Saturnin

Obrázek uživatele Wee-wees

Mlčeti zlato

Fandom: 
Drabble: 

Měla to být příjemná letní procházka.
Bohužel teta Kateřina měla obzvláště povídavou náladu a sršela příslovími a idiomy na všechny strany.
Doktor Vlach začal se sáhodlouhým rozborem důvodů, proč lidé vůbec mají potřebu používat jakési opisné zkratky místo toho, aby, hergot, prostě řekli, co chtějí říct.
Teta Kateřina stiskla rty a naši skupinku poněkud předešla.
Za okamžik se však otočila a s obličejem nadmíru rozrušeným vzkřikla: „Nohy na ramena!“
Pak se jala prchati ve směru opačném.
„Vidíte, to je přesně ten případ – proč prostě neřekne „utíkejte“, když...“
Nato byl doktor Vlach hrubě přerušen hejnem rozzuřených vos.
Neměly pro lingvistiku pochopení.

Obrázek uživatele angie77

Někdo seje, někdo sklízí

Fandom: 
Drabble: 

Saturnin patrně tetičku opět čímsi hluboce urazil. Jak jinak si mám vysvětlit, že kolem mne prohopsala vykřikujíc:

„Kdo si co zaseje, to taky sklidí! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!“

„A kdo seje vítr, sklízí bouři,“ dodal se stoickým klidem Saturnin, když jsem vstoupil do salónu.

Kajícně uznávám, že po tomto jeho prohlášení, vědom si jeho nespoutané povahy, se zkušenostmi, které jsem již byl nucen vstřebat, měl jsem být ostražitější. Mohu však jmenovat několik polehčujících okolností, které moji ostražitost utlumily. Tichá pohoda dědečkova domu. Barbora. Dosavadní bezproblémový průběh dovolené. Barbora.

Pak vypukla bouře. Stála za to…

Obrázek uživatele Ebženka

Někdy se nemožné stane skutkem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

"You do something to me
Something that simply mystifies me
Tell me, why should it be
You have the power to hypnotize me?"

Drabble: 

Tak nějak jsem doufal, že Saturnin zařídí, abych se před slečnou Barborou přestal cítit jako idiot. Žel, to nebylo v jeho moci, jakkoliv se mi zdála velká. Všechno zařídit nemohl. Nedokázal zařídit ani to, abych jako idiot přestal vypadat, pouze zmenšit katastrofy, které jsem ve stavu částečné nepříčetnosti, jíž zamilovanost bezpochyby je, napáchal, případně je přeměnit v něco společensky přípustnějšího. Ale jako idiot jsem vypadal pořád.

Jsem si však zcela jistý, že to, že to slečně Barboře nevadilo, Saturninova práce nebyla. To byl zcela nepochopitelný dar z nebes. Možná jsem toho ani nebyl hoden; ale to víte, blahoslavení chudí duchem.

Závěrečná poznámka: 
Těsně před dopsáním jsem zjistila, že píseň, kterou jsem si vybrala jako citaci, má vlastně úplně jiná slova, která se vůbec nehodí, takže jsem narychlo vybrala jinou ze stejného období. Protože k Saturninovi musí znít tichý romantický swing. https://www.youtube.com/watch?v=b28br15q0qY
Obrázek uživatele Crossover

A zase nic

Fandom: 
Drabble: 

Takový krásný den, teploučko, po náplavce chodí všichni svobodní pánové z Prahy a ta ženská si umíní, že půjdeme do kavárny! Nechtěla jsem, ale nedala si říct, tak jsme holt šly. Dám si tedy aspoň něco na zub. Objednaly jsme si a ona hned začala brebentit. Jenže já ji moc neposlouchala. Něco mě totiž napadlo.
Kromě nás tu seděli akorát dva pánové zabraní do rozhovoru. Tedy mluvil spíš jen ten starší, mladší přikyvoval a tvářil se nezaujatě. Zasnila jsem se. Co kdyby…
Tak ne, ti dva odcházejí. A já jsem tolik doufala, že by kolem sebe mohli začít metat koblihy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Magická moc vousků

Úvodní poznámka: 

Všeobecné varování

Drabble: 

Když ho ti proklatí Šípáci donutili pobít všechny krysy, upadl Štětináč do tenat hluboké melancholie. Jak jen mu scházely ty ubohé myšičky. Jejich něžné holé ocásky a drobné zoubky. Několik dlouhých měsíců jen cedil mezi zuby bezmocné zoufalé kletby.
Pak ale přišel ON. Každý den procházel pod Štětináčovými okny. Jeho jemné vousky tolik připomínaly krysí. A ta drobná korálková očka. Doopravdy ho ale přesvědčil až jeho hlas. Tak něžný, tak pisklavý! Uslyšel ho ve chvíli, kdy do něj čistě náhodou narazil.
"Já sem Milouš," představil se neznámý.
"Těší mě," zamrkal na něj Štětnáč. "Nechcete se podívat na mou sbírku masožravek?"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Jasné vysvětlení

Fandom: 
Drabble: 

Poklidné odpoledne bylo narušeno jekotem vyvolávajícím představu nájezdu Indiánů. Jak se ukázalo posléze, útočila neznámá rostlina.

„Kytky nekoušou, Milouši.“
„Mě kousla!“
„Třeba to byla masožravka,“ uvažovala Kateřina.

Se sklenkou v ruce a Barborou po boku, příjemně malátný, sleduji, jak se Saturnin zvedá a počíná řečnit.

„Masožravé rostliny, hovorově zvané též masožravky, získávají živiny chytáním drobných živočichů a zvláště pak hmyzu. Rostou obvykle na místech, kde je půda velmi chudá na živiny. Aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat tvrzení mladého pána, dovoluji si podotknout, že se nacházíme v úrodné polabské nížině, nedostatek živin zde tedy nehrozí. Krom toho, Milouš přece není hmyz…“

Obrázek uživatele angie77

Mnoho přísloví-strýcova smrt

Fandom: 
Drabble: 

„Host do domu, bůh do domu!“ pronesla teta Kateřina a důstojně vstoupila.
„Znám to přísloví také jinak,“ ucedil Saturnin tichounce, tetička ho však uslyšela.
„Pojď, Milouši. Toho slouhy si nebudeme všímat. Říkala jsem dědečkovi několikrát, jakého hada si hřeje na prsou. Ale komu není rady, tomu není pomoci.“

„Teto Kateřino, co ty tady?“ zeptal jsem se pečlivě neutrálním tónem.
„Už i tobě vadím?“ vyprskla přesto popudlivě. „Když ještě žil strýc František a zásoboval celou rodinu čisticími prostředky, nikdo si nedovolil se ke mně chovat nezdvořile.“

Spolkl jsem poznámku, že strýček zřejmě raději zesnul, než by musel poslouchat nepřetržitý proud přísloví…

Obrázek uživatele Galadion

Na vlnách

Fandom: 
Drabble: 

Ráno mne probudily výkřiky na palubě. Saturnin stál vedle postele rovný jako svíčka.
„Co se děje, Saturnine?“
„Odrazili jsme, kapitáne,“ řekl s ledovým klidem.
„My plujeme?!“
„Zajisté, už několik minut.“
„A kam jsme se přibližně vydali?“ zeptal jsem se, předstírajíc saturninovský klid.
„Po proudu do Mělníka, pak přes Drážďany do Hamburku.“
„A potom?“
„Kam nás zavedou větry Severního moře.“
„Děláte si legraci, Saturnine,“ začal jsem být opět nervózní i navenek.
„Nikoliv, kapitáne. Máme dokonalé krytí. Pravděpodobně zakotvíme v Kralupech.“
„Krytí? Proč to všechno?“
„Špehové hlásí, že teta Kateřina právě přijela vlakem na hlavní nádraží. Přejete si posnídat na palubě, kapitáne?“

Obrázek uživatele Dee

Drahý pane

Fandom: 
Drabble: 

"Možná jsem trochu zlomyslný, ale vyžádal jste si celý můj životopis. Naleznete jej v příloze, ale strany 15 až 29 raději přeskočte.
Abych shrnul svou dosavadní kariéru a dal Vám nahlédnouti pod pokličku svých doporučení, v jednom ze svých minulých životů jsem sloužil na dvoře Rudolfa II. a Ludvíka XIV. Jinak si má pěstounka nedokázala vysvětlit můj vrozený cit pro šarm a korektní chování...

...nekuřák, se smyslem pro humor a velmi vynalézavý, když přijde na improvizační techniky všeho druhu. Velmi učenlivý, ale totéž vyžaduji u zaměstnavatele...

Dovoluji si Vám oznámit, že během doby, kdy čtete tento dopis, jsme se přestěhovali."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

A pořád a pořád...

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.2 - Krášlení.

Fandom: 
Drabble: 

Člověk se snaží. Sličných křivek si udržuje. (Dobrá, s dopomocí šněrovačky, ale jsou na světě věci, o kterých se v lepší společnosti nehovoří.) Však to znáte. Pravidelná kalorická strava. Korzo po nábřeží. Ve zdravém těle zdravý duch!
Též na pudr nezapomenout. Líbezná tvář, na duši zář!
Trochu zdravíčka na líce, člověk hned vypadá mladší. A rtěnku, tou prosím nešetřit, neboť čím víc třešní, tím víc višní! Ještě klobouk. S pérem, lékárníková pukne vzteky. A nové střevíce. Když jeden kráčí svižněji, na kočičích hlavách tuze pěkně klapou.
"Uh... brýtro, milostivá."
No toto!
Ať dělám, co dělám, mladí mužové mne pořád fixírujou!

Obrázek uživatele Charlie

Vhodný výběr

Fandom: 
Drabble: 

Květinářství otevíralo brzy, ale přesto se našel zákazník, který již čekal před výlohou, když květinář dorazil.
"Dobrej," pozdravil květinář a odemkl, "pán si bude přát?"
"Dobrý den. Sháním růži," odpověděl.
"No jo, to mi to budete muset trochu upřesnit."
"Zajisté. Co byste mi doporučil na smuteční hostinu pro dámu středního věku?" zeptal se muž.
"Mno, tak to bych asi volil tmavší odstín a uzavřený květ, pro danou situaci bude nejvhodnější."
"Výborně. V tom případě si vezmu tu oranžovou nadýchanou."
"Ale-" nechápal prodavač. Muž pozvedl obočí.
"Dobrá tedy," pokrčil rameny květinář. Se zabalenou květinou pak Saturnin vyrazil zpátky ke své zaměstnavatelce.

Závěrečná poznámka: 

Seriálový kánon

Neviditelný fandom: 
Saturnin
Obrázek uživatele Julie

Zabila jich málo

Úvodní poznámka: 

Varování: několikanásobná vražda

Drabble: 

„Bohužel,“ zavrtěl Saturnin hlavou, „tyto dokumenty sice dokazují, že můžete být s trochou dobré vůle považována za krejčíka, ale ať počítám, jak počítám, much je stále šest. A popravdě,“ nahnul se nad stůl, „mám dojem, že v jednom případě se dokonce jedná o vosu.“
„Už je to tak, madam,“ poklepal jí dědeček soucitně na rameno, „tohle je váš třetí pokus a stále jste jich nezabila dost. Budete si muset slávu vysloužit jinak.“
Dopad dědečkovy a Saturninovy práce na poli lidové slovesnosti byl vskutku neočekávaný. Musím přiznat, že jsem skutečně netušil, jak hluboce si jejich slova paní Podolská vezme k srdci.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Ze staré školy

Fandom: 
Drabble: 

„Milouši! Narovnej se!“
„Ale mamá…“
„A zhasni tu cigaretu, víš, že máš podlomené zdraví! Doktor Cyprián povídal, že ještě pár let, a budeš potřebovat sanatorium ve Švýcarsku.“
„Plky.“
„No DOVOL? Já vím, co říkám! Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“
„Ach jo.“
„A vezmi si baret! Fouká.“
„Nechci.“
„Kam vůbec jdeš?“
„Do kavárny. Se spolužákem.“
„Máš štěstí, že ne na tenis! Sport se vůbec nesmí přehánět! Mnoho psů, zajícova smrt!“
„Ten zajíc mám být já, jo? Jdu, servus.“
Kluk drzá. Ale já se nedám! Jsemť ze staré školy, vím, že výchova se nesmí podceňovat.

Obrázek uživatele Ebženka

Jak vstoupit do kolejiště

Fandom: 
Drabble: 

Vstupovat do kolejiště jest osobám nepovolaným zakázáno. Saturnin toto pravidlo pochopitelně dobře zná, a tabulku se zmíněným nápisem má myslím velice rád. Představuje pro něj výzvu. Ještě raději než výstražné tabulky má Saturnin totiž vymýšlení způsobů, jak je obejít, pokud možno aniž by porušil uvedené nařízení. Každý jiný by počkal, až se personál nádraží nebude dívat, a prostě by přeběhl. Saturnin si ale vždycky volí jízdu po vedlejší koleji. V praxi to znamená, že se nějakým krkolomným způsobem stane osobou povolanou.

Natrhání květin rostoucích za kolejištěm v jeho podání zahrnovalo obstarání nádražácké uniformy, chlebů se salámem a bandasky bílé kávy.

Obrázek uživatele Birute

Střet s literaturou

Fandom: 
Drabble: 

Protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, potkal jsem jednoho odpoledne na nábřeží tetu Kateřinu.
„Trpělivost růže přináší,“ spustila. „Neuhodneš, co je nového.“
„Ten hausbót jsem prodal, teto Kateřino,“ namítl jsem.
„Režisér Slavínský to bude točit! Mou Marii a Zuzanu, velký společenský román moderní doby!“ Pak poněkud dotčeně dodala: „Copak jsi můj svatební dar nečetl?“
„Já zatím ne, ale Barbora ano.“
Avšak podle Barbořina smíchu jsem usuzoval, že jde o knížku plnou žertů a bezuzdného veselí.
„Můj námět prý naplní biografy! Nu, komu se nelení, tomu se zelení.“
Zajímalo by mě, co na tento román říkají dědeček a Saturnin.

Obrázek uživatele kytka

Saturninova pomsta

Úvodní poznámka: 

Doufám, že už to někdo nenapsal.

Fandom: 
Drabble: 

Od té doby, co se Saturnin zavázal přísahou strašlivé pomsty, zažíval Milouš sérii neuvěřitelných svízelů.
Jednoho krásného odpoledne jsme si například rozložili deky na zahradě, popíjeli kávu a užívali si líné letní pohody. Milouš se natáhl na záda s kloboukem staženým do tváře proti sluníčku.
Vtom se k němu vrhl Saturnin, tloukl kolem něj do trávy obrovským klackem a hulákal cosi o klácení zmijí. Milouš se strašlivě lekl, vyskočil a předvedl šavlový tanec beduínů. Přitom omylem spolkl mátovou pastilku a rozkašlal se.
Teta Kateřina se jala bušit mu pěstí do zad a rozhořčeně pravila, že hada si hřejeme na prsou.

Moudrosti našich předků

Úvodní poznámka: 

Takové BJB.
Kachny nětreba.

Fandom: 
Drabble: 

Dodal si odvahu. Přece ví, že se nemusí bát.
I když posledně také…
Ne, to byla jen nějaká výjimka. Tentokrát se jistě nesplete.
A nebude tady přece pořád hloupě stát a čekat.
Neohroženě vykročil vstříc hafajícímu psovi.
„ÁÁÁÁÁ!“

O několik dní později:

„A představte si, pane kolego,“ pravil dr. Havlík, „že jsem tady toho pána měl už popáté. Vždycky ten samý případ. Napaden a pokousán zuřivým psem. Pokaždé zřejmě proto, že si počínal neopatrně. Prý věřil, že pes, který štěká…“
Doktor Vlach potřásl hlavou. „Po pěti případech by ten pán už mohl přikládat větší váhu statistice než moudrostem našich předků.“

Neviditelný fandom: 
Saturnin
Obrázek uživatele Dee

Zasvěcené doporučení

Drabble: 

„No maucta.“
„Saturnine, ovládejte se. Na co je tahle páčka?“
„Ví bůh,“ odpověděl strýc František rozjařeně.
„Nerozumím, jak vás vůbec napadlo vlézt do modré policejní budky, Saturnine.“
„To je prosté, pane, setřásali jsme přece tetu Kateřinu. Poté, co Milouš propálil loď, když se pokoušel zapálit si cigaretu olejovou lampou.“
„Copak převlek nestačí? Myslím, že jsem měl přece jen dát přednost elektřině. Co dělá tohle?“
Interiér se zachvěl a zvěstující podivné zvuky jim rozduněly podlahu pod nohama.
„Výbuch!“ zvolal strýc František.
„Zde jeden z monitorů tvrdí, že se vracíme v čase,“ ohlásil Saturnin ledově klidně. „Kdo myslíte, že mne vám doporučil?“

Obrázek uživatele angie77

Doslovnost

Fandom: 
Drabble: 

„To je vrchol! Copak jsem nějaká služka?“
„Ale…“
„Přijeli jsme na návštěvu, ovšem někteří lidé se tváří, jako bychom tu snad nebyli vítáni… jako kdybychom jim svojí přítomností kazili plány.“
„To…“
„Že má dědeček divný smysl pro humor, to jsem věděla vždy, nyní to však přehání. Jakýsi slouha tu dává povely a on se ještě pobaveně usmívá!“
„Zadrž…“
„Já mám ale svoji hrdost! Pojď, Milouši! Jdeme!“

Na vzdalující se tetičku, následovanou Miloušem, jsem hleděl poněkud zmaten, nemohu však říci, že by mě její odchod zarmoutil.

„Milostivá,“ podotkl doktor Vlach, „zřejmě zcela nepochopila Saturninovo zvolání, kterým nás zval ke karetnímu stolku…“

Obrázek uživatele zana

Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru oznamuje

Červená Karkulka sice vlka v lese potkala, ale protože to se zvířaty uměla, nedalo jí moc práce vymluvit mu ten nesmysl o konzumaci babičky. V košíku měla ostatně i pěkně uleželý syreček, který mu chutnal mnohem víc.
Celou cestu mu pak házela šišky a vlk je aportoval. Na konci byl sice trochu zadýchaný, ale stejně se už dlouho tak dobře nebavil.
Babička jim oběma uvařila šípkový čaj a pak došlo i na vyprávění pohádek. Vlkovi se nejvíc líbila ta o Zlatovlásce.
Od té doby vlk na Karkulku čekával na kraji lesa. A když měla narozeniny, dostala od něj červený karafiát.

Obrázek uživatele Birute

Konečně svoji

Jeho rodina jejich lásce nepřála. Podle snoubencových příbuzných měly právo na štěstí po boku milovaného milionáře chudé švadlenky, děvčata z cihelny, doktorky bouřící se proti sňatku s přestárlým bohatcem, ba i feministické studentky filosofie, tedy všechny osoby ženského pohlaví a vhodného věku kromě ní.
Ona se však nedala odradit a, jelikož trpělivost přináší růže a láska přenáší hory, stanula přece jen před oltářem v běloskvoucích šatech a v závoji skrývajícím její nach.
Konečně stvrdila svým podpisem to, že i dívka z prosté měšťanské rodiny se může provdat za továrníka, který, pravda, není přímo milionářem, ale nemusí pršet, jen když kape.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Saturnin v nesnázích

Moje letošní narozeniny se staly hrozivou předzvěstí věcí příštích. Zavinil to pochopitelně Saturnin.
Jsem toho názoru, že každý dárek by měl obdarovaný ze slušnosti použít. Jsou ovšem dary, které toho svou podstatou vylučují. Saturnin ono pravidlo ctí také, bohužel však neuznává žádných výjimek a slovo "symbolicky" je pro něj prázdným pojmem.

Doktor Vlach, věren tradici poťouchlosti a filosofické absurdity, věnoval mi k narozeninám postroj na psí spřežení. K čemu mi měl být, když nevlastním ani mopslíka, netuším. Saturnin je od té doby zachmuřený. Tuším proč; ale až sežene vhodnou nemovitost k ustájení smečky, výprava za polární kruh mne pravděpodobně nemine.

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Kdo chce bít psa, najde si klacek

Když jsem se zmáčený vrátil z prohlídky mostu, stál v chodbě Milouš. Řekl, že když se křičí do lesa, ozve se ozvěna a že co je doma, to není pro něj. Když jsem na něj zůstal zírat s otevřenými ústy, oznámil, že kdo kam chce, máme mu tam pomoci a nadutě odešel.

Při svlékání jsem pak přemýšlel, jakým omylem se Milouš dostal do mé, jinak docela normální rodiny. Asi je pravda, co se říká. Jablko nepadá daleko od stromu.

Večer jsem se z čirého zoufalství přidal k dědečkovi na Saturninovu lekci džiu-džitsu. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Profesionální mstitel

Když jsme se na večer vrátili, já, dědeček, doktor Vlach a slečna Barbora, z odpolední procházky, čekal už na mne Saturnin v mém pokoji. Myslel jsem, že mi chce očistit svršky, ale rozpovídal se o tom, jak jej Milouš opět celý den urážel svým nevybíravým chováním. Nazýval jej slouhou, poručil mu zkrátit živý plot, aby mohl z okna lépe pozorovat slečnu Barboru a nakonec Saturnina dokonce donutil, aby mu ostříhal nehty na nohou. Dodal, že to bylo krajně nechutné. Pokud prý tedy dnes v noci uslyším strašlivý řev, divné rány či smrtelné chroptění, nemám se vůbec ničeho lekat. Saturnin běsnil.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Případ Popelka

fandom: Saturnin
poznámka: Uf! Jo, a jsem na sebe hrozně pyšná, že jsem měla zatím všechno ve správné délce.
-----------------------------------------------------------
„A máme to!“
„Nejásejte předčasně, pane řediteli, ještě zbývá poslední věta.“
„Málem bych byl zapomněl. ‚Žili šťastně až do smrti.‘ Co o tom soudíte?“
„S macechou jako potenciální tchýní? Těžko.“
„Drahý Saturnine, mám dojem, že macecha, a dokonce ani líné sestry nebudou hlavní problém. Přece jen vlivu předchozího prostředí se Popelka zbavila. Nicméně myslím, že příčinou potíží bude nedostatek vzdělání ve dvorské etiketě.“
„Souhlasím. A nezapomínejme na princovu povahu. Zamiluje se do nejkrásnější dívky. Ale až její půvab povadne? Manželská krize se nám rýsuje v řádu několika let.“
„Ovšem, ovšem. Myslím, že věrohodná formulace bude znít ‚Žili až do smrti‘.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Vůně hořkých mandlí

Nevěděl jsem, že se Saturnin a manžel tety Kateřiny znali, natožpak že měl spojitost s jeho skonem, ale podle Saturninova kajícného vyprávění se celá historie seběhla takto:
Na tetině svatbě zjistil, že pan Milouš není vzdělán v oblasti jedů a domácího travičství a že mu tato neznalost brání ve vychutnávání jeho oblíbené literatury. Pronesl tedy k němu na dané téma přednášku, kterou se zájmem sledovala i milostivá paní s panem továrníkem. Ten se později vyptal na podrobnosti.
To vysvětlovalo tetinu stížnost, že si mrtvice, v jejímž důsledku ovdověla, vybrala právě okamžik, kdy servírovala ke kávě svůj vyhlášený zákusek z mandlí.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Galadion

Sytý hladovému nevěří

"Musíme čelit velmi vážné situaci," řekl dědeček a významně se ohlédl na
doktora Vlacha.
"Je to tak, situace je vážná. Hrozí nám smrt hladem," řekl varovným
hlasem doktor.
"Hlad je prý nejlepší kuchař ať mi tedy něco uvaří," vyhrkl Milouš a
slečna Barbora se zatvářila podrážděně.
"Tady jdou všechny žerty stranou," přikázal dědeček vážným hlasem, "musíme něco podniknout."
"Správně, musíme vyrazit na lov," rychle se přidal doktor Vlach.
"Hlad je špatným rádcem," zahrozila teta Kateřina a zamračila se.
"Zato ty si víš vždycky rady, že? Co kdybys šla lovit ty?" zeptal se
dědeček.
"Lenoch se potí při jídle a mrzne při práci," odvětila Kateřina se
zdvihnutým ukazovákem.
"Ále, ty nebudeš ta pravá. Stejně bys přinesla akorát starou veverku,"
mávl rukou dědeček.
"Hlad vyjde levně, draho vybíravost," opáčila mu vzpurně.
"Navrhuji losovat," snažil se zachránit situaci doktor Vlach.
"Objev nového jídla znamená pro štěstí člověka víc než objev hvězdy,"
pokračovala Kateřina, aniž si doktorova pokusu všimla.
"Ano, budeme losovat," rezignoval dědeček.
"Ale nebohé děti a slabé ženy snad na lov nemusí, viď, dědečku," začala
se lísat Kateřina. "Hlad, žízeň a bolest jsou sourozenci lásky."
Vtom se otevřely dveře a vešel Saturnin, s párem zajíců přes rameno.
"Večeře bude za okamžik, panstvo."

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ebženka

Kůň je jednou hříbětem...

Fandom:Malá parafráze na Saturnina

Teta se divila, že dědeček na mne nezanevřel, pokládala to za stařeckou vrtkavost a podotkla, že kůň je jednou hříbětem a člověk dvakrát dítětem. Šel jsem tedy hrát s dědečkem šachy.
Teta Kateřina netuší, že zrovna ona toto přísloví vlastní osobností vyvrací. Málokdy jsem měl v životě příležitost potkat osobu, která by jednala méně dospěle než ona, a chovám ošklivé podezření, že fáze dětinského chování v jejím životě bude pouze jedna - od narození až do smrti.
Možná je to neskromné, ale sám sebe považuji za člověka dospělého, dětinského chování se snažím vyvarovat. Ostatně doktor Vlach o mně tvrdí, že se chovám jako starý suchar. Považuji to za kompliment.
Dědečkova hra je zkouškou pro mé nervy, jakkoliv nejsem dobrým hráčem. Byl jsem nucen jej upozornit, že provedl v jedné hře rošádu třikrát, pokaždé na jinou stranu. Nepřijal to dobře a uštědřil mi přednášku o svých šachových zkušenostech.

"Pánové, nerada ruším vaši šachovou disputaci, ale za chvíli se bude podávat večeře!" ozvalo se ode dveří, a nám se naskytl krásný výhled na neodolatelný úsměv slečny Barbory. Kdo by v takové chvíli pokračoval v hádce? A tak jsme sklapli šachovnici.

"Vypadají dospěle," pomyslela si slečna Barbora pobaveně, "ale hádají se jako malí kluci."

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele angie77

Kouzlo přísloví

Domem se rozlehl příšerný jekot. Bez větších problémů jsem v něm identifikoval tetu Kateřinu v počínajícím hysterickém záchvatu.
Nutno podotknout, že její nervová soustava byla v posledních dnech podrobována těžkým zkouškám. Saturnin se jí rozhodl předvést zjevnou nesmyslnost nebo naopak přílišnou doslovnost některých přísloví a průpovídek.
Včera se na zahradě kupříkladu pustila do rvačky desítka psů, zatímco zajíc, kterého měli pronásledovat, se spokojeně popásal opodál.

"Nechci být příliš podezíravý, ale máte s tím něco společného?" zeptal jsem se proto Saturnina, když se teta odmlčela.
"Domnívám se, že madam právě objevila toho kostlivce ve skříni, o němž ráčila hovořit při obědě."

Fandom: 
Rok: 
2010

Kostky jsou vrženy

Probudil mne zvuk kaménků dopadajících na podlahu pokoje.
Pod oknem stála teď už paní Barbora a rozverně se mne tázala, míním-li prospat celé mládí.
Nu což. Vždyť naši snídani v trávě mohly narušit leda vlivy atmosferické, mimozemské a –
vlivy dědečkovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
„Pane, toto slovní spojení zasluhuje více naší pozornosti. Spisovatelé jej tak často užívají a nám stále uniká jeho pravý smysl! Měl bych jednu teorii...“
„Ne, milý Saturnine, opravdu si nemyslím, že by Caesarův výrok měl něco společného s koláčky tety Kateřiny a zvracením.“
„Máte pravdu, pane. Neměl totiž to štěstí je ochutnat.“

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A