Česťa cítil, jak se magický tok, který doposud kroužil kolem vilky, začíná přibližovat.
„Ne. Teď se nesmí protrhnout hráze magie,“ vydechla zoufale žena a pokoušela se vyčarovat kolem domu štít.
„Jak se mu to povedlo? Vždyť tu vůbec není!“ ječela jak smyslů zbavená.
Česťa neodpovídal. Připravoval se na vlnu magického proudu, která se měla přes ně přehnat.
Křik ženy pomalu utichal. Vzduch se měnil. Česťa cítil, že už není uvnitř místnosti.
„Jste v pořádku?“ promluvil na něj kdosi. Otevřel oči. „Nechcete si přisednout?“ Česťa se rozhlédl a zjistil, že sedí v hospůdce u malého stolku.
„Děkuji, ale chci být sám.“