DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická

Obrázek uživatele Iantouch

Šel bych pro tě až na kraj světa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Napsal jsem velmi slavně muzikál a pak jsem zjistil, že jsem zapomněl, že má být na nějaké téma. Takže alespoň nesoutěžně, neb vás nechci o tento skvost ochudit.

Pokud by vás zajímaly kanonické souvislosti, můžete je najít zde.

Varování: Patos lvl 1000+
Upozornění: Slash 12+ a můj OTP, ach! <3

Drabble: 

SCÉNA:
Pustá krajina, v pozadí štíty Thangorodrim, sporé světlo, kouř.

FINGON:
Přichází, rozhlíží se.
Rekvizity: meč, luk a šípy, harfa.

Až sem jsem kráčel, drahý můj, aby vše bylo marno? Kde hledat tě mám v tomto nehostinném kraji? Vzpomínáš, když byli jsme mládi jak samo jaro?
Hraje na harfu. Zpívá.
Srdce mé, blažené, písní se plní,
když v světle Stromů já spočinout smím,
jablka zlátnou a pšenka se vlní,
chci děkovat Valar díkem upřímným.

MAEDHROS:
Zpívá. (Tiše.)
Srdce tvé, blažené, písní se plní,
když v světle Stromů ty spočinout smíš,
jablka zlátnou a pšenka se vlní,
chci děkovat Valar, že jsi u mě blíž.

Světlo dopadá na Maedhrose. Je připoután ke skále za pravé zápěstí.
Scéna se postupně rozjasňuje.

FINGON:
Šplhá k Maedhrosovi

MAEDHROS:
Ach, vše je marné. Miluješ-li mne, skonči má muka, vezmi svůj luk. Nechť hbitá střela skončí mé žití, tu bolest již nemohu snést.

FINGON:
Napíná luk.
Králi, jemuž jsou drazí všichni ptáci, veď nyní tu opeřenou střelu a slituj se alespoň trochu nad Noldor v jejich nouzi.

THORONDOR:
Přilétá, vynáší Fingona k Maedhrosovi.

MAEDHROS:
Polib mne naposled, než mi prokážeš milosrdenství.

FINGON:
Otálí.
Nemohu. Jak sám sebe bych vraždil!
Utne Maedhrosovi ruku.

THORONDOR:
Odnáší oba pryč.

Obrázek uživatele kytka

Moderní úprava

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Totální úlet. BJB

Drabble: 

PRINCIPÁL: Esmeraldo!
Nejistým krokem vchází Esmeralda s páskou přes oči.
WENCESLAO: Tu bych si hned hned vzal.
PRINCIPÁL: Když se vám Esmeralda líbí, můžete jí dostati. Pojďte s námi, hrejte komedii.
WENCESLAO: A co co má mám hrát?
ESMERALDA: Kankán!
WENCESLAO: Ka-ká Kankán? Co to je?
ESMERALDA: Budeme tančit. Vy a já.
Orchestr spustí muziku, Esmeralda zvedne sukně a tančí kankán.
WENCESLAO: Moje máma! Co moje máma, kterou já mám nade vše rád?!
ESMERALDA: Ta vás nepozná!
ESMERALDA, PRINCIPÁL:
Milostné zvířátko, uděláme z vás!
Kolem hrdla dáme pozlacený pás!
Přehezká škraboška skryje tvářičky!

Rozdávat budete dětem dárečky.
WENCESLAO: Já já ne nevím, ne ne ne není to podvod?
PRINCIPÁL: Co vás nemá! Je to komedie! Každý hraje komedii, jen my komedianti to líp umíme! Krom toho, pravda je jako tady Esmeralda. Je sice moc krásná, ale není moc praktická. Věřte mi, takhle to bude lepší. A praktičtější. Sponzor bude spokojen.
WENCESLAO: Co je to s su suspenzor?
PRINCIPÁL: Sponzor je ten, kdo vám to zaplatí. Už jděte!
Esmeralda odvádí Wenceslaa do zákulisí.
Hudba.
Po chvíli se ze zákulisí vykolébá Wenceslao v masce velikého plyšového medvěda.
WENCESLAO: Brum brum Brumík, roztančí tě s kamarády! Brum brum brumík! Tři dva jedna teď!

Závěrečná poznámka: 

Text kurzivou je z Prodané nevěsty.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Champbacca

Noc a násosky

Fandom: 
Drabble: 

Hospůdka Karlštejn, těsně po zavíračce.
U baru se dobře baví a k sobě mají quarianka a asari, kousek stranou spí turian, jinak ticho a tma.

NARVA (opile): Když mám tekutou révu, tak věnuji se zpěvu a život náhle lepší je!
FILIA (méně opile): Když mám tekutou révu a k němu krásnou děvu, již nechci další prémie.
OBĚ (průměrně opile): Révo, révo požehnaná, jiskrná jak mladá panna, révo, révo tekutá, zabarvená do...
NARVA (zaostřujíc na sklenku): ...šediva?
FILIA (pobaveně): ...žluta, zatmavila sis přece hledí.

Rozletí se dveře, stojí v nich korgan. Turian se lekne, zanotuje „muži nejvíc sluší sólo“ a opět padne čelem na stůl.
GROK (nazlobeně): Prozraďte mi, dámy vážený, proč pijete cukry kvašený? Když mám doma zelenou, k tomu kočku vařenou.
FILIA: Zjišťujem, kdo nejvíc v lásce pravdu má.
NARVA: Ten kdo podumá, ten kdo podumá.
FILIA: No, a začaly jsme ji hledat ve víně.
NARVA: (civí asari do výstřihu) Je vážně moc, moc hezká.
FILIA: Ale neměla bys po ní navigovat, prdelko.
GROK: Tak jdeme, ne? Hoja hoj, hoja hoj...

NARVA: Říkám, lásko má, já stůňu, už mi nejde píti dál, pro tebe se vzdávám... večeře.

Narva zvrací, ale do skafandru, takže odchází bez zdržení. A bez turiana.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Danae

My Fair Emma

Drabble: 

Předehra.
Svítí jediný reflektor. Míří na Emmu uprostřed jeviště. Emma stojí nehybně jako porcelánová soška a usmívá se.

Zleva vchází Otec Woodhouse.

OTEC WOODHOUSE:
Kdopak vždy v Hartfieldu probouzí smích?
Otci stařičkému předčítá z knih?
Takovou dceru nikdo z vás nemá!
Emma, Emma, jedině Emma!

Zprava vchází paní Westonová.

PANÍ WESTONOVÁ:
Dcerou mi byla a za těchto dní,
stala se nejlepší přítelkyní.
Duši tak spřízněnou nikdo z vás nemá!
Emma, Emma, jedině Emma!

Zleva vchází pan Knightley. Bere Emmu za ruku, ta zůstává nehybná.

PAN KNIGHTLEY:
Krásná je, laskavá, však to jí škodí:
Myslí si, že ví, kdo k sobě se hodí.
Chápat vztah prakticky je pro ni bojem,
dá jenom na krásu, na první dojem!

Zprava vchází Harriet. Bere Emmu za druhou ruku.

HARRIET:
Myslí si, že páry spojovat umí,
ani svému srdci však nerozumí.
Nelze se divit, že konec nutný
všech těchto plánů je trpký a smutný!

VŠICHNI:
Přesto ji milujem, věříme pevně,
že jednou nohama dotkne se země.
Procitne, prohlédne, pochopí líp,
až sama pozná milostný cit!
Emma, Emma, jedině Emma!

Hudba. Emma ožije a zatočí se s Harriet dokola.

EMMA:
Pan Martin není nic pro tebe! Ty potřebuješ opravdového gentlemana!

Obě odběhnou.
Pan Knightley si povzdechne.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Princov hriech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pieseň sa dá spievať na melódiu My Way.

Drabble: 

Severus Snape sa posadí ku stolu, naleje priezračnú tekutinu z kryštálovej fľaštičky do čaše. Fľaštičku vloží do záhrenia. Z čaše sa napije, postaví ju na stôl, po oboch jej stranách uloží predlaktia. Oproti nemu sa na stoličku posadí Veritasérum v podobe Lily Evansovej. Ležérne sa oprie.

SEVERUS:

„Ja viem, dnes nie som sám
Nado mnou bdieš – ty, ktorú ľúbim
Tebe ja prisahám
Že vyplním, všetko čo sľúbim.“

VERITASERUM (s kamenným výrazom tváre vyhrnie Severusov rukáv, odhalí Temné znamenie):

„Len sám tu sedíš zas
Zabil ma ten, ktorému slúžiš
Sľuby nech vezme ďas
Naslepo blúdiš.“

SEVERUS (zarazene):

„Chcem len počuť tvoj smiech
Na okamih cítiť ťa pri mne
Láska vraj nie je hriech
Preto sa viac necítim vinne.“

VERITASERUM (preloží nohu cez nohu, vystrie ruku smerom k dverám):

„Len choď a biedne zhyň!
Odpustenie si nezaslúžiš
Klinom chceš vybiť klin
Zatiaľ len blúdiš.“

SEVERUS (vstáva, dlane položí na stôl a opiera sa):

„Áno, bol čas, keď som sa vzdal-“

VERITASERUM (vstáva, vzpurne dvíha bradu):

„Sám si mu zbraň do ruky dal!“

SEVERUS (nástojčivo):

„Nevedel som, že syna máš!“

VERITASERUM (odmietavo):

„Na slovíčka sa so mnou hráš!“

SEVERUS (zúfalo):

„Zbieram sily, ver mi... Lily!“

VERITASERUM (ticho, so studeným, krutým úsmevom):

„Severus... blúzniš.“

Obrázek uživatele Brygmi

Devátá bé story

Úvodní poznámka: 

Zpěv si představujte na nejrůznější melodie z West Side Story, konkrétní vysvětlivky v závěrečné poznámce.

Drabble: 

Na scénu přichází Mach s Šebestovou.
MACH (mluví do sluchátka): Haló, haló, my bychom rádi, aby lidi vůbec nelhali.
ŠEBESTOVÁ (vezme sluchátko): A aby tu pravdu do světa zpívali!
Mach s Šebestovou pokračují v cestě, vejdou do třídy s nápisem 9B, zvonek zvoní, hodina začíná.

SOUDRUŽKA UČITELKA (zpívá):
K tabuli pojď,
ó tak pojď,
k tabuli pojď a hned, Pažout!
A řekni nám všem,
jakého rodu je takový bloud.

Pažout mlčí.

ŽÁCI: Pažout! Pažout! Pažout! Nikdy nic neumí Pažout!

SOUDRUŽKA:
Co to má být?
Co to má být?
Tak řekni nám, co s tebou jééé?

SBOR: Pažout! Pažout! Pažout! Nikdy nic neumí Pažout!

PAŽOUT:
Mám v srdci trápení,
chci se zbavit trápení.
Být jen tak a s kým chci být,
bez trápení... ne už skryt.

HORÁČEK (vstane a přidává se k písni):
Taky mám v srdci trápení,
jednou se zbavím trápení.
Budeme spolu a budem žít,
budeme zpívat a budem snít.
A hlavně žít.

PAŽOUT:
Né už skryt!

ŠEBESTOVÁ (falešně zpívá):
Machu, Machu, bláznivý Machu!
No hrůza, Machu!

MACH do sluchátka:
Haló, prosím,
prosíme ať to skončí!

SLUCHÁTKO roztančí se a zpívá:
Co jste chtěli, tak to máte,
co s tím teďka naděláte?

Žáci se přidávají ke zpěvu a tančí.

Závěrečná poznámka: 

Soudružka učitelka: I feel pretty
Žáci: Maria
Pažout a Horáček:Somewhere
Šebestová:Cool
Mach:Tonight
Sluchátko: refrén America

Obrázek uživatele Nildon

Bez lásky nelze žít

Fandom: 
Drabble: 

V ložnici Doctora a Rose.
Rose: Pověz mi Doctore, můj milý. Cítíš ke mně ještě láskyplné city.“
Doctor: Chceš pravdu nebo lež, kvítečku můj jarní.
Rose: Pravdu pravdoucí chci znát.
Doctor: V mých srdcích jen dvě ženy místo mají. Odpusť mi má milovaná, ty nejsi ani jednou z nich.
Rose: Proč mě tedy v TARDIS trpíš, když ke mně necítíš zhola nic.
Doctor: Cítím touhu po tvé kráse, která překonává samo Slunce.
Rose: Jen kvůli kráse? To v našem vztahu nezbyla žádná vášeň?
Doctor: Jsi jen šperk, který chodí po mém boku, otravný hmyz co musím tahat z malérů.
Rose se zhroutí na podlahu a usedavě pláče.
Doctor: Přestaň fňukat jako bys to dávno nevěděla.
Rose: Krutá jsou slova tvá. Proč lásku, nenávist vystřídala?
Doctor: Pohrdání k tomu přidej s lhostejností promíchej, vznikne koktejl naplňující má srdce.
Rose: Buď prokleta, zrůdo Gallifreyská.
Doctor: Ticho buď opice proradná. Važ si darů, které jsem ti dal.
Rose: Vem si zpátky svoje dary i s ozdobou zdobící mé vlasy!
Rose sáhne do vlasů pro jehlici zdobenou diamanty a bodne Doctora do srdce.
Doctor: Proč?
Rose: Z pouhého rozmaru, můj milovaný nehledej v tom žádné pomstychtivé city.
Začíná regenerace. Rose bodně znovu, tentokrát hlouběji.

Závěrečná poznámka: 

Smutný pokus o muzikál. Velmi smutný. Spíš mi to víc připomíná divadelní hru. Ale co za zkoušku nic nedám.

Obrázek uživatele Iantouch

Pravda musí být krásná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už je to tak: Všemi milovaný král Thrandúil jako muzikálová diva!
A ještě taneční vložka!

Drabble: 

SCÉNA:
Thrandúilova komnata, král stojí u velkého zrcadla, okolo něj se pohybují sloužící s drahými látkami a šperky (zpívají sbor)
FEREN:
přichází, na sobě má zbroj
Můj pane, špatné zprávy, špatné zprávy nesu.
Od zrcadla odpoutej se, pohled obrať k lesu.
THRANDÚIL:
Co to pravíš? Jaké zprávy? Co můj pohled jasný?
SBOR:
Jsi tak krásný, jsi tak krásný, ó náš králi krásný!
FEREN:
Můj pane, pavouci se, pavouci se množí.
Od zrcadla odpoutej se, pohled obrať k hloží.
THRANDÚIL:
Co to pravíš? Co se množí? Jsem snad málo bdělý?
SBOR:
Jsi tak skvělý, jsi tak skvělý, ó náš králi skvělý!
THRANDÚIL:
odstoupí od zrcadla, pohlédne na Ferena, sloužící za ním cupitají
Nechť pravdu pozná lesní lid!
SBOR:
Nechť pravdu pozná lesní lid!
THRANDÚIL:
Však krásná ta pravda musí být!
SBOR:
Však krásná ta pravda musí být!
THRANDÚIL:
Čili než lidu vyjeví se…
SBOR:
Upraví se, upraví se, ó náš králi, upraví se!
FEREN:
zoufale vykřikne:
Pane, to není logické!
THRANDÚIL:
recitativ: Však je to velmi praktické!
vrátí se k zrcadlu, probírá se šperky, naposled se otočí na Ferena
recitativ: A teď mě neruš, je to jasný?
SBOR:
Jsi tak krásný, jsi tak krásný, ó náš králi krásný!
FEREN:
nabroušeně odchází

Obrázek uživatele strigga

Ukolébavka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Eehm. Já se pokoušela napsat něco na Stanici, opravdu, ale když mně to žertování vůbec nejde přes prsty. Tak takhle. Netuším, jestli mi to projde, jestli je v tom vidět téma.. ale asi jsem si to nějak potřebovala napsat. (Jasně, protože někdo se mi zase vetřel do drabblete, aniž by tam původně měl být! *obviňující prst směr proužkovaný sako*)

Prosím, patří k tomu hudba z mýho nejoblíbenějšího filmu.

Drabble: 

Vesmírné ticho. Tma, sametová jako jarní noc. Hvězdy se mírně třpytí, TARDIS tiše tančí prostorem. Nic tu chvíli neruší. Mlhovinou zní ukolíbavka jak vánek ze vzdálených kopců.

HLAS 1: Spi, příteli, a neotvírej oči
Vesmír se sám teď chvíli bude točit
neměj strach, neboj, nic se neroztříští
a jestli snad, spraví to ráno příští.

HLAS 2: Spi, příteli, a dej ať sny tě těší
a vše, co nikdo jiný nevyřeší
přenech teď chvíli lidem světa dole.
Netrap se tím, co ráno bude bolet!

HLAS 1: Spi, příteli, a nemysli už na nic.
Čeká tě ještě tolik příštích stanic
tolik útěků, tolik chvilek štěstí
ať zpívají ti hvězdy na pelesti

o pravdě o sobě, s níž se tak bojíš žít.
O pravdě, která ti věčně bere klid!
Krásná je, strašná, všechno dohromady
o všech planetách co už nejsou tady

a o té, jejíž smrt je tvoje vina.
Na Gallifrey už nikdo nevzpomíná
jediné zrnko, co z ní zbylo, jsi ty
a smutek věčně za očima skrytý.

HLAS 2: Někdy je s pravdou strašně těžké jít dál.
Tak spi, příteli, a ne abys to vzdal.

Mlhovinou doznívají poslední tóny, trylek je stále tišší, až nakonec umlká docela. Doctor se ze spánku usmívá.

Obrázek uživatele Aplír

Žárlivec

Fandom: 
Drabble: 

Ema vchází do pokoje s nákupní taškou.
Karel: (od novin) Má milá, kdes byla?
Ema: U řezníka, moje touho.
Karel: U řezníka? Proč tak dlouho?
Ema: Bylo tam lidí mraky a velká fronta taky.
Karel: (ironicky) Hm, hm, tak říkáš velká fronta! A nebyl tam spíš ňákej Franta? Řekni pravdu. (dupne)
Ema: (dá ruce v bok) Tak pravdu, to je těžká věc. Jsi starý žárlivec.
Karel: (hrozí) Nerozčiluj s tím, víš, jak to myslím.

Ema zpívá se sborem:
Žárlivost za nehty jak špínu zarytou
na prvním místě vážíš si svého ega.
Celou svou duši máš jen zlobou pokrytou,
po mých citech šlapeš jak po kostkách z lega.

Karel: Neodváděj řeč. Jak to bylo!
Ema: (přisedne si) Proč láskou skutky neměříš. Když řeknu pravdu, nevěříš. Tak teď ti tedy řeknu lež. Zalíbí se ti, věř. (líbezně) Byla jsem s prvním, kterého jsem potkala. Tralala.
Karel: (bouchne pěstí do stolu) Že to pravda není?!
Ema: Ne, mé potěšení.
Karel: (vstane) Tak proč mi lžeš?
Ema: Slyšet to chceš. Už budu jak pěna.
Karel: Chci pravdu. (zasněně) Je krásná jako žena.
Ema: Rozhodně však není praktická a už vůbec není taktická. A i když lež pravdou leckdy předčíš, žárlivce o pravdě nepřesvědčíš.

Opona
Obrázek uživatele Reverend Barnaby

Limonádový Barnaby

Drabble: 

V baru houstne dým.
Popravdě houstne tak, že bujný dekolt madame Bourdinové vidí jen štamgasti v první řadě.

Bourdinová: (za klavírního doprovodu slepého Charlieho) Sklínku nalil jsi mi jen jednu, na žízeň pojdu, žalem zhebnu. Jak přežít v takovým suchu? Ty, Jonesi, úsměv máš od ucha k uchu. Poraď ženě těžce zkoušený, jak stát se znovu dítětem štěstěny.
Jones: (notně posilněn alkoholem, směrem k výčepnímu) Pro lásku boží, nalej jí aspoň panáka ginu, než půlku lokálu pošle pod peřinu. Hledá pravdu o štěstí, střízlivá jak náměstí.
Reverend Barnaby: Jonesi, ty dobytku zlitá, nejen v ginu pravda je skrytá.
Charlie improvizuje a zrychluje tempo.
Gwyneth: Pravdu díš, můj moudrý muži. Po burgundském lhářům dech se úží.
Funebrák Saxon: Všem čestným, co jsem pohřbíval, barman čistou whisky nalíval.
Paní šerifová: K čertu s whiskou, já mám ráda, když je v lihu čokoláda.
Šerif Joe: Pravdy chcete se přestat bát? Stačí se na dno absinthu podívat.
Liberty Lola: Šerife, netlačte na pilu. K těmto účelům bůh stvořil tequillu.
Slepej Charlie mlátí do klaviatury jako smyslů zbavený.
Žhavá Lisa: Dám ti ji vypít z pupíku, když zastavíš tu muziku.
Lola hodí po Charliem židli.
Reverend Barnaby: (usrkne limonádu) Já bych všechny ty lihoviny zakázal.

Obrázek uživatele KattyV

Já se trochu styděl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Osoby a obsazení
Hermiona Grangerová - Hermiona Grangerová
Fred Weasley - Fred Weasley
George Weasley - George Weasley
Ron Weasley- Ron Weasley
Tajemná postava - ???

Drabble: 

Zšeřelý obchod Kratochvílných kouzelnických kejklí. Příšeřím se plíží vysoká postava. Obrovská rána, něco padá. Postava zděšeně prchá.

Scéna se rozsvítí – je ráno. Do obchodu přichází dvojčata. Jedna police je zřícená, po zemi se válí stovky krabic. Dvojčata na to vztekle hledí.

Fred: Bratře, bratře, co se stalo?
George: Něco se tu rozsypalo.
Společně:  Zloději navštívili tato místa.
                  Naše pomsta bude zcela jistá.
                  Hermionu hned zavolejme,
                  Pátrání jí směle svěřme.

Přichází Hermiona společně s Ronem, který se tváří nenápadně.

Hermiona: Jaký to chaos, jaká to spoušť?
                   Co ztratilo se, prozraďte mi,
                   ať rozpletem tu houšť.

Dvojčata prohlíží rozházené krabice.

Společně: Vše vypadá celkem v pořádku,
                  Jen zkontrolujme ještě tuto hromádku.
                  Podívej se Fredásku
                  Na naše sny pro lásku.
                  Jeden z těch nepřístupných chybí...

Hermiona se prudce začervená.
Tiše, pro sebe: Co se mi dnes v noci zdálo,
                   Teď si přeju, by se stalo.

Ron padne na kolena.
Ron:        Lásko, Merline, lásko,
                Moje nekonečná krásko.
                Pojď má milá se mnou ven
                Život bude, jak ten sen.

Fred s Georgem Ronovi odpouští.

Hermiona (dojatě): Nakonec se pravda ukázala v celé své kráse. Zapějme glória.
Sbor Weasleyů: Glória, glória...

Fred (koutkem úst Georgeovi): U Merlina, kdo je to ta Glória? Nestála by za hřích?

Závěrečná poznámka: 

Nebylo by praktičtější, kdyby Ron tu krabici koupil? Nejspíš bylo, ale když on se tak styděl.

Obrázek uživatele mila_jj

1967: Prst na pulsu radioastronomie

Úvodní poznámka: 

Osoby a obsazení:
Hewish: Antony Hewish, šéf výzkumného týmu,
Burnellová: Susan Jocelyn Bell Burnell, radioastronomka
Pulsar: PSR 1919+21, nazvaný původně LGM-1, pulsar
Pravda: Pravda
Lež: Lež
Komise: Komise pro udělování Nobelovy ceny

Drabble: 

Burnellová sedí se sluchátky na uších, naslouchá radioteleskopu.
"Radioastronomkou jsem vždy chtěla být, moci tak něco objevit!"
V pozadí se objeví Pulsar ztělesněný bubeníkem a spustí bubnování.
Burnellová vyskočí, volá: "To je on! Mé srdce buší jako zvon! Odkud se bere tento tón?"
Další bubnování.
Přichází Hewish: "Ach kolegyně, jémine! Nobelova cena vás nemine!"
Přitočí se k němu Lež a do ucha mu zašeptá:
"Tu cenu si zaslouží šéf programu, to je jisté. Ona byla jen na správném místě."
Pravda si k sobě přitáhne Hewishe a panovačně mu nařídí:
"Ta cena patří jí, to je jisté. Protože byla na správném místě."
Hewish odpoví: "Nejsem si jist, kterou mám poslechnout. Napřed názor Komise chci si vyslechnout."
Komise se přišourá zpoza jeviště. Postaví se do řady a odrecituje:
"Komise již problém promyslela. Hewishovi patří cena celá. Burnellová mladá je studující, před ní jsou ještě objevy čekající."
Hewish k Burnellové: "Akceptovat rozhodnutí musím, věř mi, že vnitřně moc zkusím."
Burnelová vystoupí na předscénu a zpívá :
"Říkají, [:že cena není 3x:]
Říkají, že cena není pro mne k udělení.
Já přec vědy nenechám
a další objev uchystám,
na výuku se taky dám
a spokojím se s málem."
Temperamentní kruhový tanec všech.
Tma. Opona. Bubnování.

Závěrečná poznámka: 

Pokud se vám na youtube spouštějí reklamy po kliknutí na odkaz, omlouvám se, nevím, jak se jich zbavit.

Mně bylo hlavní hrdinky vždycky líto, že tu Nobelovu cenu nedostala. Tak jsem ji aspoň oslavila takto.

Pulsar není zcela autentický, k původnímu záznamu jsem se neprohrabala, je mu však podobný.

Obrázek uživatele Orangutan

Bez obalu

Fandom: 
Drabble: 

Na scénu plnou doutnajících karavanů přichází James May. V ruce má loutnu a rozehrává tklivou melodii.
JM: Když jsem byl malý chlapec, na čepici nosíval jsem střapec, já sníval jsem v noci potají o tom, co normální kluci neznají.
Zpoza hromady kouřícího šrotu vylézá Richard Hammond. V ruce drží kytaru. Velmi rozpačitě brnká do strun.
RH: Když jsem byl ještě hoch, říkali mi Richie, zlatíčko, věnuj se umění obrazů a soch, a kladli na srdce zdravíčko.
Scéna se otřásá mohutnými výbuchy. Z hustého dýmu vystupuje Jeremy Clarkson. Basovou kytaru drží v ruce jako prase kost a ani se nesnaží předstírat, že na ni umí hrát.
JC: Už když jsem se narodil, šlo mi o jedinou věc - abych se na světě nenudil a neskončil jako nějakej švec. Nic proti ševcům, i tohle řemeslo je záslužný. I když bych radši pošel na tyfus, než žít z takový almužny.
JM, RH, JC: My máme práci snů a až do skonání dnů, podpalovat budem obytné vozy, z kdečeho dělat si kozy, porušovat pravidla, z automobilů stavět plavidla a společenské konvence zavřeme do kredence.
Ze stropu se snáší Stig, buší do helmy a zpívá o kráse nahé pravdy.
Jeho zpěv slyší jen kočky a netopýři.

Obrázek uživatele Tess

Druhý pohled

Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje skotskou gaelštinu.

Drabble: 

Rezka s Ciaranem sedí u ohně.
Vskotačí Kluk v rytmu mazurky, dělá zadního tanečníka.

Rezka: Co jsem to říkala? Spát!
Kluk: Ještě ne! Ještě chviličku! (sedne si k nim)
Rezka a Ciaran dávají do bořádku své vybavení, suší boty a ponožky, opravují vázání a podobně. Kluk se na ně chvilku dívá a pak začně pomáhat. Kopíruje Ciaranovy pohyby a činnosti.
Po chvíli je práce hotova a všichni sedí tiše u ohně.
Ciaran kouká do plamenů.

Ciaran (začne si broukat, pak zpívat): Chi mi an t-eilean uaine
Tir nam beanntan arda
Ceo a'tuiteam tron a ghleann
'Na shineadh air do raointean*
Kluk: To zní krásně… Můžeme se tam někdy podívat? Třeba až budeš král?
Rezka: Moment... kdo ti řekl, že Ciaran bude král?
Ciaran (mlčí, tváří se rozpačitě)
Rezka: Ciarane?
Ciaran (prohlíží si nehty, asi jsou zajímavé)
Rezka (povzdychne si)
Rezka (ke Klukovi): Víš, ono je to trochu složité. Ciaran třeba vůbec nemusí být král.
Kluk: Já vím! Když ho zabijou démoni, třeba! Protože jsou zlí.
Kluk (vesele odskotačí z jeviště)
Rezka: Ciarane... cos mu to napovídal?
Ciaran (vzdorovitě): Pravdu!
Rezka: A uvědomuješ si, že Kluk... je taky démon?
Ciaran (rozpačitě): Asi jsem měl mlčet, co?
Rezka (zavrtí hlavou a odchází)

Závěrečná poznámka: 

*Runrig: Skye
Volný překlad:
Vidím zelený ostrov
zemi vysokých hor
mraky klesající do údolí
objímají mou zemi

Obrázek uživatele Birute

Hledá se nový pán

Úvodní poznámka: 

Varování: skrytý vulgarismus 1. stupně

Drabble: 

Florindo: Co dělá v tom kufru moje podobenka?
Trufaldino: Že by ji sem přinesl někdo zvenka?
Florindo: Kde jsi ten kufr vůbec vzal?
Trufaldino: Můj pán mi ho odkázal?
Florindo: Vždyť jsem ten obrázek věnoval Beatrici!
Trufaldino: Trváte na tom, aby se to rýmovalo?
Florindo: S pravdou ven. Jak se tvůj pán jmenoval?
Trufaldino: Co já bych pro vás udělal! Ale pravdu po mně nemůžete chtít!
Florindo: Takže ti mám ublížit?
Trufaldino: Já u jednoho pána sloužil a po italských městech se s ním ploužil a každý kanál v Benátkách pro nás v louži zoužil. Jo-ho-ho!
Florindo: Nech toho!
A proč ti to dal?
Trufaldino: Protože z mé péče dokonal.
Cestoval inko-inkogni-inkogni-
Florindo (přidává se k němu v kánonu): Inkogni-inkogni-TO! To byla Beatrice v mužském přestrojení!
Říkáš, že mezi živými už není?
Je nadějím mým veta.
Odejdu sám z toho světa.
(Odchází v rytmu pochmurného pochodu.)

Trufaldino k obecenstvu: Vidíte to? Jeden pán potrhlejší než druhý. Prý pravdu! Když jsem mu ji řekl posledně, nakopl mě do zadku. Ten druhý to samo. A jéje, my o vlku.

(Na scénu přichází Beatrice, stále v mužském převleku. Trufaldino s ní absolvuje téměř stejný duet, i když tentokrát v kombinaci baryton a mezzosoprán.)

Závěrečná poznámka: 

Oba pánové, zdrcení Trufaldinovou zprávou o smrti toho druhého, si k sebevraždě z nešťastné lásky vyberou stejný plácek a místo na ostří meče si raději padnou do náručí. Dokonce i odpustí svému vypečenému sluhovi, o kterého se nevědomky dělili.

Obrázek uživatele Owes

Půlnoční vlak

Úvodní poznámka: 

Upozornění: velmi vulgární chujovina

Scéna inspirována skutečnou událostí. Nikoli tak libreto.

Drabble: 

Scéna VLAK - chodbička z obou směrů napěchovaná cestujícími, hajzlík, přeplněná kupé.
Basová linka.
Saša (drží plechovky piva a prodírá se davem): Plzeň sehnal jsem, spěchám k vám, jestli cestou neomdlím, tak příběh vám zazpívám...
Ivan (stoje ve dveřích hajzlíku): Již vidím přítele v nouzi, dere se k nám! Jestli pivko mi dá, já příběh vám zazpívám...
Nastupuje kytara.
Saša (dospěl ke dveřím hajzlíku): Plznička dobrá, jen drahá jak štětka z Hiltonu.
Ivan (otevře plechovku a prolije hrdlo): Teplá jak chcanky, v tom svinstvu snad utonu!
Saša: Jenže jak schladit ji, když takovej je hic?
Tina (opřená o umyvadlo na hajzlíku, rozhodí vítězoslavně rukama): Vy nebojte se Vlkanic! Vodu do umyvadla pustím snadno, plechovky dám pěkně na dno a už se chladí Plznička. Tak jaká je vaše holčička?
(Jedna z plechovek padá na hlavu Lyndě dřímající pod záchodovou mísou.)
Hudba po hřmotném zaznění bubnu umlká.
Lynda (probuzená ranou do hlavy): Proč jsem skoro donaha? A proč se hejbe podlaha?
Kapela znovu hraje.
Ivan a Saša: Stejně jako vodka, pravda nejlepší je čistá.
Lynda: Tak tím si nejsem vůbec jistá. Neředěná bolí jak Tina s baseballovou holí.
Ivan a Saša: Před hodinou byla jsi na skupince a teď jedeš vlakem do Třince.

Obrázek uživatele Saphira

Znovu už ne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Píseň je na melodii On My Own z Les Misérables. Upletla jsem si na sebe bič, že jsem to do toho chtěla narvat, ale jakž takž to jde.

Drabble: 

Noc se mění v den. Mulder stojí na verandě domu a pozoruje svou dospělou sestru. Slunce vychází.

MULDER: Byla jsi pryč tak dlouho. Hledal jsem tě.
SAMANTHA: Já vím. Vyrostla jsem v jiné rodině, ale že patřím jinam, jsem zjistila až nedávno. Bojím se ale, že už dlouho žít nebudu.
MULDER (zpívá):

Nikomu tě nedám, drahá sestro,
bez tebe jsem dlouho žil sám přesto,
blíž tě mám, jen sny mě k tobě sezvou,
a když na tebe pohlédnu tak vidím pravdu krásnou.

Žena jsi, tak dospělá a tak něžná,
pravdou jsi, co nikdo jiný nezná,
chránit tě musím teď už pořád
ať o tebe už nepřijdu, ne, to se nesmí znovu stát.

SAMANTHA: Můžu ti dát odpovědi na tvé otázky. Pravda je ve mně, ale nemám, jak ti ji dokázat.

Byla jsem tam nahoře s nimi,
pokusy a strach z té věčné zimy,
však jsem zpět, tak cizí a tak blízká,
teď však nechci pryč jít, když na lepší časy se blýská.

MULDER: Ochráním tě. Už tě nikomu nedám.

Padnou si v náruč. Najednou se zatmí, oblohu pokryjí bouřkové mraky a uhodí blesk.
Samantha vyděšeně vykřikne.

SAMANTHA: Už si pro mě jdou! Já nechci!

Zmizí.
Mulder nešťastně klesne na kolena.

Závěrečná poznámka: 

Když jsem si to zpívala, tak ty verše zněly o dost líp...

Obrázek uživatele Dede

Duo Dracos v zrcadle pravdy

Úvodní poznámka: 

Opravdu nevím, jak jestli jsem dodržela všechny povinné parametry, ale dělala jsem, co jsem mohla:))

Drabble: 

„Jakube, netrhej partu a pojď s náma do města! Do baru zajdeme, skleničku si dáme... však ta tvoje to pochopí.
Páni, tam je rušno! Živé představení - prý Duo Dracos: „Pravdivý příběh o princezně, která, by otce svého zachránila, svoji čest všanc dala.“ Hele chlapi, to musíme vidět! Jakube, co tam zkoumáš?“
„Tady je ještě dovětek: „A království následně na buben přivedla.“ Vypadá to, že to bude ze života!“
V baru hustý dav, těžký vzduch, jiskřivé emoce, světelné efekty.
Na podiu dvě lesknoucí se postavy, jedna s šaty pošitými na rub otočenými dévédéčky, druhá spíš šupinatá. Dav řve nadšením refrén rozverné písně. Podlaha duní rytmickým dupáním.
„Byla divá,
zpívala,
byla chytrá,
sebrala
od ženicha tučnou kost.
Kéž by toho měla dost!“
Obě zpívající postavy tančí cosi divokého, obecenstvo řve nadšením. Nad kouřovými efekty občas vyšlehne plamínek.
Trapně střízlivý Jakub bledne. Vzadu zaslechne stejně střízlivého hasiče nadávajícího na nebezpečnou produkci.
Píseň končí v bouři potlesku a nadšeného pískání. Jakub si je jistý, že slyší šustot šupin na prknech pódia a oblévá ho studený pot.
Nenápadně couvá do zákulisí, aby slyšel známý hlas.
„Alžběto, jupíí! Tu sázku jsme vyhrály!“
Jakub se opírá o stěnu a bezmocně se směje.
Duo Dracos.
„Já vám dám!“

Obrázek uživatele Lady Vader

Lucasova přísaha

Fandom: 
Drabble: 

Producent tanečním krokem vpluje do pracovny George Lucase.

„Georgi, nesu zprávu zlou,
vesmírné bitvy lid už netáhnou.
Dnešní doba bez umění strádá,
muzikál zpěvný od tebe si žádá.“

Stařičký Lucas roztřeseně vstává z kolečkového křesla.

„Co to plácáš za nesmysly,
to přec pravda není,
lidé stále preferují,
akční vesmírné dění.
Lodě, tanky, lasery
v muzikálu zakleté,
jsou hodné leda prasete.“

Producent (popuzeně):

„Co ty víš, co pravda je,
zamrznul jsi v čase,
na střílečky nehraje se,
zpěv je v módě zase.

Pravda, ač je protivná,
pravdou je a bude,
v tom krása její vyniká,
i když není praktická.“

Lucas pevně sevře berli:

„V hvězdných válkách zpěvu,
nedočkáš se na mou věru,
kdo o tom kdy slyšel,
by se Vader při muzice svíjel.

S Palpatinem čtverylka,
s Leiou svižný džajf,
v hrobě bych se musel točit,
v rakvi bych byl štajf.“

Producent (smířlivě):

„Milý Georgi, stará vojno,
nebuď přece hloupý,
radši svoje práva prodej,
Disney je rád koupí.“

Zděšený Lucas se nadechne k hlasitému protestu.

Zatmění. Střih.

Mladý úspěšný tvůrce Star Wars George Lucas se s výkřikem probudí z děsivého snu. Hromovým hlasem zaduje:

„Ať je pravda jaká chce,
na tohle já přísahám,
práva ke své hvězdné sáze
nikomu nikdy neprodám!“

Obrázek uživatele Eillen

Opilecká

Úvodní poznámka: 

Pokračujeme v Halloweenském díle "Tak alespoň to pivo" (neumím vkládat odkaz přes mobil, omlouvám se).

Postavy: Hora, Bídák, Colleen, štamgasti, nemrtví.

Drabble: 

zaplivaný lokál, štamgasti popíjení s nemrtvými zlatavý mok. Bídák stojí za pultem, Hora vše z kouta pozoruje.

nemrtví: "Život je přežitek. Život jen bolí!"
štamgasti: "Nehučte, nebo vás bacíme holí!"
nemrtví: "Bát se jen života. Bát se jít spát. Tomu se musíme hlasitě smát."
Hora: "Mám tu já do huby někomu dát?"

hospoda utichá. Bídák roznáší další rundu. Colleen schází do výčepu. Veškeré zraky se k ní otáčí.

nemrtví: "Nakonec hladoví přeci jen nebudem. Horu si nedáme, dívčinu dobudem."
štamgasti: "Tak to vám přejeme hodně štěstí."
Coleen : "Však brzy dostanou jednu pěstí." zpívá si pro sebe zatímco Bídák roznáší piva

nemrtví: "Ach krásko spanilá posad se k nám. Polibek do vlasů za to ti dám."
štamgasti: "To bude úpění, to bude skřeku, jen co jim slečinka dá deku."

nemrtví jsou zařazeni a dožadují se pravdy o Colleen.

Hora: "Pravda je krásná, pravda však bolí!"
štamgasti: "Colleen vás po jednom zmlátí holí!"
Hora: "Miluje maso a to čerstvě stažené."
štamgasti: "Nemrtvé možná, hlavně ne zkažené."
nemrtví: "Ať pravda zošklivý, ať je spíš praktická!"
Colleen: "Pravda je taková, že je až komická."

Všichni společně (třikrát za sebou): "Raději bez pravdy budem žít. Sedět tu ve tmě, pivo pít."

Bídák naráží sud piva.

Závěrečná poznámka: 

Snad jste si nemysleli, že bude Bídák zpívat...

Umanutý Jan

Fandom: 
Drabble: 

Dějství první:
Praha, 1410:

JAN HUS: „Hledej pravdy, miluj pravdu, prav pravdu.“

CHÓR (temně zpívá): „Mistře Jene, pozor dej,
svoje slova ohlídej!"

JAN HUS: “Uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu.“

CHÓR (zpívá ještě temněji): „Pravda je žena, co škodí zdraví.
Nejprv tě zmámí a potom zradí.“

JAN HUS (přidává se ke zpěvu): „Žena to je plémě hadí,
obloudí tě a pak zradí.
Pravda je však ušlechtilá
a proto je Bohu milá.“
CHÓR: „Není vždy dobré pravdu pravit!
Přílišná odvaha může tě zabít.“
JAN HUS (vztekle): „Žena je děvka ďáblova. Pravda je ušlechtilost sama!“
Znechuceně mávne rukou a odchází.

CHÓR (temně bručí a podivně se kývá): „Žití v pravdě je možná krásné,
praktické není, to všem je jasné.“

OPONA

Dějství poslední:
Kostnice, 1415

ČLENOVÉ KONCILU: „Odvolej!“
JAN HUS: „Prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti. Neodvolám!“
ČLENOVÉ KONCILU: „Odvolej, odvolej, odvolej!“

JAN HUS (zpívá):„Já v pravdě žil a v pravdě konal
a kdyby Bůh dal a já skonal,
pravdě věrný zůstanu,
té se nikdy nezřeknu!“
CHÓR (temně zpívá): „Žití v pravdě je možná krásné,
praktické není, to je všem jasné.
Teď vidíš, Jene, kdo pravdu měl!
Které sis vybral ze dvou zel?“

Finále:
Hus hoří na hranici.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Zamilovaný

Fandom: 
Drabble: 

Na střeše u komínu stojí mladík a pěje do tmy:
Viděl jsem dnes dívku snů
zasněně hladí vzduch
mihla se jen okem mým‚
Ladně se pohybuje po úzké lávce a obtáčí piruety okolo bleskosvodů
hledat budu ji do konce dnů
patřím ji už srdcem svým..

Tu se z okna vykloní zamračená tvář a pronese k tanečníkovi:
Jdi už spát ty blázne,
zítra bude taky den,
No, tak slyšíš?! kde to vázne!?
nebo mám jít na tě ven?

Tanečník jakoby nepřítomně k ospalci:
Viděl jsem můj drahý dívku,
hruď mi proťal lásky šíp
Pravdou je mi, chtěl jsem krásku,
s nedostatky? Ještě líp!

Morous podrážděně ospale:
To co já vím, že je noc,
město spí a ty tu tropíš,
křiku prostě děláš moc,
zdvihne pěst a hrozí tanečníkovi:
ještě chvíli pěst mou zkusíš.

Tanečník se smutně v stoje choulí do klubíčka:
Jděte spát můj milý pane,
už nebudu hlesat víc,
pomalu se přesouvá k dvířkám, kterými sem očividně došel
do tmy ani trylka, ba ne,
ač víc smutno, bude sic.

otevírá dvířka a ještě se na chvíli otočí:
Dobrou noc a spěte sladce,
za chvíli už bude den,
zasmušile, ale krátce,
pustím svoje city ven.

Dveře se zavírají a okno zhasíná.

Obrázek uživatele Liall

Proradné ženské stvoření

Úvodní poznámka: 

Dala jsem si challenge týkající se splnění všech bonusů, takže jsem tohle prostě musela napsat. Pro vyjasnění: Air, en l' je baletní postoj, kdy je kročná noha ve vzduchu.

Drabble: 

*byt novomanželů*
Muž (přiopile): Kdepak ty lásko hnízdo máš? Skrýš a zázemí?
Žena (vyskočí z postele): Sakra, Hugo, vstávej!
Hugo (ospale): Co je voe?
Muž (přichází do pokoje hříchů, falešně zpívá):
Cožpak tu dělá ten zvláštní chlapík?
Toť moje postel, moje žena!
No ovšem, to je cizoložník!
A spí s mou chotí – ta hyena!
Žena (červená se): To není tak, jak to vypadá…
Hugo (stále dezorientován): A jak to teda je?
*Muž pokulhává jejich směrem, začíná se hystericky smát*
Hugo (zmateně): V poho?
Žena (začne plakat): Ne, to není ani v té nejmenší pohodě!
Muž (začne zkoušet air, en l‘, padá na zem): Ty mě podvádíš, je to pravda?
Žena (vyskočí a odpiruetuje si to ke svému muži):
Drahý, prosím, nemusí to tak být,
já miluju tebe, to on mě přinutil.
Prosím, já klidně nechám ho jít,
Jen když bys mi, prosím, odpustil.
Hugo (ještě zmateněji): Já tě přinutil?
Muž: Takže jste spolu… to? (rukama naznačí pohyb kolem boků)
Hugo a žena (ve stejné chvíli): Ano! Ne!
Muž (začne se hystericky smát): Chlapče, pojď sem. (ukáže na Huga)
*Hugo, stále se neorientující v čase a prostoru, poslušně přiběhne*
Muž (šeptá Hugovi): Pravda je jako ženská, protože je krásná, ne praktická.

Závěrečná poznámka: 

Zrady i nevěry pocházejí většinou ze slabosti, ne ze záměru. - François de La Rochefoucauld
PS: Kdo má rád Huga tak jako já?

Obrázek uživatele Terda

Obhajoba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Kolosální nonsens. Básničky neumím, takže to podle toho vypadá.
Všem zúčastněným postavám se omlouvám, že jsem je donutila zpívat. (Snad mě nebudou za trest v noci strašit)

Drabble: 

Admirálova pracovna. U okna stojí stůl.
Farnces Doyleová stojí před stolem a mlčí. Admirál sedí za stolem, v pravé ruce drží složené depeše.

Admirál (zpívá):
Za ztrátu vaší lodi
Měl by přijít trest.
Tak to přeci chodí!
Tak v řádech to jest!

Jenže, co teď s vámi?
To kvůli těm depeším.
Tak poraďte mi páni.
Jak jen tohle vyřeším?

Frances začne přecházet po pracovně a netrpělivě rozhazuje rukama.

Frances (zpívá):
Je to pravdou bolavou,
že jsem svou loď ztratila.
Tu listinu proklatou.
Jsem na palubě nechtěla.

Že přinese neštěstí
To byla zpráva jasná
Když se v dáli zjevila
Plachetnice velká. Krásná.

Pravda pěkná nebývá.
Pravda ta často bolí.
Těžko přesile čelit
s pouhými deseti děly.

Admirál odkládá depeše. Bere si brk a cosi rychle píše.

Admirál (zpívá):
Pravda je dáma vrtkavá.
Záleží na úhlu pohledu.
Také bych vám mohl
udělat z kabátu ostudu.

Že však ty tajné listiny
doručila jste v pořádku. (A včas!)
Zde máte nové rozkazy.
Ta briga má bílou kosatku.

Admirál odkládá brk a podává Frances popsaný arch papíru.

Admirál (zpívá):
Její jméno zní Betsy
Snad budete rozumět si.

Frances si bere rozkazy. Spěšně je pročítá a schová do kapsy u kabátu.
Salutuje a odchází z pracovny.

Závěrečná poznámka: 

Tedy nejdřív jsem nevěděla, co s tou krásnou pravdou vůbec vyvedu, protože bych pravdu označila všelijak jen ne jako krásnou, a pak mě přepadly myšlenky jako "pro krásu se musí trpět" a vyšlo z toho tohle.

Obrázek uživatele Martian

Nade vším vítězí Pravda

Drabble: 

Divadlo Palais Royal, Paříž, 1661.
Aramis s Porthosem z galerie sledují taneční rej alegorických postav. Na scéně kulisy malebně rozbořeného antického chrámu, v pozadí vysoká hora.

Porthos (pohled upřený na právě tančící postavy, zmatený výraz): Co je zase tohle za ženské?
Aramis (šeptem) : Pravda a Láska.
Porthos: Jak ty dvě souvisí s předchozím dějem?
Aramis: Nijak. Ovšem Pravda se díky svým půvabům těší značné přízni Jeho Veličenstva. Nějakou roli jí Moliére s Lullym prostě napsat museli.
Porthos: A ty další postavy, co se k sobě tak tisknou?
Aramis: Porthosi, sledujeme balet. Pravda s Láskou právě alegoricky vítězí nad Lží a Nenávistí.
Porthos: Vážně? Protože jinak to vypadá jako…

Vtom na jeviště vtančí další postava, sbor v pozadí zpívá:

Již dosti běd, co líce chmuří,
já ověnčím tvé skráně vavřínem;
jen ať si líté boje věčně zuří,
v stínu Parnasu my tiše spočinem.
Tam upadneme v sladké noci snění
dokud tento svět nezhyne neb se nepromění…

Porthos (ještě zmateněji) : A tohle je zase kdo?
Aramis: Glorie.
Porthos: Copak ona neumřela v předchozí scéně „ranní pastorela“?
Aramis: Nikoli, Porthosi. Ta, co umřela ráno, byla Naděje.

Alegorické postavy pod Parnasem s posledními ladnými tanečními gesty usínají, opona padá…

Potlesk. Děkovačka. Koše s květinami.

***
Závěrečná poznámka: 

Jean-Baptiste Lully (1632-1687) byl významný hudební skladatel italského původu, zakladatel francouzské národní opery. Při tvorbě některých děl spolupracoval s Moliérem a tanečním mistrem Beauchampem, výsledkem čehož bývala hudebně-tanečně-dramatická vystoupení, určená nejčastěji pro pobavení krále a jeho dvora.

Obrázek uživatele Tirik

O původu Dřeva pravda přesmutná

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Talent za portálem ukrytý.

Drabble: 

Principál strnule sedí. Dřevo opakuje větu, lehce zvyšuje hlas:
„Pane! Slyšíte mě? Musím zítra odejít!“
Principál se pomalu zvedá, v očích se mu objevují slzy. Vychází z maringotky, začíná zpívat.
Zezadu pomalu přicházejí ostatní členové souboru.

„Jak za svého jsem jeho bral, já syna jsem v něm zřel
já učil jej, jak nejlépe by životem svým šel.
Co čekal jsem, já naiva, že bude se mnou dál?
Že za portálem bude pět, že bude stínů král?

Bere Dřevo kolem ramen:
„Kam chlapče vede cesta tě, že nechceš s námi být?
Což vadí ti tak tajnozpěv, že nemůžeš tu žít?
Věř zkušenému člověku, pravda jen jedna jest
tvůj hlas že velký poklad je, o tom jde krajem zvěst.

Soubor:
„Věř nám zkušeným, chlapče, věř, pravda jen jedna jest
hlasu tvému jsme věřili, z bídy ven nás měl vést!“

Dřevo pláče, láme se mu hlas, několikrát se nadechuje, než se mu konečně podaří zazpívat.

„Přijali jste mne úžasně, naučili mne žít
však psali matce tatíček, že máme za ním jít.
odjíždíme do Milána, on v La Scale tam hrá
matka jemu vysvětlila, že syna ve mně má.“

Ženy objímají Dřevo, loučí se s ním. Muži na něj strnule hledí.
Pláč.
Mnozí efektové.

Obrázek uživatele Skřítě

Muzikál o tom, proč pravda vás bolí, když na to nejdete prakticky – s holí

Drabble: 

OTEC: Přivonělas, dcero, k růži, jež mě bude stát mou kůži,
pravda je, že než bych koupil, radši jsem ji podle loupil
a následky musím nést, zločin stihne krutý trest.

KRÁSKA: Otče, nechte těchto řečí, podstoupil jste nebezpečí
pro můj rozmar růže vadne, nedopustím křivdy žádné,
nebude mi přáno spánku, sama půjdu za zdi zámku,
vždyť ten čin byl spáchán z lásky…

VYPRAVĚČ: Když dozněla slova Krásky, otec pláče v dojetí,
oba skončí v objetí. V noci za ní vrznou dveře, do zámku se chmurně béře.
Prvně uzří věznitele, jak jí uvnitř lůžko stele
a cítí se jako ptáček v zlaté klícce lapený.
Dny se vlečou, týdny běží, otázky jí hlavou běží.

KRÁSKA: Proč ten netvor, strašné Zvíře výraz má tak ztrápený?
Nejdřív jsem se polekala, dlouho se té zrůdy bála,
jenže on není zlý, stará se o mě, pozorný hostitel v ponurém domě.
Také nejsem dokonalá a všech nástrah světa znalá,
přesto cítím, když se blíží, že mi nikdy neublíží.
Chtěla bych ho hýčkat jemně, ten cit dlouho klíčí ve mně.

VYPRAVĚČ: Stavěla si zámky z mýdla, Zvíře nosilo jí jídla,
nestrádala, má se blaze.

ZVÍŘE: Květiny mi splatí draze. Vykrmím si svého hosta,
lahodná z něj budou sousta.

Obrázek uživatele Rebelka

Jack Harness Superstar

Úvodní poznámka: 

Věnováno Julii, protože to chtěla.
Každá postava má melodii na motiv známé písičky (pro ty, co chtějí hádat, je uvádím až v závěrečné poznámce) a je opravdu mnohem lepší, když se to zpívá. Takže si zazpívejte :).
A na závěr varuju. Varuju, varuju.
Jo, a málem bych zapomněla. 15 +

Drabble: 

Vypravěč:
„Slyšte píseň, přátelé,
o krásné spící princezně.
Ležela v rakvi, tělo zetlelé,
a bylo to děsné.

Čekala tiše rytíře,
co by ji zbavil prokletí.
Možná, že zdá se Vám to k nevíře…“

/náhle umlkne a teatrálně ukáže na obzor/

„Hle! Támhle letí!“

/na scéně přistává růžová vesmírná loď a vystupuje z ní Jack Harkness/
/sbíhá se sedm trpaslíků/

Trpaslíci:
„Jack Harkness! Kapitán!
Zachránce odvážně letí tmou!
Jack Harkness! Kapitán!
Řítí se svou lodí vesmírnou!“

/Jack Harkness přitančí ke Sněhurce a začne ji líbat, jakmile ale vidí, že se princezna probouzí, zděšeně prchá/
/Sněhurka se zmateně rozhlíží/

Sněhurka:
„Proč, můj princi utíkáš?
Co se asi mohlo stát?
Proč, můj princi utíkáš?
Kde můžeš být?
Zdám se ti být škaredá?
Ach běda! Ach běda!
V žalu se utápím
já se snad utrápím.

Zkusím zhubnout, přísahám!
Co by mě to mohlo stát?
Zkusím zhubnout, přísahám!
Bude nám líp!
Vrať se, lásko, pojď už sem,
řekni, co máš za problém.
Já pravdu pochopím,
já pravdu pochopím!"

Jack Harkness
„Snad to s pravdou nepřeženu, jé je je,
chtěl jsem ojet mrtvou ženu, jé je je.
Když teď ale vstala z hrobu,
nechci za nic tuhle robu,
nechci za nic tuhle robu, jé jé jé.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aziz

Stříbrný květ, akt druhý, scéna třetí - Přiznání v kuchyni

Úvodní poznámka: 

Navazuje na O Snílčině naději.

Drabble: 

(Kuchyně v areálu Stříbrňáku. ŽABÁK stojí u stolu, v pozadí vaří SBOR. Vchází SNÍLKA v zeleném tričku s velkým černým B)
ŽABÁK: Nazdar! Co ty tady? A co to tričko? Půjčila sis ho?
SNÍLKA: (zarazí se) Ach ano- tedy, ne, nepůjčila. Žabáku, musím ti něco říct. Víš, jak jsem ti říkala, že jsem v Áčku?
ŽABÁK: (kývne)
SNÍLKA: Inu...

(hudba)

SNÍLKA: Mohla bych lhát,
však nechci já,
však nechci já.
Tak pravdu já ti musím říct,
Proč ti jdu s mundůrem Béčkovým vstříc.

ŽABÁK: (přistoupí ke SNÍLCE, chytne ji za ruku a protočí)
SNÍLKA: Ne, nepřerušuj- jinak já to nepovím.
Popravdě jsem ráda, že tě vůbec oslovím.
(zhluboka se nadechne)
Nerost přijel! Je to tak!
Já chtěla ti to říct; jenže pak-
Asi, myslím, nebyl čas.
(od ŽABÁKA) A ty tvoje oči!

(hudba konec)

ŽABÁK: Vždyť je to jedno. Pravda je sice krásná, ale nepraktická.
SNÍLKA: (nadějně, s úsměvem) Jako rozmnožování orchidejí?
ŽABÁK: (kývá, usmívá se) Jako rozmnožování orchidejí.
BRSLEN: (nakoukne do okna) Nebo jako ženská! (zmizí)
ŽABÁK: Takže, ty se teda nemusíš nic moc šprtit, co?
SNÍLKA: Ne.
ŽABÁK: A nechtěla bys... třeba... jít hrát s frisbee?
SNÍLKA: Moc. Ale neumím to.
ŽABÁK: Naučim tě to. Pospěš!

(konec scény)

Závěrečná poznámka: 

Stříbrný květ (Stříbrňák) je biologická soutěž (tedy aspoň její verze v tomto vesmíru)

Koho by zajímalo generativní (pohlavní) rozmnožování orchideí, je to o tom, že orchideje mají spoustu opravdu maličkých semínek, které musí dopadnout přesně na nějaké místečko, kde se s ním může spojit jeho symbiotická houba, proto orchidejí vyroste jen velmi málo a proto si taky myslím, že je to docela nepraktické.

Stránky

-A A +A