Na krásném modrém Dunaji

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Předehra

Úvodní poznámka: 

ehm, trošku mi ujela ruka (vám to určitě nebude vadit :D)

Drabble: 

Seděla jako na trní a počítala každý dech. Na tohle byla už příliš stará. Příliš povzneseně odtažitá, příliš nepřístupná jistým možnostem. Tuhle tvář budovala tak dlouho!
Málem vyskočila z kůže, když přestala být v pokoji sama. Jako dobrá hostitelka by měla obejít bariéru nábytku a přivítat přicházející osobně.
„Nekoušu,“ řekne pokušitelka. Na jeden z mnoha stolků odloží rukavice, na druhý kytici karafiátů. Jsou si dvakrát blíže než před okamžikem.
„O tom pochybuji,“ odvětí Karoline a vydá se na korzo ve směru od Eleonory Wurmové, nezdárné dcery poslance, převzdělané guvernantky, lovkyně šlechtičen.
Má nádherné ruce. Kde všude by jen mohly být...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Jednou nejedeme oklikou

Drabble: 

Významné pohledy a terénovité pohyby obočí. Opatrné fámy.
Aneta raději pozvala Noru na čaj a diskuzi o Berthě Benzové. Nora měla její fotografii na nočním stolku.
Po předehře o automobilismu nastala ona chvíle vyzývající k osobním rozhovorům.
„Wilhelm… Všichni cosi naznačují o vás,“ – řeku tykání dosud nepřepluly – „a hraběnce Karóly.“
„Jsem předmětem klepů. Netušila jsem, že jsem tak slavná,“ odvětila lehkým tónem podezřelého. Pak… „Sedíte?“
Aneta si ověřila svou polohu.
„Dochází k tomu, když se pozadí dotýká podložky, ale nejde o pozici ležmo.“
„Sedím.“
„Mezi námi se nestalo vůbec nic.“
„Aha!“ Radost z ověřeného faktu. „Takže se teprve něco stane!“

Závěrečná poznámka: 

Bertha Benzová byla ženou vynálezce prvního automobilu. On byl ale příliš velký puntičkář na to, aby si troufl vyjet na testovací jízdu. A tak se toho chopila Bertha a stala se tak zcela prvním řidičem auta. Více třeba tady.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Lepidum novum libellum

Úvodní poznámka: 

aneb Wilhelm detektivem

Drabble: 

Překvapivě zaklepala, než vplula do jeho kanceláře.
„Čtete v úřadě poezii?“ zapředla jako při všech jejich rozhovorech. „Není to nelegální?“
„Půjčil jsem si od Alexandra výbor z Catulla. Některé básně jsou nelegální zcela jistě.“
Odložil libellum a sepjal dlaně v jurisdikčním gestu. Pohoršeně se posadila.
„Zdá se, že se mi vyhýbáte.“
„Je mi líto, že máte ten dojem.“
„Ani trochu netoužíte poznat paní Sternovou?“
Nespokojeně se zavrtí a uhne pohledem.
„Aha.“ Ruce se rozejdou. „Vy ji už znáte. A vyhýbáte se .“
„Vraťme se raději k nemalebným slovům,“ kývne k římskému básníku mezi nimi.
S otevřenými deskami se zavírá téma.

Závěrečná poznámka: 

Název pochází z prvního verše první Catullovy básně ‚Cui dono lepidum novum libellum‘ (Komu daruji krásnou novou knížečku). Pokud neznáte Catulla, vyzývám vás, abyste to napravili, protože se jedná asi o modernímu čtenáři nejpřístupnějšího antického básníka. A navíc je super ;). Jenom některé básně jsou v překladech poněkud zcenzurované, na což naráží Wilhelm, který čte v originále a tedy vidí všechno ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Okolnosti odjezdu

Úvodní poznámka: 

poslední dílek flashbacku (tedy pokud mě tam téma opět nezavede)
EDIT: z pohledu Nory (ačkoli pohled hraběnky asi taky funguje, nebyl zamýšlen ;))

Drabble: 

Nebyla zamilovaná. Ale ráda ji měla po svém boku.
V kuchyni potkala Terezu. Byla zrzavá a pihatá. Jak se ukázalo, tak úplně všude.
Nedosažitelná grófka a usměvavá služebná. V jistých ohledech se nedaly poměřit, v jiných zcela jistě ano. A ona v tu chvíli hledala jen trochu radosti ze života.
Uprostřed noci je viděly oči té třetí. Měla hlídat všechny stíny.
Druhý den nad ránem hraběnka odjela. Zmizela jí na dlouhé čtyři roky.
Pak Nora vstoupila do jedné vídeňské kavárny. Karoline vypadala jako nádherná socha vzdorující hltavým zubům času. Když ji míjela, z překvapeného výrazu vykřesala lišácký úsměv.
Ticho pominulo.

Závěrečná poznámka: 

Závěr odkazuje k drabble Hovory snadné a zakázané. Z něj také vyvodíte, kdo tady nahazoval lišácký úsměv ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Kouzla akademické půdy

Úvodní poznámka: 

Hm.

Drabble: 

„Dvě dospělé ženy se do sebe pustí jako kočky. Je to směšné,“ chrlila ze sebe paní Sternová cestou z další společensky únosné seznamovací akce. „Nechápu to. Aneta není nijak hloupá.“
„Kdyby mohla ve Vídni chodit na univerzitu, ukázala by nám všem,“ odvětil Alexandr a beze slova Noře vnutil své rámě. Na ulici byli manželi.
„To ale vůbec není špatný nápad...“

„Jaká byla přednáška, drahá?“ zvedl Wilhelm oči od štůsku dokumentů, když vešla.
Na odpověď čekat nemusel. Přišlo s ní slunce. „Asi si nakonec budeme rozumět.“
„Nebesa nám přála,“ poznamenal s úsměvem. „Optimismus zvítězí.“
„Kuš!“ Se smíchem po něm hodila rukavičky.

Závěrečná poznámka: 

Rakousko-Uhersko v roce 1878 umožnilo ženám navštěvovat přednášky na univerzitách. Byly ale pouze divačkami, skutečně studovat mohly od roku 1895 (od kteréhožto roku nejsme daleko ;)).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Vážnost trapné slovní hříčky

Úvodní poznámka: 

flashback sem, flashback tam...

Drabble: 

Stály uprostřed pole a tiše hypnotizovaly kopec plný ovčích obláčků.
„Zakopávají ovečky?“ ozve se lidské mládě ze záplavy klasů.
„Ano, někdy i padají z kopce,“ řekne Nora.
„Co támhle ten beran?“
Zvykla si na její podivné dotazy. Nezaváhala s odpovědí. „V telekinezi nevěřím, ale tenhle –“ ukáže na samce na úbočí, „– je dle astrologie skopec.“
„Skopci padají z kopce velice snadno,“ doplní, jako by jí četla myšlenky. Nesmějí se, respektují vážnost lehounce trapné slovní hříčky. Vzduch mezi nimi je lehký.
S úmyslem sapfické povahy se o krok přiblíží.
„Ne,“ odtuší hraběnka nečekaně ostře, jako by jisté myšlenky skutečně četla. „Děti. Domů.“

Závěrečná poznámka: 

Mám pocit, že letos poprvé bjb. Omlouvám se.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Rozhovor v dřevěném pokoji

Úvodní poznámka: 

Zpátky do zóny flashbacků.

Drabble: 

Venku zuřila bouřka a v krbu středověce plápolala polena. Široká a vysoká místnost byla ze všech stran obložená dřevem. Jen jediná jiskřička...
„Mohu se k vám připojit?“ zeptala se Nora a vyrušila Karoline z pyromanských nálad. Sedla si naproti ní do křesla s majestátními opěradly.
„Často sedíte sama a zíráte do ohně?“
Ani se na ni nepodívala, přece ji zpražila zrakem. „Omlouvá vás, že nejste obyčejná vychovatelka. Otec je poslanec, že?“
„Řeční o emancipaci žen a pak mi vyčítá, že se emancipuji.“
„Podobáte se mu v něčem?“
Rádoby nevinně se usměje. „Také o některých věcech jenom mluvím. Například o mužích.“

Závěrečná poznámka: 

Kdyby Nora žila v současnosti, dodala by nejspíš if you know what i mean...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ten čtvrtý

Úvodní poznámka: 

Terno znamená zastarale i trojice ;).

Drabble: 

Zbytek oběda proběhl nadstandardně. Aneta sestrvala v tichu, po Noře jen pokradmu vrhala zkoumavé pohledy, jež jí jmenovaná s potěšením vítěze bitvy vracela. Alexandr se přestal svíjet rozpaky. Wilhelm se usmíval takřka mocnářsky. Nejmladší členka domácnosti dělala spokojené zvuky za pootevřenými dveřmi.
Po čaji a kávě soudce povstal do své soudcovské role, dítě líbl na čelo, manželku na tvář, Noře vzdušně políbil ruku („Paní Sternová, bylo mi potěšením.“). Svatá trojice matky, dcery a nepříliš svaté byla pozdravena.
Než otevřel vchodové dveře, s úsměvem počkal, až do předsíně nenápadně vstoupí Alexandr.
„Chyběl jsi mi,“ vydechne a políbí ho jako tehdy poprvé.

Závěrečná poznámka: 

Důležitá poznámka – fakt, že Wilhelm Anetu políbil na tvář, nesvědčí nijak o láskyplnosti jejich vztahu. Prostě se mi to hezky hodilo do „líbací sekvence“ ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

V mrtvé krajině

Úvodní poznámka: 

Přichází nečekaný flashback do doby bezprostředně po tom, co zemřela hraběnčina dcera. Hraběnka pobývá u sestry na jakémsi panském sídle mezi lesy a lukami.

Drabble: 

Líné slunce se převalovalo mezi temnými a temnějšími mračny. Bylo chladno. Stála na kamenné terase a hleděla do krajiny plné schnoucí zeleně. Všechno umíralo. Všechno mělo umírat společně s Alžbětou. Otřásla se pod poryvem větru a přitáhla si pléd těsněji k tělu. Jako by na tom záleželo, když uvnitř mrzla.
Zpoza skupinky stromů vyšla výprava vnoučat její sestry vedená guvernantkou. Každé škvrně neslo kytici hnědých květů. Jak příznačné.
„Madam,“ pozdravila ji vychovatelka sotva znatelným kývnutím hlavy. Byla tmavovlasá a měla hluboce temné oči.
„Proč sbíráte ten plevel?“
„Učím děti poznávat bodláčí.“
Chladně se pousmála. „Jak se jmenujete?“
„Eleonora Wurmová. Nora.“

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení času. Nora odjela s rodiči zpět do Vídně (tzn. tamto drabble byl taky flashback, ale to jsem ještě nevěděla, pardon), ale dlouho tam nevydržela. Aby byla aspoň trochu soběstačná, upíchla se jako vychovatelka.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Milá sestřičko

Úvodní poznámka: 

Věnováno těm, co to čtou.

Drabble: 

Milá setřičko (ano, vím, že to oslovení nenávidíš, lidé ho ale obecně považují za láskyplné),
včera k nám na jih dorazilo tvé psaní. Ráda slyším, že už jsi zdravá, měla jsem o tebe opravdu strach! Já se mám výborně, ačkoli si už vůbec nevidím pod nohy a vypadám jako přecpaný tučňák. Tohle dítě bude asi obr.
Ad Wilhelm. Soudím, že se má dobře. Pan Stern se rozhodl konat a oženit se. Bude to ještě zajímavé, měla by ses s bratrem usmířit a psát mi o všech novinkách!
Odepiš co nejdříve a do měsíce přijeď na křtiny!
Tvá drahá sestra Greta

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Temné dno rodinného krbu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Čtyři nad polévkou a probíhá paralelně s Intermezzem :).

Drabble: 

„Tvá... Kdo vlastně je?“
„Sestřenice z druhého kolene. Žena mého muže.“
„Je šílená vždy, nebo jen při rodinných obědech?“
Alexandr se ošije a místo odpovědi zchladí rozpaky vínem. „Je intenzivní, když jí na někom záleží,“ řekne nakonec a připadá si hloupě. Neočekával, že se bude muset zastávat právě Anety. Možná že měl.
„Je hezká.“ Zamyšlení. „Ale vzala jsem si tě, abych se schovala před řeckými tragédiemi. Nejlépe někam na temné dno rodinného krbu.“
Její papírový manžel se zasměje. „Tohle ti jako temné dno nepřipadá?“
„Asi ano,“ usměje se nakonec Nora a zakrouží opuštěnou lžící v polévce. „Ty knedlíčky jsou vynikající.“

Závěrečná poznámka: 

Nevím, čím to je, ale vždycky když píšu Noru, je to jakési jiné. Jako bych vstupovala do 20. století...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Intermezzo

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č. 9: Poslední bílé místo na mapě
Navazuje na Čtyři nad polévkou.

Drabble: 

Než se nebe nad tabulí naplnilo tvrdými slovy a měkkými nudlemi, byla Aneta deportována do kuchyně.
„Omluvte nás,“ pravil zbývajícím duším soudce, než za svou ženou a sebou zavřel dveře.
„Hádejme se tiše,“ obrátil se pak na Anetu.
„Nic o ní nevíme! Jak si můžeme být jistí, že mu neublíží?“
Odpovědí jí byl stoicky klidný pohled.
„Cožpak ani trochu nežárlíš?“
„Informoval jsem se, má drahá,“ usmál se Wilhelm vědoucně. „Zaplnil jsem bílá místa na mapě.“
„A?“ Prakticky se třásla nedočkavostí.
„Náš Alexandr může být před ní v naprostém bezpečí, pokud se jisté komorné dá věřit. Prý spolu trávily mnoho času.“

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Čtyři nad polévkou

Drabble: 

Z dáli to mohla být obyčejná večeře. Střídmě bohatá tabule, v tom nejlepším odění stolovníci. V čele stolu patriarcha, po jeho pravici paní domu. Naproti němu novomanžel, po jeho pravici mladá paní. Zdvořilosti padly rychleji, než se předpokládalo.
„Kolik vám je let?“ vypadlo z Anety při polévce.
„Více než vám. Ani jeden věk nemá relevanci.“
„Proč právě Alexandr? Co z něj budete mít?“
„Aneto,“ pravil soudce varovně, zatímco očima prosil Noru o klid.
„Nejsem kus masa, co si kupujete na trhu!“ Lžička jí efektně vypadla z prstů, knedlíčky z polévky se se silou vůle udržely v talíři. „Nedlužím vám odpovědi!“

Závěrečná poznámka: 

P. S. Nevím, kde vzaly knedlíčky sílu vůle, asi nějaký magický realismus, či čo.

Doufám, že téma je zřejmé. Raději ale kontext – Nora se poprvé setkává s partnery svého čerstvého manžela, svatba to byla rychlá, tajná a z rozumu, Nořin příchod do rodiny proto není úplně ideální.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Tápání

Úvodní poznámka: 

Na tomto bonusovém drabble jasně uvidíte, že nejsem královnou dialogů :D. Moc se omlouvám.

Drabble: 

(šoupání židlí, tlumené hlasy davu v pozadí, sklenice a příbory v kontaktu)
Navrátil: Nemůžu vyprávět všechno. Už tak je v tom justice zapletená příliš.
Nora: To mě necháš tápat ve tmě?
Navrátil: Ve tmě tmoucí. (smích)
Nora: Nemůžu se přece vdát za člověka, o kterém nic nevím.
Navrátil: Zeptej se jeho, ale soukromí si střeží pomalu jako monarcha.
Nora: Ale já mám být jeho soukromí!
Navrátil: (povzdech) Řeknu ti jen tolik, že spolu máte hodně společného v oblasti (váhavá pauza) romantických inklinací.
Nora: Hm. (pauza) Pije absint?
Navrátil: (smích) Nechce, ale pije.
Nora: Tak to půjde.
(ťuknutí skla o sklo)

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Dvojité soirée

Drabble: 

„Udělal jsem to kvůli vám,“ opakuje pravdu, která nekonejší. Snad brzy, až srdce vydechnou a mysli přestanou hořet. „Hrozně jsem se bál, co by se stalo, kdybych...“
Všichni věděli, že zvolil to nejlepší řešení, že zvítězil nad oficiály. Oficiálně a teoreticky.

„Pan c. a k. doktor už na čaj chodit nemusí,“ řekne mimochodem. „Kdybych si ho vzala, pěstovala bych polyandrii.“
Nikdy se nechtěla vdávat, ale po překročení hranice ke statutu staré panny, po otcových výhrůžkách, že ji vydědí, pokud se nevdá, přistoupila ke kompromisu. Když prohrát, tak podle vlastních pravidel.

„Kdo to je ?(!)“ zazní jednou s otázkou, podruhé s vykřičníkem.

Závěrečná poznámka: 

Noře je 30 let.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ani čárka

Úvodní poznámka: 

Dějově spadá do měsíce Alexandrovy nepřítomnosti.

Drabble: 

Franz zdraví Leni. Přivedu toho, o kterém jsem ti říkal, tam, kam jsme se dohodli, tehdy, kdy jsme se dohodli. Víc osobně.

Lístek papíru jde z ruky do ruky a všem prstům a chtivým zrakům neříká zhola nic. Tajná jména, tajná místa, tajná doba. Řeč hraje prim při všech delikátních schůzkách. Jen zasvěcení vědí, že Franz je Josef a Leni je Nora, ten někdo zase Alexandr.
Sejdou se půl druhé hodiny po poledni v pochybném lokálu uprostřed města. Dohodnou se a zase se rozejdou. Po rozhovorech nezbude ani čárka. Nemusí.

Leni zdraví Bacha. Na břehu ve čtyři. Každý jednoho svědka.

Závěrečná poznámka: 

Proč je to taková kovbojka aneb co se do drabble pro poezii nevešlo: Alexandr je trošku v hlídáčku, nicméně aktivity probíhající v drabblu by úřadům určitě nevadily. Nora je ovšem v hlídáčku svého otce, jehož by tyto aktivity rozhodně nepotěšily a pokoušel by se jim zabránit. Proto ty tajnosti na úrovni špiónů za studené války. Bach v druhé zprávě je samozřejmě Alexandr, Josef je dlouho očekávané křestní jméno Navrátila, břeh odkazuje ke kostelu Maria am Gestade (Marie na břehu).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Návrat ztraceného Sterna

Úvodní poznámka: 

Včera výpadek, dnes triumfální návrat už takhle brzy po ránu!
Doufám, že mi uznají téma...

Drabble: 

Nervózně přešlapoval před prahem. Po otevření dveří šlo vše v rychlém sledu. V hlavě si přehrával desítky scénářů, ale výkřik „Ty!“ následovaný fackou mezi ně nepatřil.
„Na měsíc zmizíš ze světa! Nepošleš ani vzkaz, neodpovídáš na dopisy!“ Aneta se zarazila, když se jí slova vracela ozvěnou, pak vtáhla Alexandra dovnitř. Nezabouchla.
„Víš vůbec, jak jsme se o tebe báli?“
Na tyto otázky už byl připraven, přece ale... ústa odmítala. „Přinesl jsem Karoline hudební nástroj,“ pozvedl krabici do Anetina rozohněného zorného pole. „Je to bubínek.“
„Neodbíhej od tématu,“ řekla nebezpečně tiše. „Co mají znamenat ty řeči o tom, že ses oženil?“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ancient Coffee

Bez diskuze

Úvodní poznámka: 

Tentokrát něco málo o tom, jak se podivné individuum, Nora, dostalo do Vídně.

Drabble: 

Otec zuří, matka hledí do země s výrazem hlubokého smutku. Nora čeká, až výčitky začnou nanovo. Napjatě, neboť říšský poslanec, drahý papá, dovede překvapit i po letech stejných rozhovorů.
„Odjedeš s námi domů. Někdo na tebe musí dohlížet.“
„Otče, to nemyslíš vážně. Už nejsem dítě!“ ohradí se nevěřícně.
„To je vidět na první pohled,“ sekne zpět, ale už ne tak hluboko jako před lety. „Kdybys aspoň dokázala, že ti univerzita něco dala! Že využíváš ty ztracené roky k něčemu užitečnému...“
„Nebyly ztracené!“
Matka se rozpláče.
„Takže?“ zeptá se papá a ona, zahnaná do kouta, s doktorátem, ale bez prostředků, přikývne.

Závěrečná poznámka: 

A teď pohádka o tom, jak se autorka snažila svou postavu dát studovat v Paříži. Chtěla ji nechat studovat na polytechnice. V Paříži skutečně je polytechnika, první studentky ale přijala až roku 1972. Autorka popuzeně hledá dál, tedy v Londýně, kde ženy studují už o něco déle, jsou jim ale odpírány tituly. Autorka si rve vlasy, až nakonec skončí v Holandsku. Tam byla první studentka osvíceně přijata na univerzitu v Utrechtu už někdy k polovině 17. století. A tak autorka zjistila, že Nora umí holandsky...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Hrdina

Úvodní poznámka: 

Navazuje na včerejšek.

Drabble: 

„Lehni si a neřvi,“ sykl Navrátil na kamaráda. Pak se s petrolejkou pozpátku vyplížil ven. Alexandrova zatemněná mysl nabídku noclehu uvítala.

„Jdu na přednášku,“ zahalekal Navrátil do pokoje. „Ty asi nendeš. Poznámky ti přinesu, když hezky poprosíš.“
„Prosím,“ zamumlala peřina nadějného advokáta, mladého pana Sterna. Bez poznámek by byla mrtvý muž.
„Taky jsem poslal vzkaz k soudu, že máš nakažlivou chorobu!“ Bez omluvy v úřadě by peřina byla ještě mrtvější.

„Su doma,“ řekl a blahosklonně pohlédl na téměř lidsky vypadající bytost u stolu. „Přemýšlel jsem o tom vašem problému. Mohl bych tě seznámit s někým, kdo by pomohl. Co říkáš?“

Závěrečná poznámka: 

Rozhodla jsem se, že Navrátil je Alexandrův strážný anděl. A pokud jsou v jeho řeči nějaké moravismy, znamená to, že v tu chvíli mluví česky. V opačném případě čtete němčinu.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Za zrcadlo a zase zpátky

Úvodní poznámka: 

Loni jsme spolu byli za opiem, letos konáme exkurzi k zelené víle.

Drabble: 

Prošel dobrým paterem vrat a dveří, z paměti na vlasec lovil hesla. Z Bible i z Ovidia, slovíčka i korálky hexametrů. Po nejistém Odi et amo vstoupil do ráje svobody a sodomie.
Všechno se zrychlilo po první plné sklenici pelyňku, fenyklu a anýzu.
Odchází s mladíkem s modrýma očima. Líbá ho, je hrubý a chutná úplně jinak.
„Jdi si po svejch.“ Jeho partnera kdosi odtáhne stranou. Nad sebou zaslechne Navrátila. „Alexandře, neblázni. Litoval bys toho.“
Neprotestuje a před pomatenýma očima má jenom jeho. Svého muže. Rozpláče se jako malý kluk. V ráji svobody a sodomie. Uprostřed noci, v čase hesel.

Závěrečná poznámka: 

Pamatujete Navrátila? Náhodný spolucestující, náhodná líbačka, historka o banánech? ;)

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Labutě

Úvodní poznámka: 

Dnešní neveselé drabble odkazuje na první letošní téma, kdy Wilhelm dumal, jestli se něco děje. Spoiler: V Alexandrovi se toho děje docela dost.

Drabble: 

Bylo pravé poledne a maličká se chystala na první spatření labutí na Dunaji.
„Je to snad i tvoje dcera!“
„Není. Jsem pro ni cizí a mělo by to tak i zůstat.“
Nevěděla nic o tom, co se děje dospělým, ale křik v salónu, kde se obvykle mluví tak měkce, ji polekal.
„Nemůžeme si hrát na rodinu mezi lidmi! Probuď se! Nejsi nedotknutelný!“

Prásknutí dveřmi. Ticho jako napětí před dopadem prstu na klávesu. Aneta nahlédla opatrně dovnitř – bála se, co uvidí. Byla bílá jako labutě na Dunaji. Její muž cítil to všechno, co se dělo. Pak kulisu doplnila kakofonie dětského pláče.

Závěrečná poznámka: 

Pokud nacházíte rozpory v tom, co se tady říká a co se dělo v předchozích drabble, tak... tam ty rozpory prostě jsou.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Paní Kantůrková, hospodyně

Úvodní poznámka: 

Toto drabble věnuji Janu Kantůrkovi a Terrymu Pratchettovi, kteří mu byli inspirací.

Drabble: 

Nenápadným členem soudcovy domácnosti byla paní Kantůrková, hospodyně. Soudce ji získal spolu s kuchyňským vybavením – nedala se odbýt. Její talenty ležely ve vaření, pečení, uklízení a štupování ponožek. Také dokonale ovládla umění předstírat, že neumí německy, nevidí a neslyší. Pocházela od Zlína, kam posílala peníz, koláč i slovo třem nemanželským dětem, v hříchu byla tudíž zběhlá a nějaká ta chlapská líbačka ji vedla pouze k nápadu podělit se o tipy v oblasti techniky jazykohry.
Byla tak zásadní osobou, že se stala samozřejmou. A pak najednou odešla. Poslední hrdinka v oblasti péče o domácí krb.
Soudcova domácnost se ponořila do chaosu.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že si ji všichni mí pravidelní čtenáři (na co si to hraju, jsou to čtenářky – Ahoj, holky!) právě představují při všech důležitých romantických scénách! Bude někde v pozadí, asi s hadrem. A rozhodně nesleduje, co se děje.

A ještě jedna technická: slovní spojení „talenty ležely v“ je pravděpodobně odporný anglicismus. Který se mi ovšem líbí, takže se s tim budete asi muset smířit :D.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Hovory snadné i zakázané

Úvodní poznámka: 

Musím říct, že toto drabble se vydalo úplně jinam, než jsem měla původně v plánu. Asi je jasné, kdo tady královnou cest není...

Drabble: 

Svět se otřásl, když se otevřely dveře kavárny. Hraběnka vzhlédla od čokoládového dortu a udiveně nevložila zmiňovaný hřích do úst.

Po druhém otevření dveří vešla Aneta. „Wilhelm nedorazí. Nechala jsem ho doma.“
Usedla a v hraběnčině tváři zapátrala po odpovědi. Pak si odkašlala.
„S dítětem?“ Tón aristokratky naznačoval zákaz odklonu od tématu. „Neříkala jste, že má jmenovkyně právě začala korzovat po podlahách?“
„Všechny cesty okolo nábytku budou pokořeny,“ odvětila pyšně. „Alexandr jí říká regina viarum. Wilhelm ho v tom ještě podporuje!“

Povídání o maličké bylo snadné. Otázka z předhovoří se ale stále vznášela kdesi nad ornamentálními šálky. Kdo vstoupil první?

Závěrečná poznámka: 

Regina viarum je královna cest latinsky :). Ale těch královen je tam víc...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Všechny děti generálky Grety

Úvodní poznámka: 

Odpusťte mi poněkud infantilní název, drabble bude také infantilní. Bude tam infantů napočítaně!

Drabble: 

Přes svou roztěkanou osobnost shledávala neodolatelným řád daný čísly.
Nacházela zvráceně intelektuální zálibu v rozpočítávání, sčítání i násobení.
Bylo něco půvabného na dělení jednotek do dokonalých skupin.
Někdy to možná malinko přeháněla...

První batalion
Margareta, Wilhelmina, Beatrix. Všechny už skoro na vdávání a všechny naprosto paličaté.

Druhý batalion
Hedvika a Hugo (dvojčata), Frieda. Nevyzpytatelné jádro domácnosti.

Třetí batalion
Julius a August (dvojčata – Pane Bože, proč jsi mě opustil?! Za to je pojmenujeme podle pohanů!), Johana. Princezna a velcí bratříčci.

Když si uvědomila, že čeká další, modlila se o jedno nebo o tři. Protože ani dětská prvočísla se nijak dělit nedají.

Závěrečná poznámka: 

Dneska se mi to téma úplně nehodilo do příběhu, tak jsem se rozhodla zastavit a ohlédnout do loňského roku ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Svatý obřad pozdravu

Úvodní poznámka: 

Odehrává se ve stejný okamžik jako drabble předchozí.

Drabble: 

Drožkou to hrklo a individuum uvnitř zamručelo. Je příliš brzy! Venku je příliš Vídeň!
Kočí otevřel dvířka, osoba se prosmýkla a vstoupila na známou půdu. Drožka odklusala.
Nora se rozhlédla po tiché ulici a zaškaredila se na karyatidu. Zírala na ni a potutelně se usmívala. Zatracení němí pozorovatelé. Sedla si na okopaný kufr a zapálila si cigaretu.
„Tohle je tvoje dílo, co?“ sykla na šklebící se ženu na fasádě. Zpoza rohu vyšla distinktivně mužská silueta. Mladík zaváhal, než kývnutím zastal svatý obřad pozdravu. Lepší němí lidé než kamení, pomyslela si a kývla na oplátku. Usmál se a pokračoval v cestě.

Závěrečná poznámka: 

Tak doufám, že mi tu ti němí svědci (rozuměj karyatida) projdou.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Příliš velké slovo

Úvodní poznámka: 

Dunaj je zpátky :). Zdravím všechny své čtenářky a čtenáře, pokud na ty moje trouby ještě nezapomněli. Letos začneme tajemně...

Drabble: 

„Už zase odchází za tmy.“ Pátravě následoval obrys Alexandra mizícího mezi hranicemi noci a rána. „Něco se mu může stát.“
„Sám jsi vzhůru,“ odvětila jeho žena nejlaskavěji, jak bylo v danou hodinu možno.
„Jen protože už zase odchází za tmy.“ Aneta si povzdechla. „Copak by nestačilo časné ráno? Po společné snídani jako rodina?“
„Určitě se nic neděje,“ řekla v polospánku, vzala ho za ruku a položila mu hlavu na rameno.

Určitě se nic neděje, znělo místností a jako ozvěna se odráželo od stěn.
„Nic se neděje,“ zkoušel tu myšlenku v ústech. Chutnala trpce. Co když...
Všechno je příliš velké slovo.

Závěrečná poznámka: 

A nakonec vzrušující výzva. Letošní děje nejsou ryté do kamene a kdybyste náhodou měli/y nějakou postavu či událost, o kterých byste rádi/y četli/y, klidně se mi tu ozvěte. Uvidíme, co já na to ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Předdeští

Úvodní poznámka: 

Bylo to na téma Mozkobouření :).

Drabble: 

Nad Vídní se stahovala hustá černá mračna. Ve vzduchu se vznášel příslib budoucího lijáku. Ulice byly prázdné.
Na obou stranách města kdosi netrpělivě přecházel po místnosti. Krok za krokem. Za hrabětem Karólym putoval dým, kolem soudce Sternbacha pletence slov. Snad každou chvíli!
Před domem zastavila drožka.
„Je jen jediný způsob, jak dosáhnout obojího.“
Kočí otevřel postranní dvířka a nabídl ruku dámě uvnitř. Na chodník dopadla první nedočkavá kapka.
„Je to jednoduché. Pošleme zprávu někomu, koho nemůže odmítnout.“
Krok za krokem stoupala do druhého patra. Klap, klap.
„Oba mi věřte, jsem obchodníkova dcera.“
Na zaklepání okamžitě otevřel dveře.
„Greto?“
Rozpršelo se.

Závěrečná poznámka: 

Malá reklama.
Kdyby si někdo chtěl přečíst všechny letošní dunajské drabble na jednom místě, může si je stáhnout ve formátu pdf ZDE. Nebudete litovat, jsou tam tři náhodné obrázky a několik nenáhodných poznámek pod čarou!

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Rozbřesk

Drabble: 

Obřad se konal v rodinné kapli. Přítomno bylo jen služebnictvo a kněz. Hraběnka přijela s tělem svého muže, nikdo jí ovšem nevyčítal, že se rozhodla utéct klapkám varhan a modlitbám za spásu duše. Odjela s posledním tónem a vrátila se domů ke svým.

V šedavém jasu blížícího se dne se v salónu postupně zhmotnily tři postavy. Jedna z nich v náruči houpala pobrukující dítě, které se rozhodlo poslechnout si před rozbřeskem klavírní koncert. Druhá postava tedy klimbala u klavíru. Třetí v polospánku hleděla na dítě a žasla, svírajíc první postavu kolem pasu. Klavír utichl. Vídeň se vítězoslavně vynořila ze tmy.

Závěrečná poznámka: 

Tak je to konečně za námi. Jestli jste všichni stejně jako já vyčerpaní a takřka mrtví a už se nemůžete dočkat času na čtení, přeji vám krásné vynoření z oblaku DMD :). Stejně jako loni ukončujeme příběh hudebně, loni i letos nad ránem, ačkoli ve skutečnosti je už venku tma jako v pytli. Chtěla bych moc poděkovat vám, všem pravidelným čtenářkám a čtenářům, kteří jste se mnou zůstali, ačkoli se poněkud změnila atmosféra a zase se o něco víc ubližovalo postavám. Děkuju Tenny, děkuju Eillen, děkuju Saphiře, děkuju všem ostatním a nabádám vás, abyste klikli na fandom a přečetli si i všechny krásné fanfikce, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Příští rok to, holky, píšete za mě :D.
Takže čau a dobrou noc, uvidíme se na pikniku!

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ne tak docela

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 23 pro 23. 4. Bludný kruh

Čtenářky moje, čtenáři moji, prepare yourselves.

Drabble: 

Když i ty nejstarší děti odešly na kutě, vyplížila se ven a zmizela mezi šedavými stíny. Na místě zaklepala třikrát a ještě jednou. Smluvené znamení, které si předplatila. Zavedli ji ke správné cele.
„Greto?“ řekl nevěřícně, když vstoupila.
„Jak jste mohl?!“ sykla ostře a uhodila ho do tváře ručkou v krajkové rukavičce. Nebránil se slovy ani gesty. Zasadila mu i druhou ránu.
„Nenávidím vás, vy zrůdo!“ Odhodlání nenávidět se mísilo s niterným pláčem. Nenáviděla ho, ale ne tak docela. Přála mu všechno, co mělo dopadnout na jeho hlavu, ale ne tak docela.
„Jak jste jen mohl?“ šeptala mu mezi polibky.

Závěrečná poznámka: 

!Velmi důležitá poznámka!
Mezi hrabětem a Gretou nikdy nedošlo k ničemu, co by šlo za rámec interakce v tomto drabblu. Potkali se před lety, on se měl zrovna ženit, ona se měla vdávat, vypadalo to, že by mohlo k něčemu dojít, ale nedošlo. Spíš oba věděli, že tehdy mohlo, ale vlastně si nikdy nevyčítali, že nedošlo. Hrabě má pár dní do popravy, tak se stalo tohle...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Karoline

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 15 pro 15. 4.: První kontakt

Drabble: 

„To jste mi udělal schválně,“ řekla s úsměvem, který nebyl tak docela trpký.
„Pojmenovali jsme naši prvorozenou dceru. Obvykle to bývá záměrné,“ odvětil. Byl zářivě šťastný.
„Konečně jste pyšný otec.“ Pohlédl na ni lehce vyčítavě, protože četl mezi řádky. „Ne, nezlobte se. Tehdy jste nemohl.“
Svou první dceru Wilhelm poprvé viděl, když jí byl téměř rok. U tohoto setkání byl i Alžbětin otec podle práva. V tu dobu byl i on zářivě šťastný.
„Nikdy vám nebudu mít nic za zlé. Jste můj nejlepší přítel.“ Pohladila ho po tváři a se zašustěním sukní zamířila do vedlejšího pokoje. Setkat se s Karoline.

Stránky

-A A +A