William Shakespeare

První verze

Úvodní poznámka: 

A je to tu. První letošní BJB...

Varování: 

Dvojí posmívání se klasice...

+(jeden), -(druhý), +-(oba)

Drabble: 

+ "Třikrát kočka zamňoukala."
- "Třikrát pejsek štěk', a zas."
+- "Velký hrnec vezměme si, dáme do něj všechny směsi."

+ "Kolem hrnce kolem choď, oříšky, okurku vhoď."
- "Myši chutné máš ty ráda, všechny čtyři dej tam!"
+ "Pravda. Teď ti do sytosti, přidáme morkových kostí."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

+ "Z špeku kůží dáme kilo, aby dílo mastné bylo."
- "Ještě buřty, čokoládu,"
+ "Tvaroh, perník, marmeládu–"
- "Tu ne, tu já nemám rád! Syrečky můžem' tam dát."
+- "Míchej, míchej, v potu tváři, ať se dílo dobře daří."

***

"Co tomu říkáš, Karle?"

"Josefe, to nemá být divadelní hra, ale pohádka pro děti."

Obrázek uživatele Birute

Soumrak kouzel

Fandom: 
Drabble: 

Jitro je soumrakem kouzel. Les už není ani tak plný osidel jako breberek.
Snad proto měl cestou z něj sklony drbat se na hlavě. Stále ho překvapovalo, jak je holá. Jak nepodstatné má uši.
Tělo měl sladce rozlámané a rty rozechvělé, jako kdyby jimi popíjel… nektar… pravý božský nektar… kdyby nektar chutnal trochu jako pivo po zkoušce jejich hereckého spolku…
Ta nepopsatelná slast!

Nakonec onu touhu po čemsi neuchopitelném promítl do veršů.
Byly natolik špatné, že navždy pronikly do obecného povědomí Athéňanů, k jejich neutuchajícímu žalu i pobavení.
Dá se říct, že se Klubko dokonale podělil o své ztrýzněné nitro.

Závěrečná poznámka: 

Klubka ve Snu noci svatojánské očaruje vílí šprýmař Puk a nasadí mu oslí hlavu. V této podobě se do něj zamiluje královna víl. S příchodem rána nastává soumrak kouzel a Klubko se opět stane prostým tkalcem a nadšeným ochotníkem s čistě lidskou hlavou.
Velmi doporučuji tuhle verzi!

Obrázek uživatele Birute

Debatní kroužek

Úvodní poznámka: 

Moderní AU

Drabble: 

„Romeo a Julie jsou nezodpovědní! Jejich rodiny se nenávidějí a oni do toho vpadnou se svou láskou a nic ostatní je nezajímá!“
„Právě proto představují naději. Chce to někoho mladého a nezkaženého, kdo ten nekonečný spor ukončí.“
„Jo, ale za jakou cenu!“
„Ona je mladistvá i na středověký poměry!“
„Tohle jsme přece už rozebírali!“
„A teď je to tady zas.“

Diskusní skupiny na sebe touto dobou už jenom pokřikovaly. Prokop se studenty chystal zarazit, než se strhne rvačka, ale vtom jeho pozornost zaujal Roman ze skupiny M, který s plachým úsměvem předal vedle sedící Janě ze skupiny K nějaký vzkaz.

Obrázek uživatele vatoz

Happyend

Úvodní poznámka: 

AU

Drabble: 

Romeo + Iulie: Slibuii ti lásku, úctu a věrnost w dobrém i zlém dokud nás smrt nerozdělí.
Kněz: Zavazuii vás w manželství ve iménu otce & syna & ducha svatého. (políbí nevěstu, ta políbí ženicha)
konec

„Wille, ten konec, to je opravdu tragédie,“ prohlásil John Danter, nakladatel, a opřel se ve svém křesle.
„Myslíš?“ naklonil se nesmrtelný bard.
„Určitě. Chtělo by to nějaký happyend.“
„Hmm. Happyend,“ začal se Shakespeare škrabat na hlavě, „mohl bych je nechat oba umřít.“

Do místnosti nesrozumitelně dolehl rašploidní hlas Semetriky Danterové, Johnovy ženy. Ten se oklepal a pak prohodil k Shakespearovi: „To by bylo mnohem lepší.“

Závěrečná poznámka: 

Pro faktické informace sloužilo http://is.muni.cz/th/268815/prif_b/svatebni_tradice_v_Cechach_a_Anglii_v...

John Danter byl nakladatel prvního vydání Romea a Julie. Toto vydání se označuje jako "špatné", pravděpodobně bylo vydáno pirátsky, dle paměti několika herců.

Ampersand - & - používám namísto ligatury et (a) a jako takové ho počítám za jedno slovo.

Obrázek uživatele Skřítě

Tenkrát poprvé aneb novodobá telenovela

„Já su ten brněnské synek, klapu si přes Zelné rynek,“ ozývalo se z tlampačů.
„Tak to už přestává všechno. Pražákům budou připomínat vesnický jelita z Brna. Moraváci! Když koštují víno, tak jen: „Dá sa? Nedá sa. Dá sa - do Prahy.“ Zakládají skupiny za prohlášení Brna hlavním městem. Stověžatý tatíček. Spíš stověžákový.“
„To só betelný kecy. Zavři zobák nafókané Pražáku. Kdyby nebylo co závidět, tak nehučíš svoje kéry z éteru,“ zavrčela rodilá Moravačka a přeladila stanici.
„Babi, svatba bude až v devětadevadesátým dílu.“
„A vy si, televizní diváci, počkejte, zda se novodobé rody Kapuletů a Monteků smíří, či dojde k tragédii.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Keneu

Inscenace

Fandom: Král Lear vs. realita
Poznámka: skutečnost. Tate opravdu žil a tohle opravdu udělal.
Poznámka 2: bodík je bodík

„Špatné zprávy, Wille. Jeden chlápek, jmenuje se Nahum Tate, se ti trochu vrtal v Learovi. Trochu víc. Vlastně to úplně přepsal. Tvrdil, že je to taková hromada rozházených a zašlých šperků, že je to škoda a že to musí trochu nablýskat. Že budeš rád.
Takže, co tu máme: Edgar chodí s Kordélií a vezmou se. Šašek tam vůbec není, ale jsou tam zas nějaké úplně nové postavy. A to nejhorší, šťastný konec. Kordélie není mrtvá, Lear jí a Edgarovi předá vládu a ztratí se někam s Kentem.“
Když to William Shakespeare uslyšel, nezbývalo mu, než začít ve svém hrobě rotovat.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aveva

Láska nejromantičtější

fandom: buď depresivní realita nebo Shakespeare, vyberte dle chuti

Dva rody stejně staroslavné oba. Příběh má setrvačnost a pořád se sem vrací.
Pak spadne opona, diváci zatleskají. A příběh - rozběhne to znovu. V ulicích, v myšlenkách, všude, kde žijí lidé. Po tisící.
Náhodné oběti umírají. Co na tom? Nikdo je nepočítá. Příběh to zkouší. Znovu. Třeba to vyjde. Tentokrát.
A znovu. Po tisící prvé. Dva rody, dva milenci a brzká smrt. Vlastně je jedno, které dva rody, kteří dva milenci a která smrt. Každá se počítá. Ta uvnitř nadvakrát.
A znovu. Jako kolovrátek. Nedá si říct. Naivní příběh, co neustále doufá, že to někdy, někde, nějak - skončí happy endem.

Rok: 
2010
-A A +A