde. Nicméně, bylo to poprvé, co si to pamatoval. Den, kdy se probudil a zjistil, nejen že je žena, ale navíc Reyesová. Zatímco ta se probudila v jeho těle v posteli s jeho Scullyovou. Co ho však zarazilo bylo, že nyní, když už bylo vše v pořádku a věci se měly vrátit do starých kolejí, Scullyová se stále příliš bavila s Reyesovou. Přemýšlel, co se vlastně dělo, když nebyl úplně ve své kůži. Odpovědí mu byly sbalené kufry, Scullyové omluvný výraz a sklopený zrak agentky Reyesové, když ji potkal v chodbách FBI.

Obrázek uživatele Saya

Šťastný den?

Fandom: 
Drabble: 

Svou naprostou tupost a k dokonalosti dovedené umění vyhýbat se čemukoliv, co by mu v mozku mohlo zanechat nějakou stopu vědomostí, úspěšně tajil.
Jeho vrozený talent byl nadprůměrný.
Zkouškami prošel bez problémů.
Cestou domů mu taky přálo štěstí.
Pro svitek, který magií téměř zářil, se sehnul bez přemýšlení.
Doma roličku pergamenu opatrně rozbalil a zběžně prostudoval.
Hm, nápojový lístek. Asi. To druhé zaklínadlo nebude důležité.
„Horkou čokoládu,“ rozhodl se nález vyzkoušet.
Když ji usrkával, něco ho pozorovalo ze stínů.
S magickými předměty byste si neměli hrát, pokud jim nerozumíte.
A nesbírejte všechno, co se válí po ulicích.
Natož cizí pergameny.

Obrázek uživatele erebri

Nepříliš vyvedený plán

Fandom: 
Drabble: 

Vláda Asgardu se po nějakém čase projevila jak nesmírně nudná činnost. Předstírat, že je stárnoucí vládce, který nechal prince toulat se po Midgardu a obšťastňovat lidskou ženu, která projevila více intelektu než sám Thor; to vskutku byl nepříliš vyvedený plán.
Možná bylo na čase probudit Všeotce z jeho spánku a vrátit se k nějaké činnosti. Nečinost ho ubíjela.
Zhlédl se ve stříbrném zrcadle. Ne, tahle kůže mu vážně neslušela.
Možná bylo na čase vyzkoušet si být Thorem, na den, dva. Přeci jen, kdysi slíbil svému bratrovi, že Jane navštíví.
Odraz v zrcadle se změnil. Ano, tahle kůže byla mnohem lepší.

Závěrečná poznámka: 

Všichni jsme si to na konci Thora 2 řekli: Loki, you little shit! :)

Obrázek uživatele Quiquilla

V cizím těle

Fandom: 
Drabble: 

Už když byl malý, miloval auta a taky fotbal. Jako každý správný kluk. Lezl s kamarády po stromech a kalhoty měl prodřené na kolenou.
Jednou si takhle dokonce roztrhl novou sukni.
To ještě nevěděl, že kluci sukně nenosí.
A pak přišla škola. První školní den. Maminka mu na něj přichystala krásné nové šatičky.
V tu dobu už to věděl.
Pohádali se. Nechápala, co se mu nelíbí.
Neoblékl si je.
Avšak teprve s dospíváním přišlo skutečné peklo. Narostla mu prsa a dostal první měsíčky.
Ale ani tehdy neuměl ostatním vysvětlit, že uvnitř něj se skrývá Patrik. A že se nejmenuje Anežka.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Výhoda krátkých jmen

Úvodní poznámka: 

Scholastika prohání nejen manžela Lva, ale i synka Otíka.

Drabble: 

Otík pod máminým vedením provádí další grafomotorické cvičení. Obrázky pomalu, ale jistě nabývají žádaných podob.
"Tak je to už dobré a nakonec se pěkně podepiš. Ota Šuk. Hezky podepiš, to O je šišaté, to Š vygumuj a znovu."
"Mami, mě už to nebaví, stále a stále psát."
"To se nedá nic dělat, jen cvičení dělá mistra. Buď rád, že máš tak krátké jméno. Jako všichni chlapi v naší rodině. Jako holka bys byl Šuková, to je dvojnásobek písmenek. Vžij se do mé kůže. Vzpomeň si na mé jméno za svobodna. Měla jsem to mnohem těžší, když jsem byla Scholastika Kundeliusová."

Obrázek uživatele Dangerous

Malá mořská víla

Drabble: 

Christian ví, že by mu neměl být nablízku. Kráčel by mu však vstříc, i kdyby musel šlapat po ostří nožů. Ví, že svět by se nikdy neměl dovědět, co mu chce říci. Napíše mu však pár řádků, i když nadosmrti musí mlčet, jako by si jazyk vyřízl. Ví, že by ve svém těle neměl toužit po někom jemu podobném. Nevzdal by se však svého citu, i kdyby ho mořské vlny pohltily.
Christian píše. Kůži mu porůstají šupiny. Jako malá mořská víla se lehce oddává naději. Když se však doslechne o Edvardových zásnubách, příliš lehce se jako dívka rozplyne v pěnu.

Závěrečná poznámka: 

Christian je samozřejmě Hans Christian Andersen. Edvard je Edvard Collin, jeho přítel, jehož zasnoubení inspirovalo Andersena k napsání pohádkově autobiografické Malé mořské víly.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Desk Work

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedeme dál. Odpověď na Pistolníka.

Drabble: 

Další hlášení z mise. Bylo by fajn, kdyby jim to stačilo ústně. Ale ne. Musíte jim to hezky dopodrobna napsat a odeslat. Elektronicky. I v tištěné kopii. Ve dvou tištěných kopiích. Případně třech.
V texťáku – který mimochodem třikrát spadl – jsou dvě věty. Stručné. Byl by býval stačil seznam teroristů, co si díky mně už nevystřelí.
Ok, naleju si ještě jednu.
Kde jsem to...?
Aha. Byrokracie.
Krucinál. Jde mi to jak psovi pastva. Nějak měknu. Pár hodin v kůži úředníka, a cejtím se zhruba tak, jak by se Q cejtil dole na střelnici. Hm, Q.
Že bych ho pozval na skleničku?

Obrázek uživatele Stevko

Výkup

Úvodní poznámka: 

BJB, fakt ma nič nenapadlo.

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nešiel dole do dediny. Tam ti je teraz nejaký človek, čo kože vykupuje. A celkom dobre za to platí, tak či si mu tú kožu, čo máme pred kozubom nešiel predať.
- Jáj, ale však tá nie je naša, tá je cudzia.
- Hej? A čia? Však ju tu už hodne dlho máme.
- A vari si nepamätáš? Nejaký Nemec si ju tu nechal, že vraj ju v Amerike nejakému grizlymu zobral a nech mu ju postrážime, kým sa z Turecka vráti.

Obrázek uživatele Voliéra

Dneska nejsem ve své kůži

Fandom: 
Drabble: 

Šly jsme po cestě, která rozdělovala les. Bylo ticho. To bylo divné, uvážíme-li, že Riw nikdy předtím zticha nebyla. Tahle světlovláska a potichu? Žádné frkání, hulákání, nic? Protože jak má maličkost, tak modrovlasá Nin'daj jsme citlivé nelidské bytosti, všimly jsme si toho. Bohužel, ani jedna z nás se na to nemohla zeptat slovy - Nin - divoška a řeči Nebesčanů nerozuměla, zatímco já jsem byla indisponována skutečností, že jsem kočka. Otřela jsem se Riw aspoň o nohy, zatímco na ní Nin upírala tázavý čokopohled. Riw, obvykle s cítěním přirovnatelným pařezu, ucedila: "Co? Dneska prostě nejsem ve své kůži." A pak nás přepadli.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, ehm, já vím... Jenže už je na mě pozdě. Budiž mi odpuštěno, páč jsem totálně mrtvá.

Obrázek uživatele ioannina

Liber perditus

Fandom: 
Drabble: 

Otec Richard miloval knihy. Takže nikoho nemohlo překvapit, že využíval svého nového postavení celleraria k častým vizitacím klášterní knihovny. Tvrdíval, že se potřebuje na vlastní oči přesvědčit o stavu fondu, aby si spočítal, kolik má nechat vyrobit klihu, kůží a dřevěných destiček. Ale častokrát jen přejížděl prsty po hřbetech nových tisků, hladil kování starých rukopisů, tu a tam některou knihu vytáhl, náhodně otevřel... a z četby ho probral až zvon.
Dnes mu v rukou uvízla záhada.
Starobylý typ vazby s obalem. Ale kůže byla neznámá, cizokrajná, snad... šupinatá. Titul nečitelný.
Zpoza regálu vyběhl pobledlý bratr Hugh. „Tuto raději ne, otče!“

Obrázek uživatele Arengil

Stará ještěrka

Fandom: 
Drabble: 

Postel úzkostně zapraštěla a okno v podkroví rozrazil průvan. Nikdo ho nezavřel.

Nějak se dnes necítím ve své kůži... Moct ji tak vyměnit za novou... Jako ještěrka, co se hřeje tamhle na kameni. Svištět nad krajinou na volavčích křídlech, nebo si v prašné cestě valit kuličku. Zachřestím v trávě šupinatým ocáskem a drobotina se přede mnou rozprchne do podrostu. Pohoupám se v síti trav - šťastný luční koník - samé hop sem, hop tam, když se k ránu vracím souvratěmi.

Jen do své okoralé staré kůže se vracím nerada.

Opravdu mi není dobře, nevrle vraštím seschlé rty, ale pořád ještě nejsem mrtvá!

Neviditelný fandom: 

Svrchní textura

Úvodní poznámka: 

Jeden z Velkých Domů se rozhodl, že jeho prostituti budou mít na omak ještě svrchní kožní texturu, jako například růže, železo, dračí kůže a tak, aby poskytli zákazníkům něco nového. Samozřejmě jim s tím pomohli zkušení čarodějové.
Tak trochu asi 15 - 18+ a trochu perverzní.

Drabble: 

Jako samet, ta kůže je jako samet.
"Ach, ano, to je ono, víc ten zadeček vyšpul." Um, jo, to je nádhera. Ta rozmanitost. A tenhle chlapec je obzvláště talentovaný.
Včerejší dívka měla zase kůži jako dračí šupiny, tak hladké a přesto škrábající. A mrskala sebou jako divá. Určitě si o ni zase řeknu.
Ale teď, tento mladík... A jeho bratr, který na nás kouká z polštářů a hladí si penis... Také sem si ho pohladil, je jako plátky skořicovníku, dokonce jeho kůže na krku voní a chutná podobně.
"Pojď ke mně a líbej mi záda, tři se o mě."
Ráj!

Závěrečná poznámka: 

A Ran Cormallon či Dům Yangů ať si mě klidně žalují... :-)

Obrázek uživatele Tirik

Zázračný Stanislavský

Drabble: 

Tragéd planul nadšením.
"Aureolus," šeptal. "Zrádný otrok rozsápán medvědem!"
"Ani se neptám, kdo bude hrát otroka," pronesl satirik, "ale máme medvěda?"
"Nenahradil by ho principál? Je velký, silný, hladový, chlupatý..."
"Stejně ho radši zašijme do medvědí kůže."

Návštěvnost byla skvělá, i když do města dorazil cirkus. Principál trávil hodiny postáváním před medvědí klecí. Stanislavského metoda plnila divadelní hlediště a vyprazdňovala šapitó.

Při posledním představení překonal principál sám sebe. Zamručel, vztyčil se na zadní a začal tragédovi okusovat nos.
"Principále, neblázni, tohle v roli nemáš!" odstrčil ho tragéd.
Medvěd velmi věrohodně zařval.
"Principále?!"
Z medvědí klece se ozvalo: "Já jsem tady!!!"

Obrázek uživatele Keneu

Šatna

Fandom: 
Drabble: 

Šum a ruch. Spěšné oblékání. Jako bychom byli v běžné pozemské šatně po skončení divadelního představení. Jen oblékající se postavy jsou trochu větší a nesdělují si své dojmy a postřehy z uplynulých dvou tří hodin. Jejich myšlenky se upínají do budoucnosti. Upínají se k invazi.
Poslední opozdilci si z háčků berou převleky, s obtížemi se do nich soukají a nakonec si zapínají zip na čele.
Členové rodiny Slitheen z planety Raxacoricofallapatorius se ve svých maskovacích oblecích z lidské kůže chystají převzít vládu nad Velkou Británií a posléze nad celou Zemí. Co na tom, že u toho budou s prominutím prdět.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Polda a Polda

Empatie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Malé apatosaury má každý rád! A já děkuji svému múze :o)
Obrázek uživatele Urrsari

Podvedený

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm, ehm: slash! Takže, hm, PEGI 12 rokov? :D

Drabble: 

Keď to spravil, zahanbil sa. Áno, pomsta to bola sladká, ale s príchuťou zrady, šialeného smútku a výčitiek. Pozrel vedľa seba. Toho druhého to netrápilo, súdiac podľa úsmevu. Povzdychol si.
Pred očami sa mu mimovoľne zjavil On. Zamračil sa, odháňajúc ten obraz, ale zostával tam. Ten hlúpy úškrn, tie žiarivé oči, celé jeho... Zavrčal. Tá anjelská tvárička ho podrazila. Dočerta s Ním!
A predsa toho idiota videl, úplne naozajstného. Panebože. Skutočne Ho... napriek tomu, čo urobil...
Myšlienky mu zmätene prebleskovali mysľou. Neuveriteľné. Pochopil ten pocit ľútosti, ten pocit, že klamal. Miloval Ho, výlučne. Bol Jeho.
To vedľa bola cudzia kža.

Závěrečná poznámka: 

V mojej predstave je tým domnelým podvedeným Fíli (Kíli je tá anjelská tvárička), ale pohrajte sa s tým :D

Obrázek uživatele Lejdynka

Kožich

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm. Věnování aktivistkám? Varování majitelkám? Napadlo mě to v polospánku, což asi vysvětluje všechno.

Drabble: 

Vysoká světlovlasá dáma vyšla z luxusního obchodu a na ramenou se jí houpal nový norek. Pyšně se rozhlížela, vykračovala si krokem královny.
Ale najednou jí začalo být nepohodlně.
Zavrtěla se.
Límec kožichu se pohnul.
Zašimral ji na krku.
Zavrčel.
Vynořily se z něj stovky ostrých zoubků a zabořily se do masa.
Zaječela.
Kožich ji nesl tam, odkud přišla a systematicky jí vyhryzával maso a vysával tělní tekutiny.
Dveře se otevřely. Dovnitř vpadla už jen hromada chlupů a holá kůže.
Neporušená. Růžová. Jemná.
Majitel obchodu kožich pochválil a odnesl si kůži dozadu do dílny.
A obchod Kabelky - Norky vesele prosperoval dál.

Stránky

-A A +A