Cesta Krve

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Ostří kindžálu

Úvodní poznámka: 

Mistr snad promine.

Drabble: 

„Objekty v kolizním kurzu!“ zahlásil Salámdin.

„Pod 500 metrů pal“, to jim zatne, ušklíbnul jsem se.

Aaaaa jebho! První salva vyrvala do ulice novou stanici metra a Salámdin provedl ukázkové salto.

Hydraulické tlumiče úpěly jako pomalu umírající tchyně.

„Pááááál, do prdele, pááál!“

„Prdel nelze lokalizovat“ odvětil mi Salámdin.

„Zatracený asijský krámy“ ulevil jsem si. „Útočník واحد اثنين ثلاثة – PAL!“

Ze Salámdina vyskočil بركان a začal porcovat útočníky.

V poslední křeči vypustily مصباح علاء الدين svůj smrtonosný bobek.

Svět se ponořil do tmy.

Ticho.

Tohle nemůže bejt konec sakra!

„Neboj, jen budeme zase amputovat“ ušklíbla se Ta druhá zpod svého Nikábu.

Závěrečná poznámka: 

Těch chybějících 7 slov je jinou abecedou a editor je nepočítá. Sorry ;)

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Mistr tance

Fandom: 
Drabble: 

Po dvou minutách se začali od náměstí stahovat mrtváci a já zavelel na ústup. Předloni tuhle část Berouna obsadili rastafariáni a zkuste se potichu plížit plantáží GMO marihuany.

V trafice jsem ale nemoh už dál zůstat. Bylo jen otázkou času, kdy za mrtváky přiletí má oblíbená popelnice, a v hospodě na konci ulice na mě čekaly klíčky od motorky.

Mám dvacet minut… možná.

Byla to únava, omamná vůně trávy, zoufalství …těžko říct.
Ten druhý se náhle zvedl a zavelel: „Je čas na plán Z“

Z krosny jsem vybalil Zbrojovku a do kapes nacpal srnčí brok.

Dnes budou mít mrtváci taneční.

Obrázek uživatele Marek

Ať šmakuje a dobré chutnání

Fandom: 
Drabble: 

Vždy jsme s Tím druhým říkali, proč po nás mrtváci jdou. Já tvrdil, že nemají Toho druhého rádi. On že nemají rádi mě. Počítač tvrdil, že doplňují energii konzumací nejstravitelnější potravy v okolí, tedy živé tkáně. Pro naší smůlu jsme nejbližší dobře stravitelnou a energeticky výhodnou krmí v širokém dalekém okolí byli my dva.
„To víš, živí jíst musí, mrtví můžou,“ posmívalo se mé alter ego vždy, když mne pronásledovala parta mrtváků klátivým krokem.
Jednoho dne ho dokonce napadlo při probíhání obchodem, který strašně smrděl zkaženými jídly, mně mou pravou rukou posypat grilovacím kořením. Prý „ať si kluci nechají šmakovat.“

Obrázek uživatele Marek

Pábení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden Kulhánek pro srandu a pak popojedeme v nějakém novém dobrodrůžu.

Drabble: 

Před tím jsem byl hrozně drsný redaktor Zelených listů. Cítil jsem se zelenými Bratry. Bál jsem se ekofašos a vzpomínal na to jak jsem viděl střeva dědy s tetou, visící z bilboardu na levnou bionaftu.

Pak jsem dospěl. Přestal se bát pavouků, začal jsem je pojídat. Pak mě unesli. Změnili na stroj na zabíjení a unesli znovu.

Probudil jsem se v džungli, bez nohy, jejíž zbytek jsem si s ledovým klidem amputoval a pak po pahýlu přešel půl pouště. Z dvacetimetrové díry vytáhl čtyřicetitunové vozidlo a pomstil lidstvo.

To bylo potom. Co bude teď? Asi to bude Divoké a Zlé.

Dobrou Saladine

Fandom: 
Drabble: 

Co se vlastně za uplynulý rok a půl? Dva roky? vlastně stalo? Mimozemšťané zničili planetu, já se pomstil, zachránil Jonáše, stal se otcem. Všichni jsou spokojení, tedy skoro všichni. Bratři jsou spokojeni určitě, já trochu, Ten druhý vůbec. Stále mi do všeho kecá a snaží se mi radit. Poslední dobou jsem se ho však naučil ignorovat, což mu vadí ještě víc. Saladin teď stojí v naprosto žalostném stavu ve vstupní chodbě, ale protože sám uznal, že již není potřeba, uložil jsem ho ke spánku a vypnul.
„Dobrou,“ rozloučil jsem se se starým přítelem za pohasnutí poslední kontrolky na palubním pultě.

Závěrečná poznámka: 

Díky moc. Hrozně jsem si to tu s Vámi a většinou i Tím druhým užil. Příští rok snad zase. Ahooooj

Zelení

Fandom: 
Drabble: 

Po tom, co se osvobodilo pár mozků z hlav, vnitřností a bůh ví čeho z lidských těl, začali politici brát hnutí Zelených vážně. Tím, že jim přiřkli část pravdy, se počet atentátů a tím tlak na politiky zvyšoval. Nekonaly se bombové útoky jen na benzínky, teď dokonce i na auta s benzínovým či dieslovým motorem.
Dokonce bylo několik lidí prodávajících tužkové baterie umučeno nebo stáhnuto z kůže za živa. Zelení aktivisté byli prostě vždy, všude a dokázali zasáhnout v tu nejméně vhodnou a nečekanou chvíli.
Při těchto vzpomínkách mi hlavou problesklo i to, jak zemřel děda s babičkou. Hnusná emancipace!

Obrázek uživatele Marek

Cesta krve

Fandom: 
Drabble: 

V našich archivech, které byly za století mnohokrát vykradeny a vypáleny, se najdou příběhy, jak se naše země stala neobyvatelnou a nepřátelskou naší rase. Před třista lety se neobyčejný člověk Maxmilián posadil do ještě neobyčejnějšího stroje Saladin a vydali se vstříc osudu, ztrestat mimozemskou rasu, která proměnila lidstvo v zombie. Jejich pouť byla napínavá a plna nebezpečí. Maxmiliánova vyvolená byla téměř usmrcena nepřátelskou formou života, jeho věrný druh Jonáš byl unesen. Nakonec vše dobře dopadlo a Maxmilián se zachráněným Jonášem přinesli z kosmických dálek Tatrgel, který zachránil lidstvo. A po pravdě to, co nám provedli Protivníci, nebyla moc laskavá invaze.

Dovolená

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem svému šéfovi v redakci Zelených listů řekl, že si beru dovolenou a mířím do úplné končiny na chatu, ve které není ani elektřina, pochválil mne, jako správného Bratra. Doslova jsem se ho zeptal: "Prosím pane, pošlete mne až na konec světa na dovolenou, prosím?" Tenkrát jsem toho chlapa děsivě nesnášel a při téhle řiťolezecké větě mu měl chuť i přes aktivní nenávist ke zbraním do krku nacpat malorážku a stisknout spoušť. Nesnášel jsem tohle podlézaní, kdy si na mě mohl honit vlastní triko. V té době jsem netušil, že ten můj konec světa přijde cca za tři dny.

Rozmluva u ohně

Fandom: 
Drabble: 

Dech pouště tiše zpíval a já a náčelník Guss jsme seděli na zemi uprostřed planety, na které zbylo sotva několik tisíc obyvatel, pobrukovali si africké posmrtné písně a vyřezávali při tichém praskání ohně našeho nového klanového démona.
Naše dva stíny tiše tančily na půdě, která ještě před několika hodinami dosahovala teploty přes 50°C, nyní jen těsně nad teplotou, při které jsem chytil vlka.
"Gussi?" zeptal jsem se náčelníka, jakmile jsme odřezky shrnuli do ohně a počali svými noži vykopávat díru do země, kam jsme měli našeho nového démona usadit.
"Maxmiliáne?" otázal se náčelník a odrazy ohně mu tančily v očích.

Hláškování Toho druhého

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upozornění: Drabble obsahuje pár trochu ošklivých narážek na lidskou sexualitu. Nic proti tomu nemám, ale upozornění jste četli, proto si prosím odpusťte nějaké narážky v komentářích. Kdo prostě nemá tento styl humoru rád, dál nečtěte!

Rating: Pro jistotu 20+

Drabble: 

Ten druhý mne vždy svými hláškami dostával do trapných situací. Když před lety, ještě v dětském domově, prohlásil: "Všude holek jako kvítí, půlka z nich jsou transvestiti,"
netušil, že tím naštve početnou skupinu umělců, na jejichž vystoupení jsme byli.
Když si ve dvaceti ujasňoval svou orientaci (já ji měl jasnou, ale znáte Toho druhého), utrousil: "Když tě holka nemá ráda, stačí prdel kamaráda." Rebeka už na mne nikdy nepromluvila.
Právě teď Singhaia ke stolu nese něco jako hamburger, takže jsem se jeho hlášku, "Když ti žena vaří na nic, buď rád, že nejsi panic," pokusil zamaskovat slovy "Ham!" Bohužel, bezvýsledně...

Cestou necestou

Fandom: 
Drabble: 

Stáli jsme na vrcholu hory a já proklínal svou představivost. Před námi byla jediná sjízdná cesta. Všude jinde byly obrovské závěje sněhu, s nimiž si ani našich tři sta tun nedokázalo poradit. Cesta nebyla zase až tak velký problém. Problémem bylo, že vedla nad propastí, hlubokou několik set metrů. Úplně dole v počínající tmě se tyčily zubaté vrcholky skal. Pokud Saladin sklouzne, budeme mrtví. Úplně jsem viděl, jak jdeme několikrát přes bok a jak mi hlavu rozdrtí uvolněná pračka. To byl ten příjemný způsob smrti.
"Tudy ale musíme," zabručel jsem, povzbudivě mrkl na Jonáše, zavelel, "vpřed" a zbaběle zavřel oči.

Obrázek uživatele Marek

Alvis Saladin

Fandom: 
Drabble: 

Alvis Saladin: Bojové štábní vozidlo vyvíjené v německém Mullhausenu poblíž Mnichova. Toto třistatunové vozidlo je vybaveno třemi aktivními prvky obrany. Čtyřicetimilimetrový rychlopalný kanón s třímetrovou hlavní značky Mauser, šestihlavňový rotační kulomet systém Gatling, ráže 7 mm (viz. Vulcan), posledním prvkem je napalmomet. Stroj je vyroben z několika kusů skořepinového pancíře, který je k sobě slepen (viz. superlepidlo). Celý stroj je pokryt tekutými krystaly (viz. amorfní optické krystaly). Vozidlo je poháněno fúzním reaktorem (viz. reaktor studené fúze) a všech jeho osm "inteligentních" pneumatik (viz. Michelin) je řízeno třemi super chytrými samoučícími vojenskými počítači, které se umí v případě nouze vzájemně zastoupit.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že něco podobného nenapíše Saladin. V případě, že jsem mu drabble vyfoukl před nosem, se tímto omlouvám.

Plačící bojovník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rating: 15+ nwbo spíš 18+ ? :D

Drabble: 

Když jsem viděl generála Ruffuse poprvé plakat, přišlo mi ho na prvních pár vteřin opravdu líto. Pak jsem si ale v hlavě promítl všechno příkoří, které se mi díky jemu dostalo, a začal jsem ho nenávidět. Tedy nenávidět víc, než kohokoli do současné chvíle v mém životě. Docela mne překvapilo, že generál pláče na svou udržovanou bradku pouze slzy.
"Co myslíš, že asi pláčou námořníci? Rum?" zeptal se Ten druhý a já dostal utkvělou představu si prostě a jednoduše vrazit hlaveň nejbližší zbraně až do krku (jak by řekl Ten druhý, pořádný blow job) a palcem u nohy stisknout spoušť.

Rozjezdy pro hvězdy

Fandom: 
Drabble: 

Základna na Měsíci byla fajn. Sice jsem několikrát proběhl schody nahoru dolů, jak mne Protivníci překvapovali ve dveřích, pak jsem si ale řekl, že na to kašlu. Prostě je zničím.
Počítač mi před nedávnem řekl větu: "Nová doba si žádá nového člověka."
Na druhou stranu...
Otevřel jsem dveře ven a v ksicht mi zíralo asi pětadvacet Protivníků. S úlekem jsem dveře kopem zavřel a rozběhl se zpět. První dveře vpravo, odjistit několik granátů, hodit do vstupních dveří přesně ve chvíli, kdy se otevíraly.
"Teda..., takového pohybu jen tak pro nic za nic," okomentoval rozlet jejich orgánů široko daleko Ten druhý.

Po boji

Fandom: 
Drabble: 

Když konečně Vulkán rozšmelcoval upíra na asi milion kousků, řekl jsem si, že se na tu dívku půjdu přeci jen ještě jednou podívat. Ten druhý mi sice říkal, ať si na ni dám pozor, ale než se mi podařilo upíra zničit, tak omdlela. Netuším, jestli dehydratací nebo strachem, ale žádného úderu na solar jsem se od ní tentokrát obávat nemusel.
Položil jsem ji v Saladinu na lůžko a prohlédl její svázané ruce. Byly svázané opravdu dost pevně a nevypadalo to s nimi moc dobře. Obě zápěstí byla fialová, místy až černá a na okrajích lůžek nehtů se třpytily kapičky hnisu.

Jako na pouti

Fandom: 
Drabble: 

"Raz, dva, tři, my jsme bratři," zanotoval si Ten druhý a já sledoval, jak v řadě za sebou, vyrovnáni jako bowlingové kuželky, postupují mrtváci, přímo proti mně.
"Šel prvý, šli dva, šli tři indiáni..." zanotoval znovu Ten druhý, a mně se zdálo, že Kinetinu začínal mít víc než dost.
Nevím proč, ale v tomto úseku se mrtváci prostě rozhodli, že nás dostanou ve vlnách. A že byli hezky srovnaní, šli na řadu pěkně postupně. Tři, dva, jedna, vyměnit prázdný zásobník, jeden, dva, tři... připadal jsem si jako na pouti. Alespoň tak se myslím říkalo těm zábavným strojům v jedenadvacátém století.

Výčitky

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem Jonášovi podal maličký Browning poprvé, hnusil jsem se sám sobě. Když jsem ho učil střílet do vycpaného klauna, jen proto, že připomínal lidskou bytost více než terče, nenáviděl jsem se. Jasně, chlapec byl nadšený a bavilo ho to. Ale jen do doby, než musel poprvé vystřelit. Tím mi zachránil život poprvé. Zabil jelena, ale už pochopil, že to není zábava. Včera jsem na něho křičel, ať zabije ty (ne)lidské postavy. Od té doby Browning nenávidí. Myslím, že ten den byl tenhle devítiletý kluk donucen dospět. Příliš velká cena za můj život. Jen doufám, že nezačne nenávidět i mě.

Nákupy

Fandom: 
Drabble: 

Dnešní den jsem se rozhodl označit slovem důležitý. Po vzbuzení Jonáše jsem mu slavnostně položil ruku na rameno a vážným hlasem prohlásil: "Dnes půjdeme ulovit něco k jídlu."
Úplně jsem viděl, jak se chlapci v očích rozzářily hvězdičky. Aby taky ne. Cesta v Saladinu byla sice pro devítileté dítě bezpečná, ale neuvěřitelným způsobem nudná.
Kolem poledne se tedy Saladin zastavil před velkým německým nápisem Lidl. Sice jsem tomuhle velmi levnému řetězci moc nevěřil, ale na druhou stranu, sklad by mohl být docela chladný a snad v něm nějaké konzervy a voda ještě po více než roce a čtvrt zůstaly čerstvé.

Klidnější cesta?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Vidoucí oko

Drabble: 

"Cíle jedna, dva, tři, na pěti hodinách, vzdálenost 36 km. Cíle čtyři, pět na devíti hodinách, vzdálenost 45 km. Cíle šest, sedm na dvanácti hodinách, vzdálenost 58,6 km."
To se do ticha přerušovaného jen blikáním kontrolek ozval počítač a já nevěřícně sledoval, jak cíle označuje červenými tečkami na monitoru.
"Jak o nich do hajzlu můžeš vědět?" zeptal jsem se počítače.
"Cíle a jejich vzdálenost byla sdělena vojenským satelitem Milénium III," odpověděl počítač. Mám pocit, že jsem v jeho elektronickém hlase zaslechl náznak samolibosti.
"Asi už blouzním," zakroutil jsem hlavou.
Cesta s tímto počítačovým vidoucím okem proběhla mnohem klidněji než obvykle.

Sledování cesty, jako z pohádky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

naprosto čisté a nefalšované BJB. Jak mám asi nacpat korýše do Kulhánka? A to sjem zvědav na toho zítřejšího džina...

Drabble: 

Saladin se poklidně houpe a já usazen v řidičském křesle, s řidičskými brýlemi na očích, dělám řidičské věci. Ne že by to bylo něco složitého. Jedeme po pláži, která vypadá jako z obrázku cestovní kanceláře z minulého století, a já nemám nic jiného na práci, než sledovat zemi a hledat stopy snědených korýšů, které nám jako znamení zanechali poslední lidé z Gussovy skupiny. Netuším, kdo to vymyslel, ale počítač v knihovně našel něco o nějakých bratrech Grimmech.
Ten Druhý se jako vždy nudí a tak otravuje: "Hele klepeto. Je a hele druhý," infantilně komentuje vše, co vidí.
"Sklapni," zavrčel jsem.

Závěrečná poznámka: 

Kdo tu pochopil narážku na Jeníčka a Mařenku a jejich drobečky chleba na cestě? :D

Arachnofobie

Fandom: 
Drabble: 

Jdu dost pomalu a snažím se veškeré pavučiny ignorovat. Můj záchvat paniky ale nezmírňuje zvuk ozývající se z míst, kterými jsem prošel.Zvuk, jako když pytlík naplněný vodou dopadne na zem.
„To nejsou pavouci,“ přesvědčuji sám sebe.
„Co jiného by to mohlo být?“ prosákla panika do hlasu Toho druhého.
„Netuším, ale nebudeme to zjišťovat.“
Náhle mne zachvátil amok. Jeden pavouk mi záhadným způsobem spadl za krk, propadl se na záda a jak jsem sebou trhl, pukl. Chlupaté nožičky mne škrábaly na zádech a já hystericky ječel.
Kdyby mi v to chvíli kdokoli pohlédl do očí, spatřil by pouze záblesky šílenství.

Výměna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám takový neblahý pocit, že začalo přituhovat, alespoň co se vraždících strojů týče....

Drabble: 

Náčelník Guss mne pozval na něco, co asi před pěti lety mohl být obstojný panák. Naštěstí jsem se neptal, co destilovali tentokrát.
"Singhaia je velmi dobrý bojovník, Maxmiliáhe, pane neviditelného stroje, nabídni cenu, jinak z ní bude velmi dobrý pap-anc-tek," zatvářil se náčelník Guss vážně a já v tu chvíli nevěděl, jestli si dělá srandu či nikoli.

Nakonec jsem se s náčelníkem Gussem dohodl. Vyměnil jsem Singhaiu za mou nejlepší odstřelovací pušku a začal její odumřelé ruce operovat.

Při operaci jsem omdlel tolikrát, až jsem se styděl. Naštěstí byla Singhaia vzhůru a pokaždé mne uklidňovala: "Nejsem žádná květinka, operaci zvládnu..."

Seznamka snadno a rychle

Fandom: 
Drabble: 

Ústupová cesta vedla skrze výškovou budovu. Všichni kladní i záporní hrdinové při útěku v podobných stavbách prchají nahoru, směr střecha. Hloupost! Tam je čeká buď smrt skokem, nebo shozením.

Tohle všechno se mi míhalo hlavou, když jsem s Jonášem vběhl do spojovacího tunelu. Jediný slyšitelný zvuk široko daleko byl náš přerývavý dech a mlaskání mrtvých nohou.

Seznámíme Vás anonymně! Nevěříte? Věřte!
Ing. Vrabčáková - majitel agentury, hlásal nápis na dveřích jedné z kanceláří, ve které jsme se ukryli.

Mrtváci nás stejně našli. Nevím jak, ale našli. Vzápětí jsem seznámil dva anonymní mozky tak intimně že by to žádná Ing. Vrabčáková nezvládla.

Po konci světa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji Téma: Nejsme na to už moc staří?

A druhý Kousek Cesty na světě. Jde to lépe než jsem myslel. Uvidíme dále ;)

Drabble: 

Když jsem srovnal celou civilizaci do latí, začal jsem se nudit. Singaia s dcerou se měly k světu, a protože byl svět velký a přes obrovskou radiaci neobyvatelný, rozhodl jsem se ho propátrat. Takže teď běžím v atombordelu po něčem co dřív bylo pole, častými záplavami propracované z levelu bahno do módu bažina a za mnou se klátí tucet mrtváků.
V Glocku mám dva náboje a boty se mi mlaskavě odlepují z bahna. Ruka na rameni, otočka, výstřel, o mrtváka méně.
Poslední náboj a zbývá sto metrů k dostřelu Vulkánu. No nejsme s Tím druhým na tohle už dost staří?

Cesta 2.0

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První Kulhánek z mnoha, doufám že je Vás tu jako fandů více. A těším se na další témata.

Drabble: 

První půlka druhé cesty do Jihoafrické republiky proběhla v klidu, takže jsem mohl stránky nového deníku naplnit větou: Dnes se nic zvláštního nestalo. Tentokráte jsme měli přístupové kódy k vojenským satelitům (počítač při čekání v Rufusově pevnosti lámal jedno zabezpečení za druhým). Ze sna mne náhle vytrhlo počítačovo varovné hlášení. Jen co jsem dopnul bezpečnostní pásy v křesle, pokusila se nám jedna vibrační mina přilepit na břicho. Jako vždy se na nepřilnavém povrchu neudržela a následný výbuch nás posunul o pár desítek metrů kupředu. Pak bylo ticho.
"Asi náhoda," poznamenal Ten druhý.
Vzápětí před námi vyrostl podobných náhod celý les.

Obrázek uživatele Marek

Jsem prostě tvrďák

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A/N: Posledního Kulhánka v tomto roce, chci věnovat Terese. je mi velkou oporou v životě i v práci. Nehledě na to, že má za sebou korekturu přesně 31 drabbles :D Díky!

Drabble: 

„Když jsem se před lety vzbudil na chatě, svět skončil a všude chodili zombie. Překonal jsem odpor ke zbraním a pár zombíků postřílel. Pak jsem sehnal super štábní vozidlo a postřílel jich víc. Po zajetí jsem bojoval v džungli a jedl pavouky. Pak mi ustřelili část nohy a já utekl. Provedl jsem amputaci zbytku nohy nožem. Na brambory. Přešel půlku Sahary, vytáhl 300 tunové vozidlo z 15 metrové díry. Teď sedím ve vývojovém centru v Mnichově s prototypem funkční nožní protézy.“
Na ramena jsem hodil dvě náhradní nohy a za větru pískající v lebkách padlých nepřátel, odkráčel vstříc dalším nepřátelům.

Obrázek uživatele Marek

Probuzení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB na Kulhánka... ach Bože, kam ten duben spěje.

Drabble: 

Večer jsem šel spát s tím že jakmile se ráno vzbudím, zjistím že uplynulé dva dny se mi vlastně jen zdály a já se probudím ve své posteli v chatě po strýci Damiánovi s jediným problém, jak se zbavit pavouků na půdě.
Celou noc jsem sebou pohazoval z místa na místo, jak jsem neustále viděl hostinského Kozáka přes hlavneň.
Ráno jsem se vzbudil do krásného tichého dne. V hlavě mi tepalo a krk jsem měl opuchlý až mne bolelo každé polknutí. Bohužel jsem zjistil, že poslední dva dny se mi nezdály. Nebolet mne tak strašně v krku, křičel bych hrůzou.

Obrázek uživatele Marek

Takový normální boj

Úvodní poznámka: 

Rating 18+
Klasická Kulhánkovina. Nechutnější scény?
A/N: Spojil jsem trochu Divoké a zlé (Patejl) s Cestou krve (3. díl od Martina Moudrého).

Drabble: 

Přepnul jsme do bojové rychlosti. Svět se zpomalil. Přesněji řečeno, svět se pohyboval normálně. Já byl jen hrozně rychlý.
Roztočil jsem řetězy přidělané na rukou a vykročil.
Konec řetězu narazil Protivníkovi do těla a projel jím jako máslo. Respektive než jsem se vzpamatoval, z protivníka zbyl aerosol.
Těch Protivníků bylo víc. Trochu. Hodně. Fajn, bylo jich vážně hodně.
Vzal jsem to tedy dost zeširoka. Představte si sněžnou frézu. Jen kvílení rotujícího řetězu muselo být hrozně demoralizující.
Vypnul jsem bojovou rychlost a rozhlédl se. Zajímavé.
Na zemi se stékaly dva mozky a jedna oční bulva se na mne dívala dost vyčítavě.

Obrázek uživatele Marek

Problém jedné lahve

Fandom: 
Drabble: 

„Pšítaši. Hej Pšítaši!“ zamumlal jsem na nejmodernější elektronický systém na světě.
Žádná odpověď.
„No tak, nernech se pjošiš.“ Opakoval jsem šeptem.
Abych to trochu osvětlil. Před chvílí jsem dopil lahev poslední Whisky, co jsem do Saladinu naložil. Oslavuji totiž zjištění, že mám dceru. Problém je, že Singhaia už spí a já jí nechci vzbudit. Proto se snažím šeptat. Bohužel po té době abstinence, se mi nemluví zrovna nejlépe.
„Pšítačši,“ zkusil jsem jinou výslovnost, „pjoumalou vžed!“ zavelel jsem.
Počítat konečně pochopil, že mluvím na něho, takže mi odpověděl. Bohužel nahlas: „Příkaz syntakticky nesrozumitelný.“
„Pšššt!“ okřikli jsme ho s Tím druhým současně.

Obrázek uživatele Marek

Problém v hlavě

Fandom: 
Drabble: 

„Teda, teď jsi to úplně rozsekl. Ne vážně. Jestli tohle zjistí generál Rufus, začne ve velkým skupovat hnědý trenýrky.“
„Cože? Co se ti zase nelíbí?“ Zeptal jsem se nechápavě Toho druhého. Vždy mne dokáže překvapit s tím, čím se vytasí.
„To jako vážně pojmenuješ další stroj třídy Superkiller jako Mlátička?“
„No a proč ne?“
„Ten poslední byl Drobek! Drobek a Mlátička. Dvojka k popukání. Nebýt konec světa, mohl jsi začít psát romantické komedie.“
„Cože?“
„No jasně! To si takhle jeden zabijáckej stroj Drobek, najde druhej zabijáckej stroj Mlátička a mají spolu třeba malinkatej vraždící stroj jménem…,“
„Lopatička,“ doplnil jsem rychle.

Závěrečná poznámka: 

Díky všem, co se prokousali až nakonec.

Stránky

-A A +A