Igrûn (ze Středozemě)

Obrázek uživatele Sothis Blue

Viděl jsem, jak střílíš

Úvodní poznámka: 

Máš-li měšec plný zlatek,
nezdolá tě žádný zmatek,
přestaň ječeti...

Upozornění: Drabble popisuje krajně nevhodné praktiky.

Drabble: 

Natáhnu, založím, zalícím.
Že se Jugháš rozhodl přilepšit si šipkami, co vězí ve volném terči napravo, zjistím teprve, když projde za tím mým právě v okamžiku, kdy se do něj zapíchne střela.
„Co se tam motáš? Mohla jsem tě zasáhnout!"
„Nemohla," zazubí se. „Viděl jsem, jak střílíš." Drze si dřepne přímo před mým terčem a sbírá odražené střely.
Potřebuje poučit. Zamířím na uzel vlasů na jeho temeni a stisknu spoušť.
Vyskočí. Šipka mu z účesu trčí na obě strany jako výstřední ozdoba. „Co děláš? Mohlas mě trefit!"
„Nemohla," namítnu. „Viděls, jak střílím."
Zatváří se rozlíceně a podá mi hrst šipek.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, pokud si některá čtenářka představovala, že se Jugháš stříhá nakrátko. Já jsem si ho tak nikdy nepředstavovala.

Archivní drabble: Za Kamennými zahradami

Obrázek uživatele Sothis Blue

Rozkládám si lůžko

Úvodní poznámka: 

Org.: Nechtěly byste si opravit tu hrubku? Předtím se píše dohromady. To bolelo, muset to zakliknout špatně.

Drabble: 

Rozkládám si lůžko vedle Talimova – dohromady sešité zaječí kožešiny. Talim převazuje Burzîinu paži. Rustrigh opaluje hroty šípů; Aglûk si zašívá roztrženou suknici. Úlovek na večeři nestačí; uléháme napůl hladoví. Oheň brzy dohoří – nezpíváme, aby nás nenašli elfové.
Touláme se po lesích, protože není, kde by skřeti mohli žít v bezpečí.

Rozkládám si lůžko vedle Marisina – seržová celta, vlněná houně. Drîl ošetřuje Ghûčarovi postřelené ucho. Maris si olejuje kuši; Trumlaj spravuje rozpáranou kazajku. Úlovek na večeři nestačí; vybalíme uzené skopové. Oheň necháme dohořet – nezpíváme, elfové nás nesmějí objevit.
Patrolujeme v lesích, aby zůstalo na světě místo, kde skřeti žijí v bezpečí.

Závěrečná poznámka: 

A je to double-half-drabble, heč!

Archivní drabble: Je n'ai plus rien

Obrázek uživatele Sothis Blue

Pro koho doopravdy pracuješ?

Drabble: 

„Dej mi jediný důvod, proč nepostavit před soud i tebe! Pro koho doopravdy pracuješ?"
„Pro Mordor, který bude před gondorskou rozpínavostí chráněn nezávislým územím," odpovím klidně.
„Možná – dokud na stolci sedí Faramir, a na něho Elessar útočit nehodlá. Ale jak se zachová příští kníže, příští král? Jak se ubráníme s armádou zmenšenou na třetinu? Řekni!"

Když vyčleníme vnitřní pořádkové síly zvlášť, větší vojsko nepotřebujeme, pokud mír potrvá; jakmile Gondor smlouvu poruší, závazek padne. A nezkušenost rekrutů? Nic nám nebrání cvičit civilisty.
Elessar brzy pochopí, že Mordor vůbec nezeslábl.

Mlčím. Kdyby chtěl k nepříteli přejít Akhâsthor, přivítají ho s otevřenou náručí.

Závěrečná poznámka: 

Archivní drabblata k tomuhle tématu můžu přehazovat vidlema. Nakonec vítězí s tradiční otázkou Spolubydlící (Domácí mazlíček, 2010).

Obrázek uživatele Sothis Blue

Naslouchám nočnímu sténání

Úvodní poznámka: 

Zajímalo by mě... no nic.

Drabble: 

Ležím a naslouchám nočnímu sténání. Gûllové rozdali uspávací odvar, ale někteří jsme jej odmítli, a jiní trpí bolestí příliš silnou, než aby se dala potlačit. Zvlášť mě trápí nářky ozývající se ze sousedního lůžka.
Pak náhle ztichnou.
Natáhnu ruku a stisknu mu rameno. Ani sebou necukne.
„Driglûk!" volám tiše na gûllu, která má službu. „Pověz mi, Jugháš..."
„Klidně spí," ujistí mě, když to ověří. „I ty musíš spát, načerpat síly. Měla by sis ten odvar přeci jen vzít."

Nemohu se pořádně probrat. A cosi mě neodbytně šimrá na tváři.
Chytím pahýl palce mezi rty.
„Spalas jako mrtvá," zamumlá Jugháš omámeně.

Závěrečná poznámka: 

Gûlla: čaroděj, šaman, léčitel, lékař, zdravotník. Skřetí jazyky obecně nerozlišují mužský a ženský rod, proto česky používám v obou.

Archivní drabble k dnešnímu tématu nelze vybrat. Tak mám dojem, že ctěným orgyním dlužím nějakou trofej, akorát nevím, co by to mělo být.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Co jsi s tím lukem dělala?

Drabble: 

Šípy došly. Shazujeme kameny, ale lidé se blíží.
Sáhnu po kyji. Vyskočíme a ženeme se na ně.
Prvního jsem odhodila na ostatní. Další padl s prasklou lebkou.
A tenhle mi svým oštěpem podrazil nohy.
Snažím se vstát. Kyj zmizel v rokli. Člověk se napřahuje. Odskočím.
Konečně na nohou. Mrsknu po něm písek; mnoho času nezískám. Sáhnu do toulce.
Ozve se starý výcvik. Sevřu lučiště oběma rukama. Dřeva o sebe třesknou.
Prask.
Dál... bolest.

Cítím krev, kouř a tlassu. Talim mě ovazuje.
„Co jsi s tím lukem dělala?" ušklíbne se Aglûk.
„Bývala by se ti hodila píka, viď?"
Ne, Rustrigh. Nehodila.

Závěrečná poznámka: 

Archivní drabble pro tohle téma: Rudý květ

Obrázek uživatele Sothis Blue

Vidět tvou tvář

Úvodní poznámka: 

V sérii o Igrûn už bych asi měla bejt zvyklá, ale jak jste, u všech balrogů, věděly tohle?

Drabble: 

„V mé dílně," káže Ringûr, „se netrpí žádný nepořádek. Všechny společné nástroje musí být přesně na svých místech. A hlavně, nic nesmí překážet na podlaze. Především nikde nenecháš kluzké louže nebo bláto. Jasné? Dobrá. Snaga ti vysvětlí, co a jak."
Jméno zabolí. Patří ale mladé dívce. „Smím vidět tvou tvář?" ptá se.
Přisvědčím dřív, než podivnou žádost pochopím. Snaga natáhne zamazané ruce a zkoumá moje rysy. U čela se zarazí. „Co je to?"
„Nic," ucuknu.
„Je tetovaná," odfrkne Ringûr. „Podobně jako já."
„To tedy ne. Ty máš čelo hladké. Ale Igrûn..."
„Šarkî?"
Ano, jsem Stará. Ale svěřovat jsem se nechtěla.

Závěrečná poznámka: 

Org.: Pokud by z textu po krácení nebylo jasné, kde jsou ty kruhy: jedná se o dílnu hrnčířskou.

Na rozdíl od slova šarkû, stařec, šarkî nemá konotaci sešlosti věkem, ale označuje osobu starou jaksi z podstaty. V kontextu tedy skřeta, který pamatuje ještě Melkora.
Chvíli se člověk vrtá v Tolkienovi a začne přemejšlet o lingvistice...

Archivní drabble se tentokrát hledalo těžko. Skoro jsem musela přiznat porážku, ale ještě ne úplně. Asi nejvíc odpovídá Znamení kříže z roku 2012, ačkoliv vypravěče spíš potěší, když mu nějaký ten bázlivec nebo potemník ty jeho mnohoúhelníky trochu vyruší, pokud je nezruší.

Obrázek uživatele Sothis Blue

První smrt od konce války

Drabble: 

Šangi se v kleku neudrží. Se Snagou ji podpíráme.
„Teď," radí Rustrigh. „Dobře. Odpočívej. Dýchej."
Dechu má Šangi málo. V bitvě ji do hrudi zasáhl elfí šíp. „Ne..."
„Nemluv." Rustrigh sáhne dolů. „Nejde... Talime – máš menší ruce."
Talim se snaží. Lehl si, aby viděl, a do tváře mu odkapává krev.
„Mrtvé," řekne Rustrigh nakonec. Talimovi vyhrknou slzy.
„Nebreč! – Zatlač, Šangi. Víc."
Hlava na mém rameni ztěžkne. Šangi omdlela.
„Položte ji." Rustrigh se opře o Šangino břicho a zmáčkne. A znovu.

Grailicha Snaga odnesl. Aglûka drží Rustrigh spící Šangi u prsu.
První smrt od konce války; první život započatý na svobodě.

Závěrečná poznámka: 

Popsaný postup - napomáhání porodu zatlačením na břicho zvenčí - je skutečný, avšak nepříliš doporučený.

Dnešní archivní drabble: Ta největší rána

Obrázek uživatele Sothis Blue

Jako by se převalovala tma

Úvodní poznámka: 

Totální technickej zásek v nejblbější chvíli. Ještěže tohle není bodovaný.

Drabble: 

S hřebene je vidět daleko. Udiveně hledím do vlnící se pláně, kde i v poledním slunci jako by se převalovala tma. „Co je to?"
„Sopečný písek," odpoví Tišra ochotně. „Podle něj dostal tenhle kraj jméno."
„Písek? Holý písek? Ale..." ohlédnu se nazpět, jako bych si snad myslela, že odtud ještě dohlédnu na Dûnu, že zaslechnu vodní ptactvo na jejím proudu, že alespoň na okamžik uvidím racky kroužící nad širokým ústím.
„Nesplňuje očekávání?"
„Očekávání ať shoří! Je tu co jíst?"
„Ale jistě," usměje se. „Suchá je jen západní část země; východní Mordor je docela úrodný, uvidíš."

S nadějí scházíme do pouště.

Závěrečná poznámka: 

Mně se po ní tak stejskalo...

Chci se pokusit o malej experiment: Ke každýmu tématu přiřadit jedno starý drabble. Jestlipak to půjde...
Archivní drabble pro tohle téma: Příliš troufalé

Obrázek uživatele Sothis Blue

Igrûn: Nazgûlové si ani nevšimnou

Úvodní poznámka: 

Naprostá většina toho, co jsem v DMD 2016 psala, je série, jejíž hrdinkou a vypravěčkou je skřetka Igrûn, kapitánka mordorské armády. Pokud mám ze všech čtyřiatřicíti dílů vybrat jeden, který považuju za reprezentativní i povedený, bude to ten na téma Vidoucí oko.

Drabble: 

Jugháš má krásné oči. Hebké, jiskřivé a černé jako propast.
Jako před každou bitvou úpěnlivě doufám, že do nich nehledím naposled.

Jiní už pijí za duše padlých. Mne zajímá jedno: jestli se vrátil.
Nakonec ho najdu. Ještě čeká na ošetření.
Složí ruce do tvaru Oka a přiloží si je k tváři. Prázdný důlek je rudý lepkavou krví.
„To je ono! Na barad-dûrský trůn s tebou!"
„Nazgûlové si ani nevšimnou, že se něco změnilo."
„Ale já si všimnu, jak se uleví celé zemi." Posadím se a přitáhnu ho k sobě, ať se opře.
Hladí mě po předloktích.
Jugháš má překrásné ruce.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že na DMD není zvykem komentovat kriticky, ale přesto mě vesměs kladné ohlasy na polemicky laděnou fanfiction k dílu mistra Tolkiena mile překvapily.
(A víte, co mě celý měsíc strašně štvalo? Diakritika. Jaktože na české klávesnici není stříška, no?)

Obrázek uživatele Sothis Blue

Bachčita-ka vajvaj

Úvodní poznámka: 

Tohle není doháněčka, tohle je navíc. Závěr letošní série o skřetí válečnici Igrûn - textový i příběhový.

(Myslela jsem, že za měsíc téma vyčerpám. Nepřipadá mi. Tak možná napřesrok, jestli budu mít náladu, třeba pro změnu s Trišcharou nebo někým novým.)

Drabble: 

Zdlouhavé dny trávím v lenošce a obavách, jestli jsme udělali dobře. Otvírá se lepší svět, než jaký jsme znali deset tisíc let?

„Jugháši," mračím se, „jestli chceš zpívat, zpívej tady."
Udeří do bubínku.
Je to stará píseň. Vznikla na spálených pláních po pádu Thangorodrim, když jsme ještě věřili, že v nás teď elfové uvítají ztracené bratry. Zpívá o životě, o svobodě, o naději. O těch, které jsme potom nenašli.
„Proč zrovna tohle?"

Když mi to poví, vhrknou mi slzy.
Morgulien přiznal usazeným skřetům plná občanská práva.

Bachčita-ka vajvaj,
údruga-ka grai-lâi...*

Dítě v břiše tančí.

* Lehce jako vítr, nezastavitelně jako déšť.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Elfovi by ses nelíbila

Úvodní poznámka: 

Oheň, lampa, chléb, mám hlad...

Povinné upozornění: Obsahuje erotiku.
(Pokud to někomu skutečně vadí a upozornění oceňuje, budu ráda, když mi dá vědět, že takoví lidi existují. Sama od sebe si nějak nedovedu představit, koho by tohle mohlo traumatizovat.)

Drabble: 

Když mi pomáhá s mytím, tváří se zvláštně.
„Na co koukáš?"
„Jsi krásná," prohlásí a opláchne mýdlo tam, kde se do ňadra zakousla dlouhá jizva.
„Nemluv jako elfský minstrel."
„Elfovi by ses nelíbila." Zvedne mě do náruče a odnese na lože, jako by to byla jen pošetilá hra.
Potom mě miluje, stejně jako vždycky, oddaně a dychtivě. Muchlám v rukou jeho vlasy, on mi při polibcích jemně otiskuje do kůže svoje zuby, a mně se na chvíli zdá, že na mne hledí oběma očima, a já že se ráno zase postavím na nohy.
„Jugháši!" křičím. Zbytečně.
Vždyť je se mnou.

Závěrečná poznámka: 

Cítím potřebu poděkovat Tenny za její workshop. Nejenom za informace, ale hlavně za odvahu, kterou jsem si odnesla. Doufám, že i konečný výsledek je víc k užitku než ke škodě.

A teď jdu spát.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Vyslechnout něco peprného

Úvodní poznámka: 

Očividně není jiná cesta, jak si odšpuntovat mozek.

Drabble: 

Poklidně usrkávám vína. Nechutná mi.
Nikdo si mě nevšímá. Až na velitelku kněžniny osobní gardy, která ke mně každou chvíli zamyšleně otočí svou pihovatou tvář a zase zmizí v mumraji.
Nakonec se osmělí. „Smím?" ukáže na volné křeslo.
„Jistě. Co máš na srdci?" povzbudím ji.
„Paní Igrûn... prý byl důstojníkem nejen mistr Jugháš, ale i ty."
Přisvědčím a chystám se vyslechnout něco peprného o západní kampani, jako bych o ní snad sama rozhodla.
Ona ale myslí na jinou věc. „Nevěděla jsem, že v mordorské armádě slouží i ženy. Jak jste toho dosáhly?"
Nerozumím jí. „Stedwyn-kapitánko, co myslíš tím ,dosáhly'?"

Závěrečná poznámka: 

Skřeti nikdy nepochopili důležitost genderesencialismu. Asi jsou na to moc primitivní nebo co.
Doba, kdy by mordorská armáda odmítala skřetky, tudíž prostě nikdy nenastala.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Snad ne do Hvozdu

Úvodní poznámka: 

Asi půl dne jsem si myslela, že vás budu muset seznámit s tím, jak se to má se skřetím posmrtným životem. Naštěstí přišel jiný nápad.

Drabble: 

Vyfasuji berle a celu.
Nejspíš očekávají, že se teď natáhnu a budu spát. Tak to ne. Zamířím rovnou ke škole.

Lirich neúnavně leze po hromadě soudků s rybami.
„...a Ûtrichův otec ho tady nechal," vykládá. „Igrûn-nánâ," zastaví se najednou, „viď, že mě vezmeš s sebou?"
„Kam?" podivím se. „Snad ne do Hvozdu?"
„Přece až taky půjdeš..." ztiší hlas a spiklenecky zašeptá: „Pryč. Z Mordoru."

Vzpomínám, jak jsem putovala se svým kmenem. Na zimu, hlad a strach.
Myslím i na těla, kterých je teď v Hvozdu tolik. Skřetí těla, v mordorských šatech, ale ne vojenských. Elfové bdí.
„Já tady zůstanu."

Závěrečná poznámka: 

Okolo roku 1300/III. nárazově vzrostla skřetí populace v Mlžných horách. (NK, dod. B) Souvisí to s neúspěšným pokusem svrhnout vládu nazgûlů a následným děním v Mordoru. (Sauron už touhle dobou bydlí v Dol Gulduru, ale zatím se nijak viditelně neangažuje.)

Ano, nánâ je spřízněno s naneth.

Obrázek uživatele Sothis Blue

I ty jsi od krve

Úvodní poznámka: 

Hodně krácené. Nevím nevím, jak se srozumitelností.

Drabble: 

„Myslí si, že stojí proti nepříteli!" prská Jugháš. „Dobře to do nich nahustili – vzepřít se nazgûlům je zavrhnout Mairona a to je zradit Mordor."
Chápu ho. Ani já jsem nevstupovala do armády, abych rozdávala smrt uvnitř vlasti.
Ale dnes mu přese všechno závidím.

„Obavy?" ptá se Trišchara.
„Nečinnost," opravím ji. „A bolí mě břicho. Uvařím si – do sopky. Asi jsem se pomočila."
Trišchara postaví na zem umyvadlo. „Vstaň."
Šplouch. Žádná moč.

„Jsi v pořádku? Ve škopku jsou krvavé –"
„I ty jsi od krve!"
„Pomáhal jsem raněným. A..." zaváhá, „viděl mě Ukhár. Čí –"
„Moje. Ne z ran." Podám mu spící Lirich.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Pokud ji šikovně obětujeme

Úvodní poznámka: 

Nejtěžší je vymýšlet názvy. Tenhle jsem měnila třikrát.

Drabble: 

„To byl nápad, tahat s sebou tebe!" vzteká se Achâsthor. „Včera taková bezprecedentní nezdvořilost a dnes tohle. S takovou je leda rozzuříme!"
„O čem se hádají?" ptá se Faramir. Začnu překládat.
„Nesmířím," odporuje Jugháš pevně. „Žijí tam tisíc let. Mají utíkat kvůli bezúčelné pomstychtivosti? Už zase?"
„Tak poslyš. Rozhodně nezískáme všechno, co bychom chtěli. O Minas je už dávno rozhodnuto, ale pokud ji šikovně obětujeme –"
„S tím skoč do sopky! To není kus neobydlené pouště!"
„Brzy bude!"

„Město je nejspíš skutečně ztracené," řekne Faramir. „Ale bezpečnost jeho obyvatel Ithilien zaručí."
„Obou ras?"
„Jistě."
Gondořané to považují za vtip. Na chvilku.

Závěrečná poznámka: 

Schválně... uhodne někdo, o jaké nezdvořilosti to Achâsthor mluví?

Obrázek uživatele Sothis Blue

Možná budu

Úvodní poznámka: 

Málem jsem se po včerejšku nestihla dostat do stavu, ve kterém bych to byla schopná napsat.

Drabble: 

Glurd přihazuje na oheň další chrastí. Noc chladne rychle.
„Ar-Pharazône, hloupě se ptáš,
západ si dobývej, východ je náš,"
ozývá se stále hlasitěji. Nigrih obratně tluče do kamenů svojí marimby. Mohla bych ji poslouchat až do rána. Možná budu.
„Hej, Isildure, hloupě se ptáš,"
„hlo-u-u-upě se ptá-á-áš," splétá se melodie.
Dvě široké dlaně se míhají nad blanou z kozí kůže. Když si Jugháš všimne, že ho pozoruji, zazubí se.
„– chceme mít domov a chceme mít klid –"
Přihnu si z měchu, který někdo poslal kolem, a přidám se.
„– za Mordor budem se bít!"
Bubnující ruce mi přes oči kreslí ohnivočerný vzor.

Závěrečná poznámka: 

Kamenná marimba existuje.

V drabbleti jsou použity kousky z refrénu písně, která vznikla dneska, až na čtvrtou sloku*. Pokud byste ji chtěli slyšet celou, mívám nepravidelně vystoupení na Tolkienconech (v lednu v Praze) nebo Domesticonech (v březnu v Havlbrodě). Vícehlasy vám přitom ale nepředvedu a doprovodím to akorát kytarou.

* Hotovo. A trochu jsem překopala i ty předchozí. (pozn. 1. 5.)

Obrázek uživatele Sothis Blue

Jíst misku slz

Úvodní poznámka: 

Tohle jsem vážně psát nechtěla.

Varování: Poslední dobou tu píšu samé drasťárny, ale tohle je horší než všechno ostatní dohromady. Nedoporučuju číst nikomu, kdo není extrémně otrlý. Termín kanibalismus pořád ještě nepostihuje celou hrůzu.

Drabble je vloženo neviditelně. Pokud si je chcete přečíst, natáhněte jeho tělo myší do bloku nebo rovnou hoďte Ctrl A.
Ale uděláte líp, když si to odpustíte.

Drabble: 

Černé vlasy, bílé kosti.
Všechno, co zbylo.

Když jsem Snagu objímala, cítila jsem jen dychtivou vděčnost – a on se nehněval. Na nikoho z nás.
Poslední ho políbila ho na čelo Rustrigh, než vzala do ruky nůž.
Přežili jsme. I malá Burzî, která první noc jídlo vyzvrátila.
Teprve, když jsme znovu měli dostatek, dokázali jsme Snagu oplakat.

Nikdy si nebudu stěžovat, že nám zase poslali zkažené skopové.
I vyprávění, jak se někdo uchýlil k pojídání padlých, mě dojímá málo.
Ale kdybych měla znovu jíst misku slz – nebudu.

Černé vlasy, bílé kosti.
Pokud už by k tomu muselo dojít, ať jsou moje.

Závěrečná poznámka: 

Zítra Tanec stínů? No hurá, to konečně vypadá na něco oddechovějšího.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Ještě trochu mladší než já

Úvodní poznámka: 

Čekáte u kráteru Orodruiny? Tak to čekáte špatně. Tam Igrûn nemá vůbec důvod lézt, a kromě toho, jestli se vám daří nezabloudit v čase, víte, že tou dobou je zrovna indisponovaná.

Drabble: 

Talim mi vždycky byl blízký. Na samém začátku ještě trochu mladší než já, dnes poslední, kdo mi zůstal tak dlouho.
Sedíme spolu na ostrohu. Za pláněmi se z mlhy zvedá další pohoří. Napravo se údolím šine řeka.
On se strachuje, že nás Mairon využije pro svoje záměry a snad i znovu ovládne.
Já se bojím, že bez ochrany Mordoru nás čeká jen pronásledování a další vybíjení, až k zániku.
A tak se naposled držíme kolem ramen.

Ráno se rozloučíme. Naše skupina míří k východu; ta, s kterou jde Talim, na sever.

Nikdy jsme se znovu nesetkali. Ale možná dosud žije...

Závěrečná poznámka: 

Chci psát fluff! Chci psát fluff! Chci psát fluff! Chci psát fluff!

Obrázek uživatele Sothis Blue

Dávno ztracený kraj

Úvodní poznámka: 

Včera jsem žádala o něco fluffy. A s čím vy do mě? Jsem snad Žofie Chotková?
A jak koukám, zítřejší téma číhá Nad propastí! Tomu říkáte fluffy?

Drabble: 

Tady padl Gradlich. V tomhle průsmyku položila život Chindûr. Támhletou říčkou tekl proud naší krve.
Dnes postupuje fronta opačným směrem.
Kde tenkrát stála malá vojenská pevnost, teď obléháme město, byť vyprázdněné. Jen hory se stále stejně rozeklaně tyčí.
I já jsem se změnila. Tehdy jsem věděla, zač bojujeme – za přežití, za to, aby nevtrhli do srdce naší země. Dnes se mi záměr dobýt zpátky dávno ztracený kraj zdá malicherný.
Neměla bych raději prásknout do bot?

Měla jsem prásknout do bot. Vůbec nešlo o morgulienské území. Nazgûly zajímalo jediné: slídící koule, kterou měli Gondořané.
Ta, kterou nás teď Oko všechny špehuje.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Durbî

Úvodní poznámka: 

Když se mi tři dny daří vyhýbat se infodumpům, tak si orgyně rovnou jeden objednají.

Drabble: 

Durbî je přízvisko, kterým skřeti označují Melkora. Značí „Pán", a lidé i elfové – nenamáhajíce se se skřetími zvyklostmi obeznámit blíž – se proto po dva věky světa domnívají, že je známkou zvláštní úcty. Nic nemůže být dále od pravdy. Známkou úcty by bylo připojit takové označení za jméno, pokud však skřet jméno záměrně vynechá, jedná se vždy o vyjádření nejhlubšího opovržení. Na užívání jmen, a tím potvrzení platnosti osobní totožnosti, skřeti velmi lpí. Přízvisko Durbî, které v žádném případě není chápáno jako jméno, je zásadně užíváno samostatně na znamení nenávisti, kterou skřeti ke svému zotročiteli chovají.
(z poznámek Zzarhôna z Umbaru)

Závěrečná poznámka: 

Zzarhôn z Umbaru, lidský učenec z počátku IV. věku, mi píše světotvorná pojednání. Jeho nabubřelý styl mě místy vytáčí, leč faktografii sebral bohatou, analyzuje ji bez závažných chyb, a v tomhle opomíjeném oboru je pramenů obecně dost málo.

(Rozpolcená osobnost? Kde?)

Obrázek uživatele Sothis Blue

Odpověď na tu nevyslovenou otázku

Úvodní poznámka: 

Vy zákeřná témata, co mě nutíte vytahovat zahozené nápady?

Drabble: 

Večer se nevyvíjí dobře. Jugháš zvyšuje hlas.
„Zdá se, že o svém bratrovi mluvíš velice rád," říká. „Ale pověz mi – kolik zabila moje rasa tvých dětí?" Vezmu ho za ruku – chvěje se.
„Dětí?" podiví se kníže. „Neměl jsem..."
Nedívám se Jughášovi do zkamenělé tváře. „Odpověď na tu nevyslovenou otázku," řeknu tiše, „je čtyři." A pak se konečně odvrátím od našich hostitelů, obejmu ho a dovolím si plakat.
Hlasité kroky se vzdalují sálem.
„Urazil se?"
„Ne," ujistí mě Éowyn. „Dívá se na řeku. Pokud mne omluvíte..."
Přikývnu. My máme svůj žal, oni zase svůj.
Právě proto, aby jich nepřibývalo, jsme přišli.

Závěrečná poznámka: 

A na zítra bych si prosila konečně něco trošku fluffy.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Dolgnír

Úvodní poznámka: 

Tak nevím, jestli to není úplně zbytečná vata...

Drabble: 

Než naposled vystřelím ze své kuše, chci se ještě jednou setkat s Jughášem. Mezitím...
Říká se jí dolgnír, černá slza. Začali s tím Umbařané, ale tohle bude místní. Chutná hořce, po jedovatých bobulích, z kterých se pálí.
Pro ty, kdo chtějí zapomenout, že ještě dýchají.

Drží se za ruce, ranění je děsí. Jeden se představil jako Snûkh; druhý se jmenuje Grifit. Oslovují mě „Igrûn-thrakka", jako bych dosud byla v armádě.
Předají mi dopis a vzdálí se.
To, jak dlouhý list napsal Jugháš vlastní rukou, je nakonec nejmenším překvapením.

Pomohou mi do nosítek. Kuši mám při ruce – země je neklidná.

Závěrečná poznámka: 

Možná si ještě vzpomenete, že pro Jugháše je psaní dost nepohodlná činnost.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Každý další spěchající posel

Úvodní poznámka: 

Když jsem se nad pravděpodobnou situací trochu zamyslela, hodilo mi to do příběhu nepříjemnou výhybku - tedy pro mě.

Drabble: 

Na začátku cesty byli Grifit a Snûkh sdílní. Teď pochodují mlčky.
Každý další spěchající posel na nás vrhne udivený pohled a pokračuje v cestě.
Vlastně mám strach.

V oázní základně je rušno. Poslové se hemží z několika směrů, pod plachtou se překřikuje tucet velitelů, kolik sil odkud a kam si mohou dovolit přesunout.
Jugháš si přesto našel čas projít se mnou mapu. Měla bych ho poslouchat...
„Nic jsi mi neslíbil," hlesnu.
Políbí mě do vlasů. „Stejně ty sliby, cos mi nedovolila vyslovit, chci splnit. – A dávej pozor. Jestli se nám ty nepokoje nepodaří uklidnit, mohlo by Elessara napadnout přejít hory."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Živá a lítá

Drabble: 

Nechápu, jak někoho napadlo navelet skřetí důstojníky k lidským jednotkám. Raději bych šla do horších bojů – s oddílem skřetů.
Tam by nebyl žádný z nazgûlů tak blízko. Nemusela bych stát hned za ním, zatímco řeční.

Teprve se pomalu dozvídám, co se celá staletí dělo pod Dol Guldurem.
Vzpomínka na Angband se probudila, živá a lítá.

Opatrně šlápnu do třmenu a co nejtišeji natáhnu. Urgik mi založí. Zvednu kuši.
Nazgûl se náhle otočí.
Šipka vystřelená z bezprostřední blízkosti probije i kouzly posílený mitrilový plát.
Instinktivně se skrčím před pozvednutým palcátem.
Prázdné brnění se sype po zemi.
Zbraň, nedržená žádnou rukou, dopadne.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Poslat do Dutých hor

Drabble: 

Celý večer trvá, než mi vůbec někdo poví, proč.
Řekl prý generálovi, že jestli chce poslat do Dutých hor vojáky bez pořádné výstroje, má použít lidi, protože ti budou na omrzlých pahýlech pajdat jen několik desítek let. Generál se nabídl, že to může skřetům zařídit i kratší, a dostal půlkou pěsti.
Takže teď Jugháš trčí na dva týdny v káznici.
„Škoda, že jsem o to přišla," zalituji.
Pak si najednou uvědomím, co jsem slyšela.
„Duté hory? Chtějí zahájit kampaň v Dutých horách? Proti Divokým?"
S povzdechem pokrčí rameny. „A co proti tomu zmůžeme..."
Kousnu se do rtu. „Nebudu zabíjet skřety."

Závěrečná poznámka: 

Název Duté hory na Tolkienových mapách nenajdete.
Příslušný geologický útvar ale ano.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Burzî

Drabble: 

„Uteč ohni," řekne Rustrigh.
Příliš jsme si zvykli nacházet zastřelené skřety. Talim si bez okolků zkouší boty.
„Mohou tu ještě být?"
„Těžko," uklidňuje mě Snaga. „Dva, možná tři dny."
Opodál zachrastí křoví. Snaga se otočí, luk natažený.
Rustrigh do něho prudce strčí a rozběhne se za tvorem, který vyrazil z houští.

Utrhnu sousto z opečeného sviště. „Jídlo," říkám.
Ustrašeně na mě hledí, pak po soustu chňapne a kousne mě přitom do prstu.
Talim nasbíral tlassu, aby mohl ošetřit poraněnou nohu.
Snaga rozhodne, že jí budeme říkat Burzî.
Když se ukládáme k spánku, Burzî se přitulí k Rustrigh a kníkne: „Máma."

Obrázek uživatele Sothis Blue

U takových věcí nemáme být

Úvodní poznámka: 

Svoje rodiče nebo případné sourozence Igrûn nezná. Naštěstí dámu v nesnázích zachraňuje před záludným tématem hrdina na bílém...
Ale prdlajs, samozřejmě pěšky.

Drabble: 

„Takhle veřejně," kroutí Trišchara hlavou. „A ani nechtěli šaty z naší dílny."
Jugháš vezme matku kolem ramen.

To on musí vložit sestřinu ruku do Škrahovy, protože je muž a tak je to prý správně.
Nevím, kam s očima. U takových věcí nemáme být, natož se jich účastnit.

„Jsme civilizovaní," rozkládá Gurgula. O dlouhou sukni si třikrát zakopla. „Nemůžeme se jen tak pelešit jako nějací ubozí Divocí."
„Divocí nejsou ubozí," zavrčím. „Mají hrdost, to tobě chybí."
„Odpusť, thrakka, zapomněla bych, že žijete úplně jako oni."
Zatímco váhám, jestli využít tisíciletou dovednost, Trišchara jí vrazí necvičenou, leč zkušenou facku.
„Jména používat budeš!"

Závěrečná poznámka: 

Skřetí kultuře nejsou ceremoniální svatby vlastní. Pokud si dvojice vyměňuje sliby věrnosti, činí tak v soukromí, a obvykle ne naráz, ale prohlubuje jejich vážnost postupně.
Pokud někoho nepopadne mylná představa, že si společensky polepší, když si bude hrát na lidi.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Vegetace je modrá

Úvodní poznámka: 

Začíná se mi stýskat po tématech, co se akorát trefovala do toho, co už jsem měla v podstatě vymyšlené...

Drabble: 

Krajinné prvky černě, vegetace zeleně, osídlení modře, vojenské struktury červeně.
Tolik říká směrnice. Moje vegetace je modrá. Zatím.

„Mám ti předat pokárání za nepřehlednost –"
„Máš mi předat novou sadu barev," přeruším posla neurvale, přestože vím, že tohle není jeho chyba. „Ta příští bude jen v červené. A jestli rychle nedostanu, o co jsem žádala, skončíme nejspíš u náčrtků uhlem."

Pero vyzobalo už i poslední zbytky. Na ohni pobublávají zbytky večerního králíka.
Ráno do vývaru zamíchám špínu z očazeného kotlíku.

„Nesmí se namočit," kladu mu na srdce. „Je kreslená uhelnou tuší."

Příště konečně přinese stálý inkoust a tři menší barevné lahvičky.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Podlá zrada to byla

Úvodní poznámka: 

Tohle téma si až moc nahlas říká o pořádnou vyvražďovačku.
Nuže, tedy do zbraně.

Drabble: 

Podlá zrada to byla, souhlasím. Ne ale ze strany skřetů – a Mordor s tím neměl nic společného.
Mnozí z našich příbuzných už věděli, co my ještě ne. Proto když Isildur a Anárion s Meneldilem vytáhli proti naší zemi, četné kmeny Divokých jim nabídly spojenectví – toužily nás osvobodit od vlády Oka. Stejně tak Elendilovi s Gil-galadem, kteří vyjeli od severu.
Gil-galad odmítl; Isildur přijal, a výměnou přislíbil část hornatého území severního Gondoru. Když měl ale svůj závazek vyplnit, skřetům se vysmál, a jeho vojsko dál pronásledovalo jak Mordořany, tak Divoké.
Divíš se, že Divocí využili příležitost k pomstě, sotva se naskytla?

Závěrečná poznámka: 

„V ten den se všechno živé rozdělilo a od každého druhu – i zvířat a ptáků – se našli někteří v obou armádách. Jen elfové byli nerozděleni a následovali Gil-galada."
Tak když všechno živé kromě elfů...

Obrázek uživatele Sothis Blue

Mělo být dávno zhojené

Drabble: 

Na stráni si skupina dětí staví z písku a kamení.
Rázem jsem na kolenou a vrtám se v zemi. Vychovatel mě beze slova pozoruje.
„Je divné, že si chci hrát s nimi?"
„Vůbec ne," usměje se. „Obzvlášť vojáci to dělají často. Zdá se, že se rádi vracíte do doby, kdy jste neznali ani nebezpečí, ani opovržení."
Něco, co mělo být dávno zhojené, zabolí. Zahledím se do dálky, přes hřebeny na západě.
„Stalo se něco?" ptá se účastně.
„Neměla jsem dětství," řeknu tiše. „Ne takové."
Přejede pohledem moje tetování. „Narodila ses Divoká?"
„Ještě dřív."
Podá mi lopatku. „Důkladně si to užij."

Stránky

-A A +A