DMD č. 14. pro 14. 4. 2016. Téma: Pastelky

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Barvy, barvičky

Fandom: 
Drabble: 

„Copak má asi dneska v plánu?“
„Nechme se překvapit.“
„Určitě si vybere mě.“
„A proč by si měl vybrat zrovna tebe? Nejseš o nic lepší než my ostatní.“
„To víš, že jsem. Jsem jako nová, kdežto ty seš tupá jak poleno.“
„Protože tebe si skoro nikdy nevybere, kdeždo mě si vybere skoro vždycky.“
„No tak, nehádejte se. Růžová může být jen jedna.“
„Jestli bude kreslit kytičky, určitě se vyřádíme všechny. Snad kromě Šedivé. Promiň Šedivá.“
„Dobrý, jsem zvyklá.“
„Hele, už jde… Něco hledá…“
„Co to jenom je? Počkat. Snad to není…“
„Áááááááá!“
„Aááááááá!“
„Néééééééé“
„Pomóóóóc!“
„To je… To je… Ořezávátko!“

Obrázek uživatele Blanca

Batikovaná

Úvodní poznámka: 

Pro všechny, kterým se stýskalo po Čarodějce.

Navazuje na drabble Barvířská.

Drabble: 

Po prvním pokusu s celkovým barvením se Čarodějka rozhodla trochu experimentovat se sice pracnějším, ale zato předvídatelnějším malováním.
Nasbírala bobule, listy, květy, dokonce i kůru - cokoli na co si jen vzpoměla.
Vařila, dusila, drtila a míchala.
Když měla hotovou celou paletu, rozložila si navlhčené plátno na palouk, vzala špachtli a štětec a pustila se do díla.
Že se svými nástroji neudělá jasnou konturu zjistila prakticky hned.
Že se barvy na vlhkém plátně spíjejí objevila hned vzápětí.
Po chvíli zoufání odhodila nástroje a do barev namočila prsty a ruce.
To, co skončilo na plátně, bylo abstraktní. Ale byla to její duše.

Obrázek uživatele eliade

Barvy

Drabble: 

Nedaleko kroketového hřiště spatřila Alenka několik vytáhlých, hubených tvorů v různobarevných oblečcích. O něčem se dohadovali.
„Raději se mezi ně nebudu plést,“ pomyslela si.
Jeden z nich si jí však všiml.
„Které barvy je na světě nejvíc?“ zavolal na ni.
Alenka se rozhlédla. „Zelené.“
Mužík v zeleném se začal radovat.
Alenka pohlédla na nebe. „A také modré.“
Chlapík v modrém poskočil.
„V zimě je zase hodně bílé a hnědé.“
„Musíš vybrat jen jednu barvu. Platí ta, co jsi řekla první,“ řekl dotčeně mužík v zeleném.
„Za hádky dává královna setnout hlavu,“ odpověděla Alenka.
„To nám nevadí. Zavolali bychom si Ořezávátko.“

Obrázek uživatele Owlicious

Malovaná

Fandom: 
Drabble: 

Barev bylo od začátku dost.
Dveře archy se před nimi zavřely.
A pak přišla černá. Možná nejen, ale to skrze stisknutá víčka neviděl.
Jen bílá mu občas prozářila i přes ně, když oblohu rozčísl blesk.
Když se svět uklidnil a on otevřel oči, jediné co viděl byla modrá. Od obzoru k obzoru... ale kde byl vlastně obzor?
Hnědě béžová pod jeho rukama byla oporou, když otevřený prostor začal být příliš mnoho.
Černá a bílá jako symboly - vrátí se?
Konečně zelená! Jak rád ten útržek viděl.

Nad pevnou zemí se rozklenul oblouk vymalovaný sedmi barvami zaslíbení.

Už nikdy nezničím zemi potopou.

Obrázek uživatele Zuzka

Jak zaměstnat pirátku

Úvodní poznámka: 

To je tak, když si drabble napíšete do bloku, večer přijdete z čajovny a chcete jít spát, aniž byste zapnuli počítač. A pak vám dojde, že v bloku napsané to nestačí...

Drabble: 

Pro slzy neviděla, když za sebou práskla dveřmi. Notnou chvíli proklínala celý svět. Nejmilejší dospělák na světě nepřijel, jen poslal Atlas.
Po chvilce ji zaujal záblesk modré stuhy. Byla přesvědčená, že ten balíček tam dřív nebyl. Nejistýma rukama otevřela obálku.

Drahá kapitánko,
vím, že tě můj vzkaz nevyděsí a vím, že se mohu spolehnout na tvé mlčení. Věř mi, že vše, co se ti dnes zdá ztracené, se k dobrému obrátí. Mezitím přijmi, prosím, malý dárek z dob budoucích.
Pozdravuj sestry a maminku.
Susan Burnwood

Z krabičky se vykulila barevná dřívka.

Začátkem jara už Margaret obstojně překreslovala listy z herbáře.

Závěrečná poznámka: 

Pastelky v různých podobách existovaly už dříve, ale vznik těch moderních bývá situován až těsně za rok 1900. Dovolila jsem si proto propašovat Margaret do let 1797/98 naší typickou anachronickou cestou malý dáreček. Je to zlaté děvče a snad jí to pomůže zvládnout to nablblé období líp.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Robin a pastelky

Fandom: 
Drabble: 

Blížila jsem se k domovu a do mysli se mi plížila obava, co mě čeká doma. Když jsem odcházela, Robin se mohl pominout, že se jdu vylítat bez něj. Už ve dveřích mě ale čekalo mrtvé ticho. Prošla jsem byt ale po Robinovi ani stopy. Vtom jsem spatřila spoušť. Poměrně drahá sada pastelek, kterou jsem našemu Honzovi přivezla ze služební cesty, ležela otevřená v obyváku na podlaze. A pastelky roztroušeny kolem, rozžvýkány na kousky ne delší než centimetr. Pod kanapem to zašramotilo.
„Jen počkej ty hajzlíku,“ šťárala jsem pod kanapem. „Až tě vytáhnu tak dostaneš nářez, že se týden neposadíš.“

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno románem Robin od Zdeny Frýbové

Vegetace je modrá

Úvodní poznámka: 

Začíná se mi stýskat po tématech, co se akorát trefovala do toho, co už jsem měla v podstatě vymyšlené...

Drabble: 

Krajinné prvky černě, vegetace zeleně, osídlení modře, vojenské struktury červeně.
Tolik říká směrnice. Moje vegetace je modrá. Zatím.

„Mám ti předat pokárání za nepřehlednost –"
„Máš mi předat novou sadu barev," přeruším posla neurvale, přestože vím, že tohle není jeho chyba. „Ta příští bude jen v červené. A jestli rychle nedostanu, o co jsem žádala, skončíme nejspíš u náčrtků uhlem."

Pero vyzobalo už i poslední zbytky. Na ohni pobublávají zbytky večerního králíka.
Ráno do vývaru zamíchám špínu z očazeného kotlíku.

„Nesmí se namočit," kladu mu na srdce. „Je kreslená uhelnou tuší."

Příště konečně přinese stálý inkoust a tři menší barevné lahvičky.

Po schůzce

Fandom: 
Drabble: 

Dveře se zavřely, a nesnesitelný řev pomalu slábl. Stěny se přestaly chvět.

"Zlomili mě, a ani mě neostrouhali!" ozval se žalující hlásek.
"Pche, to buď ještě ráda," odpověděl hlas z druhé strany místnosti, "zatracený Fráňa, tohle je pokaždé, teď tu budu trčet pod skříní kdovíjak dlouho, možná i několik let."
"Vlčata," zamumlalo několik z nich nespokojeně.
"Prý přijdou v září nová, třeba budou hodnější," snažila se je uchlácholit červená pastelka, zářící novotou.
Několik pastelek se uchechtlo, ta nejkratší z nich, ale nejváženější, promluvila trpělivým hlasem: "Zažila jsem mnoho Září, a věřte mi, vlčata jsou vždy stejná. A taková mají být"

Obrázek uživatele Keneu

Zlámané pastelky

Fandom: 
Drabble: 

„Malej už zase fňuká. Ve výtvarce strávil víc času ořezáváním pastelek než kreslením a dostal pětku. Já nevím, že se mu furt tolik lámou.“
*
„Přišel dneska celej uválenej a ještě pozdě. Že se mu vysypalo pouzdro z okna a že to s kamarádem sbírali. Aspoň má kamaráda. Já jsem tu na všechno sama.“
*
Matka mlčí, nevěřícně pozoruje chlapce na nemocničním lůžku. Otřes mozku, zlomené obě nohy a šikanou podlomené sebevědomí.
„Co ti to provedli, ty můj kluku, ty tvoje tenoučký pastelky teď obě v gypsu, co já teď s tebou... Proč jsi mi nic neřek? Proč ti někdo nepomohl? Kdokoli?!“

Závěrečná poznámka: 

Pastelky jsou v hantecu nohy.

Vše ladí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zmijozelskou záležitost http://sosaci.net/node/20338

Drabble: 

Přesvědčit velemoudré vedení Ptačího klubu, že se nechtějí setkat se všemi členy, nebylo jednoduché. Museli rozšířit počet zúčastněných z McGonagallové, Pastorka a Tonksové o Aberfortha Dumbledora a nejstaršího syna Weasleyových.

Přesto nebyl průběh tak děsivý, jak se Lucius obával. Proběhly očekávané výkřiky:
„Jak vám můžeme věřit?!?“
„Jak to že toho víte o horcruxech tolik?“
„Harryho přece nemůžeme vynechat!“

Vysvětlili svoji pozici. Byli tak milí a trpěliví, jak jen dva inteligentní Zmijozelové čelící smečce impulzivních Nebelvírů říznutých přemoudřelými Havraspáry mohli být.

Plán byl zaznamenán a odsouhlasen.

Lucius fascinovaně sledoval Tonksovou, píšící si poznámky pastelkami, které měnily barvu zároveň s jejími vlasy…

Obrázek uživatele Marek

Petra, Patrik, pastelky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem si řekl že zase stvořím něco podobného a protože Z už mám odbyté, letos je to P.

Drabble: 

Půjčte, prosím, pastelku Patrikovi, prosí pohledná Petra přihlížející postavy. Patrik po pár pikosekundách přijme podávanou pastelku. Psací potřebu poté pomalu přibližuje poblíž papíru. Počíná pomalu popisovat prázdný papír. Pozvolna plní papír podivnými popisy postav provádějících podivné pohyby. Petra pohoršeně pozoruje Patrikovo počínání. "Přestaň," prosí. Patrik po Petře pohodí pohledem, pak pokračuje. "Polib psovi pysk," prohodí potichu pod prošedivělým plnovousem! Petra poté Patrika popuzeně pozoruje. Pravděpodobně Patrika pochopila. "Pff...," poprská Patrikovi paži. Patrik poté přelétne pohledem po Petřině pěkné postavě. Pak pátrá paží po Petře. Pomalu počne poshrnovávat Petřiny podkolenky. Prasák! „Přestaň,“ prosí Petra. Pastelkou pak prorazí Patrikovi plíce. "Pomoc!" pokřikuje.

Obrázek uživatele Rorico

Večer zábavy a kreativní práce

Úvodní poznámka: 

Děkuji mé drahé polovičce za skvělý nápad :)

Drabble: 

"Tak kumpáni, večer zábavy začíná" zahlásil Lister a rozeslal přísedícím piva.

"No jo, ale co budem dělat?" zavrčel Kocour.

"Na tříkolkové pólo můžeme zapomenout," prohlásil Rimmer. "Z poslední vlaječky si Lister udělal ladičku na kytaru," a loupl po zmíněném pohledem.

"Nebojte se pánové, zábavu jsem vymyslel já," uklidňoval své společníky Kryton.

"Fakt?" divil se Lister.

"Četl jsem o prospěšnosti kreativní práce. Vyrábět něco nového prý skvěle stmeluje kolektiv a rozvíjí osobnost. Takže co byste pánové řekli ... pastelkám?!"

Co přesně by ostatní řekli na pastelky zjišťoval Kryton během následujících tří hodin, kdy se pokoušel vylovit všechny pastelky ze své tříselné přípojky.

Obrázek uživatele Ebženka

Plán osobnostního rozvoje

Fandom: 
Drabble: 

Koupím si velkou krabičku pastelek a ještě větší omalovánky a budu si malovat. Je to teď v módě. Je to antistresové. Je to příjemné. Koupím si drahé a kvalitní pastelky, protože s nimi se maluje lépe. Ale ne parfémované, to strašně smrdí. Uvažuju ovšem o takových těch akvarelových. A omalovánky – veliké, komplikované a exotické. Až je rozložím na stole, krásně se pod nimi schovají všechny papíry a podklady k prezentacím. A budu si vybarvovat, pomalu, kousek za kouskem.
Těžko říct, jak se na mě na tom zasedání správní rady budou dívat, ale je to jejich chyba. Nemají mě pořád stresovat.

Obrázek uživatele Gwendolína

Barvy duše

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za nápad velice děkuji Gregovi. :)

Drabble: 

Milý Sirie,

vzpomínáš na tu pastelku, co jsi mi kdysi dal? Rozčilovala jsem se, že je jen jedna. Co nakreslíš s jednou pastelkou?

Pak jsem zjistila, že má pokaždé jinou barvu.

Když na mě mamka zakřičela a já se vztekala, byla ohnivě rudá.
Když jsme spolu celé odpoledne blbli, byla jasně žlutá.
Když jsme leželi v trávě a ty jsi mi vyprávěl o létajících motorkách, byla modrá jako nebe.
Pak jsi přestal chodit a já dlouho kreslila šedočerně.

Kdybych tu pastelku ještě měla, dneska by byla zase šedočerná, jak ten kamenný oblouk.

Tvoje Tonks

PS: O Rema se ti postarám.

Obrázek uživatele angie77

Ať žije (anti)stres

Drabble: 

Dárky dostávám ráda, samozřejmě. Na tento jsem ale hleděla poněkud nedůvěřivě.

„Antistresové omalovánky,“ komentovala předmět kamarádka. „Jsou velice uklidňující, uvidíš. A abys mohla rovnou začít, pořídila jsem ti i sadu pastelek.“

Neměla jsem pocit, že by potřebovala uklidnit, svoji povahu považuji za spíše flegmatickou. Ale dobře, zkusím to…

V neděli dopoledne jsem k dílu zasedla. Trefit se do malinkých políček bez přetáhnutí vyžadovalo spoustu soustředění.

Lehce vyplazený jazyk a kapičky potu na čele.

Večer je omalovánka hotová. Pekelně mě bolí ruka a ze samého stresu, že to dnes nestihnu nebo nějak zkazím, mě rozbolela hlava.

Že jsem radši nešla běhat!

Závěrečná poznámka: 

Čirou náhodou jsem tento týden zaznamenala na facebooku podobný zoufalý výkřik, jen ve stručnější podobě. Tímto děkuji za inspiraci :-)

Fionky problém

Drabble: 

Fionka sedí v místnosti, která sousedí s mou celou zadržení. Mám pocit, že zase kreslí mě v supermanských trenýrkách, a ta druhá bezpohlavní osoba bude Karolína. Já se snažím soustředit a ovládnout Velkého Leoparda, který se mi právě snaží proboxovat mozkem až ke střevům.
Když se venku na ulici ozve třesk, trochu zneklidním. Celou svou myslí se upírám k naději, že se venku právě nezjevil Slíďák.
Zjevil. Sakra. Takže mě dnešní vyskakování z okna zřejmě zase nemine. Popadnu Fionu a pádím k oknům na protilehlé straně budovy.
"Jané..." křičí mi do ucha příšerka s růžovou mašlí, "nechal jsi tam pastelky!"

Obrázek uživatele Erendis

Sdružené vnímání

Drabble: 

Jednička je modrá. Krásně zářivě modrá jako květ hořce.
Dvojka je tmavě červená, trochu do růžova. Maliny, co rostou u babičky na zahrádce.
Trojka žádnou barvu nemá. Nevím proč.
Čtyřka je černá jako náš kocour Mikeš. Ten, co ho bráška přitáhl domů. Táta ztropil scénu, že prý rozhodně nemůže zůstat. Nakonec zůstal a máma ho rozmazluje plátečky šunky, potají, aby to táta neviděl.
Pětka je hnědá.
Šestka žlutá.
Nejraději mám sedmičku, světle zelenou jako buky na jaře.
„Proč máš ty pastelky zpřeházené?“ ptá se maminka. „Nechceš si je raději srovnat správně?“
Ale já je mám srovnané správně. Proč to nevidí?

Závěrečná poznámka: 

Synestezie je jev, kdy člověk vnímá některé nesouvisející jevy jako spojené. Typicky barvy a čísla nebo písmena, barvy a tóny nebo časová označení a místa v prostoru. Vyskytuje se v různé míře asi u 4 % obyvatel.
Drabble je věnováno Carmen, protože při čtení její stoslůvky jsem si na tento jev vzpomněla.

Obrázek uživatele Danae

Terapie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Pro Ryu, přímou inspiraci. (Má to pod kontrolou!)
Drabble: 

“Ahoj, já jsem Klára.”
“Ahoj, Kláro.”
Jindřich, Anežka, Petra, Stanislav, Zdena… Ženy mírně převažují. Mnozí účastníci mají charakteristicky zbarvené prsty.
“Doufal jsem, že tím zaplním bílá místa ve svém životě.”
“Inzeruje se to jako relaxační činnost.”
“Narazíte na to úplně všude!”
“Zpočátku to bylo maximálně dvacet minut denně.”
“Uvolňovalo mě to. Vracelo mě to do dětství.”
“Začalo mě to pomalu pohlcovat.”
“Dělal jsem to třeba celou noc.”
“Manželovi to brzo došlo…”
“Hrozně to lezlo do peněz. Tlusté stojí i pětistovku, a já potřebovala tři týdně!”
“A co na to prasklo pastelek!”
Setkání “Klubu anonymních vybarvovačů omalovánek pro dospělé” zdárně započalo.

Prázdniny u dědečka

Fandom: 
Drabble: 

„TAK, CO BYS DNES CHTĚLA DĚLAT, MALIČKÁ.“ sklonila se k ní vysoká postava v plášti.
„Kreslit!“ vyhrkla malá Zuzanka.
„VÝBORNĚ,“ Smrť vytáhl bílé čtvrtky papíru a černý uhel.
„Dědo, nemáš pastelky?“ nedala se Zuzanka odbýt.
„PASTELKY?“ podivil se Smrť.
„Barevné tužky. Velké balení. Maminka mi jich koupila dvanáct, ale šestnáct je lepších.“ vysvětlovala trpělivě.
„NĚCO VYMYSLÍME.“
Druhý den na ni čekala sada šestnácti tužek. Přesně jak chtěla. Zuzanka dárek obhlídla, smutně si povzdechla a pak si vybrala vedle ležící uhel. Svého dědečka milovala, ale občas měla pocit, že některé věci prostě nechápe. Na stole zůstal ležet balíček různě černých pastelek.

Závěrečná poznámka: 

Dnes jsem prakticky neměla přístup k internetu a tak, zatímco jsem na papír psala toto drabble, jsem doufala, že to nenapadne moc lidí. A hle! Hned mezi prvními Dain (mimochodem - skvělá) :D
Ale úžasné na tom je, že se prakticky doplňujeme (pokud tedy budeme věřit tomu, že si Zuzanka ty pastelky nakonec přeci jen oblíbila)

Pomocník či nepřítel

Úvodní poznámka: 

Skoro mě překvapuje, že už je za námi prakticky půlka DMD a já stále zvládám dodávat každodenní drabble. A to jsem to po třech dnech chtěla vzdát kvůli nedostatku času. Nedostatek času mám stále, ale zjistila jsem, že průměrně mi trvá napsání drabble 5-10 min času. Tak doufám, že nejsou zcela Bjb. A pokud má někdo čas navíc, klidně odkoupím.

Drabble: 

Zjistila jsem, že mezi základní výbavu na cesty, pokud máte s sebou asi tak dvou až tříleté batole, patří i pastelky a kousek papíru. Když je potřeba dítě zabavit (a to netřeba zdůrazňovat, je potřeba neustále), umí pastelky na dlouhou dobu zabavit. Připravte si ovšem dostatečnou zásobu papíru (ať žijou naše lesy), neboť dítě na papír udělá jednu čáru (případně kolečko) a prohlásí hotovo a hodí pohled – tak mi dej nový papír. Horší situace nastává, pokud se dítě s pastelkami přiblíží k vašim důležitým dokumentům z práce a snaží se vám udělat radost malým obrázkem. To pak pastelky doslova proklínáte.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Divadlo

Úvodní poznámka: 

Jak jste mi to mohly udělat? Pastelky se v mé době ještě nepoužívaly! :D

Drabble: 

Hymna dozněla a publikum netrpělivě očekávalo, až drama započne. Každého zajímal výkon a půvaby frau Schratt, snad s výjimkou Anety, která seděla sama v lóži, obklopená davem pánů ve fraku či v uniformě, dam a slečen v pastelově jásavých róbách.
Bylo na tom cosi nepatřičného.
Wilhelm zmizel z ničeho nic, jako i blesk nakonec zmizí z čistého nebe, a když se ohlédla, zjistila, že Alexandr je také pryč. Měla utéct, dokud byli všichni ti lidé zaneprázdnění předstíráním zpěvu. Snad by si pastelky nevšimly, že náhle schází celá lóže. Samotná dívka budila daleko větší pozornost.
Přála si být menší. Nebo neviditelná.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Jednoho odpoledne v družině

Úvodní poznámka: 

*zoufalé rozhození rukou a skřeky zoufalství*

Drabble: 

Prohlédla si děvče před sebou – ve vlasech měla mašli.
Popadla krabičku pastelek a úpravně je poskládala doprostřed stolu.
„Zahrajeme si hru,“ řekla zlověstně. „Každá z náš si bude myslet barvu. Pak si jedna vybere pastelku. Pokud to bude barva, na kterou ta druhá myslí, zemře.“
„Ta, co uhádne? Nebo ta, která si myslí barvu?“
„Ta, která nebudu já.“ Ta s mašlí přikývla. To její vyzývatelku poněkud znejistělo.
„Vybírám první,“ řekla Mašle a sáhla po červené.
„To je moje barva. Zemřeš.“
Zbylé pastelky se vznesly a obklíčily ji. Mašle se usmála. Wednesday se v očích zablýsklo. Najednou měla Matilda novou kamarádku.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Co oko nevidí, co srdce zapomnělo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To fakt nevím, jak tohle vzniklo.

Drabble: 

Upřeně, zoufale hledá odpověď. Proč, pročpročproč...

Na zemi leží malý chlapec, kolem něj hromada pastelek. Kreslí si. Samým soustředěním vyplazuje jazyk.

Zelenou vybarví travičku, přidá červené tečky. Na modré obloze poletují - dráčci?

V rohu obrázku stojí malá křivá věžička, měla být bílá, ale je spíš žlutá. A červená. Před ní pobíhají - mravenci?

Ještě něco chybí! Přece sluníčko!

"Táák, a ještě tomu sluníšku namalujeme hežké ošíško," zamumlá nakonec chlapeček a znovu bere do ruky červenou a černou.
Pak se ohlédne.
Na čele se mu objeví vypálená bílá ruka.

Saruman zbledne, vyhodí palantír z okna a už se do něj nikdy nepodívá.

Neviditelný fandom: 

Nalezené pastelky

Fandom: 
Drabble: 

Z krabice na dně skříně na ní vykoukly staré pastelky. Nechala si je jako připomínku dětství. Ne, že by na něj vzpomínala nějak zvlášť ráda. Ale dostala je kdysi od mámy, nejcennější poklad, s kterým strávila celé roky. Kreslila, zatímco se rodiče hádali. Kreslila, když seděla na klíně mamince, která zadržovala slzy. Kreslila věci, které neměla. Lidi, které nepoznala. Sny, které se měly splnit, jen co dospěje. Celý krásný a dlouhý život, plný zážitků a radosti. Bůh ví, kam se ty touhy ztratily. Brzo už bude kupovat pastelky svojí dceři. Naučí jí, jak nezapomínat svoje sny. Snad to bude umět.

Obrázek uživatele Champbacca

Čáry a čmárání

Úvodní poznámka: 

(mezitím v po ránu nudných Zapomenutých říších)

Drabble: 

Když čarodějové přišli k sobě, každý pod jiným stolem a v jiném hostinci, strašlivě je bolela hlava a jejich společník byl pryč. Nezávisle na sobě vyšli ven, chvíli mžourali do slunce a sešli se na cestě, která vedla zpátky do přístavu. A která nejen že vedla zpátky do přístavu, ale byla taky pokreslena zhruba stovkou různobarevných prasátek.
„Veselé, že?“ soudil ten stále nepředstavený a poukazoval patrně na fakt, že zatímco jedna polovina prasat byla prázdná, druhá nesla Edwinovo jméno.
„Pche,“ odsekl uražený, „jako by mě mohla urazit čmáranice nějakého postiženého haranta.“
Což znuděného Edvina definitivně otrávilo a ty pastelky schoval.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Rozhovor v pouzdře

Úvodní poznámka: 

Kdyby tak pastelky uměly mluvit...

Drabble: 

"Snad už nás táta Tadeáš brzy ořeže," těší se Zelená.
"Snad, já mám špičku přímo zlomenou," přidává se Modrá.
"Holky, viděly jste Tabitiny pastelky? Ani jedna není tak ožužlaná jako my. To je strašné s tím Tobiášem," praví Oranžová.
"Já už jsem kvůli tomu seříznutá a je ze mě téměř špaček. Asi mě brzo vyhodí," hořekuje Červená.
"To víš, pána si nevybereš," smutně konstatuje Fialová.
"Ano, některé dítě je k nám šetrné, jiné je přímo trapič," přidává se Žlutá.
"Tak tak, máme těžkou službu," zaskuhrá Černá.
Náhle se pouzdro otevírá.
"Sláva, Tadeáš s ořezávátkem je tu!" zvolají natěšené pastelky unisono.

Obrázek uživatele Dobi

Žabákovo umělecké dílo

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

"Nemáte pastelky?" Otázal se Žabák na pokoji. Všichni zavrtěli hlavou.
Kdo by na Drchničku vozil pastelky?
Žabák je ale nutně potřeboval!
Navrhoval na zítřek znak týmu a chtěl udělat radost rejskovi.
"Nemáš pastelky?" Zeptal se Snílky.
Ta zčervenala a jen zavrtěla hlavou. Žabák se bál otočit zády.
Náhodou šla kolem Kobra.
"Někdo chce pastelky?" Zeptala se. Půl hodiny přehrabovala krosnu, pak vytáhla penál.
"Nějaké chybí." Pronesla omluvně.
Žabák našel jen modrou, růžovou a černou.
Do půlnoci se dělal s výkresem a ráno ho hrdě Rejskovi věnoval.
Po minutě zírání se Rejskovi rozzářil.
"To je přece tořič!" Vykřikl a Žabáka objal.

Závěrečná poznámka: 

Tořič je Rejskova oblíbená kytička.

Obrázek uživatele Stevko

Investícia do umenia

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si dole v dedine? Malý Dodo sa tam na predsedu nahneval.
- Ale hybaj? A čože mu predseda vykonal?
- Pastelky mu zabavil. Že vraj už je Malý Dodo na nich príliš veľký. A však sa ho opýtaj, keď sem zase mieri? Dobrého zdravia predseda? Čože novýho nám nesiete? Nič, ako furt?
- Dnes nie chlapi, dnes mám dobrú náladu. Obrázky vám nesiem ukázať, čo som sám nakreslil. A môžete ich odo mňa kúpiť. Viete, akú hodnotu budú mať o dvesto rokov?

Obrázek uživatele Solast

S barvou ven!

Drabble: 

Myslíte si, že sada barevných pastelek patří jen do mateřské a základní školy? Omyl! I řízný pubescent pro ně najde mnoho praktických využití.

- Penál nikdy nevypadá trapně prázdný. Přece ho nepotáhnete do ústavu jen tak.
- I když jednu propisku omylem rozšlápnete, druhou vám čmajzne tříďa po podpisu zfalšované omluvenky a ta třetí mrcha nepíše, tak i ta žůžová je na zápisky z matiky dobrá.
- Jak chcete do penálu nenápadně schovat tahák se vzorečky na fyziku, když ho nemůžete nepozorovaně vměstnat do kupky rozlámaných tužek?
- Ten pocit, když na vás spolužák při testu hlesne: "Nemáš tužku?" A vy mu podáte bílou.

Obrázek uživatele Birute

Vezmi žlutou tužku... a modrou

Fandom: 
Drabble: 

„Páni, člověk, co bojoval s Undyne!“ vyjekla bytůstka s mašlí a v pruhovaném tričku.„Jak to, že tě nezabila? Ona je nejlepší rytíř. Všechny nás tady v podzemí chrání. Jako je bezva, že tě nezabila, protože jsi fajn.“

„Teď jsme kamarádi. Vařili jsme spolu špagety. Velmi rytířsky.“

Bytůstka při té představě div neomdlela nadšením. „Máš nějakou tajnou zbraň?“

Malý člověk zavrtěl hlavou, pak zalovil v kapse a vytáhl z ní zbytky pastelek.

„Ty jsou… tam shora? Z povrchu?“ vydechla bytůstka, která z toho sedla na zadek.

Člověk jí do otevřené pusy strčil konec modré.

Společně si nakreslili oblohu a slunce.

Stránky

-A A +A