Ha! Tančit chceš s námi, ty mrzký smrtelníku,
ký stvořil nás perem, a duši spolkl vmžiku?
*
Krásná jsem byla, než zošklivil's mi zradu,
A dýkou poranil! Já nechtěla, než žít!
Snad příčinou nejsem hrdého Maura pádu!
Však zoufale bloudím, a nenacházím klid!
Já nikdy nebyl nenávistný a žalný!
Nu, dobře, semtam jsem zabil lidí pár...
Což můžu za to, že, v uchu lektvar kalný,
senilní staroch si nechal dánský cár?
*
Tu stíny hrrrrr! Vpřed! A v obavách a hrůze,
kvílely vzteky, a zdupaly svět v prach.
Shakespeare, sic spící, přec' zalitoval tuze,
že vdechl život všem vrahům ve svých hrách.