Domnívali jsme se, že s příchodem Ágnesina ženicha nastane v naší rodině opět rovnováha v podobě klidu a plnější lednice, neboli Balounova odchodu, leč nebylo nám toho přáno.
Ženich, pravda, byl statnější postavy, avšak dobrák od kosti, stejně jako tahle šunka, podotkl onehdy strýc, mačkaje v ruce obal od dané uzeniny.
Otec se snažil strýce trochu popíchnout, řka, že by nám to rvalo srdce, ale i jiní příbuzní jistě strýce postrádají, a kde jsou vlastně uzenáče.
„Krvi moje!“ zaslzel Baloun dojetím, „tak ohleduplní jste, a právě proto mám vás tak rád. Kdepak, užijete ještě dosti strýce Balouna. Uzenáče byly dobré.“