Hostinec u Bídáka

To vám takhle žil jeden lišák. Byl všemi mastmi mazaný. A hrál si na nechápavého blázna.

Liščátka v okolí mu to baštila a ten praštěný strýček jim byl pro smích. Nadarmo jim staré lišky říkali, aby si na něj dávali pozor. Kdepak, liščátka neposlouchala a myslela si, že snědla moudrost světa.

A jednou je takhle bláznivý lišák pohostil u sebe doma a vsadil se, že nikdo z nich do sebe nenaláduje víc než on sám. A liščátka hloupě souhlasila. Bříška je pak bolela a maličcí ještě dlouho trpěli.

A ponaučení? Nechlastejte s Kruegem. Tváří se nevinně, ale játra má nesmrtelná.

"Zámečníka! Ihned potřebuju zámečníka!" zařval cotas po příchodu k Bídákovi.

"Co tu ječíš? A proč ho hledáš?" zasmál se podnapile Kruege.

"Vrací se jí manžel. A zámek je rozbitý. Musíme rychle nechat vyrobit nový. Zítra v podvečer se tu objeví a jestli bude zámek rozbitý, tak to bude průser," zhroutil se na židli, sebral někomu korbel a na ex vypil pivo.

"Hele, to tě vlastně trápit nemusí. Zámek je rozbitý na jejím pásu. Jestli tě nařkne, tak má stejně smůlu. Nikdo tě nikdy neviděl k ní chodit, případně odcházet," pronesl klidně Maller. Cotas se uklidnil a vděčně objednal novou rundu.

Kruege si odkroutil zbytek, již tak značně zkrácené služby a ihned vyrazil k Bídákovi. Evidentně neprohloupil. Na každém stole bylo vyskládáno po dvaceti korbelech piva. Zase konala oblíbená chlastací soutěž.

"Pánové, vítěz právě vstoupil," zařval Poeta přes celý lokál a ukázal na Kruegeho, který se začal zubit od ucha k uchu.

"Dneska to nedá. Bídák to zvedl na dvacet korbelů. A minule těch patnáct skoro nedal," ušklíbl se Maller a několik cotasů kolem souhlasně přitakalo.

"Kámo, znáš Šárovo oblíbené - Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďme? Tak nekecej a stoupni si ke svému stolu. Zatím jsem uchlastal každého. Tak začínáme!"

Hostinec U Bídáka byl v pevnosti Northgard proslulý. Snad za to mohla Jednonohá Lily nebo hostinský, na kterého se štamgasti odvážili promluvit jen když si objednávali další rundu nebo při placení...

Vnitřek se dal popsat jedním slovem - bordel. Majitele byste tím ale neurazili. Přeci jen v poschodí se provozovalo nejstarší řemeslo...

Podlahy byly původně dřevěné, ale teď je "zdobila" udusaná hlína plná střepů z rozflákaných korbelů. O čistotě těch v celku se dalo pochybovat.

A stejně jste tu pokaždé narazili na cotase, kterému skončila hlídka. Důvod byl prostý. Vrzot dveřních pantů ještě neutichl a před tebou stálo čerstvě natočené pivo.

Po dvou týdnech, kdy Poeta vraždil každého pohledem, ho bylo možné spatřit veselého.

"Helemese... Poeta se usmívá. To buď bude konec světa nebo se mu podařila jeho pomsta," zasmál se Maller.

"Jo, máš pravdu. Pomsta dokonána. Na konci směny jsem skopl toho skunka ze zdi. Měl's slyšet ten kvikot, když si uvědomil, že padá," rozesmál se Poeta, ale Maller zvážněl.

"Kámo, doufám že žertuješ. Jestli se to dozví Šár tak si v prdeli."

"Neboj, Kruege je v pořádku. Chvíli ležel v závěji, po pár minutách se zvedl a odešel do hospody. Což mi připomíná. Nezajdem na jedno. Dneska tě zvu."

"To ti teda povim kámo, absolutně nechápu co Kruege na tej couře vidí," vyprskl Maller, když viděl blažený výraz svého "kamaráda", který právě scházel ze schodů. Evidentně byl v pokoji s Jednonohou Lily. Poeta znechuceně odhodil prázdný korbel a houknul k baru, že chce další rundu piva.

"Pánové, dneska, dneska byla fakt skvělá," zařval Kruege přes celý lokál a šel si přisednout.

"Tys jí dneska, to...," Poeta nedokázal dokončit větu.

"Myslíš klátil? No jasně. A že jí to šlo," mrkl na něj Kruege.

"Ty zmije, dneska jsem jí měl mít já první," zařval Poeta a chrstl po něm přinesené pivo.