Jistě pane ministře

"Humphrey, tohle nemyslíte vážně!" hodil Hacker papír* na stůl. "Tady se píše, že je nutné posílit stavy o deset procent!"

"Přesně tak," usmál se sir Humphrey.

"Ale premiér mi dal za úkol personální stavy snížit. Výslovně mi zdůraznil, že pět procent považuje za definitivní konstantu."

"Se vší úctou, pane ministře, i kdybych chtěl upustit od zachování dostatečné relevance, obšírná problematika, kterou správa státní správy bezesporu oplývá, nemůže být v celé její dimenzi popsána něčím tak vulgárním, jako je definitivní konstanta. Zejména v dnešní moderní, turbulentní a spletité době."

"Jediná konstanta, kterou britská byrokracie uznává, je konec pracovní doby." utrousil Bernard.

Co se děje, Humphrey? Nesouhlasíte s návrhem restrukturalizace úřední správy?

Ba právě naopak. Jedná se nepochybně o zcela zásadní krok k efektivnějšímu fungování úřadu. Veřejnost ale bude zajímat, proč má mít právě tyto parametry. Šetřit je možné nejen rušením pozic, ale i snížením vytápění či zastavením deratizačních prací. Kdo by ostatně zabíjel ty roztomilé tvorečky, že?

Co tedy navrhujete? Návrh je potřeba odevzdat dnes.

To je samozřejmě na Vás. Pokud byste se ale chtěl připravovat na večerní tiskovou konferenci, mohl bych vybrat nejvhodnější variantu.

Tiskovou konferenci?

Ráno jsem ji domluvil k Vašemu návrhu.

Dobře, nějak to zařiďte.

Jistě, pane ministře.

1. Proč se rezoluce jmenuje Čelem k voličům?

a) Přesně tím se bude Ministerstvo řídit.
b) Obtížného tématu je nejlépe se zbavit už v názvu.

2. Co se stalo s nemocnicí, kde rok po otevření nejsou žádní lékaři ani pacienti?

a) Zavřela se.
b) Dostala cenu za nejhygieničtější nemocnici.

4. Proč vedou z Londýna do Oxfordu a Cambridge daleko lepší dálnice než do jiných velkých měst?

a) Náhodou.
b) Většina stálých tajemníků tam studovala a většina tamějších fakult pořádá večeře.

5. Podporu jakého typu dopravy by měla vláda učinit svojí prioritou?

a) Jednoznačně silniční.
b) Rozhodně železniční.
c) Bezpochyb letecké.

„Humphrey, naše vláda má v programu úspory ve státní správě a vy přijdete s plánem na založení nového úřadu! Jestli premiérovi navrhnu něco takového, usmaží mě ve vlastní šťávě.“
Zatímco Bernard spolkl svou připomínku, že ve vlastní šťávě se dusí, nikoli smaží, sir Humphrey argumentoval:
„Ale pane ministře, tak rozsáhlý plán úspor nemůžete realizovat úplně sám. Domníval jsem se, že nechcete slevovat ze svých ambic.“
„No, tedy… ano. Žádná polovičatá řešení. Ale přesto… Ty náklady mi přijdou poněkud…“
„Kvalita má svou cenu.“
„Asi máte pravdu, Humphrey. A koneckonců, naše vláda slíbila i nová pracovní místa, že ano…“
„Jistě, pane ministře.“

"Humphrey, posaďte se."
"Děkuji, pane premiére."
"Ten váš návrh... zdá se mi nejasný."
"Je to jednoduché. Návrh je jako tento talíř sušenek. Zařídíme, že každý dostane jednu. Sušenky nevydrží věčně, musíme je rozdat hned."
"Ale peníze nejsou sušenky, nekazí se."
"Ale máme omezenou dobu na vyčerpání, pane. Vlastně máme kazící se sušenky a chladnoucí čaj."
"Jaký čaj?"
Premiér vypadal zmateně.
Humphrey přisunul talíř doprostřed stolu.
"Sušenky jsou peníze, pane. Jejich aktuální parabilita je podmíněna temporální sousledností, která bude terminována blízkým datem..."
O deset minut projevu později...
"Takže Bernard má dát vařit čaj?" zeptal se premiér.
"Jistě, pane premiére," rezignoval Humphrey.

V kanceláři:
"Humphrey, můžete mi vysvětlit, proč výdaje ministerstva v posledním kvartálu vzrostly o 10 %, přestože jsme tak usilovně pracovali na jejich systematickém snižování?"

"Samozřejmě, pane ministře. Analýzy výdajů a hospodaření si vyžádaly nová pracovní místa, externí audity, a to vše se samozřejmě pozitivně - pardon, efektivně - promítlo do našeho rozpočtu."

V servisu:
"Převodovka je opravená, pane Hackere, už zase můžete jezdit na vyšší rychlosti než na dvojku, ale koukám že máte ulomený stěrač, taky olej by potřeboval vyměnit..."

"Ne ne, to je v pořádku! Kolik ta oprava dělá? "

Doma:
"Miláčku, jak chceš udělat ta vajíčka, naměkko nebo natvrdo?"

"Hlavně levně..."

"Všeobecné volby dopadly očekávaným vítězstvím opozice, a my jsme se postupně dozvídali jména ministrů. Jako poslední byl oznámen ministr pro administrativní záležitosti, pan James Hacker."

U okna budovy ministerstva stáli dva muži a pozorovali dění na ulici. Právě přijel vládní vůz, z něhož vystoupil nový ministr a nadšeně mával a kynul okolostojícím lidem.

"Tak co si myslíte o novém ministrovi, Bernarde," zeptal se starší z nich.

"Nejsem si jistý, sire Humphrey. Jako řadový poslanec zkušeností moc mít nebude, ale momentálně se chová jako znovuzvolený premiér."

"Takové chování je pro řadové poslance typické, Bernarde. Jsou to většinou burani s nezdravým sebevědomím."

V posledních dnech se Jimu Hackerovi na ministerstvu nebývale dařilo. Protože mu od ministerských úředníků nepřistávalo na stole tolik nesrozumitelných zpráv a výkazů, konečně měl čas začít naplňovat svůj politický program. Nejen že se mu podařilo prosadit plán rozsáhlých úspor na svém ministerstvu, ale dokonce i zrušil jedenáct zbytečných úřadů.
Konečně měl pocit, že má vše pod kontrolou. Vysloužil si uznání od premiéra a právem si vychutnával chválu ve všech novinách, dokonce i v těch, které na vládě nikdy nenechaly nit suchou.
Jedinou skvrnou na nynějším mimořádném období byla nemoc sira Humphreyho – už druhým týdnem ležel doma se zápalem plic.

Vaše zvolení bylo skutečně překvapivé. V čem vidíte hlavní příčinu úspěchu?

Víte, mně osobně nikdy nešlo o funkce. Chci být takový spojovací článek, klidný přístav v neklidné době.

S tím souvisí i další otázka. Budou změny ve vládě? Ponecháte ministry ve funkcích?

Podívejte se, pane redaktore. Mohu otevřeně prohlásit, že změny nebudou, a když už, tak jen v nejnutnějších případech.

A kdybyste měl jedním heslem popsat styl vaší budoucí vlády?

Bude rozhodovat zodpovědně, informovaně, a v zájmu Britá- Mohu se zeptat, proč se smějete?

Ale nic. Jen mi přišlo zajímavé, že by vláda, jejíž tajemník bude sir Humphrey, byla "informovaná".

"Humphrey, to je strašný cynismus! OSN je vrcholem mezinárodní spolupráce a zárukou trvalého míru. Proč bychom do něj jinak vstupovali?"

"Pane ministře, jestli to opravdu chcete slyšet... OSN je ve skutečnosti bojiště, kde naše Ministerstvo zahraničí rozděluje svět. Tak, jako byl rozdělený posledních tisíc let."

"To nemůžete myslet vážně!"

"Ale jistěže. Podívejte se do historie. Španělsko, Holandsko, Německo, Francie, Turecko, Rusko... S těmi všemi jsme bojovali - a i proti nim. Když vzniklo OSN, skutečně to tehdy vypadalo na trvalý mír, ale teď? Dokázali jsme poštvat Řeky proti Němcům, Italy proti Francouzům, Holanďany proti Španělům. Je to jako za starých časů."

Ráno, sotva jsem dorazil do své kanceláře, objevil se Humphrey, a vypadal neobyčejně ustaraně.

Začal tím, že se doslechl o mé domluvě s premiérem ohledně projevu v OSN. Je to prý nebezpečné, a měl bych to ještě zvážit.

Na můj ironický dotaz, jestli je v OSN na obyčejný projev potřeba bojová průprava, Humphrey k mému údivu odpověděl, že ano.

Zdůraznil jsem, že OSN je bašta míru, prosperity, a mezinárodní spolupráce.

Humphrey se zeptal, jestli by můj projev měl být v podobném duchu. Když jsem přisvědčil, pobaveně podotkl, že to bude nádherná ukázka sice civilizované, ale přece jen zbraně hromadného ničení.

Co je to pravda?

Tedy, pokud bychom odhlédli od nesporné skutečnosti, že smysluplné a náležitě doložené vysvětlení požadovaného termínu dalece přesahuje možnosti i prostor daný, pohříchu vskutku velice marginálním a dalo by se říci až minimalistickým obsahem, jenž, vezmeme-li vše kolem a kolem a vztáhneme-li vše k průměrné délce obdobných záznamů, vyskytujících se, globálně vzato, avšak nikoli nutně, v míře, pokud mi dovolíte takovou vulgární simplifikaci, poněkud nemalé, musíme skutečně potvrdit, že, a to jak v doslovném, tak i v přeneseném smyslu slova, a rovněž jak v ohledu lingvistickém, tak i geografickém, máme-li být skutečně upřímní, vlastně o nic nejde.