Něžná realita

Obrázek uživatele ChaosPrince

Pro Iggyho

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, napsal jsem báseň.

Drabble: 

Po tolika letech

Po všem tom

krvácení na pódiu, po
střepech z lahví, po násilné sebedestrukci, po drogách, po
- odvykání, navykání, a odvykání a navykání –
po spaní v karavanech u smetiště, za skládkou k vrakovišti a doleva
po rozmlácených kytarách a syrový, primární síle a
šílených holkách a šílených klucích a po
Berlínu a Moskvě

Po všech těch letech
(konkrétně od jara 1947)
Je prokázáno, že punk je
Nečekaný šanson vpodvečer
Ponožky v sandálech Gucci
Balený cigárko v limuzíně
Paraplíčko, krajky, pohádky u ohně pro zatoulaný básníky
Vyhlídka na moře
Kakadu z útulku

Smát se všemu, sobě, se sebou

Vlídnost

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě myšlen Iggy Pop.
Víc pank už pank být nemůže.
A pro mně osobně je pank i to že se pouštím do psaní poezie. Velmi nečekané!

Edit - totálně se mi tu rozbilo formátování, v psaný drabbli v editoru to vypadá tak jak chci a na stránce je z toho pak tahle shitka. Tak nic, no.

Obrázek uživatele ChaosPrince

“Hodně jsme někde”

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Pocta paní Jolandě.
Já prostě musel.

Varování: 

Sprostá slova

Drabble: 

“Dávat pozor, aby nepřijely benga!”

Je mi sedmnáct a zažívám svojí první razii v hospodě. Benga jdou po hulení, osazenstvo opouští prostor oknem na záchodě. Jak je důležité dávat pozor!

“Odejdeš tam kde žiješ!”

Stěhuju se do Prahy. A zas do lesů. A do Prahy. Všude se snažím nějak žít.

“Vy už jste z toho psychický! Ajéje!”

Občas to tak je. Ajéje.

“Hodně budeš někde!”

Celý život, paní Jolando. Celý život.

“Elektřina jde nahoru, všechno jde, plyn… Pro mě je málo tisíc korun..!”

Jolando, vy jste snad vědma!

“Ze sraček můžete vytáhnout se.”

A na to se napiju. Na Jolandu!

Závěrečná poznámka: 

Tak na Jolandu!
<3

Obrázek uživatele ef77

Letmé setkání

Drabble: 

Netrpělivě postává na rohu ulice a čeká na tu, která jí předá moc, voní bílou kávou a babiččinými buchtami, když ji lehce líbne na tvář. Pak jde městem, pomalu a líně, zlatí den, zvoní v tramvajích, miminko v kočárku polechtá a sama se zasměje. Popostrčí milence na zastávce, prohřeje vodu na koupališti, a pak už jen je: v tajícím eskymu, v rozteklém asfaltu, ve spánku beze snů...
Když později uvidí přicházet frajírka bez košile, s cigaretkou a smyslným úsměvem, pobaveně se rozesměje, a pak se nechá obejmout.
A Horké letní odpoledne tančí s Žhavou nocí smyslné tango nad prejzovými střechami.

Obrázek uživatele ChaosPrince

Hlad

Úvodní poznámka: 

Body nesbírám

Asi to není 18+, ale kdo ví...

Drabble: 

Kancelář ředitele nejmenované společnosti vyrábějící čokoládové tyčinky.
Meeting nebere konce.
Atmosféra je napjatá.

Na stole leží čokoládová tyčinka.
Nestydatě bez obalu.

“Já to tam prostě nevidím,” prohlásí zástupkyně. “Podle mě je to pitomost.”
“Podle mně taky,” vzdychne ředitel. “Ale asociace rodičů si stěžovala a my se tím musíme zabývat.”
“Ať jdou někam,” zabručí asistent. "Asociace otravných puritánských rodičů! Pomyslel někdo na děti, vystavené tomu odpornému…” zapitvoří se.
A natáhne se po tyčince.
“Je mi jedno, jestli to vypadá jako penis. Mám hlad.”
Zakousne se.
Zástupkyni se v tu chvíli rozšíří zorničky.
“A víte, kolego, že teď už to možná vidím?”

Závěrečná poznámka: 

Tak tohle bych měl asi vysvětlit.
Nedávno zavířila internetem zdrcující informace, že firma, která vyrábí Snickersky, bude zanedlouho měnit dyzajn této pochoutky, neb si nějaká asociace (puritánských rodičů nebo někoho podobného) stěžovala, že poleva příliš připomíná žíly na penisu. Přísahám, tohle se vážně stalo. Koukněte na snickersku a posuďte sami. Firma na Snickers nakonec musela vydat prohlášení, že žádný design se měnit nebude, a že tyčinka zůstává tak, jak je. I s žílami.

A tohle se vážně stalo ;-)

Obrázek uživatele TQ-PoN

Cesta z města

Drabble: 

Ano, trávil jsem rád čas na slunci.

Proto jsem na cestě z práce nesešel do metra jako obvykle, ale zamířil na nejbližší tramvaj.

Venku samci motýlí - řekl jsem si po chvíli,

Znělo mi ve sluchátcích. A opravdu, na louce poleto-

“Hovno, Versace je víc gucci než LaCoste.” Přehnal se přeze mě po chodníku hlouček puberťáků. Tu ti ve mě překypěl vztek a já viděl rudě: Čůráček v roztrhaných džínách s RayBenama přežvykující tabák, vedle něj špekoun s mikčou Šampion za třicet devět litrů a ledvinkou Supreme - a trojici doplňoval fakan v kloboučku NAS(r)A(t).

"Televizní kurvy!" Vyštěkl ze mě můj Tourette.

Závěrečná poznámka: 

* * *

"Televizní kurvy" je narážka na citát Skejpra ze slavného dílu Prostřena! kdy Kazma svou OneManShow osvětou napálil celou televizi Primu a také Česko. Jestli to někoho nějakou náhodou minulo, tak zde: https://www.stream.cz/onemanshow/odhaleni-nejvetsiho-televizniho-skandal...

Venzone

Úvodní poznámka: 

Není milé, když se téma, které napohled evokuje něco krutého, nebo alespoň nepříjemného, nakonec obrátí v něco úplně jiného?

Drabble: 

Už na začátku se dostavil známý příjemný pocit "konečně zase na cestě". Zvlášť potom, co se objevilo u silnice překrásné jezero Mondsee. A krátká zastávka s výhledem na alpské velikány také nebyla marná.
A pak už konečně první městečko za italskou hranicí. Venzone, schoulené mezi bělavými kraňskými Alpami, u zelenomodré řeky plné kamení. Hned vedle parkoviště zbytky hradeb, snad ještě římských, dál už bělavé městečko s kamennými domy, občas palácek, sdružené okno, ozdobný portál. V ulicích a kavárničkách spousta lidí, kteří nemají naspěch.
A tu to na mě dolehlo plnou silou: Jsem tady! Venku! V Itálii!
Uprostřed krásného zlatého odpoledne...

Závěrečná poznámka: 

A k vidění je tam toho víc, ale to protentokrát ustoupilo počáteční euforii. Na náměstí moc pěkná radnice s otevřenou lodžií, jeden kostel v ruinách po zemětřesení, vzadu velkolepý středověký chrám z bílého kamene s krásnými malbami uvnitř. A s jakousi rotundou, kde jsou vystavna mumifikovaná těla, ale na ta nebyl čas, jen tam měli k dispozici snímky.
Nachází se na samém východě Itálie, u hranic s Rakouskem a Slovinskem.

Na skále vzešel ráj

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní květinová.
Jaký dát tomuhle fandom? Realita zní až moc všedně...

Drabble: 

Když sem baronka Béatrice přišla, byl to jen pustý mys, holá skála, kde se sotva která rostlinka mohla uchytit.
Právě tady ale viděla své krásné sídlo, útočiště před životem v nepovedeném manželství.
Stálo to nejen nespočet peněz, ale také neskutečnou práci. Museli upravit skálu a ještě sem nanosit všechnu půdu.
Až tam vyrostla půvabná vila v italském slohu. A před ní okouzlující zahrada. Veliká francouzská s jezery a vodotrysky.
Pozdější majitelé ještě park rozšířili, vzniklo několik tematických zahrad. Jedna krásnější než druhá.
Tady už se daří nespočtu vzácných květin, mohou tu růst a rozvíjet se v nejkrásnější tvary a barvy.

Závěrečná poznámka: 

Vila a zahrady Ephrussi de Rotschild na Azurovém pobřeží, na mysu Cap Ferrat blízko Nice. Ale bohužel znám jen zprostředkovaně.
Nejmenovat se baronka Béatrice zrovna Rotschildová, sotva by to místo rozkvetlo.

Krásné město zla zbavené

Úvodní poznámka: 

Když šťastné téma, tak se vším všudy. Jak si Esclarte představuje opravdu šťastnou stoslovku? Takhle.

Drabble: 

Jabloně na svahu se obalily narůžovělými květy, hrušně bílými. U cestičky krásně voněly světlé i tmavé šeříky. Výš na kopci se rozsvítily první kaštany.
Dole se rozkládalo překrásné město a skoro na dosah se tyčil staletý hrad, kde se vystřídalo tolik panovníků.
Před lety se tam bohužel usídlil záštiplný netvor rozsévající jed. A zlo se rozmohlo i dole ve městě.
Pohádky naštěstí končí dobře. A spanilá města nemohou zůstat dlouho sídlem zla.
Lid se vzchopil a přemohl netvora a jeho přisluhovače neporazitelnými zbraněmi: odvahou, obětavostí, poctivostí, laskavým srdcem a samozřejmě důvtipem. A dnes už se o tom jen vypráví dětem.

Obrázek uživatele winterpool

Přecitlivělý

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod

Drabblu tuto věnuju Fufánovi, neb jest o něm.
RIP you asshole of a cat.

Drabble: 

Je krásný jarní den.
Vánek se prohání otevřenými okny.
Vánek.
Průvánek!
Kých! Kruci!

Letní bouřka. Náhle se ochladí (předtím zas bylo moc vedro). Parapet okna skrápí první tlusté kapky.
Změna teploty je příliš prudká.
Oh.
Kých!
KÝCH!

Zima, napadl sníh.
Stopy na balkoně oběhnou krátké kolečko a šup zase zpátky do bytu.
Studí, studí!
KÝCH!!!

Na misce nesprávná značka olivového oleje. Takhle si dezert nepředstavujeme! Zahrabat!
Nesprávná značka steliva. Tam my chodit nebudeme. Jít na protest vedle - pak zahrabat.
Kohoutek málo kape - to se nedá pít. Zahrabat, zamňoukat!

Jo, miláčkové, když už jste si pořídili přecitlivělou kočku, tak se starejte!

Závěrečná poznámka: 

Všechno je to založeno na reálných situacích.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Výlet

Drabble: 

„Počkéééj, tam si rozbiješ držku!“
Zuzana vypadá, že nevnímá. V očích má maniakální výraz, tvář roztaženou v extatickém úsměvu, vlasy jí divoce vlají, pohled sice upřený na cestu před sebe, ale tvář instinktivně natočenou ke slunci, které k nemalé radosti všech přítomných dneska hřeje, ale nepálí.
„To neva, za tu svobodu to stojí!“ křičí svou odpověď do větru. „Přece nepojedu po silnici, když stačí šlápnout do pedálů a vzít to lesní cyklostezkou, která je sice delší, ale o to méně pohodlná!“
„Jenom aby ti zase nespadl řetěz,“ mumlá Slávek a po pár šlápnutích i on má na tváři blažený úsměv.

Jaro jako každý rok

Drabble: 

Naše psinka Zuzanka letos oslavil osmé narozeniny. Vyrostla z ní rozvážná dáma, která se na vycházkách noblesně nese, ostatní psi hrdě přehlíží, kočky nadneseně ignoruje. Na čele se jí vyhloubily vrásky a bradičku má celou šedivou. Jeden by řekl, že taková postarší panička už bude klidná, mírná, spokojená.

Jenže přišlo jaro. Už na vás někdy vlezlo jaro? Sluníčko, ptáčci, zvláštní vůně ve vzduchu...

Při první procházce vzala milá Zuzanka roha. Za zajícem. Druhý den se vyválela v cizím hovně. A protože pelichá, po umytí v obličeji vypadá jako štěně, na těle jako po prašivině.
A taky mi rozkousala zánovní pantofle.

Halíře dělají talíře

Drabble: 

Manžel sedí u počítače:

"... já mám v Praze tři domy, až je koupim, budou mý, já jsem z Kutné Hory..."

"... money, money, money, must be funny, jó funny, in the rich man's world..."

"... halíře sou talíře, tak se toho držte, ke koruně korunu v zašmelený držce..."

"... počítej, lásko má, s tím, k nohám ti dám zlaté pruty..."

"... peníze byly, jsou a budou, bez peněz lidi umřou nudou..."

"... je to pravda odvěká, že prachy dělaj člověka..."

"... nemít prachy, nevadí!"

Kamarádka na návštěvě:

"Hele, co si to tam ten tvůj pořád pobrukuje?"

Já, zvyklá na humor svého muže:

"Áále, vyplňuje daňový přiznání!"

Závěrečná poznámka: 

True story. :D
Schválně, kdo uhodne všechny písničky? :)

V muzeu

Drabble: 

"Představ si, holka, že máš dvojnici, prý z Indie. Ale že mají drzost jí pojmenovat stejně jako tebe. Tohle by se za našich časů nestalo. Pamatuješ, když nás sestavili a pak poprvé zažehli motor? Pamatuješ na první kolečko po dvoře? Na mne si tajně sedl kluk, co mi měl vyleštit řidítka, to bylo číslo. A když jsem pak jezdila s panem inženýrem Janečkem po malých silničkách, abychom neprozradili moje nová ložiska. Jó, to byly časy. No a teď mi tady píše sestřenice, že tam mají novou fabriku a tam vyrábí další sestřičky. Tyhle novoty. Určitě nebudou tak spolehlivé jako my."

Dudlíček

Drabble: 

Pan Veverčák byl zasmušilý. Paní Veverčáková totiž čekala další potomky. Ne, že by si nemohl dovolit živit další krky, děkuji pěkně, pana Veverčáka trápilo něco dočista jiného. Byl totiž študovaný inženýr, a právě teď se zaobíral praktickou matematikou.

Paní Veverčáková je náročná žena, a jestli to tak půjde dál a k jejich 8 potomkům teď přibudou další tři, a pak třeba ještě dvakrát tolik, budoucnost se nejevila nijak růžově.

Možná by přece jen měl zajít za starým dědou havranem a požádat ho, aby mu půjčil dudlíček. Veveřicům to pomohlo a pan Veveřica se svěřil, že je paní Veveřicová mnohem spokojenější.

Obrázek uživatele Rorico

Chlupatá společnice

Drabble: 

Pusť mě dovnitř!
Mňáááááu!
ŠKRÁB
No to je dost. Vím, že tě můj podpis na dveřích štve, ale kdyby jsi pohnul, nemusel tam být.
A tady v botě máš myš, ať máš co k snídani.

***

Teď nemám na mazlení chuť, musím koukat z okna. Dej mi pokoj!
KOUS

***

Spím, nevidíš? Tak jo, tady si sedni, ale je to můj gauč, jasné? Hlavně můj.

***

Otroku, tobě není dobře? Jseš marod a bezmocnej. Hmmm, tak to nikam nepůjdeš, chi. Tak já si k tobě vlezu. A pusť mě pod peřinu přece! Aha, tady tě to bolí, tak já ti to vypředu.
PURRRRR

Kamarádi

Drabble: 

Byli kamarádi od malička, co jejich paměť sahala.
Hráli si spolu, dováděli, zlobili a usínali spolu stuleni k sobě.
A pak začala Bella trénovat.
Pokaždé tak strašně plakal, když ji odváželi autem, že ho začali brát s sebou. Pepa byl neskonale šťastný.
Časem se směl zapojit a zkoušet všechno to, co Bella. Líbilo se mu, že se všichni kolem smáli, byl veselá povaha. Postupně zvládl kladinu, tunel, proskok kruhem i slalom. Přihlížející se přestávali smát a začali mu hodně tleskat.
A dokonce se začal učit i disciplínu, kterou Bella odmítla.
„Dámy a pánové, tanec se psem předvede vepřík Pepa a…“

Obrázek uživatele saasa

Jarní

Drabble: 

"Má mě rád..."

"...nemá mě rád..."

"...má mě rád..."

Bílé lístky se snášely k zemi a bílé šaty dívky s očima barvy jarní trávy zářily v odpoledním slunci. Ohlušující křik ptáků poletujících mezi stromy se v dívčiných uších skoro ztrácel v porovnání s překotným tlukotem jejího srdce, které s každým odtrženým lístkem poskočilo.

"...nemá mě rád..."

Cítila, že se bojí květ otrhat celý. Že přece nelze unést tíži nesprávného výsledku. Vždyť on je tak úžasný a ona... je jen ona.

"...má mě rád..."

Jeho úsměv rozsvěcel celý svět a v jeho objetí by dokázala žít i zemřít.

Má ji rád?

Obrázek uživatele Peggy Tail

Pa

Úvodní poznámka: 

Na začátku letošního ročníku jsem neměla nápady a energii. Pak jsem se rozjela. A v tu chvíli přestaly chodit komentáře. :D A teď zas poslední dny nevím, co. Všechna střeva prázdná. Jsem tam, kde jsem byla.
Minulý rok jsem měla jít na sraz a vyzvednout i cenu pro Queen 24. Envy taky měla přijít. Obě jsme na to dočista zapomněly. Já měla plnou hlavu zkoušek a najednou mi Envy píše: "Víš, že jsme nešly na piknik?" Dost fail :D
Snad tento rok přijdu a všechno to posbírám!
Letos se slaví deset let DMD. Já tu tak dlouho nepíšu, jen polovinu z toho. A moc vám za všechno děkuji. Všem od organizátorek až po účastníky. A děkuji Envy, že mě do toho namočila. Dotáhla mě sem. Tehdy jsem byla holka s velikou představivostí a švihlejma nápadama, co nevěděla, jak je dostat na papír. Když si přečtu svoje první drabbly, říkám si, jak jsou hrozné. Ale k mému překvapení, čím blíž jsem současnosti, tím víc se mi líbí. Dnes píšu téměř s jistotou. Vždycky pro mě bylo nesmírně těžké uznat, že mi něco jde. Tak snad můžu říct, že mi jde zachytit myšlenky ve slovech. A tady každý duben přesně ve sto slovech.

Tohle je BJB na rozloučenou. Jsem vyčerpaná :D

Drabble: 

Rozděl se a panuj
Bližního svého koláčema láduj
Jeho lásku v srdci skladuj
A vyráběj z ní freshe
Neboj, nic ti neuteče
Bacha na tý střeše
Už to má sto slov?
Asi ne
Ze střechy skoč a leť
Na výlet
Kolem světa
Uvidíš kolik krásy tu je na každou ohavnost
Smůla následuje pochybnost
Směj se smutkem a breč radostí
Je to lepší bez těch starostí
To jsem ti zas řekla moudro, co
Nikdy jsi tu nechtěla být
Hlavu vzhůru
I s tím se dá žít
Je to jako kouzlo, ten duben
Ještě rok a zase tam budem
Tak pa, drablátoři

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě tu hodlám brouzdat ještě v květnu :)
UF! Já málem zapomněla zmínit, jak ÚŽASNÁ letos byla témata! Bravo! Díky.

Hra

Drabble: 

"Lorde Edwarde, potrebuji si s vami promluvit. Jde o rozmluvu prisne duvernou."
“Ale jiste, Lorde Davide, promluvime si mezi sesti ocima zde v budoaru.”

Oba Lordi si nasadi monokl.

"Lorde Edwarde, co rikate na tyto dagerotypie Lady Alice? Vskutku rozkosny kousek, nemyslite?"
"Zajiste, Lorde Davide, kompozici se neda nic vytknout. Snad jen jeji vyraz, zda se mi ponekud strojeny."

Vzdaleny hlas:
"Vase Lordstva, je prostreno k veceri!"

"Prosim, Lorde Edwarde, az po Vas."
"Az po Vas, drahy Lorde Davide."

Jejich Lordstva odlozi monokly.

Eda s Davidkem utikaji do kuchyne. V loznici po nich zustaly jen dve stare poskrabane brylove cocky.

A maji modry jazyk!

Drabble: 

Jestlipak uhodnete, jakyho pejska mam doma. :D

Obrázek: 

Anglictina

Úvodní poznámka: 

True story! :)

Drabble: 

Na domaci hodine anglictiny.

"Kamile, jak se rekne: Jaka je tvoje adresa?"

"Nevim."

"Ale no tak, trosku se snaz, vcera jsme si to opakovali."

"Nevim, ja si to proste nepamatuju."

"Tak znovu. Jaka je tvoje adresa? Doslovny kostrbaty preklad je Co je tvoje adresa? No, co se rekne jak? W... Wh..."

"Nevim."

"What. Opakuj po mne: what. What. No tak dal. Je se rekne?"

"Nevim."

"Je se rekne is. A tva adresa?"

"Nevim."

"Your adress. Takze cela otazka bude?"

"Nevim."

"What is your adress. No a jak zni odpoved na tu otazku?"

S dokonalym britskym prizvukem:

"It is top secret."

Závěrečná poznámka: 

cekali jste "nevim", co? :D

Obrázek uživatele Rorico

Západ slunce

Drabble: 

Slunce barví nebe zlatem, purpurem a okrem a odráží se od vln moře, které šumí na pláži a vítr přináší jeho vůni.

Se sprškou oceánu ve tváři, sluncem v očích a větrem ve vlasech se ženou po pláži na koních.

On vidí ji, její měděnou hřívu, vlající šaty a radost, která vyzařuje z ní, i z běžícího hnědáka.

Ona vidí jeho, bílou košili a černého hřebce sálajícího energií.

Vidí sebe navzájem, jeden druhého, silná zvířata, písečnou pláž, mocný oceán, západ slunce.

Uhánějí. Smějí se. Milují se. Jsou šťastní.

Je to sen, který se nestal? Je to budoucnost? Je to vzpomínka?

Závěrečná poznámka: 

Asi mě posedl nějaký šotek Napišvlhkoutelenovelu... to tak samo. Tak sorry.

Slavné i zapomenuté

Úvodní poznámka: 

Pořád se mi nepíše nejlíp, ale nějak to snad půjde.

Drabble: 

Kdo by netoužil uniknout přeplněnému rozpálenému městu i nesčetným starostem s prací. Málokdo si ale tohle přání splnil tak, jako bohatí Benátčané minulých dob.
Ve venkovských vilách plynuly dny poklidně. Elegantní vzdušné budovy chránily před horkem, zahrady lahodily oku. Malby s mytologickými výjevy i sochy bohů a nymf v parcích navozovaly iluzi vysněného ideálního světa.
Vzniklo jich mnoho, jedna krásnější než druhá. Stále poskytují hezké chvíle nesčetným návštěvníkům.
Jedna však už neslouží nikomu. Nenápadná ušlechtilá bílá budova blízko silnice. Okna jsou prázdná, zahrada zpustla. Jen sochy ve vysoké trávě ještě pohlížejí přes vodní příkop na pocestné, směřující za zajímavějšími místy.

Závěrečná poznámka: 

Renesanční venkovské vily od architekta Palladia v Benátsku jsou opravdu skvost. Zmíněná opuštěná vila (dříve majetek rodiny Valmarana, ale neplést se slavnou vilou téhož jména) se nachází na předměstí města Vicenzy (které je samo o sobě nádherné), asi už je to jedna přes počet, navíc nešťastně umístěná u silnice, takže o ni není zájem. Na tu zarostlou zahradu s roztroušenými sochami je opravdu zvláštní pohled.

Slavnostní píseň pro hrdinného zachránce

Drabble: 

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Zbrklý kluk když upadne,
gatě sobě natrhne,
kam pak míří kroky jeho?
Spravit gatě - ale z čeho?

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Cink! Ozve se zvoneček,
v krámu smutný chlapeček.
Kalhoty chce spravit levně,
do očí mu hledí pevně.

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Gatě spraví - nevídáno,
a nedělá z toho drámo.
Kluk jde hnízdit domů zas
čeká ho tam krásný čas.

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad to splňuje zadání...

Luna a odliv

Drabble: 

Tak posadil se básník ke svému stolečku. I dnes se svět otáčel podle vinných džbánků. Namočený štětec krouží po pergamenu pomalu, s citem, přesto je písmo roztřesené. Tak ať! Na síle veršům forma neubere. Znak za znakem přibývá, stejným tempem se pohár prázdní. Dnes si odpustíme všednost a černý inkoust kape do zápisu.
Teď bude spokojen, nyní může vyjít ven a pozdravit své známe: stromy, květiny, ptáky. Nasedne do loďky a míří k příteli nejvěrnějšímu. Luna mu kyne na pozdrav. Dnes, pane, utěšíš můj žal. Měsíční stříbro se odráží od hladiny, Li Po se nakloní a konečně obejme svou múzu.

Závěrečná poznámka: 

Li Po byl velmi známý svou náklonností k alkoholu, což mu ovšem neubíralo na talentu a schopnostech v okamžiku tvořit mistrovská díla. Existuje o něm množství legend, včetně smrti, když se prý opilý pokoušel obejmout měsíc v řece.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Li_Po

Obrázek uživatele akai

Jak málo stačí ke štěstí studenta

Drabble: 

Student bývá z principu druhem velmi nenáročným.
Občas nalézá své neskonalé štěstí ve formě zásuvky, kterou objeví přesně ve chvíli, kdy mu jeho notebook ukazuje poslední žalostná procenta.
Jindy dokáže potěšit podivná kombinace ořechů a čočky v karbanátku.
Když si člověk láme hlavu nad tím, jak ze staroslověnského mūsis vznikla myšь, škodolibou radost vyvolává představa, že češtináři se toho musí učit mnohem více.
Úleva po zaslání zadaného úkolu přesně 23:59 je nenahraditelná. Stejně tak úleva po zjištění, že jsi to sice do termínu nestihl, ale to ani tvoji tři spolužáci.
Také se ovšem naučí ocenit spánek. Takže dobrou noc.

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jak se počítají hodiny co se týče slov, ale jak píšu - spánek je prospěšná a důležitá věc (a co, že ta esej, která měla být do minulé neděle, nebo do dneška - sama nevím - nějak uvízla na 63 slovech).
A asi poprvé se mi stalo, že jsem něco napsala a mělo to přesně 100 slov. Což tedy znamená, že jsem to po sobě vůbec neopravovala, jestli se to negativně projevuje, tak se omlouvám :D

Obrázek uživatele Peggy Tail

Z tučňáka tanečnicí

Úvodní poznámka: 

Přeji vám krásné pondělí. Dnes bych chtěla trochu motivovat a ujistit všechny, kdo si přijdou neschopní, že je to jen iluze.

Drabble: 

Půvab kroky její nadnáší
boky rozvlní
hrudník roztančí
ze světel reflektorů nemá strach
strach proměnil se
v pouhý prach
na odiv klade
každý pohyb její
není to snadné
pro ni však námahou není
otevřít srdce
a nechat se vést rytmy
za světla i za tmy
vždycky taková nebyla
dnes by ten pocit
za nic nevyměnila

Je to jako před chvilkou
co choulila se
naložená pod dekou
chráněná
jako tučňák tukem obalená
ve své pohodlné skořápce
pod tou dekou
se svým studem
brečela
chtěla co nemohla
myslela
kdyby tak věděla
co ví teď
však už vidí
celý svět
seshora
z pódia

Bitva!

Úvodní poznámka: 

: )))

Drabble: 

Pamlsky. Na stole! Byly tam!

Sněhurka se obezřetně kradla ke stolu. Přikrčila se, vyskočila. Byla na židli. Odtud stačil jen jeden další skok…

Sestřička Amálka ji zmateně sledovala zezdola. Stůl byl přece zakázané území. Ale! Teď tu nikdo není. Čiperně vyskočila na druhou židli.
Hop na stůl!

Pamlsek! Chňap! Byl na zemi. Koťata seskočila. Zběsile se po něm hnala. Ukořistila ho Amálka, ale Sněhurka jí to nedarovala. Dráp. Sek.
Byl její! Uháněla se ukrýt.

Amálka smutnila jen chvilku. Hle! Spadl ještě další. Vzala ho a hrdě si ho odnesla. Byl sladký!

Sněhurka nepochodila. Jakmile ochutnala svůj, hned ho odstrčila. Fuj!

Dopoledne v Minoritském kostele

Úvodní poznámka: 

Zvečera mě šokovalo, že v tématu není kapka, ale klapka. Naštěstí byl po ruce můj skutečný letošní zážitek, který jsem si stejně přála někdy převyprávět.

Drabble: 

Nedělní dopoledne ve Vídni. Čas na chvilku klidu a rozjímání.
Minoritský kostel je kouskem středověku v městě baroka a klasicismu. Na stěně visí velká mozaika Poslední večeře. To se hodí, jsou velikonoce.
Opodál socha krále Přemysla Otakara II. připomíná někdejšího pána Vídně a jeho nešťastný konec.
Tu udeří klávesy. Chrámem zazní nádherný soprán.
Zpěváci jen zkouší, přesto je to úžasný okamžik. Krásné zpěvy oslavují vzkříšení.
Náhle vysokými okny proniknou paprsky slunce. Barevné světlo se proplétá s jásavými tóny.
Sváteční chvíle.
Ale mše již začne. Hlasy dozní, poslední tón kláves se chvěje ve vzduchu.
Ještě dlouho bude doznívat v mysli posluchače.

Závěrečná poznámka: 

Minoritský kostel ve Vídni je jednou z mála středověkých památek v tomto městě. Po bitvě na Moravském poli sem bylo převezeno a načas vystaveno tělo Přemysla Otakara II., proto tu má dnes sochu na památku. Nějakým řízením osudu dnes kostel slouží italským věřícím.
Tak končíme DMD... Děkuji vám všem, milý spolupisatelé, bylo mi tu s vámi pěkně.

Lepší pozdě, nežli později

Drabble: 

Dědečkova rodina byla za jeho mládí docela chudá. Deset dětí ve stavení, otec opilec a tak jediný jejich příjem zajišťovala maminka, trošku se starali ostatní příbuzní a postupně začaly pracovat nejstarší děti. Nikdy ale nebylo peněz nazbyt.
Teď, na stará kolena, je dědeček slušně zajištěn a nic mu nechybí, ale přesto škudlí, kde může, kdyby náhodou nouze znovu přišla.
Tedy, škudlil. Do té doby, než musel odjet na čtrnáct dní do lázní. Vrátil se někdo, kdo konečně objevil svou životní vášeň. Cestování. Od onoho památného června se dědeček doma spíše nevyskytuje. Na stará kolena zjistil, že si konečně může užívat.

Závěrečná poznámka: 

true story, pánovi je 75 let :D

Stránky

-A A +A