Cesta do Srbska je vlakem krátká, ale krásná. Berounka za okny poklidně plyne.
"Promiň, Matěji, myslela jsem, že tentokrát to půjde podle protokolu."
Pohladí ji po rameni, neřekne nic. Jsou v tom spolu, jako vždycky.
Dojdou k bunkru, najdou kapličku a vloží do ní předpřipravený vzkaz.
Prosím pomoc! Druh v ohrožení. Síly v pozadí, nevěřit nikomu!!! Kontakt o půlnoci, soutok.
Veronika s těžkým srdcem vytáhne z peněženky stříbrnou šupinu, zlomí ji a vloží do obálky ke vzkazu.
"Myslíš, že přijde?"
"Nemám ponětí. Jediné, co můžeme dělat, je čekat."
"A když nepřijde?"
"Osvobodím Karla a Česťu. Utečou."
"A my?"
"Promiň, Matěji."