"Nadání ke krystalomancii jsi po svém zesnulém otci, žel, nezdědil. Tak co s tebou, synovče...?"
"Cítím, že jsem duší pedagog, strýčku," pravil Quídlo hrdě.
"Nepovídej. Tak ty se cítíš...?" stáhl Doležal rty do sardonického úsměšku. "No, uvidíme..."
~
"Ale strýčku, oni se proti mně spikli... Vůbec mi nedali šanci! Přece nebudu za trest čistit kolonu jako nějaký uličník?!" vztekal se Quídlo. A ještě s těmi třemi... Úplně ztratím vážnost!"
"Vždyť jsi žádnou neměl."
"Otec mi předpovídal velkou budoucnost...!"
"Svou budoucnost jsi včera prošvihl, chlapče. A věštby týkající se osob, k nimž má krystalomant silnou citovou vazbu, bývají dost přehnané, tos nevěděl?