Horory

Obrázek uživatele Birute

Stín hrůzy nepopsatelné

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rytmus občas ujede, ale to sdělení!

Drabble: 

Když prací těžkou těžkne hlava,
zkoušky se hrnou zleva zprava,
plazíš se na dně po kolenou
za vytouženou dovolenou.

Poklid a chvíle blažené
na pláži z písku, z kamene,
kde vlny pohupují čluny
a vánek líbá odraz Luny.

Zradu však nesou šelfové vody,
koktejly, lodí banánových svody.
Vysoký faktor v slunce žáru
na těle kreslí mnohou čáru.

Nemrkneš ani a do tváře
praští tě prkno surfaře.
Dítko si chce s potápěči hrát,
ať jde o Cabot Cove či Zlatni rat.

Do toho atmosféru ničí
zběsilé davy, které křičí
– ač na ně vrháš pohled laně –
„Zase to Cthulhu! Hurá na ně!“

Obrázek uživatele Smrtijedka

Zatracená noční šichta

Fandom: 
Drabble: 

Ten chlap se mu nezdál. Šedivý skrček s černýma očima a šklebivým úsměvem od ucha k uchu.
„Pepo, prosím tě, hoď ho do hrnce,“ obrátila se na něj kolegyně Radka.
„Kam?“
„Hrnec se to u vás jmenuje, že, pane Omáčka?“ odvrátila se a dala Pepovi důvod říct ano. Pořádný důvod v těsné sukni.
„Tak jedem,“ zahučel a nasadil si služební čepici. Aspoň se provětrá. Zatracená noční šichta.
Pepa vyjel, Omáčka navigoval ze zadní sedačky. Cesta se táhla. Sjeli z okrsky na lesní cestu. Zabrzdil. Nerad mrknul do zrcátka. Omáčka nikde.
„Pepíku, to si to spolu užijeme,“ zaskřípalo ze sedadla spolujezdce.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Mám studené ruce, ale vřelé srdce!

Fandom: 
Drabble: 

Já, zesnulá ve věku 41 let, v záhrobí 83 let (tj. duchem stále mladá) hledám k sobě druha pro romantické noční procházky po hřbitově, ploužáky za úplňku či zábavu na karaoke (pokud dovedeš napodobit meluzínu lépe než já, máš body navíc). Měl bys být svobodný a bez závazků, a to v pozemském i v posmrtném životě (opravdu svobodný duch se tak těžko hledá!), ideálně vzhledu zachovalého (zemřelý tedy nejlépe z přirozených příčin, případně na otravu). Měl bys mít také smysl pro humor, takový, co se ani po stovkách let neomrzí.

Najdeme se? Pojďme spolu strávit své „žili šťastně až navěky“!

Obrázek uživatele ChaosPrince

Konec léta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takže dobrý den.

Drabble: 

Stmívá se. Sedíme na náspu železniční vlečky u opuštěné ocelárny - betonového monstra se zaslepenými okny a se dvěma komíny, které se jako upírské špičáky zakusují do nebe.
Jsme tu já, Niky a Jim. A tíha končícího léta.
Jim se zeptá, jak se těšíme do školy. Niky odpoví, že je debil.
Dál pozoruju okna ocelárny. Jedno je vysoké, nejmíň přes dvě patra. Možná je za ním schodiště.

Z ocelárny zazní siréna.

Nechápavě se na sebe podíváme.
Na předloktí mi naskočí husí kůže.
Siréna se ozve znovu.

“Pánové, snad abysme radši šli…” řeknu nejistě.

Za dvoupatrovým oknem ocelárny se vztyčí tmavá silueta.

Závěrečná poznámka: 

Drabble odkazuje na creepypastu / urban legend s názvem Siren Head.
Což je přesně to, co byste očekávali s takovým jménem - dlouhá, vychrtlá potvora s megafonem místo hlavy a obličeje. Dělá kravál a žere děti, jak taky jinak. V českém prostředí se vyskytuje každou první středu v měsíci kolem poledne, kdy bývá dokonce velmi dobře slyšitelná.

Obrázek uživatele Keneu

Sykot jazyka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandomově se pohybujeme v jedné povídce od Raye Bradburyho z knihy Kaleidoskop. Jestli jste ji četli, poznáte ji stoprocentně.

Drabble: 

Každý pacient vyžadoval speciální péči. Terapie byla dlouhodobá, ale vyplácela se, a to oběma stranám. Konečně, která psychoterapie nezabere dlouhé měsíce a někdy i roky, že ano...
Dalo by se říci, že byl pan M. Muligant odborníkem na psychosomatické projevy některých úzkostí. Zejména pokud se projektovaly do opěrné soustavy. On, rentgenové paprsky a jeho užitečný jazyk vás dokázaly doslova zbavit vašich problémů. Jen jste museli být dostatečně připravení se podvolit léčbě.
A pak, když se nad vás naklonil, otevřel vám ústa, vykloubil čelisti, rozlámal kosti, vysál z nich morek a chroupal je jako cukrové špalíky, už vás vůbec nic netrápilo.

Obrázek uživatele Birute

Drasťák z dovolené

Úvodní poznámka: 

Zombie apokalypsa na utěšeném středomořském ostrově.

Drabble: 

Lidi v přístavní hale křičeli ve směsi jazyků. Vypukla rvačka. Athéna netušila, jak dlouho jí výmluvnost a logika bude ještě sloužit. Několik mužů, kteří nejspíš z filmů získali dost mylné představy o životě, vrhalo pohledy po jejích zbraních.
Zatím je používala jen na nemrtvé venku.
Bude to chtít těžší kalibr.
„Marku, Nikosi, to už stačilo,“ zašveholil melodický hlas a muži se přestali přetahovat. „Všichni se uklidníme,“ pokračovala Afrodita a Athéna viděla, jak se jí rána na čele otevřela.
Halou zavonělo uklidňující aroma obvykle spojované s relaxačními koupelemi.
Všichni se dlouze nadechli.
„Jsi nejzářivější hvězda,“ poznamenala Athéna.
„Planeta,“ opravila ji Afrodita.

Neviditelný fandom: 

Zlé počasí

Drabble: 

Mě nenachytá. Vím o něm. Přichází skrytě a nenápadně. Nejprve jen jako slabounké zachvění. Potom jako nesmělé počechrání. Pak mírné pohlazení, které polechtá nad ušima. Potom jako vítr ve vlasech. Nakonec se přidají bzučivá slova, hrozná slova, krutá slova. Zlá slova.

Milena mi o něm říkala. Prý u nich v ulici už dostal tři lidi. Proto máme zakázáno chodit ven. Stačí mu pouhá skulinka ve dveřích nebo ve zdi.

Všechno jsem utěsnila a zabezpečila. Na mě si nepřijde.

Večer jsem volala Mileně. Nezvedá to.

Nikdo to nezvedá.

Jediné světlo, které svítí u nás v ulici, je to moje.

Venku fouká.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Největší chyba Dr. Phibese

Úvodní poznámka: 

Druhé NESOUTĚŽNÍ drabble NESOUTĚŽNÍ identity.

Varování: hrozí ztráta iluzí a záchvaty smíchu při zetkových hororech

Drabble: 

Tmavým sametem zakrytá klec se spustila střešním oknem do ložnice nic netušící oběti. Spodní část zadní části se odklopila a dosedla na zem a vypustila hrůzný obsah klece.
Velká děsivá křídla se zatřepotala ve tmě. Několik tmavých okřídlených těl dopadlo na přikrývku oběti. Jazýčky mlsně olizovaly rty.
Vzápětí se smečka hladových kaloňů vrhla na mísu ovoce na stolku.
Ohavný Dr. Phibes a jeho krásná asistentka Vulnavia seděli na střeše a důsledně se jeden druhému vyhýbali pohledem. Nemluvili, neboť ani jeden promluvit nemohl.
"Nedá se nic dělat," napsal nakonec distingovaný sériový vrah na papír, "budeme ho muset ukousat k smrti sami."

Obrázek uživatele mamut

Praktická cvičení

Fandom: 
Drabble: 

otevírání dveří, panty zaskřípou tmou
první: "Máš strach?"
druhý: "Mám. Děsnej"
první: "Nemůžeš mít strach."
druhý: "Proč ne. M-mám děsnej strach. Co když nás tu někdo..."

tichem se nesou kroky
první: "Pssst. Ať nás neslyší."

je slyšet nervózní drkotání zubů
první: "Neblázni, nebo nás uslyší."
druhý: "J-já za to n-nemůžu. J-já se děsně b-bojím."

kroky se vzdalují
první: "Neblázni. Ještě chviličku vydrž."
druhý: "J-já to vydržím."

tichem se ozve zasténání postele a hlasité oddechnutí
první: "A jdem na to."
druhý: "Tak jo" s povzdechem
první: "Co zas!"
druhý: "Já jen nechápu, proč zrovna my vyfasovali na praktické cvíko takovýho prostatika."

Závěrečná poznámka: 

Rozhlasová adaptace díla "Má učňovská léta" známého autora Draculy.

Obrázek uživatele Amy

Nejlepší přátelé člověka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Měl to být čistokrevný horor, ale neodolala jsem, abych si nerýpla do jiného fandomu. Schválně kdo z vás pozná do kterého? Vzhledem k těm banánům to prostě nešlo jinak.

Drabble: 

Apokalypsa přišla znenadání. Jak už to tak s nimi bývá.

Petr se skrýval v bunkru. Patřil jeho pošahanému strýčkovi, který ho postavil ještě před válkou. Tou třetí.

Podle toho, jak chutnaly konzervy naskládané na policích, tam byly ještě mnohem déle.

Časem ale Petrovi zásoby došly a nezbylo mu než vyrazit ven. Tehdy poprvé spatřil své nepřátele.

Obrovské mluvící pomeranče.

Petr se zprvu zděsil, ale nakonec se jako správný vynalézavý hrdina rozhodl bojovat jediným způsobem, který ho napadl.

Začal používat banány.

Proč?

Protože každé malé dítě ví, že banány obsahují hodně draslíku.

A v nouzi se dají použít i jako bumerang.

Obrázek uživatele Ampér

Z kroniky Dolní Lhoty

Fandom: 
Drabble: 

30. dubna loňského roku byl klidný život naší obce narušen. Na zdi hřbitova se objevila cedule s následujícím textem: Dnes se na místním hřbitově koná diskotéka pro zde pohřbené i jejich živoucí příbuzné. Hudební produkce DJ Kostlivec. Začátek 24.00 hodin.

Šla celá vesnice. Kde jinde uvidíte párek kostlivců trsat rokenrol tak, že jim odpadávají kosti z kostry nebo tančit pogo moji sousedku Helenu se svým pět let mrtvým tatínkem. Zkrátka DJ Kostlivec je jednička. Jen škoda, že se kostlivci museli v jednu hodinu ráno vrátit do svých hrobů. Místní babka to zhodnotila slovy: „Mrtví musí, živí můžou.“ Nebo obráceně?

Závěrečná poznámka: 

inspirováno písní skupiny Ginevra

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Strašlivý konec frikulína Fridolína

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pozor, opravdu naturalistický horor! Slabším povahám doporučuji nečíst.

Drabble: 

Fridolín se rozhodl. Znečistí bazén souseda, kterého nemusí, svým metabolickým produktem. Který doslova spadne z nebe.
Pro příslušníka zlaté mládeže není problém najmout si helikoptéru, a tak do ní jednou za ranního kuropění, po obřím mejdanu, spolu s partou kamarádů nasedá.
Záhy je helikoptéra nad inkriminovanou zahradou, které vévodí bazén a vlajkový stožár. Fridolín si stahuje kalhoty a nezdvořilou částí těla se vyklání z helikoptéry.
Avšak fyzikální zákony platí i pro ty nejprotekčnější a nejsebevědomější... Středověký kat, narážející odsouzence na kůl, by to nedokázal lépe...
Fridolín byl frikulín, proto letěl volným pádem, napíchl se na kůl, jenž tedy byl in...

Závěrečná poznámka: 

Takhle to dopadá, když někdo nedbá na bezpečnost letového provozu.

Obrázek uživatele Liall

Aokigahara

Úvodní poznámka: 

Nahrazení tématu Les náhod. :)

Drabble: 

Uprostřed lesů začíná boj o život. Les Aokigahara nacházející se na úpatí hory Fudži v Japonsku je znám též pod názvem Les sebevrahů. Je úzce spojen s japonskou démonskou mytologií. Skupina dobrovolníků pravidelně pročesává toto místo, hledá mrtvé a pohřbívá je. Původně se jednalo o docela normální turistickou atrakci, avšak od roku 1960, kdy byl vydán román, který popisuje, jak na toto místo jezdí lidé umírat, se počet mrtvých v okolí značně znásobil. Místo podle některých zdrojů působí na psychiku člověka, a pokud se daná osoba nachází ve špatném rozpoložení, les ji přinutí k sebevraždě. Sebevražda může být náhoda, ne?

Závěrečná poznámka: 

„What would you do if your life's on the line?“ - Hollywood Undead

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Crishfoot

Dneska zase nic!

Fandom: 
Drabble: 

Jednoho dne pozdě v noci,
alkohol má ve své moci
stařičkého Josefa.
Ten belhá se ulicí,
je nešťastný a zuřící.

"Ať je prokleta ta stará bába,
co mi pořád jen kaši dává.
Pořád říkám: Aničko?
Neumíš vařit maličko?
Říkám jí to tady, tuhle,
pak si vařím čínský nudle."

Po hodině klíč v zámku sed,
prázdný je dům na pohled.
"Bodejť by ne, ve tři v noci,
půjdu bábě napomoci."

Lednice zase prázdnotou zeje,
"Co se to s tou babkou děje?
Kolikrát jí to říkat mám?
že zbytky včerejší nehledám!"

Pak našel bábu, ležící, spící?
"Já vůl ji vlastně střelil brokovnicí!"

Závěrečná poznámka: 

Berte to s rezervou :D Prostě mě to napadlo.

Obrázek uživatele Iantouch

Zombice

Úvodní poznámka: 

Je to něco jako pokus o songfic (nebo jak se tomu nadává). Písničku máte
tady i s prima vtipným klipem.

Drabble: 

Že něco není v pořádku, jsem měl tušit už tehdy, když jsem začínal běhat.
„Nenávidim všechny běžce,“ syčela na mě nevrle.
Pokrčil jsem rameny. Její podivný chování mi připadalo roztomilý; konec konců jsem byl zamilovanej.

***

Dneska jsem se vzbudil s pocitem, že mi někdo sežral deset deka mozku. Pravda, vypil jsem předchozího večera čtyři piva, ale takovej bolehlav? Taková demence? Pomalu jsem si nedokázal vzpomenout, jak se jmenuju. Rozlepil jsem oko a spatřil svou milou, jak snídá.
„Copak máš dobrýho?“ zeptal jsem se přiměřeně situaci.
Kouzelně se zazubila: „Salámovou pomazánku.“
S kym žiju, mi došlo vzápětí.
Když si pustila Landu.

Obrázek uživatele Sapfó

Vyšší dobro

Úvodní poznámka: 

Ne že by tam bylo násilí, ale mladší 15 let by to možná číst nemuseli.

Drabble: 

Otec Julius byl jako vyměněný. Navzdory své obvyklé ostýchavosti a neomalenosti teď vyzařoval sebejistotu, šarm a ležérnost. Hostil. Bavil. Žoviálně se smál.
„Tak kde jsem to byl? Ano! A najednou jsem KONEČNĚ pochopil, k čemu celý můj život směřoval, víte? Vždycky jsem kolem sebe viděl tolik, tolik zlého, ale nikdy mě nenapadlo, že s tím vlastně můžu – ne, MUSÍM - něco udělat!
Co říkáte? No ano, třeba Vy. Vezměte si například sebe. Co jste mi to minulý týden říkal o Vás a pekařově ženě? No vidíte.
Pozvedněte všichni prosím sklenky!“, pronesl Otec Julius vesele směrem k čerstvým mrtvolám, usazeným kolem stolu.

Obrázek uživatele Taarg

Konec pohádky

Fandom: 
Drabble: 

„Pak princ políbil krásnou princeznu a žili spolu šťastně a jestli nezemřeli, tak žijí na zámku dodnes,“ zaklapla babička před Violkou knížku.

„A co když zemřeli? Jako maminka s tatínkem?“ ptá se děvčátko. „Tak je z nich teď žrádlo pro červy, no,“ zasmála se stará žena.

„A to z nás jednou bude taky?“

„Z tebe ne, Violko, z tebe určitě ne. A teď mazej spát.“ Hloupá holka, ještě mi zkazí večeři, pomyslela si.

A odešla do kuchyně brousit nože.

Každá pohádka mládí jednou musí skončit a realita života přijít. Je jen otázkou, jak dlouho budete žít s klapkami na očích.

Bylo - nebylo

Úvodní poznámka: 

Chtěly jste to - máte to...

Drabble: 

Parta dobrodruhů se utábořila kdesi v peruánských horách.
Měli za sebou dlouhou cestu, na jakou by se žádný člověk vlastnící alespoň kousek pudu sebezáchovy nikdy nevydal. Prošli pralesem, překročili řeky, brodili se bahnem a vyšplhali se do velehor.
Zarostlí a špinavý povalovali se kolem ohníčku, na němž opékali několik morčat, a žvýkali koku. Trochu více koky, než bylo nezbytně nutné.
A tu náhle, jako by se zhmotnila ze samotné tmy, stála před nimi obrovská nutrie s barevnými pruhy. Bleskurychle dobrodruhy přemohla, napíchla na klacek a počala je opékat.
„Nikdo nebude provokovat Tupaka Amaru,“ pravila, než se zakousla do prvního soustíčka.

Závěrečná poznámka: 

1. Pečené morče je peruánské národní jídlo
2. Tupak Amaru byl peruánsky bojovník za svobodu

-A A +A