Něžná realita

Obrázek uživatele Peggy Tail

Pa

Úvodní poznámka: 

Na začátku letošního ročníku jsem neměla nápady a energii. Pak jsem se rozjela. A v tu chvíli přestaly chodit komentáře. :D A teď zas poslední dny nevím, co. Všechna střeva prázdná. Jsem tam, kde jsem byla.
Minulý rok jsem měla jít na sraz a vyzvednout i cenu pro Queen 24. Envy taky měla přijít. Obě jsme na to dočista zapomněly. Já měla plnou hlavu zkoušek a najednou mi Envy píše: "Víš, že jsme nešly na piknik?" Dost fail :D
Snad tento rok přijdu a všechno to posbírám!
Letos se slaví deset let DMD. Já tu tak dlouho nepíšu, jen polovinu z toho. A moc vám za všechno děkuji. Všem od organizátorek až po účastníky. A děkuji Envy, že mě do toho namočila. Dotáhla mě sem. Tehdy jsem byla holka s velikou představivostí a švihlejma nápadama, co nevěděla, jak je dostat na papír. Když si přečtu svoje první drabbly, říkám si, jak jsou hrozné. Ale k mému překvapení, čím blíž jsem současnosti, tím víc se mi líbí. Dnes píšu téměř s jistotou. Vždycky pro mě bylo nesmírně těžké uznat, že mi něco jde. Tak snad můžu říct, že mi jde zachytit myšlenky ve slovech. A tady každý duben přesně ve sto slovech.

Tohle je BJB na rozloučenou. Jsem vyčerpaná :D

Drabble: 

Rozděl se a panuj
Bližního svého koláčema láduj
Jeho lásku v srdci skladuj
A vyráběj z ní freshe
Neboj, nic ti neuteče
Bacha na tý střeše
Už to má sto slov?
Asi ne
Ze střechy skoč a leť
Na výlet
Kolem světa
Uvidíš kolik krásy tu je na každou ohavnost
Smůla následuje pochybnost
Směj se smutkem a breč radostí
Je to lepší bez těch starostí
To jsem ti zas řekla moudro, co
Nikdy jsi tu nechtěla být
Hlavu vzhůru
I s tím se dá žít
Je to jako kouzlo, ten duben
Ještě rok a zase tam budem
Tak pa, drablátoři

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě tu hodlám brouzdat ještě v květnu :)
UF! Já málem zapomněla zmínit, jak ÚŽASNÁ letos byla témata! Bravo! Díky.

Hra

Drabble: 

"Lorde Edwarde, potrebuji si s vami promluvit. Jde o rozmluvu prisne duvernou."
“Ale jiste, Lorde Davide, promluvime si mezi sesti ocima zde v budoaru.”

Oba Lordi si nasadi monokl.

"Lorde Edwarde, co rikate na tyto dagerotypie Lady Alice? Vskutku rozkosny kousek, nemyslite?"
"Zajiste, Lorde Davide, kompozici se neda nic vytknout. Snad jen jeji vyraz, zda se mi ponekud strojeny."

Vzdaleny hlas:
"Vase Lordstva, je prostreno k veceri!"

"Prosim, Lorde Edwarde, az po Vas."
"Az po Vas, drahy Lorde Davide."

Jejich Lordstva odlozi monokly.

Eda s Davidkem utikaji do kuchyne. V loznici po nich zustaly jen dve stare poskrabane brylove cocky.

A maji modry jazyk!

Drabble: 

Jestlipak uhodnete, jakyho pejska mam doma. :D

Obrázek: 

Anglictina

Úvodní poznámka: 

True story! :)

Drabble: 

Na domaci hodine anglictiny.

"Kamile, jak se rekne: Jaka je tvoje adresa?"

"Nevim."

"Ale no tak, trosku se snaz, vcera jsme si to opakovali."

"Nevim, ja si to proste nepamatuju."

"Tak znovu. Jaka je tvoje adresa? Doslovny kostrbaty preklad je Co je tvoje adresa? No, co se rekne jak? W... Wh..."

"Nevim."

"What. Opakuj po mne: what. What. No tak dal. Je se rekne?"

"Nevim."

"Je se rekne is. A tva adresa?"

"Nevim."

"Your adress. Takze cela otazka bude?"

"Nevim."

"What is your adress. No a jak zni odpoved na tu otazku?"

S dokonalym britskym prizvukem:

"It is top secret."

Závěrečná poznámka: 

cekali jste "nevim", co? :D

Obrázek uživatele Rorico

Západ slunce

Drabble: 

Slunce barví nebe zlatem, purpurem a okrem a odráží se od vln moře, které šumí na pláži a vítr přináší jeho vůni.

Se sprškou oceánu ve tváři, sluncem v očích a větrem ve vlasech se ženou po pláži na koních.

On vidí ji, její měděnou hřívu, vlající šaty a radost, která vyzařuje z ní, i z běžícího hnědáka.

Ona vidí jeho, bílou košili a černého hřebce sálajícího energií.

Vidí sebe navzájem, jeden druhého, silná zvířata, písečnou pláž, mocný oceán, západ slunce.

Uhánějí. Smějí se. Milují se. Jsou šťastní.

Je to sen, který se nestal? Je to budoucnost? Je to vzpomínka?

Závěrečná poznámka: 

Asi mě posedl nějaký šotek Napišvlhkoutelenovelu... to tak samo. Tak sorry.

Slavné i zapomenuté

Úvodní poznámka: 

Pořád se mi nepíše nejlíp, ale nějak to snad půjde.

Drabble: 

Kdo by netoužil uniknout přeplněnému rozpálenému městu i nesčetným starostem s prací. Málokdo si ale tohle přání splnil tak, jako bohatí Benátčané minulých dob.
Ve venkovských vilách plynuly dny poklidně. Elegantní vzdušné budovy chránily před horkem, zahrady lahodily oku. Malby s mytologickými výjevy i sochy bohů a nymf v parcích navozovaly iluzi vysněného ideálního světa.
Vzniklo jich mnoho, jedna krásnější než druhá. Stále poskytují hezké chvíle nesčetným návštěvníkům.
Jedna však už neslouží nikomu. Nenápadná ušlechtilá bílá budova blízko silnice. Okna jsou prázdná, zahrada zpustla. Jen sochy ve vysoké trávě ještě pohlížejí přes vodní příkop na pocestné, směřující za zajímavějšími místy.

Závěrečná poznámka: 

Renesanční venkovské vily od architekta Palladia v Benátsku jsou opravdu skvost. Zmíněná opuštěná vila (dříve majetek rodiny Valmarana, ale neplést se slavnou vilou téhož jména) se nachází na předměstí města Vicenzy (které je samo o sobě nádherné), asi už je to jedna přes počet, navíc nešťastně umístěná u silnice, takže o ni není zájem. Na tu zarostlou zahradu s roztroušenými sochami je opravdu zvláštní pohled.

Slavnostní píseň pro hrdinného zachránce

Drabble: 

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Zbrklý kluk když upadne,
gatě sobě natrhne,
kam pak míří kroky jeho?
Spravit gatě - ale z čeho?

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Cink! Ozve se zvoneček,
v krámu smutný chlapeček.
Kalhoty chce spravit levně,
do očí mu hledí pevně.

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Gatě spraví - nevídáno,
a nedělá z toho drámo.
Kluk jde hnízdit domů zas
čeká ho tam krásný čas.

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad to splňuje zadání...

Luna a odliv

Drabble: 

Tak posadil se básník ke svému stolečku. I dnes se svět otáčel podle vinných džbánků. Namočený štětec krouží po pergamenu pomalu, s citem, přesto je písmo roztřesené. Tak ať! Na síle veršům forma neubere. Znak za znakem přibývá, stejným tempem se pohár prázdní. Dnes si odpustíme všednost a černý inkoust kape do zápisu.
Teď bude spokojen, nyní může vyjít ven a pozdravit své známe: stromy, květiny, ptáky. Nasedne do loďky a míří k příteli nejvěrnějšímu. Luna mu kyne na pozdrav. Dnes, pane, utěšíš můj žal. Měsíční stříbro se odráží od hladiny, Li Po se nakloní a konečně obejme svou múzu.

Závěrečná poznámka: 

Li Po byl velmi známý svou náklonností k alkoholu, což mu ovšem neubíralo na talentu a schopnostech v okamžiku tvořit mistrovská díla. Existuje o něm množství legend, včetně smrti, když se prý opilý pokoušel obejmout měsíc v řece.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Li_Po

Obrázek uživatele akai

Jak málo stačí ke štěstí studenta

Drabble: 

Student bývá z principu druhem velmi nenáročným.
Občas nalézá své neskonalé štěstí ve formě zásuvky, kterou objeví přesně ve chvíli, kdy mu jeho notebook ukazuje poslední žalostná procenta.
Jindy dokáže potěšit podivná kombinace ořechů a čočky v karbanátku.
Když si člověk láme hlavu nad tím, jak ze staroslověnského mūsis vznikla myšь, škodolibou radost vyvolává představa, že češtináři se toho musí učit mnohem více.
Úleva po zaslání zadaného úkolu přesně 23:59 je nenahraditelná. Stejně tak úleva po zjištění, že jsi to sice do termínu nestihl, ale to ani tvoji tři spolužáci.
Také se ovšem naučí ocenit spánek. Takže dobrou noc.

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jak se počítají hodiny co se týče slov, ale jak píšu - spánek je prospěšná a důležitá věc (a co, že ta esej, která měla být do minulé neděle, nebo do dneška - sama nevím - nějak uvízla na 63 slovech).
A asi poprvé se mi stalo, že jsem něco napsala a mělo to přesně 100 slov. Což tedy znamená, že jsem to po sobě vůbec neopravovala, jestli se to negativně projevuje, tak se omlouvám :D

Obrázek uživatele Peggy Tail

Z tučňáka tanečnicí

Úvodní poznámka: 

Přeji vám krásné pondělí. Dnes bych chtěla trochu motivovat a ujistit všechny, kdo si přijdou neschopní, že je to jen iluze.

Drabble: 

Půvab kroky její nadnáší
boky rozvlní
hrudník roztančí
ze světel reflektorů nemá strach
strach proměnil se
v pouhý prach
na odiv klade
každý pohyb její
není to snadné
pro ni však námahou není
otevřít srdce
a nechat se vést rytmy
za světla i za tmy
vždycky taková nebyla
dnes by ten pocit
za nic nevyměnila

Je to jako před chvilkou
co choulila se
naložená pod dekou
chráněná
jako tučňák tukem obalená
ve své pohodlné skořápce
pod tou dekou
se svým studem
brečela
chtěla co nemohla
myslela
kdyby tak věděla
co ví teď
však už vidí
celý svět
seshora
z pódia

Bitva!

Úvodní poznámka: 

: )))

Drabble: 

Pamlsky. Na stole! Byly tam!

Sněhurka se obezřetně kradla ke stolu. Přikrčila se, vyskočila. Byla na židli. Odtud stačil jen jeden další skok…

Sestřička Amálka ji zmateně sledovala zezdola. Stůl byl přece zakázané území. Ale! Teď tu nikdo není. Čiperně vyskočila na druhou židli.
Hop na stůl!

Pamlsek! Chňap! Byl na zemi. Koťata seskočila. Zběsile se po něm hnala. Ukořistila ho Amálka, ale Sněhurka jí to nedarovala. Dráp. Sek.
Byl její! Uháněla se ukrýt.

Amálka smutnila jen chvilku. Hle! Spadl ještě další. Vzala ho a hrdě si ho odnesla. Byl sladký!

Sněhurka nepochodila. Jakmile ochutnala svůj, hned ho odstrčila. Fuj!

Dopoledne v Minoritském kostele

Úvodní poznámka: 

Zvečera mě šokovalo, že v tématu není kapka, ale klapka. Naštěstí byl po ruce můj skutečný letošní zážitek, který jsem si stejně přála někdy převyprávět.

Drabble: 

Nedělní dopoledne ve Vídni. Čas na chvilku klidu a rozjímání.
Minoritský kostel je kouskem středověku v městě baroka a klasicismu. Na stěně visí velká mozaika Poslední večeře. To se hodí, jsou velikonoce.
Opodál socha krále Přemysla Otakara II. připomíná někdejšího pána Vídně a jeho nešťastný konec.
Tu udeří klávesy. Chrámem zazní nádherný soprán.
Zpěváci jen zkouší, přesto je to úžasný okamžik. Krásné zpěvy oslavují vzkříšení.
Náhle vysokými okny proniknou paprsky slunce. Barevné světlo se proplétá s jásavými tóny.
Sváteční chvíle.
Ale mše již začne. Hlasy dozní, poslední tón kláves se chvěje ve vzduchu.
Ještě dlouho bude doznívat v mysli posluchače.

Závěrečná poznámka: 

Minoritský kostel ve Vídni je jednou z mála středověkých památek v tomto městě. Po bitvě na Moravském poli sem bylo převezeno a načas vystaveno tělo Přemysla Otakara II., proto tu má dnes sochu na památku. Nějakým řízením osudu dnes kostel slouží italským věřícím.
Tak končíme DMD... Děkuji vám všem, milý spolupisatelé, bylo mi tu s vámi pěkně.

Lepší pozdě, nežli později

Drabble: 

Dědečkova rodina byla za jeho mládí docela chudá. Deset dětí ve stavení, otec opilec a tak jediný jejich příjem zajišťovala maminka, trošku se starali ostatní příbuzní a postupně začaly pracovat nejstarší děti. Nikdy ale nebylo peněz nazbyt.
Teď, na stará kolena, je dědeček slušně zajištěn a nic mu nechybí, ale přesto škudlí, kde může, kdyby náhodou nouze znovu přišla.
Tedy, škudlil. Do té doby, než musel odjet na čtrnáct dní do lázní. Vrátil se někdo, kdo konečně objevil svou životní vášeň. Cestování. Od onoho památného června se dědeček doma spíše nevyskytuje. Na stará kolena zjistil, že si konečně může užívat.

Závěrečná poznámka: 

true story, pánovi je 75 let :D

Obrázek uživatele Peggy Tail

Veselé Velikonoce

Drabble: 

Mám ruce umazané od barev a na stole se chechtají pestrokrásná vejce.
Žluté, oranžové, modré, zelené a tmavě červené.
Pět živlů, napadá mě.
Vedle vajec mazanec, venku mazanice.
Mráz, déšť, sníh a mraky šedě kontrastují se zlatou září slunce, které prostupuje oblohou a značí pozdní odpoledne.
Vždycky, když se slunce díva zpoza rohu, dělá mi to hroznou radost.
Zamávám mu, ono se na mě usměje.
Ptáci šílí, že prý už bylo teplo, co to má znamenat!
Velikonoce, já na to. Šílený duben, copak ho neznáte...
Mám to ráda moc a moc, jarní špit a sníh. Jako by padal pro mě.

Muži

Drabble: 

Od dětství jsem byl vychováván k vedení rodinné obchodní firmy, čemuž se přizpůsobovalo i mé chování. Ve své první ženě jsem dobrý obchod neviděl, jelikož její rodina nedisponovala žádným majetkem. Jenže jako každý muž miluji moment, když mi má žena udělá večeři, uvařenou s myšlenkou na mne, a já se do ní s chutí zakousnu.

O to bolestněji jsem si později uvědomil, jak špatný obchod jsem udělal, když jsem odešel za ženou, která ony majetky slibovala. Více bohatství do kapes, více peněz, peněz, peněz!

Ovšem to největší bohatství, co žena může přinést do vztahu, je teplo domova, rodina a štěstí.

Obrázek uživatele Vinpike

Květina a hlína

Úvodní poznámka: 

Trochu zapadlejší kousek z mé něžné reality.

Drabble: 

Sotva pohnul hlavou, ruce ztuhlé.
Neuhlazen, neoholen a hladový. Na holeních modřiny.
Hodinu přehazoval uhlí.
Nepřikvačila, na kavalci s kávičkou.
"Ty jsi skvělá!"
"Co ti zase nevyhovuje?"

Hlavně že rovnoprávnost!
Utkvěla pohledem na nehtech.
"Hele, nebuď hloupý! Nejsi žádná květinka, to já!"
A já?
Slyšela nevyslovené.
"Ty jsi hlína."
"Jasně," nahlas.
"Mé slzy tě kropí, můj smích kypří! Má krása je tvou úrodou, já jsem tvá akvizice."
Nechápal. Odkud to vzala?
"Chtěl bys, abych nakvašená?" přerušila hluk akvária.

Nechtěl. Není kráva a on holobrádek v kvádru. Oba vědí.
Čím více rozkvete, tím k němu ohleduplnější.

Pohladil okvětní lístky.
"Nekvaltuj," hlesla.

Obrázek uživatele Queen24

Srdce má důvody, které rozum nemá

Úvodní poznámka: 

Už předem jsem věděla, že si vyberu nějaké ,,koňské", jak taky jinak, znám se že...
A když jsem pak procházela těmi mými výplody, tohle drabble mi zkrátka znovu vykouzlilo široký úsměv na tváři. :))
Připomnělo mi, že i přes tu nekončící dřinu to prostě stojí a vždycky bude stát za to! A věřím, že koňáci i milovníci jiných zvířat naprosto chápou... ;)

Drabble bylo psáno na téma Mnoho pohybu pro nic.

Drabble: 

Na obzoru svítá.
Ohlávky. Vodítka. Cvakání dvířek boxů. Klapot kopyt. Vyvádíme je ven.
Srst se třpytí v prvních paprscích.
Otevírám výběh. Vypouštíme je. Oblak prachu, cválající stádo.
Odlesky slunce v nadšených očích.

Vidle. Lopaty. Hromady špinavé slámy z boxů obloukem vyletují do přistaveného kolečka.
Prázdné, vyčištěné boxy.
Balík slámy. Nový, musí se roztrhnout. Vrážím do něj zprudka vidle a zaberu.

Slunce už stojí vysoko, oslňuje nás.

Boxy nastlané vrstvou čisté voňavé slámy, v každém navíc přichystaná hromádka sena na večer.
Už je jen potřeba zamést chodbu ve stáji a kolem seníku. Košťata. Zvířený prach.

A ptáte se PROČ? Prostě... proto. ;)

Obrázek uživatele Peggy Tail

Neboj se

Úvodní poznámka: 

I když dnešní den končí, věřím, že zítra slunce opět vyjde.

Drabble: 

Spinkej, můj drahý snílku,
květnová noc už promlouvá.
Zavři teď oči na chvilku,
jarní vzduch hvězdy rozhoupá...

Spát se mi nechce,
chci si hrát,
laškovat lehce,
nahlas se smát.

Laškování bylo už dost.
Teď koukej spát, dobrou noc.
Vidíš, měsíc bude teď končit,
lehni si a přestaň už jančit.

O jednu starost zítra ti ubude -
- bláznivý duben, ten už tu nebude!
Já nechci spát, nápadů mám stále pár,
více dnů pro duben, to bych si přál.

Něco ti povím, bez veršů. Vím, že je ti z toho smutno, ale víš jakou radost budeš mít příště? Neboj se, život jde dál.

Závěrečná poznámka: 

Zbožňuju vás!

Obrázek uživatele Vinpike

Když zázemí

Drabble: 

Přispěchá obejmout.
"Hrůza?"
"Hrůzoucí! Dopoledne instaluju výstavu dětských obrázků, aby pak zavolal starosta, ať všechno sundáme a na hodinu to sakumprdum přeneseme do parku, kde má setkání s voliči! Když se doplazím do práce, čeká mě pan inženýr, kterého sledují mimozemšťani, CIA, FBI, Mossad a KGB dohromady, a co s tím budeme dělat. Tady mám důkaz, ukazuje na plombu v horní čtyřce. Dorazila mě paní, co chce od obce proplatit zápisné do Guinessovy knihy rekordů, že absolvovala nejvíc kurzů na světě!"
"Mohu pro tebe něco udělat?"
"Vystřel mě do vesmíru, prosím."
"Aspoň na konec světa to snad dám," usměje se.

Obrázek uživatele Vinpike

Když táhne vůl s krávou

Drabble: 

Měl takové zlobivé období.
„Ty seš fakt na hlavu, že si to necháš líbit!“
„Ono to kolouška přejde, holky, vždyť ho znám!“

Pak přišel její zlobivý čas.
„Myslíš si, že seš jako dobrej vůl? Ne, jenom vůl seš! Korunovanej!“
„Neblbněte, kluci, já jsem rád, že se chce ještě líbit! Jen ať se cítí co nejdýl krásná a žádoucí!“

Rádci se rozváděli, oni, po všech eskapádách a karambolech, stále spolu.
Nakonec už jenom spolu.
V jejich širokých srdcích vždy spousta místa, nemohla se cele zaplnit pouze tím druhým.
Jak se zmenšovali, stahovala se i srdíčka.
Místa ubylo.
Zbyli si pro sebe.

Obrázek uživatele Vinpike

Tma tam ve tmě

Úvodní poznámka: 

Věnováno Aries.

Drabble: 

„Když si necháš celou noc svítit lampičku, budou ti po stěně běhat obludy!“
„Jaké obludy, tati?“
„Třeba liška, vidíš? Klape mordou!“
„Vždyť nemá žádné zuby! Lišky se nebojím!“
„Nebo havran, černý pták! Koukej, jak mává křídly!“
„Havran je manžel vrány, tati. Vrány děti nežerou!“
„Hrůza! Kdo to tu tancuje? Ušatá stvůra!“
„To je přeci zajíček!“
„A co tohle? Dvouhlavá saň!“
„Táto! Dvě sovy, co se tulí! Jako ty s mámou!“
„Zhasínám, broučku, stíny jsou stíny!“

Stíny jsou stíny.
Na šedivém pozadí tmavější šmouhy.
Žádná liška, havran, zajíček, drak! Strašná strašidla jsou beztvará!
Zavřít oči a pod peřinu.
Ale slyším je.

Obrázek uživatele Vinpike

Útěky do propastí

Úvodní poznámka: 

16+, vulgární slovíčko

Drabble: 

Doma lomoz, že by hejkal nepřehlušil.
Mezi nimi ticho, že bys pavouka slyšel tkát.
Těhotné ticho. V tělech křivda, výčitka, výbuch, tato trojčata. Ale největší z nich byla křivda.
Se třemi užnasvětě dětmi na čtvrté koleji. Průsvitný pro něhu, Zeď nářků pro musíš.
Kam zase jdeš, ty sráči?, bezhlesně proklela očima.
Do hospody, za děvkama!, zavrčel zpátky z lesa.

„To musí být obdivuhodný,“ řekla, „jak takhle kutáš ve starých dokumentech.“
„Ty fakt posloucháš The Doors?“ řekla. „Já taky!“
„Nechceš mě doprovodit?“ řekla. „Dáme si u mě ještě kávu.“
Najednou zase muž, s prací, zálibami, tělem.

„Nahoru nepůjdu,“ řekl. „Jsem těhotný.“

Obrázek uživatele Vinpike

Na první pohled

Drabble: 

Když vešla, zatajil se mu dech. Zapotácel se, ruku na srdci.
Kaštanový vodopád na ramena, jedna vlna stíhá druhou.
Ňadra archetypálně odkazovala na praotce Čecha a jeho výhled.
Zadeček pevný, souměrný a dívče ladný, jako by Michelangelo osekával Věstonickou Venuši do svého Davida a v půli práce se zastavil.
Vosí pas podtrhoval ženskou oblost nad i pod.
Nohy gazelí, dlouhé až do studny.
V andělských očích čertovy plamínky.
Rty popraskané, nesmyslně smyslné. Rty šeptající, rty líbající.
Ani nemusela promluvit. Hned při prvním pohledu zasažen sedmi ranami. Přímo do srdce.
Kdyby kulky, po první mrtev.
Amor na něj vystřílel celý toulec.

Obrázek uživatele Vinpike

Vykročení z krunýřů?

Drabble: 

„Dva rumy, ať nám mají z čeho slzy týct!“
„Až tak zlý?“
„Jsme od sebe. Definitivně. Odmítá se scházet s mou rozdrbanou bundičkou!“
„Tak ji sundej!“
„Neexistuje! Jak říká Sailor ve Zběsilosti v srdci, tenhle kabát z hadí kůže je výrazem mé osobnosti!“
„To mně popr! Nejsi námořník a tohle není… Neplač, vole!“

„Neřvi, holka! Ty ho fakt snad miluješ!“
„Buď já, nebo…“
„No Bóže, tak vypadá jak trhan! Nechceš přece nějakýho seladona!“
„Jestli mu nestojím ani…“
„Ale stojíš, stojí mu furt, jen si nestav hlavu, když si stojí za svým!“

Přišel ve smokingu, ona v potrhané džínsce.
Objali se.

Obrázek uživatele Vinpike

Pohyby, pochyby

Drabble: 

Když už ve vesnici, stavil se. Esúvéčko, elegantní sáčko, interesantně prostříbřené skráně.
Piškot vlastně už od střední stejný, plešatý, pomalý, s bříškem, neohrabaný.
Kolem něj Piškoti různých velikostí a pohlaví, přes rozdílnosti podobní. Jako by s sebou tahal petřínská zrcadla.
"Dobrý den!" sborově.
"Koliks jich už naflákal, pardále?"
"Čtyři máme," skoro se omlouval.
"A máma? Jenom jedna?"
"Já nikdy nebyl hrr, vždyť víš. Stále ta jediná, nejmilejší, co věneček mi vzala!"
Ohníček, buřty, mami, tati, hemžení, neklid, nenuda.
Přespat nechtěl, vlastně mu šla hlava kolem.
Praštil do volantu.
On byl hrr. Bral po hrstích. Těch pohybů!
Odjížděl sám do noci.

Obrázek uživatele Vinpike

Dvojí smrt

Drabble: 

"Je čas," zvrásnila ztěžka bezkrevné rty, "říci ti poprvé a na závěr: miluji tě."
Držel za ruku, když cítil výkmit živého ze schránky.
Otřelo se mu o uslzenou tvář, zvířilo vlasy i vzpomínky.

Zadumaně nepozoroval tančící páry, tiše u příšeří stěny.
Padl pohlavek? Jiný prudký pohyb?
Kráčela z parketu, anděl, víla, běloba.
Za sebou černý mrak.
"Pojď sem!" vyškrábla jej ze stínu, když procházela. "A na nic se neptej!"
Ani nemohl, jeho slova zdusila ve svých ústech. Sevřeli se, výčnělky vtištěny. Najednou sami na světě.
Okamžik věčnosti, zastavený čas. Malá smrt.
"Jak se jmenuješ?" volal do zad.
"Třeba Mary Sue!"

Obrázek uživatele se.id

Svět podle Johanny

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č.14, Pastelky

Drabble: 

Johanna sváže tmavé vlasy do culíku, uchopí pero, nakreslí květ, list, strom, sovu, rybu, lampu, motýla, zvon, páva, klíč.
Milión lidí uchopí pastelky (fixy, pera, štětce, bavlnky, barvy na porcelán, tetovací jehly) a rozzáří květ, list, strom, sovu, rybu, lampu, motýla, zvon, páva, klíč barvami.
Zapomenou na bolavou nohu, zlomené srdce, neschválenou hypotéku, manažerský projekt, buchtu v troubě.
Hlavně aby květ svítil správným odstínem žluté, peří bylo jako opravdové, aby motýli vzlétli.
Poté opět zamíří k všednosti, studiu, práci, k telefonu zavolat hasiče.
Tatér má ovšem po práci. Jde parkem, v kapse mu cinkají drobné, v očích má odlesk zeleně.

Závěrečná poznámka: 

Johanna Basford je skotská výtvarnice a zřejmě nejznámější autorka omalovánek pro dospělé.

Obrázek uživatele Tora

To, o čem jsem vždycky snila

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod - druhé drabble.

Pro mou dceru.
Děkuji ti, jsi úžasná.

Drabble: 

Ve dne v noci ji střežíš.
Pláčeš spolu s ní, když jí poprvé píchnou zanícené ucho, chráníš ji všemi silami.

Čas poskočí, školní kabela je větší než copatá dívenka.

Najednou se koušeš do rtů a sleduješ za oknem, jak poprvé sama odjíždí autem.
Bolí tě srdce.
Čas vylétávání z hnízda.
Tváříš se statečně, ale tak moc to bolí...

Občasné návraty - někdy září štěstím, jindy zdrcená, ne každá cesta vyjde.

Potom...
Nádherný den. Jsi na návštěvě u své dcery.
Udělá ti snídani, zorganizuje program.
Je samostatná, soběstačná, suverénní.
Má svůj život a stojí pevně na vlastních nohou.
Nejkrásnější den tvého života.

Závěrečná poznámka: 

Přála bych ten pocit všem mámám. Nad všechny poklady světa je to, když vidíš své dítě spokojené a šťastné v životě. Kdy víš, že se dokáže postavit světu a i když nevyhraje vždycky, aspoň se o to snaží.
Však když bude potřeba, máma svou náruč zase rozpřáhne... aspoň na tu potřebnou chvilku.
A všem dcerám bych přála, aby viděly ty rozevřené ruce, když je potřebují.

Obrázek uživatele Vinpike

Žena, muž a nicota

Drabble: 

"Můžu být dobrou matkou?"
Pohlédl.
"Tou nejlepší!"
"Vždyť já mám ještě tolik starostí sama se sebou!"
Nenaplněna.
"Ubudou, věř mi! Na jejich místo nastoupí starosti... jiné, opravdovější."
"To jsou mi vyhlídky!"
Za obzor zrcadla.

"Možná máš pravdu!"
Ale co já za otce?
"Na to se stejně nedá připravit!"
Nezasadil strom, nepostavil dům.
"Víš, kde končí až? V nikdy!"
Ještě chvíli nezodpovědný rebel!
"Čím víc si zvykneš, tím méně se ti vůbec kdy bude chtít!"
Když ženu žene žár, ať muž nemuká.

Nakonec nejde jen o ně.

Tma bez paměti.
Z nicoty do nitra.
A pak do náruče.
Je dokonalejších hostitelů?

Obrázek uživatele Vinpike

Přijedou příbuzní!

Drabble: 

"Trpím!"
"Trapná, trapnější, nejtrapnější!"
Usmáli se na sebe.
"Panna, nebo orel?“

"Tyran! Se mi ti ptá, kde jsem v noci spala. Chápeš to? Jako bych byla jeho majetek!"
Pokyvoval hlavou. Nač olej do ohně?
"Nech na hlavě. Tvoje ségra mně každý večer kontroluje mobil!"

"Je tak trapná! To je furt mrkanec sem, mrkanec tam, já se ti za ni v jejím věku stydím!"
"To máš dobrý, šváro. Ten můj polkne pivo a svlíká se!"

Když společně, pokyny už potajmu předány.
"Předlož mobil, miláčku!"
"Dám si ještě jedno! Co tanec? Ukážu vám striptýz!"

"Ještěže my to máme jinak!" tulí se příbuzní.

Stránky

-A A +A