Městečko Phoenix

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Opijum

Drabble: 

Včera jsem se vypravil do saloonu a zahlídl tam hlouček místních farmářů. Trochu nedůvěřivě jsem vstoupil. Rozumějte, partička znesvářených sedláků, co se zdržuje pohromadě v blízkosti kořalky, nikdy nevěstila nic dobrýho. V žádným městě.
„Povídám, že je to tutový!“ vykřikl Svraštělej Steve a udeřil pěstí do stolu.
„Zdravím, pánové. O čempak rokujete?“ přihovořil jsem se nesměle.
„Zdravíčko. Zrovna předvádím panu lékárníkovi svoji novou pálenku a ostatní přišli vočumovat.“
„Abysme nevočumovali, když se tu chvástá, že vyrobil tekutý štěstí!“
„To je ta vaše režná takovej zázrak?“ zapochyboval jsem.
„Houbeles režná,“ odfrkl Steve. „Vypálil jsem makovice, koštnu to a hexenšus je fuč!“

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Alfa a Omega

Úvodní poznámka: 

Reverend Barnaby o počátku a konci světa.

Drabble: 

Na počátku bylo slovo.
To slovo bylo Bůh.
Ten Bůh stvořil nebeskou klenbu a mořský vody.
Ty nebesa a vody pak daly vzniknout flóře a fauně.
Ta fauna zrodila člověka.
Ten člověk si podmanil květenu a podrobil zvířenu.
To mu ale nestačilo.
Chtěl vládnout mocí větší, než kdy svět poznal.
Chtěl poroučet nebeským sférám a krotit mořský vlny.
Ta touha stvořila magii.
Ta magie se rozšířila napříč kontinenty a zakotvila v každým z nás.
Každej člověk by s ní dokázal dobýt svět.
Změnit ho k lepšímu.
Zničit ho do základů.
Ještěže nikdo z nás neumí správně používat slova.
Díky Bohu.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Odpočívej v pokoji, Barnaby

Drabble: 

„Měl bys jít spát,“ pravila Gwyneth a vyprostila inkoustové pero ze sevření jeho vrásčitých prstů. „Víš, co říkal doktor Klein.“
„Doktor Klein vyslovuje doporučení. Bůh vydává rozkazy.“
Ve světle petrolejky na její rozkošně zestárlé tváři zatančil ironický úsměv.
„A ty ses je teď všechny rozhodl sepsat? Jestli ano, tak máš štěstí, že minuly doby, kdy se slova tesala do kamene.“
Zamyšleně sledoval její kroky do ložnice. Pak se znovu chopil pera.
Daleko nad obzorem začínalo svítat, když s pocitem lehkosti na prsou konečně ulehl.
Věděl, co přijde.
Nebál se.
Obálka nadepsaná Reverendu Rinovi ukrývala vše, co ještě bylo potřeba sdělit.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Vyveď ze tmy svou černou ovečku

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 7 - Záblesk

Drabble: 

Nikdy jsem o ničem nepochyboval víc než o přijetí lékárníkova syna Rina do semináře. Kluka, jehož otec ve městě proslul jako sériovej travič. Kluka, kterýho jsem nesčetněkrát přistihl mluvit na někoho, kdo tam vůbec nebyl. Kluka s tak zvláštním pohledem na svět...
„Vážně nechceš převzít otcovu lékárnu?“
„Nechci, reverende.“
„Proč?“
„Rád bych se vyvaroval pokušení.“
„Bojíš se, že skončíš jako tvůj otec?“
„Spíš nechci kráčet ve stopách své matky.“
„Ta přece zemřela při porodu...?“
„To řekli vám. Mně včera dorazil dopis ze Salemu. Prý tam dělá ředitelku.“
„Chápu,“ vyrazil jsem ze sebe v záblesku děsivýho porozumění. „Uvidíme se v září.“

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

První a poslední krůčky velikána vedou přes balkón

Drabble: 

Když nás přítel Luther zase jednou poctil svojí návštěvou, nepřivezl s sebou jednoho, ale rovnou tři sviště. Jeho žena Alberta chuděra měla co dělat, aby jim zabránila během našeho společnýho kázání rozmontovat kostelní lavice.
Po mši jsem ho jako obvykle pozval na lahvinku. Neodmítl.
„Tak co, brachu? Slyšel jsem, že Annie je v Evropě.“
„Jo. Už pátým rokem.“
„Někdy naše sny při střetu s realitou neobstojí, že?“
„Souhlasím. Ty máš nějakej sen?“
„Jeden. Že syny posílám na univerzitu.“
„Hlavně, aby se toho vůbec dožili,“ poznamenal jsem s pohledem upřeným na balkón radnice, kde si Martin s Alfrédem hráli na ostřelovače.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je samozřejmě o dětství Martina Luthera Kinga juniora, duchovního otce afroamerické emancipace, jehož život v roce 1968 ukončila kulka ostřelovače na balkóně motelu Lorraine v Memphisu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther_King

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Poslové falešných zpráv

Drabble: 

„Už?“ zeptal se vzrušeně, když v pátek dorazil domů a střetl se v předsíni s doktorem Kleinem.
„Planý poplach, Joe,“ uklidnil ho doktor a s úsměvem odešel.

„Tak co?“ vyzvídal druhý den odpoledne a úzkostlivě nahlížel do pokoje své ženy.
„Falešní poslíčci,“ povzdychl si doktor a zabouchl za sebou.

„Takže zase nic?!“ udeřil v neděli po poledni na Kleina mířícího zpět ke svému povozu.
„Bohužel.“

Když ten večer popíjel v saloonu a místní ženštiny ho přišly zburcovat, že doktor Klein navštívil Elisabeth, zamumlal něco o poslech falešných zpráv a objednal další rundu.

Deset minut nato se narodila šerifova malá Betty.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Jak jsem nakonec oženil šerifa

Drabble: 

„Teď není čas hrát si na hrdinu, Joe.“
Vytrhnu mu z ruky pušku a opřu ji o stěnu.
„Chlap má držet slovo.“
Upravím mu vázanku a postrčím ho k zrcadlu.
„Řekni mi, jestli by ses zejtra dokázal sám sobě podívat do očí, kdybys tam dneska nepřišel.“
Narazím mu na hlavu klobouk a odfouknu smítko ze saka.
„Vím, že nedokázal. Takže tím je to vyřízený a můžeme jít.“
„Do hajzlu, Barnaby, přece tam svoje chlapy nemůžu nechat samotný!“ zaburácí.
„Uznávám,“ pravím klidně, „rozumu sice moc nepobrali, ale do svýho poslání dávají srdce. Jedno ozbrojený přepadení hravě zvládnou. Ty se koukej oženit!“

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Marnotratná dcera

Drabble: 

Když poprvé vyšplhala na strom, v jejích očích hopsaly jiskřičky té nejčistší dětské radosti.
Když se procházela po střechách, bez jištění zdolávala skály a balancovala na okenních římsách, v jejích očích skotačily plamínky vzrušení.
Když usazená na povozu principála Paola odjížděla z města, v jejích očích se třásly hořící pochodně hněvu.
Když po třech letech poslala domů svou fotografii, ještě pořád v jejích očích tančily plameny vzdoru.
Když se na podzim roku 1939 vracela do města, na potemnělém parketu jejích očí se v neúsměvné parodii na tanec zmítaly stíny hrůzy a zoufalství.
Barnaby už se návratu své ztracené dcery nedočkal.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Kterak prostorově výraznější Rocky k přezdívce Jelení král přišel

Drabble: 

Kovářův syn Rocky nikdy nebyl žádnej hubeňour. Dlouhý roky mezi chlapama kolovaly vtípky, ve kterejch jsme slýchávali termíny jako „bečka sádla“, „špekoun“ nebo „tlustoprd“. Po klukovejch jednadvacátejch narozeninách na tohle téma všichni nějakým zázrakem oněměli. Sem tam někdo prohodil něco o jeho „výraznějším prostorovým řešení“ nebo tak něco, ale i to pronesl sotva slyšitelným šepotem a se špatně maskovaným nádechem hrůzy.
Když jsem se na to onehdy ptal hospodskýho, za neustálýho pokukování ke dveřím mi prozradil, že když tu Rocky zapíjel plnoletost, zatloukl jednoho z posměváčků pěstí do stolu, načež v tichosti spořádal jelení hlavu i s parohama a odešel.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Jiný kraj, jiný mrav

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 22 - Sedm kulí

Drabble: 

První rok jsme jenom nevěřícně vrtěli hlavama a ťukali si na čelo.
Mysleli jsme, že Evropani jsou už dlouhou dobu nad nějaký válečný záležitosti povznesený.
Druhej rok jsme zmateně vyčkávali, jak se situace vyvine.
Novinový články vyznívaly dost nejasně a nikdo z nás pořádně nerozuměl, o co komu jde.
Třetí rok se začalo vášnivě diskutovat, jestli bysme se přece jenom neměli zapojit.
To už vláda zřejmě pochopila, která strana je v právu.
Čtvrtým rokem jsme vstupovali do války taky.
Zatímco ženy plakaly, muže odváděli k námořnictvu.
A to prosím jenom proto, že někdo do nějakýho šlechtice nasypal sedm kulí.
Nepochopíš.

Obrázek uživatele Keneu

Idylka na konci

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní drabble uzavírající povídku na pokračování
KaTužko a Nifredil, tohle je oficiální KONEC příběhu
týme, samozřejmě není problém pokračovat, navazovat, doplňovat, jen Bleskobrk hlásil, že se chystá bodovat, tak abychom to měli komplet

Drabble: 

Káčbojové strnuli.
Vaječný sen???
Trpaslíka od provrtání kulkami dělily jen vteřiny.
„Kačte na to!“ vykřikl Barnaby. „Už tak je tu dost mrtvol. Kdo to má pořád pohřbívat…“
„A co chceš dělat?“
„Uklidíme, ožereme se a ráno můžete odcválat terorizovat jiné městečko.“
A jak řekli, tak udělali.
Druhý den navečer, střízlivění se trochu protáhlo, seděl Barnaby před kostelem a sledoval Butche, Sunkáče a Patricii, jak se ztrácejí v paprscích zapadajícího slunce. Trpaslíka usadil do zahrádky a dolil si svůj oblíbený míchaný nápoj Sen trpasličího muže, který měl takový vliv na jeho obrazotvornost. Butch a Sunkáč, pousmál se. To by byl příběh!

Závěrečná poznámka: 

ano, jsem autor zcela zákeřný, ale co už
doufám, že průběžný výskyt a úporná snaha utajit, co je tím Snem doopravdy, budou organizátorkami uznány jako splnění tématu :)

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Síla víry

Drabble: 

Ten cirkus stál nekřesťanský prachy, ale Annie nás nakonec uprosila.
Ještě dlouho po skončení představení jsme ji nemohli odtrhnout od mříží s ochočenou opicí. Když se nám to konečně podařilo, pověsila se na hrazdu a odmítala slézt.
Za rok přijeli znovu. Trávila u nich každičkej den, dokonce s nima jednou povečeřela. Říkala, že ji principál Paolo naučil chodit po provaze.
Když jsem odpoledne mířil do saloonu, zrovna nad kaňonem natahovali lano. Blázni, pomyslel jsem si.
Hodinu nato do výčepu vběhl hrobník Saxon.
„Barnaby, nebudete věřit! Annie kráčí vzduchem jako Ježíš po vodě!“
Věřil jsem.
Málem jsem se tím pivem utopil.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Nezabiješ bez důvodu

Drabble: 

Když jsem s plackou šerifa na hrudi vešel do cely, abych se zeptal na chlapíka, kterýho večer otrávil, civěl do podlahy a zarytě mlčel.
Vyfasoval deset let.
Dva měsíce po propuštění ho zašili znovu. Tentokrát jsem do cely vkročil s Biblí pod paží, abych se zeptal, jestli mu můžu bejt nějak užitečnej.
„Vás nezajímá, proč jsem to udělal?“
„Nepopírám, že bych tu odpověď rád slyšel, ale tomu mrtvýmu už to stejně nepomůže, ne? Tak co? Dáte si trochu kafe a hodíme řeč?“
Očima lékárníka Lloyda problesklo nefalšované rozčarování. Když mu v dlaních přistál kouřící hrnek kávy, rozpovídal se o euthanasii.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Bez whisky mám v duši pusto

Drabble: 

Do uplakaný vdovy měla Žhavá Líza daleko. Když mladýho Jonese před deseti lety pověsili, otevřely se jí nekonečný možnosti jak naložit se znovunabytou svobodou. Tak si sbalila kufry a odjela z města. Nikdo netušil kam.
Až do včerejška.
Vystoupila z rychlíku ze San Diega, dorázovala do saloonu a celej večer ochotně vypravovala štamgastům historky o dobrodružných plavbách kolem světa.
„Víte, na moři se chlastá rum. Tam do sebe za den nalejete tolik rumu, že vám večer teče vočima.“
„Hotovej ráj, ne? Proč ses vrátila?“
„Protože se mi stejskalo.“
„Po dětech?“
„Ne.“
Vyzunkla dvacátou skleničku a něžně se usmála.
„Po whisce.“

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Poslední ze starý party

Drabble: 

Doktorův poslíček mě vytáhl z postele v jednu ráno. Drmolil o nějakým večírku na Ewingově farmě. O tom, jak se Praštěná Rózy rozháněla puškou tak dlouho, až vystřelila a zasáhla starou Liberty Lolu, která si teď úpěnlivě žádá moji přítomnost.
Nevím, jak jsem ve svým věku dokázal uběhnout takovou dálku. Běžel jsem, co mi nohy stačily, abych tam dorazil včas. Abych ji vyslechl. Abych jí třeba ještě stihnul říct, že se nemusí bát. Že ji Bůh neopustil.
Když jsem dochvátal ke smrtelnýmu loži, chytla mě za košili a posledním dechem zachrčela: „Tak jseš poslední, Barnaby. A poslední je co? Pukavec!“

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Tajemná zákaznice

Drabble: 

Přijela k nám na sklonku léta. Elegantně seskočila ze sedla svýho grošáka, rozrazila dveře saloonu a podmanivým hrdelním hlasem povídá: „Kde máte kováře?“
Zatímco se chlapi předháněli, kdo jí zaplatí pití, Rudy se postavil a: „Kovář jsem já,“ pravil zvučně, aby přehlušil všechny ty uslintaný tlučhuby.
Stočila k němu pohled svých třpytivých obsidiánových očí.
„Můj kůň potřebuje novou podkovu. Jestli to stihneš do soumraku, dobře zaplatím.“
A tak Rudy v záři zapadajícího slunce dokončil svou práci a přijal naditej měšec.
Na jméno se nezeptal. Kdyby to udělal, možná by ho článek o popravený nájemný vražedkyni Mary Sue Morstanový překvapil víc.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Ještě není vyhráno (ale brzy už snad bude)

Drabble: 

"Jen přes moji mrtvolu," procedil skrze zobák trpaslík.
Ještě ale nebylo vyhráno. Za zády se jim začaly vynořovat temné stíny. Lovec nebyl sám. Jeho kolega se zbaběle schoval, utekl a přivedl s sebou šerifa Hickoka a jeho po zobák ozbrojené kačery.
"Nebylo toho krveprolití už dost?" navrhl reverend Barnaby.
Pohledy všech na něm ulpěly. Ticho by se dalo krájet.
Reverend vytáhl z kapsy bibli. Chvíli jí listoval. Pak ji odhodil a vytáhl Příručku mladých svišťů. Po chvíli prohlížení nespokojeně odhodil i ji. Vytáhl z kapsy mapu a rozevřel ji.
"Pokud toho necháte, ukážu vám, kde je pořádná zásoba whiskey zdarma!"

Závěrečná poznámka: 

Tak to už snad nějak směřuji do finále. Doufám, že jsem to ostatním moc nezkachnila.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Pokračování rozhovoru na str. 3

Úvodní poznámka: 

Navazuje na předchozí drabble: http://www.sosaci.net/node/20851

Drabble: 

Bylo pro vás těžké vyrovnat se s funkcí místního duchovního?

Když máte na výběr mezi Biblí a oprátkou, velice brzo se v Bibli naučíte číst. A po čase zjistíte, že už cestu k Bohu hledat nemusíte, protože stojí přímo vedle vás.

V čem spočívá tajemství zájmu o vaše kázání? Co z vás dělá tak oblíbeného reverenda?

Bejt pastýřem je jako bejt hostitelem. Lidem, který pozvete, nasloucháte. Dětem nenutíte svíčkovou, hladovým nepodáváte krupicovou kaši a všem bez rozdílu nabídnete dezert. Když je třeba, tak skleničku něčeho ostřejšího.

Když jsme u jídla, je pravda, že rád snídáte tlačenku?

Jenom když mám kocovinu.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Rozhovor na str. 3

Úvodní poznámka: 

Navazuje na bonusový bulvární drabble: http://www.sosaci.net/node/20761

Drabble: 

Kdysi jste platil za nejrychlejšího pistolníka Arizony. Po kom jste to podědil?

Děda se živil výrobou zbraní. Sám byl vynikající střelec. Ve stáří už pak ale střílel na všechno, co se hejbalo.

Ben Stark měl také dobrou trefu...

Narážíte na přepadení toho poštovního dostavníku? To udělal jenom proto, aby zadržel anonym pro matku. Kdyby ho dostala, skončil by s vidlema v zádech, děvkař.

Je pravda, co se povídá o vás a Samovi? Že jste ho nikdy nepřestal milovat?

A co jsem s tím idiotem měl dělat? V mladším bráchovi vždycky vidíte malýho kluka. I když vám u hlavy drží pistoli.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Exkluzivní rozhovor s reverendem Barnabym

Drabble: 

Někteří tvrdí, že už když se narodil, svíral v jedné ruce Bibli a ve druhé dynamit.
Někteří tvrdí, že je ve své úloze duchovního pastýře poněkud neortodoxní.
Přesto se dnes na jeho nedělní kázání stojí fronty.
Jeho jméno slyšel každý, kdo se tu narodil.
Jen hrstka lidí však zná tajemství reverenda Barnabyho!
Toužíte zjistit, co před vámi skrývá?
Rozkryli jsme jeho temnou minulost!
Jaké břímě s sebou nese tento osudem zkoušený muž?
Jaké strašlivé prokletí sužuje rod Starků?
Jaký vztah měl se svým bratrem Samuelem?
A je pravda, že si po ránu nejraději dává tlačenku?
Čtěte rozhovor na straně 3!

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Namaluj budoucnost v lepších barvách

Drabble: 

Když jsme byli mrňata, malovali jsme na obrovský dřevěný vrata Banesovy stodoly koně a představovali si, jak na nich vyrážíme do boje.
Ruce jsme měli od hnoje.
Když jsme chodili do školy, kreslili jsme na tabuli sprostý obrázky a ukláněli se před očima třídy.
Šaty jsme měli od křídy.
Když jsme odrostli školní docházce, netrvalo dlouho a naše kreslířský umění ustoupilo umění střeleckýmu. Pozorovali jsme obrazce dýmu stoupající z našich koltů se zatajeným dechem.
Prsty pošpiněný střelným prachem.
Je zvláštně uklidňující sledovat Annie, jak na čistej list papíru čmárá barevný poníky.
I když má od toho anilínu zamazanou i pusu.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Údolí moskytů

Úvodní poznámka: 

Retrospektivní pohled do doby, kdy Reverend ještě nebýval reverendem, nýbrž šerifem.

Drabble: 

Objektivně bylo táboření v Údolí moskytů děsná pitomost. Co taky čekat od tří beznadějně pitomých kluků, který se jednoho parnýho dne krapítek nudili.
Až na štípance velikosti volskýho oka a pocit, že se rozškrábeme do krve, to ale bylo vzrušující dobrodružství.
A tak jsme se tam vraceli každej rok ve stejnej den.
Čtrnáct let jsme sedávali u ohně já, ty a Paul.
Loni už jsme rozdělávali oheň bez Paula. Muška mojí winchesterovky ho mezi Bledýma banditama našla neomylně.
Dneska zírám do plamenů sám a vím, že máš večer vyzvednout tu tajnou zásilku dynamitu.
Ale stejně si přeju, abys přišel, Same.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Akrobatka Annie

Drabble: 

Nebejt starý chůvy Berty, možná bych teď chodil s páskou přes oko, hákem místo ruky nebo by se mi přezdívalo Tříprsťák Barnaby. Těžko říct, jakou daň by si vybrala moje dětská bezuzdnost a nezkrotná touha po dobrodružství.
„Co vás přivádí?“ zamračím se na učitele Bolzana a pozvu ho dál.
„Vyšplhala na střechu školní budovy a předváděla stojku na komíně!“
„Aha. Takže z tělesný výchovy dostane jedničku?“
Bolzano zmateně zamrkal.
„Mám tomu rozumět tak, že chování své dcery schvalujete?“
„No, samozřejmě bych byl radši, kdyby tu jedničku dostala z mravů, ale vždycky nedostanete, co chcete. To jako dospělej chlap určitě chápete.“

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Reverend o zásadách honitby

Drabble: 

Omladina v našem městečku nikdy nebyla žádnej výkvět ctnosti, na to už jsem si zvyknul. Nakonec se z těch drzejch fracků vždycky podařilo vykřesat jakžtakž rovný chlapy a rozjíveným holkám vštípit aspoň trošku toho kýženýho jemnocitu, bez hrubých zásahů se to ale neobešlo.
Cestou na nedělní mši jsem zmerčil u saloonu postávat hlouček Jonesových výrostků. U nohou se jim krčila učitelova dcerka Maria. Třásla se strachy.
Jeden ještě stačil vzít nohy na ramena, když mě viděl.
Ostatní viseli za spoďáry z okna saloonu až do pravýho poledne.
Ten den jsem kázání trochu protáhl.
Občas je potřeba připomenout pravidla čestnýho lovu.

Obrázek uživatele Profesor

Žalm 22

Úvodní poznámka: 

Ve stejnou dobu o kousek dál...

Drabble: 

Reverend Barnaby žádný stín nevrhá. Leží totiž u kmene věkovitého juniperu a mezi zuby drtí slova dvaadvacátého žalmu. Nejčastěji opakuje druhý verš. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Samozřejmě ví, že ho Bůh neopustil, jenomže nesnáší poezii. Navíc v podání starého hudravého šamana.
„Ani uši si ucpat nemůžu,“ zasténá, když skončí s recitací, „když jsem svázaný jak kachna na krámě!“
Nemůže zapomenout na ten krocaní smích, pořád mu zní v uších. Je rád, že nemá hudební sluch. Plynule přechází na žalm dvacátý třetí.
„Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází...“
Reverendovi bohužel schází mnoho. A trpajzlík pořád nikde.

Obrázek uživatele Urrsari

Divosi

Drabble: 

"Čo si sa skachnil?" zasyčala Patrícia ako hus. "Div som neopŕchla."
"Ap má pušku!"
Vtom sa ozvala rana, a Butchovo krídlo bolo ako v ohni. Musel vynaložiť všetky sily, ale sa vzkachnil a neklesol k zemi. Reverend a Patrícia leteli za ním ako na migračnom ťahu, pripravení ho podoprieť.
Butch sa obzrel, a videl, že Ap ich na koni prenasleduje. Museli sa ukryť.
"Ale sme nad územím divochov. Čo ak pristaneme v ich hniezdisku?" namietal reverend.
"Tak im vykvákame, kde nájdu našu whisky," rozhodla Patrícia a s bojovým zakvákaním začala klesať k lesu.
Vlietli cez koruny stromov do kruhu krocanov, ...

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Tajemství Humrů

Drabble: 

Přezdívalo se jim Humři.
Od chvíle, co se objevili i v našem městečku, lidi mezi sebou neustále vzrušeně spekulovali, jestli se jim tak říká proto, že pochází od západního pobřeží, nebo proto, že milujou humří pomazánku, anebo proto, že když poprvý zdrhali z Folsomský věznice, ještě pořád na sobě měli klepeta. Jediný, o čem se nedalo pochybovat, byla jejich rychlost.
V poledne je zahlídli postávat u místní banky a v jednu hodinu už dělali poštovní úřad v sousední vesnici.
„Já to nechápu,“ drbal se šerif ve vlasech. „Takovej kalup a oni po sobě nenechaj jedinou stopu. To zas bude hlášení.“

Obrázek uživatele Erys

Vzdušné komplikace

Drabble: 

"Slyšel jsi už o Kuním lese?" zeptala se, ladně vzlétajíc, Patricia.
"Jsi v pořádku?" ohlédla se po něm vzápětí. Tedy spíš shlédla k němu.
"Samozřejmě že jsem, tyhle propady pomáhají aerodynamice," plácl Butch. U všech snůšek, jistě že slyšel o Kuním lese. A byl rád, že u slyšení zůstalo. Rozhodně netoužil tam chodit. Ani létat. Prý to není zrovna místo na pocvičení se v zen-kačismu.

Mezitím se Ap i se svým strašlivě žluťoučkým koněm povážlivě přiblížil.
Víření vzduchu připomínalo hříšné saxofony ďáblů.

Všichni tři už byli bezpečně ve vzduchu. Nejspíš odtud vážně vyváznou.
V té chvíli ale reverend vyděšeně vykřikl.

Závěrečná poznámka: 

Nechť mi týmoví autoři minulí i budoucí odpustí.

Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Ostrý lásky hrot

Drabble: 

Zabušil jsem na dveře doktora Kleina. Když se dlouho nikdo neozval, prostě jsem vešel. (Gwyneth povídala, abych se bez kapek na spaní radši nevracel.)
Pohled na šerifa v péči lékaře byl dost neobvyklej. Zatímco doktor Klein se snažil opatrně sešít šerifovo roztržený víčko, šerif Joe vypadal, že doktora brzy donutí vypíchnout mu jehlou zdravý oko.
„Jestli sebou budete takhle házet, svážu vás do kozelce!“
Se zájmem jsem přistoupil blíž.
„Copak se stalo?“
„Ale coby,“ odfrkl si doktor. „Už zase čučel klíčovou dírkou do ložnice slečny Elisabeth. Má štěstí, že právě psala esej o Shakespearovi a popadla pero a ne meč.“

Obrázek uživatele galahad

Skrytá síla Zen-kačismu

Drabble: 

Siréna, stále visíc na stromě, svým úpěním ďábelské ódy přivolala stádo... Co stádo, celou migraci divých prérijních koní! A na strašlivě žluťoučkém kopytníku seděl opičák Ap!
"Při vší drůbeži!" zaklel reverend.
To už se z koní formoval bojový šik.
Zen-kačismus však zachránil situaci. Mysl se uklidnila a řešení bylo tak jasné.
"Zachránit nás může jediné," pravil Butch.
Reverend i Patricia mu viseli na zobáku.
"Všechno odhoďte! Vrátíme se k naší prapůvodní kachnovitosti! Opičák může mít prsty, ale my máme..."
"Křídla!" dokončil reverend.

"Tak kde má být ten poklad?" ptal se Butch, notně povzbuzen kořalkou, kterou do sebe nalil, než vzlétli.

Závěrečná poznámka: 

Pardon.

Stránky

-A A +A