Pán prstenů

Obrázek uživatele Lejdynka

Hobití historie

Planinou se ozývají výkřiky.
Vpravo – nepočetné vojsko.
Nalevo – skřetí stvůry!
A uprostřed – zprava dobré, zleva taky! – se kymácí hrdina.
Nedorostlý hobit s rozcuchanou parukou mává okousaným mečem a zvedá ruku. Drží v ní kroužek od záclony.
Králův synu!‘ deklamuje. ‚Věděl jsem, že to musím udělat, bál jsem se však té bolesti.
Nasazuje si kroužek, přehazuje si kápi a utíká k řece.
‚Skřeti‘ po něm ‚střílejí‘ ‚otrávené šípy.‘
Vskočí do vody, přikrčí se pod břehem a tiše se směje.
Dnes Isildur zvítězil.
Nevidí ale, že se k němu rákosím plíží jeho kamarád s rybím měchýřem na hlavě a syčí gollum, gollum!

poznámka: Odehrává se dávno! po Válce o prsten. 'Citace' v kurzívě pochází ze skutečného příběhu o Bitvě na Kosatcových polích.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Běs v Barad-dûr

Už se smířil s tím, že ho nikdy neuvidí. Že už nikdy nepocítí jeho chladivý dotek na ruce. Smířil se s celou dlouhou věčností, kterou stráví jen s výčitkami.
Byl smířený se svým osudem. Ale pak se k němu donesly znepokujující zvěsti. O zlatém záblesku na dně řeky, o podivném stvoření pod horami. A tak vyslal své služebníky, aby mu ho přinesli.
A oni se vrátili s prázdnou. Jeho už mezitím někdo vzal - vzal a schoval u sebe. Nějací malí hobiti si mysleli, že oklamou Temného pána a jeho si nechají pro sebe.
Mýlili se, teď teprve poznají jeho zlobu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Správna poloha

A/N: Ohyzd = skřet

„Nie naľavo!“ skríkol Saruman na ohyzdov lopotiacich sa vonku s vysokou tyčou, ktorá sa dotýkala takmer až neba.
„Naľavo je Minas Tirith,“ zaliečavo natiahol Gríma.
„Minas Tirith... zavadzia... zničíme...“ Saruman si spravil poznámku do svojho diára k nevybaveným úlohám. „Na pravo!!!“ vykrikoval z okna a díval sa k svojmu stolu. „Ešte trocha to otočte... ešte... tááák! Dosť! Sprava dobré, zľava Minas Tirith...“
„A čo to bude, až to bude?“ vyzvedal Gríma.
Saruman naňho pozrel a pomädlil si ruky: „Palantír je síce fajn vec... ale videorozhovor so Sauronom cez skype, to je o inom...“
Konečne mal vyhovujúci signál z najbližšieho vysielača...

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Besnenie v Hobitíne

„Tí mladí hobiti už nevedia, čo by od blbosti stvárali,“ sťažoval sa starý Veselka starému Kyprošovi a mračil sa na troch výrastkov, ktorí niesli na ramenách magnetofón a hlasno vrieskali. „Čo to jačia?“ natiahol ucho.
„Neviem... viem, že takto ani naše ženy nevyvádzali, keď boli v akcii banány a pomaranče.“
„Uhm. Ani keď dávali hriankovač zadarmo pri kúpe mikrovlnky.“
„Kraj sa stáva čoraz podivnejším.“
„Pravda,“ prikývol Veselka. Okolo nich utekal maličký hobit. „Stoj!“ skríkol po ňom. „Prečo všetci tak besnejú?“
„To preto, že má prísť do Hobitína Justin Bieber...“
„Najprv Shakira a teraz tento...“ zavrtel hlavou Veselka. „Zlatý, dobrý Sauron...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Lupičova volba: Prsten moci, nebo poslední bonbónek?

Celé shromáždění sešlé v Roklince sedělo v kruhu kolem jediného kamenného sloupku. Všichni upírali pohled zarputile do země, jen občas někdo neodolal a s toužebným pohledem pohlédl na to, co leželo na onom podstavci.
Kolem se rozléhal Elrondův pobouřený hlas: „Všem by mělo být jasné, že prsten je zhouba!“
Pár osob se nervózně ošilo, ale jinak bylo ticho.

Elrond otřel zpocené čelo a rezignovaně se posadil. „Dobrá, přinutili jste mě k tomu – řeknu to. Ten bonbón, který nabízím výměnou za Prsten, je posledním ve Středozemi! A pokud nebude Prsten vrácen zpět na podstavec, sním ho! Jen pro dobro lidstva samozřejmě.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Naposledy?

Nad Lothlórienon sa zmrákalo.
Elfovia spievali.
Čas plynul pomaly.
A vládcovia sa dohadovali.
„Naposledy... prisahám!“ dušoval sa Celeborn.
„To si hovoril aj pred troma tisíckami rokov,“ Galadriel sa mierne zamračila.
„Teraz to už bude skutočne posledný raz.“
„Celeborn! Mal by si sa ukázať aj bez bonbónikov!“
„Nejem ich až tak často!“
„To je možno pravda. Najprv si chcel bonbónik raz za sto rokov, neskôr ti stačil raz za päťsto rokov.“
„No a teraz mi stačí raz za tisíc rokov.“
„Tak dobre,“ povzdychla si Galadriel. „Ale ukáž mi, aký veľký si elf...“
A strčila mu do ruky „posledný“ modrý bonbónik... Viagru.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Když hrdina zapomene na schůzku...

Arwen rychlými přískoky uháněla uličkami Hůrky.Za ní byly tři nazghulové, kteří se pokoušeli zapadnout mezi obyvatele, ale šlo jim to ještě hůře než prchající elfce.
Ne poprvé za dnešní večer ji napadlo, jestli raději neměla poslechnout otce a zůstat doma v Roklince. Měla se s Aragornem setkat za branou, ale on nikde. Na druhém konci ulice se objevili další dvě temné postavy. Arwen se bezradně rozhlédla.

Pak se vychytrale usmála. Vývěsní štít nad ní hlásal „Mezi bitvami“. Kam jinam by se poděl hrdina, než tam? S vrznutím dveří vstoupila.
A vám nakope pláště, pomyslela si ještě směrem k přízrakům.

Fandom: 

Cesta jde pořád dál a dál

Berylka Křepelková se na chvilku zastavila uprostřed hobitínské hlavní ulice, ozářené podvečerním sluncem. Myslela na dědečkova slova - tahle poklidná cesta vede až do Roklinky a přes hory ještě dál, k Temnému hvozdu, dračí sluji…
Roztržitě odpověděla na pozdrav mladíkovi ze sousedství. Napadne ho taky někdy to, co ji?
Dědeček odešel, jeho neuvěřitelná dobrodružství už byla pro hobity vzdálenou minulosti. Málokdo ještě pamatoval časy, kdy se čtyři hobité vrátili z války o Prsten a osvobodili Kraj. Hobité se nadále starali o své zahrádky a hleděli si svého.
Kdy zase někdo z nich vyrazí za dobrodružstvím?
Stačí vydat se po téhle cestě…

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Konečně spolu

Radost, ta obrovská radost ho zaplavila.
Zase jsi můj! Zase jsi můj!

Padal a nevěděl, nevnímal. Byli zase spolu.

Už tě nikdy nikomu nedám! Nikdy tě neopustím.
Už budeme jen ty a já, nikdo mezi nás nevstoupí.
Nikdy už se tě nedotknou, ani ti zlí, ani ti malí.
Nikdo z nich už na tebe nevtáhne ruku!

Horko se pod ním rozlévalo, ale on ho nevnímal.

Konečně, po tak dlouhé době!
Ano, opět spolu a opět jedno!

Objala ho svou horkou náručí, ale on měl oči jen pro něj.

Vzali jsme si tě zpátky!
Doštali šme tě k naroženinám, můj mil...

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Spoľahlivá zbraň

„Neskorý čas si si vybral na návštevu, Gandalf Šedý,“ zavrčal Gríma. „Špatné správy sú špatný hosť.“
„Buď ticho! Drž ten svoj rozoklaný jazyk za zubami. Neprešiel som ohňom a smrťou, aby som sa prel s nedôvtipným červom...“
„Jeho palica! Mali ste mu vziať jeho palicu!“ štekol Gríma po strážcoch.
„Palice sa báť nemusíš!“
Gandalf zo seba strhol šedivý plášť. Zažiaril oslepujúcou belosťou. Gríma vyvalil oči.
„Tvoja smrť bude vykúpením. Musíš umrieť, aby sa Theoden konečne oslobodil! Už viac nebudeš otravovať jeho myseľ!“
V nasledujúcej minúte zahltili Grímu plamene. Ani nežmurkol. Gandalf mal pod plášťom skrytú spoľahlivú zbraň... reaktívny pechotný plameňomet...

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Nová láska?

„Žiaden elf mi nebude hovoriť, kedy a ako mám zúfať!“ rozčuľoval sa Gimli.
„A čo tak priateľ, ktorý si robí o teba starosti?“ usmial sa Legolas.
„Ale tak áno, to by šlo...“ súhlasil Gimli. „Boli sme pre seba stvorení, chápeš?“
„Chápem. Je to celkom pochopiteľné.“
„Bol som s ňou dlhý čas a teraz...“
„Nehovor, že ju nechceš vymeniť.“
„Je povoľnejšia, prispôsobivejšia... lepšie sa drží v ruke a hlavne... je schopná vykonať všetky moje perverzné chúťky...“
„Tak potom vážne neviem, prečo váhaš...“
„Sekera je len jedna...“ zamrmlal Gimli, keď naštartoval motorovú pílu značky Husqvarna. „A teraz! Nech vyhrá ten najlepší... trpaslík!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Zkratkou na slepici!

„Chyť ji!“
„Proč já?!“
„Ty si teda kamarád! Já ji chytím, ale vezmu si pak větší kousek - budeš ještě litovat!“
Oba se po sobě podívali a pak se ve společné snaze předstihnout toho druhého vrhli na zem, kde na ně zvědavě natáčela hlavu zatoulaná slepice.
Bosé chlupaté nohy zadupaly po udusané hlíně a slepice se rozkvokala strachy.

„Mám ji!“
„Ne, já ji mám!“
„Nenech se vysmát, držíš jenom křídlo!“
Počínající hádku uťaly výkřiky blížícího se majitele slípky.
Slepice byla rázem zapomenuta a po obou postavách zbyl jen rozvířený prach.

„Hobiti mizerný,“ulevil si farmář, když konejšivě zvedal slepici ze země.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

"Šprajcnutý" hrdina

„Arwen umiera. Ako moc Mordoru narastá, jej život zaniká. Musíš ísť za tými, ktorí sú mŕtvi. Odhoď už hraničiara a staň sa tým, kým si sa narodil! Toto je Andúril, Plameň západu, skutý z úlomkov Narsilu...“
------
„Aragorn, už sú to tri dni... už by si mal ísť!“
------
„Si kráľ... len ty môžeš zachrániť Minas Tirith a Arwen!“
------
„Tak sa už konečne postav!“
------
„Trčíš tu už týždeň!“
------
„Máš byť predsa hrdinom! Videl som to!“
------
„Všetci sa po tebe zháňajú!“
„Veď dobre, dobre. Hneď pôjdem. Len si ešte pozbieram úrodu, predám ju a nakúpim nové semienka. Spočítam sliepky, pozbieram vajíčka...“
„Prekliaty Farmville!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Dar Galadriel

„Zdá sa mi to tu známe.“
„To preto, že sme tu už boli. Chodíme stále dokola,“ Frodo bezradne rozhodil rukami.
„Gandalf by nechcel, aby sme si zúfali, pán Frodo,“ povzbudzujúco sa usmial Sam.
„Gandalf nechcel, aby sa stalo veľa vecí... a predsa sa stali. Je to náš koniec. Ako sa máme odtiaľto dostať? Cestu do Mordoru sami nenájdeme! Kam máme ísť?“
Sam si náhle na niečo spomenul: „Pani Galadriel mi povedala: A tebe, Samved, dávam mocný dar... keď na ceste náhle oslepneš, skús použiť toto, povedie ťa to. Budú to tvoje oči...“

A vytiahol GPS...
„...po dvadsiatich metroch zahni doľava...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Šachovnica

Dvaja starí páni sledovali šachovnicu.
„Strelec na E5.“
„Dobrý ťah, ale... veža berie strelca.“
„Obetoval si vežu?“
„Inak sa nedalo.“
„Príliš ti to nepomohlo. Dáma berie vežu.“
„Hm, hm, hm... si lepší šachista.“
„Čaká ma viac práce...“
„Ostáva mi len oddialiť porážku. Kôň berie dámu.“
„Veža na A3. Šach mat!!!“
„Uznávam prehru.“
„Je to len hra!“
„Ja viem, ale váhanie v reály si dovoliť nemôžem.“
„Frodo nie je taký stratený prípad ako Harry.“
„Vyskúšali sme si to a teraz hurá do terénu.“
„Vrátime sa do svojich dôb.“
„Musíme, ale niekedy sa zase stretneme.“
„Hneď ako živé figúrky zaujmú strategické postavenia...“

Obrázek uživatele Blanca

Můžeme se i těšit...

Téma: Proč bychom se netěšili
Fandom: Lord of the Rings

Hnali se nočním vzduchem. Blížili se. Věděl to. Takhle živý už se necítil - hodně dlouho.
Ačkoli živý nebyl ten správný výraz. Spíš...vzrušený? Mohou být přízraky vzrušené?
Možná dychtivý.
Stejná emoce - pokud to emoce byla - vyzařovala i z jeho doprovodu.
Byli už tak blízko. Měli jej prakticky na dosah. Vycenil zuby.
Felbeasti s žuchnutím přistáli a přízraky se vydali na Amon Hen.
Cítil ho. Viděl ho. Už ho skoro držel...
A pak mu to ten Živý překazil.
Ale Witchking of Angmar, nejvyšší z nazgúlů nad tím jen mávl rukou.
Času zbývalo dost a on neměl důvod nevěřit, že misi nesplní.
_______________________________________________________________________________________________

A to je vše, přátelé. A já se v duchu prvního a pro sebe posledního tématu těším na příští rok, nebo na jinou, další challenge :-)

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jana Varga

Ochotníci z Ardy

Fandom Pán prsteňov, paródia
A/N: S radosťou venujem Arn Dair, Angie, Witch a Markovi s odkazom... Už len pár dní! A na konci mája to poriadne zapijeme :)))

Plavili sa jednou z posledných lodí do krajiny veľkého Manwëho.
„Vážení! Padla!“ radostne oznámila Galadriel.
„Konečne, strašne sa to vlieklo,“ Elrond si zapálil cigaru.
„Čo sa to tu deje?“ Frodo nechápal.
„Prekvapený?“ otočil sa k nemu Gandalf. „Hrali sme predstavenie...“
„Ste blázni?“
„Svojím spôsobom sme blázni, ktorí sa nudili.“
„A čo Aragorn, Arwen a ostatní?“
„Komparzisti...“
„Ale...“
„Sme amatérski umelci. Stredozem bola pre nás doska, ktorá znamená svet...“
„Kto bude robiť trailer?“ Elrond s Galadriel nerušene konverzovali.
„Vraj Melkor... Saruman poskytol rozhovor novinárom...“
„Kde je tá zmluva na výnosy z reklamy?“ na palubu vtrhol Sauron s logom ORIFLAME na hrudi.

Rok: 
2011

Neřest

Téma: Učení mučení

„Prosím, prosím, už mě to nauč! Už jsem dost veliký!“
„No, já nevím. Doma ti přeci říkali, že máš ještě pár let počkat.“
„Nikdo se to nedozví!“
„Jistě, stejně jako o těch ukradených jablkách. Chlubil ses jimi po celém Kraji!“
„Ale to už je dávno, to už si nikdo nepamatuje.“
„Tak dobře. Ale jestli mi zas někdo bude říkat, že tě jenom kazím…! Zkus to. Ale pomalu!“
Chrchly, chrchly, prsk.
„Řekl jsem pomalu! Vychutnej si to.“

Pro malého Pipina nebylo zrovna jednoduché naučit se správně kouřit dýmkové koření.
Ale vědomí, že se vyrovná Smíškovi, za těch pár záchvatů kašle stálo.

Fandom: Pán prstenů

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Keneu

V Domech uzdravování

Fandom: Pán Prstenů.
(To to trvalo...)
Poznámka: preslash a přísahám, že jsem v tom nevinně. Můžou za to ti dva (a Titany, kterou tímto zdravím, věnuji jí tuto stoslůvku a posílám fiktivní jablko). Přehlasovali mě a já jsem moc unavená na to, abych jim vzdorovala.

Aragorn odešel za dalšími nemocnými. Hobiti zůstali sami.
„Smíšku, zavři oči.“
Zašustění.
„Přivoň si.“
„Pipe, to je Dolanské listí! Z mého batohu!“
Otevřel oči. Pipin se na něho šklebil.
„Batoh ti leží u postele, Chodec ho celou dobu viděl…“
Pipin odběhnul pro něco k jídlu. Smíšek zatím seděl v posteli, kouřil a vzpomínal na krále Théodena. Ze zamyšlení ho vytrhlo až jablko, které po něm hodil Pipin.
„Posuň se trochu.“
„Pipine, to je moje postel.“
„Přece bys nenechal vlastního bratrance stát.“
Posunul se.
„Pipine, to je moje...“
„Pst. Hlavně to tu nepodpal."
Později té noci hledal Bergil svého kamaráda marně.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Galadion

Poslední dny

Fandom: Pán prstenů

Nikdy to už nebude jako dřív.
Všichni mě opustili.
Elfové jsou krásní a zpívají, ale já to neslyším.
Nějak jsem otupěl, ztratil chuť žít a touhu milovat.
Jsem jako prázdná studna, do které můžeš křičet, ale nikdo ti neodpoví.
Počítám poslední dny svého života a vlastně už mi na ničem nezáleží.
Přišli sem nějací lidé, měli veselé hlasy a radovali se.
Ale vůbec nevím, kdo to byl a co chtěl.
Pak zase odešli, jako všechno dobré v mém životě.
Proč jsi mě opustil?
Proč jsi to Bilbovi udělal?!
Bylo nám spolu tak dobře.
A tys to všechno zkazil!
Můj... milášku!

Fandom: 
Rok: 
2011

Dlouhé čekání

Milovaly jsme slunce, louky, vodu a traviny.
Sledovaly jsme růst plodů, těšilo nás pěstovat, zušlechťovat a obdělávat.
Měly jsme se dobře, v těch starých časech. Naše zem pro nás byla vším. Zralá jablka, sladký med, zlaté obilí… to bylo tenkrát nejdůležitější.
Pořád nás to těší, jen někdy, když k nám vítr zanese vůni vzdálených lesů na horských úbočích, s lítostí si připomínáme, co jsme ztratily.
Možná jsme se ukvapily. Odešly jsme příliš daleko, příliš dávno. Jen pramálo jsme myslely na to, co za sebou zanecháváme. Teď už nenajdeme cestu zpátky.
Zbývá jen doufat, že naši enti najdou cestu k nám.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Sothis Blue

Esteli

Jak krátký čas nám byl vyměřen po všem čekání, Esteli.
Snad se otec obával i právem, že bys svůj úkol po mém boku už nesplnil, ale já se domnívám jinak. Spíše byl veden nechutí ke ztrátě, už druhé.
Nakonec jsi uspěl. Nedals mu na výběr a já se radovala.
Vzala bych dnes slovo zpět? Docela jistě ne.
Byla jsem šťastna, Esteli, můj milý, pro světlo ve tvých očích, pro zvuk tvého hlasu, pro lásku, kterou jsi mi mohl prokazovat denně.
A teď, když tě s poctami uložili pod královským palácem...
Tvůj dar jsem si zvolila dávno. Je čas jej přijmout.

> (Pán prstenů)
> (Pokud se divíte, co to má společného s nadějí, pak vězte, že právě to je překlad jména Estel.) 

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Witch

Věže, věže...

Z časoprostorového okna vyplouvá loď s černými plachtami. Nespočet vesel zabírá jako jeden muž a plachetnice začíná brázdit Atlantský oceán. Na přídi se tyčí majestátní postava v plášti.
„V tomto světě budu konečně neomezený pán! Já, Sauron!“
Před zraky lorda se pomalu objevují obrysy města.
„Podrobím si celou tuto civiliza-“ plechová huba náhle sklapne.
„U všech prstenů! To je věží… Nejméně sto! Vládce, kterému patří, musí být ten nejmocnější! Otec všech věží!“
Sauron se prudce obrací ke svým otrokům.
„Zpátky do Mordoru! Okamžitě!“
Plachetnice se spěšně a kymácivě obrací a vyprovází ji popěvek ze vzdáleného přístavu.
New York… New York…

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Konečně šťastný

fandom: Pán prstenů

Zaplatil draze… příliš draze.
Ale nelitoval.
Změnil by toho ve svém životě spoustu, kdyby mohl… Ale tohle rozhodnutí by nezměnil nikdy. Byla to jedna z mála věcí, na které byl hrdý.
Hrdý, nikoli pyšný jako dřív. Býval tolik přesvědčený o vlastní výjimečnosti…
Pak se vše změnilo. Veškeré jeho životní jistoty se otřásly. Najednou byl jen jedním z mnoha, drobným článečkem v soukolí neúprosného osudu.
Toužil… a touha mu zatemnila mozek. Málem zradil vše, za co jeho předkové bojovali. Málem zradil svou čest…
Zarazil se včas.
Umíral…
…umíral šťastný.
Boromir se díval na svého krále a v jeho očích spatřil úctu.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lejdynka

V rozvalinách končí sláva

poznámka: Omlouvám se autorovi, pže to není jeho styl. Já to vím.

Město, třpyt ten v slunci bílý,
Stíny věží zahalily.
Zlatých zvonů hlas se chvěje.
Nastává čas beznaděje.

Lid vzhlíží k nebi. Modř šedne prachem.
I tváře lidí šednou. Strachem.
Schyluje se k zániku.
Všichni se modlí; rozpomněli, jak se to dělá. Vzývají svého Otce, své Město, svého osobního Boha. To vše je pro ně jedním, Jediným.
Bůh, který dosud držel nad městem ochrannou ruku, však mlčí.
Jedna věž za druhou...
...padá. Umírá.
I víra zmírá. Bílé světlo černá. Přichází večer. Duše tmavnou.
Otec Sta Věží opustil svoje děti.
Minas Tirith bude brzy jen legendou. A nebude, kdo by ji vyprávěl.

fandom: Pán prstenů, Návrat krále

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Blanca

Všední den v Tower of Ecthelion

Aragorn se těšil na snídani. U stolu již seděli Legolas, Gimli a Arwen. Než král stihl ukrojit první sousto, zavětřil cosi podivného.
Hořké mandle? To je divné.
Začichal znovu. Ne, nemýlil se. Že by mu někdo do jídla přimíchal jed? Odložil příbor s tím, že nemá hlad.
Stejná situace se opakovala při obědě. Aragorn začínal být paranoidní. Plížil se chodbami a vrhal se na každý stín.
„Nejsi nemocný, miláčku?“ zeptala se při večeři opatrně Arwen.
„Myslím, že mě chce někdo otrávit. Cítím z každého jídla hořké mandle.“
Legolas se začervenal: „To není jed, já jsem jen zkoušel nové tělové mléko…“

Fandom: Pán Prstenů (movieverse)
*omluvujík* za trápení Legolase

Fandom: 
Rok: 
2011

Hlad

„Jestli dovolíte, pane Frodo, já mu nevěřím. Pořád je v něm příliš velký kus Podraza. Vsadil bych se, že šije nějakou čertovinu.“

Vyzáblá schoulená postavička si něco brumlala. Její ruce při tom vypadaly, jako by spolu zápasily a v očích jí střídavě žhnulo a zase pohasínalo zelené světélko.
„Krutí, oškliví hobitci, jistě. A jsme hladoví, jisstě, milášku, velice hladoví.“
„Miloušci hobitci, miloušek pánešek. Sméagol hodný, vždycky pomáhá.“
„Jistě, jisstě. Jenomže kdyby byl Milášek náš, pak bysme pánešek byli my. A pomáhali bychom sobě, glum.“
„Ne! Sméagol slíbil.“

Glum, strádaje hladem a žízní, postupoval dál Bezejmennou zemí. Trnul hrůzou, kdykoli uslyšel křik strašlivých Prstenových přízraků a neustále cítil zlou moc Temného pána a pohled Oka, jenž nikdy neusíná. Ani sebevětší strach ho však nemohl zastavit, neboť ho neodolatelně přitahovalo volání Prstenu.

Než se zřítil do hlubin Hory osudu, byl alespoň na chvíli šťastný. Jeho dlouhý, neustálý, trýznivý hlad byl konečně utišen.

Samvěd Křepelka už snad posté dovyprávěl svým vnoučatům příběh o Prstenu.
„Na mou duši, že toho Podraza jsem neměl rád, ani co by za nehet vešlo. Ale nebýt jeho, tenhle příběh bych vám dnes nevyprávěl. Pan Frodo už byl zcela v moci Prstenu, nebyl by schopen hodit ho do ohně.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Na ostří nože

Dobře, tentokrát je téma pojato trochu volněji.
Fandom: Pán prstenů (Ano, já to udělala a vzala si pod klávesnici dílo, které je pro mě jinak nedotknutelné! Nějak mi to tentokrát nedalo.)

Přechod Mordoru byl stále obtížnější. Útrapy namáhavé cesty přes svahy neplodné pustiny ještě stupňovalo břímě, které se s každým krokem stávalo neúnosnějším. Jak se blížili k Hoře, samotný Prsten týral jeho mysl víc a víc. Úkol, který na sebe Frodo dobrovolně vzal, se zdál být nad jeho síly.
Neustále si připomínal, proč to podstupuje. Země, které Temný pán vládl, byla beznadějně zničená. Jen holé kopce, hromady popela, trnité křoviny a ve vzduchu dým. A kdesi uprostřed temná věž, v níž sídlí zlá vůle, která touží po tom, uchvátit víc, podmanit si svobodné země a jejich obyvatele, všude působit zkázu a beznaděj.
Na druhé straně je život, svoboda a naděje. Jeho Kraj, kde se hobiti dosud pokojně starají o své zahrádky a netuší, co jim hrozí. Prostý a pokojný život mezi příbuznými a přáteli. Pohostinná Roklinka a líbezný Lothlórien, písně elfů, jejich rozpustilý smích i moudrá vážnost. Stateční Hraničáři, lidé odhodlaní vzdorovat až do konce. Všichni, kteří se rozhodli odolávat Stínu i za cenu těžkých obětí. Ti, kteří ho provázeli a chtěli s ním jít až na konec cesty. A věrný Sam, který ho odmítl opustit. Spoléhají na něj, jejich osudy na něm závisejí.
To všechno stojí za to, aby vytrval.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jana Varga

Hlad po uznaní...

Miloval svojho brata, bol veľkým bojovníkom. Vzorom pre každého. A on sa mu chcel rovnať. Jeho brat ubezpečoval, že je rovnako dôležitý ako on sám. I tak cítil, že žije v jeho tieni...
Chcel z toho tieňa vystúpiť a podarilo sa mu to. Bol uznávaný, rešpektovaný a verili mu. Všetci, až na jedného...
Uznanie zo strany ich otca. Len táto maličkosť chýbala, aby bol šťastný a jeho to trhalo na kusy. Otec ho neocenil, žiadnu jeho snahu nepochválil. A on mal obrovský hlad. Hlad po láske a uznaní zo strany svojho otca...
Jeho brat umrel a nastúpil on. Nič sa nezmenilo, stále bol len... len obyčajnou súčasťou a nutnosťou v živote veľkého vládcu. Bol druhorodený, podradný, nepotrebný, zbytočný...
Bol ochotný spraviť čokoľvek, aby sa aspoň niečím zavďačil svojmu otcovi. Čokoľvek. Aj ísť do náručia smrti...
Nikdy sa nedočkal nasýtenia, nikdy sa jeho sny nenaplnili, jeho otec ho nikdy neuznal. Možno až na samotnom konci, ale vtedy to už bolo jedno. Nachádzal sa na hranici smrti...
Prišiel koniec. Prišiel ten, čo si nárokoval na jeho miesto. Ale s ním prišla ona, Eówyn, dcéra Theodena a Faramir pochopil, že jeho čas sa naplnil. Začne inú etapu svojho života. Šťastnú a plnú lásky...

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Světlo naděje

„Honem, nesmíme se tu zdržovat!“
Povzbuzoval ostatní. Dodával jim naději, které se jemu samotnému nedostávalo…

„Za chvíli už budeme venku. Tam se za námi neodváží, budeme v bezpečí.“
Skutečně? Opravdu budou ještě někdy v bezpečí? Pochyboval… ale nesměl dát svoji nejistotu najevo. Potřebovali ho…

„Vidím světlo! To musí být východ.“
Světlo…
Pro něho už nebude svítit…

Vyběhli ven. Nebo spíš vyklopýtali…
Postupně všichni klesli k zemi. Jako kdyby si teprve nyní uvědomovali, co se stalo…
Přežili. Ale za jakou cenu?

Seděl stranou od ostatních, hlavu v dlaních.

Aragorn vyvedl Společenstvo z temné Morie. Jeden člen však chyběl.
Dokážou jít dál?

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A