Venčím svoje mozky,
capkají tu bosky,
s cigárem a flaškou rumu,
nechám je tak – bez rozumu.
Doufám, že rýmu nechytnou,
to by svízel byla veliká,
zdraví, stránkou nezbytnou,
hůř se totiž polyká.
A ještě chvíli nechám je tu,
pobíhat si kolem čile,
zatím si dám řeku potu,
jednu, dvě, či čtyři míle.
Než je domů zaženu,
snad je něco napadne,
dám si koupel v bazénu,
dopadne to zásadně.
Pak se dáme v přemýšlení,
a budem pěkně bádat,
to je činnost nad níž není,
myšlenky si skládat.
Vymyslíme všechno snadně,
já a moje mozky,
přemýšlíme vždy jen kladně,
nejsme žádné trosky.