DMD č. 4. pro 4. 4. 2011. Téma: Poslední výstřel

Nezapomeneš

Poznámka: Bodík je bodík, ale těžce...

Najednou nemáš vztek, necítíš bolest, nemáš ani strach.
Najednou necítíš nic.
Jsi ledově klidná.
Nevěděla jsi, jestli bude příležitost, ani jestli to dokážeš.
Ale podařilo se, a ty nezaváháš. Zmáčknout spoušť je tak snadné!
Sleduješ, jak tělo tvého bratra dopadá k zemi, před očima máš všechny ty noci, všechnu tu hanbu… a nepochopení rodičů.
Myslela sis, že tím to skončí? Že to bude první a zároveň poslední výstřel?
Nebuď naivní, holčičko. Na to jsi moc rozbitá.

Za týden si koupíš svou první brokovnici. Střelba je uklidňující, viď?
Za pár let bude před tebou utíkat celá Noční strana. Budeš Suzie Brokovnice.

Rok: 
2011

Rudý úsvit

Nezbývá už moc času. Slyším je přicházet; ten odporný šoupavý zvuk. Pohybují se pomalu, ale oni se nemají kam náhlit. Bohové z jiných dimenzí, cizí a nestvůrní, jak bychom se jim my mohli ubránit? Tu knihu jsem zničil - pozdě. Teď už nemám žádný návod, jak proti nim postupovat. Přesto se o to pokusím. Přes úzké špinavé okno sem pronikají paprsky - úsvit už není daleko, no dnes bude jiný. Oni se zmocní světa a zaplaví zemi krví těch, kteří jim odmítnou sloužit. V pistoli mám ještě několik kulek – nezastaví je to, já vím. Mně ale nedostanou. Poslední si schovávám pro sebe.

Fandom: 
Rok: 
2011

Masakr

John Smith se statečně vrhl do střely určené Pocahontas. Obě strany přestaly válčit a upřeně hleděly na krvájícího Smitha. Smith krvácel tak moc, že proud krve protékal kolem jejich bot Angličanů a skrz prsty osadníků. Smith naposledy vydechl. Smith se probouzí a zakousne se do Pocahontas. Pocahotnas umírá a všechny zachvátí panika. Pocahontas se probouzí a zakousne se do stromu. Strom se rozzuří a rozstřelí své listy do všech účastníku bitvy. Všichni umřeli. Všichni se probudí a prokousnou se přes plátno. Diváci nestačí utíkat z kina a všichni umřeli. Diváci se probudili a zjistili, že se právě dodívali na film.

Rok: 
2011

Jarní den

Dnes nastal její den, věděla to. Neměla strach, jen cítila vinu. Proč ale? Ona přeci nic zlého neudělá, ona ne... A kdo má vlastně právo ji soudit? Konečně, bude to rychlé... možná až příliš. Jen jediný okamžik. Pro ni první a zároveň poslední. Třeba spatří slunce, tolik o něm slyšela... Ucítila zvláštní chvění... začala se zahřívat... letěla... Zahlédla ho, jen na okamžik. Nebyl daleko, sotva pár kroků. Slunce nesvítilo, možná pršelo. Otřásl jí prudký náraz, následoval nekonečný pád k zemi.

Údolím se rozlehl zvuk výstřelu.

Pomalu chladla, stejně jako tělo, ve kterém uvízla. Nikdy nezapomene na tu tvář plnou strachu.

Fandom: 
Rok: 
2011

Masakr

Byla to strašlivá bitva. Na podlaze se povalovala bezvládná těla. Jen jediný živoucí mžoural skrze zamlžené oči. Již mu moc vědomí nezbývalo. I tak si užíval pocitu, že je poslední živoucí z této party. Chtěl odejít, ale nohy ho neposlouchaly. Důvod tohoto masakru se právě posadil naproti němu.
„Bezva akce, co?“ řekl Líh a podal poslednímu živoucímu poslední láhev. „Taková akce se nepodaří vždy, tak mi to nekaž,“ a s těmito slovy vylil zbylý obsah do hrdla ubožáka. Tento poslední výstřel ho zbavil zbytku vědomí. Líh si promnul ruce a těšil se, až všechny zde přítomné ráno postihne strašlivou kocovinou.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Arengil

Черный ворон, я не твой!

Horizont nebe olízl jazyk aurory – krvavý jako jazyky carských barzojů. Velkých ve zlu a velkých v odpouštění…
Ruce velkokněžen jsou laskavé. Taťána Nikolajevna sundává bělostnou rukavici a skloní se ke vpadlým chrtím bokům, by je pohladila. Nebojí se ani hltavých chřtánů, krmí je… Jest v pravdě důstojno blahoslaviti tebe, Bohorodici. Bránu milosrdenství otevři nám, abychom doufajíce v tebe osvobozeni byli od bídy.

Черный ворон, я не твой!

Saně na sněhu hladce sviští, krvechtiví barzojové napínají řemeny a vrchní lovčí ještě připíjí velkoknížeti na kuráž.
Přípitek musí být krátký. Jako výstřel.
Poslední.
Barzojové už byli vypuštěni.

Черный ворон, весь я твой...

Rok: 
2011

Hrdina

Plaval oceánem jako první člověk zcela bez přístrojů.
V ruce svíral pouze velkou stříkací pistoli plnou sladké vody.
Nejdříve se smáli, ale pochopili. Mořská obluda - jediná možná zbraň je voda z řek. Všichni mu drželi palce. Malý kluk a dobrovolně se vrhl vstříc jisté smrti. Ale on přežije a zachrání lidstvo před hrozbou z hlubin.
Blížil se k příšeře.
"Vylez, bídný tvore. Zničím tě!"
Obluda byla strašlivá. Chapadla zakončená drápy, přísavky plivající jed. Skutečná hrozba. Chlapec vyrazil.
* * *
Něco ho popadlo a táhlo nad hladinu.
"Mladý pane, je čas vylézt z bazénu," podávala mu matka ručník.
"Mami," kňučel, "zbýval poslední výstřel."

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Rozhovor

Poznámka: absolutně nestíhám, okolo mě samé nepříjemnosti až hnusy, na téma jsem napsala dvě tak šílené morbidity, že je odmítám vypustit do světa, takže pro dnešek radši jen drobná vykrádačka na motivy vtipu, který mi přišel mejlem, bodík je bodík :-)

Telefonuje syn s mámou:
"Mami, můžu dnes přivést na návštěvu svou přítelkyni?"
"Samozřejmě, synku."
"Víš mami, ale já jsem s ní už dva měsíce ženatý."
"Och! To je skvělé, synku."
"Mami, chtěli bychom taky žít u vás."
"Dobře synku, bude nám spolu veseleji."
"Ale ona je Cikánka."
"Synku, vždyť nejsme žádní rasisti."
"A má čtyři děti."
"Synku, já se už těším na dětičky."
"Mami, ale vy máte jen jednopokojový byt."
"To je v pořádku. Ty s manželkou budeš bydlet v pokoji a otec si ustele v kuchyni."
"A co budeš dělat ty, mami?"
"Já nic, já se jdu teď zastřelit."

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Střelba na sportovním kurzu

Varování: Nic pro slabší povahy
Poznámka: Vím, že to nejsou drabbles, na která jste s Danielem zvyklí, ale za ten téměř rok od svého vzniku se tento svět rozvinul a ukázal nečekané linie.
---
Stalo se to během posledního kola střelecké soutěže. Danielovým zorným polem se mihl vlkošedý stín. Vzhlédl, ale kolem něho byli pouze soustředění studenti, a tak se znovu sklonil k výsledkové listině.
„Danieli!“ zavolal Jaroslav L. z basketbalového hřiště. „Už jste skončili?“
„Skoro!“

Když uklidil pušky, rozběhl se Daniel po břehu za Jaroslavem, který ho vyhlížel s míčem pod paží.
Uběhl stěží pár metrů, když třeskl výstřel, který tentokrát nemohl být ze školní vzduchovky.
Danielovo modré tričko zbarvila krev.
Druhý zásah muže odhodil vstříc čekající vodní hladině. Vyděšený křik na břehu už neslyšel, přehlušil ho vzduch unikající z rány na hrudi.

Rok: 
2011

Poslední výstřel

Rumcajs seděl na kameni a čistil fajfku od zbytků tabáku.
Bum. Od hlavy mu odskočila borová šiška.
Veverka Terka se posměšně ušklíbá. Další ho trefila přímo do nosu.
„Sakrment, ty zrzavko, že já ti tu šišku vystřelím z pazourek!“
A hned naládoval pistol předloňským žaludem a už míří na tu šišku.
Jenže ouha, mířidlo se komíhá sem a tam, hned ukazuje na šišku, hned na veverku a Rumcajs ne a ne ho uklidnit.
Zastrčil pistol do kapsy a smutně říká: „Mančinko, zavolej Cipíska, že už to řemeslo musí po mně převzít. Copak je to za loupežníka, kterýmu se třese ruka.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Doktor

(Možná ne úplně) poslední výstřel

Jseš mrtvej, Usagi!“ vykřikl Kenichi a vypustil šíp. Tětiva zabzučela.
Jeho soupeře to nezkrušilo. Šíp se mu odrazil od ramene a Usagi se dál řítil na neblahého střelce. Meč zasvištěl.
„Kjááááá!!“

Tak tohle byl můj poslední výstřel, napadlo ještě Kenichiho, když se kácel k zemi.

Ještě že mají jen dřevěné zbraně, vzdychla si maminka Kenichiová, když drhla synkovi bouli na čele. Mít opravdové, ani jeden z nich by se nedožil deseti let věku.
„Usagi mě praštil,“ fňukal Kenichi. „Za všechno může on!“
„Praštil nepraštil,“ komentovala maminka, „kdovíkdo si začal. Příště zas uděláš bouli ty jemu.“

Evidentně to byla moudrá žena.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Konec dětství

Olle nacpal do tašky poslední knížky a naposledy se rozhlédl po pokoji. Oči mu padly na starý prak. Usmál se.

Dobře si vzpomínal ten den, kdy si ho přivezl z pouti. Hned první večer mu ho Lasse ukradl. Olle ztropil obrovskou scénu; Lasse dostal pár za ucho a byl donucen mu prak vrátit.
Když potom hráli obíhanou, Bosse Ollemu podrazil nohy. Ne snad, že by schvaloval to, co Lasse udělal, ale bratra musíte bránit vždycky.

Olle vyšel před dům a našel správně velký kamínek. Toho dne vystřelil z praku naposledy. Byl už velký chlap; nejvyšší čas nechat Bullerbyn za sebou.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Amy

Poslední výstřel

„A i když Weevil leží nehybně na zemi, ještě na něj jednou vystřelíš, jen aby ses ujistil, že je mrtvý. Je to jasné?“
„Rozumím,“ přikývl Ianto a přešlápl z nohy na nohu. Byla mu zima a doufal, že odsud brzy odejdou. Nebo že ho Jack zahřeje… jakkoliv.
Začervenal se při své poslední myšlence.
„Takže vždy dodat poslední výstřel,“ zopakoval.
„Správně,“ Jackův široký úsměv se nedal ani ve tmě přehlédnout. Přistoupil blíž a znenadání políbil překvapeného Ianta na rty.
Chlad probíhající Iantovým tělem se záhy změnil na příjemné mrazení. Pokročilá večerní hodina s ním ovšem tentokrát neměla už absolutně nic společného.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aveva

Klidný spánek

Kajetán byl vždycky tak trochu rebel. Nad věcí.
Ale už pár měsíců se pravidelně probouzel zpocený a vyděšený.
Nikdy se nenechal poutat konvencemi. Nenechal se poutat nikým a ničím.
Ale nepovědomý dívčí hlas v jeho snech ho děsil.
Kajetán věděl všechno o příčině a následku.
Ale tohle nechápal. Neměla odkud znít.
Pečlivě zametal stopy.
Když ho probudila noční můra, sáhl pod polštář.
Co se zabíjení týkalo, Kajetán magii nepreferoval. Vždycky toho žádala na oplátku příliš.
Když nahmatal povědomý tvar pistole, uklidnil se.
Všechno bylo v pořádku, dokud měl u sebe poslední výstřel.
Poslední. Speciální. Ten, který si schovával pro sebe.

Fandom: 
Rok: 
2011

Poslední výstřel

Varování: Odehrává se v sedmé sérii, tedy pro některé spoiler.

Přišel odnikud. Neočekávala ho ani ona ani Daniel ani vážně zraněný muž, kterému právě zachraňovala život. Přikradl se k ní tajně a zbaběle a ani jej pro velký hluk nebylo slyšet. Když na tu chvíli Daniel později vzpomínal, zatímco seděl v temném rohu místnosti, kde tolikrát udělala vše, co mohla, aby i jeho zachránila, měl přesto dojem, že jej mezi ostatními slyšel velmi jasně. Byl nejhorší, jaký Daniel kdy zažil. Byl to zloděj, který je okradl všechny. Krutý. Vypočítavý. Zcela bez slitování. Namířený na tu, která všechny životy bez rozdílu zachraňovala.
Takový byl poslední výstřel, který se Janet Fraiserové týkal.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Anne

Modrá růže

Poznámka: slash, odehrává se to tak kolem roku 2005
Varování: Brian je hodně OOC, ale já si nemohla pomoct. :)

Brian s Justinem kráčeli z práce domů. Vybírali si však dlouhé okliky. Brianovi snad ani nevadilo, nakolik je to romantické.
***
Procházeli kolem zdi, jež lemovala zábavní park. Justin poznamenal, že má docela chuť na cukrovou vatu. Nespěchali, vešli tedy dovnitř.

Procházeli kolem stánků, odevšad se na ně valila hudba a hluk bavících se lidí.
Brian zpozoroval střelnici.
,,Pojď, vystřelím ti růži." Justin ho obdaroval zářivě sluníčkovským úsměvem.

Brian už vypotřeboval dva pokusy.
,,Jestli se netrefíš, tak to nevadí." ujistil jej.
,,To jsem si jen zkoušel, teď se trefím." pronesl suverénně. Namířil a na poslední výstřel zlomil špejli nádherně modré růži.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Tess

Na život a na smrd

Šiky bojujících se zuřivě přesouvají z místa na místo, nezřídka používajíce libovolné bazmeky coby obligátní tupé předměty a vrhajíce mezi nepřátele střely mocných kalibrů.
Probíhá epická bitva – Pravidla českého pravopisu proti patvarům plížícím se pokoutně moderními sdělovacími prostředky.
Nyní se do bitvy zapojují i tiskařští šotci. Paradoxně na straně Pravidel, ale pro ně je zábava v tom, že si jich někdo všimne. To u moderních „tiskovin“ nehrozí.
Přinášejí těžký kalibr, raketu typu město-moře-kuře-stavení.
Kostra nepřátel, silně se opírající o zanedbávání středního rodu čísla množného, se zachvěla. Ale ještě nepovolila.
Dokud nepoužili raketu typu žena-růže-píseň-kost.

Fandom: 
Rok: 
2011

Dramatický moment

Pred Larou Croft sa týčila majestátna zlatá brána. Zaklonila hlavu a dosýta si ju poobzerala. Potom zapálila svetlicu a vbehla dovnútra.
Skĺzla po šikmej ploche do sály osvetlenej fakľami. V jazierkach sa odrážalo svetlo a v strede stál Stoddard.
"Slečna Croftová, aké príjemné prekvapenie."
"Poďme k veci, Stoddard. Kde je kryštál?"
"Skrytý a strážený. Nikdy ho nenájdeš!"
Lara tasila Desert eagle. Vedela, že to dlho nepotrvá. S mocnou zbraňou stačí len zo desať výstrelov. Uskakovala pred Stoddardovými salvami a rátala vlastné.
Tri... Štyri... Päť... Šesť...

"Okamžite vypni počítač a mazaj sa učiť!!!"
"Ale mami, ešte pár výstrelov a vyhrám bossfight!"

Fandom: 
Rok: 
2011

Ať už to přestane bolet!

Vzal do dlaně vroubkovanou rukojeť...
V noze mu už po milionté zaškubalo...
Natáhl hlaveň. Náboj se přesunul ze zásobníku do komory...
Dotěrná, nepolevující škubavá bolest...
Položil prst na spoušť...
Dneska mu Wilson řekl, že ho další Vicodine může zabít. Jeho srdce už je slabší než srdce sedmdesátiletého starce...
Objal rukojeť pevněji.
Zachvěl se. Ta bolest byla nesnesitelná...
Srdce mu zatepalo až v krku, když si přitiskl chladné ústí hlavně ke spánku...
Ne! Není srab! Jen chce, aby ta noha konečně přestala bolet!
Wilson vešel do kanceláře příliš brzy.
„Housi, máme případ. A odlož už tu kuličkovku, bude tě bolet hlava.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Galadion

Zkažené prasečnice

Z vedlejší místnosti se ozývaly podivné zvuky. Postihnout pomalu postupoval tím směrem a pozorně naslouchal. Tiché "kník, kník" se postupně proměnilo v tak hlasitý a intenzivní zvuk, až měl pocit, že se mu rozskočí hlava.
Prudce rozrazil dveře a uviděl hromádku neštěstí, která tvarem mírně připomínala desátníka Nóblócha. U nosu měl velkou bublinu a usedavě plakal, až hýkal.
"Noby... co se ti stalo?" zeptal se opatrně Postihnout.
"Dostal jsem... od Otce prasátek... Burleigh-Silnorukův dvoučinný... třípákový samostříl s pažbou z... leštěného ořechu," vzlykal přerývavě Noby.
"No a? Měl jsi z něj přece radost!"
"Ale když... já už mám jen jeden šíp!"

Fandom: 
Rok: 
2011

Ajajaj

Poznámka: Stále se mi daří pokračovat (Severus a Hermiona). Za komentáře díky angie77 a Danae! Poprvé jsem zalitovala, že drabble nemá více jak 100 slov.

Pojídala večeři a přemítala o kvalitě rozžvýkaného salátu.
„Musíme skoncovat s posledními Smrtijedy. Snad se tu dnes večer nebudeš bát.“
Chvíli trvalo, než pochopila: „To nemyslíš vážně? Kdy jsme naposledy byli večer sami? Mám toho dost! Už ani pořádně nevím, jak vypadáš.“
„Tak se podívej. Pět minut jsem ti plně k dispozici.“
Spánkový deficit sesbíraný na vánočních večírcích se ozval: „Všechno jen zesměšňuješ. A co se týče našich společných nocí, ani o svatební jsme nebyli spolu.“ Věděla, že zachraňoval mudlovskou rodinu a poznala, že přestřelila. Sledovala kulku ostrých slov jak letí a trefuje se přímo do srdce.
Zmizel v krbu.

Fandom: 
Rok: 
2011

Když vystřelil naposledy

Poznámka: Protože tohle je záležitost jako stvořená pro Weasleyovská dvojčata :)

***
Nejistě se zadíval na Fredovy trenky a zkusmo prostrčil dva prsty dírou velkou jako pěst, která vévodila všem vybledlým zelenkavým proužkům.
„Třeba by se daly nosit i obráceně,“ navrhnul se značkovým úšklebkem a s nelibým mlasknutím si přirovnal tkaninu k pasu.
„Něco jakože, slon nevidí a tak chobot bloudí okolím?“ uchechtnul se majitel spoďár.
„Bramboračku jsme měli v neděli, to už je čtyři dny… tohle nám neprojde.“
„Mamka ví, že po ní mívám větry,…“
„Jo, ale po čtyřech dnech? Mysli! Tady končí všechna sranda Freddie, budeme muset najít pár dobrovolníků, ty nové Bum - Bum pralinky, už na sobě testovat nebudeme…“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Montgomery

varování: Jsem hnusná potvora, která v rámci odporného smyslu pro černý humor neváhá ublížit živé bytosti. A navíc to možná není vtipný. Jen strašně uhozený.

Déšť jí smáčel vlasy. Stékal jí po tvářích a mísil se se slzami. Slyšela ho. Slyšela výstřel a věděla, že jde pozdě. Už jeho smrt nenapraví.
Ležel tam. Na kopečku v prachu cesty. Generál. Její Generál. Už nikdy nevstane a neprojde se krajinou.
Přišla až k němu. Poklekla a pohladila jeho šedavou kůži. Ještě slabě dýchal, ale pramen krve vytékající z rány naznačoval, že je konec.
Zafoukal vítr a přinesl k ní ozvěnu jeho majestátního troubení. Jak jen milovala ten hlas. I na dálku ho byla schopna rozeznat.
Mladá bioložka se rozplakala ještě usedavěji. V Montgomery už zase bili slony.

Rok: 
2011

Vzpomínky

Poznámka: Snad ještě v tématu. Proč píšu na fandomy o kterých vím, že je nikdo nezná?

Poslední fotku nakonec vyplýtvala na obyčejný (ale zato krásný) západ slunce nad zatopenou Jokohamou. Ze začátku doufala, že si jí nechá pro Majitele; představovala si, jak ho překvapí s foťákem na cestě ke kavárně.
Jenže pak jí došlo, že už se nevrátí.
Pak ho chtěla věnovat Takahirovy, jenže on si odešel do města plnit své sny (ve kterých pro věčně zasněnou robotku už nezbylo místo) a Makki-chan ho následovala o několik let později.
A Ojisan, jeho pohřeb vyfotila o třicet pět snímků dřív.
Stejně nevymazala ani jedinou, dokonce ani tu s rozmazanou motorkou – to by bylo, jako vymazat si vzpomínky.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Ticho

Den se chýlil ke konci. Slunce zapadalo do rudých mraků na obzoru, jakoby zbarvených krví prolitou dnešního dne.
Na obrovské pláni spolu bojovaly dvě vojska – každý za svého krále, svou vlast a svou pravdu. Dnes se nic nerozhodlo, s posledními zbytky světla se musí bitva přerušit. Pokračovat se bude zase ráno. Jakmile se rozední.
V tu chvíli ucítil jeden z bezejmenných vojáků v břiše nesnesitelnou bolest.
Zdálo se mu, jako by ryk boje pomalu utichal. Pak už neslyšel nic. Do toho děsivého ticha ho napadla jediná myšlenka – že je snad lepší zemřít první ranou bitvy než jednou z těch posledních.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Poprvé a naposled

Své první setkání s Gusem Wagnerem si Morris Lieberman nepamatoval úplně přesně: silné ruce, které ho zvedly z páchnoucího prachu, ve kterém se choulil a čekal, až dostane šanci zemřít. Výrazné rty cosi křičící na ostatní vojáky. Teplý dech zezadu na krku dodávající pocit bezpečí.

Poslední setkání s Gusem prožíval Morris až nepříjemně ostře. Prsty, které dříve utěšovaly, se sevřely kolem jeho krku. Dech, který předtím hladil, jako by ho udeřil. Rty, které kdysi líbaly, propouštěly výčitky.
Hlaveň zbraně zastudila, pak zapálila pod roztrženou košilí.
„Nejsem nácek, jen nesnáším strach a prohru, hlavně v Americe!“
Druhý výstřel již Morris neslyšel.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele sigam

Od kopu s otočkou po poslední výstřel

Udělal jsem kop s otočkou a udeřil do nepřítele tak silně, až jeho tělo překonalo první kosmickou rychlost a o několik hodin později už kroužilo kolem Země. Toho jsem si ale nevšímal, neboť se na mě vrhlo dalších dvacet mužů najednou. Jedenáct z nich jsem obratně chytil do lasa bez smyčky. Pár dalších jsem zapálil pomocí lupy. To, že byla tma, mě nezajímalo. Pak jsem se rozhodl darovat Červenému kříži pár litrů krve. Co na tom, že ne mojí vlastní? Nakonec zbyl jen jeden muž. Pro něj jsem měl v revolveru poslední kulku (zbylých pět jsem vystřílel při ruské ruletě).

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lunkvil

Když pohár trpělivosti přeteče

poznámka: tak trochu AU a úplně BJB

„Kolik je čtrnáctkrát deset?“
„Padesát tři,“ odpověděl sebevědomě, ale třída se zachichotala.
„Sedmdesát dva děleno devíti?“
„Sto dvacet pět.“
Třída se znovu zasmála.
„Zkusíme to se sčítáním: Kolik je patnáct plus osmnáct?“
„Dvacet dva,“ řekl, i když ho odvaha zjevně opouštěla.
„Kolik je dva plus dva?“ zkoušela nejlehčí příklad, na který si vzpomněla.
„Dva plus dva…“ lovil v paměti, „šest!“
Třída doslova vybuchla smíchy.
„Tak to by stačilo, Pažoute,“ řekla soudružka učitelka. „Jsi tupý jak poleno, neumíš ani základní počty! Ty prostě střílíš naslepo. Ale tohle bylo naposledy. Ze mě si už šoufky dělat nebudeš. Zítra nastupuješ do zvláštní školy.“

Rok: 
2011

Poslední výstřel

fandom: žádný konkrétní jsem na mysli neměla, ale určitě by se to na některé nacpat dalo :)

Zbýval už jen poslední výstřel. Poslední rána. Jestli i teď mine, bude vše ztraceno. Sebevědomé vychloubání, že trefí úplně cokoliv, se projeví jen jako pusté chvástání. Ztratí důvěru.
Co když ztratí i lásku? Co když to bere tak moc vážně, že teď jejich láska závisí na tom, zda poslední výstřel mine či nemine cíl?
Ne, tohle nemá cenu. Zbytečně se rozptylovat obavami z toho, co bude či nebude, když se netrefí.
Chce to jen klid.
Soustředit se, uklidnit, pořádně zamířit, zadržet dech… a stisknout spoušť.
PRÁSK!
Špejle se přelomila a fialová papírová růže se poroučela k zemi.
Vše bylo zachráněno.

Fandom: 
Rok: 
2011

Na útěku

Už měl dost toho umírání kolem. Válka trvala nechutně dlouho a za tím vším byla snaha ovládnout aldormský trůn. Poté, co starý král umřel a zanechal po sobě osm dcer s nemálo ctižádostivými manžely, připomínala země bitevní pole. Koho zajímalo, jestli mají poddaní co jíst a pít. O lidi se teď nikdo nezajímal.

Amy Elata byla nejmladší dcerou krále a v době, kdy umřel, jí bylo šestnáct let a byla svobodná. Jett Veill ji miloval celým srdcem a netoužil po trůně, jenže i on musel díky Amyině nároku čelit svým švagrům. Než uprchli, posledním výstřelem zajistil, aby je nikdo nepronásledoval.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A