DMD č. 26. pro 26. 4. 2015. Téma: Naděje umírá ráno

DMD č. 26. pro 26. 4. 2015. Téma: Naděje umírá ráno

Včerejší téma vyvolalo nějak moc deprese. Já to přitom jen chtěla vysvětlit:) Tak dneska, ehm, optimističtěji!

Věděli jste, že číslice v poštovním směrovacím čísle (např. 111 50) počítáme jako jedno slovo, ať už jsou psána s mezerou, či ne?

Téma pro 26. 4. 2015: Naděje umírá ráno
Toto téma bude uzavřeno 26. 4. 2015 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Nová pravidla pro počítání slov.
Náš email: drabble.sos@gmail.com

Platné do: 
26. 4. 2015 v 23:59
Obrázek uživatele Lejdynka

Ubohá kočička

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedna vulgarita. BJB, prostě jsem si to chtěla napsat. NESOUTĚŽNÍ.

Drabble: 

Nenávidím pondělí,
lidi jsou neveselí.
Nechce se jim do práce,
ani příliš utrácet -
- nakoupit mi dobroty,
použít krém na boty,
pohladit mě po kožíšku,
podrbat na tlustém bříšku.
Místo toho John se stará,
jestli jezdí jeho kára,
jestli jeho svačina,
zapáchat nezačíná,
jestli přijde včas do práce,
jestli nemá něco splácet,
jestli Oggie nezlobí,
jestli umýt nádobí...
Po návratu místo péče,
dvě hodiny sprcha teče,
pak si zapne televizi,
ve Farmville seno sklízí,
a mě zbývá jen si přát,
aby taky měl rád.
Chcete vědět, proč bez hlesu
pondělí též špatně nesu?
Proč se tvářím nasraně?
Vždycky dojdou lasagne!

Obrázek uživatele L.P.Hans

Vánice

Drabble: 

Marně na něj čekala ve vyhřátém srubu. Odešel do blízkého městečka nabrat něco zásob na příští dva týdny. Byli přece domluveni, že se vrátí zpět do večera, dobře ví, jak zrádné hory dokážou být po západu slunce. Nicméně slunce dávno zapadlo a on nikde. Mlčky celou noc pročekala u tančících plamenů krbu s nadějí, že přečkal někde v bezpečí závětří, že se ráno objeví. A mezitím venku sílila vánice, rachotila okenicemi a skučela komínem.
Sotva první paprsky pronikly škvírami, vyběhla ven ve snaze ho najít. Ale marně volala jeho jméno.
Noční vánice zavála všechny stopy. Zbyl jen čerstvě padlý sníh.

Obrázek uživatele vatoz

Lov na kamennou kouli

Drabble: 

Slunce vyšlo už před dvaceti minutami.
Bylo mi dobře, teplota vzduchu 17 °C, relativní vlhkost 63 %. Stoupal jsem na Žalov a tetelil se očekáváními. Rozkročil jsem se nad velikým zrdcadlem, odrážejícím celou oblohu a nacvičeným pohybem jsem odemkl a otevřel kryt bolidové kamery a vyňal pouzdro s plochým filmem. Hohó, dneska tě tam určitě mám, doufal jsem celou cestu do laboratoře.
Červené světlo, vývojka, přerušovač, ustalovač, sušička, ty průtahy byly jako každý den nekonečné. Cink, doběhla minutka, zapnul jsem prosvětlovací pult a už jsem zklamaně
hleděl na fotografii na obloučky tras hvězd, nepřerušené žádným bolidem.
Dneska svůj meteorit nechytím.

Závěrečná poznámka: 

Bolidová kamera staršího typu se používala k sledování pádu meteoritů, Zkombinováním údajů z více stanovišť se dalo přesně spočítat místo dopadu.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bolidov%C3%A1_kamera

Délka upravena.

Obrázek uživatele Owes

Snídaně šampiónů

Drabble: 

Věřil, že tentokrát bude štěstí na jeho straně. Včera večer, pln energie a sebejistoty, s věrnými kumpány po svém boku, zavítal na Jižák.
Naplněn nadějí, že vydrží až do oběda druhého dne, vyhledal Lízu a trochu se s ní zapovídal. Zatímco jeho pobočníci už se kolem půlnoci povážlivě kymáceli ve společnosti Ivana, on Lízu trpělivě hladil po duši a naslouchal jejím trápením, až ji nakonec ukolébal.
Kdyby Saša nevylezl z postele v osm ráno, možná by všechno dopadlo úplně jinak.
Ten prasák si ke snídani rozbafal doutník a zapil ho skleničkou vína.
Generál Chenet padl 15. března 2015 v 8:08.

Obrázek uživatele kopapaka

Zase masky

Fandom: 
Drabble: 

"Takže dva dni dovolené? Nechceš počkat, až ji chytíme?"
"Simčo," usmál se Danny, "Já si nemyslím, že ji policie dostane. A pokud ano, určitě k tomu nedojde nijak brzo."
"To přece..."
"Advokát už šlape policii na paty, vždyť si dokonce vymohl zrušení pátrání prostřednictvím Like it!"
"Nějak to dokážeme!!!"
"Podívej, tím, že se zavřela s unesenými do krytu má to nejlepší alibi. Nahota, stejná maska a oholená hlava."
"Třeba najdeme něco v masce."
"Všechno smazané a přepsané, tak jako v těch ostatních... Klidně to zkus a pátrej, ale já mám dost."
"Takže za dva dny."
"Zas ráno, tak jako dnes..."

Obrázek uživatele Dangerous

Překvapení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak 12+

Drabble: 

Daniel se probudil celý rozlámaný. Hluboký nádech uvolňoval svaly a zároveň je bolestně připomínal. Třeštila mu hlava. Nevzpomínal si, kolik toho včera večer vypil, ale bylo toho hodně. Ondra dokončil, co alkohol začal. Vášnivé, ale tvrdé polibky, nesmlouvané ruce. Vytratila se veškerá jemnost, zůstala jenom touha, která nezmizela, a vztek a zklamání.
Druhá polovina postele se zhoupla.
„Dobré ráno…“
Ondra se neotočil. Ozvalo se jen nesrozumitelné zabručení.
Daniel si promnul oči. Sevřel se mu žaludek. Doufal, že mu Ondra do rána odpustí. Začínal chápat, že nebylo fér oznámit mu jako hotovu věc, že za týden jede na měsíc do Rakouska.

Obrázek uživatele Viviana Stellata

Nečekaná návštěva

Úvodní poznámka: 

Snad je to tam, tohleto témato...

Drabble: 

Mejdlo se prakticky usídlilo v Mlátiččině kuchyni. Dívka nic nenamítala - dokud po sobě dokázali uklidit a Jetej nebo Mrmla i uvařili.
Dnešního rána se první probudil Pepank. Vyskočil a naježil se. Zběsilé zvonění a bušení na dveře připomínalo začátek apokalypsy.
Nicméně se vznutriil (něco jako vzmužil) a výskokem na kliku otevřel dveře.
Dovnitř vpadla žena, vzdáleně podobná Mlátičce, ale starší, ne tak černobílá a hlavně ještě zmatenější než Pepank sám. Zamířila do kuchyně, kde vyspávali členové Mýdla, připomínající antropomorfní skládku. Sklonila se nad Sidolem.
"Kurňa," zašeptala, "v tý televizi to vypadalo, že už budeš v pohodě..."
Sidol otevřel oči. "Mami?!"

Závěrečná poznámka: 

Melu z posledního, letos mi to nějak nandavá... :D

Obrázek uživatele Simbacca

Nešťastná naděje

Drabble: 

Zatímco Simbacca úspěšně likvidoval Ijáčkův záhon bodláčí, na Miu Leptonis IV létaly blesky.
[„Koukej to zkusit znova!“] hulákal velmistr Champbacca na roztřeseného Peela, který se již téměř třicetkrát marně pokusil otevřít portál do Stokorcového lesa. Samotné vytvoření zrcadla problém nebyl, ale navedení druhého konce prostě pokulhávalo. Tu vedl do světa, kterému vládli cukroví mravenci, tu do jejich důvěrně známého zlého zrcadlového vesmíru a jednou dokonce do strašně bizarní paralelní reality, kde se černoch stal stormtrooperem.
Když se Champbacca ráno probudil a syna měl pořád v trapu, pochopil, že veškerá naděje je v hajzlu.
Bude muset požádat o pomoc Šedého Šuma.

Jak naděje pošla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

varování: totální bjb. Asi největší nesmysl, co jsem kdy napsala

Drabble: 

Někde ve Všehomíru, rok blíže neurčený, čas 21.00
Do nemocnice přivezli ženu, bez dokladů, věk neurčitý. V bezvědomí, dýchá, pulz hmatný.

23.23
Pacientka se probrala z bezvědomí. Řekla, že se jmenuje Naděje a že jelikož všechny bytosti již dosáhly Osvícení, Moudrosti a Věčného štěstí, nikdo nemusí v nic doufat a ona je už úplně zbytečná.
Zdravotní sestra se usmála a řekla, hlavně, že vám je líp, drahoušku.
Pak ji zakanyluje, napojí na kapačku a otevře si detektivku.

4.30
Naděje otevře oči a praví, vrahem je zahradník. Sestra vztekle zabouchne knížku a jde si zapálit.

5.00
Naděje to vzdává. Nastává exitus.

Obrázek uživatele Lady Aludnev

O hledání spřízněné duše

Drabble: 

Bylo deset večer a ona už dobrých patnáct minut hypnotizovala svůj mobil.
Zvoň. Zvoň. Zvoň.
Říkala přece, že dneska zavolá. Vážně potřebovala kamarádku a byla si téměř jistá, že našla tu pravou. Teď tady seděla v pyžamu s předoucí kočkou na klíně a snažila se přijít na to, kde udělala chybu. Znali se přece už pár měsíců, dala se s ní do řeči, vyměnili si čísla...
Vydržela to ještě půl hodiny. Pak si řekla, že kdo pozdě spát chodí, sám sobě škodí, a že naděje umírá, až ráno.
***
Ráno jako první popadla mobil. Žádný nepřijatý hovor. Stejně to nemělo budoucnost.

Obrázek uživatele Lyta

Noc

Drabble: 

"Víš, já..." začala a odmlčela se. V motelovém pokoji byla tma, viděla jen obrys její postavy v křesle. Emma uvažovala, jestli se dívá směrem k ní nebo ven. Čekala, jestli ještě něco řekne. Měla by snad něco říct ona? Nakonec Regina přeci jen promluvila znovu: "Měly bychom jít spát, zítra bude dlouhý den."

Pozorovala její siluetu ve světle lamp, když přecházela k posteli. Zavřela oči. Matrace se lehce pohnula. "Dobrou noc."

"Dobrou noc," odpověděla Emma. Věděla, že ani jedna z nich neusne. Nahmatala potmě Reginy ruku a stiskla ji. Nic neřekla, jen propletla své prsty s jejími. Možná ráno nepřijde.

Obrázek uživatele Stevko

Nie je a nebude

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ešte stále na ňu čakáš.
- Jarík môj, už veru nečakám. Celý týždeň som čakal, ale dnes ráno som všetku nádej stratil.
- Nechytaj hneď valašku, Pištík môj, veď nie je všetkým dňom koniec. Možno ešte niekedy bude.
- Jaj, starý môj, ale tento rok sa jej už veru nedočkáme. A neviem, ako bez nej do ďalšieho vydržíme.
- Neboj Pištík, ak nám Anča slivovicu od predsedu nedonesie, zájdeme do mesta, nakúpime jablká a vypálime si vlastnú. Veď by to nebolo po prvý raz.

Závěrečná poznámka: 

Táto téma mi pripomenula Deň radosti.

P: Predstavte si, že som socha.
K: Už zase?
P: Ako by ste ma nazvali?
K: Nádej umiera posledná. Bodka.
O: Prečo tak kategoricky? Stačí: Nádej umiera... tri bodky.

Milan Lasica, Július Satinský. Deň radosti. In Tri Hry. Slovenský Spisovateľ. 1988.

Možno budúci rok.

Obrázek uživatele Ness

Proč mám ráda noc

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem byla malá, nocí jsem se bála. Všechny ty zlověstné tvary ve tmě, kde se schovávají příšery a sežerou mě, pokud neumřu dřív hrůzou.

Teď noci vítám, jejich milosrdnou tmu, která mě konější, když pláču a nikdo to nevidí, která přikryje realitu a dovolí mi doufat, že mám ještě čas, že se něco změní... a když mám štěstí, přináší i sny.
Čeho se bojím, jsou rána. Kalné prstíky svítání a pak kruté světlo, které škodolibě ukáže úplně všechno tak, jak to je, žádné nalhávání a žádné stíny pro poslední zbytky nadějí.

Nejhorší je, že já pak musím žít dál.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Vítejte v klubu miliardářů!

Úvodní poznámka: 

Co k tomu tak říct. Some people...

(P.S.: Periferní čeština!)

Drabble: 

Na mrtvou naději vám nikdo úmrtní list nevystaví, říkával Bohouš. Ten chlap byl úplnej cynik, ale, koneckonců, co jinýho taky při svý práci mohl bejt? Dyť von ty lidský naděje pohřbíval den co den, a o víkendu klidně třikrát! Pokaždý jsme nad těma jeho kecama mávli rukou. On se chechtal a objednal dalšího ferneta.
Teď si tak říkám, jestli z něj náhodou nemluvila zkušenost. Poprvý v životě mu rozumím. Koukněte na to. Pondělí. Venku chcanec. Já tak doufal. Celou pitomou neděli jsem se vydržel nepodívat!

Popelář Standa zmuchlá oranžový nevýherní tiket a s povzdechem ho zahodí.
Tak zase do práce…

Obrázek uživatele Ebženka

Podivínka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tyhle tragédie bleší vás jistě nepotěší,
buďme k nim trochu vlídnější,
vždyť i lidé krev si pijí a, koneckonců, žijí
a svět je stále krásnější.

Drabble: 

"A nevzdám to a nevzdám," vedla si paličatě svou. "Budu se držet zuby nehty. Teda ani jedno nemám, ale kdybych měla, tak..."

"Hele holka, ty jsi nemožná optimistka. Nedá se tu dejchat. Za chvíli se začnem dusit a sípat, bude nám blbě a možná budem omdlívat. Já se stěhuju za jiným křenem, a jestli neuděláš totéž, špatně skončíš. "

Pes na své ranní procházce proběhl komplikovaným křovím, zastavil se a packou si zuřivě přejížděl po krku.

Hurá! Podařilo se. Ten odporný smradlavý obojek proti blechám, ze kterého se mu dělalo zle, je dole.

Blecha schovaná za pravou lopatkou si procítěně oddechla.

Závěrečná poznámka: 
P.S. kdybyste hledali tu naději, co umírá, tak je to naděje psa být bez blech. Ale může si za to sám. :)

Výprava

Fandom: 
Drabble: 

Utábořili se jako obvykle pod vysokým smrkem. Skupinka se od včerejška znatelně zmenšila, což se projevilo na celkové atmosféře. Zatímco se někteří snažili usušit u ohně promáčené věci, jiní rezignovaně hleděli do tmy.

Soják s Mutrochem a starým Hlínou se dle úmluvy ohlásili trojím zahouknutím a poté se vmžiku jakoby zhmotnili z šera. "Ráčí si páni bandité přát kule obyčejné či začartované?"
"Či snad něco pro zahřátí?", doplnil Mutrocha úlisně starý Hlína.

"K čertu! Tohle nejsou oni", špitl Soják. "Princeznu Leokardu musí držet v zajetí ta druhá část bandy. Vzhůru na cestu. Naděje na výplatu odměny umírá až zítra ráno."

Obrázek uživatele Carmen

Slabost zavřených očí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(ťuk)

Drabble: 

„Už se tomu nemůžete vyhýbat!“
„Jste jediný, koho se bojí. Jediný, kdo ho dokáže zastavit, než...“

Myšlenky mu vířily v hlavě v divokém šíleném tanci.
Jediný, kdo ho dokáže porazit?
Stačilo by pár slov, pár slov, která pro mne snad dávno pečlivě schovává, a sám bych prohrál, tisíckrát hůř než on!
On přece není... Chtěli jsme lepší svět, chtěli jsme... Možná sám nevidí...

Ráno.
Nechám odpověď na ráno.
Možná to nedojde tak daleko.
Ještě není tolik zle.

Probudil ho šelest stovek sovích křídel.
Inkoust vzkazů měl krvavou, pelyňkovou pachuť.
Pandořina skřínka se otevřela dokořán, a žádná naděje v ní nebyla.

Závěrečná poznámka: 

(Brumbál a Grindelwald, kdyby to nevyznělo dost jasně z úvodu. Jeden z těch příběhů, u kterých mě mrzí, že nedostaly víc prostoru.)

Obrázek uživatele Ginger

Smyčka

Fandom: 
Drabble: 

Zapiješ léky, srovnáš polštář, zhasneš. Položíš hlavu a už se hemží. Stovka nápadů, které si nezapíšeš. Zástup přání a nadějí. Nemáš zrovna černý týden, není třeba zakládat si na můry. Sny, co nejsou sny, znějí nádherně reálně. Tak snadné. Hladce příjemné.

Budík počtvrté cvrliká. Teď už vstát musíš. Protáhneš se, až se ti klepou prsty. Nasadíš brejle, mžouráš kolem. Mají jepičí život, jejich křehké šustivé kostry se válejí všude. Rozhrneš je a vklouzneš do pantoflí. Povinnosti života nepočkají a ve jménu mrtvých se bojuje po celá staletí.
Tedy do boje za naděje i dnes, ať se večer mohou zrodit znovu.

Obrázek uživatele Champbacca

Patron a pátrání

Úvodní poznámka: 

(mezitím na planetě Zemi)

Drabble: 

Začalo povstání, jaké Země ještě nikdy nezažila. I z té nejposlednější díry vylézali zubožení lidé, sháněli se po zbraních a vyráželi bojovat za svobodu svého druhu.
Zraky Vortigauntů se mezitím upíraly ke kráteru, jenž zůstal na místě nechvalně známé věznice. Celý večer a celou noc prohlížely částečně dezintegrované trosky a hledaly muže, v jehož jméně to celé začalo, leč nenalezly ani páčidlo. Světem se nesla teskná píseň, již lidé svýma nevyvinutýma ušima vůbec neslyšeli, a mimozemšťané se slábnoucí nadějí prohledávali nejen fyzické trosky, ale nahlíželi rudýma očima i do přilehlých dimenzí.
Nad ránem už bylo jasno: Gordon Freeman se vypařil.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Klidný spánek před popravou

Fandom: 
Drabble: 

Přestože Lorda Křiváka, příslušníka jedné z nejurozenějších Ankh-Morporských rodin vedli uličkou z cely smrti, necítil strach. Měl totiž Naději. Včera ho navštívil Vetinari, a měl s ním dlouhý rozhovor, a právě naděje byla jeho hlavním poselstvím.
Když zahnuli za roh, stál tam Vetinariho osobní sekretář Važuzel.
"Patricij vás nechává pozdravovat." prohlásil, a lord Křivák si pomyslel, že je tady konečně vytoužená milost. Ale Važuzel pokračoval: "Vzkazuje, že si máte užít popravu a pozdravit svého anděla."
Křivák se zastavil, na tváři se mu usadil šokovaný výraz plný zděšení.
"Ale on včera říkal, že mám naději!"
"Chtěl vám jen dopřát klidný spánek."

Obrázek uživatele Tess

The Right Moment

Úvodní poznámka: 

Bonus bez nároku.

Drabble: 

Maybe…
Maybe they will not fight, after all. There is just fourteen of them, surely Thorin can’t think they would stand a chance.
Dís didn’t want to fight. But at the same time she longed for fight, to defend what is theirs… hers. Erebor.
She gulped when she saw the armies that came to their defeat.
This would be madness…
“Will you have peace... or will you have war?”
“Brother…” she whispered.
It seemed.. there will be a peace. At last.
But then the raven came, with the first ray of sun.
“I will have war.”
Dain is here.
Darn.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Sním

Fandom: 
Drabble: 

Je to jen sen. Ošklivá noční můra. A protože to vím, snažím se tím projít bez větších problémů. Usmívám se, i když uvnitř hluboce pláču. Dělám to, co se ode mě očekává.
"Cvoku," zavrčí jedna z nich, když mě mine na chodbě. Divím se, že mě neudeří. Udělala to už mnohokrát. Jednou mě zbila tak, že jsem se pak nemohla ani postavit. Vlastně ani dýchat.
Bolí to ale vždycky jenom chvilku. Než se rozvzpomenu, že se mi to vlastně jenom zdá.

Je ráno a já se právě probudila. Nebyl to sen. Jsem pořád tady.
A z oken ty mříže nezmizely.

Obrázek uživatele Marek

Probuzení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB na Kulhánka... ach Bože, kam ten duben spěje.

Drabble: 

Večer jsem šel spát s tím že jakmile se ráno vzbudím, zjistím že uplynulé dva dny se mi vlastně jen zdály a já se probudím ve své posteli v chatě po strýci Damiánovi s jediným problém, jak se zbavit pavouků na půdě.
Celou noc jsem sebou pohazoval z místa na místo, jak jsem neustále viděl hostinského Kozáka přes hlavneň.
Ráno jsem se vzbudil do krásného tichého dne. V hlavě mi tepalo a krk jsem měl opuchlý až mne bolelo každé polknutí. Bohužel jsem zjistil, že poslední dva dny se mi nezdály. Nebolet mne tak strašně v krku, křičel bych hrůzou.

Obrázek uživatele Lejdynka

Mámení

Fandom: 
Drabble: 

Není možné, aby měli pravdu!
Jsou to přece jenom báchorky na strašení turistů!

Ale...

Zásuvka ti přirazí ruku a poláme prsty.
Voda z kohoutku tě opaří. Bublavě se směje a hltavě polyká tvou krev.
Ze zrcadla na tebe hledí tvoje tvář. Šklebí se a s jekotem si vyřezává oko.
Z postele na tebe hledí tvá mrtvá milenka. Bezhlavá.

Pak se probouzíš. Byl to jenom sen!
Skáčeš z okna přímo do vln.
Zoufale plaveš, až konečně vyčerpán staneš na břehu.
V dálce vidíš město.
Běžíš.
Vzdaluje se.

A pak se probouzíš znovu.
Je ráno.
Pokoj 1408 se ti směje do očí.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno, některé události se ve filmu nestaly. Nicméně zní to dobře, ne? *ehm*

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Jednou ráno nad oceánem

Úvodní poznámka: 

Něco z nedávné historie.

Drabble: 

Nad oceánem svítá. Nad jeho nekonečnou plání letí osamělé letadlo. Každému z okénka vykouknuvšímu pasažéru musí být divné, co tam letadlo dělá. Vždyť mělo být nad pevninou! Ti bystřejší ještě postřehnou úplně opačný směr letu.
Nikdo neví, zda jim to byl palubní personál schopen vysvětlit, zda nějak komunikoval kapitán, možná strůjce celé situace. Jisté je jedno. Každým okamžikem se snižuje naděje, že letadlo doletí na nějaké místo pro možné přistání.
Letadlo stravuje poslední litry paliva, katastrofa je neodvratná. Za pár okamžiků stroj dopadne na hladinu a zmizí pohřben v hlubinách oceánu. Píše se 8. březen 2014 - tento MDŽ začíná tragicky.

Závěrečná poznámka: 

Na památku obětí letu MH 370. Drabble ztvárňuje jednu (nejpravděpodobnější?) verzi jeho zmizení. Nevím, jak moc v zemích, jichž se to přímo dotklo, slaví MDŽ, ale je prostým faktem, že katastrofy se dějí i ve dny sváteční.

Obrázek uživatele Tess

Dum spiro, spero

Úvodní poznámka: 

Dobře, tak tady má Zuzka Racka... a vlastně i Jezevce.
Jezevec tam (ještě) není, a právě proto se děje to, co se děje.

Drabble: 

Byl chronicky nevyspalý.
Žádný div. Organizace provozu jednotky (nové jednotky, nová organizace – nic takového tu předtím nebylo; sice všichni přišli z armády, používali armádní strukturu, ale jinak bylo všechno tak... nové!) zabrala spoustu času. Sehnat ubytování. Rozpisy hlídek. Zásobování. Latríny (ty poslal kopat provinilce, kteří se vždycky našli). Dezertéři. Nad těmi nezbylo než mávnout rukou. Jejich problém, už je nikdy nepřijmou zpátky.
Na vlastní výcvik mu skoro nezbýval čas.
Každý den vstával v pět. Jen tuhle neděli si možná přispí...
Ve čtyři třicet se ozvalo zaječení.
Racek se zvedl. Nikdo jiný než on to řešit nebude.
Nepřispí si.
Snad zítra.

Obrázek uživatele Arengil

Ztrouchnivělá vůle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak mě napadá, že by to vlastně mohlo fungovat i se Snědeným krámem. Ale ten už mám. :)

Drabble: 

Mám totiž novou drogu...
JÍDLO!

Jeho odpírání nefunguje, ptáte se?

Pokusy a omyly...

Například zítra chci od rána držet půst. Ale proč jsem nakoupila, jako kdybych čekala třicetiletou válku...?

Přece to nevyhodím!

Aspoň se zdržím sladkostí!
Ale poloprázdný obal od čokolády mě už dopoledne usvědčil ze lži.
Byla přece zdravá! Bez cukru!!!
A pak, když nemám aspoň jednou za den něco sladkého, jsem agresivní a nenaplněná.

Víte, jak ten kus žvance krásně zaplácne to hlasitě hledající prázdno tam uvnitř...?

Ztrouchnivělá vůle oddaluje nevyhnutelné jako návštěvu u zubaře...

Překonám se!

...Ráno naděje končí v záchodové míse.
Když to nejde po dobrém...

Závěrečná poznámka: 

A ne, abyste si mysleli, že mám snad v plánu pořídit si nějakou poruchu příjmu potravy. Já jím totiž ráda. ...Až moc. :)

Obrázek uživatele Erys

Velký ségry bráchu neopouštěj'

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ citová vydíračka. Trochu jsem váhala, jestli to sem dávat, neb jsem si stihla všimnout, že proti depresi se tu dost protestuje. Ale snad je vždy možnost to přeskočit.

Nevím o tom, že by se to stalo, bavme se o tom třeba jako o drabbleti založeném na snu. Ale odtud to téma.

Raději ještě formálně
Varování: dětská smrt

Drabble: 

Když přistoupila Marta s dětmi, někteří jsme trochu ožili. Eliška brebentila o tom, jak bude po prázdninách žákyní třetí bé, Matýsek zas o tom, že bude taky školák. Několikrát se nechal ujistit, že ho ségra bude chránit a kamkoli on půjde, půjde též.

Pak přišla ta nehoda. Vidět pětiletýho kluka umřít mámě v náručí bylo fakt drsný, asi stejně jako vidět policistu vracejícího plyšového králíčka na mrtvé tělíčko nebo sedmiletou holčinku transportovanou do nemocnice.

Nejspíš kvůli zraněné noze jsem byla vzhůru dávno předtím, než školákům začíná vyučování. Někdy tehdy mi zazvonil telefon. Marta volala, že Eliška svůj slib Matýskovi dodržela.

Obrázek uživatele Zuzka

Tak brzy

Drabble: 

Elinor zkroušeně pozorovala svou sestru.
Odmítla pléd, odmítla pomoc, odmítla mluvit. Plakala a plakala a skrz ty slzy se pokoušela být hrdá. Každý jiný by řekl, že je teatrální. Elinor věděla, že Marianne to jinak neumí. Nikdy ji nemohla milovat víc. Věděla, že její srdce je nastokrát zlomené a chtěla jí dát své. Bolelo ji, že ještě doufá a že dostane sto dalších ran.

Marianne ztuhlým zápěstím vykroužila poslední písmena. Neléhavá, vytlačená do papíru. Ukápla jí další slza. Mrzelo ji, že vzbudila Elinor. Věděla dobře, že ji trápí. Jí by nikdy nechtěla ublížit.
Vzdala se naděje, ještě než dostala odpověď.

Stránky

-A A +A