Budoucnost

Obrázek uživatele Tenny

Některé věci se nemění

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku/Čertisko ;)

Kdesi, kdysi ve vzdálené budoucnosti...

Drabble: 

"Mami, tobě zase teče oční implantát?"
"Ale ne, drahoušku, to jsou slzy dojetí.. Ten nový holoprogram je úžasný!"
Dcera se zvědavě podívala na obrazovku. Jakýsi modrý mimozemšťan s chapadly tam hleděl na mladou dívku.
"Byl jste tehdy přesvědčen, že vás vyslyším?" zeptala se dívka.
"Skálopevně! Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal," zacvrlikal mimozemšťan.

"To je mi nějaké povědomé, určitě je to nové?" zajímala se dcera.
"Jmenuje se to Chapadla a předsudek! Nejnovější adaptace! Vybrali moc krásného herce jako Darcyho, že?"
"Že se nestydí ten knížku pořád recyklovat."
"Některý materiál prostě únavou netrpí."

Závěrečná poznámka: 

Věty v kurzívě jsou přímá citace z knížky, vydání 1974 od Odeonu. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele strigga

Některé věci se nikdy nezmění

Fandom: 
Drabble: 

"Prosím vás, rabi, zatrhněte mu to nějak."
"Ale no tak. Je to člověk jako každý jiný..."
"Každý týden nám stojí před domem a rozdává letáčky. Na každé oslavě se všech dokola ptá, jestli už o tom přemýšleli. Z každého svátku udělá happening o Svaté zemi. Dokonce i dětem už se to pokoušel ve škole hustit do hlaviček, že prý i počasí je tam lepší než tady!"
"Podívejte, já vám rozumím. Ale on cítí jako své nezadatelné právo pokusit se alespoň někoho z vás přesvědčit..."
"Přesvědčit?! Tady jsme na Marsu, rabi, NA MARSU! Jestli někde nikdy nikdo nezorganizuje aliju, tak tady!"

Závěrečná poznámka: 

Před rokem jsem se zařekla, že když už se teda mám stát součástí židovský rodiny, tak si i o tom Izraeli něco víc načtu. V rámci plnění tohoto předsevzetí se mi dostalo do rukou jisté číslo revue Prostor, které bylo Izraeli věnováno úplně celé. Bylo to děsně zajímavý čtení a izraelský spisovatel Avraham B. Jehošua tam vyslovil myšlenku, že až jednou lidé kolonizují Mars, bude i tam malá židovská obec s rabínem a synagogou, v níž si budou učenci přát navzájem "Příští rok v Jeruzalémě!" a bude mezi nimi jistě i obcí placený zaměstnanec Židovské agentury, který se bude snažit zorganizovat mezi místními aliju. Ona ta esej byla jinak docela vážná, ale tahle pasáž mi nějak utkvěla. :D

Dnešní mladí

Fandom: 
Drabble: 

Dvě drbny na svatbě.
„Už jak spolu courali všude možně po galaxii.“
„Chudáci jejich mámy, co musely zažít strachu.“
„To byly pořád fotky kdovíodkud, spousty sledujících. A když se vrátili domů, najednou měli málo pozornosti. Tak vymysleli, že se vezmou a budou žít někde v úplný divočině.“
„I děti si pořídí jak někde v pravěku. Naostro, bez simulátoru rodičovství. Bez rodinnýho kouče, bez umělýho oplodnění!“
„No to je hrůza, jak nějaký zvířata! Co všechno dneska nejsou lidi schopný udělat kvůli publicitě.“
„To je z toho, že jim doma vždycky všechno dovolili! Jinak by je nenapadlo stěhovat se někam na Vysočinu.“

Závěrečná poznámka: 

Nic ve zlým. Mám ráda Vysočinu. Pochází odtamtud část mojí rodiny. Občas si představuju, že se tam odstěhuju.

Obrázek uživatele Aveva

Bylo nebylo

Fandom: 
Drabble: 

Spolubydlící už zase uklidila kuchyň. Všechno nádobí bylo čisté a na svých místech. Koupelna se jen blýskala.
Není třeba nakoupit? Ale sakra, lednička je plná.
Chvíli přemýšlela o umytí oken, ale tak hluboko prokrastinační krize nesahala. Zatím. Posadila se k počítači. Pustila se do psaní…

Smích od zadního vchodu vytrhl Julii ze vzpomínek. Musí jít dolů.
Úsměv jí prohloubil vrásky kolem očí.
“Počítači,” řekla, “ulož soubor Vlastní životopis a odešli ho betám.”
Potřásla stříbrem prokvetlou hlavou a rozhlédla se po své pracovně. Kolem stěn byly v policích naskládané autorské výtisky.
Bývaly to příjemné dny, ale současnost má jednoznačně svoje klady.

Závěrečná poznámka: 

Milá Julie, všechno nejlepší k narozeninám!
(Nobelovka za literaturu se mi do limitu nevešla, ale jistě tam někde taky je. Ale co už, stejně nepíšeme kvůli literárním cenám ;o)

Obrázek uživatele Effatha

Protože se bojíme

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

jsem si jistá, že tomu tolik nerozumím, jako jiní, ale tady je drabble
nápadu jsem se prostě nemohla zbavit

Drabble: 

Dnes už se nestárne. Jen někdy a to pak zaskočí.
Máte asi tak měsíc, možná dva, řekli mu. Dlouho na ně nechápavě hleděl.
Cože? Prohlásil po chvilce, to jako, že umřu?

Tahle blbá planeta už nemá ani bílá místa na mapách a vy mi chcete tvrdit, že nebudu žít navěky?! Neexistuje! Já si podám stížnost.
Byl jak zpovykaný fracek. Odchovanec věku neznalosti lidí. Sestřička unaveně naklonila hlavu na stranu, podívejte, můžete věřit, že budete žít navěky. Máte ještě měsíc. Mnoho lidí věří v nesmrtelnost duše...
Můžete přece nastavit přístroj, aby mi pumpoval krev místo srdce. Zaplatím.

Pane, bílá místa existují.

Z domácnosti

Fandom: 
Drabble: 

„Tati, proč mi konečně nemůžeš říct, kdo byla moje máma? Už přece nejsem dítě!“ zavřískne Marie jako správná dospívající dívka, projde dveřmi na fotobuňku a dveře se za ní s třísknutím zavřou.

„Proč jí to vlastně neřekneš?“ podivuje se mikrovlnka. „Být AI už dneska přeci není žádné stigma. Aspoň ve větších městech ne.“

J. dlouho mlčí než odpoví: „Když jí řeknu, že není moje dcera, kdo mi pak bude říkat tati?“

„Takže radši počkáš, až se to dozví od nějaké cizí rychlovarné konvice?“ nenechá se odbýt mikrovlnka.

„Když si nepřestanete škrábat ty dlaně, poteče vám z nich krev,“ hlásí lékárnička.

Obrázek uživatele Arenga

DMD po dvaceti letech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžně bez bodu

taková malá blbinka z náhlého nápadu při uklízení kuchyně ;-)

Drabble: 

Milí drabblisté,
končí nám šestadvacátý ročník! Všem účastníkům děkujeme, v dubnu jste napsali rekordních 8593 drabblat a rozdali 98972 krkavců.
Byla témata jednoduchá? Ale kdeže! Někteří pamětníci ještě s nostalgií vzpomínali na ta, která jim kdysi připadala obtížná…
Vizte malý výběr těch, nad nimiž se letos skučelo asi nejvíce:

Cítím ctihodné cypřiše
Extrovertní nihilismus
Komár s párou
Kostrbatá koule
Málo smrtelný sýček
Oloupaný loupáček se nepřejí
Prašivé pryšce
Pro každou kravinu dnes rychlokvašky
Rybízové rachejtle a ropuchy
Spektakulární spektrum serpentin
Syrový sírový sýr
Šnorchl a podkolenky
Traktory
Tučňák jako tučňák
Vykostěná věta
Zubatec na zubačce

Těšíme se na vaše výběry!

Obrázek uživatele Vinpike

Humánní válka

Fandom: 
Drabble: 

Přičítal to uklouznutému zaklení v okamerované kanceláři, že jako válečný reprezentant byl vybrán právě on. Sousední stát se potácel v ekonomických potížích, takže jeho protivník nalezen mezi nezaměstnanými a dle všeho těžká váha.
„Přístroje měří zuřivost a vůli zvítězit,“ vysvětloval mu úředník, „takže musíš být vyadrenalinován skoro k amoku! Konvenční zbraně jsou mezistátně zakázány, na vlastních dvorečcích to naštěstí neplatí! Cvičiště by tě mělo připravit.“
Střílel ostrými, krky podřezával pravým nožem, vazy lámal vlastníma rukama. S počítáním svých obětí přestal na dvacítce, pak nestíhal.
Na bojišti jej vybičuje hlavně strach. Pochopil, že pokud nezvítězí, stane se živým terčem budoucího reprezentanta.

Obrázek uživatele Effatha

Dcera

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že to odpovídá tématu, nebyla jsem si jistá ani fandomem, ale co se dá dělat...

Drabble: 

Hubená dívka s krátkými rozčepýřenými vlasy, oči podobné kádím s vroucí smůlou. Balancovala na špičkách, nakláněla se tváří až docela k mé.
Paže spojené za zády, bez jakékoli známky bojácnosti, bez jakýchkoli pochybností. Ale neříkal bych tomu naivita. Vyhrožovala mi.
Bílé šaty měla roztržené od pravého ramene k levému boku, nedbale sešité režnou nití, takže na mnoha místech prosvítala její špinavá kůže.

Nedovolila mi uhnout pohledem, nejistě jsem si prohrábl vlasy:„Tak za kolik?“
Tu trpnou krásu jde dát do stroje, v dnešní době, bože, tolik peněz bych mohl dostat...
„Nikdy mne nedostaneš,“ zasyčela.
Jako by netušila o čem mluvím.

Závěrečná poznámka: 

Mám pocit, že ani já nevím úplně přesně co to mělo být.

pokrok ve výchově není možný

Fandom: 
Drabble: 

Čtyřicáté třetí století. Světový unikát, první muzeum svého druhu v celém vesmíru. Významné události a stvoření dob dávno minulých na jednom místě, na jedné planetě. Metoda genetické regenerace dokázala nemožné. Moderní lidé sledují exponáty se stejným zájmem, s jakým exponáty sledují i je.

Až na jednoho chlapečka, kterého očividně historie nezajímá ani za mák a raději ječí jak na lesy. Maminka šestiletého Uliho je nakonec nucena svého syna za pomoci nejmodernějších technologií šetrně omráčit, aby nerušil křikem ostatní historie chtivé návštěvníky.

"Proč ho prostě nevzala po hlavě kyjem?"
"Nevšímej si jich," povídá jeden neandrtálec druhému. "Oni jsou z civilizovanější doby."

Obrázek uživatele Amy

Dokonalé neštěstí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přemýšleli jste někdy, jak by vypadalo postapo á la Mary Sue? Pokud ano, tady jedno máte!

Drabble: 

Slunce na obloze dávno vyhaslo a nad kdysi úrodnou zemí se rozprostřela temnota.

Mary Sue zůstala osamocená. Toulala se krajinou a pokoušela se najít další přeživší.

Nakonec to vzdala a rozhodla se, že se radši bude kochat svou krásou. Byla přece dokonalá! V srdcovitě vykrojené tváři jí seděly hluboké modré oči, líbezné rty a drobný nosík. Štíhlou postavu korunovaly nohy dlouhé až od zadku dolů. Na zem jí spadaly vlnité husté zlaté kadeře.

Nic z toho jí ale nepomohlo, když zjistila, že nezbyl nikdo, kdo by se jí mohl obdivovat. Mary Sue tragicky vzlykla a vrazila si pilníček do oka.

Obrázek uživatele Arenga

Volby v Horní Dolní

Drabble: 

Do uzavření volebních místností zbývala hodina. Předsedkyně komise četla už šestnáctý časopis pro ženy, místopředseda nadšeně hltal nový fantasy román o opatu Whitingovi, zapisovatelka vykládala pasiáns, lidovec Poštolka luštil křížovky, komunista Souček prohlížel Svět motorů a slečna Kopřivová se učila na přijímačky pochvalujíc si, jak skvělou brigádu sehnala. Klid a ticho rušily jen mouchy bzučící u stropu.
„Už asi nikdo,“ zívla předsedkyně. „Kolik jich máme?“
Poštolka prohlédl papíry. „Nejdřív přišli ti tři, hned včera odpoledne, ti vždycky volí komouše.“
Souček se na něj zaškaredil.
„Potom večer dva. A dneska jeden na voličský průkaz.“
„No, tak aspoň letos nebudeme hrát přesilovku.“

Obrázek uživatele Arenga

Svět patří nám

Úvodní poznámka: 

dneska druhý kousek
nesoutěžně

Drabble: 

Washington, 2076
„Hladina světových moří stále stoupá, pane prezidente.“
Zamračení. „Vždyť se nám podařilo snížit emise skleníkových plynů o šedesát procent!“
Tajemník krčí rameny. „Vědci se přou, co za tím může být…“

Atlantský oceán, téhož dne
„Pane,“ oslovuje malá kreveta tu největší ze všech, téměř dvoumetrovou. „Zdroj u severního Grónska je zapojen. Může být spuštěn do 24 hodin.“
Velká kreveta spokojeně bručí. „Antarktida?“ ptá se.
„Zdroje jsou umístěny, všech pět. Odpočítávání začne o půlnoci.“
Velká kreveta kýve, spokojeně se drbe na krunýři. Tak málo – jen tak málo chybí a celá Země bude jejich!

Benátky, o týden později
Už nejsou Benátky.

Zaměstnanec měsíce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Má první, angličtina zrovna přicházela na mysl snáze... anglický název vypadal s těmi velkými písmeny podivně, proto změna.

Drabble: 

Technician bowed over the monitor, attempting to find mistakes in the code.

...C, D, E...

Thoughts raced in the head as eyes crossed the tables governing language recognition. The automated cargo ship was bound for the Red Planet. Why would its A. I. direct it straight to the Earth? The whole thing made little sense.

...K...

Crashing into the churchyard - during the Sunday Mass, no less. What were the chances? A miracle no-one was hurt.

...P, S...

"PSSST! A typo in alphabet!" Technician sighed in exasperation. Fourteen billion units worth of cargo lost - all because of missing Q and R.

Závěrečná poznámka: 

"Sometimes the job suits you, the other times you suit the job."
Tak nějak se to, myslím, říká.

Obrázek uživatele Runt

Zpovědnice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma 16: Zpovědnice

Drabble: 

Chodila se na ni dívat do Muzea ideologie. Stála tam v oddělení monoteistických náboženství obklopená obrazy svatých.
Potřebovala... něco. Asi. Probírala se literaturou o starých náboženstvích, dokonce přelouskala jeden z těch starších, věrnějších překladů Bible, ale to nefungovalo. Chtěla věřit, ale z tohoto úhlu pohledu se jí to vše zdálo jako hloupé, naivní a neskutečně zmanipulované pohádky. Záviděla lidem předešlých tisíciletí, že mohli vidět to opravdové za tím vším.
Nádherně vyřezávaná zpovědnice jí dodávala pocit alespoň nějakého kontaktu s někým, kdo by jí dal rozhřešení. Tolik potřebovala poznat, jaký je smysl toho všeho a jestli to, co dělá, je správně.

Obrázek uživatele estriel

E=mc^2

Fandom: 
Drabble: 

Naše krásná neznámá je důvodem, proč jsme tady a ne jinde, v tomto okamžiku a ne v jiném. Proč jsme to všichni přežili.

Vědci vypočítali, jaké množství energie je nutné k vystřelení naší kocábky daleko do kosmu. Rychlost, kterou budeme putovat, je daná - samozřejmě nejrychleji, jak to jde, protože máme trochu naspěch - stárne se i v hybernaci, sice pomalu, ale přece, a k Alfa Centauri je to štreka.

Potíž byla až s tou neznámou, protože nikdo se o podobný kousek ještě nepokusil. Vyletěli jsme, pomyslné pytle s pískem na palubě…Naštěstí nedošlo na odhazování členů posádky. Našli jsme ji, naši neznámou.

Závěrečná poznámka: 

Vím, co se fyziky týče to asi nebude úplně správně... snad mi odpustíte.

Obrázek uživatele Skřítě

Na konci vesmíru

„Pomodli se a zmáčkni to.“
„Ale veliteli, co když to bouchne?“
„ Potom se rozluč se životem.“
„ Ale veliteli. Chtěl jsem v téhle reinkarnaci nějakou chvíli setrvat. Zvlášť teď, když mám možnost účastnit se tolika zajímavých misí.“
„ Povídám ti zmáčkni to. Jak jinak se dozvíme, k čemu to udělátko dvojnožci používají? Mají to na každém rohu chodby. Pravděpodobně střeží obrovská tajemství. Při jakémkoli ohrožení stlačením rychle zametou stopy.“
„ Mačkááááám!“
„ Veliteli? Konec?“
„Ano. Konec vesmíru. Nazvěme ho Země. První mimozemská civilizace v galaxii, která umí zažehnout světlo bez sirek. Do roku 2013 je musíme vyhladit. Zařaďte je do kolonky příliš nebezpeční polobozi.“

Obrázek uživatele Amy

Nemrtvá princezna

„A nyní přecházíme k největšímu klenotu naší sbírky,“ pravila průvodkyně skupině znuděných studentů.
„Představuji vám… princeznu!“ mávla rukou. Rozsvítila se světla a odhalila vitrínu, za níž se nacházelo lůžko, na kterém ležela mladá žena.
„Ačkoliv zesnula již před sto lety, její tělo se díky mumifikaci nachází ve výborném stavu. Naše historické záznamy dokazují, že patřila k mocnému šlechtickému rodu. Nyní mě prosím následujte…“
Jakmile odešli a všude se opět rozhostila tma, otevřela jsem oči a posadila se. Na rtech se mi pomalu objevil zlověstný úsměv.
Jistě… mysleli si, že jsem mrtvá, ale neuvědomili si jednu věc. Někteří lidé prostě neumírají…

Fandom: 
Rok: 
2011
-A A +A