Starmel (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Nejstarší Prut

Úvodní poznámka: 

druhý kousek, nesoutěžně

Drabble: 

Gronal byl dosud zesláblý, ale do rodného vladyctví přesto odjel. Cítil jako povinnost doprovodit Holgera na poslední cestě. Prutů sloužilo v družině vždycky několik. Byla to tradice, kterou rodina, bylo-li to možné, dodržovala. Z jeho generace odešli na Starmel tři – on a dva bratranci. Když se Ladmerin před lety nechal propustit, zbyli dva. Teď Holger padl a Gronal zůstal v družině jediným Prutem. Cítil se strašně.
Pocit zmaru ho opustil teprve ve chvíli, kdy v Prutu zasedl k rodinné večeři a rozhlédl se po drobotině. Kéž by se jen dožil toho, až bude v družině zase ten správný počet Prutů!

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odehrává několik let po drabble Tradiční rozlučka.

Obrázek uživatele Arenga

Prokaž, že jsi mužem

Drabble: 

Armin se choulil do kožešinou podšitého pláště. Ranní mráz ho štípal do tváří, noc už byla naštěstí za ním. V rámci rituálu přijetí mezi muže musel zůstat sám venku až do dnešního večera. Aby se aspoň trochu zahřál, vyrazil po obvodu Zeleného údolí.
Nedošel daleko. Cestu mu zkřížil cizinec, záhorský zvěd.
Jak se dostal tak blízko hradu, Armin nepřemýšlel. Nečekal, až nepřítel zaútočí. Vrhl se na něj se vší slepou odvahou čerstvě patnáctiletého.
Sníh pil krev umírajícího Záhořana.
Mladík pevně svíral zkrvavenou zbraň, nový meč, který dostal teprve včera večer.
Uvědomil si, že se třese.
Byl to jeho první mrtvý.

Závěrečná poznámka: 

Na den svých patnáctých narozenin se těší snad každý chlapec v horách. Ten den je rituálně přijat mezi muže a mimo jiné obdrží své první zbraně, které má od toho dne právo a povinnost nosit. A pak odchází ven, do hor, aby prokázal, že je mužem, který se umí sám o sebe postarat – doba je různě dlouhá, v závislosti na ročním období.
Mladý Armin se narodil v lednu, odchází tedy pouze na necelý den. Ani ten však nestráví o samotě v horách celý, neboť čirou náhodou narazí na záhorského zvěda, s jehož mrtvým tělem se předčasně vrací domů na Starmel. Jeho otec Thelf-Armin jej však nepochválí. Nikoli kvůli tomu, že se vrátil dříve, než měl, ale proto, že živý zvěd má větší význam než mrtvý. Armin si tu lekci bude pamatovat po celý život.

Obrázek uživatele Arenga

Knižní trh

Úvodní poznámka: 

druhý kousek, nesoutěžně

Drabble: 

Lačně prohlížel jeden titul za druhým. Prodavač, vousatý, zjizvený Kar-galhaďan, jej sledoval s jistou netrpělivostí. Joachim litoval, že neumí kar-galhadsky lépe, ale i tak poznal, jaké poklady právě nalezl. Třeba ten spisek o snímání posmrtných masek. Byl si jistý, že něco takového ve starmelské knihovně chybí. Již měl koupené zajímavé pojednání o starších oriadských dějinách, a pokud by se mu podařilo získat nějaké knihy i u tohohle zamračeného vousáče, byla by to kořist, v niž ani nedoufal.
„Kolik?“ zeptal se.
Částku, kterou kar-galhaďan zamručel, si raději nechal zopakovat. Tak levně?!
Odcházel s pěti knihami.
Že byly kradené, se nikdy nedozvěděl.

Závěrečná poznámka: 

Hrdinou tohoto drabble je Joachim ze Starmelu (objevil se už tady). Joachim je nyní třiadvacetiletý, právě je na návštěvě v Citadinu, hlavním městě Oriadu, a využívá svůj pobyt i k tomu, aby obohatil starmelskou knihovnu o nějaké nové kousky.
Starmelská knihovna má v jeho době již staletou historii, za její zakladatele (byť už měli na čem stavět) se považují Thyderic Dlouhán, a jeho bratranec Vikkarden Havrankřídlo spolu se svou manželkou, lacinijskou princeznou Lethou. O starmelskou knihovnu zpravidla pečuje přímo někdo ze starmelské rodiny.

Obrázek uživatele Arenga

Tajná přísada

Drabble: 

Rynden nedůvěřivě hleděl na plný talíř.
Nový spolubydlící na něj po straně mrknul. „Aha, vždyť jsi seveřan, ty’s tohle ještě nikdy nejedl, co?“
„Jsem horal,“ opravil ho. „Víš určitě, že je to k jídlu?“
„Neváhej! Tohle je vyhlášená krčma, všechno čerstvé, rovnou z přístavu. To červené je humr, to malé krevety, ty namodralé taky, ale jiný druh. Lahůdka!“
Pochyboval, ale odvážně se pustil do jídla.
A ještě nikdy mu nebylo tak strašlivě špatně!

O devět let později:
„To dávidlo je váš osobní recept, Ryndene?“ zajímal se celmistr Rikkardus.
Přitakal, ale raději staršímu kolegovi zamlčel, co všechno do svého léku přimíchal.

Závěrečná poznámka: 

Děj tohoto drabble se odehrává v Triasedenu, hlavním městě království Relemaris, které je proslulé svým lékařským učením (to bylo zmíněno i v drabble Jak se ho elegantně zbavit…). Do Triasedenu přijíždí studovat i mladý Rynden, který se má stát po získání mistrovského titulu novým starmelským ranlékařem, nástupcem mistra Lidalda. Triaseden je přímořským městem, od Starmelu vzdáleným zhruba 1300 km, takže se zde Rynden setkává s mnoha „zvláštnostmi,“ které z domova nezná.
Celmistr je třetím stupněm mistrovského titulu – po titulu nižšího mistra a řádného mistra /nebo prostě jen mistra/ - čtvrtým a již poměrně exkluzivním stupněm je „vysoký mistr.“

Obrázek uživatele Arenga

Moderní vymoženost

Drabble: 

„Dalekohled?“ protáhl překvapeně Markus. „Co to je?“
„Zjednodušeně řečeno jde o dvě skleněné čočky upevněné v takové rource. Když se podíváš skrz, vidíš vzdálené objekty jakoby mnohem bližší a zřetelnější,“ vysvětlovala.
„Kdo na tohle přišel?“ zamumlal nedůvěřivě.
„Jeden učenec v Triasedenu. Samozřejmě chápu, že Velká pozorovatelna má sama o sobě neocenitelný význam. Je to vidoucí oko Starmelu na druhé straně hor. Jenže bez dalekohledu je napůl slepé - anebo přinejmenším krátkozraké.“
„Viděla jsi ten dalekohled na vlastní oči?“
Usmála se. „Dalekohled i skrz něj. Knížecí hvězdárna v Citadinu má tři. Je to opravdu užitečná věc, Markusi. Může pomoci zachránit hodně životů.“

Závěrečná poznámka: 

Starmelská Velká pozorovatelna je důležitým strategickým strážním místem, jde o jakýsi krytý balkonek na druhé straně hor, k němuž vede přímo ze Starmelu více než kilometrový tunel s 2942 schody a převýšením cca 500 m. Jeho budování trvalo přes dvacet let, existence Pozorovatelny se však starmelským již mnohokrát vyplatila, neboť odsud mají vcelku slušný přehled o dění v několika údolích za Zeleným průsmykem.
Dialog o vhodnosti vybavení Pozorovatelny dalekohledem se odehrává mezi manželkou Armina ze Starmelu a jeho strýcem Markusem v době děje „hlavního příběhu“ – v něm samotném se však neobjevuje, pouze je řečeno, že dalekohled nemají a o něco později naznačeno, že byl pořízen.

Obrázek uživatele Arenga

Vidoucí dar

Drabble: 

Byl to jen záblesk ve stínech. Krátký jako vzdech, jasný jako odraz slunce na čepeli. A byl tam oheň a křik umírajícího dravce, jehož hlas nedokázal rozpoznat. Pak všechno pohltila tma. Roztahující se, všeobjímající tma, která se mu drala do plic a obírala jej o dech…
Thyderic se vzbudil zalitý studeným potem. Věděl, že už neusne. Totožný sen se mu zdál již počtvrté. Byl to jeden z těch, za nimiž stál Vidoucí dar, schopnost předvídat ze snů budoucnost. Ovšem tomuhle… stále nebyl schopný porozumět.
Pochopil, až když přišla zpráva o vyplenění Sokolčiny. Jenže to už bylo pozdě! Thyderic se rozplakal.

Závěrečná poznámka: 

Dnešní drabble jde hodně do historie, Thyderic zvaný Dlouhán byl jedním z významných starmelských pánů. Žil přibližně 200 let před „hlavním příběhem.“ Thyderic byl nejen vynikajícím stratégem a schopným vojenským velitelem, ale také milovníkem knih a všeobecně vzdělaným mužem, sám sepsal pojednání ze starmelských dějin prostě nazvané „Letopis.“ Kromě toho byl obdařen ještě jednou velice výjimečnou schopností: Vidoucím darem. Zdávaly se mu zvláštní sny, z nichž uměl předvídat události, které se teprve měly stát. Sám Thyderic nepokládal však vidoucí dar za dar, ale spíše za břemeno. Hořce si vyčítal zejména to, že přes několikeré varování ve snech nedokázal předvídat vypálení a totální vyplenění vladyctví Sokolčina.

Obrázek uživatele Arenga

Dej si pozor, bratře

Úvodní poznámka: 

Dvojče k tomuhle drabble.
Druhé na stejné téma, takže nesoutěžní.

Drabble: 

Aerwin se obratně vyhnul šedovlasé korpulentní ženě v červeno-bílých šatech.
„Hej! Ty se za mne schováváš!“ zamrkal pobaveně jeho bratr Aedwyn.
„A ty se mi divíš?!“ sykl Aerwin. „Nehýbej se, uvidí mě!“
Mladší bratr se málem rozchechtal. „To víš, teď jsi vladyka. Navíc ověnčený hrdinskou slávou. Zkrátka, jsi pro paní Alici KOŘIST.“
„Nejsem vladyka ještě ani dvanáct hodin!“
„Snad sis nemyslel, že bude ztrácet čas? Ještě by jí tě nějaká podnikavější vyfoukla. Milý zlatý, ona není žádná květinka, co čeká někde v koutě!“
Aerwin zdušeně zaúpěl. Tohle mu samozřejmě došlo taky. Paní z Liborohu měla totiž ještě dvě neprovdané „vnučenky.“

Závěrečná poznámka: 

Nedalo mi to a k drabble Nečekaný host jsem připojila ještě jeho dvojče. Odehrává se o 14 let později a dalo by se říct, že vlastně celkem navazuje na drabble z 1.4.. (Tradiční rozlučka, v níž vladyčníci a Londrin Spálenecký totálně opijí právě Aerwina). Jak je vidět, paní Alice, jíž se už podařilo provdat šest z osmi svých „vnučenek“ jde stále cílevědomě za svým. A svobodní muži v horách to moc dobře vědí.

Obrázek uživatele Arenga

Nečekaný host

Drabble: 

Když Joachim zahlédl mezi liborožskými korpulentní ženu, strnul. A to se na Výroční soud tolik těšil! Poprvé měl zasednout mezi muži, na stupínku mezi Arminem a svým otcem.
„Hleďme, paní Alice,“ ozval se za ním Trygar Prut.
„Proč s sebou pan Targ vzal matku?“ podivil se Rodrik, jeho dvojče.
„Asi musel,“ utrousil Joachim. „Vám aspoň nebude vychvalovat svoje vnučenky!“ Jako vladyčníci, byli jeho přátelé před paní Alicí spolehlivě chráněni. „Kéž by se ta baba byla narodila jako chlap!“
„Neblázni! To by byla v družině. A nejspíš i pobočník.“
Joachim kývl. „Jo, Ranožír by z ní byl podělaný až za ušima.“

Závěrečná poznámka: 

Dnešní drabble se odehrává opět přímo na Starmelu, časově zhruba deset let před začátkem „hlavního příběhu“ a zhruba deset let po drabble z 3.4. Hlavním hrdinou je patnáctiletý Joachim ze Starmelu, Arminův bratranec, který se poprvé po dovršení zletilosti může plnohodnotně účastnit Výročního soudu (ten se na Starmelu koná jednou za rok, tradičně na přelomu ledna a února). Radost mu ovšem kazí to, že coby plnoletý se také již může plnoprávně uzavřít sňatek, což je samozřejmě jasné i cílevědomým matkám a babičkám, v první řadě paní Alici, ovdovělé paní z Liborohu, o níž se proslýchá, že ve skutečnosti je faktickým regentem za svého malého osiřelého vnuka ona a ne její druhorozený syn, a jejíž starost o zajištění jejích osmi „vnučenek“ je všeobecně známá (A to jsou děvčata také zatím nezletilá, takže bude hůř). Trygar a Rodrik Prutové, Joachimovi nejlepší přátelé, se mohou škodolibě smát (i když určitě nebudou), protože vladyčníci, tedy mladší vladyčtí synové sloužící ve starmelské družině, se dle staleté tradice nežení.
A kdo je Ranožír? Ranožír je ten za horami, tedy nepřítel, jeden z nejsilnějších vůdců záhorských klanů, které starmelské a celou horskou oblast prakticky permanentně ohrožují.

A nakonec mi to nedalo a sepsala jsem k tomuhle drabble ještě jeho "dvojče".

Obrázek uživatele Arenga

Jak se ho elegantně zbavit…

Drabble: 

Wialden rozhodně pohlédl na svého chlebodárce. „Zůstat tady nemůže. Dlouhodobě ne. To přece víte!“
Pan z Vrchorohu zachmuřeně přikývl. Jitram byl inteligentní a schopný – o tom nepochyboval, jinak by ho neposílal na studia do Triasedenu. Jenže mladík to celé podělal a kvůli jakési studentské výtržnosti byl vyloučen ještě před nižšími mistrovskými zkouškami. Dva roky pomáhal ve Vrchorohu mistru Wialdenovi, ale s tím je teď zjevně konec. Zatracená potíž! O Wialdena přijít nechtěl. Ale co s Jitramem? Náhle dostal spásný nápad: Jeho dcera se měla příští měsíc provdat za starmelského dědice. Pošle Jitrama s ní. A starmelští mu ještě budou vděční!

Závěrečná poznámka: 

Z hlediska časové posloupnosti jde zatím o nestarší drabble, které zabíhá už trochu dál do starmelské minulosti.
Pan z Vrchorohu, který se potřebuje zbavit nedostudovaného Jitrama, je dědečkem Thelfa-Armina (vystupoval v drabble z 3.4.). Jak naplánoval, tak také učinil a Jitrama zařadil do doprovodu své mladičké dcery Pranvery. Na Starmelu, který je v prakticky neustálé válce se záhorskými klany, je Jitram skutečně vřele přijat. Nejprve pomáhá jejich stárnoucímu mistrovi (kterému jeho nedokončené vzdělání nevadí, stejně jako to neřeší starmelští páni, jimž jde o výsledky a nikoli o papíry) a následně zaujímá jeho místo v Malém domě (což je dům vyhrazený na Starmelu pro nemocné a zejména raněné). Později se stává prvním učitelem mistra Lidalda, který je starmelským ranlékařem v době „hlavního příběhu“.
Vysoké učení v Triasedenu je nejprestižnějším lékařským učením na celém kontinentu, vzhledem k tomu, že byl Jitram vyloučen, mu to zavřelo dveře i k možnosti dostudovat jinde.

Obrázek uživatele Arenga

Spolehnout se na druhé

Drabble: 

Kníže přivřel oči. Kéž by mohl! Kéž by jen mohl obléci zbroj, odít se do oceli, vyjet v čele obránců! Jenže na to se nedalo ani pomyslet. Nebyl sice tak starý, ale dlouholetá nemoc jej postupně zbavila sil.
Vstoupil Těšen z Norivaru, v plné zbroji, jen bez přilbice. „Můj pane, východní brána byla uzavřena. Další posily nestihnou dojet. Poslední významnější byli starmelští včera večer.“
Kývl. Bude to stačit? Bude? Měl strach, že město padne.
„Půjdu teď za princeznou. A…“ dodal ještě, „Těšene, opatruj se!“
Pan z Norivaru se překvapeně uklonil. Ač byl vzdáleným příbuzným knížete, panovník mu dosud nikdy netykal.

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k předchozímu drabble se přesouváme – prostorově i časově. Prostorově o 400 km (ta jednotka tam sice neexistuje, ale aby to bylo jednoduší) směrem na jih, časově o dvacet let dopředu. Toto drabble bezprostředně předchází začátku první kapitoly „hlavního příběhu.“ Citadin, hlavní město Oriadu, čelí obrovské armádě sóhenského barona (který je smrtelně uražen odmítnutím, které se mu dostalo od princezny Svatavy). Situace vypadá beznadějně, kníže Gael povolává všechny vazaly, přátele a spojence.
Na pomoc Citadinu přijíždí na základě dávných smluv, respektive podmínky jednoho privilegia, i starmelští. Nevede je nikdo jiný, než Armin ze Starmelu, v této době již respektovaný a velmi obávaný bojovník.

Obrázek uživatele Arenga

Co na tom, že ji neznáš…

Drabble: 

Starmelský pán tušil, že to nebude jednoduché. Syn proti němu stál vzpřímeně, zamračený a vzdorovitý jako obvykle. Zatraceně!
„Anella Sóhenská není jediná možná nevěsta. Ani imberlijská princezna není špatná partie. Je jí osmnáct, má osm sourozenců, dá se předpokládat, že bude dobře stavěná.“
Mladík se pohrdlivě ušklíbl. „Je o dva roky starší než já. Vůbec ji neznám! A ani se s ní seznámit nechci. Nechci se ještě ženit!“
Otcovy rysy ztvrdly. „Tvá matka,“ řekl odměřeně, „byla také starší než já a mně bylo teprve patnáct, když jsem si ji vzal. Jsi jediný syn, který mi zbyl. Oženit se prostě musíš!“

Závěrečná poznámka: 

Další střípek ze světa Starmelu. Přiznám, že téma pro mne tentokrát bylo trochu problém, nad kterým jsem si musela dost zapřemýšlet.

Armin ze Starmelu, mladík, o jehož budoucnosti se jedná, je jednou ze stěžejních postav mého „hlavního příběhu“ – který ovšem začíná až dvacet let po této události. Armin se nakonec neoženil podle otcovy, ale podle své vlastní vůle. Necelý rok po tomto rozhovoru totiž Thelf-Armin padl, takže se Armin stal zcela suverénním starmelským pánem, který si o své budoucnosti rozhodoval sám.
Časové zařazení vzhledem k předchozím drabble: Londrin Spálenecký je v této době starmelským pobčníkem (první mezi rovnými ve starmelské družině), teprve o dva roky později z družiny odchází, aby zaujal po smrti svého nevlastního bratra místo vladyky Spáleného pole. Torsten ze Šerosvitu a jeho manželka Danika mají osm synů a dceru, jejich prvorozený se před nedávnem oženil. Zatím se zdá, že jejich rodinnému štěstí nic nechybí.

Obrázek uživatele Arenga

Na počátku stála náhoda

Drabble: 

S něhou vzal novorozence do náručí. Čtvrtý syn! Láskyplně pohlédl na jeho matku. Danika byla stále stejná, jako když ji spatřil poprvé. Byla to tehdy náhoda. Někdo k nalezení svého štěstí potřeboval celý les náhod, jemu stačila tahle jediná. Přitom to bylo vlastně nemyslitelné: byla záhorská lučištnice, on vladyka ze Šerosvitu. Byla nepřítel, kterého měl správně zabít. Neudělal to. Oženil se s ní. Bez vědomí starmelského pána, jemuž sňatek jen dodatečně oznámil. Vyvolalo to obrovské pozdvižení, byl však odhodlaný bránit svou ženu přede všemi: starmelským pánem, ostatními vladyky i Záhořany. Nikdy nelitoval. Miloval ji a jejich synové byli budoucností Šerosvitu.

Závěrečná poznámka: 

Opět střípek ze světa Starmelu. Torsten ze Šerosvitu netuší, jak moc se s tou budoucností mýlí, neboť, to, co svým neobvyklým sňatkem vyvolal, tvrdě dopadne právě na následující generaci.
Časové zařazení vzhledem k předchozímu drabble je -40 let. Gronal Prut a Londrin Spálenecký jsou mladí chlapci, zatím ještě vyrůstají na rodných vladyctvích, nicméně již se počítá s jejich vstupem do Starmelské družiny. Do narození Aerwina z Vranokřiku zbývá 15 let.

Obrázek uživatele Arenga

Tradiční rozlučka

Drabble: 

V Hradebním domě bylo veselo. Jako vždy před zahájením Výročního soudu, dnes ještě víc, neboť se družina loučila s Aerwinem.
Gronal se zamyšleně opíral o stěnu, v ruce plný korbel.
„Kolikátý vladyčník to je, kterého takhle vyprovázíš?“ přitočil se k němu Londrin Spálenecký.
„Šestý,“ zamručel šedovlasý muž. „Tys byl první. Pak dlouho nikdo. Ale poslední dobou potřebovalo nového pána až moc vladyctví.“
„Smrt se neptá, ani starého, ani mladého.“
„Někdy hlavně těch mladých…“
Chápal, tenhle pocit už zažil. „Myslíš, že jsme moc staří, abychom Aerwina pořádně opili? Tak jako jste před dvaadvaceti lety zřídili mně?“
Gronal se šibalsky pousmál. „Jdeme.“

Závěrečná poznámka: 

Drabble z mého fiktivního světa. Odehrává se ve Starmelských horách, je to takový malý střípek z boku "hlavního" příběhu (hlavního je v uvozovkách schválně, protože těch příběhů je už víc, ale tenhle konkrétní je více méně celý napsaný).

Stránky

-A A +A