Hostinec u Bídáka

Obrázek uživatele Bídák

Děsivá neděle

Drabble: 

Na stolech leželi pozvánky na nedělní akci. Každý, kdo vešel, se začetl a pak mlčky nechápavě civěl na ostatní. Nikdo nebyl schopný pronést slovo.

"Zázrak i v Ecorii," pronesl Bídák u pípy. "Ten tvůj nápad byl šílený, ale za tenhle rajský klid to fakt stálo."

Hora nereagoval. Dopředu si představoval všechny možné situace, které po přečtení mohly nastat. Ale tohle ho vůbec nenapadlo. Díval se do tváří štamgastů, ve kterých se zrcadlil šok a panický strach. Křečovitě svírali své korbely a z ruky je dali jen výměnou za nové.

Tak moc je vyděsilo nedělní odpoledne s poezií a šálkem čaje.

Obrázek uživatele Bídák

Colleen

Drabble: 

Když Colleen nastoupila u Bídáka, byla jen obyčejnou holkou, která prodávala své tělo. Tak jak byla zvyklá...

Jenže u Bídáka to bylo jiné. Nekoukal na ni, nebo na jakoukoliv z holek, jako na kus masa. Pamatoval si jejich jména. Mluvil s nimi.

Když se poprvé ozvala a bojovala za práva na volno pro sebe a holky, očekávala, že ji zmlátí, jen aby ji ten šílený nápad vyhnal z hlavy. Ale on ji vyslechl. Ba co víc. Nechal ji, aby vedla patro s holkama.

Chvíli trvalo, než si uvědomila, že se její život změnil. Tehdy pochopila, že bude už jen lépe.

Obrázek uživatele Bídák

Milován i proklínán

Drabble: 

Vzpomínka na něho nás bude provázet po zbytek života. Bylo mu souzeno strávit v naší společnosti pouze krátký čas, přesto se zapsal nesmazatelně do dějin.

Byl nám věrným společníkem v dobách temných. Pomáhal nám překonat strach, beznaděj a pocit zoufalství, kdy nám do žil vléval naději, že jednoho dne bude lépe.
Byl svědkem našich úspěchů, které s námi neváhal slavit až do brzkých ranních hodin.
Byl příčnou mnoha bolehlavů a žaludečních potíží, přesto klidně stál a na výčitky ostatních nedbal.
Byl tím, koho každý muž miloval a koho všechny ženy proklínaly.

Sud tmavého ležáku - naražen ve středu, dopit v pátek.

Obrázek uživatele Bídák

Bláziví cotasové

Drabble: 

Byly dny, kdy si Bídák říkal, jestli to má zapotřebí jednat den co den s vožraly, vágusáky a magory. Ty dny vážně uvažoval o tom pověsit pohostinství na hřebíček. Peněz si za tu dobu vydělal dost, aby zbytek života strávil v poklidu.

Jenže byly tu stále ty dny, kdy nevycházel z údivu. Dny, kdy si potvrzoval, že cotasové jsou vážně blázni. A nejen oni...

Například dnes. Kdo mohl vyrazil za hradby, kde je čekala nesmyslná soutěž. Ty skopové hlavy se měly kotrmelci skutálet z kopce a doběhnout do cíle.

Nechápal, jak je to napadlo. Ale ten pohled stál za to.

Obrázek uživatele Bídák

Alea

Drabble: 

Nesnášela, když ji říkali, jak moc je podobná svému otci. Tak jako ostatní, i ona ho nenáviděla a dala by cokoliv za to, aby nebyla jeho dcerou. Pak by ji nenechával strážit na každém kroku a nepřipadala by si jako otrok.

Chvíle samoty si dokázala užít jen tehdy, kdy ji měla na starosti chůva Mael. Věděla, že kdyby se otec dozvěděl, že jí utíká, dal by Maly hned popravit. Co na tom, že si dokázala ukrást jen pět minut. I jediná by stačila aby propukl jeho hněv.

Jenže ona vážně byla jeho dcerou.
Tak jako on odmítala slepě poslouchat rozkazy!

Závěrečná poznámka: 

Mael je od narození chůvou Aley, dcery Šára. Dívce stále říká "malá" a Alea jí neřekne jinak, než Maly - to jen aby bylo vysvětleno, proč jsou použita dvě na pohled jiná jména pro stejnou osobu.

Obrázek uživatele Bídák

Losování

Drabble: 

Bídák po delší době přišel s novou zábavou. Mohli jste vyhrát večeři a deset piv zdarma. Samozřejmě, že si to nikdo nenechal ujít.

Pravidla byla jednoduchá. Každý, kdo se chtěl zúčastnit, obdržel kartičku obsahující náhodná čísla. Stačilo jediné. Být přítomný u losování a nechat si Bídákem potvrdit, že opravdu na kartičce to číslo máte. Komu se podařilo nasbírat tři čísla, ten vyhrál.

Mělo to jediný zádrhel. Bídák nikdy dopředu neřekl, který den a v jakou hodinu bude losovat. Někdy uplynul den, jindy dva týdny. A jediné, jak si zajistit výhru, bylo neustále vysedávat v hospodě. A rozhodně ne na suchu.

Závěrečná poznámka: 

Prý se dřív výraz "terno" používal pro výhru na tři čísla v loterii...

Obrázek uživatele Bídák

Bodlák v klopě

Úvodní poznámka: 

Drabble sepsáno na počest Belisany, kamarádky která dnes, po dlouhém boji, zemřela.

Potřebovala jsem ze sebe vypsat ten šok, bolest a smutek. Ale za sebe jsem to nedokázala...

Drabble: 

Když v pevnosti někdo umřel, na jeho pohřeb se vždy sešli všichni. Rozdíly ve společenských vrstvách v tu chvíli neznamenali vůbec nic. V ten daný moment byli všichni na stejné úrovni. Šár s jeho rodinou nebyli výjimkou. Byli obyčejní smrtelníci, kterým příroda připomněla, že mají na tomto světě předem určený čas a smrt si je vždy najde.

Klopy pozůstalých zdobily trsy bodláčí. Na připomenutí, že to oni jsou těmi, kteří se musí prodírat trnitou cestou života, který tak jako tak jednoho dne skončí. A tehdy konečně naleznou věčného klidu a pokud existuje posmrtný život, bude plný smíchu, radosti a veselí.

Obrázek uživatele Bídák

... ňák

Úvodní poznámka: 

Hele, tohle fakt spadá do kategorie jako punková nutrie. Takže zase půjde o žrádlo.

Drabble: 

Od speciální nabídky punkové nutrie uběhla už nějaká doba. A Bídák se opět vytasil s novou specialitou. Tentokrát odmítal říct, co za maso servíruje. Ne, že by toho někoho zajímalo. Všichni byli nadšení z luxusní marinády, ve které bylo maso naloženo.

"Kluci, to je prostě zřaso," mlaskal si Kruege.

"Jo. To bych moh mít denně," vydechl si spokojeně Maller.

"Jen by sis to asi neobjednal. Vždyť se ten název nedá vyslovit," pousmál se Poeta, který jako jediný ještě nedojedl.

"Tuczkh, Tuczkhn, ty vole, kdo tohle vymyslel," nechápal Kruege zatímco mlsně sledoval Poetovu ubývající porci.

"Prostě Tucz ňák," pokrčil Maller rameny.

Obrázek uživatele Bídák

Večeře bez svíček

Drabble: 

Kdosi si hvízdá. Do toho se ozývá zavrzání dveří. Pohvizdování utichá

Hraničář: Že tě to pořád baví. Si jak malej.

ozývá se přidušený smích.

Hraničář: Doufám, že si nezapomněl. Na dnešek si mi slíbil pečený bůček a korbel tvého nejlepšího piva. Chci tě vidět, jak v té tmě trefíš.

Vrznutí židle následované klapáním podpatků.

Hraničář: Jo, kamaráde. Na tohle se vždycky těším. Víš, s tebou se tak krásně mlčí.

Cinkání příborů doprovázené potěšením mlaskáním

Hora: Víš jak dlouho mi trvalo naučit se tu chodit poslepu? Bídák se omlouvá. Dnes mu není dobře. Prý se u tebe zítra zastaví na pokec.

Obrázek uživatele Bídák

Až do dna

Úvodní poznámka: 

Navazuje na http://sosaci.net/node/30495

UPOZORNĚNÍ: Drabble obsahuje vulgarity (=Kruegeho)

Drabble: 

Kruege měl co dělat, aby se nepoblil. Po prvním loku musel chvíli zhluboka dýchat, aby překonal odpor z té děsné pachuti. Hlavně se snažil, aby nehnul jediným svalem ve tváři. Takovou radost Bídákovi odmítal udělat.

Když se mu konečně znovu narovnali veškeré žíly v těle, přiložil znovu lahev k ústům a s pohledem upřeným na Bídáka vypil půl lahve na jeden zátah.

Bídák mu s jemným úsměvem připil whiskou na zdraví. Kruege by mu nejradši jednu vrazil, ale tím byl dal najevo, že ho Bídák dostal.

Když se konečně dopracoval na dno lahve, zašeptal: "S tím zmrdem už se nesázím."

Obrázek uživatele Bídák

Štamgast

Drabble: 

Bídák své štamgasty miloval. Nechávali u něj kompletně celou výplatu a ještě mu děkovali za příjemně strávený čas.

Jenže byl tu jeden, kterého jako by mu poslalo samo peklo.

Chodil po zavíračce.
Pil jeho nejlepší alkohol.
Dostával delikatesy z kuchyně.
A co nejhůř! Nikdy za nic neplatil.

A Bídák proti tomu nic nenamítal. Nechával mu otevřená zadní dvířka. Jídlo mu vařil sám a o sklenku se s ním vždy podělil.

Děsil se jediné věci. Dne, kdy se nevrátí a on zůstane sám.
Nedokázal si bez něj představit život.
Jenže jeho přítel stárl.
Jedinou útěchou bylo, že si to Hraničář uvědomoval.

Závěrečná poznámka: 

Pro muže žijící v pevnosti, kde každý den hrozí, že můžete být napadeni a zemřít, je to nejhorší, co se vám může stát, mít věrného přítele. Protože pokud o něj přijdete, umře část vás samotných a vy zapomenete, jaké to bylo se smát. A v tu chvíli máte pocit, že právě to byl plán pekelných stvůr a nevíte, jestli ten člověk byl doopravdy váš přítel nebo ne.

Víte co? Nevšímejte si mě. Dneska mám nějakou divnou náladu.

Obrázek uživatele Bídák

Tři důvody

Úvodní poznámka: 

Dneska to není ono - jsem Blbý Jak Bláto

Drabble: 

Bídákův hostinec by na případném průvodci po Ecorijských hospodách i přes svoji ošuntělost spadal do první třídy. Uznejme však, že by v oné skupině byl pravděpodobně na posledním místě. Jeho to ale netrápilo. Měl spokojené hosty, kteří se rádi vraceli. A pro to měli několik důvodů.

Prvním byla Colleen a její dvě společnice, které byly i po třech letech prvotřídním materiálem.

Druhým byla Bídákova schopnost přepálit snad všechno.

Třetím a posledním byl Hora. Muž, který měl pro každého vlídné slovo a úsměv. Byl starším, nebo alespoň větším, bráchou, kterého většina z nich neměla. Nebo hůř. Měla, ale ztratila ve válce.

Obrázek uživatele Bídák

Sázka

Drabble: 

Kruege měl opět jednu ze svých nálad, kdy se sázel s každým o cokoliv. Nakonec došlo i na sázku s Bídákem. Měl vydržet týden střízlivý.

Jestli někdo předpokládal, že Kruege vyhraje, nedával to najevo.

Po osmi dnech absolutní střízlivosti přišel Kruege v naleštěné zbroji pro svoji výhru. Lahev, kterou Bídák odmítal otevřít a nalít z ní už tři roky.

"Nelituješ, žes o tu lahev přišel?" zeptala se Colleen.

"Lituji jen ušlého zisku z jeho abstinence," pokrčil Bídák rameny.

"Co v té lahvi vůbec bylo?" zeptal se Hora.

"Víno. Zkažené jako celá várka."

Bídák s radostí sledoval Kruegeho pít první doušek.

Závěrečná poznámka: 

Neříkejte, že byste se na mém místě nevsadili. A za ten výraz, když to polkl, za ten fakt stálo prohrát!

Obrázek uživatele Bídák

Krvavý rituál

Drabble: 

Vše bylo připraveno na provedení taurobolia.

„Víte, byl bych raději, kdybych mohl ten rituál provést sám,“ pronesl Šár klidným hlasem.

„To však není možné a sám to víte,“ podotkl kněz. „I tak můžete být přítomen,“ dodal, aby Šára uklidnil.

„Vidím, že mne znáte. Ano, upřednostňuji se setkat s vojáky osobně. Spolu s vaším rituálem jim to dodá odvahy,“ pousmál se Šár.

O tři hodiny později kněz přistoupil k přivázanému býku. Jedním tahem mu podřízl krk. Krev stékala do kádě, odtud dál trubicí, která ústila nad hlavou vojáků. Dokud je krev chrání, nikdo je nedokáže zranit. Ohrozit je mohlo pouze počasí.

Závěrečná poznámka: 

Taurobolium je existující rituál obětování býka. Avšak pro Ecorii byl změněn význam tohoto rituálu. Zde, za pomoci magie krev býka ochraňuje vojáky, kteří jsou v tu chvíli nezranitelní. A to po celou dobu, co je jejich tělo pokryto krví vola. Jakmile však krev zmizí, stávají se opět zranitelnými. Proto největším nepřítelem těchto vojáků byl déšť.

Za nápad na drabble vděčím své drahé polovičce, která se o rituálu zmínila těsně před spaním. Co na tom, že jsem měla noční můry, kdy jsem se topila v krvi z podříznutých volů…

Obrázek uživatele Bídák

Prosba

Drabble: 

Collen hned po zavíračce odchytla Bídáka, aby si s ním promluivla.

"Vím, Hora už se zmínil. Ale není to tak jednoduchý," zavrčel Bídák zatímco si naléval svého pravidelného večerního panáka.

"Čím dřív začneš novou holku shánět, tím líp. Za prvé mi přestanou ty vožralové neskonale srát. A za druhé ti nová tvář zvýší zisky. A hlavně Bets by si zasloužila už odpočinek. Podívej se na ní, jak vypadá," odpověděla Colleen a kývnutím naznačila, ať jí taky nalije.

"No jak by vypadala? Je těhotná," pokrčil Bídák rameny.

"Alespoň, že neříkáš jako ostatní že má buben nebo že je napuštěná!" sykla Colleen.

Obrázek uživatele Bídák

Hodně blbý nápad

Drabble: 

Sem na sever zavítal dobrovolně málokdo. Pevnost Northgard byla posledním ostrůvkem civilizace. Pokud jste měli tak prazvláštní smysl pro humor, že byste obyvatele pevnosti označili za civilizované.

Naposledy se tu objevila skupina čtyř vojáků a jednoho muže. Samozřejmě, že skončili u Bídáka, kde způsobili pozdvižení. Zvláště, když onen muž začal vyprávět o zakreslování map a zkoumání neznámých ploch.

Všem bylo jasné o čem mluvil. Pevnost strážila vstup do skalní průrvy, kterou se dalo projet na území, kam by nikdo dobrovolně nevstoupil.

Bídákovi se je pokoušel přemluvit.
Vojáci se nechali. Bohužel kartograf vyrazil na vlastní pěst.
Nikdo o něm víckrát neslyšel.

Závěrečná poznámka: 

Ecorie se nachází na severu kontinentu. Nad ní je však území, o kterém nikdo nic netuší. Protože se z něj nikdo nevrátil živý. Je to území barbarů, se kterými v Ecorii svedli válku (tu, při které většina zdejší posádky utrpěla ztráty nejen na těle, ale hlavně i na duši).

Nápad vycestovat do oné země se prostě rovná sebevraždě.

Obrázek uživatele Bídák

Nesmyslná prosba

Drabble: 

Bídák stál za barem a s lehce pokrčeným obočím pozoroval mladého cotase, který byl buď neskonale odvážný, a nebo - a to byla větší pravděpodobnost - úplně blbý. Protože nikdo normální by Bídáka neprosil, aby mu nalil na sekyru, že to po výplatě dorovná.

"Hele, mladej," začal Bídák klidně. "Teče mi mlíko po bradě?" Cotas se zmohl jen na zavrtění hlavou.

"Nebo snad vypadám jako bych se narodil včera?" pokračoval Bídák. Mladíkovi konečně došlo jakou udělal chybu.

"Zdá se ti, kurva, že nosím plíny a jsem nějaké posrané děcko!?" zaječel Bídák na celý lokál.

Cotas udělal to nejlepší, co mohl. Utekl pryč.

Obrázek uživatele Bídák

Bolestivé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Svým způsobem pokračování ... předchozí část: http://sosaci.net/node/29704

Chtěli jste to vědět, tak tady to máte...

Drabble: 

Colleen seděla ve svém pokoji a pokoušela se nemyslet na minulost.
Marně...

-*-

Třináctiletá dívka stála před mužem, který se na ní usmíval. Z jeho úsměvu se jí dělalo špatně. Nabízel ji život, který by si normální dívka jejího věku odmítla vybrat.

Jenže ona nebyla normální. Ne po tom, čím si prošla.

A tak souhlasila a upsala se mu. Prodala vlastní tělo na dlouhých deset let. Jen proto, aby utekla z pekla, ve kterém žila. Stejně už byla pošpiněná. Jediné, po čem toužila, aby už nikdy víc neslyšela otcův hlas a ta děsivá slova: "Buď hodná holčička a nikomu nic neříkej."

Závěrečná poznámka: 

Je jasné, že Poeta, Kruege a Maller opravdu netušili, jak ji ta slova zasáhnou. Prostě jen vtipkovali, ale bohužel řekli větu, která ťala do živého...

A jen pro jistotu, kdyby to z toho nevyznívalo - ta nabídka, kterou nemohla Colleen odmítnout, byla možnost utéct od otce. Ať už byla cena jakákoliv...

Obrázek uživatele Bídák

Dohoda

Úvodní poznámka: 

Volně pokračujeme dál. Předchozí část: http://sosaci.net/node/29500

Drabble: 

Blížila se zavíračka. V lokálu ale už nikdo nebyl. Hora využil příležitosti a pozval Colleen na sklenku.

"Předem upozorňuji, že po tobě nechci, aby ses mi svěřovala," začal. "V jednom měli kluci pravdu. Nic o tobě a tvé minulosti nevíme. Příště to můžu být klidně já, kdo tě rozbrečí."

"Ty? Jako by si ty dokázal ublížit ženě," pousmála se Colleen a upila vína.

"Stát se to může. Nevědomky," odpověděl Hora.

"Co takhle si domluvit hesla? Nejen na tohle. Celkově na různé příležitosti," pronesl Bídák a přisedl si.

"Jo, to by šlo," souhlasila Colleen. "A díky, že se na nic neptáte."

Závěrečná poznámka: 

Tak bohužel z Col její minulost asi nedostaneme. Ale třeba se nám jednou svěří. Hlavní je ji netlačit.

Obrázek uživatele Bídák

Příměří

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/29498

A stále to vede Kruege... Tak omluvte jeho slovník.

Drabble: 

Kruege opatrně sestupoval po schodech. Měl v sobě sice jen tři piva, ale vypadal jako by byl na šrot.

"Tak co, ty náš hrdino? Máš to za sebou?" zeptal se ho Hora a pomohl ho usadit.

"Víckrát už poslední nejdu," zaúpěl Kruege a opřel se hlavou o stůl.

"Co se stalo?" zeptali se Maller s Poetou.

"Měl jsem jít jindy. Colleen dneska zuří. Tak jsem jí řekl, že je jestli si potřebuje ulevit, ať mě klidně mrdne korbelem po hlavě," odpověděl Kruege.

"A?" zeptal se Bídák, který mu zatím donesl pivo. Vypadalo to, že se nastalo příměří.

"Potřebovala si ulevit."

Obrázek uživatele Bídák

Vynucená omluva

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/29341

Upozornění: Obsahuje vulgarity (tedy hlavním "hrdinou" je dnes Kruege)

Drabble: 

Kruege byl na své parťáky nasraný. Oba už byli za Colleen se jí omluvit, i když vlastně nebylo proč. Jo, ublížili jí. Ale nikdo netušil čím. A mohla si za to sama. Kdyby před nima neskrývala svoji minulost, mohli se tomu vyhnout. Ne, že by Kruege byl svatoušek. Ale neměl důvod ubližovat ženám.

"Hele, chceš facku?" zeptal se ho Hora, když mu donesl nové pivo. Bídák ho stále odmítal obsluhovat. Kruege jen pozdvihl obočí. "Probuď se! Prostě jí řekni promiň a je to hotové."

"Ale já, kurva, nevím za co se vomlouvat!" zaječel Kruege.

"Neřeš to. Prostě za ní jdi."

Obrázek uživatele Bídák

Likér

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/29167

Bídák sice je na pohled klidný. Ale vždy má nějaký plán...

Drabble: 

"Tak jsem měl doma návštěvu. Ukradli mi likér. Jak si čekal," prohlásil Hraničář, když po zavířačce tajně vstoupil do Bídákova lokálu.

"Nechtěj mě přemluvit, že je to chyba. Ti tři potřebují dostat za vyučenou," prohlásil Bídák a postavil před ně whisky.

"Myslíš, že jim dojde, že je to trest?" zeptal se podezíravě Hraničář.

"Celý den se s Horou jakoby nenápadně bavíme o tvém tajemném likéru. Dojde jim to," pousmál se Bídák. "Jak vlastně tomu utrejchu říkáš?"

"Královna cest. Protože bys dal království za rychlou cestu na hajzlík," odpověděl Hraničář vesele.

"Chápu to dobře?" pousmál se Bídák.

"Ano. Prostě se poserou!"

Obrázek uživatele Bídák

Nechvalně známé trio

Drabble: 

Třikrát se nechvalně známému triu povedlo Bídáka naštvat.

Poprvé, když při hospodské rvačce převrhli sud s pivem. Čekali řev, ale Bídák jen řekl, že to postupně splatí.

Podruhé to bylo těsně před zabíjačkou. Měli se postarat o prase. Záhadným způsobem se jim podařilo ho otrávit. Bídák jen zavrtěl hlavou a zamumlal něco, co znělo jako "hovada".

Potřetí to přehnali. A to se ani o nic nesnažili. Jen se začali dohadovat s Collen, která najednou odběhla v slzách.

Třikrát Poeta, Maller a Kruege Bídáka zklamali. Dál je obsluhoval, ale už mu nestáli za jediné slovo. Vypadalo to na konec křehkého přátelství.

Obrázek uživatele Bídák

Prázdné korbely

Úvodní poznámka: 

Letos to na tu lehkou notu zatím moc nejde. Snad se to změní.

Drabble obsahuje Kruegeho = vulgarismus.

Drabble: 

Když poprvé přišli vojáci do Northgardu, nebyla ještě ani pevností. Jen vískou s jednou strážní věží. Postupně se však rozrostla a opevnila.

Bídák si je všechny pamatoval.
První měsíce nikdo z nich nepromluvil.
Byli uzavření ve svém vlastním světě. Ve světě, na který toužili zapomenout, ale nedařilo se jim to.

Nejhůř na tom tehdy byl Kruege. Měl ale Poetu a Mallera, kteří s ním trávili veškerý volný čas. Prázdné korbely na stole byly svědky jejich boje s minulostí.

"Zkurvenej život," pronesl tiše Kruege. Těmi prvními slovy se vše změnilo a ti tři se rozhodli, že je čas opět začít žít.

Obrázek uživatele Bídák

Tajemný postup

Úvodní poznámka: 

Říkal jsem si, že po tom, čím přispěl Hora, začnu trochu veseleji.
No, nevyšlo to...

Drabble: 

Říká se, že v první řadě záleží na kvalitních surovinách. O tom se Bídák nikdy nepřel. Jenže kvalitní suroviny vám nezaručí dokonalý výsledek.

Trvalo léta, než se od otce naučil onen, do té doby pro něj tajemný, postup.
Připadal si jako alchymista.
Přesné množství sladu a chmele byl základ.
Vodu bral z horských pramenů. Osvědčila se mu nejlépe.

I tak se stávalo, že to nevyšlo. Prostě to bylo buď a nebo. Jedinou výhodu spatřoval Bídák v tom, že ať uvařil sebehorší pivo, ta cháska ho pila s vděčností.

To jen on sušil hubu.
Případně si zašel na jedno ke konkurenci.

Obrázek uživatele Bídák

Malá pevnost

Úvodní poznámka: 

Tak jo. Ten rok fakt utekl jako voda.
Hostinec se otevírá. Jen račte. Ale bacha! Vstup jen na vlastní nebezpečí.

Letos to tu otevírá Hora. A kdo si pamatuje jeho největší vášeň, už asi tuší, co ho čeká.

Drabble: 

V prastaré zemi tvrdé jak staletá skála,
kde se hrůza, děs a beznaděj snoubí,
Northgard, ta malá pevnost ne vždy stála.
Na úpatí skalisek si dům jen blázen koupí.

Strach, ta emoce silná zde nedávno vzplála.
Všichni jsme byli jak děti naivní a hloupí.
Smrt, věčná dáma, se nám do tváře vysmála.
Kam se jí chce, vždy bez vyzvání vstoupí.

Vzala nám starého přítele, rádce, bratra.
Navzdory všem nadějím, navzdory vírám.
Již brzy se pod jeho tělem rozhoří vatra.
Poslední plamen odzvoní letitým satirám.
Dříve jsem sonety skládal lehce a z patra.
Již nejde to. Bolí mě žití. Uvnitř zmírám.

Závěrečná poznámka: 

Hora vzkazuje, že jde spíš o vytržení z bubliny naivní představy bezpečí. Ale hádat se o to, zda to téma splňuje nebo ne, se nehodlá.

(upozornění: Hora je možná milovník sonetů, pro mě je to ale první pokus... taky proto to vypadá jak to vypadá. A začínám mít silný pocit hraničící s jistotou, že střídání veršů je celé blbě.)

Obrázek uživatele Bídák

Prsten

Úvodní poznámka: 

Nejsem ten typ, který by se uměl vychvalovat. Ale myslím, že tenhle kousek, co byl napsaný na téma Věno, zas tak hrozný není...

Drabble: 

Ten prsten dostala od otce v den, kdy mu představila svého milého. Byl nádherný a dokonale jí padl.
Nikdy ho nesundávala. Ani v den svatby, i když se nehodil k jejím šatům.
Byl její součástí.
Jen myšlenka, že by jej sundala, jí připadala absurdní. To by si rovnou mohla useknout prst. Vyšlo by to nastejno.

V den, kdy se její manžel zřekl svého jména a stal se Šárem, ji přišel dopis od otce.
Pozorně četla a nevěřila vlastním očím.

Ten prsten - její součást - měl skrytý prostor.

Věnem od otce dostala možnost ukončit život.
Svůj nebo cizí.
Záleželo, komu jed podá.

Obrázek uživatele Bídák

Čas zavřít

Drabble: 

Byla již hluboká noc - blížila se třetí hodina.
Hostinec se pomalu vylidňoval.
Po chvíli zůstal jen stůl s karbaníky, kteří odmítali ukončit rozjetou hru.

"Počkej, touhle kartou to nepřebiješ!" vykřikl jeden z nich naštvaně.

"Jestli nemáš vyšší, tak dej trumf," ozval se klidně další cotas.

"Ten dát nemůže. Trumf byl žalud a ten už mít nemůže," zasmál se třetí hráč.

"Že nemůžu? Tak se koukni na to žaludový eso. Tos ještě nevidět!" vykřikl poslední hráč, zvedl se a začal si rozepínat kalhoty.

Bídák celou dobu pozoroval z zpovzdálí. V tu chvíli se rozhodl zakročit.
Evidentně byl nejvyšší čas na zavíračku.

Obrázek uživatele Bídák

Úsměv

Drabble: 

Bídák stál za barem. S vážným výrazem pozoroval dění kolem.
Hora vyhazoval jednoho ožralu ven. Samozřejmě že ho nejdřív zkasíroval.
Colleen stála na schodech do patra a s vražedným výrazem vysvětlovala jinému hostu, že holky mají volno.
Vše bylo jak má být.

"Hele, nedrž to v sobě," ozval se Maller a objednal si pivo.

Bídák neřekl ani slovo. Jen lehce pozvedl levé obočí.

"Všichni víme, že máš city. Jen to v sobě dusíš, abys vypadal jako ten největší drsňák," dodal Maller. "Co takhle je jednou za čas dát najevo."

Bídák se usmál.

"Nebo radši ne," pronesl Maller a raději odešel.

Obrázek uživatele Bídák

Kožený váček

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Ztichlý lokál

Drabble: 

V hostinci se slavilo. Všichni už měli upito a nevšímali si příchozího kata. Ten si to zamířil rovnou k Bídákovi. Beze slov mu podal kožený váček.

"Pokud si pamatuji, tak nebyl prázdný," pronesl Bídák. Váček schoval za pas.

"Dostal jsem od Šára pokyn vrátit váček. O penězích nepadlo ani slovo," usmál se kat. Bídák mu podal pivo.

"Stálo mu to za to?" zeptal se po chvíli.

"Asi jo. Podívej se kolem. Noční hlídka šla sloužit na čas. Zřídil si pořádek," odpověděl kat.

"Aby ti ten úsměv nezůstal. Žádný další přeživší už ti nepovolí," dodal Bídák. Katovi zamrzl úsměv na tváři.

Stránky

-A A +A