DMD č. 6. pro 6. 4. 2016. Téma: Nejsem žádná květinka

Obrázek uživatele Rebelka

Zrození pirátky

Úvodní poznámka: 

Můj srdcový fandom. Tak schválně, kdo z vás je zná? ;)

Drabble: 

„...a dnes zase zamkla kuchařku ve spižírně a ukradla koláč. Prý válečná kořist. Vždyť... vždyť ten koláč byl stejně pro ni... A-a-a rozstříhala to sváteční povlečení a pomalovala je jakýmisi lebkami...“ Zbytek slov se ztratil v nezadržitelném vzlyku. „Jime, vždyť já už ani nezvládám vychovávat vlastní dceru...“
James Turner ještě zdaleka nebyl tím neohroženým kapitánem Flintem, ale i tak svoji sestru jemně chytil do náruče a nestaral se o proslzenou košili.
„Mně naopak přijde, že z naší malé Lilly roste někdo neobyčejný,“ usmál se. „A mimochodem, Lilly mi vždycky přišlo jako dost pitomé jméno. Mezi piráty přece žádné lilie nebyly.“

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé fandomu: Obávaná kapitánka a pirátka sedmi moří, Nancy Blacketová, se skutečně původně jmenovala Lilly. Naštěstí její strýček Jim zakročil už v počátcích :).

Obrázek uživatele Quartermaster

Alergie

Úvodní poznámka: 

Každý, kdo se někdy přiblížil k britce, mi dá asi za pravdu, že jejich srst je sám o sobě obranný mechanismus, který nepřítele ulechtá k smrti.

Vysvětlivka: Čikatilo je druhý kocour, ne náhodou pojmenovaný po psychopatickém vrahovi.

Drabble: 

Fufán je odchycen, zvednut a muchlován. Tváří se u toho jak řezník Krkovička na vegefestu.
„Koukej, jak to nenávidí, to je legrace!“
Zabořím nos do kožichu. Vzápětí se rozkýchám.
„Sakra, Fufáne!“
Jemné fufání chlupy lítají všude, mám je na brýlích, ve vlasech, zřejmě i v uších a hlavně v nose. Jak to psali na Wikině? Jemné husté srsti britských koček bylo dosaženo trpělivým mnohaletým křížením s peršankami. Tak díky!
Postavím Fufána na zem. Ohlédne se naposledy se zhnuseným výrazem – copak jsem nějaká kytka, aby se ke mně čichalo? – a odvalí se.
Budiž. Máme přece kočky dvě.
„Čikatilo!“
„MRÁÁÁEEEIIIÉÉÉÉEEIIEEEEEEEEEGHHHHRRR??“
„... ale nic.“

Obrázek uživatele Jeremy

Bruce, Steve a Marcel

Fandom: 
Drabble: 

Byli už za půlkou poslední skladby. Fear of the Dark. Bruce běhal po pódiu, povzbuzoval fanoušky, několikrát málem narazil do Stevea, ale Steve se mu vždycky vyhnul, dokonce ho lehce pohladil po rameni, když myslel, že ho praštil basovkou. Bruceovi to bylo všechno jedno, měl v sobě kvanta adrenalinu. Už se blížili ke konci. Ještě jedno sólo. A tak se Bruce rozběhl, vyskočil si na bedny uprostřed vpředu na pódiu a chtěl se sklouznout, jak to často dělá. Trochu to ale přehnal a sedl si na Marcela. Naštěstí mu neutekl jeho part. Slyšel ale jak se Steve vzadu směje. Idiot.

Závěrečná poznámka: 

Aneb co by se stalo, kdyby jednou Bruce z těch beden sletěl dolů. Neříkejte mi, že se to ještě nikdy nestalo. Klouže se po nich pořád stejně. (Jestli se to někdy už stalo, tak mě prosím nezabíjejte, že to nevím, jsem v tomhle fandomu hrozně krátce a ještě všechno nemám nastudovaný).
Marcel - tak říká učitel našeho prvního kytaristy bednám Marshall. “Chtěl bych nosit Marcely” je jedna z jeho častých vět, protože v hudebce obvykle takhle kvalitní komba nemají. Mě se tenhle název prostě líbil.
Jen tak mimochodem, Bruce není květinka, ale princezna.

Přezbrojování

Fandom: 
Drabble: 

Mimas se pohnul a otevřel oči. Ležel v jeskyni a točila se mu hlava.
"Co se..."
"Ne, nevstávej!" Gwen mu položila ruku na rameno, "znovu se ti to otevře."
Mimas si vzpomněl. Střelba ze zálohy, bolest v rameni, klopýtání do úkrytu...
"Jak se cítíš?"
"Překvapivě dobře. Cos udělala?"
"Co myslíš? Krvácels. Ještěže jsi ten transfuzér měl. A bactu."
"Tvoje nohy..."
"Budou v pořádku. Ale musím ven."
"Půjdu taky."
"Nepůjdeš."
"Je mi fajn, nejsem žádná květinka."
Mimas si pokusil sednout.
"Já vím, že nejsi," zabránila mu v tom Gwen, "ale půjdu já."
"Venku je hnusně!"
"To vím. Jak si navlíkáš brnění?"

Závěrečná poznámka: 

Snad bude tohle srozumitelnější než Proroctví.

Obrázek uživatele Terda

Námořníci nepláčou

Fandom: 
Drabble: 

Z přístavu je provázela pochmurná nálada a houf pirog. Mladí kadeti byli zamlklí. Malý Milton, který ještě včera s očima na vrch hlavy pozoroval hemžení přístavních ulic, ani pohledem nezavadil o nabízené mládě kočkodana a schlíple si šel po své práci. Frances nařídila snížit příděly. Bylo štěstí v neštěstí, že vrtošivý vítr zaměstnal posádku tak, že na brblání ani nepomyslela. Betsy pomalu plula k jihu a jediným společníkem jí byla tmavá linie pobřeží zahalená v oparu. Nemohli Mrože hledat. Museli si s průzkumem neprobádaných vod poradit sami. Večer se Frances opila. Protože slzy jsou přepych, který si kapitán dovolit nemůže.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla jsem trochu zvolnit... A po seškrtání je to zase jedna velká depka. Achjo. Tak třeba příště.

Přešlapy před schůzkou

Fandom: 
Drabble: 

Návštěvy květinářství jsou vždy dobrodružství, s květinami se neznám a jejich řečí nemluvím. Nejsem jim blízký, jsem spíše psem, kýnikem. Tedy, první problém nastává v určení vhodného objektu darování. Tedy, řeč květin, asi znáte - rudé růže jsou vášnivou láskou a zvadlé pampelišky hovadstvím na druhou. Ovšem, má cenu toho dbát? Jazyk je z podstaty arbitrárním jevem, jazyk květin pak dvojnásobně, protože flóra sama si ho nevymyslela, alespoň pokud vím. (Pokud k vám promlouvají smysluplnými větami, doporučuji návštěvu na psychiatrii). Bohužel, nelze než se podřídit, a pokud nevím lépe, trochu řečem květinářek naslouchám. Lituji, že nejsem květinou a nemohu se darovat.

Závěrečná poznámka: 

(Vlastnoručně urvané fialky prý fungují)

Obrázek uživatele ioannina

Odkrývání vrstev

Fandom: 
Drabble: 

Navrhnout učedníkovi pečetní prsten mohla být jedna z nejobtížnějších mistrových povinností.
S Tissou z Ravenny byl mistr Ortega hotový hned. Vzal prostě dědičný vzor jejich rodinné dílny, trochu ho zmodifikoval a položil na citrín.
Brigitta byla jiný oříšek.
Nejdřív mistr uvažoval o nějakém květinovém vzoru. Čistém a symetrickém, to kvůli Brigittině studiu hvězd.
Ale pak Brigitta otěhotněla. Mistr pochopil, že vzor musí být trojný.
Navzdory přání svého muže se vrátila k práci a studiu. Mistr uviděl nepoddajný uzel hadů.
Manžel jí sebral dítě a ji zapudil. A mistr zjistil, na jaký kámen tu pečeť položí.
Silný, vyrovnaný a očišťující. Selenit.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele strigga

Od rána do noci

Fandom: 
Drabble: 

Nejdřív plakala.
Slunce vycházelo a zacházelo a ona plakala a nemyslela na nic, jen na to, jak je v tom ohromném vesmíru strašlivě sama.
Potom spala.
Motýli přilétali a ona o nich nevěděla, a vesmír plynul okolo, nekonečný a širý.
Pak se probudila.
Slunko ji polechtalo na okvětních lístcích a ona se poprvé rozhlédla okolo sebe. A uviděla krásný, zanedbaný, slzami smáčený svět. A napadlo ji, kolik ještě nádhernějších světů musí tam daleko být.
Ten večer se rozhodla, že už nikdy nebude plakat. Že bude silná. Že počká, i kdyby měla čekat stovky let.
Tu noc poprvé uslyšela zvonit hvězdy.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se Lee, která na tenhle fandom psala taky, ale už to mám pár hodin napsané a.. mám pocit, že ji tu prostě chci mít. Protože na ni myslím od té doby, co jsem o ní předloni o Vánocích psala. (To jen kdyby to někoho zajímalo, není to nijak důležitý.) A protože.. no, protože mi přirostla k srdci víc, než bych kdy čekala.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Faob

Kořeny řádu

Fandom: 
Drabble: 

"Běž uvařit čaj, já zatím přestěhuji."
Letní pobyt tehdy znamenal tři měsíce. Adekvátně nabaleno.
Kapka přelévající pohár.
"Nejsem žádná květinka!"

Jak by ne. Babička sto sedmdesát pět, děda o deset méně.
Kila se tehdy neměřila, řekněme kyprá, on houžvička.

Něco podráždilo.

"Já tě přeperu!"
"A tom nepochybuji, miláčku!"
"Jenže já chci, aby to všichni věděli!"

"Neblázni, drahá!"
"Ty se bojíš!"

O hlavu vyšší, o třicet kilo těžší. Nelze nevyjít.
Sezvala. Mohutná ve své pravdě.
"Já ti nevím," snažil se.

Dalo to všeho všudy třicet sekund.
Prostě ji vzal a položil.
Snaha byla.
Ale ona - matka, on - zastřený - válečník.

Milovala ho.

Obrázek uživatele neviathiel

Odpočinek

Úvodní poznámka: 

Předchozí drabble: http://www.sosaci.net/node/19173

Drabble: 

Erik tady byl jen jednou. Před třemi lety. Dveře poznává. Zádveří taky. Z vůně vonných svíček má před očima tmavozelené mžitky.
Helžina spolubydlící poznává jeho. Předá malou tašku a hůl a rychle se rozloučí.

Helga sundá ortézu a zatne zuby. Čas na lektvar proti bolesti. Odznak položí na noční stolek. Pro jistotu.
„Máš tady léky na spaní?“
Jde najisto do šuplíku.
„Nevěděla jsem, že je používáš.“
Odmlka před odpovědí. „Občas špatně spím.“
„Jak dlouho?“
„Nevím.“ Lhaní mu nejde.

Spící siluetu pohladí pohledem. Měl by si lehnout. Usne nad ránem a přijdou nepříjemné sny. Něco je v nepořádku. S ním. Odjakživa.

Závěrečná poznámka: 

Navazující drabble: http://sosaci.net/node/19411

Vysvětlivky: Odznak je policejní vysílačka. Helga není žádné ořezávátko. Sotva chodí, ale stejně spí s vysílačkou u hlavy, protože co kdyby. Kromě toho chodí s chlapem, který ji před třemi lety vytáhl z posednutí démonem. Její spolubydlící to dodnes nerozdejchala.

Obrázek uživatele Aries

Výslech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Dmýšek se vyznal v lidech. Zažil už ledacos, od bizarních pokusů o černý humor po bestiální vraždy. Podvodníkům viděl až do žaludku a jen tak něčeho se nelekl. Zkrátka žádné ořezávátko.
Výslech mrzuté stařeny tudíž nebyl těžký oříšek.
„…Vyšehrad? Dejte pokoj, s tím nechci nic mít…“
„…nesmysl. Co já můžu vědět? Sem nepřijde živá duše, jak je rok dlouhý…"
„…jo ti dva halamové. A to zas máte recht. Něco vám řeknu, dneska nemá mládež žádné vychování. Zlobili mě, tak jsem jim dala za vyučenou…“
„…Jéžišku na křížku!“ Babka zděšeně spráskla ruce. „Vždyť já na ten zvonek zapomněla jak na smrt!“

Závěrečná poznámka: 

Pokračování: Zátah

Obrázek uživatele Sammael

Spear of Praetoria Ep. 6: Poučení o warpu

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, že v hlavní roli je zase navigátorka, ale holt ty témata po sobě letos nějak vyšly... :-)

Drabble: 

Cestování warpem je extrémně nebezpečná záležitost. Loď pluje po proudech nereality, které by ji okamžitě roztrhaly, nebýt ochrany Gellerova pole. Pouze navigátoři svým třetím „warpovým okem“ jimi dokáží bezpečně vést loď k cíli.

Warpem právě proplouvala i Spear of Praetoria. Navigátorka Viliama řídila loď ze svého křesla, a jen občasný záškub ve tváři prozrazoval, jakým vypětím prochází.

Náhle se před lodí zjevil mohutný warpový predátor, který ji hrozil celou spolknout.

Navigátorka na něj upřela své krví podlité warpové oko a pravila hrozivě: „Mám premenstruační syndrom. Jdi mi z cesty!“

Predátor rázem zmizel, a po zbytek plavby už loď nic neobtěžovalo.

Vy mě ještě neznáte...

Fandom: 
Drabble: 

Zkoušet opravit zámek v nóbl kostýmku, v lodičkách na jehlách a v lijáku, je fakt pošušňání. Zvlášť když na vás civí půlka baráku. A některý se ještě tlemí, jako že jim se to stát nemůže, oni maj lepší auto. Když si to myslej…
Sakra, slabá baterka. Zase budu tlačit. Shazuju lodičky, nazouvám rezervní botky bez podpatku a ignoruju útrpné úsměšky majitelů mladších aut.
Roztlačit, rychleji, hup do auta, dvojka, pustit spojku… Pan Mopači naskočil a čumilové zírají. Jo, pánové, ty vaše krasavice umí auto leda natankovat.
Můj vůz není pro květinky.
Řídím a udržuju trabanta. A jaká je vaše superschopnost?

Závěrečná poznámka: 

Když se tuhle Faob tázal, bude-li více trabantů...

Obrázek uživatele Galadion

Čestný souboj

Fandom: 
Drabble: 

Rány pršely z obou stran. Meče se do sebe zakusovaly a oba protivníci opisovali pomalý půlkruh. Zdálo se, že převahu má vyšší rytíř, který se snažil využít své velikosti a hrudním plátem tlačil svého soka zpět. Postupně jej dostal k okraji náměstí a chystal se zasadit rozhodující úder.

Tu ale menší z bojovníků provedl nečekaně hbitý půlobrat, kopl protivníka zezadu do kolene, vrazil mu hlavici meče mezi lopatky a pak mu dřevěnou čepel roztříštil o spánek. Meč vybuchl v oblak třísek a velký muž padl do bahna.

Éowyn Rohanská si strhla helmici a ještě naposled nakopla protivníka do žeber. „Úchyláku!“

Obrázek uživatele Neferet

Neříkej mi tak

Fandom: 
Drabble: 

"Kohopak to tady máme... skoro jsem nedoufal, že se ještě někdy setkáme, Slunečnice."
Tichá slova, která bodají přímo do srdce.
Připomenutí doby, kdy mu vládla naivní láska.

"Neříkej mi tak!"
Slova plná zloby.
Vzteku, co přebije strach.

"Proč ne?"
Hraný údiv připomíná zradu.
Odraz světla na hrotu kopí, které skrývá za zády.

"Protože... já... nejsem... žádná... květinka!"
Slova se mění v řev.
Řev plný zoufalství a odhodlání.

Kůži vystřídají šupiny barvy zlata.
Křídla jí zvednou ze země.
Nehodlá čekat na smrt.

Ostrá bolest jí téměř strhne k zemi.
Z hrdla se jí vydere zařvání.

Nevzdá se.
Nepadne.
Už nikdy víc.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Našel nás!

Obrázek uživatele Doktor

Ne tak lecjaká kroužková košile

Úvodní poznámka: 

O mnoho let předchází drabbleti Dřěvo sě listem odievá.

A díky Owesovi za nápad! :-)

Drabble: 

Mistr dokončil leštění meče a rozhlédl se po dílně. Hotové i nehotové kroužkové košile, halapartny, meče, přílby a kyrysy.
Měl smíšené pocity. Miloval výrobu krásných věcí (ty běžné vyráběli tovaryši), ale čím byl starší, tím méně ho těšilo, k čemu ty věci slouží.
K zabíjení.
Ale bylo to nutné. Byzanci dusila Osmanská říše. Turci nebyli žádné květinky a mládenci z Konstantinopole také nemohou být.
Vtom pohlédl na nejkrásnější kroužkovou košili a něco ho napadlo. Ověsí ji ostrými kovovými lístky. Bude nositele chránit a odrážet nepřátele. Ale ne nutně zabíjet.

Ten, kdo jí dostane, bude muset dokázat, že je toho hoden.

Obrázek uživatele mila_jj

Úděl obyčejné ženy

Úvodní poznámka: 

"Je to knihomol jako ty, jenže ty potřebuješ pořádnou ženu."

Drabble: 

Neobyčejný krok udělala jen jeden. Vydala se studovat. Vydělávat si přitom sama na živobytí bylo pro ženu běžné.
Dítě porodila před svatbou. Kolik takových bylo.
Starala se o manžela a dva syny, vedla domácnost, udržovala dům. To je přece ženský úděl.
Našel si jinou a odešel k ní. To muži dělají. Mohla být ráda, že zabezpečil důchod pro ni i pro děti.
Přivydělávala si kondicemi z matematiky, fyziky a klavíru. Tak to ženy dělají.
Synovi diagnostikovali schizofrenii. Když není v ústavu, nemůže ho spustit z očí. To je přece povinnost matky.
Odpočine si až v hrobě. Jako všechny obyčejné ženy.

Závěrečná poznámka: 

Citát v úvodu pronesla matka Alberta Einsteina o jeho vyvolené, takže je jasné, že dnes píši o Milevě Marić (1875 – 1948). Ženě, která měla dost odvahy jet studovat do zahraničí jako pátá žena na univerzitě a jediná v ročníku (1896). Ženě, která se zamilovala do Alberta Einsteina (1901) a obětovala mu svou slibnou vědeckou kariéru: "Už se moc těším na naše nové práce. Musíš pokračovat ve výzkumech, mně bude k hrdosti stačit, stanu-li se nějakou bezvýznamnou doktorkou, vždyť jsem obyčejný člověk." V roce 1919 se s ním rozvedla, protože on propadl kouzlu své sestřenice Elsy (možná to byla i poslední kapka do rozporů, které mezi nimi zavládly po odchodu z Curychu). Einstein koupil za peníze z Nobelovy ceny tři nemovitosti, v jedné měla Mileva s dětmi bydlet, příjmy ze dvou nájemních domů je měly živit. Od té doby se s nimi vídal sporadicky a většina práce s dětmi zůstala na Milevě.

Aby to dnes nebylo tak depresivní, drabble o štastné Milevě je tady: První a jediná.

Obrázek uživatele Skřítě

Vysoké gastro lady De Castro

Drabble: 

Píšu vám tu, lidé milí, otevřený dopis z Dillí,
odkud se k vám ráda vrátím, ale k věci, ať to zkrátím.

Nejsi žádná květinka, říkala mi maminka.
Kopřiva co pálí, bráškové se smáli.
Kousavost je naše hobby, už si zuby brousím,
jak některé hnusné snoby ukázkově rdousím.
Ráda bych vám vzkázala, že nejste vůbec trendy,
když žerete z mršin maso a lemtáte brandy.
Tady se to dělá jinak, kulinářský majstrštyk,
zde se sousta chroupaj v letu, což je úžasňoučký zvyk.
Po návratu z dovolenky natrhnu všem mouchám trenky.

Zodpovědnost za překlepy přebírá má stenografka,

s úctou vaše milovaná pokojová Masožravka.

Závěrečná poznámka: 

Castro nám ty mouchy tak trošku kastruje, tak v tom nehledejte spojitost s Kubou :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele mamut

"Beliká rýba"

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro ty, co by náhodou tápali:
štrample = punčocháče. Příšerná věc pro děti, ale tak rádi bychom si je v dospělosti někdy oblékli. Když je zima, velká zima :)

Drabble: 

Každá máma to zná, každá máma to používá: „Vem si tílko, štrample, teple se obleč.“
„Bez čepice mi ven ani nechoď!“ křiknu ještě k zavíraným dveřím.
Ach ti kluci.
Připadají si tak velcí, tak na co by se pořádně oblékali. Vždyť přece nejsou z cukru.
Rychle vybíhá s frajersky rozevlátou bundou a čepice je přinejlepším v aktovce.

„Nejfem vádná takobá tkleníkobá ky-ky-tka.“ Hepčíííí.
Ach, tyhle řečičky.
Teď tady na mě smutně kouká z pod peřiny, usrkává horký čaj a je rád, že máme doma aspirín a teplou deku.
A hlavně hodnou mámu, co si s tou „belikou rýbou“ poradí.

Obrázek uživatele Tirik

Pampeliška, zlatá liška

Drabble: 

Cvoček na Cvičku nevěřícně civěl. Vykračovala si v nových šatech a botkách na podpatku pružně a sebejistě. Tohle že je ségra, co s ním loví raky a sestřeluje prakem šišky z vrcholků jedlí? Co to s ní udělali? Prej Princezna Pampeliška… Hráli ve spoustě her, ale takhle vymustrovanou ji ještě neviděl. A jak se nese!

Popremiérová oslava se rozbíhala. Tragéd se satirikem závodili ve stavění věží z vypitých panáků, principál domlouval s kulisákem vylepšení kulis.
Mladý starostův syn se přitočil ke Cvičce a nenápadně ji objal. Vzápětí ležel ve změti nádobí, malíček přeražený ostrým podpatkem.

Cvoček se usmál.
Nezměnili ji.

Obrázek uživatele tif.eret

O hudbě

Fandom: 
Drabble: 

"Ještě si chci něco vyzkoušet.“ Zůstala sama v prázdném sále, jemná dívka s hudebním nástrojem. Přitáhla si znovu kytaru a zkoušela přehrát skladbu. Akordy jí samy procházely prsty a prostorem se rozezněly tóny.
Náhle cítila, že něco je jinak. Vzhlédla. Před ní stanula tmavá postava, přes ruku plášť s kožešinovým límcem, a usmála se. Kytara spadla na zem.

„Závidím ti. Nikdo nehraje tak krásně jako ty, opravdu...“ Stojí zahalená v plášti s kožešinovým límcem. Má, co chtěla, geniální schopnost hry na kytaru, obdiv všech, ale...
Kožešina se pohnula. Zoubky se odtrhly od jejího krku a malý jazýček olízl zbytky krve.

Obrázek uživatele Bilkis

Chytráci

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní drabble.

S dovolením, drahá. ;)

Drabble: 

Kunčofti, zarostlí, umolousaní a smrdutí, mě občas přirovnávají k růžím, sněženkám, liliím a jiným květům. Zapomínají, že nejsou rytíři v zářivé zbroji a zvučných jmen. A že já nejsem žádná ušlechtilá bledule ze zámku. Jsem jednonohá Lily, ale květině se nepodobám ani v nejmenším. Idealizují si mě, protože v mém pokoji mohou zapomenout na to, čím skutečně jsou. Kupují si lásku a tělesnou rozkoš, aby se cítili silnější a lepší. Proto mě ve chvílích vášně nazývají sladkými jmény. Nepotřebuji to. Nepotřebuji si představovat, že jsem někdo jiný. Vznešenější. Vím, kdo jsem. A vím, kdo jsou oni. Proto se mě bojí.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Na kněžnině seznamu hostí

Úvodní poznámka: 

Nebyla jsem si vůbec jistá, že na vás chci vypálit tohle.
Byla jsem si setsakra jistá, že to na vás nechci vypálit tak brzo.
A potom...
Potom přišlo téma.

Drabble: 

Důvod, proč jsou na kněžnině seznamu hostí pro banket na počest gondorského krále skutečně všichni ambasadoři, je dvojí.
Za prvé, Morgulien o dobré vztahy vlastně docela stojí.
Za druhé, dělá mu to naschvál.

Když vyvolávač oznámí „z Mordoru", Elessar ztuhne. Když vidí Jugháše, zbledne. Pak si všimne mě a vybuchne.
„To přestává všechno! Nejdřív skřeti, teď dokonce nosítka! Kdo si ta tvoje... myslí, že je?"
„Aragorne-králi," oslovím ho, „mám tu vzácnou výsadu být mrzákem. Pokud si přeješ, ráda se podělím."

Nepřijal. Škoda.
Éowyn neurážím tím, že bych ji šetřila, když spolu cvičíme. Ale ublížit jí nechci.
Elessarovi? S potěšením.

Závěrečná poznámka: 

A dneska je to pošesté. To by myslím mohlo stačit. Takže malá reorganizace.
Teď snad už Aries konečně najde všechny díly a nechá mi u nich komentííík... ehm.

Obrázek uživatele Tora

Paní domu

Drabble: 

Kdo je jediná kočka v našem domečku? Já, Rozárka.
(Ne, ty šmudly venkovní fakt nepočítám).
Kdo v domečku vládne? Rozárka.
(Tlapku mám něžnou, ale drápky zasunuté proklatě nízko, o tom ví kocouři svý.)
Kdo zůstane ležet v pelíšku, když se vrací domácí? Rozárka.
(Kocouři se můžou přetrhnout, jak je letí vítat, ale za kým domácí přijdou sami? Hádejte…)
Kdo se jediný nebojí Silvera, který se k nám nadrzo přistěhoval? Rozárka.
(Mimochodem proč se bojej polohluchýho a poloslepýho kocoura nechápu. To jim nedošlo, že stačí pořádně ječet a on se jim vyhne?)

Kdo není žádná křehotinka, ale vydrží kde co?
Domácí.

Obrázek uživatele Lee

Malý příběh

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejobyčejnější z obyčejných, ale nešlo to jinak.

Drabble: 

Jednou přinesl Malý princ květině hrst čerstvé hlíny, aby se jí lépe dýchalo. Podívala se na něj dotčeně.
"Děkuji, ale nepotřebuji to," řekla.
"Ale já myslel, že..."
"Já vím, ale mně je tu docela dobře. Ostatně, nejsem žádná květinka, kterou bys musel opečovávat," řekla.
Malý princ se zasmušil, ale dál na ni nenaléhal.

Zastavil jsem se v práci. Malý princ mlčel.
"Přijímat je někdy těžší než dávat," řekl jsem.
Podíval se na mě a já náhle pocítil velikou samotu toho človíčka, který tak rád dával.
"Povídej mi ještě o květině," požádal jsem ho.
Malý princ se usmál a vyprávěl dál.

Obrázek uživatele Mordomor

Noční schůzka

Fandom: 
Drabble: 

Struny mandolíny se pod Pietrovými obtloustlými prsty chvěly jako v zimnici. Oděl svou touhu, své city a celé své srdce do písně a teď pištivým hlasem trylkoval pod rozevřeným oknem na opuštěné ulici. Poslouchaly ho jen netečné hvězdy, sousedi a mrouskající se kočky, anebo i… ona? Lehká záclona se pohnula. Že by přece? Vytáhl bílou růži a hodil ji do okna. Znova a znova. Když se konečně trefil, odsunula se závora, dveře se otevřely… a Pietro polkl.
„Věděl jsem, že přijdeš!“ silný hrdelní hlas, mohutná postava a drobná kulatá hlava. Guiseppe, její bratr, se vzrušení v hlase skrývat rozhodně nepokoušel.

Obrázek uživatele Rya

Jak Pažout četl svatební blahopřání

Drabble: 

Kytky, kytky, koťata, dva divný chlápci, kytky, labutě, kytky, psi, proč psi, kytky, a zase labutě, a kytky, mumlal Pažout, a Horáček se zeptal, co to máš, dnešní poštu, odpověděl Pažout, koukej na to, jsme snad psi, nebo kytky, podívej tyhle, jak se kolem sebe ovíjejí, nechutný, nebo si někdo myslí, že jsme labutě, a Horáček řekl, chápej, nevěstu přestrojenou za šlehačkový dort nám nikdo posílat nebude, ukaž to s labutěma, a Pažout povídal, tady, ale černá labuť jsem já! Klidně, odpověděl Horáček, hlavně už pojď, labuti, taxík čeká, narovnal Pažoutovi motýlka, a Pažout řekl, díky, ty můj šlehačkovej dortíku.

Závěrečná poznámka: 

A tady máte ty labutě

Obrázek uživatele ef77

Dcera paní z Outlova

Fandom: 
Drabble: 

Stěhovala jsem zrovna nábytek do patra, když správce doručil pozvání na královský ples. Mamička míní, že se hledá nevěsta pro následníka. Je to sice takový chcípáček, jednou rukou bych ho uzvedla, ale koruna je koruna. Švadlena nejdřív remcala, že nemá materiál na nové šaty, ale stačilo, abych na ni jednou dupla. V té rudé jsem přímo impozantní. Cesta na ples nebyla z nejlehčích, ale když za to člověk pořádně vezme, i saně ze závějí vyprostí. Na zámku konkurence veškerá žádná, ty chudinky vyzáblé, nedomrlé, bych sfoukla levou zadní. Nenamáhejte se, třasořitky, chcípáček je můj!
***
„Paní z Outlova s dcerou Droběnou!“

Obrázek uživatele Layla TB

Jsem strom

Fandom: 
Drabble: 

Nejsem žádná květinka.
Jsem strom.
Podepírám nebe a nahrazuji vzduchem zatuchlé ticho pokoje, kterým ho zaplňuješ, jen aby v něm něco bylo.
Šustím svými listy v dny, kdy máš pocit, že už ani tepot tvého srdce není dostatečně hlasitý a tvá existence je pouhým snem. Ale nesníš.
Stíním. Aby tě žár světa nesežehl.
Nesetneš můj kmen, ale ani nezaleješ mé žíznivé srdce.
Jen pomalu drtíš okvětní lístky v dlani.
Květy jsou však pouhou částečkou mne. Uvnitř je mnohem víc. To, co nemáš odvahu hledat.
Proto padám k zemi dobrovolně.
Přetvářím se.
V jiné podobě posloužím někomu, kdo mou podporu ocení.

Závěrečná poznámka: 

Neposlouchat depresivní muziku při psaní drabblat. Pro příště. Ani nevím, zda k tomu je co dál říct.

Obrázek uživatele Borch

Letní odpoledne

Fandom: 
Drabble: 

"... a nakonec, nejvyšší z nich vzal její ruku a doprovázel ji..."
Hlas předčítající dívky nerušeně zazníval do všech koutů místnosti. Ostatní dívky seděly na taburetech a vyšívaly, háčkovaly nebo pletly. V nejvzdálenějším koutě jedna dívka brnkala na loutnu. Nerušila, spíše naopak. Hudba jako by podtrhávala čtené. Slunce zářilo do oken tvořených mozaikou skleněných kousků, pospojovaných olověným páskem. Dívka četla dávné báje, ostatní pilně pracovaly a odpoledne plynulo.
Když se v místnosti sešeřilo, dívky se stejně spořádaně a tiše rozešly do svých pokojů.

"Mám toho dost! Nebudu tu. Nejsem jako tyhle květinky!" řekla si Ciri a uvázala poslední uzel na prostěradle.

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A