DMD č. 25. pro 25. 4. 2015. Téma: Vigilantibus iura

„Todle si ta žencká Holoubková přeci nemůže dovolovat! Podám na ni tudle… žalobu pro… jak se to řiká… utrhnutí na cti! A tadydle sem to taky sepsal.“ Hagrid sáhl do kapsy, vytáhl mírně umolousanou ruličku pergamenu a položil ji na stůl. „Mohla bys mě tam vopravit těch pár chybiček?“
Hermiona se začetla. „Ehmm, není to tak zlé, několik slov tam máš dokonce správně… A přepíšeme to na čistý pergamen. Je moc dobře, že ses konečně rozhodl bránit.“
„No to né. Kvůlivá sobě bych to nedělal. Vo mně tady přeci nejde...
Ale vo naše Bradavice se ježibaba jedna vodporná votírat nebude!!!“

„Jestli nás nepustíte dovnitř, vyrazíme dveře!“ křiklo venku.
„Na to nemáte právo! Zavolejte sanitku a policii!“
Signál chytal pouze ve větvích jabloně.
„Tady je nade vším právo silnějšího!“ doprovázelo řinčení skla. „Jdeme si pro něj!“

Přišel zubožený, krvavý, klepal se, než se zhroutil.
„Já nechtěl. Ona tak provokovala! Co jsem to jen udělal?“

Útok přišel ze všech stran. Soustředil se na jediné: je to zločinec, ale nevydá ho lynči. Vřící voda do obličeje, struna kolem krku, nůž zabodnutý do ruky na parapetu. Elektrický proud, jehlice na šití. Krev, výkřiky, škubání těl.

Začínám respektovat místní práva, napadlo ho, když obcházel vychladliny.

"Mohl si za to sám, blbec. Kdyby si přečetl informovanej souhlas...."
"Pane doktore, takhle to asi u soudu nevysvětlíme...."
"Promiňte, paní ředitelko. Ale bylo tam psané jasně: A možné další nežádoucí účinky."
"Pane doktore, nevím, jestli se to vztahuje na situaci, kdy desetkrát překročíte doporučenou dávku."
"Byla to experimentální léčba. EXPERIMENTÁLNÍ! Slyšíte???"
"Ale ani v experimentu... nevím, jestli... desetkrát..."
"No tak mi prostě ujela ruka! Vážně jsem nebyl vožralej! Selhaly vaše kontrolní mechanismy!"
"Prosím, nekřičte na mě."
"Klídek, brnkačka, nemějte strach. To zakamuflujeme."
Hned potom, co ho vyrazím, dám sama výpověď, blesklo hlavou ředitelce. Mám hezkou nabídku na místo uklízečky.

Do určité doby jsem byla typickým představitelem duše samaritánské.
Doma jsme byli naučeni. Rada otcova do života: potřebuje-li někdo pomoci...
Pokud se na mě někdo slušně obrátil, pomohla jsem.
Jistý kolega, příjemný chlapík, před výplatou kilečko nebo dvě. A já půjčila, i když Navrátil nebylo jeho jméno.
Až jednou, zdržela jsem se déle. Do šatny jsem šla kolem dílny. Tu slyším: „Ta mi vždycky přihraje, né.“
Vím, že se pak velmi divil, když mu šéf strhl půlku výplaty na dlužné a že mu už nikdy nikdo nepůjčil. Ani chlapi na pivo.
A já od té doby zvažuji komu a nač.

Bylo nebylo v horách malé městečko, v něm domeček se dvaceti bytečky. Pro vzniklé společenství vlastníků nikdo moc pracovat nechtěl, tak předsedkyní zvolili nejaktivnější babku.
Jelikož v městečku nebyla banka, zálohy na bydlení nosili vlastníci předsedkyni. Uplynulo deset let, prodalo se pár bytů a jeden z nových vlastníků se začal zajímat o to, jak domeček opravit. A přišel šok, na účtě společenství bylo jen pár korunek.
I zašel vlastník za právníkem a zjistil hroznou věc, z milionu zkasírovaného (a rozfofrovaného) předsedkyní je vymahatelných jen pár desítek tisíc, zbytek promlčen.
Zajímaly jste se někdy, milé děti, jak funguje vaše společenství vlastníků?

„Vi – gil – an,“ slabikoval Horáček.
„Co to máš?“ optal se Pažout.
„Ále, jednomu zákazníkovi to vypadlo z knížky. Divný slova!“
Pažout koukl na zažloutlý papírek. „To je latina,“ řekl zkušeně.
„Co to znamená?“
„Vigil je bejt vzhůru. Teta chodila na vigilie do kostela.“
„Antibus?“
„Proti... autobusům?“
„Bejt vzhůru proti autobusům? Proč?“
„Nějaká noční demonstrace, nejspíš.“
„Iura.“
„Já bych to četl jura. A jura je co?“
„Nějaký pravěký období.“
„Noční demonstrace proti autobusům v pravěku,“ zamyslel se Pažout. „To je nějaká blbost, ne?“
Horáček pokrčil rameny. „Lidi si toho dneska navymejšlej!“
„Fakt je, že do pravěku autobusy nepatří!“ prohlásil Pažout rozhodně.

Byla bdělá?
Pořád. Noci beze spánku. V šuplíku předvolání k soudu. Ona byla žalovaná. Bývalý manžel, který jí rok neposlal ani korunu, zažádal o snížení té směšné soudem vyměřené částky, která mu byla vyměřena.
Bála se. Měla se soudem zkušenost. Kdysi jí přišlo lejstro o svěření dítěte do péče. Nějakého jiného dítěte. Cizí křestní jméno, rok narození. Zašla požádat o opravu. Seřvali jí jak spratka.
Soud se nekonal. Přišla jen ona. Bývalý ráno zavolal soudkyni, že si to rozmyslel.
Podala protinávrh. Po roce a půl přišlo předvolání. Tři dny před jednáním. Bývalý nepřišel.
Soudkyně slíbila další jednání.
Před dvěma lety.