Scéna: skromně vybavený obývák v ranně normalizačním stylu. Padesát odstínů nudy, nudy a šedi – prošlapaný tepich, ne decentní tapety, fotely, mocně chlupaté přehozy, vázičky. Kdesi za zdí řve andulka, ale může to být i soused.
Romantický klavír.
Vchází hlavní hrdinka. Je sexy, čemuž napomáhá polorozepnutý hubertus, nadměrná ondulace, kostkované šaty po kolena a rýhované punčocháče číslo šestapadesát.
Anna (zpívá): Co mužů jenom potkávám
Když celičký den prodávám
jim deset deka vlašáku.
Já za pultem se jenom skvím,
a žádného z nich nevidím.
Jen tebe chci, můj pašáku.
(Ostýchavě se rdí a háže pohledem ke dveřím, jimiž vchází vysoký a mužný Haničinec.)
Jiří: (odhodlaně): Rád ženy, co se neholí,
jsou jen kolečkem v soukolí.
jak uviděl jsem ten tvůj knír,
už nemyslím jen na krásu
Mládí, vlasy do pasu.
Chci řádit jako bukanýr!
(Anna rudne, hubertus padá na podlahu, atmosféra houstne jako nehlídaná krupicová kaše. Partneři se k sobě přibližují.)
Romantický klavír sílí, mění se v klasický dietlovský motiv, melodie graduje, mocné fortissimo. Haničinec roztrhne košili, následuje záběr na Annin pravý punčocháč. Anna se tklivě zahledí a dveře do ložnice tiše cvaknou. Záběr na záclonky.
Vypravěč: (pateticky): Pak se celou noc milovali, čímž přispěli k budování naší krásné socialistické vlasti…
(Titulky.)
