DMD č. 29. pro 29. 4. 2015. Téma: Nohy na ramenou

Obrázek uživatele ef77

Běžný den na Kostce

Úvodní poznámka: 

Vtipnosti předlohy to nedosahuje ani náhodou, takže nejspíš BJB. Obsahuje sprosté slovo, což se u Poslední aristokratky přihodí docela snadno :o). Poslední větu jsem navíc z originálu sprostě ukradla.

Drabble: 

Milada nazvala Josefa ignorantem, protože důchodkyně mezi devadesátkou a smrtí provedl po trase s pokojem Velkého Prasáka. Milada se obává, že by nás mohly žalovat. Paní Tichá prohlásila, že infarkt není prdel. Josef nazval Miladu Himmlerovým pohrobkem a pravil, že “si babky užily a dokonce se snažily ukrást Prasákovy nákresy poloh”. Otec mě poslal zkontrolovat pokoj. Deniska řekla, že báby vzaly nohy na ramena, což bylo super psycho. Vzhledem k její zálibě v amputačních nástrojích mě ta věta vyděsila.
Později: Podle slovníku to znamená rychle utíkat. Po inventarizaci Prasákova pokoje jsem se na četbu Skutků apoštolů soustředila jen velmi těžko.

Obrázek uživatele Aveva

Dobrý obchod

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původní inspiraci mi přinesla vzpomínka na krásné drabble od ef77.
Pak jsem zjistila, že tohle téma tu stejně krásně zpracoval ve svém drabblu i se.id.
Moje zpracování je narozdíl od jejich spíš taková úchylná legrácka. Ale co, já se za ni nestydím :o)

Drabble: 

“Maminko dojdi do komory, jsou tam ty nohy naší Dory…”
Poslouchá za oknem. Raduje se. Plán vychází.
Převezme nenápadný balíček. Předá své zboží.
S balíkem na ramenou klidně odchází.
Chtěl by radostně poskočit, ale nechce dát najevo, jak výhodný obchod uzavřel.
Ty dvě hlupačky vyměnily to nejcennější v domě za trochu pozlátka, které se oloupe a oblýská během několika dní.
V lese, když si je jistý samotou, shodí z ramen svůj náklad a rozdělá oheň.
Když pečínka zavoní, s vděkem si pomyslí: Jojo, zlatý kolovrat je jen bezcenný krám, ale taková dobře uleželá noha, jak ta dovede zahřát v žaludku.

Obrázek uživatele Regi

Vidět testrály

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble je zároveň součástí volného cyklu o Rubeusi Hagridovi, který najdete zde:
http://silenesuple.blog.cz/rubrika/rubeus-hagrid-safar-klicnik-a-profeso...

Drabble: 

Hagrid si naložil na ramena dvě pořádná hovězí stehna a vydal se cestičkou vyšlapanou ve sněhu k ohradě s testrály.
Moc rád na ně koukám. Teda ne vočima. Nějak je ale cejtim celým tělem, jako šecko živý. Šak vim, kde je poplácat po kostnatým zadku a kde pohladit po sametovejch nozdrách...

Na kraji mýtiny se zarazil. Zvířata už někdo krmil. Před zimou se chránil obrovskou šálou, která mu zakrývala vlasy i kus tváře
Kdo...? Aha, Lenka. Jo, ta holka teda testrály vidí dovopravdy. A než bude tadle válka u konce, uvidí je vo hodně víc děcek... Todle by nemělo bejt...

Závěrečná poznámka: 

Jsem teď až do konce týdne pracovně mimo domov a celou dobu budu mimo své obvyklé připojení a vůbec téměř mimo net, navíc s minimem času na cokoli. Takže pokud bych nedokázala odpovídat na případné komentáře, předem za ně moc děkuji. A za kachničky samozřejmě taky. :-)
Vím, že to bude tak trošku s "křížkem po funuse", ale po návratu (v květnu) všechno doženu, včetně toho, že dočtu, co jsem teď nestačila.
PS: Všechna poslední drabble ale dopíšu včas, i kdybych měla padnout!

Obrázek uživatele Jeřabina

Šťastné konce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Pro nové trosečníky nové ostrovy.

Asi 15+ nebo tak něco.

Pusťte si k tomu tohle: https://www.youtube.com/watch?v=Du5GIYJnSmU (a jestli neznáte a líbí se vám Skácel, pusťte si pak všechny ostatní v tomhle albu. A dívejte se na klipy.)

Drabble: 

Alžběta tiše vstala. Venku zářila květnová Praha.
Týden trávila doktořinou – doktor Weber, skoro osmdesátiletý, jí praxi předal. Soboty vedla dívčí zdravotnický kurz. Ale neděle patřily jí a Vladimirovi.
Zůstali dva. Doktor Weber konstatoval: „Ten šok, potom toxiny... neodvratitelná infertilita.“ Pak se opili koňakem.
Občas pořád přicházely noční děsy – ale Vladimir ji tišil a líbal, dokud neodumřely.
Přišla s kafem. „Vstávej, důstojníku,“ zalaškovala.
„Nestraš, je neděle,“ zamumlal.
Vymrzlým chodidlem mu pohladila rameno.
„Proboha ženská, máš nohy jak rampouchy!“ zařval a stáhl ji do postele. Vypískla.
Políbil jí čelo. „Před desátou nevylezu. Ale spát nemusíme.“ A políbil ji pořádně.
A žili. Šťastně.

Závěrečná poznámka: 

Je květen 1935. Alžbětě je šestačtyřicet (v době hlavního příběhu jí bylo devětadvacet - starší, než by člověk možná čekal).
(a tohle není poslední - ale můžete se rozhodnout brát tohle jako konec)

Skácel a spokojenost

Hledal jsem hezké slovo pro tebe
a měl jsem na jazyku temnou višni.
I chřástal se mi líbil,
také tráva.

Dokonce autogén.

A náhodou jsem našel nejhezčí,
dívej se, venku poprchává.

Není to zlatý červencový liják,
co je jak mečem podepřená brána.
Můžeme vejít. Hlava nesejde.
Venku jen trochu, drobně poprchává.

Obrázek uživatele kopapaka

Volba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další díly a druhou dějovou linku najdete po rozkliknutí fandomu.

Drabble: 

"Konečně!"
Přejeli hranice a vlastně si ničeho nevšimli.
Žádná závora, celnice, nic podobného.
Pár zarostlých hraničních kamenů.
Šedivá torza pohraničního opevnění.

Doma.
Hlavně Danny by mohl něco namítat.
Neřekl nic.
Po matce z Novoruska, po otci z Anglie a přesto...
Taky dorazil domů.

"Asi jsem tam ztratil klíče."
Zachrastily na malém stolku, při zastávce na protažení nohou.
"Kde..?"
"Vypadly ti u vchodu do krytu."
"Takže to víš?"
"Bohužel. Co bys čekal od žárlivé administrátorky? Dál jsem raději nešla. Takže ji mají?"
"Zavřenou a v masce," zašeptal Danny.
"Je to špatné," řekla po chvíli tiše Simona, "Jenže lepší volba mě nenapadá."

Závěrečná poznámka: 

KONEC

Obrázek uživatele Faob

Všechnokontexty

Fandom: 
Drabble: 

Bože, to sucho! Aspoň kapku!

Romantický večer?
O čem přemýšlíš?, zeptal se po hodině mlčení.
Jak s tebou vydržet.

Když uživil, s dětmi vstával, uklízel, myl, vařil, nakupoval.
Lásku si nemůžeš vysloužit!
Zapomněla, že mu lásku už jednou slíbila nadosmrti.

Tichl, až utichl.
Všechna slova, co měla jít ven, zamrzla před dásněmi.
V těle se nahromadilo mračno.
Pak otevřel ústa a vydechl naposledy.

Proč je obloha tak černá, mami?
To jsou mraky, drahoušku! Bude pořádná bouřka, musíme se jít schovat!
Vezmeš mě na ramena?
Ne, vezmem nohy na ramena!

Děkuji, Bože. Kde se vzal, tu se vzal, takový deště příval!

Záhada

Drabble: 

Já tomu vážně nerozumím.
Slyšel jsem, že ten student ze štyřky má tanec svatého Víta. Ale tanec se tančí, to není věc, tak ho nemůže mít, ne?
A o té blondýnce ze dvojky říkali, že se jí zapalujou lýtka. Ale ona nehořela. Na lýtkách ani jinde. Nebo si pletu lýtko a cigaretu?
Můj spolubydlící nedávno prohlásil, že toho vola odnaproti strčí kdykoliv do kapsy. Ale můj spolubydlící nemá dostatečně rozměrné kapsy, aby tam mohl strčit tak velké zvíře.
Nebo že prý zloděj vzal nohy na ramena. To vážně někomu sebral nohy a odnesl je hozené přes rameno?
Nikdy to nepochopím.

Závěrečná poznámka: 

Při psaní jsem si vzpomněla na tuhle písničku

Obrázek uživatele Aries

Po půlnoci

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Bídníka

Drabble: 

Lada počtvrté netrpělivě zabušila na odřené dveře.
Konečně se otevřely a teprve v tu chvíli jí došlo, že návštěva po půlnoci přichází velmi nevhod.
Evžen Vulpes se tvářil tak, že slabší povaha by okamžitě vzala nohy na ramena.
Lada se odradit nenechala.
„Fakt to spěchá.“
„Hoří?“ zavrčel, ale pustil ji dovnitř. Křísnutím rozsvítil lampu.
„Jetřich Pohorský,“ vychrlila.
Okamžitě ztuhl. Rozmrzelost vystřídala soustředěná ostražitost.
Dovtípila se hned, že je na správné adrese. Ačkoliv jí však už dvakrát pomohl, tentokrát to snadné nebude.
Chce-li zjistit co nejvíc, ale prozradit co nejméně, musí našlapovat zlehýnka. Po špetkách naklánět rameno vah na svou stranu.

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé fandomu: jelikož povídka je fanfiction a už není moc prostoru, tak rovnou prozradím, že Lada zjistila, že hledaný vyděrač žil před několika lety v Lysolajích a od jistého skandálu je oficiálně nezvěstný. Evžen skutečně má informace i další možnosti, které Lada potřebuje, otázka je, jestli se bude chtít podělit.
Příště Hop nebo trop

Obrázek uživatele Sammael

Dobrodružství jedné lodi Ep. 29: Zmařená invaze

Fandom: 
Drabble: 

Na Vlastní Nebezpečí konečně dorazila na seřadiště, kde už se houfovaly válečné lodě.

„Bossacku!“ ozval se z komunikátoru hlas admirála Morthyho. „Tady nemáte co dělat! Okamžitě se mi kliďte z cesty!“

„Admirále, z rozkazu císaře máte ihned přerušit operaci První úroda,“ odpověděl Bossack.

„Na císaře vám kašlu!“ křičel dál Morthy. „Vy asi nechápete, že tady mám čtyřicet lodí a můžu vás rozstřílet na cucky!“

„A vy asi nechápete,“ Bossack teď už křičel taky, „že za sebou táhnu stovku Kalnamychidirotaniriánů!“

Na to se Kalnamychidirotaniriáni vrhli na císařské křižníky a bušili do nich tak dlouho, až je donutili vzít nohy na ramena.

Obrázek uživatele Alasdair MacColla

Leknutí

Drabble: 

Robin dává znamení, abych ještě couvl. Udělám pár kroků stranou a znovu přikládám k očím dalekohled a pátrám ve vzdáleném houští. Psi jsou s námi, Hakkan je vedle mně. Najednou sebou škubne a vydá charakteristické zaskřehotání. Ne štěknutí, ale zaskřehotání, zcela konkrétní! Vím, co takto hlásí! Proboha kde? Adrenalin na maximu, smysly ve střehu.
"A.! Pozor!" prořízl vzduch Robinův křik.
Malá černá šmouha se mihne a něco mi dopadá na rameno. Bleskové švihnutí rukavicí. Smetám to na zem, Hakkan skáče a chramst! Pánův zastavovací příkaz přišel pozdě. Nic se psovi nestalo. Těch osm nohou už mít na rameni nikdy nechci.

Závěrečná poznámka: 

Před několika lety se objevily zprávy o útocích nesmírně agresivních jedovatých tarantulí a o mrtvých, které za sebou nechávají. Prý neznámý druh. No, jak se to vezme, sdělovací prostředky objevily Ameriku. Je pravda, že tihle sklípkani (ne tarantule) se začali hromadně objevovat až nedávno, ale lidé je v Ásámu znají už dlouho, jsou to bleskurychlé agresívní potvory, mají silné chelicery a jejich jed tedy stojí za to. Terénní zoolog Robin měl psy, kteří uměli hlásit různé druhy zvěře. Tento pavouk byl v jejich repertoáru. Díky za to.

Obrázek uživatele Aplír

Mýdlové bubliny

Úvodní poznámka: 

Inspirováno obrazem od Edouarda Maneta: Mýdlové bubliny
http://magazin.aktualne.cz/kultura/portretni-umeni-man-raye-a-edouarda-m...

Drabble: 

Blonďatý, štíhlý chlapec má velmi soustředěný výraz. Zaměřuje se na svůj výdech. Musí být stejnoměrný, táhlý a hlavně co nejdelší. Se zájmem sleduje rostoucí bublinu na konci brčka.

Když pozoruje, jak se rozzářila duhovými barvami, připadá si trochu jako umělec a trochu jako kouzelník. Je tím fascinovaný. Dnes má mýdlový roztok v misce správnou konzistenci. Vyfoukne bublinu větší než jeho hlava? Tolikrát se o to snažil. Marně. Posledně mu potměšile vyprskla přímo do obličeje. Pak ho oči pálily jako čert. Proto si pořídil pořádně dlouhou slámku.

Když se bublina podaří, vezme nohy na ramena a dokud nepraskne, poběží za ní.

Obrázek uživatele Tenny

Nečekaný hrdina

Úvodní poznámka: 

První neúchylná věc, co mi vytanula na mysl. :D A je to totální blbost.
Obsahuje vulgarismy a nekorektnosti.

Drabble: 

Dveře pošty se rozlétly a dovnitř vešel muž s punčochou na hlavě, který v ruce svíral střelnou zbraň.
"Všichni ruce nahoru, tohle je přepadení!" zařval a několikrát vystřelil do vzduchu. Lidé ztuhli na místě a zděšeně zírali. Paní za přepážkou se začala třást.
Akorát jeden pán si seděl a nezúčastněně dál vyplňoval lejstro.
"Tak tady pán si myslí, že je drsnej?" zařval lupič. "Měl bys vzít nohy na ramena... Vlastně počkej, ty nemůžeš, páč seš kripl!"
Vozíčkář mu věnoval chladný pohled.
"Nohy na ramena vzít nemůžu, ale rozhodně ti můžu nakopat prdel."
A najel do něj.
A bylo po loupeži...

Dubnové dobrodružství

Fandom: 
Drabble: 

Pssst!
Co je?
To ten tvůj kouzelný zpěv. Teď se nedívej! Tam ve tmě…Je nám na stopě slaměný vdovec.
Cos čekal? Překročili jsme na vlastní nebezpečí neznámé hranice.
Prý je to pěkná mlátička a ještě k tomu masožravka.
To mu asi nesplníme ta sladká očekávání. První úroda nikde, maximálně jedna mrkev v zimě, je to tu jak u snědeného krámu a navíc ještě ta hrozná vůně vyprané kočky. Totální anarchie…
A k tomu máme na sobě jenom tepláky a legíny…Co teda uděláme?
Zapojíme mozky.
Nesnaž se, ukaž se!
Možná radši vezmeme nohy na ramena!
Už? Vždyť ještě není konec dubna…

Závěrečná poznámka: 

nastal čas na pořádnou blbost :)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nejmocnější z Lóže

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Abyste to chápali: nejprve jsem chtěla napsat toto drabble, protože postava mi vytanula na mysli hned. Na Třináctý život jsem měla v plánu kapitána Modrého medvěda. Jenomže zbavujte se Zaklínače, když už konečně taky přijde, nu ni?
(ehm... spoiler? pro ty, kteří nečetli Ságu)
A za pointu 12+

Drabble: 

Cirila se rozhlížela po Lóži. Trochu se jí motala hlava při pohledu na rozmanitou škálu všech možných čarodějek. Očima bloudila z jedné na druhou, až se její pohled zastavil u Francescy Findabair, Sedmikrásky z Dolin, nejkrásnější ženy, jakou kdy spatřila. O to větší šok pro Ciri nastal, když se očima střetla s pohledem Filippy Eilhart.
„Kdo je to?“ zašeptala směrem k Triss.
„Filipa Eilhart, vrchní čarodějka.“
Ciri na sucho polkla.
„Na tu dávej pozor, Lvíče z Citnry, její magie je chladnější než její pohled. I když je pravda, že součástí jejího kouzla je i její nejoblíbenější poloha,“ dodala zlomyslně Triss.

Závěrečná poznámka: 

12+, hádejte jednou, jak to má Filippa nejraději. ;)

Obrázek uživatele Terda

Zasloužený odpočinek

Fandom: 
Drabble: 

Sullivan čekal opřený o mramorový sloup.
„Bylo to hodně zlé?“ zeptal se.
„Mohlo to dopadnout hůř.“ Zamávala složeným rozkazem. „Myslím, že by nám oběma prospěla kapka pálenky.“

Hostinec U Krakatice a vorvaně stál na rohu zapadlé přístavní uličky. Vývěsní štít, který výmluvně zobrazoval obrovitého hlavonožce, jak chapadly ovíjí tělo velryby, se pohupoval ve větru.
„Až po vás, madam.“
Lokál čpěl tabákem a vtíravou vůní rumu. V rohu skupinka námořníků hrála karty. Při hře se vesele překřikovali.
Posadili se do protějšího kouta.
„Řeknete mi, co stojí v tom rozkaze?“ zeptal se Sullivan, když jim hostinský přinesl sklenky.
„Přečtěte si ho sám.“

Závěrečná poznámka: 

Asi je to profesionální deformací, ale mě při přečtení tématu jako první napadli ramenonožci, od kterých jsem se plynule přesunula k hlavonožcům, kteří mají místo svalnaté nohy (jako má každý spořádaný měkkýš) neméně svalnatá ramena. :)

Obrázek uživatele Šmelda

Sběr materiálu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Šeříky už pořádně kvetou, tak dnes podruhé na Zeměplochu.

Drabble: 

"Pomóc! Vraždá!" křičela žena utíkající Stínovem.
Takové volání obvykle nikoho nevzrušilo. Dnešní noc se ale zdála býti výjimečnou, protože po náhradních dílech toužící Igor zastříhal nadšeně ušima a hodil si nůši na záda.
Ne, není to ten Igor, je to jeho bratranec z druhého kolene. Samozřejmě, z prvního kolene je to jeho švagr. A z jiných částí těla jeho syn. A sestra.
Igor (protože celek je víc než suma jeho částí) našel na ulici muže roztrhaného na kusy.
"Vhy jsthe se zhase hádhal sh throlem, phane Phůlbhotko?" zeptal se vyčítavě Igor a začal nebohého zombie sbírat a ukládat do nůše.

Závěrečná poznámka: 

Žení se Igoři/Igoríny? Mají švagry?

Obrázek uživatele Lee

Co ticho dovolí

Fandom: 
Drabble: 

Ticho je krásné.
Pokojné, kolébající a laskavé. Bez ticha se mu špatně dýchalo. Bez ticha totiž nelze naslouchat.
Nejdřív ho zaslechl a pak ucítil cupitání nožek po ramenou. Otočil hlavu. Když se do něj zabodl komáří sosáček, jeho pohled zjihl. Sledoval toho drobného tvorečka, jak pije, a byl dojat. Když komár odlétl, vydal se pomalu dál.
Ticho.
Nevydrželo příliš dlouho, slunce ho totiž vzápětí rozradostnilo natolik, že začal zpívat. Trvalo to sotva chvíli a už se k němu slétali ptáci a trylkem mu přizvukovali. Chvála stoupala výš a výš.
Opět ticho.
Svět je tak krásný, když jste František z Assisi.

Obrázek uživatele Skřítě

Nikdy nebyl žádné zlato, omluvte ho, nemoh za to

Fandom: 
Drabble: 

Neměl pro nic vlohy, na ramenou nohy
a od všeho utekl, aby osud vypekl.
Potřeboval slyšet chválu, jako malý dostal spálu,
od té doby dělal všechno pro to, aby zůstal zdravý,
měl totiž strach, když se lekne, že hned na smrt ochuraví.
Učitelka říkala jim (a nad její slovo není),
buďte v klidu, nejhorší smrt je prý umřít z vyděšení.
Všech se stranil, nevynikal, přesto znal ho každý
neb ze strachu před zlým světem spáchal mnohé vraždy.
Zabil mouchu v rozletu, rozbil při tom roletu.
Rudá šmouha na novinách tak pro spády toho lotra,
jednoznačně označila jako příští oběť Pottera.

Závěrečná poznámka: 

V závěru jsem chtěla vysvětlit, že se moucha rozmázla přímo uprostřed oznámení o narození dítěte, kde právě stálo Harryho jméno, ale bohužel se mi nepodařilo najít jednoslovný název pro označení tohoto sloupku - opaku nekrologu. Spoléhám na důvtip svých čtenářů :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tora

Vyznání

Drabble: 

Vyskočí na sedačku, vydrápe se mi na klín, položí si tlapky na moje ramena. Zatne mírně drápky a přitáhne si moji hlavu. Zanořím nos do dlouhých, hebkých, černých chlupů a přitulím se ke kulaté hlavičce. Otírá se o mě, vrní, vrní a vrní. Občas se až divím, jak dunivý zvuk vychází z toho malého hrudníčku. Packy přešlapují na mých ramenou, pak sebou kocour naráz plácne na bok a zůstane ležet na předloktí mé levé ruky. Hlavičku na stranu, vystrčeným jazýčkem mě pobízí – ještě drbej, ještě mně hlaď, drž mě pevně, ještě, ještě, ještě…
Miluji ty chvíle.
Jsou solí mého života.

Obrázek uživatele Liall

Teď

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden z posledních dílů naší revolucionářky z řad kyborgů.

Drabble: 

Stojím proti hlavní centrále, obklopuje mě armáda menších robotů, kteří nyní znamenají pro celé kyborgstvo lepší zítřek. Pokud se tahle akce povede, už nikdy nebudeme muset trpět bezhlavé vymývání mozků. Všechno bude svobodné, krásné, konečně to bude život, ne přežívání.
Učiním několik rozhodných kroků, než mě pohltí obavy. Co když se to teď nepovede? Neměla bych se otočit a vrátit se domů, oddat se systému a žít jako všichni ostatní?
Kdyby se cokoliv pokazilo, už by to nebylo ani přežívání, spíše umírání.
Nesmím to vzdát, ne teď. Vytrpěla jsem toho dost.
Žádné nohy na ramenou, žádný útěk, žádné vzdávání.
„Teď!“

Závěrečná poznámka: 

Lidem neschází síla, schází jim vůle. - Victor Hugo

Obrázek uživatele Doktor

Sovátko se vrací z návštěvy

Úvodní poznámka: 

Věnováno Rye, komu jinému... A přímo navazuje na Sovátko letí do Ďáblic.

Drabble: 

"Koší," obrátil se jeden z těch tvorů k druhému. "Co je to malé šedivé?"
Sovátko nehroženě vystoupilo dopředu.
"Jsme autoři drabblat, co chtějí poznat jiné autory drabblat!"
Košín se otočil na Želvíka: "Prozkoumáme autory!"
Sovátko vystrčilo pařátek. Úplně malý nebyl. Ale kočičí zvědavost byla větší.
Ajejeje, řeklo si Sovátko v duchu, zdalipak jsme toto nepřehnali?
Vtom Myšák ucítil, jak ho něco lechtá pod nosem. Mohutně se nadechl a ještě mohutněji kýchl.
Obě kočky vyrazily pryč co jim dupydup tlapky dovolily a zastavily se až pod postelí.
"Promiň," omlouval se Myšák Sovátku, když odlétali domů. "Jsem prostě alergický na kočičí chlupy."

Závěrečná poznámka: 

Naše kočky opravdu vystřelí jak blesk, když někdo kýchne. V poslední době stačí se nadechovat ke kýchnutí. Nevíme, jestli se tak bojí, ale spíš je to baví.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele se.id

Běží, běží lesem hoch

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za inspiraci děkuji Nifredil

Drabble: 

Po prvý se mi šíp do srdce zanořil, kdy se velkej pán v tobě zhlídl, děvče zlatý, ale přál bych ti štěstí, ve stínech bych se schoval, abych ti v cestě do světla nestál.

Po druhý se mi srdce v hrudi roztrhlo, když jsem shlídl, co ti udělaly, nebohá holubičko.

Po třetí mi srdce strachy pukalo, když jsem se do zámecký komory vloupával.

Tvý nohy mám přes ramena přehozený, ale ne tak, jak bejvávaly v dobách našeho štěstí. Tvý oči na těle cejtím, jenže jsou slepé, na mě se nedívají.
Jen abych tvý tělo našel, abych tě zachránil, Dorničko nejmilejší!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Sovátko letí do Ďáblic

Drabble: 

„Jací jsou, ti amoři, jak jim říkáš?“
„Autoři,“ opravilo Myšáka Sovátko. „Někteří jsou děti, jiní už tak dlouho předstírají, že jsou dospělí, až jim z toho zešedivěly vlasy.“
„Chtěl bych nějaké vidět.“
„Proč ne?“
Tak Myšák vylezl Sovátku na záda a vyrazili.
V bytě na velkém sídlišti bylo ticho a prázdno.
„Nejsou doma,“ řeklo Sovátko.
Jenže někdo doma byl. Od dveří je pozorovaly dva páry zvídavých očí.
„Rychle pryč, Sovátko!“ vypískl Myšák. „Zachraň mě!“
„Aha,“ řeklo Sovátko klidně. „Zapomnělo jsem, že tady nepíšou drabblata jen lidé.“
„Koší,“ obrátil se jeden z těch tvorů k druhému. „Co je to malé šedivé?“

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Doktorovi, komu jinému! :-)

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A