DMD č. 2. pro 2. 4. 2015. Téma: Teď se nedívej

Obrázek uživatele Aziz

(Ne)chci být to monstrum

Úvodní poznámka: 

Další fandom z mého pera. Odehrává se ve světě, kde je magie součástí všedního života.
Aneta je velmi zručná kouzelnice a onen nejmenovaný strážník /Radim/ je na velmi dobré cestě být jako ona. David je ale od dětství neschopný provozovat nějakou větší magii. Dobře si ale rozumí s magickými zvířaty. A nedávno se u něj probudila, no... Uvidíte.

Jestli se mi povede další drabble, vytvořím oficiální fandom. Slibuju.
EDIT: fandom vytvořen, snad bude ještě zneužit.

Drabble: 

David Fint se na Anetu Novikovou váhavě podíval.
Ta rozhodně kývla. Pohled detektiva Finta se přesunul na blonďatého strážníka. Ten nevypadal tak odhodlaně - ale trhaným posunkem to odsouhlasil.
"Je mi líto, že to po tobě chci," ozvala se jemně Aneta, "ale nemáme jinou možnost." Držela se za zraněné rameno.
David to chápal. Když je nezmohla ani Anetina kouzla, opravdu nebylo jiné východisko.
Ale bolelo to. Vybavilo se mu jeho dětství. Bez kouzel. Neuměl víc, než zažehnout plamínek. Nezapadal.
Nepovažoval za fér, že tohle byla kompenzace.
"Otočte se." Přikázal jim.
Poslechli. (Radši.)

David se s uši drásajícím výkřikem změnil ve vlkodlaka.

Obrázek uživatele King Kong

Muž na druhé straně stolu

Fandom: 
Drabble: 

Venku sněžilo a foukal mrazivý vítr. To jim ale nevadilo, protože seděli v teplé kanceláři. Každý na jedné straně stolu.
„Takže vaše firma tu zakázku udělá za sedmdesát miliónů?“ zasmál se muž s břichem, které by mohlo soutěžit s Trautenberkovým.
Muž na druhé straně stolu přikývl.
„Ty dvě další firmy to udělají levněji.“
Muž na druhé straně stolu položil na stůl obálku.
Trautenberk se opět zasmál „Navíc nabízí pětiletou záruku a vícepráce maximálně do osmi procent.“
Muž na druhé straně stolu položil na stůl obálku druhou, tentokrát trochu tučnější.
„Uvidíme co s tím zmůžu,“ zasmál se tlouštík, „teď se nedívejte!“

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Nevinná hra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hrozné BJB :(
Zveřejňuju to jen proto, že už nad tím sedím dlouho a z toho monitoru mě už bolí oči. Doufám, že do zítřejšího poledne vymyslím něco lepšího, ale chci mít pocit, že za dnešek mám práci hotovou a nebudu se s tím pak tolik stresovat.

Drabble: 

Seděla uprostřed pokoje a pomáhala svému malému synkovi se stavebnicí. Chlapec se přehraboval v krabici. Usmál se a řekl: „Zavři oči mami.“
Poslušně zavřela oči, ale místo drobné pozornosti, kterou očekávala, jí břichem projela ostrá bolest. A další. Horká krev se ji rozlila po šatech. Otevřela oči a zjistila, že chlapec se stále usmívá a v ruce svírá špičatý předmět. Zhroutila se na podlahu. Chlapec se zatvářil jako by si nebyl docela jistý, co se právě stalo.
„Mami?“
Než ztratila vědomí, zmateně ho pohladila po kadeřavých vlasech.
A to si paní Časnačajová myslela, že z krabice vybrala všechny ostré kousky.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tora

Squatteři

Drabble: 

Přikrčená za plotem úporně zírám do oken stavení.
Mihla se tam postava, na zahradu se naštěstí nepodívala.
Teď! Honem!
Prosmykneme se pod plotem, urychleně se přesouváme do vybraného prostoru.
Uf, první.
Jsem zpět. Znovu rekognoskuji terén. Čekám na vhodnou chvíli.
Druhé přesunuté.
Znovu na výchozím stanovišti. Opět napjatě sleduji okolí, zda je vzduch čistý.
Teď!
Honem, ať už jsme tam, snad budeme aspoň pár dní v suchu. Kam zas běžíš? Pojď sem!

Ještě že mám ty koťata jen tři!

Nedívej se tam, řekla domácí za oknem. Myslí si, že o nich nevíme. Večer jim doneseme krmení. Ale teď se nedívej…

Závěrečná poznámka: 

Squatteři k nám přišli před třemi roky. Mamina Sofie si na nás zvykla brzo, u koťat trvalo téměř dva roky, než se nám je podařilo poprvé pohladit.
Bohužel, ze tří koťat je naživu dnes už jen jedno, bystrooká krásná divoká Bonnie.

Obrázek uživatele Bilkis

Třetí hvězda

Úvodní poznámka: 

Ano, miluju Easy company. ;)

Operace Varsity.

Drabble: 

Rutinní záležitost. To říkali. Jen chvilka letu, žádné potíže, vyskočit, sbalit se, vrátit se "domů", podat hlášení.

Bylo to jako vrátit se do dětství. Jako snažit se udělat krok. Ten úplně první, kdy nevíte, jestli tím nezničíte svět. Adrenalin bují žilami, krev šumí v uších. V tu chvíli se cítíte nesmrtelní, můžete dokázat cokoliv. Ano, protože to bezvýhradně milujete.

Dokud se nepodíváte nad sebe, kde se dělostřelecký protiletadlový granát zavrtává do těla Dakoty, z níž jste vyskočili.

Ne, Nixi, nedívej se tam, křičí na něj jeho podvědomí. Nemůže odtrhnout zrak. Ruce zasvrbí, jazyk se vine k patru.

Už ji nechce.

Závěrečná poznámka: 

Cpt. Lewis Nixon je jeden z mála (mám dojem, že ze tří - nskonrc ze dvou, on a značkař) mužů 101. výsadkové divize, který se mohl honosit na svém odznaku s křídly třemi hvězdami za tři bojové seskoky během WWII.

Už druhé drabble ze 2, kde jsem použila slovo granát. Že by mi vznikla challenge? :D

Obrázek uživatele Jana Varga

Keď to teda musí byť...

Úvodní poznámka: 

Tak mi organizátorky odobrili tento fandom. Ďakujem!:)

Drabble: 

Teraz sa nepozeraj, Harry. Je to pre tvoje dobro.

Viedol vnútorný boj. Tú novinu sa dozvedel len ráno. A on sa prehováral, že to vážne nemusí vidieť. Stačí, keď o tom vie.

Neprotivilo sa mu to. Ani náhodou. Ale už šestnásť rokov presviedčal seba a ostatných, že sa to nemôže stať. Len tak. Z princípu a zvyku. A ono sa to stalo.

Neodolal.

Napriek dlhoročnému presvedčeniu sa zmierene usmial, keď videl, ako sa jeho dcéra Lily objíma so synom Draca, Andrewom.

„Raz som ti povedal, že sa od radosti poserieš, keď dostaneš do rodiny Malfoya.“

„Necítiš? Stalo sa...“ uškrnul sa.

Obrázek uživatele Jeřabina

Vy to nikdy nezjistíte

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hurá, máme téma, a teď už kterak Bětka přišla na to, že umí něco dělat.
Navazuje na Malé krůčky vzdoru

Drabble: 

„... A tady vidíme tu střepinu, co tohohle chudáka oddělala,“ dořekl doktor Sališ spokojeně. Kurzistky reagovaly osmadvaceti „jéminánku“, pár i dávením.
Doktor rezignovaně zavelel: „Komu je nevolno, můžete jít ven, já to tady zavřu,“ a po exodu slepičince začal šít.
Při tichém „Pane doktore, nestálo ve vašem článku, že tohle odoperovat lze i v zákopu?“ leknutím nadskočil.
„Která vy jste? Počkat... můj článek?“
„Kučerová. Četla jsem samozřejmě všechny, jste přece můj nadřízený.“
„Podívejte, vy to nikdy nezjistíte, ale pod palbou málokdo funguje, jak má.“ Nádech. „Poslyšte... ve středu mám čas na soukromé lekce. Ale tam už mě, Kučerová, nevolno zajímat nebude. “

Závěrečná poznámka: 

Je březen 1915.
Disclaimer pro budoucí drabblata: Ano, z Alžběty bude zdravotnice. A ráda bych řekla, že Alžběta bude dokonce dobrá a kompetentní zdravotnice - na rozdíl ode mě, která tak nějak o medicíně vím budku. Prosím, vy kompetentnější v oboru, buďte ke mně shovívaví :)

Obrázek uživatele Jacomo

Dětské čarování

Fandom: 
Drabble: 

Vykoukla z okna, aby zkontrolovala holčičky hrající si na zahradě. Menší měla dlaněmi zakryté oči a druhá ji napomínala, ať se na ni nedívá, když čaruje. Mezitím rychle utrhla ze záhonu kopretinu a zlehounka ji položila sestřičce do vlasů.
Děvčátko si sáhlo na hlavu, a když nahmátlo kytku, radostně zapištělo.
“Teď já! Teď budu čarovat já,” volalo nadšeně. “Zavři oči.”
Usmála se a vrátila se k vaření oběda. Když dívenky po chvíli zavolala ke stolu, přiběhly dovnitř ověšené květinami jako luční víly.
Až mnohem později ji uvědomila, že taková červená růže, jakou měla ve vlasech Petúnie, nikde v okolí neroste.

Obrázek uživatele peva

V bezpečí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračovanie Na kamnech

Drabble: 

"Co jste vyváděli?" zeptal se doktor jak prohlížel zlomenou nohu jednoho z kluků. Něco jenom zamumlali. Ne, nechtěli mu to říct. Ne, že se vlámali do starého domu, že viděli ducha, že pod dlaždičkou našli starou skrýš. Že když PODRUHÉ zavrzaly schody a ozvaly se tiché lidské hlasy, oknem doslova proletěli, aby se dostali pryč. Následkem byla zlomená noha jednoho z nich.
"Teď se nedívej." poradil doktor tomu zraněnému, jak mu píchal injekci proti bolesti. Kluk se jen bledě usmál. Radši než bolesti by se zbavil pocitu, že ta dívka před těmi lidmi UTÍKALA... Proč by se duch bál lidí?

Závěrečná poznámka: 

Následuje Kdo hledá...

Obrázek uživatele Gwendolína

Hra

Fandom: 
Drabble: 

„Budeš pikat první, dámy mají přednost,“ uličnicky se zakřenil. Ostatní jen přikyvovali.
„Hele, já nevím, kluci. Ten barák je už hodně starej a taky tu dlouho nikdo nebydlí. Můžeme třeba někam spadnout!“
On se ale dál usmíval. „Neblbni, bude to v poho! Přece jsi chtěla nějaký dobrodružství. Prostě se nedívej a my se schováme.“

Tak to udělala. Kvůli tomu jeho úsměvu.

„Deset, dvacet…“
Vrzání schodů a dusot kroků.

„Šedesát, sedmdesát…“
Bouchnutí dveří kdesi v útrobách domu. Mrazení v zádech.

„Devadesát, sto!“
Závan větru. Skřípot prken. Blízko.

„Už jdu!“ Hlas se jí trochu třásl.

Otevřela oči.

Přízračný rozšklebený obličej.
Socha anděla?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Borch

Poslouchej zkušenějšího

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedno sprosté slovo, ale protože Yarpen Zigrin, tak to vlastně není ani sprosté slovo. Spíš nářeční zvláštnost.

Drabble: 

Geralt plavně přeskočil padlý kmen a skrčil se ve vývratu. Vedle něj se s kletbami skulil Yarpen Zigrin, s obličejem připomínajícím zelenou sedmu.
Pak nastal okamžik bezdechého ticha a pak naopak chvíle neurvalého hluku. Do vývratu dopadly kusy něčeho. Trpaslík zezelenal ještě víc, pak to nevydržel a začal za blízkým bukem bohatě zvracet.
Geralt se vydal směrem k epicentru. Okolní příroda získala podivnou výzdobu, vhodnou spíše do chrámu nějakého temného boha.
Gerald nohou šťouchl do jedné z hlav netvora. A když vyřezával jazyk, doklopýtal k němu Yarpen.
"Geralte, až ně příště řekneš: 'Zavři oči.', tak tě poslechnu. Zkurveně," odplivl si.

Obrázek uživatele Trigatron

Kluzké pole vědy

Drabble: 

"... a sečteme-li tyto dva faktory, vezmeme-li v úvahu hmotnost jednotlivých tříd a propustnost Trhliny, dostáváme se k odhadu..." Hlavice hole cvakla o rám tabule a když Dr. Gottlieb zatáhl, odkryla se další plocha pokrytá písmem.
"Odhadu?" vyprskl Newt, posunul si střenkou nože své brýle a dál se vesele nimral v něčem šedozelenomodrém a zapáchajícím. O zem cosi plesklo.
"Newte, nerozumíš, tak se na to ani nedívej !" vybuchl Hermann. Pak dodal směrem k Maršálovi, "Jen moment prosím, pane."
Místností se rozlehlo několik prudkých kroků, začvachtání a zadunění.

"KOUKEJ SI SKLIDIT TY HNUSNÝ KLUZKÝ ZBYTKY Z MOJÍ POLOVINY!" ozvalo se od podlahy.

Zapomeň, že si mne kdy takhle viděla

Drabble: 

Ticho noci rušilo jen sotva slyšitelné supění. V tmavých stínech se pohybovala jen těžko postřehnutelná postava. Něco cinklo. Ozvalo se zaklení a cosi jako žuchnutí. Ve stříbrném měsíčním svitu se rýsovaly jen obrysy na zemi klečícího těla. Následovalo tiché hrabání a uspěchané přendavání kamínků. Další kletby.

V tom problesklo světlo a celé prostranství bylo ozářeno jasnou září. Postava ztuhla na místě a vytřeštěnýma očima zírala směrem ke dveřím. Ty se pomalu otevřely a v nich se zjevila majestátná a světlem oděná...

"Proboha, co si zase vyváděla, že se tady takhle válíš?"

"Žžžiš, mami, jako by ty si se nikdy neopila!!"

Obrázek uživatele Birute

Už zase zvony

Úvodní poznámka: 

Tentokrát je to kanonické. Muminí AU bude někdy příště.

Drabble: 

Ta chvíle je živější než skutečnost. Mačkající se těla. Křik.
Bude to tím pachem. Když sní s Nymerií, její nos je ostřejší. Možná proto je to pokaždé prudké, palčivé.
Ten muž ji svírá a tiskne ji k sobě a syčí na ni: „Neohlížej se. Dívej se na mě. Poznáváš mě, chlapče?“
Jeho dech je zkyslý vínem a muž najednou není cizí. Viděla ho mluvit s otcem.
S otcem.
Když se otočí, uvidí ho. Bude v pořádku, protože tohle je sen. Opakuje se tak často, že ho má prokouknutý. Může všechno změnit.
Stačí se ohlédnout. Ale Yoren ji znovu táhne pryč.

Obrázek uživatele Aplír

Nad propastí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

Stála bosá. Bezradně vnímala drsný kmen, který měl být jejím zachráncem. Strachy bez sebe udělala první nesmělý krok.

„Teď se tam nedívej!“ autoritativně přikazoval.

Další opatrný krůček. Bázlivě se chvěla. Ruce v upažení připomínaly křídla. Občas jimi zamávala, když se snažila udržet rovnováhu. Nebezpečně se zakymácela.

„Koukej před sebe,“ řekl tentokrát prosebným tónem.

Nedalo jí to. Podívala se pod sebe. Viděla hlubokou strž. Zhoupnul se jí žaludek. Kdesi v hlubinách se prodíral potok. Hypnotizoval ji. Už nebojovala jen se strachem, ale i se závratí. Propast se nebezpečně roztočila.

„To nezvládnu!“ Nohy se třásly víc než hlas.

Přešla. Nechápavě děkovala Bohu.

Obrázek uživatele Kilián

Zkouška

Fandom: 
Drabble: 

"Já... chtěl bych k vám do party!" zaškemral Vašek na postaršího chlapce.
"Přijmeme tě, pokud v noci projdeš domem Zatracených se zavázanýma očima," řekl zlomyslně chlapec.
Vašek se lehce otřásl.

Když se večer dostavil na místo, zavázali mu oči šátkem a odebrali se za dům. Chlapec se rozešel. Měl šátek, ale pro jistotu i křečovitě svíral oči. Narazil na jakýsi předmět, ohmatal si ho a zjistil, že to je socha nějakého zvířete. " Nedívej se, je to jen socha!" říkal si. Nakonec s vědomím, že stejně nic neuvidí, otevřel oči. Přes šátek uviděl dva svítící body.

Vašek zkouškou neprošel. Neprošel vůbec.

Obrázek uživatele Faob

Rozloučení

Fandom: 
Drabble: 

„Teď se nedívej,“ zavelel manželův hlas za mými zády.
Ráda jsem sklopila víčka, nechtěla jsem, aby viděl slzy.
Přistoupil, políbil na šíji, pohladil, sevřel. Jako nevěstu odnesl v náručí na lůžko.
Tak opuštěné v posledních dnech.
„Miloval jsem tě,“ zašeptal v prolnutí.
„Já tebe taky.“
Zmizel stejně neslyšně, jako přišel. Jen trochu chladu po něm zbylo.
A pocit vděku. Poprvé od pohřbu mi oči vyschly, koutky úst se prohnuly nahoru.
„Jeď si třeba ke všem čertům!“ štěkla jsem na něj, když jsme se míjeli naposledy.
Ani jsme se nestačili rozloučit, štkala jsem vyčítavě o pár dní později.
Nad jeho rakví.

Obrázek uživatele Nightie

Ke konci světa nemusí být nutně Apokalypsa

Úvodní poznámka: 

Miluju svět Pacific Rim

Drabble: 

Bylo mu jedenáct, když jeho svět skončil. Paradoxně si skoro nic nepamatoval. Někdo, nejspíš táta, ho sebral ve škole a pak už jen utíkali.
Kde je máma? ptal se a táta mlčel. Strejda Scott vypadal, že by něco praštil. Vypadal tak často.
V uprchlickém táboře byla obří televize. Nešla vypnout. Viděl jak příšera pomalu směřuje k místu, kde bydleli. I přes její řev slyšel křik lidí, kteří neutekli.
Nedívej se! řekl někdo. Asi zase táta. Jeho velká ledová ruka mu zakryla oči.
Neviděl letadlo s jadernou náloží, ale občas když spal, tak viděl, jak máma hoří v troskách jejich domu.

Závěrečná poznámka: 

V timelinu Pacific Rimu zaútočila v roce 2014 na Sydney Kaiju Scissure. Díky organizačnímu provaru dostalo nicnetušící předměstí Sydney jen hodinu na to, aby se evakuovalo do bezpečné vzádlenosti. Malý Chuck Hansen byl v tu dobu ve škole, Angela Hansenová byla doma. Herc Hansen stačil popadnout jen syna a utéct. Kde byl v tu dobu Scott nemám páru, ale miluju ho, tak dostal cameo.

Obrázek uživatele Keneu

Ani škvírkou mezi víčky

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem byla malá, hrávaly jsme s maminkou takovou hru. Spousta dětí ji hrávala. Snad přijde den, kdy ji budou hrávat zase.
Určitě si to taky pamatujete. Malá překvapení, která rozjasnila den láskou, kterou jste sdíleli s rodiči.
„Zavři oči a nastav ruce. Nekoukej se.“
Vždycky jsem se dívala škvírkou mezi víčky. Maminka předstírala, že se zlobí, a já musela hrát poctivě. Tahle hra byla vlastně důležitější než samotný dárek.
Teď je maminka mrtvá a já nevidím. Spousta lidí je buď mrtvá, nebo slepá. Kdyby nám tak někdo řekl, ať se nedíváme na ta zelená světla. Ani škvírkou mezi víčky…

Závěrečná poznámka: 

věnuji Danae, která mě tehdy v Merlinově jeskyni k tomuto fandomu nepřímo přivedla

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Ještě rok!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes jsem už četl tolik mrazivých drabblat, že mi to nedalo...

Drabble: 

Končilo léto čtyřiačtyřicátého roku a kolona obrněných transportérů vyjížděla z vesnice někde ve Francii.
Do plachty nad stolkem radisty se opíralo slunce a měnilo malý výklenek v osobní peklo.
O to hůř, že se sluchátky nic neslyšel a kvůli krátkému kabelu nemohl vyhlédnout přes okraj korby.
"Konec," odpípala morzeovka a sluchátka třeskla na podlahu.
"Konečně!"
"Bože, to jsou ale kozy," uslyšel řidiče a okamžitě vyrazil nahoru.
"Jen zůstaň dole," štěkl seržant, "Na tohle máš ještě dost času..."
Ubral si u odvodu jeden rok, ale to snad...
Samozřejmě neposlechl a v hurónském smíchu zbytku roty je uviděl.

Padesát.
Koz.
Na pastvě.

Závěrečná poznámka: 

A máte to! :)

Obrázek uživatele mamut

Borůvky

Fandom: 
Drabble: 

Na chvíli jsem usnula. Pro pána.
Pomalu se sbírám z pohovky a jdu do koupelny.
V pokojíku není. Tady je, v kuchyni.
„Co tady děláš, broučku?“
Spiklenecký úsměv přes rameno. „Teď se nedívej.“
Odploužím se opláchnout. Kouknu na sebe do zrcadla. Bože, jsem tak unavená. Potřebovala bych volno a vyjet někam pryč. Třeba do lesa, na borůvky…
To bylo báječné, moc…
„Mamííí!“
Vracím se do kuchyně.
Dvě zářící oči a klukovský úsměv. „Teď se podívej. Udělal jsem ti oběd.“
Na stole je sklenice mléka, chléb s máslem a borůvkovou marmeládou. Tou, co dělali vloni s tátou. Když tu ještě byl.

Obrázek uživatele Lyta

Cestovatel časem

Úvodní poznámka: 

Věnováno našemu drahému Praotci.

Drabble: 

Kapitán Janewayová seděla v pracovně na gauči a prohlížela si návštěvníka vedle sebe. Objevil se na můstku při průletu kolem tachyony vyzařující anomálie. Doktor potvrdil, že se jedná o člověka z počátku 21. století. Nevypadal nebezpečně.

"Takže, pane...?"

"Pavlík, Honza Pavlík."

"Pane Pavlík, mohu vám něco nabídnout?"

"Dal bych si kávu."

Přikývla a nalila mu šálek. "Můžete mi zopakovat co se stalo?"

"No, přestupoval jsem na Můstku a najednou jsem byl na můstku. Teď se prosím nedívejte," požádal ji. Odvrátila zrak. Přesto v odrazu konzole zahlédla, jak si do kávy hází šest! kostek cukru. Možná by měla tu nebezpečnost přehodnotit.

Závěrečná poznámka: 

Na vlastní oči jsem ho viděla, jak tam ten sajrajt hází! :D

Obrázek uživatele Solast

Táhni!

Úvodní poznámka: 

Běžná situace při písemkách z češtiny

Drabble: 

"Tak už ho vyndej."
Nenápadně jukl směrem ke katedře. Furt kouká. Druhej seděl na taháku, ale ne a ne s k němu dostat.
"Zabav ji na chvíli!"
"Co se to tam vzadu bavíte?!" zahřměla.
"Paní profesorko, když já nerozumím té dvojce."
Docupitala k lavici, naklonila se a spatřila tu prázdnotu.
"To jsme všechno brali. Přečti si to zadání ještě jednou." Jednodušší už jsem to fakt napsat nemohla.
A odkráčela.
"Máš ho?"
Spolužák ochromeně civěl.
"To si ze mě děláš prdel! Až máma najde tu pětku na Bakalářích, tak mi zase vypne internet!"
"Ty vole, viděl jsi, jak je má velký?"

Ozvěna

Fandom: 
Drabble: 

Ty tu nejsi, River.
Jsi jenom vzpomínka, ozvěna dávného snu. Obrazy a slova, k čemu to všechno? Když se po tobě natáhnu, mých prstů se dotkne jen vzduch.
River Songová. Ach, River.
Vidím tě vedle sebe, skutečnou, rozesmátou, drzou a svéhlavou, skutečnou a přesto nic víc, než sen. Nevěřím očím, které tě vidí, nevěřím rtům, které ti oplácejí polibek. Lžou. Ty jsi umřela, River. Nezachránil jsem tě. Nejsi tu.
Šeptáš mi, abych zavřel oči, když mě líbáš na tvář, abych se nedíval. Ale já se bojím nedívat. Mám strach, že v okamžiku, kdy oči znovu otevřu...
Ty už tu nebudeš.

Závěrečná poznámka: 

Vždycky jsem přemýšlela, jak strašná musela pro Doktora být každá chvíle strávená s River, když ji nejprve viděl umřít...

Obrázek uživatele Peggy Tail

Náraz

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Z mého fiktivního příběhu.

Drabble: 

Seth dupl na brzdu. Náraz. Strašná rána. Příšerný hluk a hned na to hrobové ticho. Život jim proběhl před očima. Margareth se třásla. Seth vydýchával a valil oči. Všude bylo sklo.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Seth. Neodvažoval se vůbec pohnout. „Jsi v pořádku?!“ Křikl.
„Jsem!“ Margareth se rozbrečela.
Po chvíli Seth vyšel z auta a vytáhl z kufru pušku. Srnka byla ještě živá. Margareth se mezitím odplazila na zadní sedadlo. Seth se naklonil k drahouškovi do auta, vzal jí za ruce a dal jí je na uši. „Zavři oči, schovej hlavu,“ pošeptal. „Pane bože... ježiši kriste... bože...,“ kňoural drahoušek.

Závěrečná poznámka: 

Při užití slova "drahoušek" jsem musela myslet na Čapkovu Válku s Mloky xD Když mě ale oslovení "drahoušku" vždycky připadalo jako to nejkrásnější. Jsem tak nervózní, ještě nikdy jsem nepočítala s tím, že mě někdo bude číst.

Obrázek uživatele Danae

Nový život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Julii k narozeninám. Všechno nejlepší a mnoho dalších kilometrů!
Pro jistotu 15+ pro jeden dost drastický náznak.

Drabble: 

Sam, jehož hlas prováděl běžce smrtící krajinou kolem Abelu, dobře věděl, že každý bude reagovat na krizové situace jinak. Pochopit a předvídat takové reakce znamenalo rozdíl mezi životem a něčím mnohem horším než smrt.
Proto každého z běžců nejprve navedl na místo, které nikdo nechtěl vidět dobrovolně. Do opuštěné nemocnice. K inkubátorům.
Někteří křičeli, jiní polykali slzy, další zarytě mlčeli. Se všemi se po návratu na základnu poctivě opil.
Když dopíjel flašku vodky s novou běžkyní č. 5, došlo mu, jak moc je jiná. Odvyprávěla mu příběh všech dětí od narození až do šťastné smrti stářím. Darovala jim nový život.

Obrázek uživatele Owes

Kterak Jindřich sestřelil kanárka

Úvodní poznámka: 

Přístupnost: 15+
Upozornění: vulgarismy

Drabble: 

Jindřicha se rozhodli posadit za volant, protože nebyla jiná možnost. Někdo s tím autem musel dojet zpátky do Prahy, když si Saša (potřetí za poslední rok) zlomil nohu a všichni ostatní už byli pod parou.
„Prosím vás, teď radši všichni zavřete oči, poněvadž Jindřich vjíždí do křižovatky,“ zavelel Saša a křečovitě stiskl krucifix.
O tři minuty později si Jindřich připaloval cigaretu o ještě žhavý motor pod zmuchlanou kastlí, zatímco Saša s Ivanem bránili své životy před rozzuřeným majitelem Lamborghini.
„Ty jsi ho neviděl?“
„Ne, neviděl.“
„Vždyť je kanárkově žlutý, ty vole!“
„Řekl jsi, ať zavřeme oči? Tak teď nepičuj, kanárku.“

Šikula

Úvodní poznámka: 

Veškerá podobnost s žijícími osobami je čistě záměrná.

Drabble: 

Žil byl jeden bystrý a podnikavý chlapec. Odmala věděl, co chce a jak toho dosáhnout.
Rozjel úspěšné podnikání. Jak se kšefty rozvíjely a zisky rostly, začal si pečlivě budovat síť vztahů. Nitky vedly stále dál a na vyšší místa.
Kdekoliv se vyskytly nějaké překážky, prosadil svou. Nenápadně podstrčené obálky, dobré známosti, protislužbičky, výhodné nabídky. Odpovědná osoba pokaždé v rozhodující chvíli zavřela oči.
Časem ale zašel tak daleko, že už ho nešlo přehlížet.
A uprostřed příprav k útěku si pro něj přišli.
Ale opět si uměl poradit. Zatímco prolézal záchodovým okénkem a potom nasedal do auta, policisté se poslušně dívali jinam.

Obrázek uživatele ef77

Krátká chvilka štěstí

Drabble: 

Přišla do vesnice s jarem, jako tažní ptáci. V jeho očích byla nejkrásnější bytostí na světě.
Její mládí, tvář, ústa i vlasy mu však bolestně připomínaly vlastní stáří. Nedostatečnost. Není nic, jen starý mládenec, se vším, co k tomu patří, ubohý, vypelichaný fořt. Nikdy se neopováží na ni promluvit, nepodívá se do těch jasných očí s tušeným tajemstvím hluboko uvnitř.
Jen lesům může svěřit své náhle probuzené touhy, svůj strach z odmítnutí, svůj žal. S tváří obrácenou k nebi poslouchá, jak stoleté stromy tiše šeptají její jméno: Fanny, Faninka...
... právě přichází! Strnule zírá, když zastřený hlas zachraplá: „Zavři voči, brouku!“

Závěrečná poznámka: 

A kdo se nechytá (cca 1 min.): https://www.youtube.com/watch?v=IqtKYT8DE6A

Obrázek uživatele Zuzka

Gaze game

Drabble: 

"Don't even look our way. Pray don't. I don't want to be seen."
He could spot her little figure anywhere. He wanted her to be present. To remedy all the bright glow of Miss Ingram's pearls and smiles.

"Don't look at her with such contempt, sir. She's just a child."
Oh I wish I could do otherwise. But she has the looks of her wicked french mother.

"Oh my dear, I wish I could see your so-called plain face. Your pretty little hands."
"Don't worry, monsieur. You will see the eyes of your son."
"A son?"

He had her eyes...

Stránky

-A A +A