Hostinec u Bídáka

Obrázek uživatele Bídák

Ve spárech Raků - III.

Úvodní poznámka: 

Třetí část.

Obrázek uživatele Bídák

Ve spárech Raků - II.

Úvodní poznámka: 

Jako hrubou představu, co v příběhu má být, mám. Ale stejně ho nechávám žít si vlastní život. Tak uvidíme, co z toho vyleze.

Obrázek uživatele Bídák

Ve spárech Raků - I.

Úvodní poznámka: 

Letošní duben jsem chtěl vypustit. A taky to hodlám dodržet. Protože budu pokoušet osud a psát Padesátku. A protože v hostinci není na psaní moc času, asi to vezmu formou, kterou mám už nacvičenou - hezky v drabblech.

Obrázek uživatele Bídák

Bolestivé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Je to asi trošku morbidní, vybrat zrovna tenhle kousek jako to "nej", co se letos zadařilo... Ale prostě to tak je. Tohle a Loučení bojovalo o zařazení do ebooku. Nakonec tam jsem vybral "veselejší" Loučení a na Autorův výběr zbylo odkrytí Colleenina tajemství.

Psáno na téma Nabídka která se nedá odmítnout

Drabble: 

Colleen seděla ve svém pokoji a pokoušela se nemyslet na minulost.
Marně...

-*-

Třináctiletá dívka stála před mužem, který se na ní usmíval. Z jeho úsměvu se jí dělalo špatně. Nabízel ji život, který by si normální dívka jejího věku odmítla vybrat.

Jenže ona nebyla normální. Ne po tom, čím si prošla.

A tak souhlasila a upsala se mu. Prodala vlastní tělo na dlouhých deset let. Jen proto, aby utekla z pekla, ve kterém žila. Stejně už byla pošpiněná. Jediné, po čem toužila, aby už nikdy víc neslyšela otcův hlas a ta děsivá slova: "Buď hodná holčička a nikomu nic neříkej."

Obrázek uživatele Bídák

Loučení

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Hora stál v narvaném lokále a ani se nesnažil skrývat dojetí. Kdo mohl se s ním přišel rozloučit.

Někdo mu jen poplácal po rameni. Pár chlapů ho pevně objalo a popřálo mu štěstí v novém životě. Někteří se museli uchýlit k humoru, aby vůbec byli schopní slov. Mezi nimi i Maller.

"Víš, že až odejdeš, nastane tu anarchie? Bez tebe nás Bídák neuhlídá," pousmál se. Hora mu úsměv oplatil.

Nakonec zbývalo poslední rozloučení.

"Bylo to krásných pár let," prohlásil Hora a sevřel Bídákovu dlaň.

"To rozhodně," souhlasil Bídák.

Ve chvíli, kdy Hora opouštěl zdi pevnosti, věděl, že se stejně vrátí.

Závěrečná poznámka: 

Tak a další rok za námi. Letos to bylo horší než loni a kdo ví, jestli se za rok zase vrátím. Pokud ano, tak jak naznačuje poslední kousek, možná se vrátí i Hora.

Obrázek uživatele Bídák

Rozbitá huba nebo oprátka

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 24: Daně a smrt

Drabble: 

Dvě věci si nikdo v pevnosti nedovolil. Bylo by to poslední, co by ve svém, již tak mizerném, životě udělal.

Za prvé! Vždy a všech okolností musel každý zaplatit daně. Neexistovala žádná omluva. Výjimky se neudělovaly. Útěk nepomohl. Dlužník byl vždy dopaden.

Za druhé! Nikdy si neobjednávat u Bídáka, když na to nemám. Ve chvíli, kdy Bídák poznal, že je host bez peněz za útratu, měl to nešťastník spočítané.

Přesto druhá varianta byla vítanější. Přeci jen, za tu hrozilo pouze to, že dostanete přes hubu a stejně budete muset zaplatit. Šár tak milostivý nebyl. Za nezaplacení daní byla trestem smrt.

Obrázek uživatele Bídák

Čmáranice na kůži

Drabble: 

V pevnosti byste nenarazili na nikoho z hlídky, kdo by na sobě neměl minimálně jedno tetování. Bylo připomínkou prodělaných bojů, určovalo příslušenství k Ecorijským jednotkám a někdy šlo jen o čmáranici vzniklou při jedné z mnoha večerních pijatik.

Při jedné takové vznikal obraz jelena woziho na rameni cotase. Byl to jeho první úlovek a chtěl ho náležitě oslavit.

Bídák pozoroval vznikající dílo. Cotas tvrdil, že našel nejlepšího tatéra v pevnosti. Pokud tomu tak bylo, docela by ho zajímalo, co za neskutečnou čmáranici by vytvořil ten nejhorší z nich.

Byl si jistý, že by to svedl lépe. A to neuměl kreslit.

Obrázek uživatele Bídák

Touha odejít

Drabble: 

Po několika letech začal Hora cítit nutkání vydat se opět na cesty. Pevnost mu začínala připomínat domov a on si moc dobře pamatoval, jak dopadl jeho první.

Bál se, že by se to mohlo opakovat.
Věděl, že tentokrát by to neunesl.

"Co když s tím nebudu souhlasit?" zeptal se Bídák.

"Měli jsme dohodu. Můžu tu pracovat dokud chci," připomněl Hora.

"Já vím a odejít si beze slov," dodal Bídák. "To nemění nic na tom, že z toho nemusím být nadšený."

"Já vím. Jen mám prostě takový divný pocit," přiznal se Hora.

"Kamaráde, to tu máme všichni," smutně se pousmál Bídák.

Obrázek uživatele Bídák

Měření sil

Drabble: 

Když poprvé vstoupil do pevnosti, vyžádal si otec Larim schůzku. Po celou dobu mu vysvětloval, že bez církevní podpory zde nic nezmůže a měl by využít nabízenou pomoc.

Otec Larim a Lahanova osvícená církev si mohli myslet, že to tu vedou. Bylo na čase jim připomenout jejich místo. Nehodlal být připojen k jakékoliv církvi. To oni budou potřebovat jeho podporu. A ještě se moc dobře rozmyslí, zda jim ji poskytne.

"Mimochodem, zapomínáte na jednu důležitou věc. Pevnost vede Šár. A tím jsem já!" pronesl pevně a v očích mu potemnělo. Otec Larim pochopil, že nad tímto mužem nikdy moc nezíská.

Obrázek uživatele Bídák

Hlídač

Úvodní poznámka: 

Obsahuje Kruegeho (tedy i vulgarity)

Drabble: 

Celá hospoda byla jako u vytržení, když si jeden ze štamgastů donesl nového mazlíčka. Zvíře, které zatím nikdo nikdy nespatřil.

"Ty vole, co to je?" ozval se Kruege. Jeho vyjevený výraz hovořil za mě.

"Můj hlídač!" odsekl páníček.

"Hlídač?" podivil se Maller. "Kamaráde, tohle neohlídá vůbec nic. Vždyť se to vůbec nehejbe."

"A to Maller zapomněl podotknout, že vůbec nevíme, kde to má hlavu a nohy," dodal pobaveně Poeta.

Kruege vzal to podivné zvíře do rukou a podíval se na něj z blízka.

"Dej to kurva pryč!" zaječel z ničeho nic Kruege.

"Já ti říkal, že pan Želva je hlídač!"

Obrázek uživatele Bídák

Večerní klid

Drabble: 

Pevnost Nortgard není dokonalé místo pro život. Neustálá zima, možnost napadení ze sousední země, krátké dny a dlouhé noci. No, dalo by se tak pokračovat do nekonečna. Ale to vy už dávno víte.

Přesto má pevnost pro své obyvatele kouzlo. A kdybyste mě mučili, neřeknu vám jaké. Prostě je a tím bych to ukončil.

A co se osazenstva týká, najdete tu průřez vším možným i nemožným. Přesto tu máme všichni jednu věc společnou. Na konci každého náročného dne je pro nás úlevou, že konečně zadek sedí, nohy odpočívají a hlava vypíná u sklenice oblíbeného chlastu.
Nebo lahve.
Někdy i dvou...

Obrázek uživatele Bídák

Vystřízlivění

Drabble: 

Neexistoval nikdo, kdo by to se slovy uměl tak skvěle jako Northgardský dráb, když vyrážel do Ecorie verbovat nové tváře.

Rok co rok dokázal barvitě popisovat krásy pevnosti a okolní přírody. Lehkost služeb, které spočívaly v pouhém hlídání hradeb. Dostatek peněz. Jídla co hrdlo ráčí. Potoky piva a náruče plné žen.

Rok co rok čekalo nové cotase kruté vystřízlivění.
Čtvrt roku nepřetržitých šestnáctihodinových služeb - samozřejmě že nočních.
První výplata neproplacena - poplatek za nafasované stejnokroje.
Jídla byl dostatek, ale dalo se pozřít jen když se zapilo potokem piva.
A ženy? Málokdy cotasům zůstaly peníze, aby si mohli dopřát návštěvu Bídákova nevěstince.

Obrázek uživatele Bídák

Děsivá neděle

Drabble: 

Na stolech leželi pozvánky na nedělní akci. Každý, kdo vešel, se začetl a pak mlčky nechápavě civěl na ostatní. Nikdo nebyl schopný pronést slovo.

"Zázrak i v Ecorii," pronesl Bídák u pípy. "Ten tvůj nápad byl šílený, ale za tenhle rajský klid to fakt stálo."

Hora nereagoval. Dopředu si představoval všechny možné situace, které po přečtení mohly nastat. Ale tohle ho vůbec nenapadlo. Díval se do tváří štamgastů, ve kterých se zrcadlil šok a panický strach. Křečovitě svírali své korbely a z ruky je dali jen výměnou za nové.

Tak moc je vyděsilo nedělní odpoledne s poezií a šálkem čaje.

Obrázek uživatele Bídák

Colleen

Drabble: 

Když Colleen nastoupila u Bídáka, byla jen obyčejnou holkou, která prodávala své tělo. Tak jak byla zvyklá...

Jenže u Bídáka to bylo jiné. Nekoukal na ni, nebo na jakoukoliv z holek, jako na kus masa. Pamatoval si jejich jména. Mluvil s nimi.

Když se poprvé ozvala a bojovala za práva na volno pro sebe a holky, očekávala, že ji zmlátí, jen aby ji ten šílený nápad vyhnal z hlavy. Ale on ji vyslechl. Ba co víc. Nechal ji, aby vedla patro s holkama.

Chvíli trvalo, než si uvědomila, že se její život změnil. Tehdy pochopila, že bude už jen lépe.

Obrázek uživatele Bídák

Milován i proklínán

Drabble: 

Vzpomínka na něho nás bude provázet po zbytek života. Bylo mu souzeno strávit v naší společnosti pouze krátký čas, přesto se zapsal nesmazatelně do dějin.

Byl nám věrným společníkem v dobách temných. Pomáhal nám překonat strach, beznaděj a pocit zoufalství, kdy nám do žil vléval naději, že jednoho dne bude lépe.
Byl svědkem našich úspěchů, které s námi neváhal slavit až do brzkých ranních hodin.
Byl příčnou mnoha bolehlavů a žaludečních potíží, přesto klidně stál a na výčitky ostatních nedbal.
Byl tím, koho každý muž miloval a koho všechny ženy proklínaly.

Sud tmavého ležáku - naražen ve středu, dopit v pátek.

Obrázek uživatele Bídák

Bláziví cotasové

Drabble: 

Byly dny, kdy si Bídák říkal, jestli to má zapotřebí jednat den co den s vožraly, vágusáky a magory. Ty dny vážně uvažoval o tom pověsit pohostinství na hřebíček. Peněz si za tu dobu vydělal dost, aby zbytek života strávil v poklidu.

Jenže byly tu stále ty dny, kdy nevycházel z údivu. Dny, kdy si potvrzoval, že cotasové jsou vážně blázni. A nejen oni...

Například dnes. Kdo mohl vyrazil za hradby, kde je čekala nesmyslná soutěž. Ty skopové hlavy se měly kotrmelci skutálet z kopce a doběhnout do cíle.

Nechápal, jak je to napadlo. Ale ten pohled stál za to.

Obrázek uživatele Bídák

Alea

Drabble: 

Nesnášela, když ji říkali, jak moc je podobná svému otci. Tak jako ostatní, i ona ho nenáviděla a dala by cokoliv za to, aby nebyla jeho dcerou. Pak by ji nenechával strážit na každém kroku a nepřipadala by si jako otrok.

Chvíle samoty si dokázala užít jen tehdy, kdy ji měla na starosti chůva Mael. Věděla, že kdyby se otec dozvěděl, že jí utíká, dal by Maly hned popravit. Co na tom, že si dokázala ukrást jen pět minut. I jediná by stačila aby propukl jeho hněv.

Jenže ona vážně byla jeho dcerou.
Tak jako on odmítala slepě poslouchat rozkazy!

Závěrečná poznámka: 

Mael je od narození chůvou Aley, dcery Šára. Dívce stále říká "malá" a Alea jí neřekne jinak, než Maly - to jen aby bylo vysvětleno, proč jsou použita dvě na pohled jiná jména pro stejnou osobu.

Obrázek uživatele Bídák

Losování

Drabble: 

Bídák po delší době přišel s novou zábavou. Mohli jste vyhrát večeři a deset piv zdarma. Samozřejmě, že si to nikdo nenechal ujít.

Pravidla byla jednoduchá. Každý, kdo se chtěl zúčastnit, obdržel kartičku obsahující náhodná čísla. Stačilo jediné. Být přítomný u losování a nechat si Bídákem potvrdit, že opravdu na kartičce to číslo máte. Komu se podařilo nasbírat tři čísla, ten vyhrál.

Mělo to jediný zádrhel. Bídák nikdy dopředu neřekl, který den a v jakou hodinu bude losovat. Někdy uplynul den, jindy dva týdny. A jediné, jak si zajistit výhru, bylo neustále vysedávat v hospodě. A rozhodně ne na suchu.

Závěrečná poznámka: 

Prý se dřív výraz "terno" používal pro výhru na tři čísla v loterii...

Obrázek uživatele Bídák

Bodlák v klopě

Úvodní poznámka: 

Drabble sepsáno na počest Belisany, kamarádky která dnes, po dlouhém boji, zemřela.

Potřebovala jsem ze sebe vypsat ten šok, bolest a smutek. Ale za sebe jsem to nedokázala...

Drabble: 

Když v pevnosti někdo umřel, na jeho pohřeb se vždy sešli všichni. Rozdíly ve společenských vrstvách v tu chvíli neznamenali vůbec nic. V ten daný moment byli všichni na stejné úrovni. Šár s jeho rodinou nebyli výjimkou. Byli obyčejní smrtelníci, kterým příroda připomněla, že mají na tomto světě předem určený čas a smrt si je vždy najde.

Klopy pozůstalých zdobily trsy bodláčí. Na připomenutí, že to oni jsou těmi, kteří se musí prodírat trnitou cestou života, který tak jako tak jednoho dne skončí. A tehdy konečně naleznou věčného klidu a pokud existuje posmrtný život, bude plný smíchu, radosti a veselí.

Obrázek uživatele Bídák

... ňák

Úvodní poznámka: 

Hele, tohle fakt spadá do kategorie jako punková nutrie. Takže zase půjde o žrádlo.

Drabble: 

Od speciální nabídky punkové nutrie uběhla už nějaká doba. A Bídák se opět vytasil s novou specialitou. Tentokrát odmítal říct, co za maso servíruje. Ne, že by toho někoho zajímalo. Všichni byli nadšení z luxusní marinády, ve které bylo maso naloženo.

"Kluci, to je prostě zřaso," mlaskal si Kruege.

"Jo. To bych moh mít denně," vydechl si spokojeně Maller.

"Jen by sis to asi neobjednal. Vždyť se ten název nedá vyslovit," pousmál se Poeta, který jako jediný ještě nedojedl.

"Tuczkh, Tuczkhn, ty vole, kdo tohle vymyslel," nechápal Kruege zatímco mlsně sledoval Poetovu ubývající porci.

"Prostě Tucz ňák," pokrčil Maller rameny.

Obrázek uživatele Bídák

Večeře bez svíček

Drabble: 

Kdosi si hvízdá. Do toho se ozývá zavrzání dveří. Pohvizdování utichá

Hraničář: Že tě to pořád baví. Si jak malej.

ozývá se přidušený smích.

Hraničář: Doufám, že si nezapomněl. Na dnešek si mi slíbil pečený bůček a korbel tvého nejlepšího piva. Chci tě vidět, jak v té tmě trefíš.

Vrznutí židle následované klapáním podpatků.

Hraničář: Jo, kamaráde. Na tohle se vždycky těším. Víš, s tebou se tak krásně mlčí.

Cinkání příborů doprovázené potěšením mlaskáním

Hora: Víš jak dlouho mi trvalo naučit se tu chodit poslepu? Bídák se omlouvá. Dnes mu není dobře. Prý se u tebe zítra zastaví na pokec.

Obrázek uživatele Bídák

Až do dna

Úvodní poznámka: 

Navazuje na http://sosaci.net/node/30495

UPOZORNĚNÍ: Drabble obsahuje vulgarity (=Kruegeho)

Drabble: 

Kruege měl co dělat, aby se nepoblil. Po prvním loku musel chvíli zhluboka dýchat, aby překonal odpor z té děsné pachuti. Hlavně se snažil, aby nehnul jediným svalem ve tváři. Takovou radost Bídákovi odmítal udělat.

Když se mu konečně znovu narovnali veškeré žíly v těle, přiložil znovu lahev k ústům a s pohledem upřeným na Bídáka vypil půl lahve na jeden zátah.

Bídák mu s jemným úsměvem připil whiskou na zdraví. Kruege by mu nejradši jednu vrazil, ale tím byl dal najevo, že ho Bídák dostal.

Když se konečně dopracoval na dno lahve, zašeptal: "S tím zmrdem už se nesázím."

Obrázek uživatele Bídák

Štamgast

Drabble: 

Bídák své štamgasty miloval. Nechávali u něj kompletně celou výplatu a ještě mu děkovali za příjemně strávený čas.

Jenže byl tu jeden, kterého jako by mu poslalo samo peklo.

Chodil po zavíračce.
Pil jeho nejlepší alkohol.
Dostával delikatesy z kuchyně.
A co nejhůř! Nikdy za nic neplatil.

A Bídák proti tomu nic nenamítal. Nechával mu otevřená zadní dvířka. Jídlo mu vařil sám a o sklenku se s ním vždy podělil.

Děsil se jediné věci. Dne, kdy se nevrátí a on zůstane sám.
Nedokázal si bez něj představit život.
Jenže jeho přítel stárl.
Jedinou útěchou bylo, že si to Hraničář uvědomoval.

Závěrečná poznámka: 

Pro muže žijící v pevnosti, kde každý den hrozí, že můžete být napadeni a zemřít, je to nejhorší, co se vám může stát, mít věrného přítele. Protože pokud o něj přijdete, umře část vás samotných a vy zapomenete, jaké to bylo se smát. A v tu chvíli máte pocit, že právě to byl plán pekelných stvůr a nevíte, jestli ten člověk byl doopravdy váš přítel nebo ne.

Víte co? Nevšímejte si mě. Dneska mám nějakou divnou náladu.

Obrázek uživatele Bídák

Tři důvody

Úvodní poznámka: 

Dneska to není ono - jsem Blbý Jak Bláto

Drabble: 

Bídákův hostinec by na případném průvodci po Ecorijských hospodách i přes svoji ošuntělost spadal do první třídy. Uznejme však, že by v oné skupině byl pravděpodobně na posledním místě. Jeho to ale netrápilo. Měl spokojené hosty, kteří se rádi vraceli. A pro to měli několik důvodů.

Prvním byla Colleen a její dvě společnice, které byly i po třech letech prvotřídním materiálem.

Druhým byla Bídákova schopnost přepálit snad všechno.

Třetím a posledním byl Hora. Muž, který měl pro každého vlídné slovo a úsměv. Byl starším, nebo alespoň větším, bráchou, kterého většina z nich neměla. Nebo hůř. Měla, ale ztratila ve válce.

Obrázek uživatele Bídák

Sázka

Drabble: 

Kruege měl opět jednu ze svých nálad, kdy se sázel s každým o cokoliv. Nakonec došlo i na sázku s Bídákem. Měl vydržet týden střízlivý.

Jestli někdo předpokládal, že Kruege vyhraje, nedával to najevo.

Po osmi dnech absolutní střízlivosti přišel Kruege v naleštěné zbroji pro svoji výhru. Lahev, kterou Bídák odmítal otevřít a nalít z ní už tři roky.

"Nelituješ, žes o tu lahev přišel?" zeptala se Colleen.

"Lituji jen ušlého zisku z jeho abstinence," pokrčil Bídák rameny.

"Co v té lahvi vůbec bylo?" zeptal se Hora.

"Víno. Zkažené jako celá várka."

Bídák s radostí sledoval Kruegeho pít první doušek.

Závěrečná poznámka: 

Neříkejte, že byste se na mém místě nevsadili. A za ten výraz, když to polkl, za ten fakt stálo prohrát!

Obrázek uživatele Bídák

Krvavý rituál

Drabble: 

Vše bylo připraveno na provedení taurobolia.

„Víte, byl bych raději, kdybych mohl ten rituál provést sám,“ pronesl Šár klidným hlasem.

„To však není možné a sám to víte,“ podotkl kněz. „I tak můžete být přítomen,“ dodal, aby Šára uklidnil.

„Vidím, že mne znáte. Ano, upřednostňuji se setkat s vojáky osobně. Spolu s vaším rituálem jim to dodá odvahy,“ pousmál se Šár.

O tři hodiny později kněz přistoupil k přivázanému býku. Jedním tahem mu podřízl krk. Krev stékala do kádě, odtud dál trubicí, která ústila nad hlavou vojáků. Dokud je krev chrání, nikdo je nedokáže zranit. Ohrozit je mohlo pouze počasí.

Závěrečná poznámka: 

Taurobolium je existující rituál obětování býka. Avšak pro Ecorii byl změněn význam tohoto rituálu. Zde, za pomoci magie krev býka ochraňuje vojáky, kteří jsou v tu chvíli nezranitelní. A to po celou dobu, co je jejich tělo pokryto krví vola. Jakmile však krev zmizí, stávají se opět zranitelnými. Proto největším nepřítelem těchto vojáků byl déšť.

Za nápad na drabble vděčím své drahé polovičce, která se o rituálu zmínila těsně před spaním. Co na tom, že jsem měla noční můry, kdy jsem se topila v krvi z podříznutých volů…

Obrázek uživatele Bídák

Prosba

Drabble: 

Collen hned po zavíračce odchytla Bídáka, aby si s ním promluivla.

"Vím, Hora už se zmínil. Ale není to tak jednoduchý," zavrčel Bídák zatímco si naléval svého pravidelného večerního panáka.

"Čím dřív začneš novou holku shánět, tím líp. Za prvé mi přestanou ty vožralové neskonale srát. A za druhé ti nová tvář zvýší zisky. A hlavně Bets by si zasloužila už odpočinek. Podívej se na ní, jak vypadá," odpověděla Colleen a kývnutím naznačila, ať jí taky nalije.

"No jak by vypadala? Je těhotná," pokrčil Bídák rameny.

"Alespoň, že neříkáš jako ostatní že má buben nebo že je napuštěná!" sykla Colleen.

Obrázek uživatele Bídák

Hodně blbý nápad

Drabble: 

Sem na sever zavítal dobrovolně málokdo. Pevnost Northgard byla posledním ostrůvkem civilizace. Pokud jste měli tak prazvláštní smysl pro humor, že byste obyvatele pevnosti označili za civilizované.

Naposledy se tu objevila skupina čtyř vojáků a jednoho muže. Samozřejmě, že skončili u Bídáka, kde způsobili pozdvižení. Zvláště, když onen muž začal vyprávět o zakreslování map a zkoumání neznámých ploch.

Všem bylo jasné o čem mluvil. Pevnost strážila vstup do skalní průrvy, kterou se dalo projet na území, kam by nikdo dobrovolně nevstoupil.

Bídákovi se je pokoušel přemluvit.
Vojáci se nechali. Bohužel kartograf vyrazil na vlastní pěst.
Nikdo o něm víckrát neslyšel.

Závěrečná poznámka: 

Ecorie se nachází na severu kontinentu. Nad ní je však území, o kterém nikdo nic netuší. Protože se z něj nikdo nevrátil živý. Je to území barbarů, se kterými v Ecorii svedli válku (tu, při které většina zdejší posádky utrpěla ztráty nejen na těle, ale hlavně i na duši).

Nápad vycestovat do oné země se prostě rovná sebevraždě.

Obrázek uživatele Bídák

Nesmyslná prosba

Drabble: 

Bídák stál za barem a s lehce pokrčeným obočím pozoroval mladého cotase, který byl buď neskonale odvážný, a nebo - a to byla větší pravděpodobnost - úplně blbý. Protože nikdo normální by Bídáka neprosil, aby mu nalil na sekyru, že to po výplatě dorovná.

"Hele, mladej," začal Bídák klidně. "Teče mi mlíko po bradě?" Cotas se zmohl jen na zavrtění hlavou.

"Nebo snad vypadám jako bych se narodil včera?" pokračoval Bídák. Mladíkovi konečně došlo jakou udělal chybu.

"Zdá se ti, kurva, že nosím plíny a jsem nějaké posrané děcko!?" zaječel Bídák na celý lokál.

Cotas udělal to nejlepší, co mohl. Utekl pryč.

Obrázek uživatele Bídák

Bolestivé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Svým způsobem pokračování ... předchozí část: http://sosaci.net/node/29704

Chtěli jste to vědět, tak tady to máte...

Drabble: 

Colleen seděla ve svém pokoji a pokoušela se nemyslet na minulost.
Marně...

-*-

Třináctiletá dívka stála před mužem, který se na ní usmíval. Z jeho úsměvu se jí dělalo špatně. Nabízel ji život, který by si normální dívka jejího věku odmítla vybrat.

Jenže ona nebyla normální. Ne po tom, čím si prošla.

A tak souhlasila a upsala se mu. Prodala vlastní tělo na dlouhých deset let. Jen proto, aby utekla z pekla, ve kterém žila. Stejně už byla pošpiněná. Jediné, po čem toužila, aby už nikdy víc neslyšela otcův hlas a ta děsivá slova: "Buď hodná holčička a nikomu nic neříkej."

Závěrečná poznámka: 

Je jasné, že Poeta, Kruege a Maller opravdu netušili, jak ji ta slova zasáhnou. Prostě jen vtipkovali, ale bohužel řekli větu, která ťala do živého...

A jen pro jistotu, kdyby to z toho nevyznívalo - ta nabídka, kterou nemohla Colleen odmítnout, byla možnost utéct od otce. Ať už byla cena jakákoliv...

Stránky

-A A +A