DMD č. 4. pro 4. 4. 2014. Téma: Cizí kůže

Z (manželského) života hmyzu

Drabble: 

"Můžeš mi říct, co má tohle znamenat?"
Pan Smerinthus zamával před očima své milenky svraštělou prázdnou svlečkou. Slečna Timandra s exotickým příjmením comae klopila oči i ocelli.
"Ta je moje."
Smerinthus se zamračil a cvakl kusadly.
"Koho si myslíš, že oblbneš? Lži a zase jenom lži. Že si do mého bytu taháš kdoví koho, už to je naprosto nemyslitelné. Ale že si tu ten někdo ještě nechá svlečku a ty se mi snažíš namluvit, že je tvoje? Drzost, nehorázná drzost! Kde tady vidíš redukovaný počet panožek, hm? Lhářko prolhaná!"
Slečna Timandra sklopila hlavu. Na tohle už nějak neměla co říct.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že tohle drabble bude chtít pro nebiology pár vysvětlivek :D

Smerinthus - rod lišajů (noční motýli). Například Smerinthus ocellatus je lišaj paví oko.
Timandra comae - vlnopásník šťovíkový, druh píďalky.
Ocelli - jednoduchá přídavná očka u hmyzu.
Svlečka - svlečená kůže.
Redukovaný počet panožek - vyskytuje se právě u píďalek a usvědčil slečnu Timandru ze lži :)

Obrázek uživatele Clarakarao

Kočičí život

Fandom: 
Drabble: 

Už to tady bylo zase. Znovu uvízl v morfologickém poli, kdy se jeho tělo rozhodovalo, co z něj nakonec bude. Vyhrálo to druhé. Nelíbilo se mu to. Tohle tělo nebylo vybaveno hustou srstí a byla mu zima. V téhle cizí kůži se mu prostě nelíbilo. Potřeboval se dostat domů a tak začal bouchat tlapou – rukou do okna. Neuměl používat kliku. Když mu Stařenka otevřela, vklouzl nahý muž rychle dovnitř a rovnou pod postel.
„Ale, ale…kdopak nám to přišel? Nedá si Silver trochu mléka? Určitě ano, že?“ řekla a položila již připravenou misku mléka před postel. Ta okamžitě zmizela ve tmě.

Obrázek uživatele Kumiko

Ven z klece, však....

Fandom: 
Drabble: 

Už jsou zase tady. Oni. Jako obvykle velice surově popadnou každého z nás, zkoušejí jak máme hustou srst, ty, kteří "projdou", pak strčí do velké klece na kolečkách. Ti už se pak nikdy nevrátí. Angelika říká, že je zase pouštějí do přírody, ale já jí nevěřím. Myslím si, že je to zase nějaké "veterinární vyšetření" nebo jak tomu říkají.
"To je ale čipera, ha ha."
"Ale vypadá dobře, černobílá kožešina je teď vzácná."
"Jo, chlapi, toho berem!"

"No miláčku, nemyslíš že mi ten kožich sluší?"
"Seš v něm nádherná, jako vždy."
"Je úžasný a navíc, černobílý lem se dneska nosí!"

Závěrečná poznámka: 

Ach, obávám se, že toto drabble je opravdu trochu bjb. Nu což.

P.S. Na nápad mě přivedla naše učitelka zeměpisu, když se náhodou při probírání Kanady zmínila o tom, že jsou tam také kožešinové farmy.

Prokletí

Úvodní poznámka: 

Kde hlavní hrdina málem zemře na odpornou smrt vystřízlivěním.

Drabble: 

Buch! Ozvala se dutá rána. Jakub spadl na zem s dvanacti promilema v krvi.
Kouká se z výšky na vlastní tělo. Říká si, že by tohle byl konec? Nemohouc se vrátit do vlastního těla. Vtom vycítí volné tělo. Nastěhuje se do těla o dobrých třicet let mladšího vstane a cítí se nějak divně, jako kdyby měl smrt na jazyku a uvědomí si hladinu alkoholu v krvi. Hladina nula mozek přestává fungovat nikde není vidět ani deci lihu na záchranu. Tu se objeví divná baba "tak co kletbička mládenečku líbí se ti"?
Jakub složí znamení "a co tobě babo, smrt, líbí"?

Obrázek uživatele Nildon

Navěky spolu

Fandom: 
Drabble: 

Je zvláštní být ve tvém těle, lásko. Přeji si, aby to bylo naopak, ale místo toho ses raději pelešil s tou krávou Sakurou, ale já ti odpouštím.
Nevrť se tak, z úplné kontroly těla a mysli neutečeš, i tvůj Sharingan je na to krátký.
Odedneška budeme navždy spolu. Stanu se ti oddanou a věrnou manželkou. Neboj, i pro mě je to poprvé. Nebude bolet, slibuji.
Pojď, konopný provaz se smyčkou už netrpělivě čeká, stane naším prstenem a stolička zpečetí nás svazek.
Miluji tě, že ty mě ne, to nevadí. Důležité je, že budeme spolu. Jedno tělo, jedna duše už navěky.

Obrázek uživatele Viviana Stellata

Pochybná slasht

Úvodní poznámka: 

Varování: slashová noční můra!

Drabble: 

Marry měla chuť brečet, ale nemohla. Proč si jen ten iSkin pořizovala?
"Ocitněte se v těle svého oblíbeného hrdiny! Zažijete nepoznané!"
Nepoznané, jasně.
Ne že by na mladém těle Draca Malfoye bylo něco špatného. Naopak. I když ho nemohla ovlivňovat, mohla se kochat hebkostí bledé kůže, která teď byla i její kůží, jenže...
Blbá spolubydla! Ta mrcha v Marryině přístroji vyměnila originální knihu za jednu z jejích povídek. Vždycky Marryinu slashovou fanfikci nesnášela, blbka!

"Prožijte si v bezpečné (ale reálné) simulaci pocity svých hrdinů!"

V Marryině zorném poli se objevil Harry Potter, v ruce Nimbus 2000 s násadou potřenou vazelínou.

Závěrečná poznámka: 

Asi jsem si rejpla, doufám, že jestli se ukážu na srazu, přerazí o mě někdo koště. :D Ale musela jsem to napsat. Pro Sovu! Pro čest a slávu! Pro holojupky A vůbec!

Obrázek uživatele Bilkis

Já, Bratr

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zrovna podruhé čtu tuto úžasnou trilogii. A musím říct, že si tohle téma o něco takového doslova a do písmene říká.

Drabble: 

Někdy jsem se dívala na moje město a toužila po něčem neuchopitelném, vzdáleném, něčem, kde nečekala žádná poselství, žádní návštěvníci a dvořané.

Toužila jsem po minulosti. Po starém dřevěném městě, které pro mě vyrobil můj otec, po vůni kouře v kuchyni a po laskavé náruči chůvy, která mě vychovala. Občas jsem se cítila ve vlastním těle tak cizí! Tak strašně prázdná! Ani Ki nemohl zaplašit tuhle bolest, ten stesk po mém dětství.

Zvláštní, jak neskutečně to teď zní. Moje dětství… Vlastně nebylo úplně moje. Bylo mého Bratra.

Já. Bratr. Dvojice, která si nikdy nepohlédla do očí. A přesto jedna bytost.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, pro znalé je podle mě souvislost jasná, pro neznalé - Tamír byla od narození ukrytá v podobě svého Bratra, kterého kvůli tomu zabili, a jmenovala se Tobin. Když prožijete 15 let jako chlapec, někdy vám asi ženská kůže může přijít cizí...

Obrázek uživatele Owes

Fanoušův vztahový repelent

Úvodní poznámka: 

Naturalistické.

Drabble: 

Dělat taxikáře podnapilým kamarádům může být sranda.
Projíždíte noční Prahou, smějete se zoufalcům, kteří musejí jet noční sockou... Z repráků se valí Katy Perry... Když chcete vytvořit dojem nespoutané jízdy kabrioletem, stáhnete všechna okýnka a minimálně jednomu člověku vyletí z ruky cheesburger...
Má to však i své stinné stránky.
Permanentní podestýlka z mastných obalů a plechovek od piva, vajgly naplněná palubní přihrádka, poblité zadní sedačky...
Možná si Albert neměl na to rande půjčovat zrovna moje auto.
„Fuj, co to je? To je něčí zrohovatělá kůže?“
„Promiň, to bude asi z Fanoušova palce.“
„To myslíš vážně?“
„Jo.“
Kateřinu už víckrát neviděl.

Kde se stala chyba?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Aneb BJB :-)

Drabble: 

Stojí před zrcadlem a prohlíží si v něm svůj odraz. Zlaté lokny mu rámují hladce oholený obličej, zuby jako perly, alabastrová pleť, pěstěné ruce... jen ten tmavý Nebelvírský hábit nějak do celé vizáže nezapadá. Zpoza ramene mu vykoukne Harry a zamyšleně si promne bradu. Poté se zamračeně podrbe na hlavě a nesouhlasně mlaskne.

Muž vedle něj znovu přeměří svůj odraz a také se zamračí. Nelibost se mu zračí ve tváři. Prohrábne vlasy ledabyle prsty, nakloní hlavu ke straně, znovu se přeměří a nakrčí koutek úst než promluví:
"Já ti nevím kámo, ale nejsem si úplně jistej, že takhle vypadá Snape."

Stařena

Fandom: 
Drabble: 

Uměla vyčinit kůže nejlíp v celém kmeni. Žádná jiná ji nepředčila. Znala tajné triky jak kterou kůži máčet, mízdřit, čím činit a jak měkčit. Byla na to patřičně hrdá, i když jí s postupujícím věkem šlo vše pomaleji. Ale stále byla nejlepší.
Při požáru chatrče přišla o všechny kůže i nástroje. Přistěhovala se k synově rodině, aby si užila zaslouženého odpočinku.
Po měsíci začala chodit nahá, nanejvýš se občas se halila do hrubých dek. Tvrdila, že ty mizerně vydělané kůže jiných žen nedokáže na těle snést.
Snacha jen kroutila hlavou nad stařeninými rozmary. Pochopila ji až o čtvrt století později.

Kamufláž

Fandom: 
Drabble: 

„No len sa nevzpieraj, hneď tam budeme,“ neznámy hlas k nemu prehováral.
„Si ty ale krásna, statná ovečka,“ čiesi ruky ho pohladili a pridržali, keď sa pokúsil protestovať.
„Mrška jedna, ešteže sme ti zviazali nohy, vyzerá to, že máš sily za troch.“

„Vrŕŕŕŕŕŕŕŕŕ,“ to bolo všetko, čo z neho v tej chvíli vyšlo. To, a ešte zopár bobkov, ale v tom momente si to neuvedomoval.Naozaj sa bál.
„Pri všetkých rohatých, sľubujem, že už sa nikdy neprezlečiem do ovčieho rúcha,“ zaprisahával sa ako sa blížili k bitúnku.
„Asi to nebol jeden z mojich najlepších nápadov,“hútal, keď uvidel bielu budovu.

Obrázek uživatele Suzanne

V kůži, která se mi líbí

Drabble: 

„Kdybych byla ve tvé kůži, taky bych byla v klidu!“ zaječela na něj.

Pohádali se, strašně.

Spát, zapomenout. Zdály se jí divné, tíživé sny o cizích kůžích…

Po takových večerech se špatně probouzí. Hlava bolí, tělo taky. A ty záda, au. To byl Martinův problém, polykal ibuprofeny jako lentilky.

Zvedla se z postele a podívala se na své ruce. Do háje! Pohled do zrcadla – a je to jasné. Jeho tvář, vlasy, oči. Je v jeho těle! Nevyděsilo ji to tak, jak čekala. Věděla, že je to pouze dočasné. Trest.

Včera si o to koledovali.

Ale teď potřebuje ibuprofen. Nebo dva.

Obrázek uživatele Wendyses

Výmluvy

Fandom: 
Drabble: 

Bolí mě hlava.
A byl jsem u zubaře, nesmím polykat.
Je mi těžko po té dobré večeři, cos uvařil.
Zítra brzo vstávám. A potřeboval bych si sednout.
Uslyší nás sousedi.
Včera to nestačilo?
Potřebuji dočíst kapitolu.
Vážně? I po tak smutném filmu?
Neměl by ses tak moc namáhat.
Ten tvůj problém přejde.
Mazlení nestačí? Pojď se tulit.
Necítím se ve své kůži.

To si pak člověk pomyslí, že se znovu a znovu ocitl v kůži někoho jiného. V nějaké cizí kůži nějakého heterosexuála, který má doma manželku. I když je pravda, že sukně občas nosí oba. Když na to přijde…

Odlišná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu morbidní liščí příběh. Přísahám, že nápad přišel úplně nezávisle na ostatních textících.

Drabble: 

Jako malá byla Ragnhild Revenová kvůli svému vzhledu dost nešťastná.
Proč zrovna ona musí vypadat úplně jinak než všichni kolem?
Připadala si ošklivá. Rodiče ji utěšovali, že je hezká, později zjišťovala, že se líbí i jiným. Ale jejím ideálem byla fotografie tety Ingrid, její dlouhé, plavé, skoro bílé vlasy.
Až jednou ji rodiče vzali do světa. Potkali i příslušníky svého druhu, máma tvrdila, že jsou to vzdálení příbuzní. Všichni byli podobní Ragnhildě.
Ale uviděla i něco jiného. Lidi s kožešinami, jaké měli - její příbuzní.
A maminka jí konečně vysvětlila, kam zmizela teta Ingrid.
Být stříbrnou liškou není zas taková výhra.

Závěrečná poznámka: 

Jednou jsem se dočetla o farmě polárních lišek na Sibiři, kde se vyskytovala i jedna normální zrzavá liška, zřejmě nějaká mutace. Tak něco podobného je Ragnhilda.

Obrázek uživatele kytka

Ospalé poledne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom je román Daphné du Maurier. Hrdinka se ocitá obrazně v cizí kůži a prožívá mimořádné léto.

Drabble: 

Polední slunce zaklelo všechno do chvějivého horkého ticha, jakoby se na chvíli zastavil čas. I ptáci umlkli a klímali ukryti ve větvích. Donu pomalu přemáhala malátnost. S přivřenýma očima pozorovala ústřičníky brouzdající se v bahně jako v tekutém zlatě, volavka schovala ospale hlavu pod křídlo. Ozval se lelek, nad hladinu vyskočila ryba. Stromy v zátoce se naklonily blíž a objaly ji ve své náruči.
A pak si vzpomněla na tu druhou Donu, která právě odpočívala pod baldachýnem v dusné navronské ložnici, na znuděnou, povrchní ženu, která neměla ani potuchy o téhle zátoce, a zatoužila se nikdy do starého života nevrátit.

Obrázek uživatele Gwendolína

Noční služba

Fandom: 
Drabble: 

Noční les kolem ní je plný zvuků.
Všechny je vnímá svým citlivým sluchem.
Pozoruje. Čeká.
Neslyšně letí.
Krouží.
Potom se usadí na nízké větvi a tiše zahouká.
Otočí hlavou.
Načechrá peří.
Její velké žluté oči spatří drobný pohyb na zemi.
Chtěla by lovit, ale má jiný úkol.
Hlídá.

Bábi Zlopočasná ve své posteli otevře oči a protáhne se. Pečlivě uloží cedulku s nápisem: JÁ NEJSEM MRTVÁ do šuplete pro pozdější použití.
S bolestivým křupnutím pochopí, že lidský krk není schopen otočení o 270 stupňů, potlačí chuť na čerstvou vypasenou myš a s povzdechem usoudí, že příště zkusí raději zase zajíce.

Obrázek uživatele Ampér

Jak to vlastně bylo

Fandom: 
Drabble: 

Na jezírku plaval můj zatoulaný míč.
„Princezno, já ti ho vrátím, chceš,“ zakvákalo cosi z rákosí.
No nazdar, žabák, velký, hnědý, ošklivý.

„Chtěla bych, vrať mi ho, prosím.“

„Ale něco za něco – za odměnu nechci nic jiného než to, že mě políbíš.“

Představa, že líbám žábu, sice vůbec příjemná není, ale snažím se přetvařovat.
„Dobrá, tak už mi ho přines.“

Pár žabích temp a míč už mám v ruce. Také žabáka na klíně.
„Teď, princezničko, splň svůj slib,“ ozvalo se skřehotavě.

Když to musí být… Políbím žabáka, a najednou je ze mne krásná zelená rosnička.
Konečně jsem ve své kůži.

Obrázek uživatele King Kong

Být IN

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky jsem je obdivovala. Tu blyštivou nádheru, tu krásu co na sobě nosí. Jak jim každý detail přesně sedne. A samozřejmě se za nimi všichni otáčí. Někteří dokonce skáčou a obdivně ječí.
A co ty fajnofky dělají? Svlékají se a staré odhazují. Některé fifleny dokonce každých 14 dní.
Já co? Pořád stejná růžová. Je pěkná, praktická, ale není prostě IN. Ani ten slimák o mě pohledem nezavadí.
Stejnou barvu měla, co pamatuji i prabábi. A netrápila se tím. Ale já nechci být jako prabábi.

Přes lesní mýtinu kráčel zamilovaný pár. Muž se zastavil.
„Lenko, podívej. Žížala ve svlečené hadí kůži!“

Obrázek uživatele Dede

Jak chutná sebelítost

Drabble: 

„Jak můžeš říct, že chápeš? Ty! S normálním jménem a úspěšným životem. Opustil tě muž, a co? Aspoň to udělal až potom, co jste vychovali děti. Můj táta se nikdy neobtěžoval. Ostatně, máma taky ne. Dala mi debilní jméno, nazvala mě chybou svého mládí a vypařila se. Artuš. Dlouhej, hubenej, neschopnej. Jediný, co opravdu umím, je stříhat vlasy. Bábina mě prosí, abych si doved domů holku, aby si sousedi nemysleli, že jsem teplej. Přijdou, když jim slíbím novej účes. Seru na to. Ještě pořád si myslíš, že mi rozumíš?“
Přikývla jsem. A hodila mu do obličeje ten dort. Sebelítost zabíjí.

Obrázek uživatele Jacomo

Pozdě

Drabble: 

Podle kalendáře už se blíží jaro, ale tady na severu Kanady by to hádal málokdo. Ledový vítr mě bodá do tváře jak tisíce jehel. Nohy se i se sněžnicemi boří do hlubokého sněhu, který tlapy mých psů nezvládají udusat. Ale je to dobrý, vzdálenost mezi mnou a tím cizím chlápkem se začíná prodlužovat.
„Stůj!“ přinese ke mně vítr první slovo, ta další už nerozeznám.
Pod saněmi se ozve zapraskání. Další. A další.
K protějšímu břehu zbývá tak jedna, jedna a půl míle.
Když se spolu s nákladem propadám pod led, už vím, že ukrást ty cizí kůže nebyl dobrý nápad.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kterým fandom nic neříká: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%A1_vydra
Jako malá jsem ty knížky milovala :-)

Obrázek uživatele Aveva

Lov

Fandom: 
Drabble: 

Pach strachu. Pach krve. Pach smrti.
Slyšelas praskání větví, když se hnali kolem.
Teď stojí před tebou.
Pach potu. Pach násilí. Pach vítězství.
Musíš.
Odříkat slova.
Žádost o smíření.
Smíření za strastiplný běh.
Za bolest.
Za strach.
Za zápas.
Za smrtící ránu.
Provedeš kouzla.
Zlé abys odvrátila.
Pomstu uložila k spánku.
Abys mu vysvětlila.
Aby pochopil.
Byl pánem lesa.
Důstojným. Hrdým. Mocným.
Teď sytí hladové. Dává jim naději. Vítězství nad ním povzbuzuje pýchu.
Rozdělí maso, stáhnou z něho kůži.
Ta, hřejivá a měkká, až letos zase přijde tuhá zima, poskytne záštitu a teplem, které zdrží, snad někomu zachrání i život.

Obrázek uživatele Dee

Vymáčknout!

Fandom: 
Drabble: 

Kassandra se odmítla vzdát své blonďaté schránky a o dva týdny později se nakrucovala před nočním stolkem.
"Navlhčit, navlhčit," broukala si sama pro sebe a s občasným blýsknutím úsměvu na sebe plácala litry hydratační a zkrášlující kosmetiky. Už zase přemýšlela o nějaké té zplošťující operaci, protože i Rose byla na její vkus trochu moc buclatá.
Pohůnek jí ochotně namáčel tamponek v ošetřující bázi a pudroval jí nosík.
Kassandra se najednou zarazila a zazírala na sebe do zrcadla velice zblízka. Byl tam... malý, červený puntík, přímo uprostřed čela! Kassandra zavřískla.
"V mém věku se mi aspoň už nedělalo akné! Vymáčknout, vymáčknout!"

Obrázek uživatele Kaisa

Šmouhy toho, co nemůže se stát

Úvodní poznámka: 

Vyptávat se lidí, jaké je to cestovat po kůžích, se mi zdá strašné. Narnie je hodně tolerantní, ale jsou věci, co v potaz nebere. A tak jsem si jen představila situaci, že kromě svého nepořádku v hlavě mám ještě něčí cizí...

Drabble: 

Něco divného se každé ráno děje,
k apokalypse náš svět nejspíš spěje,
jsou strašná ta churavá rána,
kdy cizí postel mnou je stlána,
kdy cizí city v srdci nosím,
kdy o návrat snažně zoufale prosím.
Nemám ráda cizí těla – o tom žádná,
jsou neforemná, beztvará, prostě vadná,
mají svoje vlastní priority, sny a touhy,
obličej s akné, po něm šminek šmouhy.
Není nic lepšího než být sám sebou,
když vlastní neurony hýbou tebou,
když cítíš svojí atypickou silnou vůni,
když v tvém pokoji polokrysa si trůní,
když nejsi jednoduše zlato dokonale ryzí,
ale ta kůže je pouze tvoje – nikoliv cizí.

Závěrečná poznámka: 

Raději ne, co vy na to?

Obrázek uživatele Profesor

Ekdyze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak je v kůži diplomanta s migrénou?
Skoro jako hrdinovi mého dnešního drabble v té jeho.

Drabble: 

Nejdřív je ti těžko jako po dobrém obědě, takže si toho nevšímáš. Krunýř je ti trochu těsný v pase a občas v něm lupne, ale na to jsi zvyklý. Nejsi už žádný mladík.
Jenomže pak je ti těžko čím dál tím častěji. Nakonec ti připadá, jako kdybys měl v žaludku kameny. V krunýři ti lupe, vrže a skřípá, až si připadáš jako housle, na které hraje vodní proud.
Potom už se nemůžeš ani hnout. Je ti těsno, špatně a zle. Vnější kůže je ti malá. Jakoby snad ani nebyla tvoje. Drtí tě, skřípá. Puká.

Další svlékání máš zdárně za sebou.

Obrázek uživatele Ginger

Navíc

Úvodní poznámka: 

Varování: některé žaludky tohle možná nestráví.

Drabble: 

Sklo kolem dokola. Její jemná kůže.
Nemá srst, prý by to vypadalo hloupě. Nedali jí ani piliny, jen misku živin.
Je mi jí líto. Ona prý není důležitá. Já jsem důležité. Pěstují mne. Chodí se dívat, zapisují. Byli tu i od novin. Byli jsme společně v televizi. Jsme pokrok, jsme úspěšný experiment.
Jednou nás rozdělí. Bojím se, že to nepřežije, strašně se bojím.
Nemyslím si, že bych bylo skutečně podstatné. Vždyť určitě mohou žít i beze mne a mně podobných. Jen vnímání by měli trochu jiné. Zdá se mi, že to s tou estetikou přehánějí.
Jsem ucho na hřbetě myši.

Obrázek uživatele Aries

Konverzace v kavárně

Úvodní poznámka: 

A už je to tady, vokno a tudíž bjb. To brzo teda :-(

Drabble: 

„Pořád máš trápení s tou chatou?“
„Pořád. Cítím se tam příšerně. Asi ji co nejdřív prodám.“
„A nezkoušela jsi toho senzibila, co doporučovala Helena? Tvrdila tak přesvědčivě, že to není šarlatán.“
Přítelkyně se zakabonila: „Ani nemluv, jsem vzteky bez sebe, když si vzpomenu, jak jsem té potvoře naletěla. Já hloupá se za tím chlapem vláčím až do Lysolaj! Než jsem stačila něco říct, sprostě mě vyhodil!“
„To snad ne?“
„Nechtěl nic slyšet, jen štěknul, ať koukám vypadnout.Tohle Heleně nedaruju, schválně mě poslat za takovým hulvátem.“
Dáma rozhořčeně odložila šálek, až to cinklo, a upravila si límec z liščí kožešiny.

Obrázek uživatele Šmelda

Pro kůži na trh

Drabble: 

Lovec s oštěpem v ruce se plíží buší a netuší. Netuší jak dopadne. Loví levharta, ale nemusí ho najít.
Neví jak to dopadne, kdyby ho našel. Zaskočí šelmu nepřipravenou?
Hop, šťouch, chcíp.
To těžko.
Bude to souboj. Co zvítězí?
Rozum, lstivost, vytrvalost, paže, cvik a klacek?
Nebo zuby, drápy, instinkty, a další drápy?
Neví jak to dopadne, klidně může dnes umřít. Možná ale zvítězí, odnese si pár jizev, drahocennou skvrnitou kůži a pověst hrdiny.
O pár tisíc kilometrů dál si patnáctiletá turistka zajde do Primarku a za pár euro si koupí pekelně hnusnou mikinu s leopardím potiskem.
Kde je spravedlnost?

Obrázek uživatele L.P.Hans

Záměna

Fandom: 
Drabble: 

Všechno začalo v baru. Se svojí partou si vyhlédnuli chlápka, ve fajnovém ohozu a s očividně nabitou prkenicí, co popíjel martini. Přidat mu něco extra do další sklenice už nebyl zase takový problém. Vytáhli ho ven zadním vchodem a dali mu co proto. Ukázalo se sice, že chlápek toho sice zrovna moc neměl, ale Franta si vzal aspoň oblek. Kráčel domů jako nový člověk, když v tom se mu zatmělo před očima.
Když se probral, ležel připoutaný na ocelovém stole.
„Hej, fízlové, nečekejte, že vám něco řeknu.“
Ze stínu se vyloupl muž s motýlkem.
„Ne pane Bonde, očekávám, že zemřete.“

Obrázek uživatele Mia

Perfektní plán

Drabble: 

"Kůže z hřímala, jo, tu tam máme... takže je to hotový," usoudila havraspárská šesťačka spokojeně nad blátivě zeleným obsahem svého kotlíku a přesunula pohled k nervózně vyhlížející spolužačce z Nebelvíru, která nikdy v lektvarech nevynikala. Protože kdyby ano, nikdy by do svého skvělého plánu druhou dívku nezasvětila. "Máš něco jejího?"
Světlovláska přikývla a vylovila z hábitu lahvičku s dlouhým, lehce zvlněným tmavým vlasem. "Bude to fungovat?"
"Si piš, Theo. Bude z tebe McKayová, teda Andersenová, jedna báseň. Ani její děti to neprokouknou, natož její drahý manžílek."
"Sybille, já se mu ale nechci starat o děti, já s ním chci spát!"

Obrázek uživatele Innes

Konečné řešení

Drabble: 

„Jak to, že se nemůžu zaregistrovat,“ vztekal se Allay.
Úředník za přepážkou jen podrážděně krčil rameny. „Prostě nemůžete. Nejste v tabulkách. Nemáte číslo. Nemůžu vás přiřadit k žádné existující skupině. Leda tak vytvořit skupinu novou.“
„Takže se jen musím zapsat jako nový druh.“
„Počkat počkat, vy se jako nový druh zapsat nemůžete, to by pak chtěl každý. To první musíte být objeven a až tak po dvaceti letech bádání budete uznán. “
„Aha,“ řekl Allay - hadí démon, vysál úředníka a oblékl si jeho kůži. Ač cizí, padla mu jako ulitá. Obsadil úředníkovo místo a usmál se.
„Tohle bude legrace,“ zasyčel tiše.

Stránky

-A A +A