Ze života (nikoli mého)

Obrázek uživatele Effatha

O Jakubovi

Drabble: 

Dobrý den paní Aničko,
ne, naopak se mi u Vás dokonale líbilo. Jste drahoušek. Vaše pozdravy vyřídím našemu zlatíčku Jakubovi. I on Vás neskonale zbožňuje, jen ho o tom ještě musím trochu připřesvědčit. Zde se nic neděje, ale brzy se začne díti. Schyluje se k vraždě, cítím to. Doufám, že se tento dopis k Vám ještě dostanete včas. Volala jsem již detektiva a jsem si jista, že o tomto ještě mnoho uslyšíte...

Slečna Věra zazívala a odložila pero. V ruce potěžkala nůž a z okna se zahleděla na Jakuba, vychovaného gentlemana. Chtělo by to trochu toho vzrušení. Proč nemiluje mne?!

Obrázek uživatele Envy

Když to nevyjde

Drabble: 

Na povrch nedala nikdy nic znát, ale neustálé pocity selhání se v ní hromadily, a tohle byla poslední kapka. Zajíkla se a nemohla vyslovit jediné slovo. Na chvíli jí přišlo, že nemůže skoro dýchat, v očích štiplavý náznak blížících se slz. Sesunula se na zem, a snažila se zhluboka nadechnout, chvilku to trvalo než to zvládla, mezitím se slzy dostaly za hranice víček a tekly volně po obličeji.
Po chvíli se jí podařilo dát dech do pořádku, vytáhla kapesník. Vysmrkala se, otřela slzy a pomalu se zvedla zpátky na nohy. Zavrtěla hlavou. Pocity selhání zastrčila hluboko dovnitř a vyšla ven.

Smajlík

Úvodní poznámka: 

Jako první na toto téma mě napadlo to klasické upozorňování dětí např. při šilhání nebo dělání různých jiných opiček. U toho věta Jen ať ti to nezůstane! zazní snad pokaždé. Rozhodla jsem se ale napsat příběh trochu z jiného pohledu. Možná je ze života, možná se toto skutečně stalo, možná teprve stane, ...

Drabble: 

Žila byla jedna holčička. Měla ráda život, lidi, zvířátka. Ráda se smála. Všimla si, že někteří lidé se nesmějí. Chodí zamračení, naštvaní, smutní, pláčou, ...
Na malé barevné papírky nakreslila smajlíky a napsala: Pošli úsměv dál.
Chodila městem a papírky rozdávala. Dávala úsměv těm, kdo ho potřebovali.
Došla na hřiště, tam seděl plačící chlapeček. Dala mu papírek. Udiveně se podíval a přestal plakat. Šla si hrát na pískoviště s kamarádkou. Chlapeček se k nim ale nepřidal a odcházel.
„Jen ať ti to nezůstane! Pošli ho dál!“
„Dám ho do žákovské knížky, kde mám tu pětku. Pro maminku. Děkuji ti!“ usmál se.

Obrázek uživatele Envy

Láska k lezení

Drabble: 

"Slez z toho stromu dolů na zem!" říkali jí, pořád a neustále jí to opakovali. Její babička byla snad ze všech nejhorší - "Nelez na ten strom! Ještě tak aby ti to zůstalo, holčičky po stromech nelezou! Jaký chlapec by tě pak chtěl? Pojď, pojď si hrát tady s panenkama!" Dívka jen nasadila zachmuřený výraz a slezla dolů, aby se vyhnula dalšímu křiku.

Na vysoké se odstěhovala od rodičů a kontaktu s příbuznými se vyhýbala pod záminkou náročného učení. Ve skutečnosti trávila volný čas na lezecké stěně, v létě i na lanové dráze vysoko ve stromech, a žádný chlapec jí nechyběl.

Závěrečná poznámka: 

Skoro by to byl můj život až na pár drobných detailů :)

Obrázek uživatele Queen24

Zkouškám zdar!

Úvodní poznámka: 

Nevím jak mě to napadlo, asi že mi pomalu začíná zkouškový... A dneska jsem úspěšně napsala hned dva zápočtový testy :D ne nechlubím se jen mám radost xD

Hlavně si člověk uvědomí (ve zkouškovém obzvlášť), jak moc je důležité mít ty správný kamarády ;)

Drabble: 

,,Nechápu, proč za ním lezeš." ,,No dovol? Ty to říkáš jako kdybych snad..." ,,No a ne snad?" ,,Ne! Jen jsem chtěla vidět ten svůj test, to je všechno!" ,,Stejně mu lezeš do zadku. Jako ty slepice ze třeťáku." ,,Hlavně, že tys udělala genetiku co? Jako zázrakem..." ,,Drtila jsem se na to!" ,,No jasně..."

Sedí na koleji, obě nad skriptama. Zády k sobě. Už se pohádaly hodněkrát, ale zrovna ve zkouškovým...

Po chvíli jedna tiše zanadává. ,,Ta 38. otázka je nějaká postižená... Nikde to tu neni."
,,V pátý kapitole. Strana 69," utrousí druhá.

Stále zády k sobě. Ale obě se pousmály.

Každý rok padá stejný sníh

Drabble: 

Pevně svírala svůj deník. Posvátně, bála se ho otevřít.
Pak se odhodlala. Titulní strana: 2016 - Osudový rok! Psala to tak pokaždé. Vždy doufala, že tentokrát bude osudový. Chtěla, aby se jí splnily představy o něm. Že potká konečně osudovou lásku, že najde odvahu postavit se na vlastní nohy a rozjede podnikání, že ... Že bude konečně šťastná.
Žádný předchozí „osudový“ rok ji to nepřinesl. Jen zklamání, málo odvahy na cokoli, smutek. Osud její hlas neslyšel.
....
Dál nelistovala, ten příběh znala ...
„Loňské sněhy, zas a znovu, rok za rokem stejné!“ rozčílila se sama na sebe.
A do nového deníku napsala jen 2017.

Obrázek uživatele saasa

Démon

Drabble: 

Kapka vody pomalu stékala po skle lahve a on přemýšlel, jestli se tentokrát zastaví dřív, než splyne s ostatními na desce stolu. Proč by to ale právě tahle dělala, když to neudělala žádná před ní? Kdesi kdysi četl, že opakovat stále stejnou akci a očekávat odlišné reakce je znakem šílenství. S tím se nedalo nesouhlasit a on byl první, kdo by své šílenství vykřičel do světa.

Byl to již měsíc, co se rozhodl pití nechat. A byly to již tři hodiny, co načal první orosenou lahev. Je to tak těžké, nepít! Třeba by to mohlo být po pár lahvích lehčí...

Obrázek uživatele Queen24

Moderní babička

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 22 Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat

Drabble: 

,,Tak, děti, pozdravujte maminku, já jí pak večer zavolám."
Babička se obrátila k zrcadlu, upravila si pečlivě bílé vlasy v drdolu a uvázala si kolem krku pestrobarevný šátek.
,,A nechceš na mamku počkat?" Osmiletá Natálka se protáhla kolem třináctiletého bratra Jakuba a upřela na babičku kukadla.
Babička se usmála. ,,Kdepak, já musím běžet. Spěchám do školy. Máme dnes angličtinu, to se těším."
Jakub protočil oči. ,,Jak se můžeš těšit do školy?"
,,Děti, když já byla jako vy..." Zavrtěla hlavou a povzdechla si. ,,Nebyla to jednoduchá doba. A já do školy ani chodit nemohla..."

Znovu se usmála.
,,Ano. Těším se. Moc."

Závěrečná poznámka: 

A jen dodávám, že moje babička sice nestuduje, ale zase třeba má (narozdíl ode mě) facebook... :-D

Doslov(a)

Úvodní poznámka: 

Krásné starosti

Drabble: 

"Ták maminko, tady máte toho svého krasavce!"
"Vždyť to je holka!"
"Ále prosimvás, jen jsme vám ho rovnou trochu vylepšili, byl takovej neforemnej, buclatej. No řekněte sama, ty lícní kosti, ten pas, doktor Vyžlátko se předved! A vy byste se sebou taky měla něco udělat," vytahuje injekci s botoxem "aby se vás to vaše mimi neleklo, až se vzbudí!"
"No, mně zrovna nějak není dobře, paní doktorko, píchá mě v břiše. Tady…"
(mávne rukou) "No jo, sestřičky říkaly, kolik vody jste vyžahla po porodu, to se nedivte! Odteď jen trochu vodečky a vatový tampon, a budete zase jako tahle jehlička!"

Umění improvizace

Drabble: 

Procházely městem rychle, ale i tak ladně, s noblesou. V rukou nákupní tašky plné krásných věcí.
„Zlato, šup. Ještě musíme ke kadeřnici, na nehty, co ta tvoje nová kérka? Chceš ji vůbec? Takhle to ale nestihneme, v pět máme saunu a solárko.“
Dcerka na jehlách běžela, jak jen mohla.
„Dobrý den, rychle - mně standard platinu, Lotce prodlužte vlasy s tím duhovým. Jakou barvu chceš dneska?“
„Zelenou!“ vykřikla.
....
„Hotovo? Jsi krásná! Jdeme?“ spěchala matka.
PÍP
„Mami, on dnes nebude mít zelené Lamborghini, koupil nové - bílé! A já mám zelené vlasy???“
„A znáš nějakýho se zeleným? Napiš mu.“ mrkla na ni maminka.

Závěrečná poznámka: 

Dnes jsem trochu zapátrala ve světě krásných a bohatých. Jaké by to asi bylo, žít v jejich světě. Trochu hektické asi :-) Ale bohužel podle některých lidí, i které já znám osobně, by to bylo krásné. Krásné starosti s tím, jestli se mi barva vlasů bude hodit k novému autu kluka, se kterým zrovna randím. I takhle se dá žít. Nic pro mě, ale pro někoho je to určitě tzv. vysněný život.

Obrázek uživatele Envy

Anča v rodině

Drabble: 

Do té doby než jsme si Anču vzali domů, neměla jsem žádné starosti. A najednou to začlo.

Zvládneme ji vše správně naučit?
Kdy přestane kousat boty?
Umí už venku na trávníku či je třeba dál cvičit?
Jaké krmení je pro ni nejlepší?
Jaký obleček koupit na zimu?
Je třeba víc hraček?
Nesežere venku něco otráveného?
Není třeba vetší pelíšek?
Nesplaší se venku a nestane se jí něco?
Nespadne na ní doma něco?
Nespolkne něco nezdravého?
Co když onemocní?
Jaký šampón je ten správný?
Jsme dobrý páníčci?

A mnoho dalších starostí nám najednou přibylo. Za nic na světě bychom ale neměnili.

Stratégové

Drabble: 

Bylo zaseto, sklizeno, usušeno. Bytem vzlínala typická vůně. Jáňa s pohledem gotické madony ležel na pohovce a snil o budoucnosti. Pedro podupával a snažil se konverzovat.
„Jak to převezeme?“
Jáňa všemi silami prolomil bublinu ticha, která se mu nafukovala kolem úst.
„Co banány?“
„Ty vole, už to nehul…“
Jáňa se zazubil jako Mona Lisa. „Nemoc z povolání. Víš, jak loni nasněžilo v Lidlu, stačilo otevřít krabici od banánů…dojely z Kolumbie a nikdo nic nezaznamenal…“
Pedro obrátil oči v sloup. „Že jsme banánová republika se v Polsku ví, ale že ty banány i produkujeme, to nám neuvěří."
"Co si to nechat?"

Obrázek uživatele saasa

Přebor

Úvodní poznámka: 

Zvýšený obsah jadrnějšího výraziva by mohl citlivějším čtenářům přivodit stavy studu, možná až trapnosti. Buďte tedy tímto varováni.

Drabble: 

"Kdes ráno byl, Máro? Načešice nám nasázely pět banánů!"

"Hmm..."

"Jak hmm? Cos dělal?"

"Spal, co bych dělal? Je neděle."

"Co to kecáš? Jaká neděle? Je předevšim fotbal a ty si náš první brankář, ty vole!"

"Dyk to nemá cenu, vole, Načešice hrajou vo krajskej přebor a my leda tak vo ho-"

"Drž hubu, ty vole! Todle neni žádná cochcárna! Trenér vzteky sral cihly a Jára ti chce rozbít hubu, vole!"

"Hmm..."

"Co to...? Tobě je to úplně u prdele? Co to do tebe vjelo? Kikina ti zase zatrhla garáž, nebo co jako?"

"Vona... Kikina se včera odstěhovala k mámě."

Námluvy

Drabble: 

To je pěkná Mazanice!
řekl si pan Mazanec.
Tuhle šmouha, tmavé líce,
tamhle velký flekanec.
Vy jste přesně pro mě,
přijměte mé rámě!

Ale, ale Mazanec,
vy jste ňákej hrr na věc!
Proč si sakra myslíte,
že vy mně se líbíte?
Jste trochu moc nakynutej,
a do strany rozpliznutej.
A ten trouba, co vás pek,
zasloužil by pohlavek.
Hrozinky vám ujídal,
mandle žádné nepřidal.
Takového zmetka nechci,
ani před Velikonoci.

A víte co, Mazanice?!
Ani já vás nechci více.
Ze mě by se aspoň najed
ten váš zneuznanej mazal,
co neměl ani na oběd,
dokud si ho Pán Bůh nevzal.

Obrázek uživatele Teresa

Dáreček na rozloučenou

Drabble: 

Začal ji týrat pár dnů po svatbě. Největší paradox bylo, že to byl policajt. Nikomu nic neříkala, styděla se.
Potkalo ji ale štěstí. Zamilovala se. Její milence ji miloval. Rval si vlasy pokaždé, když na ní napočítal další šrám a krvavou modřinu. Začali plánovat, jak odejde od manžela.

U zámku zachrastily klíče, tep se zvýšil, zornice stáhly, začala se chvět.
Dnes večer! Zvládnu to, řeknu mu to a budu volná!
„Už jsem doma! Mám pro tebe překvapení!“ zazubil se a práskl s krabicí o stůl.
„Rozbal ji!!!" přirazil ji na židli.
Byla v ní hlava jejího milence.
Plán B neměla...

Závěrečná poznámka: 

Za pár měsíců byl zatčen.
True story.

Obrázek uživatele saasa

Sen

Drabble: 

Snil o tom okamžiku celý život.

Když v promrzlých rukách svíral tátův dalekohled a snažil se být na špičkách co možná nejvyšší, aby mu z dechberoucích manévrů lesklých strojů neuniklo ani jedno otočení směrovky, jeho sen ožíval.

Když poprvé zasedl do učebny se stěnami plnými nákresů složitých mechanik a nasál lehkou vůni oleje a kerosinu, jeho sen se zhmotňoval.

Když poprvé jemně přitáhl knipl a s opojným zhoupnutím se odlepil od dráhy, celé jeho tělo se zachvělo okamžikem, kdy se jeho sen a realita spojily.

Teď už mu nestojí nic v cestě, aby své nastávající jednou snesl modré z nebe.

Obrázek uživatele saasa

Měření

Drabble: 

"Vše, co tu bylo do této chvíle vysloveno, lze nazvat pouze falešnou a fundamentálně pomýlenou hypotézou a já se zkrátka odmítám takovými nonsensuálními výplody zabývat!"

"Strč si ty kecy kam slunce nesvítí, ty jeden intelektuále! Esi Sparta vyhraje titul, můžu se na ty tvoje teórie leda tak zvysoka...!"

"Ale vždyť je zcela zjevné a nezpochybnitelné, že aktuální forma kádru A je povšechně nesouměřitelná s jakýmkoliv historicky úspěšným sestavením prakticky od roku 1930!"

"Ale hovno, maj tam tři Afričany, ti jim to vykopou. A ty pak dostaneš deku! Na tohle tu neni nikdo zvědavej, to už bys moh rovnou fandit Slávii!"

Závěrečná poznámka: 

BJB

Budko, budko, kdo v tobě přebývá?

Úvodní poznámka: 

Nedalo mi to a nakonec jsem se rozhodla zavzpomínat na starý dobrý pořad Tabu. Doufám, že hosta všichni bezpečně poznáte ;-)

Drabble: 

„Vítám Vás v našem pořadu. V budce se skrývá host. Třeba nám na konci prozradí svou identitu.“
...
„Jak se tam cítíte?“
„Jako doma.“
„Kde bydlíte?“
„Obvykle ve skříni.“
„Nevycházíte ven?“
„Občas ano, ale většinou mě pak zase schovají.“
„Nejste z toho smutný?“
„Ani ne, zvykl jsem si.“
„Povíte nám svůj příběh?“
„Když jsem se narodil, bylo to krásné. Časem jsem ale začal rodičům vadit. Ze strachu o mě, abych někomu neublížil, ze strachu o sebe, mě pak zavřeli.“
„Prozradíte nám své jméno?“
„Ano. Pavel, Tomáš, Petr, Jana, Katka, Tereza, Karel, ...“
„Ukážete se nám?“
„Ale ano, rád, až to nebudete čekat.“

Závěrečná poznámka: 

...snad jsem se trefila do tématu, kdy jsem především měla na mysli to, že každý člověk si je sám sobě zahradníkem, sází, sklízí, ...někdy si ale právě sám může škodit a stává se tak sám sobě i tím kozlem ...

Víkendový úlovek

Drabble: 

„Nuuudaaa!“ řval synek s rukama v bok, vzal telefon a šel hledat signál wi-fi.
Asi to nebyl nejlepší nápad, vzít desetiletého kluka na víkend na ryby. Posadil jsem se zpátky na břeh, periférně zkontroloval směr, kam šel a začal jsem hypnotizovat sem tam zčeřenou hladinu.
...
Měl pravdu, zase takový odvaz to není. Ale jsem v přírodě, pryč z města, alespoň na chvíli.
„Tati, chlapi u hospody říkali, ať přijdeš.“ hlásil při návratu.
„Chytils něco?“
„Kromě křeče do nohy? Ne.“ řekl jsem unaveně.
„...ale aspoň jsme spolu, příroda a tak ...Nebuď smutnej, máme konzervu.“
....můj, náš nejlepší úlovek za celý víkend...

Obrázek uživatele Envy

Hon moderní doby

Drabble: 

Ráno vstává hodinu před tím než musí vyrazit, aby se upravila a vše nachystala s sebou.
Další hodinu trvá cesta a ona tam musí být s půl hodinovým předstihem před pracovní dobou, která trvá dvanáct hodin.
Třicet minut pauza na jídlo je naštěstí v rámci pracovních hodin a ne navrh.
Patnáct minut zabere úklid před odchodem a následuje další hodinová cesta domů.
Je třeba uklidit, připravit jídlo na další den, umýt se, když je chvilka tak shlédne novinky, než znavená padne do postele, aniž měla čas na sebe.

Mrtví si můžou spát jak se jim zlíbí, ale živí spát musí!

Jsou tu pořád

Drabble: 

Prodíral se hustým porostem, hbitě se proplétal mezi hroby. Očima skenoval jeden po druhém. S čelovkou sám uprostřed tmy. Ticho ale nebylo. Zdálo se mu, že slyší spoustu slov. Létala kolem, některá hlasitě, jiná kurzívou prosvištěla a byla ta tam, aniž by je pochopil. Občas mezi slovy zaslechl soví volání. Nebál se, spěchal.
Byl plný naděje, odvahy, touhy, bolesti i zoufalství. To vše v něm pulsovalo naráz. Konečně! Na břečťanem porostlém náhrobku přečetl své jméno. „Tak tady...“ zašeptal do tmy a rázem všechna slova utichla, posedala si na větve, květiny a náhrobky kolem. S úlevou si prohlížel jejich jiskřící oči...

Obrázek uživatele Envy

V zrcadle

Drabble: 

Zírá do zrcadla diví se co v něm nevidí, nebo spíš co v něm vidí.
Zpátky zírají potemnělé oči jako bez života, kolem nich zarudlé oblouky.
Ústa buďto permanentně zamračená, a když se zašklebí tak to o moc lepší není.
Pleť mastná všude kolem kromě pravé tváře, kde je vše na první pohled vysušené až zabolí.
Vlasy o kterých se dalo z pohledu do stran soudit že mohou být celkem fajn jsou spadlé dolu, kromě toho co vypadá jako vrabčí hnízdo tam vzadějš.
"To snad není pravda, takhle vážně vypadám?"

Ani nemyslí na to, jak by to vypadalo na fotce.

Obrázek uživatele saasa

Prázdniny II

Drabble: 

Nedokázal jsem, tak jako každý večer, spustit oči z bledého zálivu světla, který do mého pokoje vtékal pode dveřmi. Cítil jsem, tak jako každý večer, že ten záliv obsahuje všechnu naději světa. Dokud byl v pokoji se mnou on, byl jsem v bezpečí. Jen kluk, ležící pod peřinou s nohama přitaženýma k hrudi a mělkým dechem.

Jenže každý večer ten záliv nakonec vyschl na znamení toho, že babička zhasla v kuchyni a šla spát. I dnes.

A už bere za kliku, první těžký krok a zrychlený dech v temnotě. Ne, tohle není dědeček, ten je přece přes den tak hodný...

Obrázek uživatele saasa

Prázdniny

Drabble: 

"A budou tam kuřátka a malý kozátka..."

"Kůzlátka, Aničko. Mláďátka koziček jsou kůzlátka."

"...malý kůzlátka a... Žery! On mi vždycky kouše botu a babička mu potom nadává! Minule mu řekla blbče, hihi!"

"Jo, to se vsadím, že mu řekla. Ještě že u toho skončila."

"Žery je hodnej, pomáhá mi s koprovkou. Já koprovku nerada, Sofinka ve školce řikala, že je hnusná. A babička dělá koprovku pořád, pře dědovi chutná. A děda řek, že Sofinka je hloupá, když to o koprovce řiká. Mami, je Sofinka hloupá?"

"Sofinka je... radši mi řekni, kolikrát se ještě vyspinkáš, než za babičkou a dědou pojedeš.""

Jeden za všechny?

Úvodní poznámka: 

...myšlenka vychází z osobní zkušenosti, ale spíše jen jako hrubý základ příběhu, dál pracovala jen má fantazie, jak by to mohlo vypadat ...

Drabble: 

Nový trenér fotbalového týmu si před začátkem zápasu zavolal jednoho hráče po druhém.
...
„Jak jste to dokázal? S takovým mužstvem?“
„Se ztroskotanci konce tabulky takový výsledek?“
Po zápase bylo živo. Nikdo nevěřil skvělému výkonu hráčů.
„Čím jste tým povzbudil před zápasem?“ Jeden trénink s Vámi a hned takové skóre!“ vyzvídali novináři.
„Nebylo to povzbuzení týmu, ...“ promluvil trenér.
„...řekl jsem každému z nich, že v hledišti sedí trenér nejlepšího týmu Evropy a vybere toho nejlepšího hráče. Ten pak vydělá miliony.
...Ne vždy je dobré hrát za tým. Někdy ten nejlepší výsledek týmu závisí na sobeckém nejlepším výkonu jednoho každého člena týmu.“

Závěrečná poznámka: 

Berte prosím s nadsázkou, spíš k zamyšlení. Nechci hodnotit, zda to tak platí vždy a všude, jen mě to napadlo, jestli by to nemohlo ovlivnit výkonnost všech, ta sobeckost. Když doposud hráli jako tým "špatně". Spíš jen úvaha, než cokoli jiného.... ;-)

Peří přeje připraveným

Úvodní poznámka: 

Neděste se moc!

Drabble: 

Nejdřív to bylo kulaťoučké, pak to bylo malé, nechutné, pak to mělo peří. Heboučké, nadýchané. A teď už je to dostatečně velké, aby to...

Máma sýkorka se probudila. Měla tolik starostí se svými sýkorčátky, až jí nezbýval čas na přemýšlení a musela přemýšlet při spánku. Dnes je čas udělat první velký krok.

"Dětičky, vstávejte"

Maminka je seřadila u východu z hnízda.
"Moji milí, bezpečnost letového provozu už jsme několikrát, ve skutečnosti hodněkrát probírali. Teď vám to ještě jednou názorně ukážu. Zkusíte to po mně. Očekávám, že neuvidím žádné přestupky!"
Máma sýkorka roztáhla křídla a křikla po větru: "NEZAPOMEŇTE SE PŘIPOUTAT!"

Závěrečná poznámka: 

Nějak jsem si oblíbila texty, které postrádají jakýkoliv smysl. Pardon.
PS: Asi se můžete hodně děsit...

Obrázek uživatele Skřítě

Pro slepičí kvoč na všechna má proč

Drabble: 

Moji drazí rodičové, dnes už nejsem malý,
pročež žádám vysvětlení, pročpak jste mi lhali.
Celé dětství na otázku k čemu, slouží ženě chlap,
říkáte mi "na ozdobu, děti přece nosí čáp".
Potom vzešla o včelkách a opylení debata,
ze všeho se vytrácela pravá lidská podstata.
Závěrem pak semínková přišla teorie,
dodnes ve mě tahle křivda někde skrytě žije.
Můžete mi prosím říci, proč Mikuláš s Ježíškem?
Proč proradná liška končí s vyprášeným kožíškem?
Proč v pohádkách dobro trestá zlo a všechno bezpráví?
Když v životě je vše jinak, než pohádky vypráví?!
Pravda sice někdy bolí, nedělá však z dětí voly!

Obrázek uživatele vatoz

Rekurzivní maková

Úvodní poznámka: 

Autor polyká analgetika a začíná psát:

Drabble: 

Člověk rozumný, tedy ten, který má hlavu plnou nápadů s chutí může popíjet alkoholický destilát vypálený ze zrnek, vyňatých z dozrálé palice pryskyřníkotvaré rostliny. Jen člověk nerozumný by však na místo sklizně o něco dříve přišel, květy podojil a mléko v účinná analgetika zpracoval.

A když dozní účinky analgetik, autor podívá se, co napsal.

S plnou makovicí z dozráté makovice makovici vypáliti můžeš. Hlupák vyrábí z makovic morfin a kodein.

Aj, aj, aj, aj. To je tak hloupé. Autor trhá koncept, a vztekle mlátí hlavou do zdi. Zdi je to jedno, hlava začíná bolet. Autor polyká analgetika a začíná psát:

Závěrečná poznámka: 

Člověk rozumný, tedy ten, který má hlavu plnou nápadů s chutí může popíjet alkoholický destilát vypálený ze zrnek, vyňatých z dozrálé palice pryskyřníkotvaré rostliny. Jen člověk nerozumný by však na místo sklizně o něco dříve přišel, květy podojil a mléko v účinná analgetika zpracoval.

Pokračujte v četbě až do nekonečna. Místo tohoto odstavce pokračujte druhým odstavcem hlavního textu. Je to jako gamebook, ale vydrží déle.

Obrázek uživatele Queen24

Jedna hloupá náhoda

Úvodní poznámka: 

Jako když sedím v kině a čekám, až zhasnou světla.
Jako když zapínám bezpečnostní řetízek na pouťové atrakci a netrpělivě odpočítávám vteřiny do startu.
Jako když vyjedu s koněm na louku a cítím jeho napětí a vzrušení před tím, než vyrazíme tryskem vpřed...

Tak přesně takové pocity mám těsně před začátkem DMD :)
I kdyby mě třeba zabili, 1. dubna bych nejspíš stejně vstala z mrtvých! xD

Drabble: 

Zvedla jsem hlavu od rozečtené knížky. Po obloze s křikem letělo hejno kachen. Opřela jsem se v zahradním lehátku a zavřela oči...

Opatrně našlapoval podél lesa. Větvičky křupaly pod kopyty, občas tiše odfrknul. Prověšené otěže jsem držela v jedné ruce, v druhé mobil. Pohupovala jsem se v sedle, pobrukovala si oblíbenou písničku a klikala esemesku.
Nevšimla jsem si, že bedlivě nastražil uši. Ani, že se upřeně zadíval vedle pěšiny. V křoví zapraskalo. Než jsem zvedla hlavu, vyrazily z něj s křikem dvě divoké kachny.
Prudce sebou trhl a vystartoval vyděšeně kupředu...

Podepřela jsem si pohodlněji zasádrovanou nohu a zavřela oči.

Závěrečná poznámka: 

Jistě, na koni lze dělat plno věcí, včetně vyřizování korespondence na mobilu.
A jistě, že i jezdec, který se na koně soustředí, může spadnout.
A i ten nejklidnější kůň se může splašit.

A v křoví u cesty vždycky může číhat pár zákeřných kachen...

Obrázek uživatele mamut

Den splněných přání

Obdarovaný: 
Iantouch

Budou Vánoce. Chtěla by mu připravit opravdu nevšední dárek...
To bylo tenkrát. Všichni se v euforii opájeli nabytou svobodou. Svobodou všeho, hlavně svobodou dělat si co chtějí bez ohledu na druhé.

Stránky

-A A +A