Hostinec u Bídáka

Obrázek uživatele Bídák

Dohoda

Úvodní poznámka: 

Volně pokračujeme dál. Předchozí část: http://sosaci.net/node/29500

Drabble: 

Blížila se zavíračka. V lokálu ale už nikdo nebyl. Hora využil příležitosti a pozval Colleen na sklenku.

"Předem upozorňuji, že po tobě nechci, aby ses mi svěřovala," začal. "V jednom měli kluci pravdu. Nic o tobě a tvé minulosti nevíme. Příště to můžu být klidně já, kdo tě rozbrečí."

"Ty? Jako by si ty dokázal ublížit ženě," pousmála se Colleen a upila vína.

"Stát se to může. Nevědomky," odpověděl Hora.

"Co takhle si domluvit hesla? Nejen na tohle. Celkově na různé příležitosti," pronesl Bídák a přisedl si.

"Jo, to by šlo," souhlasila Colleen. "A díky, že se na nic neptáte."

Závěrečná poznámka: 

Tak bohužel z Col její minulost asi nedostaneme. Ale třeba se nám jednou svěří. Hlavní je ji netlačit.

Obrázek uživatele Bídák

Příměří

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/29498

A stále to vede Kruege... Tak omluvte jeho slovník.

Drabble: 

Kruege opatrně sestupoval po schodech. Měl v sobě sice jen tři piva, ale vypadal jako by byl na šrot.

"Tak co, ty náš hrdino? Máš to za sebou?" zeptal se ho Hora a pomohl ho usadit.

"Víckrát už poslední nejdu," zaúpěl Kruege a opřel se hlavou o stůl.

"Co se stalo?" zeptali se Maller s Poetou.

"Měl jsem jít jindy. Colleen dneska zuří. Tak jsem jí řekl, že je jestli si potřebuje ulevit, ať mě klidně mrdne korbelem po hlavě," odpověděl Kruege.

"A?" zeptal se Bídák, který mu zatím donesl pivo. Vypadalo to, že se nastalo příměří.

"Potřebovala si ulevit."

Obrázek uživatele Bídák

Vynucená omluva

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/29341

Upozornění: Obsahuje vulgarity (tedy hlavním "hrdinou" je dnes Kruege)

Drabble: 

Kruege byl na své parťáky nasraný. Oba už byli za Colleen se jí omluvit, i když vlastně nebylo proč. Jo, ublížili jí. Ale nikdo netušil čím. A mohla si za to sama. Kdyby před nima neskrývala svoji minulost, mohli se tomu vyhnout. Ne, že by Kruege byl svatoušek. Ale neměl důvod ubližovat ženám.

"Hele, chceš facku?" zeptal se ho Hora, když mu donesl nové pivo. Bídák ho stále odmítal obsluhovat. Kruege jen pozdvihl obočí. "Probuď se! Prostě jí řekni promiň a je to hotové."

"Ale já, kurva, nevím za co se vomlouvat!" zaječel Kruege.

"Neřeš to. Prostě za ní jdi."

Obrázek uživatele Bídák

Likér

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/29167

Bídák sice je na pohled klidný. Ale vždy má nějaký plán...

Drabble: 

"Tak jsem měl doma návštěvu. Ukradli mi likér. Jak si čekal," prohlásil Hraničář, když po zavířačce tajně vstoupil do Bídákova lokálu.

"Nechtěj mě přemluvit, že je to chyba. Ti tři potřebují dostat za vyučenou," prohlásil Bídák a postavil před ně whisky.

"Myslíš, že jim dojde, že je to trest?" zeptal se podezíravě Hraničář.

"Celý den se s Horou jakoby nenápadně bavíme o tvém tajemném likéru. Dojde jim to," pousmál se Bídák. "Jak vlastně tomu utrejchu říkáš?"

"Královna cest. Protože bys dal království za rychlou cestu na hajzlík," odpověděl Hraničář vesele.

"Chápu to dobře?" pousmál se Bídák.

"Ano. Prostě se poserou!"

Obrázek uživatele Bídák

Nechvalně známé trio

Drabble: 

Třikrát se nechvalně známému triu povedlo Bídáka naštvat.

Poprvé, když při hospodské rvačce převrhli sud s pivem. Čekali řev, ale Bídák jen řekl, že to postupně splatí.

Podruhé to bylo těsně před zabíjačkou. Měli se postarat o prase. Záhadným způsobem se jim podařilo ho otrávit. Bídák jen zavrtěl hlavou a zamumlal něco, co znělo jako "hovada".

Potřetí to přehnali. A to se ani o nic nesnažili. Jen se začali dohadovat s Collen, která najednou odběhla v slzách.

Třikrát Poeta, Maller a Kruege Bídáka zklamali. Dál je obsluhoval, ale už mu nestáli za jediné slovo. Vypadalo to na konec křehkého přátelství.

Obrázek uživatele Bídák

Prázdné korbely

Úvodní poznámka: 

Letos to na tu lehkou notu zatím moc nejde. Snad se to změní.

Drabble obsahuje Kruegeho = vulgarismus.

Drabble: 

Když poprvé přišli vojáci do Northgardu, nebyla ještě ani pevností. Jen vískou s jednou strážní věží. Postupně se však rozrostla a opevnila.

Bídák si je všechny pamatoval.
První měsíce nikdo z nich nepromluvil.
Byli uzavření ve svém vlastním světě. Ve světě, na který toužili zapomenout, ale nedařilo se jim to.

Nejhůř na tom tehdy byl Kruege. Měl ale Poetu a Mallera, kteří s ním trávili veškerý volný čas. Prázdné korbely na stole byly svědky jejich boje s minulostí.

"Zkurvenej život," pronesl tiše Kruege. Těmi prvními slovy se vše změnilo a ti tři se rozhodli, že je čas opět začít žít.

Obrázek uživatele Bídák

Tajemný postup

Úvodní poznámka: 

Říkal jsem si, že po tom, čím přispěl Hora, začnu trochu veseleji.
No, nevyšlo to...

Drabble: 

Říká se, že v první řadě záleží na kvalitních surovinách. O tom se Bídák nikdy nepřel. Jenže kvalitní suroviny vám nezaručí dokonalý výsledek.

Trvalo léta, než se od otce naučil onen, do té doby pro něj tajemný, postup.
Připadal si jako alchymista.
Přesné množství sladu a chmele byl základ.
Vodu bral z horských pramenů. Osvědčila se mu nejlépe.

I tak se stávalo, že to nevyšlo. Prostě to bylo buď a nebo. Jedinou výhodu spatřoval Bídák v tom, že ať uvařil sebehorší pivo, ta cháska ho pila s vděčností.

To jen on sušil hubu.
Případně si zašel na jedno ke konkurenci.

Obrázek uživatele Bídák

Malá pevnost

Úvodní poznámka: 

Tak jo. Ten rok fakt utekl jako voda.
Hostinec se otevírá. Jen račte. Ale bacha! Vstup jen na vlastní nebezpečí.

Letos to tu otevírá Hora. A kdo si pamatuje jeho největší vášeň, už asi tuší, co ho čeká.

Drabble: 

V prastaré zemi tvrdé jak staletá skála,
kde se hrůza, děs a beznaděj snoubí,
Northgard, ta malá pevnost ne vždy stála.
Na úpatí skalisek si dům jen blázen koupí.

Strach, ta emoce silná zde nedávno vzplála.
Všichni jsme byli jak děti naivní a hloupí.
Smrt, věčná dáma, se nám do tváře vysmála.
Kam se jí chce, vždy bez vyzvání vstoupí.

Vzala nám starého přítele, rádce, bratra.
Navzdory všem nadějím, navzdory vírám.
Již brzy se pod jeho tělem rozhoří vatra.
Poslední plamen odzvoní letitým satirám.
Dříve jsem sonety skládal lehce a z patra.
Již nejde to. Bolí mě žití. Uvnitř zmírám.

Závěrečná poznámka: 

Hora vzkazuje, že jde spíš o vytržení z bubliny naivní představy bezpečí. Ale hádat se o to, zda to téma splňuje nebo ne, se nehodlá.

(upozornění: Hora je možná milovník sonetů, pro mě je to ale první pokus... taky proto to vypadá jak to vypadá. A začínám mít silný pocit hraničící s jistotou, že střídání veršů je celé blbě.)

Obrázek uživatele Bídák

Prsten

Úvodní poznámka: 

Nejsem ten typ, který by se uměl vychvalovat. Ale myslím, že tenhle kousek, co byl napsaný na téma Věno, zas tak hrozný není...

Drabble: 

Ten prsten dostala od otce v den, kdy mu představila svého milého. Byl nádherný a dokonale jí padl.
Nikdy ho nesundávala. Ani v den svatby, i když se nehodil k jejím šatům.
Byl její součástí.
Jen myšlenka, že by jej sundala, jí připadala absurdní. To by si rovnou mohla useknout prst. Vyšlo by to nastejno.

V den, kdy se její manžel zřekl svého jména a stal se Šárem, ji přišel dopis od otce.
Pozorně četla a nevěřila vlastním očím.

Ten prsten - její součást - měl skrytý prostor.

Věnem od otce dostala možnost ukončit život.
Svůj nebo cizí.
Záleželo, komu jed podá.

Obrázek uživatele Bídák

Čas zavřít

Drabble: 

Byla již hluboká noc - blížila se třetí hodina.
Hostinec se pomalu vylidňoval.
Po chvíli zůstal jen stůl s karbaníky, kteří odmítali ukončit rozjetou hru.

"Počkej, touhle kartou to nepřebiješ!" vykřikl jeden z nich naštvaně.

"Jestli nemáš vyšší, tak dej trumf," ozval se klidně další cotas.

"Ten dát nemůže. Trumf byl žalud a ten už mít nemůže," zasmál se třetí hráč.

"Že nemůžu? Tak se koukni na to žaludový eso. Tos ještě nevidět!" vykřikl poslední hráč, zvedl se a začal si rozepínat kalhoty.

Bídák celou dobu pozoroval z zpovzdálí. V tu chvíli se rozhodl zakročit.
Evidentně byl nejvyšší čas na zavíračku.

Obrázek uživatele Bídák

Úsměv

Drabble: 

Bídák stál za barem. S vážným výrazem pozoroval dění kolem.
Hora vyhazoval jednoho ožralu ven. Samozřejmě že ho nejdřív zkasíroval.
Colleen stála na schodech do patra a s vražedným výrazem vysvětlovala jinému hostu, že holky mají volno.
Vše bylo jak má být.

"Hele, nedrž to v sobě," ozval se Maller a objednal si pivo.

Bídák neřekl ani slovo. Jen lehce pozvedl levé obočí.

"Všichni víme, že máš city. Jen to v sobě dusíš, abys vypadal jako ten největší drsňák," dodal Maller. "Co takhle je jednou za čas dát najevo."

Bídák se usmál.

"Nebo radši ne," pronesl Maller a raději odešel.

Obrázek uživatele Bídák

Kožený váček

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Ztichlý lokál

Drabble: 

V hostinci se slavilo. Všichni už měli upito a nevšímali si příchozího kata. Ten si to zamířil rovnou k Bídákovi. Beze slov mu podal kožený váček.

"Pokud si pamatuji, tak nebyl prázdný," pronesl Bídák. Váček schoval za pas.

"Dostal jsem od Šára pokyn vrátit váček. O penězích nepadlo ani slovo," usmál se kat. Bídák mu podal pivo.

"Stálo mu to za to?" zeptal se po chvíli.

"Asi jo. Podívej se kolem. Noční hlídka šla sloužit na čas. Zřídil si pořádek," odpověděl kat.

"Aby ti ten úsměv nezůstal. Žádný další přeživší už ti nepovolí," dodal Bídák. Katovi zamrzl úsměv na tváři.

Obrázek uživatele Bídák

Pampeliška v klopě

Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble Nutné opatření
Současně jde o vzpomínku na drabble, ve kterém byla Kruegemu podávaná pampelišková polívka. Stačí si jen vzpomenout a už je tak blbě, že i prohraje sázku

Drabble: 

Kruege byl nasraný. Chtěl pít a Bídák mu to zatrhl.

Rozhodl se, že to tak nenechá. Doběhl si pro svoji sváteční zbroj. Oblékl se, upevnil přilbici a k pasu připal meč.

Pomalým krokem se blížil k hostinci.
Dva metry před vstupem tasil meč.
Metr před dveřmi se zarazil.
Bídák stál na zápraží. Měl na sobě nejlepší oblek a na klopě připnutou zářivě žlutou pampelišku.

Kruege si ihned vzpomněl na pampeliškovou polívku. Meč mu ztěžkl v ruce, opřel ho o zem a táhl za sebou.

"Mám návrh. Vypleješ mi zahradu od pampelišek. Když se u toho nepobliješ, dostaneš pivo," navrhl Bídák.

Závěrečná poznámka: 

K překování meče sice nedojde, ale jeho použití na vyrejpání pampelišek je skoro to samé, ne?

Obrázek uživatele Bídák

Nutné opatření

Drabble: 

A bylo to tu zase. Na Kruegeho přišlo jaro. A to se projevovalo neskonalou žízní.
Kdykoliv nesloužil, vysedával v lokále a klopil do sebe jeden korbel za druhým.

Mladí cotasové se mu raději vyhýbali obloukem. Většinou jen proto, aby jim nevyrval z rukou jejich pivo.

Bídák byl na jednu stranu rád. Dokud měl Kruege prachy, měl zisk. Jenže druhou stranou téže mince byl fakt, že se mu nezadržitelně vyprazdňovaly zásoby piva.

Sešel do sklepa a zjistil, že už zbývá necelá osmina sudů. A další objednávka měla dorazit až za dva týdny.
Nedalo se nic dělat.
Na Kruegeho byla uvalena prohibice.

Obrázek uživatele Bídák

Sněhová nadílka

Úvodní poznámka: 

Upozornění: Níže uvedený text obsahuje vulgarity
Což znamená, že se na scénu opět na chvíli dostavil Kruege...

Drabble: 

Kruege rozrazil dveře do hospody, vstoupil a vztekle smetával sníh z ramen.

"Zasratý počasí. Zkurvená zima," nadával, když usedal ke stolu.

"Co máš zase za problém?" zasmál se Maller a přenechal mu svůj korbel piva.

"Co mám za problém? Se koukni z vokna. Sněží! Už zase padá ten bílej humáč," povzdychl si Kruege a vypil pivo na ex.

"A co bys čekal, když je zima?" odpověděl klidně Poeta.

"Vždyť v horách ještě neroztála ani loňská nadílka. A předloňská. A milion ostatních předtím," odfrkl si Kruege.

"Což je na severu hodně překvapivé," ozval se Bídák a postavil před ně další piva.

Obrázek uživatele Bídák

Na vrcholu zoufalství

Úvodní poznámka: 

Pokračování včerejšího kousku, který najdete ZDE

Drabble: 

Hraničář začínal být zoufalý. Nutně potřeboval vycvičit svého učně, ale vypadalo to, že je to nadlidský úkol.

Když mladík zvládl teorii, nedokázal ji převést v praxi.
Když se mu konečně něco povedlo, netušil, jak to udělal.
Za čest mu sloužilo, že to alespoň přiznal.

Bylo to pořád dokola a dokola.
Teorie, ukázka, selhání.
Teorie, ukázka, selhání.

Hraničář zoufal, že jeho vlastní učitel již nežije. Docela by ho zajímalo, jestli i on byl tak neschopný.

Když se večer vracel od Bídáka domů, zjistil, že mu na nočním stolku leží sklenka whisky.
Žádná nástraha nebyla spuštěna.
Možná to nakonec nebude tak zoufalé.

Obrázek uživatele Bídák

Učeň

Úvodní poznámka: 

V loňském ročníku byl napsán střípek o našem hraničáři (tedy myslím, že to bylo loni), který se rozhodl, že je čas odejít na odpočinek.
No, cesta do důchodu není zas tak jednoduchá...

Drabble: 

Tři v noci.
Lokál zavřený.
Okno za barem se neslyšně otvírá.
Dovnitř vstupuje postava zahalená do stínů.
Najednou se místností rozezní zvuk tříštějících se korbelů.

"Musíš dávat pozor! Být neslyšný! Jako stín!" křičí naštvaný hlas.

"Seš si jistej, že si vybral vhodný exemplář?" pronáší pobaveně Bídák, škrtá sirkou a zapaluje svíci. Světlo ozařuje hraničářův znavený obličej.

"Nikdo lepší v pevnosti není," odpovídá zoufale a obrací do sebe obsah sklenky. Mladík raději mlčí.

"Holt musíš mít víc trpělivosti," plácá ho Bídák po rameni a dolévá mu.

"Myslel, že ji mám. Zřejmě jsem se mýlil a musím se ji naučit," pronáší hraničář.

Obrázek uživatele Bídák

Bestiář naživo

Drabble: 

Hora seděl v rohu hospody s pohledem upřeným do knihy.

"Hele, vím, že máš dneska volno, ale nechceš si číst jinde? I po takový době mi tu děsíš hosty," pronesl Bídák, postavil na stůl dva korbely a na chvíli si přisedl.

"Já si nečtu sonety. Tentokrát mám něco jiného," odpověděl Hora a nadzvedl knihu tak, aby si Bídák mohl přečíst název.

"Bestiář? Hele, nepřijde ti to jako nošení dříví do lesa?" pousmál se Bídák a na ex vypil půlku piva. "Rozhlídni se kolem sebe. Můžeš napsat pokračování. Hospodský bestiář."

"Na to by mi nestačily všechny pergameny světa," zasmál se Hora.

Obrázek uživatele Bídák

Nová tradice

Drabble: 

Hostinec byl zavřený a Bídák si užíval svého večerního drinku. Se zavřenýma očima si vychutnával silnou vůni rašeliny z jeho nejoblíbenější whisky.

Pomalu, s ledovým klidem, odložil sklenku na stůl a pokynul rukou. Colleen před nej předstoupila a v rychlosti řekla všechny problémy s holkama. Na chvíli se zamyslel, než rozhodl. Colleen jen kývla a nechala ho, aby si dovychutnal zbytek nápoje.

Líbila se mu tahle nová tradice. Musel sice řešit problémy, ale byl ušetřen poslouchání nesmyslů, které by na něj holky jinak valily. Nakonec začínal být rád, že si Colleen rozhodla vydupat svoje postavení. Ušetřila mu tím mnoho starostí.

Obrázek uživatele Bídák

Popletená objednávka

Drabble: 

Hora nevěřícně koukal na dva trakaře plné banánů, které stály zaparkované před hospodou.

"Co má tohle být?" dostal ze sebe po několika minutách, když konečně našel hlas.

"Vaše objednávka, pane. Sto kilo banánů," odpověděl kupec klidně a čekal, až dostane zaplaceno.

"Ne, tohle jsem nechtěl. Já chtěl sto metrů banánového vlákna," povzdychl si Hora.

"Jasně jsem říkal, netoleruji žádná zvířata v mém podniku," pronesl Bídák od vchodu a s pobaveným výrazem se opřel o futra.

"Co mám dělat s tou kopou banánů?" vyptával se zoufale Hora.

"Zaplať mu. Zkvasíme je. No a v nabídce brzy bude bánánové víno," rozhodl Bídák.

Obrázek uživatele Bídák

Nejlepší vyjednavač

Drabble: 

Ze svého lokálu byl zvyklý na denní dohadování se vožralama.
Téma bylo stále stejné. Sleva, sleva, sleva.

Každý z těch vožralů se jednou za čas musel asi praštit do hlavy, když předpokládal, že by Bídák byl dobrodinec, který by byl ochoten ukrojit ze svého zisku, a dal jim třeba jen jedno pivo zdarma.

Mělo to však nespornou výhodu.
Bídák byl natolik zvyklý na handrkování, že dokázal být neústupný při dojednávání cen za dovážku piva. Jakýkoliv nedostatek na kvalitě pro něj znamenal cenu dolů.

Obchodníci ho za to nenáviděli.
Ač se snažili sebevíc, na letitou vyjednávací praxi Bídáka prostě nikdo neměl.

Obrázek uživatele Bídák

Praktický přístup

Drabble: 

Colleen už toho začínala mít plné zuby. V hostinci se sice neustále vyvařovalo, ale že by Bídáka napadlo alespoň jednou nechat upéct něco sladkého pro holky, to ne. Naposledy se o tom bavila s Horou a ten se zřejmě o tom zmínil Bídákovi. Jinak by teď před ní nestál.

"Co má tohle být?" zeptala se s pohledem upřeným na hroudu těsta se sušenými hrozny a hroudu jílu smíchaného s nalámanou slámou.

"Z tohohle," ukázal Bídák na jíl, "si můžeš udělat pec. Až jí budeš mít hotovu, můžeš si upéct na co jen budeš mít chuť."

Colleen litovala, že nedržela hubu.

Závěrečná poznámka: 

Mazance u nás nevedeme, tak snad projde že jsem nacpal do těsta na chleba rozinky. Netřeba dodávat, že jíl se slámou se nazývá mazanice. Přeci jen je tím vyšperkovaná celá hospoda, jak jste si určitě už všimli.

Obrázek uživatele Bídák

Bídákovo tajemství

Drabble: 

Měl možnost mít hostinec na úrovni. Tak jako ti tři, které z nedostatku jiných slov označoval za přátele. Jenže ještě než převzal hostinec po otci, viděl, že to se ziskem není žádná sláva.

Rozhodl se na to jít jinak. Sice z podniku svého otce udělal špeluňku, jak říkali ostatní, ale zisk rostl. Nikdo netušil, jak je to možné.

Bylo to prosté. Zaměřil se na ty, které do svých podniků nikdo nechtěl vpustit. Otevřel jim dveře dokořán. Dostali najíst, napít a pokud nebyli vybíraví, užili si s jeho děvčaty.
Utratili u něj poslední groš.

Toužili znát Bídákovo tajemství.
Jen používal mozek...

Závěrečná poznámka: 

Možná vám to nepřijde nijak úžasné. Ale do jejich podniků chodí lidi sem tam, jakože za kulturou. Já je tu mám denně. Kdo asi utratí víc?

Obrázek uživatele Bídák

Cizinka

Drabble: 

Když přišla poprvé, tvářila se nesměle a neodvážila se mu podívat do očí.
Teď byla voprsklá - jako by jí to tu patřilo.

Když ho žádala, jestli by mohla psát příběhy z jeho lokálu, nečekal že by jí to vydrželo.
Ale ona je psala dlouhé tři roky.

Když se začátkem letošního března znovu objevila, vypadala unaveně. Slibovala, že i tak bude psát o jeho hostinci.
Rozhodl se jí to zatrhnout.

"Proč?" ptala se zoufale. Bídák jí věnoval jeden ze vzácných úsměvů.

"Letos budeš ty čtenář a já spisovatel," odpověděl.
Před čtyřmi lety by se takové myšlence vysmál.
Teď ale byli přátelé.

Závěrečná poznámka: 

Tohle jste asi nečekali, co?
No, já taky ne. Ale nedala mi pokoj, dokud jsem to nenapsal. Jak říkám, je fakt voprsklá.

Obrázek uživatele Bídák

Prsten

Drabble: 

Ten prsten dostala od otce v den, kdy mu představila svého milého. Byl nádherný a dokonale jí padl.
Nikdy ho nesundávala. Ani v den svatby, i když se nehodil k jejím šatům.
Byl její součástí.
Jen myšlenka, že by jej sundala, jí připadala absurdní. To by si rovnou mohla useknout prst. Vyšlo by to nastejno.

V den, kdy se její manžel zřekl svého jména a stal se Šárem, ji přišel dopis od otce.
Pozorně četla a nevěřila vlastním očím.

Ten prsten - její součást - měl skrytý prostor.

Věnem od otce dostala možnost ukončit život.
Svůj nebo cizí.
Záleželo, komu jed podá.

Obrázek uživatele Bídák

Ztichlý lokál

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nikdo nás nezlomí

Drabble: 

Lokál byl nezvykle ztichlý. Každý se zabýval bouřlivým přívalem myšlenek a pocitů.

"Nečekal bych u tebe soucit," pronesl Hora směrem k Bídákovi.

"O čem to meleš?" odsekl mu.

"O schůzce s katem. Kolik si mu nabídl, aby se ho pokusil zachránit?"

"Jsem snad vůl? Myslíš si, že by mi to u Šára prošlo? Já zaplatil jen za to, aby se netrápil. To zasraný lano mu mělo hned zlomit vaz," pronesl Bídák a vrátil se pohledem k mladíkovi, kterému visela na krku přetržená oprátka.

"Já žiju!" zaječel ve chvíli, kdy mu to konečně došlo. Celý lokál se dal do nadšeného řevu.

Závěrečná poznámka: 

Taky vás zajímá, jak to ten kluk mohl přežít?
Třeba se to ještě dozvíte.
Jen upozorňuji, že já v tom fakt ruce nemám!

Obrázek uživatele Bídák

Vágus. A přesto nejbohatší!

Drabble: 

Seděli spolu u jednoho stolu.
Čtyři majitelé hospod v pevnosti Northgard.

"Stejně se divím, pánové, že nás to ještě nepřestalo bavit," ozval se první.

"Co myslíš? Živnost nebo tahle sezení?" zeptal se ho druhý a nalil si sklenku sherry.

"Jak ho znám, tak vobojí," pronesl klidně Bídák.

"Řekni mi, chlape, proč tě tu vůbec tolerujeme?" pronesl s odporem poslední z nich a odsunul se od Bídáka co nejdál.

"Protože, moji milí přátelé, i když vypadám jak vágus, a do mýho pajzlu chodí jen verbež, tak z nás vydělávám nejvíc. A vy toužíte zjistit, jak to jenom dělám," odpověděl Bídák zvesela.

Závěrečná poznámka: 

Jo, dali by za to všechno, aby zjistili moje tajemství. No, na tenhle úlovek si musí nechat zajít chuť.

Obrázek uživatele Bídák

Exkluzivní rozhovor se Šárem. Byla poprava nutná?

Úvodní poznámka: 

Rozhovor proběhl v blíže neurčené době mezi Rozsudkem a kouskemNikdo nás nezlomí

Drabble: 

Pojďme k tématu, které naše čtenáře zajímá. Bylo opravdu nutné vydat rozsudek k popravě toho mladíka?
Šár: Vy snad pochybujete o mých rozkazech?

Ne. To bych si samozřejmě nikdy nedovolil.
Šár: Považujete snad vyvraždění celého hejna poštovních holubů za bezvýznamnost?

To ne. Ale jde jen o poštovní holuby.
Šár: Chcete snad, abychom nemohli poslat pro pomoc v případě, kdy by nás z horského průsmyku napadli barbaři?

Nic takového jsem nenaznačoval.
Šár: Kde vůbec berete odvahu přijít za mnou a klást takové dotazy?

Omlouvám se.
Šár: Také by mě zajímalo, kdo rozhodl, že jste kompetentní pro vedení rozhovorů. Požaduji jeho jméno!

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že není třeba dodávat, že tím "kozlem" není Šár...

Obrázek uživatele Bídák

Nikdo nás nezlomí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Noční návštěvu

Drabble: 

Uprostřed rynku stála šibenice. Mladík s oprátkou na krku stál vzpřímeně a nedával na sobě znát strach, který mu svíral útroby.

Bídák stál v první řadě a nespouštěl z mladíka zrak. Víc už pro něj nemohl udělat. Kolem něj stáli cotasové, kteří zrovna neměli službu. Přišli se rozloučit se svým druhem.

„Mrtví, ať si klidně odpočívají!“ zakřičel jeden z nich jejich neoficiální bojový pokřik.

„Dokud však žijem, nikdo nás nezlomí!“ odpověděl mu odsouzený na smrt a najednou se přestal bát. Za chvíli už bude moc na věky odpočívat. To oni budou muset žít dál.

Propadlo se otevřelo.
Tělo začalo padat.

Obrázek uživatele Bídák

Skrytá tvář

Úvodní poznámka: 

Tak zase malá vsuvka, než postoupíme v rozjetém příběhu...

Drabble: 

Ze začátku byl neznámou. Dvoumetrová hora plná svalů, která si četla sonety.
Kdo to kdy viděl?

Postupně si získal jejich úctu. S každým jednal jako se sobě rovným.
Popichování a vtipné narážky na jeho zálibu ve čtení pomalu utichlo.
Stal se součástí jejich světa. Jednou z mála jistot.
Kamarád, který měl pro vás vždy připravený úsměv, kterým vám zvedl náladu.
Přítel, který neměl problém otevřeně mluvit o čemkoliv.
Parťák, na kterého jste se mohli spolehnout.

Ale stačilo málo a stal se z něj úplně jiný člověk.
Jakmile si kdokoliv odvážil troufnout na holky, objevil se Hora a jeho skrytý vztek.

Závěrečná poznámka: 

Hora je fakt dobrák od kosti. Po tom všem, čím si prošel, je to až zázrak. Ale bacha na něj. Jakmile ho něco vytočí, jako by místo něj stál úplně jiný člověk. Radím vám, v tu chvíli zmizte.

Stránky

-A A +A