Výtvarné umění

Obrázek uživatele Aplír

Poutník

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Poslední letošní obrazové: http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3727/zoom
Arnošt Hofbauer: Poutník

Drabble: 

Obzor se zakulatil. Galileo Galilei měl pravdu.

Mnich, ztěžka oddychuje. Stoupání ho zmáhá. Už nedokáže spěchat. Kamenitá půda mu připomíná Boží kletbu, že půda bude prokletá, plná trní a bodláčí.
Vybavují se mu slova: V potu tváře chléb svůj dobývat budeš… On teď nic nedobývá a přece se zapotil.
Zpytuje svědomí.

Černý panter jako nejposlednějších z posledních hříchů je mu v patách.
Za chvíli bude u cíle. Těší se. Starobylost dolmenu v něm vyvolává představu, že jeho modlitby tam budou upřímnější a snadněji doputují k nebesům.

Má pocit, že roky v klášteře ho tolik nepřiblížily ke Stvořiteli, jako tato pouť.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem organizátorům, kontrolorům, těm co psali, těm co četli a těm, co komentovali, protože bez nich by duben nebyl tím, co byl - DMD. :)
Doufám, že za rok na shledanou.

Obrázek uživatele Aplír

Splynutí duší

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní dle obrazu
Max Švabinský: Splynutí duší
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3318

Drabble: 

Sedíš sevřený úzkostí, bez hnutí, vyděšený.
Tvůj pohled o tobě vypovídá víc, než si myslíš.
Bojíš se. Ovíjí tě svou jemností a spoutává svou mocí. Neutečeš. Něžnost jako zbraň, co tě raní beze zbraní. Je subtilní, záhadná. Namísto provazů zlehka kolem tebe omotává své vlasy. Není smyslná, jen nad tebou sladce usíná. Dlaněmi drží tvou hlavu na své hrudi. Prsty jedné ruky jako by hrály na harfu, však místo jejích strun probírají tvé kadeře. Cítíš tlukot jejího srdce. Každý tep ti důrazně proniká spánkem. Nepravidelný tep, jak ťukání telegrafu. Marně dešifruješ, co ti sděluje:
Splyneme. Budeme spolu navždy. V podsvětí.

Obrázek uživatele Aplír

Spor ve dvoře

Úvodní poznámka: 

https://www.prostor-ad.cz/pruvodce/psever/klecany/bartonek/img/spor.jpg
Inspirováno obrazem Spor ve dvoře, Vojtěch Bartoněk

Drabble: 

Písničku flašinetáře právě přehlušil křik.
„Nemůžete dávat pozor, ženská?! Od rána vyvářím a vy mně prádlo shodíte na zem? Vypadá, jako by po něm tancovala prasata,“ rozčiluje se pradlena.
No, nó, ty naděláš, rozhodí ruce korpulentní žena. „Jak tě vůbec napadlo, že jsem to byla já?“
„Viděla jsem tě,“ přešla taky k tykání poškozená.
„Lžeš!“
„To ty jsi lhářka!“
Jekot se rozléhá dvorem. Přivolal sousedy. „Lidičky, přetížila šňůru, až praskla. Teď to svádí na mne.“
„Že tě huba nepálí. Přetrhlas jí, když jsi ji podlézala!“
„Mrcho!“
„Těžko říct, která má pravdu“ přemítá žena se džbánem.
Co přihlížející, to jiný názor.

Obrázek uživatele Aplír

Výměnkáři

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Další drabble k obrazu Výměnkáři, Jaroslav Špillar
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/Jaroslav_Spillar_Alt...

Drabble: 

„Chutnalo ti to, Josefe?“ ptá se babička s obavou v hlase.
„Od tebe mi vždycky chutná, Anežko,“ odpoví popravdě.
Ale má to divnou chuť. Mně to přijde přesolené,“ nedůvěřivě si vede svoji. „Co říkáš?“
Místnost pojednou zaplní ticho. Stařeček zamyšleně pobafává z fajfky. Vzpomínky se skutálí do mládí. Nadřel se. Musel brát jakoukoli práci, ale protloukli se.
„Moc kořeněné?“ dumá dál žena.
„Ale kdež,“chlácholí ji.
„Poslyš, Josefe, nemáš ještě hlad? “
Ne, drahá, jsem sytý. Když kouřím, nemám na nic jiného chuť. Teď bych se pomodlil, poděkoval za zdraví, že máme jeden druhého, kde bydlet, za chléb na tento den….

Obrázek uživatele Aplír

Rekruti

Úvodní poznámka: 

Další do sbírky obrazů:
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_1314/zoom
Rekruti, Vojtěch Bartoněk

Drabble: 

Mrholí. Pro rekruty smutný den. Jdou do sebe zavěšeni, posilněni alkoholem. Budí rozruch na tržišti. Některé ženy je sledují s pohoršením, jiné s lítostí. Dva naverbovaní zpívají. Spíš vyřvávají. Třetí se vleče zhroucený mladík. Proklíná asent. Má v Praze milou. V tom je zakopaný pes. Bude na něj čekat? Kamarád s doutníkem v puse a odevzdaným výrazem ho za rameno tlačí kupředu. Chceš, nechceš? Musíš.

„Ruku líbám, škyt,“ vrávoravě se pokloní poslední z odvedenců.
„Tys to přehnal, už nepij,“ dá ruce v bok prodavačka.
„Rozkaz!“ napřímí se pátý rukující. Skelný pohled maskuje kšiltem. Mladou paní očividně pobavili. Odmění je úsměvem.

Obrázek uživatele Aplír

Vysýpání popele

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Já se letos těch obrazových nějak nemohu nabažit. :)
Vojtěch Bartoněk: Vysýpání popele
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_15668

Drabble: 

„Podívej se na Novačku. Ta je ale drzá. Včera mne pod maskou cnosti napadla, že šilhám po tom jejím a teď se, nestyda, natřásá před hokynářem,“ dotčeně pohodí hlavou žena v šátku.

„Hm, mě se líbí ta její sukně… Víš, co si myslím, jestli oni spolu něco nemají,“ přisadí si druhá.
„Myslíš? Asi máš pravdu,“ uvažuje první.

„Ženský, dejte pokoj. Vaše starosti bych chtěla mít,“ myslí si letitá sousedka. Se zaujetím vysypává popel. Dává tak najevo, že ji drby nezajímají. „Však až zajdu domů, určitě budou pomlouvat zase mne.“
„To je nuda. Kde ten povoz vězí tak dlouho?“ vzdychne chlapec.

Obrázek uživatele Aplír

Dalmatská svatba

Úvodní poznámka: 

Další obrazové
Jaroslav Čermák Dalmatská svatba
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_2308

Drabble: 

Kůň poháněn jezdcem zběsile pádí.
„Rychleji, rychleji," volá muž opojen rychlostí a vědomím, že za chvíli bude nevěsta jenom jeho. Svatební noc otevře lůno.

Ženich k nim vtrhl s družinou. „Honem,“ vysadil ji na koně.
Než se nadála, už cválali pryč. Z trysku a obavy z pádu se jí rozhoupal žaludek.
„Zpomal trochu,“ překřikuje dívka dusot.
„Neboj se, pevně se drž. Už tam budem.“
Hudba na uvítanou, která zní z otevřených vrat se mísí se střelbou a prachem rozvířeným kopyty koní.
Vzrušené srdce nevěstě snad vyskočí z hrudi.
Sen se stal skutečností.
Štěstí stejně jako paprsky slunce prozářily svatební den.

Závěrečná poznámka: 

Svatba a manželství byly v době vzniku obrazu většinou velmi účinným opatřením k zvýšení porodnosti.

Obrázek uživatele Aplír

Věštkyně

Úvodní poznámka: 

Další drabble k obrazovým, tentokrát Věštkyně z Prevorstu ve vytržení od Gabriela Maxe
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_689

Drabble: 

Učarovala mi. Je krásná, mladá, ale bledá. Ani se nepohne, až jsem se lekl, že zemřela. Nevím, co si o tom myslet. Vypadá, jako kdyby spala. Nebo to jen dělá? Že by se jí skutečně pod zavřenými víčky promítaly budoucí události jako ve filmu?

U ruky papír se soustřednými kruhy. Vypadají jako kolo s loukotěmi. Nechápu, jak jí mohou pomáhat k vytržení? Lidi tvrdí, že věštby zpívá. Onehdy předpověděla Braunové, že jí vážně onemocní dítě. Řezníkovi věštila, že přijde na buben a učiteli prý zemře žena. Stalo se. Taky předvídala zkázu mlýna. Za týden vyhořel.

Bojím se, co sdělí mně.

Obrázek uživatele Aplír

Modlitba za oběšence

Úvodní poznámka: 

Další z obrazových:
https://artalk.cz/2015/03/10/tz-temny-pribeh-realismu-hippolyt-sobeslav-...

Hypolit Soběslav Pinkas: Modlitba za oběšence

Drabble: 

„Hrůůůůza! Kde jste kdo! Pomóóóc,“ začala křičet. Netrvalo dlouho a přiběhly do stodoly další ženy. Jedna spěchala tak, že zvrhla malou bečku.
„Co se děje?“ ptají se celé zadýchané.
„Koukněte támhle nahoru. Oběšenec.“
„Takhle mladý si vezme život. Měla bych za něj orodovat,“ sepne ruce jedna.
Z modlitby, ji vytrhují vzrušené hlasy.
„Opravdu, je mrtvý. Nehýbe se,“ fascinovaně pozoruje další sebevraha.
„Já myslím, že byl duševně chorý, jinak by to neudělal.“
„Byl nešťastný, ta jeho mu zahýbala.“
„Chlapi v hospodě se sázeli, zda se mu vrátí, nebo to bude jeho smrt.“

Dál klevetí.
Neberou ohled na chlapce ani na mrtvého.

Závěrečná poznámka: 

Umělec oběšence přemaloval, ale rentgenový snímek jeho malbu odhalil. Černobíle obraz s ním uvidíte v odkazu, když se posunete níže.

Obrázek uživatele Aplír

Setkání Petrarcy s Laurou

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Opět obrazové. Tentokrát Josef Mánes Setkání Petrarcy s Laurou 1327
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_5760

Drabble: 

Kostel je plný.

„Otče náš, pomoz mi odolávat pokušení,“ modlí se kapucín, pohled upřený vzhůru. Vedle něho žena se skloněnou hlavou upřímně lituje svého hříchu.
V první lavici odevzdaně, bezradně sedí slečna. „Nevím, co mám dělat,“ přemítá nerozhodně.
Mnich pokorně poklekl na zem. Ani se neodváží vzhlédnout k nebi.
„Bože dej, ať se má holčička uzdraví.“ Žena, vroucně vzpíná ruce k oltáři. Bosá paní v plachetce je zdrcená žalem.
Ale Petrarka ty lidi nevnímá. Jeho pozornost upoutala klečící Laura. Zbožná, čistá děkuje Bohu. „Ta je krásnááá.“ Mladík se nemůže dívat jinam. Pohled - ručička detektoru citů se zasekl na stoprocentní zamilovanosti.

Obrázek uživatele Aplír

Léto

Úvodní poznámka: 

Tentokrát Václav Hollar: Léto z cyklu čtyři roční období
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_50658

Drabble: 

Léto, personifikované krásně, honosně oblečenou ženou. Stojí s hlavou v oblacích, vzpřímeně. hrdě, strnule. Nehýbá se, což možná symbolizuje letní malátnost. Působí majestátně a vznešeně. Vzrůstem převyšuje okolní krajinu. Dává tím najevo, že teď přírodě panuje ona. Namísto žezla má v ruce vějíř, ale je zavřený. To abychom nebyli na pochybách, že je takové vedro, že ani nemá sílu ho rozevřít.

Přes hlavu a obličej má černý flór na znamení, že lituje živých bytostí, kterým svým sálajícím žárem vzala život. Jejich těla šíří odér a nemoci. Je nařízená karanténa.

„Nic naplat, holenkové, každá vláda s sebou nese oběti,“ nekompromisně podotkla.

Obrázek uživatele Aplír

Nedobrovolný návrat do školy

Úvodní poznámka: 

Tentokrát dle obrazu
Christian Ruben: Nedobrovolný návrat do školy
https://www.wikiwand.com/cs/Christian_Ruben#/Galerie

Drabble: 

„Aúú, aúúú“, skučí kluk. „To bolííí.“
„Tak se nevzpouzej a nebude to bolet.“
„Ne, mami, prosím. Já tam nepůjdu! Já nechci,“ vede si svou nezvedenec.
„Nechceš, ale musíš!“ nedá se matka. „Pojď, nebo chceš ještě pohlavek?“

Vzdor dítěte se přehoupl do breku.
„Co si vůbec myslíš,“ pokračuje rozzlobená matka, „že když utečeš ze školy, že to nezjistím?“ popadne ho a vleče za ruku. Tabulka na psaní a kniha z podpaží rázem padá na zem.
„Pojď, čekáme. Víme, jak na takové jako ty, malé a neškodné,“ vítá ho muž s rákoskou.
„Nenávidím školu!“ reptá v duchu nezbedník a brzdí patami ostošest.

Šifra mistra...?

Úvodní poznámka: 

Když šifra, tak mi samozřejmě naskočila Leonardova poslední večeře. Záměrem bylo využít jména účastníků, jenže do plánované tajenky se moc nehodila, takže se k nim přidali i evangelisté a bylo nutné využít i jiná než první písmena.
Takže:

Jaká asi slavný obraz skrývá tajemství?
O jednom z nich čtenář v krátkém čase zví.

Drabble: 

Je zde výjev, který všichni dobře známe,
od čtyř svědků zprávy o něm máme.
Zapiš první hlásku jména toho z nich,
jehož zvěst je jako třetí v Knize knih.
Potom druhou hlásku jména toho vezmi,
jenž je u večeře první mezi všemi.
S dalším je spjat symbol ležatého kříže,
hned dvě první hlásky z něho zapiš níže.
Ze jména, jež nosil druhý věrozvěst,
zas druhá a třetí hláska důležitá jest.
Dál odeber třetí hlásku ze zrádcova jména.
Zbývá ta, kterou je šifra zakončena.
Ta je poslední i v názvu toho, co se pilo
a toho večera se na krev proměnilo.

Závěrečná poznámka: 

Název sám je vlastně nápovědou toho, co se skrývá v tajence.
1: první písmeno ze jména 3. evangelisty - Lukáš, tedy L.
2: druhé písmeno ze jména Ježíš, tedy E
3: první písmeno ze jména Ondřej - symbolem tohoto apoštola je ležatý kříž. Tedy O
4: a druhé písmeno z téhož jména, tedy N
5: ze jména 2. evangelisty, což je Marek, nejprve 2. písmeno: A
6: a potom 3. písmeno: R
7: zrádce je samozřejmě Jidáš, třetí písmeno z jeho jména je tedy D
8: a tohle písmeno už tu bylo, ale teď je uvedeno jako poslední ve slově víno. Tedy O.
Což dává dohromady mistrovo jméno: LEONARDO.

Obrázek uživatele Aplír

Ve sklepě

Úvodní poznámka: 

Tentokrát dle obrazu Josefa Navrátila: Ve sklepě Chlumeckého
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_2547

Nápověda k řešení: 9/1 + 1/8 + 1/4 + 6/3 + 4/1 + 5/4 = 5/1 + 14/2 + 1/3
Nejde o rovnici. Počítat se ale bude. Klíč neviditelně
zde: první číslice znamená pořadí slova; číslo za lomítkem je písmeno v dotyčném slovu

Drabble: 

„Poslechni, Karle, tohle je vynikající. Ochutnej,“ doporučuje víno muž v červené jarmulce.
„Barvu má jiskrnou,“ pochvaluje si kamarád sedící u stolu „a vůni,“ roztočil obsah po stěně skleničky, aby se uvolnilo aróma, „báječnou. Tak na zdraví,“ pozvedl číši.
„Na zdraví, opáčil prošedivělý muž,“ ale víc než o víno se zajímá o dceru majitele.
Zádumčivého pána s cylindrem nerozveselila ani čtvrtá sklenka.
„Prosím tě, Lojzo, ty to do sebe leješ jako do krtiny,“ napomíná znalec. „To musíš vychutnávat. Vidíš, já dopíjím teprve první skleničku. S vínem hochu se musíš mazlit jako se ženskou. Nu, pochutnal jsem si, potěšil se, půjdu domů.“

Závěrečná poznámka: 

Řešení: Miluji vás

Obrázek uživatele Aplír

Arest

Úvodní poznámka: 

Další obrazové. William Hogarth: Arest
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:William_Hogarth_026.jpg

Drabble: 

Vypadá to jako výsměch královským nosítkám. Namísto honosného apartmá je na tyčích nosičů umístěn arest, který svou nestabilitou připomíná spíš domeček z karet a svým vzezřením tak trochu kadibudku.
„Lalá, zpívá celá cela,“ ozývá se zevnitř opilecky falešný zpěv.
„Přestaň!“ láteří dozorce. „Polez ven!“ otevře dvířka.
Šlechtic vystřelí z arestu tak rychle, až mu ulítne klobouk.
„To už jsme tady?“ vyděsí se.
„Teď půjdeš po svých, už se nebudu muset dřít,“ otočí se na něho předkloněný muž.
„Sbohem,“ zachraptí matka.
„Nechte ho, já mu zavážu oči,“ vykasává si rukávy mladá žena.
„Najednou je ticho, konstatuje trpasličí muž.
Teď zazpívá gilotina.

Obrázek uživatele Aplír

Náměsíčná

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

ještě jedno na obraz Náměsíčná od Maxe Pirnera
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_13893/zoom

Drabble: 

Dívka stojí bosa v lehké noční košilce na uzoučké římse. Hlavu mírně zakloněnou, oči zavřené, v obličeji výraz něčeho toužebného. Jako kdyby byla lákána krásnou podmanivou hudbou a šla za ní, nebo povědomě vyhledávala akustické orientační body. Celá spící postava připomíná slepce, jenž si šátráním rukou hledá cestu, také provazochodce tím, jak balancuje ve výšině. Trochu rozcuchané dlouhé vlasy se lesknou v záři měsíce.

Noc má zvláštní atmosféru. Je neobyčejně jasná.

V záři úplňku zanikl svit hvězd. Tmavé hory svírají údolí, které je tak hluboké, až vyvolává závrať. Pozorovatel má nutkavý pocit dívku zachytit, aby zabránil jejímu děsivému pádu dolů.

Závěrečná poznámka: 

Mně se "držkopád" k obrazu nehodí. Kdo potřebuje, ať si ho dosadí namísto pádu. :)

Obrázek uživatele Birute

Nové obzory

Drabble: 

Koníček musel uznat, že tohle se lidem podobá. Vzít jídlo a pokud možno ho zaplechovat, aby se k němu nikdo nemohl dostat. Že jde o jídlo, pochytil z výkladu průvodkyně, zatímco potají vykukoval zpoza rámu fotografie, která zachycovala jakýsi polorozpadlý dům.
„Warhol začínal jako komerční ilustrátor a v jeho díle se odráží vliv reklamy…“ vyprávěla průvodkyně.
Koník byl trochu zmatený a nedůvěřivě si prohlížel výřad plechovek na protější zdi. Potom ale pookřál, když skupinka návštěvníků poodstoupila a on za nimi uviděl obraz, který byl portrétem žluté krávy.
Modrý koníček se v téhle neznámé galerii hned cítil o něco víc doma.

Závěrečná poznámka: 

Epizoda z putování Modrého koníčka od Franze Marca, který prochází obrazy a galeriemi při detektivním pátrání po svých příbuzných - zmizelém obrazu Věž modrých koní.
Řeč je o Warholových plechovkách Campbellovy polévky a obrazu krávy od stejného autora.

Harmonie barev a světla

Úvodní poznámka: 

Původní název zněl cyničtěji, ale rozhodla jsem se dát přednost estetice.
Možná ne tak úplně reklama, ale stejně mě to tak trochu fascinuje. A bod je bod.

Drabble: 

To okno přitahuje pohledy a uprostřed vší gotiky působí trochu zvláštně. Však také současníkům vadilo, původní návrh musel být upraven.
Nicméně je to skvostné dílo. Těžko rozeznat všechny plošky, ale harmonie barev okouzluje. To nejdůležitější se soustředilo doprostřed. Nahoře, v zelených tónech přecházejích do žluti, křtí arcibiskup Metoděj knížete Bořivoje. Pod ním vidíme v sálající žluté a červené svatou Ludmilu s malým Václavem jako středobod. Po stranách se v tlumenější modré odvíjejí životy věrozvěstů, Cyrila a Metoděje.
Ovšem dole v příjemných zelenomodrých tónech vidíme něco jiného, alegorii připomínající sponzora. Na cedulce s věnováním se vyjímá dobře čitelné jméno: Banka Slavie.

Závěrečná poznámka: 

Slavné okno Svatovítské katedrály navržené Alfonsem Muchou a věnované bankou Slavií. Nová arcibiskupské kaple (od vchodu třetí nalevo). Foto https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Glasmalerei_von_Much...

Obrázek uživatele Aplír

Motiv z pražských ulic

Úvodní poznámka: 

Tentokrát inspirováno tímto obrazem:
Vojtěch Bartoněk, Motiv z pražských ulic
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7e/Vojt%C4%9Bch_Barton%...

Drabble: 

To jsem ráda, Lojzku, že nebydlíme ve městě. Je tady tolik lidí, hluku, moc ulic a ještě víc domů. Nebýt tebe, hned tu zabloudím. Místo zdí reklamní plochy! To na vsi nemáme.
Děda mlčky pobafává z dýmky. Zálibně pozoruje děvu na plakátu.
„Proč mi neodpovídá?“ znejistěla žena. Teprve teď si všimla, na co se manžel dívá. Její překvapení je silnější nežli pohoršení.
„Lojzku poslyš, ta je krásná, viď?“ obdivně vydechne. Hned však pokračuje. „Ale hambatá. Koukej, je jí vidět celá noha a ten hluboký dekolt! Že se nestydí?!" vykulí udiveně oči. „Vždyť sama se stydím jen se na ni podívat.“

Obrázek uživatele Aplír

Stařec a smrtka

Úvodní poznámka: 

Tak pro změnu další obrazové.
Stařec a smrt, Hippolyt Soběslav Pinkas
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_2328

Drabble: 

„Uf, ty jsi mne vyděsila,“ jektá zuby starý muž. Úlekem spadne na zadek, ani se nehne.
Vyděšeně zírá na kostlivce. Klobouk se mu sveze z hlavy na zem.
„Ale copak, panáčku, snad se mne nebojíš?“ pobaveně se chechtá zubatá.
Chasník se strachem krčí. Snaží se schovat za otep chrastí. „Měj se mnou slitování,“ škemrá.
„Mám sice kvér, můžu tě zastřelit, ale neudělám to. Víš proč?“ táže se kostra ozdobená šátkem.
„Necháš mne žít?“ Obava chudákovi pokroutila hlas. Celý se třese.
„Dám ti dobrou radu. Zemři sám, bez násilí. Strachy. Ulehčiš mi práci,“ směje se smrtka, až jí chrastí všechny kosti.

Obrázek uživatele Aplír

Štěstí mateřské

Úvodní poznámka: 

Pro změnu jedno obrazové drabble.
Úděl ženy, jak ho dříve viděla společnost, sdělený přes obraz.
Václav Brožík: Štěstí mateřské- Rodinný výjev
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_14895/zoom
(kliknutím na obraz se dá zvětšit)

Drabble: 

Sluníčko rozsvítilo byt a vneslo do něho dobrou náladu.
Honzíku, chceš?“ nabízí Eliška nejmladšímu sourozenci jablíčko. Ten je ale zaujat hrou. „Hopsa, hejsa do Brandejsa,“ natřásá ho maminka na kolenou. Chlapeček radostně výská.

Malá Ema se od sestřičky inspirovala. Přestala si hrát s míčkem. Honem běžela ke koníkovi. Zakopla o koberec. Shrnutý roh je svědkem jejího pádu. „Ceš papat, toníčtu, ceš?“ nabízí mu svoje sousto. Koník souhlasně kývne celým tělem.

Za závěsem u okna služka zašívá roztržené šaty. Dnes musí Lubošovi odpovědět na dopis. Až se vrátí z vojny, vezmou se. Taky budou mít děti. Jen si musí ujasnit, kolik.

Obrázek uživatele Aplír

Přítelkyně

Úvodní poznámka: 

Inspirováno obrazem Jana Zrzavého: Přítelkyně
https://aukro.cz/zrzavy-jan-pritelkyne-velky-plakat-6931478816
Vybrala jsem asi proto, že vzniklo jako první a přeci jen to už je měsíc. Na DMD docela dlouhá doba. :-)

Drabble: 

Ta úzkost z vypovězených slov. Ta bezvýchodnost toho, co ještě nebylo vyřčeno. Všechny ty pocity se utápí ve tmě. Neznatelná naděje je jako chatrné světlo lampy na stole. Odbila desátá. Srdce inspirované orlojem chce přestat bít. Zdráhá se tepat, protože v hlavě a v celém těle tu nebohou dívku tepou výčitky. Vzpomínky jako svěrací kazajka ji sevřely smutkem a ochromily touhu žít. Její obličej se protáhl bolestí. Noc zahalila jedno lidské tajemství.

Přítelkyně mlčí. Jen její gesto říká jasně: Tohle přeci nemůžeš! Druhá ruka na rameni vyjadřuje soucit a chlácholí. Je to zlé, ale konec lásky ještě není konec života.

Závěrečná poznámka: 

Téma: Dvanáctá hodina odbila

Večeře v Emauzích

Úvodní poznámka: 

Na závěr jednu uměleckou. Rozdělení (se) a panování tam svým způsobem je.
Obraz Večeře v Emauzích od Caravaggia.

Drabble: 

Trojice poutníků sedí v hostinci u jednoho stolu.
Večeře prostá, ale ne úplně chudá, rozeznáme pečínku i košíček s lákavým ovocem.
Neznámý pocestný, dlouhovlasý mladík v rudé tunice, se jme rozdílet chléb.
Rozlomí ho a přežehná, tvář zalitá světlem se zdá být soustředěná jen na ten úkon a povznesená nad okolní svět.
A tu ho oba poznávají. Nyní vypadá mladší, jaksi nedotčený světskými útrapami. Ale je to on, jejich Mistr! Navrácen ze smrti!
V úžasu prudce rozhazují rukama a vyskakují, zatímco hostinský na to s podivem hledí.
Nelze už pochybovat, že Mistr je skutečně tím, jemuž náleží vláda nade všemi.

Závěrečná poznámka: 

Tento Caravaggiův obraz je pozoruhodný i tím, že je tam Ježíš namalovaný poněkud netradičně jako bezvousý mladík. Je to ovšem už Ježíš po zmrtvýchvstání, když už neměl žádný konkrétní věk.

A jinak - my se tady celý duben dělíme o svoje nápady, prožitky, pocity, a komu se to podaří pěkně napsat, ten to tady opanuje. Samozřejmě i o tu pozornost ostatních se vždycky dělí s mnoha dalšími, protože zajímavých a krásných nápadů se najde nespočet. A díkybohu je tu také nespočet príma lidí, kteří se neváhají dělit o zájem a radost a potěšit svými komentáři. A tak tady nakonec v důsledku panuje radost. Ne snad?
Děkuji moc všem, kteří se tu letos s námi dělili o to i ono a také samozřejmě všem, kteří se na tom jakýmkoli způsobem podíleli! Bylo to tu s vámi moc hezké!

Obrázek uživatele Giles Rigby

Byla jedna loďka malá...

Úvodní poznámka: 

Někdy se těžko vyrovnávám s pojmem “romantická marína”... A s obsahem některých dětských písniček...

Drabble: 

Tragédie je prostá.
Poryv větru nad mořem, které není rozbouřené. Bouře je všude okolo.
Pět odstínů červené. Jste-li Francouz, trocha okru. Jste-li Angličan, hodně. Bílá jako plachty. Bílá jako smrt.
Tragedie tak prostá, že trvá roky, než ji přijme plátno. To ústa jsou jí plná hned.
Hladová ústa... Mrtvá ústa...
Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo...
Tiché smíření oběti. A hněv.
Vezmi mě za ruku, bratře. Obejmi mě, sestro. Není tak zlé spočinout bok po boku na dně moře.
V náručí velryby.

Co řekneš dětem, až se budou ptát?
Nebylo to Středozemní moře.
Zázrak se nestal.

Závěrečná poznámka: 

Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Méduse...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Zong...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Essex...

Obrázek uživatele Aplír

Kolébka

Úvodní poznámka: 

Náhradní drabble, téma 21 Jednou za sto let.
Asi letošní poslední obrazové:
Berthe Norisová: Kolébka
http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=652

Drabble: 

Tys mi dal! Takový křikloun se narodí snad jen jednou za sto let! Těch protestů a křiku, vysilujícího tebe i mně! Nepomáhalo kolébání, houpání na rukách, masírování bříška, hlazení po vláskách, ani zpěv ukolébavek. Místo spánku jen brunátný obličej, zmítání v náruči a pronikavý pláč.

Konečně usnul. To ticho je balzám...

Můj drahoušku, jak jsi teď sladký. Vypadáš jako andělíček. Jsi prostě k zulíbání. Polibek ale nedostaneš. Nebudu riskovat, že tě vzbudím a že začneš nanovo.
Navíc jsem tak unavená. Nemám sílu se nad tebe naklonit, ani vstát. Marně si přikazují zdvihnout nejen víčka i sebe a jít si lehnout.

Cesta je zahrazena

Úvodní poznámka: 

Z mé strany dnes trochu zoufalý pokus, snad to tak nebudete vnímat.

Drabble: 

Cesta byla volná. Nepřátelská armáda se nacházela příliš daleko, nemohla mu zabránit v postupu na samotné jádro upadající říše. Válečník, jemuž není rovno, pokoří Věčné město.
Proč tedy ztrácel sebejistotu při pohledu na přicházející průvod?
Muž v čele je jejich nejvyšší kněz. Chce odvrátit katastrofu. Možná nabídne nějaké výkupné.
Jenže když proti sobě stanuli tváří v tvář, náhle na sobě ucítil i pohledy jiných očí. Vzhlédl a v oblacích spatřil dva hrozivé muže. Oba proti němu napřahovali meče.
Bohové! Tohle město střeží víc než vojsko.
Tady nelze zvítězit.
Vyhnul se vědoucímu pohledu muže před sebou a rychle zavelel k ústupu.

Závěrečná poznámka: 

Tažení Attily "Biče božího" a jeho Hunů do Itálie r. 452 skončilo poněkud záhadným setkáním s římským biskupem (papežem) Lvem I. Velikým, po kterém Attila bez boje odtáhl, aniž by napadl Řím. Příčiny nejsou jasné (pravděpodobně nemoci ve vojsku, možná nějaké výkupné), každopádně vznikla legenda, že se nad Římem zjevili svatí Petr a Pavel coby ochránci Věčného města. Attila se ale ve skutečnosti k Římu ani nepřiblížil. A nutno dodat, že nedlouho potom Řím stejně vydrancovali Vandalové.
Tento výjev je zachycen na Rafaelově fresce Setkání papeže Lva s Attilou v Heliodorově síni ve Vatikánských muzeích. Mimochodem je tam prý hned dvakrát zachycen papež Julius II. Před svým zvolením byl zobrazen jako jeden z kardinálů za Lvem Velikým, ale po svém zvolením si vymohl, aby měl jeho rysy i samotný Lev.
Výjevu je sice přítomno samozřejmě mnohem víc očí, ale Attila se ocitl pod palbou pohledů papeže na zemi a těch dvou v oblacích.

Obrázek uživatele kytka

Audience

Úvodní poznámka: 

Zneužila jsem obraz Audience od Francoise Bouchera.

Omluvte kvalitu "bublin".

Obrázek: 
Obrázek uživatele Aplír

Hrající si děti na Kampě

Úvodní poznámka: 

Letos docela témata nahrávají obrazovým drabble.
Tentokrát Soběslav Hyppolyt Pinkas: Hrající si děti na Kampě
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_1111/zoom

Drabble: 

„Týjo, to né!“ drbe si hlavu klečící Pavel.
„To koukáte, co?“ volá Pepík, který právě hodil.
„Vypadá to, že vede. Co říkáš, Rudo?“ ptá se dívenka s děckem v náručí.

Ruda v hlubokém předklonu s jednou nohou ve vzduchu trochu připomíná akrobata. Rukou zapřenou o zeď, chytá balanc, zatímco druhou jako olovnici má volně spuštěnou k zemi a poměřuje výsledek.

„Taky bych chtěla házet. Třeba zvítězím. Pohlídáš mi sestřičku?“ škemrá malá chůvička.
„Tak jo, ale jen chvilku. Půjdeš ke mně, malá?“

„Tohle je nuda. Kluci, mám skvělý nápad!" kaše se Ota. „Vyžaduje odvahu. Kdo půjde se mnou? Nehlaste se všichni..."

Obrázek uživatele Aplír

Dáma a milostný dopis

Úvodní poznámka: 

Opět obrazové.
Vermeer: Dáma a milostný dopis
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Vermeer%2C_Johannes_...

Drabble: 

Pantofle rozhozené u vchodu, horempádem vtrhla k paní. Vrazila do koše s prádlem. Rychlý vpád umlčel melodii.

Kde jsi k tomu dopisu přišla?
Přesně jak povídám. Přinesl ho malý klučina.
Neděláš si legraci?
To bych si, paní, nedovolila.
A říkal něco?
Abych vám ho okamžitě donesla. Tak sem hned letím.

„To vypadá na milostný dopis,“ potutelně se usmívá služebná.
„Milostný dopis?“ zaraženě hledí na služku. „Myslíš, že ho mám otevřít?“ Hlas rozechvívá pochybnost.
„Za to nic nedáte, paní. Alespoň zjistíte, kdo a co vám píše,“ bodře radí.
Dobrá. Ale pamatuj, je to přísně tajné! Běda jestli o tom něco cekneš!

Pýcha a pád

Úvodní poznámka: 

Asi inspirace nedávnými událostmi. Ale možná ani ne.

Drabble: 

Původní katedrála podlehla zkáze.
Nicméně měl vzniknout nový chrám, mnohem působivější. Moderní metody umožnily vyhnat zdi do nevídané výše, a přitom vypadalo všechno podivuhodně lehce.
Bohaté biskupské město získá katedrálu, jakou jinde nemají, trumfne i Paříž a Amiens! Nahoře zazáří paprskovitá klenba, nebývale široká.
Konečně vznikl chór zázračné budovy. Dlouho však nestál.
Náročný projekt neúměrně zatížil zdivo i opěrný systém. Jednoho temného večera náhlá strašlivá rána zvěstovala pád pyšné klenby. Naštěstí bez obětí.
Opravy trvaly staletí, nakonec k dovršení neštěstí spadla i věž. Nikdy nebyla obnovena a dostavby se katedrála v Beauvais už nedočkala.
I to torzo však budí úžas.

Závěrečná poznámka: 

Nikdy nedokončená gotická katedrála v Beauvais. Dvanáct let po dokončení chórové části, r. 1284, se zhroutila klenba. Stavba byla postupně opravena a přestavěna, ale poté, co v 16. století spadla věž, se definitivně upustilo od výstavby projektované druhé poloviny chrámu. Výsledek je jakási vysokánská, velice působivá a skvostná chrámová budova bez věže, sama o sobě funkční, ale vzhledem ke své výšce podivně krátká.
foto zde https://en.wikipedia.org/wiki/Beauvais#/media/File:Beauvais_Cathedral_Ex...

Stránky

-A A +A