Byly chvíle - na přednáškách mezi listy poznámek, v obchodě za krabicemi s cereáliemi, v kině někde během střihu - kdy bylo skoro snadné představit si život, ve kterém se nepotkali. Život, ve kterém jejich časy utíkaly jako linky, které se nikdy nemohly protnout, místo aby se stočily ve smyčce k sobě navzdory všem logickým argumentům.
Ale ona si to představovat nechtěla. Čas, který je rozdělil, je předtím stihl spojit tak pevně, že to stejně nešlo. I když se nikdy neuvidí a zbyla jen anachronická vlákna vzpomínek vpletená do každého dne.
*
Když zjistila, že přežil, pochopila, že celé ty roky jen čekala.