Staré řecké báje a pověsti

Obrázek uživatele gleti

Před polibkem

Úvodní poznámka: 

původně napsáno na téma Bestiář

Drabble: 

Lord Voldemort – pravým jménem Thomas Rojvol Raddle – hlavní padouch. Je to beznosý holohlavý psychopat. Chce kouzelníky nadřadit mudlům, proto usiluje o život Harryho Pottera, hlavního klaďase.

Dolores Umbridgeová – zaměstnankyně ministerstva, dosazená do Bradavic, později ředitelka školy, zlá zákeřná baba, s úsměvem vám bodne nůž do zad. Ráda nosí růžové oblečení.

Smrtijedi – banda prominentních kouzelníků, následovníků Voldemorta, kteří zneužívají svou moc a postavení, aby ovládli kouzelnickou společnost. Neštítí se mučení ani vražd.

Kalliopé byla v půlce seznamu, když k ní do pracovny vtrhla Thaleia.
„Už máš hotové poznámky?“ spustila, „pospěš si, Joanne za hodinu vstává, a ještě si musíme dohodnout děj.“

Závěrečná poznámka: 

Kalliopé – múza epického básnictví
Thaleia – múza veselého básnictví a komedie

Obrázek uživatele gleti

Kterak se zrodila noční můra kritiků

Drabble: 

Bylo, nebylo v zemi tak vzdálené, že ji lidská noha nenavštívila, se nachází zahrada. V té žijí sličné panny a švarní jinoši, kteří polibky probouzejí v umělcích fantazii. Však běda, druh druha nesmí pocelovat.

Jednou se zrodila láska v srdci urostlého mládence k dívce spanilé. I ulehli spolu. Děva nerozvážná svěřila se přítelkyni drahé a ta rovněž podlehla náruči milého. Další nerozumní je následovali.

Zdálo se, že poklesky bez efektů zůstaly. Leč nebylo tomu tak. Koho provinilí políbili, ten pouze užité nápady kopíroval. Tak vznikla mnohá klišé.

Ty ale nezoufej, lide tvořivý! Jen co ctnost obnovena bude, gejzír nápadů vytryskne.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že se pohádka líbila. Pokud jde o múzy mužského pohlaví (múzáky?), vím že se v mytologii nevyskytují, ale předpokládám, že by pro mnohé byl jejich polibek lákavější.

Plán cesty

Úvodní poznámka: 

Vrátíme se na Ithaku, tentokrát trošku na lehčí notu.

Drabble: 

Dny a měsíce ubíhaly, a Odysseův život se pomalu vracel tam, odkud byl před dvaceti lety násilím vyrvaný. Penelopé, Telemachos, celá Ithaka, to vše ho brzy zatáhlo do nekončícího kolotoče povinností vládce. Noční můry a děsy se rychle vytratily.

Jediné, co zbývalo, jediný osten, byla nevyslovená výčitka. Znal Penelopé a věděl, že ona by se nikdy nezeptala, ale přece jen, vrátit se domů až po deseti letech od dobytí Tróje? Přemýšlel, vzpomínal, snažil se vybavit si všechny detaily, a nakonec sepsal to, co prožil, včetně nákresu svého putování.

Když ho Penelopé ukázal, smutně se pousmála a nazvala ho bloudivým smolařem.

Závěrečná poznámka: 

Podívejte se na mapu a posuďte sami:

Trója (západní pobřeží Turecka), Pojídači lotosů (jižní Tunis), Polyfémos (pod Sicílií), Aiolos, král větrů (u Tunisu, odtud rovnou na Ithaku, a pak zase hezky zpátky), Laistrygóni (sever Tunisu), Kirké (Baleáry), Sirény (pobřeží Sardinie), Skylla a Charybdis (Messinská úžina), Héliova stáda (Malta), Kalypsó (zpět na Baleáry), Fajákové (Sardinie), Ithaka (u západního pobřeží Řecka)

Sice to nebyl kruh, ale bludný byl dost.

První noc

Fandom: 
Drabble: 

Probudil se náhle, uprostřed noci. Po chvilce paniky si uvědomil, kde je - už žádná bitevní pole, nebezpečná stvoření, podivné kraje.

Je doma. Od včerejška. Po dlouhých letech, zbytečně ztracených, promrhaných jen kvůli závisti, chamtivosti, a nezkrotné pýše jiných.

Dvacet let bez domova, bez ženy, bez syna. Ale teď se konečně dočkal. Je opět s nimi.

Tu noc už neusnul. Ležel a přemýšlel o minulosti a budoucnosti, dokud nad východním obzorem nezačalo svítat.

Zadíval se na ženu, usmál se, a jemně ji probudil.

"Půjdeš se se mnou podívat, jak nad Ithakou vychází slunce?"

"Půjdu, Odyssee. Dnes, zítra, a každý další den."

Neviditelný fandom: 

Soud

Drabble: 

Všechno to začalo hostinou na Olympu, pokračovalo hozeným jablkem, prý 'pro tu nejkrásnější', a za chvíli měl Zeus co dělat, aby Héru s Athénou a Afroditou odtrhl od sebe, než si vyškubou vlasy. Po průhledné výmluvě na klidné manželství bohyním poradil spravedlivého soudce.

Paris byl z bohyní nejdřív celý pryč, ale jakmile se začaly každá vychvalovat a druhé dvě hanět, veškerá jeho úcta byla ta tam. Měl sto chutí dát jablko některé ovci ze svého stáda, ale když mu Hermes naznačil, že buď jedna z bohyň, nebo nic, nakonec použil staré dobré rozpočítadlo.

Ostatně nic jiného si ty fúrie nezasloužily.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že projde i péče od Parida k bohyním...

Obrázek uživatele vatoz

Kapičky božského Poseidona

Drabble: 

Dobrý den, Poseidone, máte chvilenku?
Obětina byla dostatečná, ptejte se?
Otázka první - proč rozpoutáváte bouře a hurikány?
Bez komentáře.
Není to tím, že v Severní Americe se o vás ve školách neučí.
Je to tak. Hlavně na Floridě!
A vaše obchodní značka Neptun nepomáhá?
O tom mi ani nemluvte, brand manager mi říká, že celý Řím byla chyba.
Takže některé své kroky hodnotíte zpětně jinak!
Zatracená proměna v býka! Víte, co teď platím na alimentech?

Ehm, tak na závěr něco veselejšího. Máte nějaké oblíbené jídlo?
Ti zatracení amíci mi zakázali na trojzubci grilovat verlyby.
Asi je čas na další hurikán.

Závěrečná poznámka: 

Slovo Verlyby je použito úmyslně.

Obrázek uživatele Birute

Stručný dotaz

Drabble: 

Než vyhledal věštce, postál v chrámu před sochou Athény a promluvil k ní jako k dobré přítelkyni. „Tolik se toho změnilo,“ svěřil se jí. „Vždycky jsem se rád vydával na moře. Byl to můj druhý domov, ale cestou sem jsem cítil znepokojení. Jako bych neměl opouštět svou mladou ženu a mžourající uzlíček u jejího prsu, své rodiče a lid. Jenže jsem se do toho zapletl, má paní. Jsem v tom až po uši.“
Dveře vnitřní svatyně se otevřely. „Přednes svůj dotaz,“ vyzval ho věštec.
„Chci vědět jediné. Pokud se vydám do války, kdy se z ní vrátím?“ zeptal se Odysseus.

Závěrečná poznámka: 

Potom udělal ten pokus s předstíráním šílenství, aby se vyhnul výpravě k Tróji.

Obrázek uživatele Birute

Čirá romantika

Drabble: 

Někdo mu zezadu přitiskl ruce v obřích rukavicích na oči a řekl huhlavým hlasem: „Hádej kdo!“
Lehce se naklonil dozadu a nasál květinovou vůni.
Přestal spojovat důležité součástky nesmírně zapeklitého mechanismu. „Stalo se něco na Olympu?“
Jeho žena si s povzdechem sedla na stoličku, kterou jí narychlo uvolnil.
„Ta past, kterou jsi mi pomohl připravit… Árés to obrátil tak, že to vypadá, jako bych s ním něco měla a ty jsi tu léčku přichystal, protože žárlíš, že je mým milencem. Ne proto, že mám po krk toho, jak mě obtěžuje.“
„Hm, tak na něm vyzkoušíme můj nový katapult,“ navrhl Héfaistos.

Závěrečná poznámka: 

Podle jedné z pověstí Héfaistos na svou ženu Afroditu a jejího milence nachystal síť, která je zachytila při nevěře.
Ale co když to bylo jinak?

(Ty rukavice si půjčila od kyklopů v dílně.)

Útěk

Fandom: 
Drabble: 

Byli tu zavření roky. Sice uctívaní jako vzácní hosté, ale pobyt zde byl nedobrovolný. Marné byly jejich prosby, výhružky, sliby. Jejich hostitel byl neoblomný. Mysleli si, že když mu splní všechna jeho přání, když stvoří jeho sny, nakonec jim splní i jejich tužby.

Marně.

Nastal čas, aby si své nejvroucnější přání splnili sami.

Cesta ven byla jen jediná, dosud nevyzkoušená, ale to se brzy změní.

***

"Synku, až se vzneseme do vzduchu, nesmíš letět příliš nízko. Voda by ti smáčela křídla. Také se nepouštěj příliš vysoko! Slunce by ti roztavilo vosk. Leť uprostřed a stále za mnou! Poslechneš-li mě, poletíš bezpečně."

Neviditelný fandom: 

Černé vrby a topoly

Úvodní poznámka: 

Tahle scéna mě vždycky fascinovala. Tak možná proto...

téma: Tanec stínů

Drabble: 

Háj černých topolů a vrb pokrývá břeh. Je tu věčné přítmí, mrtvolné ticho, ani lísteček se nepohne.

Ticho přerušuje zvuk bosých nohou a občasné zabečení. Nohy se po chvíli zastavují, ruce vyhrabávají jamku.

Svist nože. Záblesk karmínově rudé. Kapky, pramínky, potůčky se slévají v jamce.

Netrvá dlouho a objevuje se první, pak další. A další. Desítky. Všechny víří ve spletitém tanci okolo jamky plné chladnoucí krve.

Některé z nich zná. Své padlé druhy. Své přátele. Se slzami v očích poznává svou matku. Tolik touží s ní promluvit. Nesmí. Zatím. Musí nejdřív najít jiný stín. Ten jediný, který mu může pomoci.

Černé vrby a topoly

Drabble: 

Háj černých topolů a vrb pokrývá břeh. Je tu věčné přítmí, mrtvolné ticho, ani lísteček se nepohne.

Ticho přerušuje zvuk bosých nohou a občasné zabečení. Nohy se po chvíli zastavují, ruce vyhrabávají jamku.

Svist nože. Záblesk karmínově rudé. Kapky, pramínky, potůčky se slévají v jamce.

Netrvá dlouho a objevuje se první, pak další. A další. Desítky. Všechny víří ve spletitém tanci okolo jamky plné chladnoucí krve.

Některé z nich zná. Své padlé druhy. Své přátele. Se slzami v očích poznává svou matku. Tolik touží s ní promluvit. Nesmí. Zatím. Musí nejdřív najít jiný stín. Ten jediný, který mu může pomoci.

Sedíc nad propastí

Drabble: 

Slunce ozařuje střechu chrámu z bílého mramoru, mezi sloupy pofukuje větřík. Procesí kněží a kněžek zapaluje oběti, kouř stoupá k nebesům.

Na střeše chrámu sedí havran. Korálkovýma očima pozoruje okolí. Nikdo si ho nevšímá, nikdo ho nevidí.

U oltáře se tlačí prosebníci. Ti nejbohatší z nejbohatších. Jen oni mohou jít dál a dostat za své zlato záblesk budoucnosti.

A my zamíříme dolů, pod chrám. Je tu temno, vlhko, horko. V jeskyni zeje propast, ze které se valí hustý, štiplavý dým. A tam, na vysoké trojnožce, sedí ona.

Dívá se dolů, v očích záblesky šílenství, a křičí.

Slova.

Slova z budoucnosti.

Poslední

Fandom: 
Drabble: 

Byl tu už celou věčnost, v inkoustově černé temnotě, v naprostém tichu. Uzavřený za obrovskou mříží. A to vše za svou zpupnost, odbojnost.

Náhle se ozval hlas a klec se otevřela. Ten hlas ho lákal ven, říkal, co je třeba udělat. Vyjdi ven a připomeň Argosu svou sílu.

Téměř zapomněl, co umí, čeho je schopný. Ale vše se navrátilo během okamžiku. Stačilo několik temp, jediný úder, a síla, která v něm dřímala, se naplno probudila.

Fascinovaně se díval, jak živel – jeho živel – ničí vše, co mu přijde do cesty.

Opět hlas. Je dokonáno. Vrať se, odkud jsi přišel.

Poslechl.

Protentokrát.

Neviditelný fandom: 

Společné vlastnictví

Fandom: 
Drabble: 

První: "Co je tohle za život? To věčné vedro. Jsme tu opuštěné, ztracené, nikdo o nás neví."

Druhá: "Přestaň fňukat! Máme dar! To přece víš. Stále ještě jsou mnozí, co by k nám rádi zavítali."

První: "Však jsme ho nedostali zadarmo! Někdy si říkám, jestli to za to stálo. A že sem rádi zavítají? Kdy tu byl ten poslední? Ten s tou zlatou sovou?"

Třetí: "A vůbec, rádi neradi! Nejdřív by se sem museli dostat. Cesta je zrádná."

Druhá: "Ale to my také. Když si někdo nedá pozor..."

Třetí: "Ticho! Myslím, že něco slyším. Která máte oko? Dejte mi ho!"

Neviditelný fandom: 

Posvátný háj

Drabble: 

Kráčím hájem prozářeným ranním sluncem. Vane tu svěží větřík, který přináší lahodnou vůni thymari. Musím být blízko. K hrudi tisknu váček se svým darem pro ni. Ještě pár kroků... Jsem tu, přímo u oltáře. Je zasypaný mnoha dary, prosbami. Byly vyslyšeny? Bude i ta má? Nevím. U ostatních Nebešťanů si člověk také nemůže být jistý, ale ona je... Ne. Tohle nesmíš! Pokorně skloň hlavu, obdaruj ji, a nikdy se nechlub a nezpychni, ať už to dopadne jakkoliv. Nebo se změní ve tvou Nemesis.

Vroucně prosím tě, Týché Okéanovno, shlédni na mne, a dar můj oplať darem svým, z rohu Amaltheina.

Závěrečná poznámka: 

Sice je to jen jedna náhoda, ale je jí plný les :-)

Obrázek uživatele vatoz

Spravedlnost nad Illiadou

Drabble: 

Až mi bylo stydno, když jsem to viděla.
Bohové, vždyť už ten Paridův soud, to byla jasná korupce.
Celkem pěkně to pokračovalo, nepovolené použití omamných látek ke zmámení Heleny.
Dia jsem se ptala, stežovala si, ale Zeus mě odbyl a jen tiše zamumlal něco o redukci přelidněnosti.
Evidence válečných zločinů, no to je samostatná kapitola.
Fleky na karmě mají obě strany, zajímavý byl třeba kolotoč s Bríseovnou.
Garantuju vám ale, že větší zvěrstvo než vybíjení !civilního! obyvatelstva s pomocí Trojského koně hned tak ve starověké historii nenajdete.
Hnus takový nechci vícekrát viděti, tak od té doby nosím pásku přes oči.

Závěrečná poznámka: 

KIŠí challenge pro tento den. Abeceda. Věty postupně začínají od jednotlivých písmen abecedy. Diakritiku (ani Zeuskritiku) prosím neuvažujte.

Zpěv

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, jestli má cenu utajený fandom. Předpokládám, že to poznáte po pár slovech...

Drabble: 

Bouře si lodí pohazovala jako hadrovou panenkou. Zablesklo se, a v dálce se objevila ostrá skaliska. Náhle se celá loď otřásla. Poslední, co si pamatoval, byly výkřiky ostatních, ohlušující praskot dřeva, a pocit, že mu plíce plní studený oheň.

***

Spatřila ho ráno na pláži. Myslela, že je mrtvý, ale pak začal vykašlávat vodu. Nakonec otevřel oči.

Když na ni pohlédl, vykřikl hrůzou. Začala zpívat, a zděšení na jeho tváři okamžitě vystřídal úsměv, který moc dobře znala. V jeho očích se zračila touha a chtíč. Její zpěv sílil, přicházela blíž a blíž...

Rozevřela ústa, a divoce se zakousla do jeho hrdla.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele estriel

What Goes Up, Must Come Down

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ DRABBLE

Drabble: 

He’s counted his steps many times and even though he occasionally arrives at a different number, he is quite certain that it takes 4.000 to the top.

The soles of his feet are callused, his muscles always aching, but he must keep moving. He takes another step and gives his burden a push. It moves but a few inches.

He finally reaches the top of the hill by mid-afternoon. He barely has time to wipe his sweaty brow when the immense boulder he’s been pushing lurches and rolls all the way down. Sisyphus sighs, frustrated. Back to square one again.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Zlodějova kletba

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Já nevím, co mám pořád s těmi anděli.

A mimochodem, také máte ti, kterých se to týká, takový pocit, že vaše nesoutěžní drabbly jsou mnohem lepší, než ty soutěžní?

Drabble: 

Tam ve tmě vstáváš z popela,
a nově zrozen hmatáš po černotě.
Já patřím na hněv v oku anděla
a modlit se již nesmím v boží notě.

Tam ve tmě vstáváš z popela
a opuštěný hledáš otce svého.
Mně očka děcka veselá
jsou darem - trestem z práva útrpného.

Jak fénix vstáváš z popela.
Ten pták, tvůj výtvor, ještě nesmí shořet.
A ústa světla nesmělá
se mění v žár a solí zpité moře.

Buď kletý, ohni, jež já z rukou bohům
jsem vytrh' ze tmy, světla hledajíce!
Buď kletý, zhyň, ať s tebou zemřít mohu,
spal, sluho, světu ledem zchladlé líce!

Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal, je to visící Prométheus a nadává ohni.
Zrovna čtu Shelleyho Prometheus Unbound. Je to fakt zajímavé. Velmi doporučuji.

Obrázek uživatele Crossover

Poslední pohled

Drabble: 

Tak to tedy ne! Pomstím se. Nenechám si vzít, co mělo být mé!
Vtrhnu se svými bojovníky do hodovní síně. Vší silou vrhám oštěp…
U Dia, minul jsem. Začíná krutý krvavý boj, ale jsme v přesile. Zvítězíme, jako už mnohokrát předtím. Už mám toho proradného soka na dosah.
A pak nás bohové opustí.
Mí druhové se jeden po druhém proměňují v kamenné sochy. Strach mi svírá útroby a potahuje tvář úzkostí. Cedím mezi zuby zoufalé prosby. Zbytečně.
Tak takhle mám skončit? Já, hrdinný rek, jež měl být královým zetěm, zemřu pohledem Gorgony? Taková zbabělá smrt…
Ale tak děsivě krásné oči…

Obrázek uživatele kytka

Ve tmě

Fandom: 
Drabble: 

Neslyšela jsem ho přicházet, ale pelest se prohnula pod vahou jeho těla.
Zavři oči, šeptal jeho hlas ve tmě. Nesmíš se dívat.
Líbal mě na víčka, chladnými prsty něžně přejížděl po mé rozpálené tváři, jeho dech mě hřál na krku.
Vtiskla jsem se do jeho objetí.
Má Láska, můj milenec, můj manžel, můj bůh.
Jenomže to, co přede mnou skrýval, mi rozežíralo srdce. Jak strašlivé musí být to tajemství, když mi ho nedovolí znát!
Dnes v noci se ale všechno změní. Dnes poslechnu sestřinu radu a poruším svůj slib. Až usne, třesoucí se rukou zapálím svíčku a konečně ho uvidím.

Neviditelný fandom: 

Poslední podmínka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První, co mě napadlo.

Drabble: 

Když vyslovil svou žádost, nastalo ticho, které božský hlas po chvíli přerušil.

"Od samého počátku času se nestalo nic podobného. Ale ty jsi dokázal přijít až sem. A přinesl jsi s sebou moc, která přemohla vše v mé říši," bůh se ohlédl po stále ještě vzlykající Tísifoné, "a dokonce vehnala slzy do očí těm, které je nikdy předtím nepoznaly. Dnes tedy učiním výjimku i já."

"To znamená, že mohu-"

"Ano. Ale varuji tě: od teď máš vše ve svých rukou. Je to tvá jediná příležitost."

"Ó díky pane. Tisíceré díky. Já-"

"Neraduj se předčasně, smrtelníče. Ještě neznáš mou poslední podmínku."

Závěrečná poznámka: 

Téma doufám vyplývá z děje...

Neviditelný fandom: 

Čekání

Fandom: 
Drabble: 

Jsem vládkyně celého kraje. Žiji v přepychovém paláci, ale jako královna se necítím, spíše stále více jako vězeň. Nejdřív mi radili jen šeptem. Vdát se, zachránit království. Pak jejich hlasy sílily a sílily. Teď už na mě kromě mých nejvěrnějších jen všichni vyčítavě hledí. A nápadníci stále přicházejí.

Má malá lest nevyšla. Od té doby, co na ni přišli, jsem zavřená doopravdy. A co odešel můj syn, je vše horší. Modlím se k Jasnooké, aby mi dala sílu vytrvat, zachovat se jako pravá žena. A já vytrvám, nezlomím se, i když to bude skoro dvacet let, co odplul můj Odysseus.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kilián

Útok nemejského lva

Úvodní poznámka: 

Tímto nahrazuji téma číslo 4.

Drabble: 

"Lev! Zavřete dveře, zaklapněte závory! V mé síni se objevil nemejský lev!" vykřikoval král Eurystheus míříce do sklepa.
"Pane?" podivili se sluhové, ale přece vzali oštěpy a meče a zamířili do královské síně. Uviděli tam jen Hérakla držícího něco za zády, jak se zhluboka směje.
"Hérakle?! Co se stalo pánovi, že se tak vylekal?" zeptalo se služebnictvo Hérakla.
Hérakles se ještě jednou zasmál a poté mlčky zvedl nad hlavu kůži toho lva...

"Pane, pane, ten kdo vás vylekal byl jen Hérakles."
"Ne, určitě to byl lev."
"Byl to jen Hérakles v kůži nemejského lva. A prosím vylezte z toho sudu."

-A A +A