Budeč

Fiktivní (no, my víme své) svět české kouzelnické školy. Bližší info na stránkách Budečské společnosti

Obrázek uživatele neviathiel

Deformace

Přístupnost: od 15 let
Shrnutí: Příběhy obvykle končí rozuzlením. Pro některé protagonisty však ještě dlouho pokračují dál.
Prohlášení: Tato povídka se odehrává ve sdíleném světě, jehož jsem spoluautorem.
Poznámka: Tato povídka se zároveň účastní Klišé Binga v kategorii "noční můry".
Poděkování: Nic netušící Danae za inspiraci. Doktorovi za neocenitelný betaread a zajímavé nápady. Aries za první čtení, betaread a nekonečnou trpělivost ve fázi, kdy byla povídka ještě naprosto nepoužitelná. Aries i Doktorovi za vypárání hromady zbytečných scén.

Obrázek uživatele ef77

Čeřenův zvon 1

Povídka se odehrává v mém rodném kraji, pověst o zvonu skutečně existuje. Ačkoli jsou reálie skutečné, postavy v povídce jsou ZCELA fiktivní a jejich podobnost s osobami žijícími i nežijícími je náhodná a neúmyslná (nerada bych na rodné hroudě dostala na ústa, kdyby sem někdo zabloudil :o))).
Předpokládám celkem čtyři kapitoly, zbývající se budu snažit dodat co nejdříve.
Varování: násilí, 12+

Obrázek uživatele neviathiel

Kterak pršely židle

Fandom: Budeč, Vyšehrad
Přístupnost: absolutně všem, kdo zrovna u monitoru nesvačí, nepijí ani nekouří
Souhrn: Pršet může v podstatě cokoliv, žábami počínaje a židlemi konče!
Poznámka: Za námět, nápady a průběžný betaread děkuji Aries a doufám, že se budete při čtení bavit stejně dobře, jako já při psaní.

Obrázek uživatele neviathiel

Kolotoč

Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Léto 1995. Vrbenského mladší sestra Darja se s rodinou vrací z návštěvy v Čechách. Malý výlet do Vídně se zakrátko změní v noční můru...
Poznámka: Za první čtení děkuji Aries a za betaread Rye. Povídka se účastní Klišé bingo v kategorii "různé plynutí času".
Darja se poprvé objevuje v povídce Světlo na konci. Tento příběh se odehrává o tři čtvrtě roku dřív.
Obří řetízák v Prátru
Myší orchestr

Obrázek uživatele Danae

Vlkodlak na kraji města 5

Obdarovaný: 
Urrsari
Fandom: 

Moji zlatí a trpěliví čtenáři, je to konečně tady. Za to obrovské zpoždění by měl být omluvný úvod delší než celá povídka, ale o to asi nikdo moc nestojí. Takže přejdeme rovnou k děkovačce:
Děkuji Urrsari za neuvěřitelnou trpělivost, s kterou na dokončení svého dárku k Vánocům čekala rok a půl. Děkuji neviathiel za povzbuzující popichování, které vyvrcholilo báječným betareadem se záblesky synchronicity. Díky za zapůjčení Karla V.! Děkuji Doktorovi za jeho krásné první čtení. Děkuji zakladatelce a všem členkám a členům občanského sdružení „Zachraňme českého vlkodlaka“ za jejich něžnou iniciativu a že nade mnou ještě nezlomili hůl. Děkuji všem sosačkám, které mi mou povinnost nepřestávaly připomínat.
Děkuji všem, kdo se k téhle povídce ještě vrátí. Jste úžasní.

Hudební inspirací bylo mimo jiné Raised by Wolves od U2. Text s povídkou příliš nesouvisí, zato duch písně s ní souzní absolutně.

Raised by wolves. Stronger than fear.
If I open my eyes, you disappear.
Obrázek uživatele neviathiel

Světlo na konci

Obrázek uživatele Aries

Po půlnoci

Úvodní poznámka: 

Nejdřív jsem si říkala, že vlastně nevím, co bych sem dala, ale nakonec myslím, že tohle sice není nic světoborného, ale svým způsobem je to reprezentativní, protože se tam Lada potkala s Evženem. Tak to bude pro Arengil ;)

Drabble: 

Lada počtvrté netrpělivě zabušila na odřené dveře.
Konečně se otevřely a teprve v tu chvíli jí došlo, že návštěva po půlnoci přichází velmi nevhod.
Evžen Vulpes se tvářil tak, že slabší povaha by okamžitě vzala nohy na ramena.
Lada se odradit nenechala.
„Fakt to spěchá.“
„Hoří?“ zavrčel, ale pustil ji dovnitř. Křísnutím rozsvítil lampu.
„Jetřich Pohorský,“ vychrlila.
Okamžitě ztuhl. Rozmrzelost vystřídala soustředěná ostražitost.
Dovtípila se hned, že je na správné adrese. Ačkoliv jí však už dvakrát pomohl, tentokrát to snadné nebude.
Chce-li zjistit co nejvíc, ale prozradit co nejméně, musí našlapovat zlehýnka. Po špetkách naklánět rameno vah na svou stranu.

Závěrečná poznámka: 

bylo to na téma Nohy na ramenou

Obrázek uživatele Arengil

Kříž s kocourem

Úvodní poznámka: 

Když už jsem u těch koček... :)

Drabble: 

"Máte? To jsem rád. Nemohl jsem ho nikde najít."

"Válel se na prádelníku, pane řediteli."

"Dobře, dobře. Teď mi ho podržte, ano?"

"Jistě, pane."

"Tááák, ještě trošku výš... tam - to je přesně ono," zavrtěl se Kukaň a spustil svrchní hábit k zemi.

"Hřeje?"

"A jak!"

"Takže nemám budit vašeho léčitele...?" ujistil se sekretář.

"Ne, ne, ne! Kocour mi úplně postačí, děkuji vám."

"Nechal jsem vám ho vyprat. ...S odpuštěním, hrozně páchl," troufl si Šašecí.

"Jste laskav," odpověděl škrobeně ředitel, "ale už se nezdržujte..."

"...konvalinkovým mýdlem," dodal Olién Šašecí ještě ve dveřích, než ho ředitel, přes své stižení ischiasem, trefil pantoflí.

Závěrečná poznámka: 

Možná to není to nejlepší, co se mi letos urodilo v hlavě, ale citová vazba by tam byla.

Loučík. :)

Obrázek uživatele Aries

Konec případu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ závěr seriálu na téma Třináctý život není.
Věnováno všem příznivcům Lady, Evžena a spol s poděkováním za zájem a milé komentáře.
Navazuje na Hop nebo trop

Drabble: 

„Vy jste to dokázala!“
Žena zářila. Napůl nevěřícný napůl triumfální úsměv ji úplně změnil. Místo zlomené trosky sebevědomá dáma.
„Odměnu si rozhodně zasloužíte, nebýt vás, nevím, co bych si počala. Mohu se tedy spolehnout, že mě ten mizera už nikdy nebude obtěžovat?“
„Můžete,“ přikývla Lada unaveně. „Má taky pořádné máslo na hlavě.“
„Taky? Chcete mi snad něco vyčítat? Vraťte tu lahvičku a zmizte.“
Výčitek by mohla být celá záplava. Má však povinnost loyality ke svým klientům.
Lada se okamžik dívala do tvrdých lačných očí.
Potom roztříštila nádobku s elixírem mládí o dlaždice.
Odešla beze slova.
Nejvyšší čas jít se opít.

Závěrečná poznámka: 

KONEC
Obrázek uživatele Aries

Hop nebo trop

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Po půlnoci

Drabble: 

Nepočítala s útokem a žádný se ani nekonal. Zato výmluvy, zapírání, strojený výsměch a předstíraný hněv, toho se jí dostalo až až.
Jetřich se před ní tyčil v celé své vraní kráse. Okázale dával najevo, že se zatím baví, ale brzy ztratí trpělivost.
Vsadila všechno na jednu kartu. Evžen nebyl zrovna sdílný. Nedal jí žádnou záruku, žádný doklad, nic písemně, jen své slovo, že stačí zmínit jeho jméno a Jetřich rázem zkrotne. Pokud lhal, její snaha vyjde naprázdno. Klientce už nepomůže nic.
Tak to zkusila.
Téměř ji oslnila rudá aura nepříčetné nenávisti.
Vzápětí držela v ruce křišťálovou lahvičku s lektvarem.

Závěrečná poznámka: 

Příště Konec případu

Obrázek uživatele Aries

Po půlnoci

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Bídníka

Drabble: 

Lada počtvrté netrpělivě zabušila na odřené dveře.
Konečně se otevřely a teprve v tu chvíli jí došlo, že návštěva po půlnoci přichází velmi nevhod.
Evžen Vulpes se tvářil tak, že slabší povaha by okamžitě vzala nohy na ramena.
Lada se odradit nenechala.
„Fakt to spěchá.“
„Hoří?“ zavrčel, ale pustil ji dovnitř. Křísnutím rozsvítil lampu.
„Jetřich Pohorský,“ vychrlila.
Okamžitě ztuhl. Rozmrzelost vystřídala soustředěná ostražitost.
Dovtípila se hned, že je na správné adrese. Ačkoliv jí však už dvakrát pomohl, tentokrát to snadné nebude.
Chce-li zjistit co nejvíc, ale prozradit co nejméně, musí našlapovat zlehýnka. Po špetkách naklánět rameno vah na svou stranu.

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé fandomu: jelikož povídka je fanfiction a už není moc prostoru, tak rovnou prozradím, že Lada zjistila, že hledaný vyděrač žil před několika lety v Lysolajích a od jistého skandálu je oficiálně nezvěstný. Evžen skutečně má informace i další možnosti, které Lada potřebuje, otázka je, jestli se bude chtít podělit.
Příště Hop nebo trop

Obrázek uživatele Arengil

Vrány prý mají třináct životů

Úvodní poznámka: 

Promiň, Aries, bylo to silnější než já... (Prosím, nezabíjej mě!)
Vypůjčila jsem si totiž Evžena na komorní fanfikci, volně navazující (jako alternativní budoucnost) na Černou sanitku.

Drabble: 

Evžen měl neklidné spaní... O vranách se třinácti životy, za každý z nichž slyšel odbít hodiny. Před třináctkou se ale zastavily.

Ten sen mu nešel z hlavy. Že by Jetřich zlomil jeho kletbu, nebylo moc pravděpodobné. Ale jako by se něco mělo semlít...
Možná bylo načase zkontrolovat skrýš.

Evžen to vzal zahradami. Proměnil se už ve skoku přes poslední plot. Zakormidloval ohonem a měkce se zabořil do mechu.

Když dorazil k místu, bylo už pozdě.
"Ptáček uletěl," duněl kámen v bývalé skrýši, puklý kletbou. ...Pravděpodobně kletbou.

Ale vypálený flek v borůvčí mluvil jinak. Pro třináctý život vrány si přišel fajrmón.

Závěrečná poznámka: 

Kdyby k drabbleti mohl být obrázek, byla by to tarotová třináctka.

Obrázek uživatele Aries

Bídník

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Trefu

Drabble: 

Rok 1992. Vinohradské divadlo, premiéra muzikálu Bídníci.

Břetislav Sojka se zájmem sleduje představení. Vedle sebe má volné místo.
Jiří Korn (na jevišti): Hlava mazaná, terno pro podnik,
Objeví se Lada, proklouzne nepozorovaně kolem uvaděčky. Přisedne na prázdné sedadlo.
Břetislav (pohoršeně šeptá): Jdete pozdě.
Jiří Korn (na jevišti): podnikne to, co by nikdo nepodnik,
Lada (vzrušeně): Musím s vámi okamžitě mluvit.
Divák za nimi: Pst!
Břetislav: Chováte se velmi nevhodně.
Jiří Korn (na jevišti): Malér nedělá z malejch rozepří,
Lada: Poslyšte, jde o ten případ. Hraju o čas!
Divák za nimi: Pst!
Břetislav (rozzlobeně): Pojďte prosím ven.
Opouštějí hlediště, uvaděčka opět nic nezaznamená.
Jiří Korn (na jevišti): bakšiš bude, pámbu dejž.

Foyer.

Břetislav (podrážděně): Tak co máte na srdci tak zásadního, že to nepočká do konce představení?
Lada (překotně): Svoje konexe na Vyšehradě v tuhle dobu využít nemůžu. Čekat taky ne. Vy přece máte takový šikovný archiv se vším možným. Nutně potřebuju jakoukoliv špínu na jednoho mizeru animaga. Ideálně pravdu, i když to by asi bylo až příliš krásné.V horším případě aspoň použitelnou pomluvu. V nejhorším případě cokoliv, co mi umožní hledat jinde. Identifikační znak mám.
Břetislav (rezignovaně): Zacházíte příliš daleko.Ale budiž.

Sbor (tlumeně): Hlava mazaná, to je kapitál

Závěrečná poznámka: 

Text kurzívou je citát z české verze libreta od Zdeňka Borovce. Omlouvám se tímto zneužitému Jiřímu Kornovi a ano, já vím, že Bídníci zde neznamená bídáci, ale já to tady tak beru, a ano, vím, že je to tak trochu švindl, nebude-li to uznáno, hádat se nebudu, ale aspoň jsem to zkusila a lepší to nebude.
Příště Po půlnoci

Obrázek uživatele Aries

Trefa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vrána se vznáší nad tichou ulicí.
Třináct. Třináct těch lahviček bylo, on to dobře ví. Omlazovací elixír. Osobně se postaral o nejdůležitější přísadu. Krev mladých panen. Ať si lišák říká, co chce, dělal svou práci. Nezabíjel. Jeho úkolem bylo jen sledovat a mlčet.
Pozoroval i ji, neviděn, maskován jako vždycky. Kupovala ten elixír. Prodávala ho dál. Poslední lahvičku si schovala pro sebe.
Že ji potkal zrovna v době, kdy nevěděl kudy kam po vší té odporné hrůze, to bylo pekelné štěstí.
Teď má třináctou lahvičku on.

Z temného stínu vylétl kámen.
Vrána poplašeně odlétá.
Černá pírka se snášejí na dlažbu.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Bídník

Matka a dcera

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Aries

Drabble: 

Kdysi jsem míval i ženu. Poprvé jsme se potkali v lese za úplňku. Byla neskutečně krásná. Kdybych věřil na víly, řekl bych, že musí být jedna z nich.
Péči o dítě nesla velice těžce. Nesmírně ji deptala přirozená kojenecká nezralost. Když byl Barborce rok, malou mi nechala a utekla.
Barborka je překrásné chytré dítě. Ve škole ji nejdřív všichni chválili. Teď se jí, myslím, trochu bojí. Nedávno žáci na pracovní výchově dostali sazeničky, o které se měli starat. O několik týdnů později pak měli sklízet úrodu. Ale záhonky, o které se starala moje dcera, přinesly plody už na druhý den.

Obrázek uživatele se.id

Kolikrát vstoupíš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zase pro Aries

Drabble: 

Poprvé s pýchou. Odře se na kost.
Podruhé s mečem. Ostří se ztupí.
Potřetí se psy. Stopu však ztratí.
Po čtvrté s rohem. Zvuk v mlze zmizí.
Po páté s dýkou. V prstech ji zlomíš.
Po šesté s touhou. Na prach tě spálí.
Po sedmé s bázní. Kroky tvé sváže.
Po osmé s pokorou. Život ti spasí.
Po deváté s darem. Krví ho splatíš.
Po desáté s láskou. Co dáš, to se vrátí.

Jedenáctou cenou je odevzdání,
dvanáctou služba.
Dvanáctkrát když vstoupíš, sám sebe ztratíš,
sám sebe nalezneš.
Víckrát odejít nesmíš. A kdyby, nevracej se, poutníku.
Vstoupíš-li po třinácté,
zemřeš.

Závěrečná poznámka: 

Vlastním fandomem je taková jedna romance

Obrázek uživatele Rya

Vodní hrátky

Úvodní poznámka: 

Pro Aries

Drabble: 

Neměl je rád, oni neměli rádi jeho; kluka, který vyrostl mezi lidmi pojídajícími – považte – vlaštovky.
Neměl chuť vykládat zhýčkaným čarodějnickým učňům o hladovění. A už vůbec neměl chuť před nimi cokoliv předvádět.
Jenže mu nic jiného nezbývalo.
„Začněte, Matyáši,“ zavelel profesor Vidor.
Ponořil ruce do misky. Kouzlo ho strhlo. Příjemný chlad, hra kapek. Voda se poddávala obratným prstům. Vymodeloval mlžný květ, duhovou fontánu, stříbřitou lišku poslal jako poděkování za povzbudivý úsměv spolužačce.
Dvanáct živoucích zázraků. A třináctý: vodní šíp, který se prudce rozprskl ve Vráťově úšklebku.
Třída se rozesmála.
„Potřebujete zpevnit prsty, Matyáši,“ řekl profesor Vidor suše. „Nebo možná nervy.“

Obrázek uživatele Aries

Pátrání: první zjištění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drable pro ave a Julii
Navazuje na Jak banální

Drabble: 

V noci černá, ve dne průhledná… Tohle Lada uměla skvěle. Nenápadně splývala se zavřenou trafikou a poočku sledovala, jak klientka křečovitě zarývá prsty do kabelky předstírajíc, že studuje noční jízdní řád.
Jinak to nešlo. Proradný milenec se představil jako Lumír Čára, ta husa mu na to skočila a jelikož se opravdu nikdo nejmenuje jako postavy z populárního čarodějnického komiksu, nezbylo než počkat, až si přijde pro další splátku, a pověsit se mu na paty.
Tady je. Fešák, černovlasý, vysoký… Už to zatemnění mozku chápe.
Hrábl po kabelce.
Lada vyrazila jako stín.
Za rohem nikdo.
Jen vrána vzlétla nad temnou ulici.

Závěrečná poznámka: 

Příště
Trefa

Obrázek uživatele Aries

Jak banální

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Pochybnosti

Drabble: 

Čekala, kdy to přijde. Kdy ta nakrátko ostříhaná blondýnka v dlouhých černých šatech vzhlédne od svého notýsku a zatváří se výsměšně… V tu chvíli jednání skončí.
Lada však dávala najevo jen pozorný zájem: „Seznámila jste se s jistým mužem. A?“
„Co asi?“ Všechna hořkost se vlila do toho výkřiku. „Byl okouzlující. Zkrátka ideální milenec. Mladší než já, ale na tom mi nezáleželo. Jenže ráno jsem zjistila, že je pryč. Žádný vzkaz. Bohužel si však odnesl něco mého. Od té doby se občas ozve a já…“
Lada chápavě přikývla: „Jasné. Takže to hlavní. Kdo to je a co na vás má?“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aveva

Boubínské kořeny

Fandom: 
Drabble: 

První noc nemá nově příchozí právo na světlo.
Každý tak celou noc sedí na tvrdé pryčně, zírá před sebe a štípá se do hřbetu ruky.
Každý je vinen.
Každý si ve vlahém pachu tlejícího listí předříkává, co měl udělat jinak.
Každý se bojí usnout.
Říká se, že spánek mezi Boubínskými kořeny vás změní. Prorostou vám prý do hlavy a i když se probudíte, už nikdy nebudete sami sebou.
Nejpozději nad ránem, zmožen beznadějí, usne každý. A když se probudí, zjistí, že fámy byly jenom fámy. Je stejný jako před usnutím.
Teprve potom pro něj začne to peklo, které si zaslouží.

Obrázek uživatele ef77

Mlýn v Těchobuzi

Úvodní poznámka: 

Drze jsem si dovolila přidat i Budeč, pověst je opět místní.

Drabble: 

Mlynář v Těchobuzi věřil v právo silnějšího. Tím byl on. Mleče dřel z kůže, mlelo se ve dne v noci, o nedělích i svátcích. Zatímco bohatým mlynář podlézal, z chudáků vyrazil poslední grošík. Z namletého ukrádal. Na koně bral bič. Na čeleď občas taky. Služebná dřela v domě a ještě musela chodit ovce pást.
Dokud si neuvědomila, že i ona má svoje práva.
Dokud se nezadívala na mlýn s vroucím přáním, aby se i s mlynářem do země propadl.
Dokud se to nestalo.
Místo mlýna je hluboká tůň.
Pasačka je v Budči. Tak obrovský potenciál tam neviděli už hodně dlouho.

Obrázek uživatele Aries

Pochybnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Stálou zákaznici

Drabble: 

Opět bezesná noc.
Hlava třeští, ale víčka ne a ne se udržet sevřená. Zmuchlaná deka studí potem. Přitom jako by se zmítala na řeřavém uhlí.
Zatáhne závěsy před výsměchem měsíce. Vyloví poslední lahvičku uspávadla. Ani ten lektvar už nepomáhá. Tělo zmalátní, avšak strach neusíná.
Co bude zítra? Co potom? Už nemá co dát… Skutečně by prozradil… tamto?
A pak… kořeny na Boubíně?
Co kdyby se přece jen svěřila té slečně? Břetislav Sojka je serióznost sama, nedoporučil by nedůvěryhodnou osobu. Dokázala by ji zbavit toho proradného hajzla? Chtěla by jí vůbec pomoct, kdyby tušila…?
Neuváže si na krk o vyděrače víc?

Závěrečná poznámka: 

Snad je tam to téma poznat
Příště Jak banální

Obrázek uživatele Aries

Opravdová pravda o netopýrech

Úvodní poznámka: 

je to bjb a ne že ne

Drabble: 

Všimli jste si, kolik tu letos poletuje netopýrů?
A taky jste slyšeli, že v netopýry se promění studenti propadlí ze zaříkání a zaklínadel? A věříte tomu?
Já jsem moc nevěřila, jenže můj táta říká, že jeden nikdy neví.
Proto vám teď povím, jak je to doopravdy.
Jednoho netopýrka jsem si totiž schválně chytila. Myslela jsem nejdřív, že kdybych ho zakousla, převtělil by se zas v člověka.
Ale nakonec jsem si ho nechala. Bydlí teď se mnou v chatce a už můžu odpřisáhnout, že to převtělení je jen pověra.
Zaklínadla totiž umí, jako když bičem mrská.

Pro Vlaštovčí orákulum
Radka Vulpesová

Obrázek uživatele Julie

Paragraf osm

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když nevíte coby, vražte tam golemátko!
Varování: obsahuje stopové množství MASHe a Módního pekla.

Drabble: 

Matyáš se domníval, že se golemátku bude na vojně líbit. Tvrdému režimu i respektu k autoritám bylo geneticky uzpůsobeno. Kamenem úrazu se však stal kolektiv vrsteníků. Stalo se předmětem ostrakizace, a to – zejména díky intelektuálně založenému vojínu Bedřichovi – doslova.
Poučeno populární kulturou, pokusilo se nejdříve uniknout z armády pomocí nošení ženských šatů. Avšak jako každá žena nekonfekčních rozměrů brzy zjistilo, že nemá co na sebe. Polyesterový krabicoidní hábit rezolutně odmítalo. Záhy však našlo jiné řešení. Rozhodlo se sníst džíp.
K Matyášovi se záležitost dostala až v okamžiku, kdy v sobě mělo skoro polovinu toho krámu. Okamžitě se rozhodl experiment ukončit.

Obrázek uživatele Aries

Stálá zákaznice

Fandom: 
Drabble: 

Poprvé přišla pečlivě upravená, v kašmírovém kabátě. Jednala chladně a věcně. Závratnou sumu za překrásné magické šachy z 18. století shrábla do kabelky jako nezajímavé smetí.
Podruhé přinesla jasnovidné zrcadlo. Nestihla se nalíčit, možná spěchala.
Jednoho večera prodala kompletní šperkovnici. Ruce se jí nezvladatelně třásly.
Přišla ještě mnohokrát. Ošuntělá, zplihlé vlasy.
Přestrašeně šeplavý hlas.
Naposledy položila na pult drobounké zlaté srdíčko. Jako by jí rozloučení s tou cetkou mělo srdce utrhnout.
Břetislav Sojka koupi lítostivě odmítl.
Zoufale se rozplakala: „Nic jiného už nemám…“
„Když dovolíte, madame, představím vám jednu přítelkyni. Troufám si hádat, že vám pomůže mnohem lépe než já.“

Závěrečná poznámka: 

Břetislav Sojka je majitel starožitnictví v čarodějnické čtvrti na Starém městě. Zmíněná přítelkyně je Lada Durmanová, která se už letos objevila tady a tady.
Příště Pochybnosti

Obrázek uživatele Arengil

Znovu na stopě

Úvodní poznámka: 

Drabble volně navazuje na Hodinu síly, která zas nevalně navazuje na Šerou brázdu.

Drabble: 

Zpočátku chodila na bubenečské nádraží skoro každý týden. Potom každý měsíc. Ale pan Zababa už se neukázal...

Chodila tam pořád. Tedy aspoň tu a tam. Co kdyby! Ačkoli do Troji to odtamtud byla pěkná zacházka.

Jenže pak teta umřela a Elze se tam už nechtělo. Trauma se taky nějak zapouzdřilo.

Až po letech a spíš omylem zabrousila k výloze hračkářství, aby v odrazu skla zkontrolovala svůj nový účes. Ten si pořídila k nové práci na Vyšehradě.

Cosi ji přimělo přeostřit pohled. Hranaté brýle a do čtverce zastřižená bradka prodavače U krále železnic.

Chlad zalil ochromené útroby...

Dávno zapouzdřená jizva praskla.

Obrázek uživatele Aries

Noc v lese

Úvodní poznámka: 

Mám nějakou ponurou náladu.

Drabble: 

Odhodil zbytečnou přítěž lidského těla a potají se vyplížil do nočního lesa.
Bezměsíčná noc voněla nespoutanou svobodou. Šelest a praskot, pachy a vůně, měkký mech pod tlapkami, roztančené stíny, všechno hovořilo jasnou a zřetelnou řečí, všechno lákalo za dobrodružstvím.
Za ní.
Zachytil její nezaměnitelnou vůni a každá žilka v jeho těle se rozehrála nadšeným vzrušením.
Nedočkavě se rozběhl.
Hnala se mu radostně vstříc.
Netušili, že kdosi dychtí ukojit sžíravý hlad, palčivou touhu po další oběti.
Zvětřil stopu liščí magie.
Černočerné oči se lačně zaleskly, z obnažených přeostrých tesáků skanula slina.
Zákeřná šelma se hrozivě a vytrvale blížila neslyšným krokem démona.

Závěrečná poznámka: 

Kdyby někoho zajímalo, jak to dopadlo, tak špatně.

Obrázek uživatele se.id

Seminář volného kouzlení pro první ročník

Drabble: 

„Tak ukažte,“ vyzve profesor Pasr Filipa.
Hrstka písku pod vztaženou dlaní. Pár tónu, ostýchavých, ale jasných. Zrníčka zrudnou. Pak je Filip prudkým pohybem pošle proti dveřím.
Teda, skončily by na dveřích, kdyby jim profesor nenastavil předloktí. Všechna čest, ani nezasykl.
„Na co je to dobré?“
„Hlavně proti třeťákům,“ vyhrkne Filip upřímně.
„Vtipkuje,“ zachraňuju situaci.
Pozdvižený obočí mě upozorní, že můj pokus byl zaznamenanej a odmítnutej.
„To víte, pane profesore, jsme přirozený oběti.“
Přejede skeptickejma očima moje krátký tělo. Filipovo ne, vzhled neprozrazuje značně pochybnej původ.
„Buďte s tím opatrní! Kdyby se nedali odradit, přijďte za mnou,“ zabručí. „Vy přirozené oběti!“

Obrázek uživatele Aries

Pohřeb

Úvodní poznámka: 

Já vím, že to téma je tam velmi vachrlatě, a dojemně a úpěnlivě vzhlížím k drahým hodnotitelkám.
Závěr seriálu, navazuje na Úklid

Drabble: 

Řehoř měl okázalý pohřeb.
Nechyběly kouzelně tklivé hlásky zpěváčků ani řečník velebící jeho příkladný život.
Evžen ho neměl rád. Popravdě ho nemohl vystát, což bylo vzájemné.
Vždycky tu však býval.
Ozvěna jeho hlasu, hlučného, pokaždé zbytečně svárlivého, se ještě chvěje na nárožích. Zamračený pohled jako by stále pátral po nepravostech hodných pokárání.
Patřil sem jako omšelé ploty a roztřepané jiřiny, jako ten nešťastný potok.
S jeho smrtí se cosi zlomilo.
Čas ostře poskočil. Vlastní mládí se propadlo do minulosti.
Mlčky opustili hřbitov.
Evžen vsunul zkřehlé prsty do Xéniiny dlaně. Její ruka příjemně hřála.
Usmáli se na sebe.
A šli domů.

Závěrečná poznámka: 

KONEC

Stránky

-A A +A