Shrek

Lokál pochybné kvality osvětlovalo jen pár dohasínajících svic.
Na dně korbelu zbývaly poslední kapky patoku, o kterém by řekl, že chutná jako kočičí chcanky, ale nerad pálil do vlastních řad.
A nikde jinde se nedomlouvaly kšefty tak dobře jako tady.

Sledoval, jak vstoupila impozantně vyhlížející tmavá dáma.
Barmanka Doris ji okamžitě sevřela v objetí a do ruky jí vtiskla tmavou láhev bez štítku.

"Proč U otráveného jablka? " tázala se návštěvnice.
"Měli jsme tu nepěknou aféru, se zlou královnou a jedem v jablku," odpověděla Doris.
Španělka Jackie mlaskla ústy a pozvedla láhev. "Měla se držet klasiky, v chlastu je to osvědčené."

Taková ostuda! Velký, silný a statečný milovník, s těmi nejostřejšími drápy a nejhebčím kožichem na světě, a prochází se tu jako ta nejtoulavější, nejzablešenější, bezprizorní kočka! Mám já to vůbec zapotřebí. A ty boty pekelně tlačí. Oh, ubohý amigo, kam jsi to dopracoval...

Olé! Cíl na obzoru!

"Vrrrrrrrrň vrrrrrrrrň rrrrrrrrrrrr, panáčku, nehledáš malé chlupaté povyražení na večer, na pomazlení"? zavrní o dva tóny výše, a udělá ten trik s očima.

Oběť se nepřekvapivě začne rozplývat nad roztomilou sladkou čičinkou a že prý si ji vezme domů, a dostane dobroučkou konzervičku a -

Pak Kocour ve ŠPATNÝCH botách skopne lodičky, a zaútočí.

V posledních dnech můžeme sledovat velký exodus kouzelníků, čarodějnic a hlavně všelijakých magických stvoření ze země lorda Farqaada. Důvodem je nově vyhlášený zákaz magie v jakékoliv formě.
„Magie je nepřirozená. Proto jsem ji postavil mimo zákon,“ vyjádřil se lord Farquaad. „Nicméně jsem rozumný muž, ochotný dát každému šanci. A ne jednu! Je-li někdo usvědčen z užívání magie je nejprve napomenut, poté pokutován a teprve při třetím je provinilec internován ve speciálním převýchovném táboře. Tam už ho takových zlozvyků, jako je užívání magie, zbavíme.“
„Lord Farquaad je idiot,“ nechal se slyšet nejmenovaný zlobr, jehož bažina se stala cílem velké části prchajících.

Kocourova smutná očka se rozšiřovala a jihla a jihla. Všichni se octli v přímé palbě jeho pohledu, a ti zkušení rychle odvrátili zrak.
Chramst!
Dračice si uvědomila, co udělala, zpanikařila, ale po chvíli dávení se jí podařilo oslintaného a mírně ohořelého kocoura vyplivnout.
Stydlivě zabručela něco oslovi do ucha.
"Drahoušku, víš přece, že normální tvorové nejsou tak trvanliví jako naše dětičky. No hlavně že to dobře dopadlo," poplácal ji oslík něžně po pařátku. "Příště už budeš vědět, že si na toho troubu máš dát pozor."
Otočil se k naštvanému kocourovi: "No co, byl jsi k sežrání, tak co se divíš?"

„Fakt nevim, k čemu nám to bude. Akorát mne z toho bolej kopyta."
„Nefrfněj pořád. Je to stará zlobří tradice. Zavedl ji Plivník První řečený Mlat."
„Nojo nojo, to jsou furt nějaký historky, příběhy a pohádky... Já tomu řikam zbytečná námaha pro nic."
„Tak hele, ty malej šedivej krátkonohej vosle, když si se sem vetřel, tak já jsem taky nebyl nadšenej. Ale postupně jsem si na tebe zvyknul a respektuju tě. Takže teď bys zase na oplátku ty mohl projevit nějakej respekt mně!"
„Nojo pořád, dyť už mlčim. Můžu si aspoň broukat? Ale kdo to kdy slyšel, klátit stromy zmijí?!?"