DMD č. 23. pro 23. 4. 2016. Téma: Nad propastí

Bez názvu

Drabble: 

Shlížet na asfalt, když mží, tvrdý a bez vnitřku. Blyštící se jako zřítelnice, teskný jako zastřené zrcadlo.

Co by se stalo, kdyby někdo tam dolů zavolal, nahlédl dovnitř? Dotápal by až k postavám, které kdys znával? K bezbarvým andělům s malátnýma očima, k těžkým andělům bez očí a s nedonošenými úsměvy? Slyšel by jejich slova, jež popadala na zem, protože je nebylo možné donést až k ústům? Dokázal by se dost upustit, zprůsvitnět, vplynout v zástup tence tekoucí do tmy?

Věřit v asfalt znamená neklesat, rovný, hladký a vyčištěný svět.
Kapky protrhávají hladinu oka. Nahoře mžiká studená záře městských světel.

Závěrečná poznámka: 

Drabble jsem nepsala já, ale můj muž, který ze mne vytáhl moje přihlašovací heslo.
O víkendu jsem nebyla na internetu a v pondělí večer našla tohle.
Drabble je krásné, děkuji.

(Teď jsem zjistila, že systém nedovolí dát kachničku sama sobě :)

Obrázek uživatele Katie

Nebezpečná lichotka

Úvodní poznámka: 

Rande Střezislavy a Mečislava.

Drabble: 

(musím jí nějak zalichotit)

"S tím nožem včera na hodině jsi byla fakt dobrá. ."
"Dík."
"Umíš to s ním i jindy?" (prý mám být vtipný)
"Jak jako jindy? Kdy bych jindy používala nůž?"
"Tak třeba na nějaké jídlo..." (nervozita)
"Chceš říct, že jsem tlustá?! Že jenom jím?!"
"Ne, to ne. Já jsem jenom myslel, no.. jestli umíš taky to... krájet maso, když vaříš." (panika)
"To je typické! Všechny kluky zajímá jenom, jestli jim holka uvaří."
"Ale... ale to ne, vůbec nemusíš vařit." (panika roste)
"Jasně, bojíš se, že to neumím co?! Ale já náhodou vařím skvěle!"

Naštvaně odejde pryč.

(zoufalství)

Závěrečná poznámka: 

Rozhovor s holkou je někdy balancování nad propastí. Stačí jediná věta a už vás nic nezachrání.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Rukojmí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm...

Drabble: 

Říká se, že nejsilnějším spouštěčem vzpomínky je vůně. Jestli to znamená, že si při sebemenším závanu mojí kolínský bude už nadosmrti vybavovat tohleto, lituju ho předem. Drží se jako klíště. Oči má křečovitě zavřený. Špička jeho polobotky zlehka zavadí o moji. Je to jako tanec. Na parketu úzkým sotva tři centimetry. Miluju osvobozovat rukojmí. Zvlášť v podobných případech.
V propasti pod námi je Praha; nejkrásnější město Evropy. Ne, že by si Q ten výhled nějak zvlášť vychutnával.
„Klídek,“ poplácám hubený záda a druhou rukou překontroluju jištění. „Brzy jsme dole.“
Lano zasviští.
„007? Nenávidím vás.“
No jo. Někdy se prostě nezavděčíte.

Obrázek uživatele Blanca

Stampede

Fandom: 
Drabble: 

Konečně plán hodný mého génia, vyleštil si drápy o náprsenku v gestu spokojenosti.
Jeden pohled z výšky, aby se přesvědčil, že princátko má tam, kde ho potřebuje. Rychlý signál spolupracovníkům (jejich úkol byl tak jednoduchý, že ho prostě nemohli zkazit).
Přišla nejméně příjemná část. Sprint ke králi a zpátky.
Zaklel, když se bratrovi podařilo toho spratka zachránit.
Zraněný král se doškrábal na dosah a on zaťal drápy do jeho tlap.
"Ať žije král!"
Když se prach usadil, v rokli leželo mrtvé tělo.
Zbývalo přesvědčit malého prince, že to byla jeho chyba.
Pocit viny ho uštve k smrti.
Hyeny udělají zbytek.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele akai

Důvěra

Fandom: 
Drabble: 

"Věříš mně?" zeptal se jí těsně předtím, než ji poprvé políbil a z učitele se stal milencem. Přestože v tu chvíli nedokázala odpovědět, příliš zmatená, příliš roztěkaná, druhý den si se svítáním uvědomila, že ano, věří.

"Věř mi," uklidňoval ji tu noc, kdy mu s pláčem vpadla do náruče a oznámila novinu, která měla být šťastná, ale okolnosti a společnost ji obrátily v hořké slzy. Rukou si tehdy ochranitelsky držela zatím ploché břicho a tiše mu slibovala, že věří.

Upřeně sledovala ruku nataženou přes temnou propast.
Vybavily se jí všechny společné momenty a ona se usmála.
Věří mu.
A skočila.

Závěrečná poznámka: 

Legenda o Abélardovi a Heloise. Ehm, v podstatě.

Obrázek uživatele Bestie

Sestřelení nesestřelitelného

Fandom: 
Drabble: 

Nad sebou má už jen temnotu vesmíru. Pod sebou má celý svět. Výškoměr ukazuje 70500 stop. Z takové výšky vidíte zřetelně zakřivení Země. Nikdo neví, že tam nahoře někdo je. Teda, nikdo by to neměl vědět. Má na sobě v podstatě skafandr. Na palubní desce fotku své milé. V puse ampulku s jedem. Odvážný Gary Powers dobře ví, jak je jeho mise nebezpečná, ale netuší, že bude doopravdy sestřelen. Rychlostí 3 Machy se k němu řítí střela SA-2. Vybuchuje za jeho letounem. V případě sestřelu má rozkaz se nekatapultovat, přesto to udělá. Pod ním 20 kilometrů ničeho.
Bylo sestřeleno nesestřelitelné.

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Jak fyzika zklamala fyzika

Úvodní poznámka: 

V nemocnici

Drabble: 

"Ahoj Kájo, co se ti to stalo, že jsi celej v sádře?!"

"Zdár, no rád tě vidím. Ále, testoval jsem hrozně lacinej novej minipadák, co měl udělat revoluci ve skákání z malých výšek. Znáš to - materiál za zlomek standardní ceny, jednoduchá technologie, stoprocentní spolehlivost, ale je tam takovej malinkej háček.

"Pořádnej hák, koukám..."

"Ale nic hroznýho, jenom že nám padáček zrychluje. Prej ten profesor: Při vaší hmotnosti, Vašnosti, hmm...hmm, to máme centimetr sekunda na mínus první na metr výšky, takže když vás vyhodí z dvou set metrů nad zemí, přistanete jako do bavlnky."

"A kde tě vyhodil?"

"Nad propastí..."

Závěrečná poznámka: 

Kdo by řekl, že výška může být záporná...

Obrázek uživatele eliade

Záhada ukradeného mozku! Co tají slavný detektiv?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na mé drabble z minulého bonusu (http://sosaci.net/node/20446#new)

Drabble: 

Čepicový detektiv se ocitl nad propastí! Bude mít mnoho, co vysvětlovat! A jeho příteli Johnu Watsonovi se to asi nebude líbit!

Již dříve jsme vás informovali o hygienické kontrole, která u Sherlocka Holmese proběhla. Vyšetřování ukázalo, že bakteriální vzorky nebyly nebezpečné, jednalo se především o půdní druhy. Zato mozek objevený v lednici byl prokazatelně lidský.
Anonymní zdroj nám prozradil, že detektiv má jisté kontakty mezi personálem márnice v nemocnici sv. Bartoloměje. Detektiv tuto skutečnost odmítl komentovat. Snaží se chránit někoho, kdo mu nelegálně poskytuje lidské ostatky pro pochybný výzkum? Nebo střeží ještě nějaké temnější tajemství?
Celou záležitost budeme nadále sledovat.

Obrázek uživatele Sharlotte

Výlet

Fandom: 
Drabble: 

Letos konečně dovolená! Jela jsem s rodiči na hory. Na pěší túru.

Tedy, přesněji řečeno, jeli jsme do zahraničí autem a tam jsme to začali procházet s batohem na zádech. Každé ráno vyjdeme z chatky, kde jsme ubytovaní, a celý den se procházíme přírodou. Je to fajn.

Tentokrát jsme zavítali do nějakého národního parku. Šli jsme po cestičkách, kudy se dalo. Na úplný vrcholek se ale už pěšky jít nedalo.

Nasedli jsme na lanovku. Ta nás vezla vysoko a ještě výš. Viděla jsem, jak se postupně všechno dole zmenšuje. Pak jsme přejeli vrcholek hory a jeli jsme nad propastí - údolím.

Obrázek uživatele Gary Stu

Jak dál

Fandom: 
Drabble: 

„Nad propastí kosti chrastí,“ deklamoval chraplavý hlas.

Zbylá slova kletby přehlušil zvuk metarializující se Tardis. Ze dveří se
vypotácel Doktor se sveřepým výrazem na tváři a panamákem naraženým do
čela.

„Matko představená!“ zahřměl na nejstarší ženu. „Vím, jaké prastaré síly
se snažíte vyvolat.“

„Doktore,“ odpověděla matka představená velikášským tónem. „Tvůj příchod
byl předpovězen.“

V tom se ze dveří vypotácela ospalá Ace: „Profesore, co to zase
provádíš?“

„Nacvičuju další dobrodružství. Snad si nemyslíš, že Pán Času neví, co
se stane...“

Ace v odpověď zamžourala očima a otáčejíce se k němu zády dodala: „V báglu
mám výbušninu, až budeš chtít zkoušet pořádně.“

Závěrečná poznámka: 

Dobrá, inspirace nějak dochází...

Obrázek uživatele Aziz

Propast je pocit

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálové.
Mýtické AU.

Předchozí: Výdech a... nádech

Drabble: 

Záplava navracející se magie byla povznášející.
Cítili se, jakoby posledních několik minut balancovali na kraji propasti a nyní udělali krok kupředu, ale místo pádu odvážně šlapou dál po pevném ničem. Jakoby jim narostla všechna zcizená křídla a vznesli se nad tu strž, jako kdyby jim v tom okamžiku narostly všechny ukradené končetiny a oni ji mohli prostě překročit. Jakoby do ní velice pomalu padali, najednou byli zachyceni a povznesli se nad ni.

Rejsek se z omamného pocitu lehké mysli i těla probral první. Sehnul se, posbíral všech sedm kuliček. Jednoduchým kouzlem je obrátil v prach.
„Pustíme vás, ale žádný podrazy.“

Závěrečná poznámka: 

Následující: Neříkej jim svůj plán

Obrázek uživatele Kilián

Rozbitý

Fandom: 
Drabble: 

Stál nad propastí.

Každému dokázal pomoct, každého utěšit, jakékoli dva lidi vzájemně usmířit. Dokázal trpělivě vyslechnout, pochopit a poradit. Na každého si dokázal udělat čas a to i na úkor vlastních plánů. Za žádnou pomoc nic na oplátku nežádal a nedokázal o sobě poslouchat chválu, vždy musel odejít. Do každého viděl, ale nevyužíval to k trápení ostatních. Dokázal dopomoct něčí lásce a velmi rád pozoroval šťastné páry. Vždy stál nad propastmi lidských vztahů a vždy je zasypal.

Stál nad vlastní propastí. Nad propastí svého života. Pohlédl do ní a když nedohlédl konce, spokojeně se usmál a vrhl se do ní.

Obrázek uživatele Owlicious

Proti Amálekovi

Fandom: 
Drabble: 

Refidím nebylo šťastné místo.
Roklina uprostřed skal, bez vody, s nepřáteli.
Mladý vojevůdce se vrhá do boje. Vůdce lidu stojí na jedné ze skal se zdviženýma rukama, v nichž drží hůl.
Tu hůl, která se proměnila v hada. Hůl, která proměnila vody Nilu v krev. Hůl, jejíž dotek před chvílí vyvedl vodu ze skály Sváru a Pokušení.
Zdvižená hůl Hospodinových znamení sesílá Izraeli vítězství.
Když ji spustí, prohrají.
Bitva trvá dlouho a on už není nejmladší. Umdlévá, jeho ruce klesají.
Jeho dva pobočníci mu přivalí kámen, posadí ho a každý podepře jednu jeho paži.
Vydrží do setmění.
Vítězství je zajištěno.

Závěrečná poznámka: 

Exodus (2. Mojžíšova) 17

Obrázek uživatele may fowl

Na skleničku

Fandom: 
Drabble: 

Vymluvila jsem se na povinnosti a odešla. Ve skutečnosti jsem ale utíkala, bylo to tak pro mě bezpečnější. Zůstávat v jeho přítomnosti – a postupně nad sebou ztrácet kontrolu, jak se krev v mých žilách promění v alkohol – by znamenalo propadat mu. Je až příliš snadné zachytit jeho pohled a usmát se.
Stejně tak je až příliš snadné splést si zamilovanost a adrenalin z toho, že můžete být odmítnuti. Takového omylu jsem se nehodlala dopustit.
Zastavil mě zvuk mého jména.
„Nenechám tě odejít bez pusy na dobrou noc.“
Můj žaludek se zhoupl, jako kdybych skočila do propasti.
Pak jsem se pozvracela.

Obrázek uživatele kytka

Horror vacui

Drabble: 

O té nehodě jste nejspíš slyšeli. Koně se splašili, v panice skočili do Seiny, kočár se převrhl a jen zázrakem zůstal viset nad hladinou. Blažej vyvázl bez zranění.
Od té doby ale žije nad propastí. Není skutečná, ale pro něj jako kdyby byla. Vstát ráno z postele je zkouškou sebezapření. Položit chodidlo do prázdna, přesvědčit sám sebe, že pod nohama má prkennou podlahu, ačkoliv ji nevidí.
Ať jde kamkoli, koutkem oka ji stále pozoruje. Je hluboká, temná a lačná. Tehdy jí unikl, ale ona trpělivě čeká na jeho chybný krok, aby ho pohltila.
Jen Bůh může zaplnit tu strašnou prázdnotu.

Závěrečná poznámka: 

Blaise Pascal

Obrázek uživatele Karin Schecter

Až na dno

Fandom: 
Drabble: 

"Cítíš taky nutkání skočit?" Radka se usmála, stoupla si na zábradlí a předklonila se až do pasu.
"Neblbni," Eva ji rychle stáhla zpátky.
"Víš podle čeho ji pojmenovali?"
Eva jen zavrtěla hlavou.
"Podle macechy, co se tady zabila," vysvětlila Radka prostě. Evu z toho zamrazilo.
"Její manžel měl kluka z prvního manželství. Ona ho nesnášela. Jednou, když byli doma sami, ho vylákala k propasti a strčila do něj. Ale nemohla unést tu vinu a tak skočila taky."
Eva ji se zatajeným dechem poslouchala.
"Toho kluka nakonec zachránili."
"A ji?"
"Vidíš dole to jezírko?," usmála se Radka. "Prý mu chybí dno."

Obrázek uživatele Samantha

Nad propastí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro všechny, kteří občas pochybují...

Drabble: 

Je to jako věčné balancování nad propastí - život. Uděláte špatný krok a spadnete. Nebo uděláte správný a jste zachráněni - aspoň pro tentokrát. Každé rozhodnutí, každé slovo, které řeknete, může spustit lavinu nečekaných událostí. A ty vás pak strhnou směrem, který jste vůbec nepředpokládali. Někdy jako byste si skoro přáli udělat ten špatný krok. Jako by vás ta temná neprobádaná propast magicky přitahovala. Co když je za ní něco jako druhý svět? Co kdyby špatná rozhodnutí byla ve skutečnosti těmi správnými? A co když už tou propastí padáte..? Ocitnete se (jako Alenka) v Říši Divů, nebo dole čeká jen tvrdý dopad..?

Uzavírka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám trochu córesy s fandomem, ale když na to píšu fanfikci, tak to snad v originále nutně být nemusí, ne?

Drabble: 

Před zábranou zabrzdilo černé Cayenne a ztopořil se z něj perspektivní mladý muž.
„Tomu se chtít couvat nebude,“ pomyslel si nadstrážmistr Dbalý a spustil svou mantru o uzavírce a naléhavé opravě silnice co nejautoritativněji.
„Kvůli té díře u Jednoty? To projedu po druhé straně,“ začal řidič smlouvat.
Debata nabírala na obrátkách.
Trochu se zarazil, když se z díry v chodníku nevynořil údržbář s hasákem, ale jeskyňář, kompletně vybavený a kompletně pokrytý vrstvou bahna.
„Nejhlubší suchá propast v Čechách, volové!“ zařval nadšeně. Volové propukli v jásot.
Zbledlého mladíka, který po špičkách odhupkal k vozu, zlehka zařadil a zmizel, sledoval pouze nadstrážmistr.

Závěrečná poznámka: 

Tumperek je realita, zbytek moje fikce.
Řidiči podobného ražení bohužel také existují, i když tomuhle by stačilo projet paralelkou o kousek dál.

Obrázek uživatele Dia

Když kosmonaut zapřel sám sebe, padal do neznáma

Úvodní poznámka: 

Epizoda z kosmonautova života.

Drabble: 

Když byl kosmonaut ve věku,
kdy nebyl dítě, ale ani dospělej,
mysleli, že je nemocnej.

Protože byl kosmonaut.

V tom věku se to už nehodilo.
Měli pro tu 'nemoc' spoustu názvů.
Jeho sestra to nazvala nejpěknějc.

Syndrom Petra Pana.

„Odmítá vyrůst”, říkala.
„Na tom není nic špatnýho.”
Ale kosmonaut vyrostl.

Jen ne do klasickýho dospěláka.

Podle společnosti to bylo špatně.
A tak se octnul nad propastí,
která obsahovala škatulku dospěláka.

Skočil.

Padal tou propastí dál.
Jako kdyby padal na černou díru.
Nejdřív ho deformovali.

Pak se rozpadl na kousky.

Chtěl bejt šťastnej.

Chytil se provazu.

Vytáhl se nahoru.

Oblíknul skafandr.

Závěrečná poznámka: 

Někde jsem četla, že kdyby člověk padal na černou díru, byl by natahován a stlačován. Ale tedy jelikož je nenezničitelný, rozpadl by se. To mi trošku připomíná ty chvíle, kdy vás lidi chtějí změnit.
Nenechte se, rozpadnete se. Bylo by tu víc prachu a vy jste mnohem hezčí než prach.

Obrázek uživatele Scully

Následuj své srdce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vařim z vody.

Drabble: 

Ten rok, kdy se Mulder vrátil, zpytovala svědomí a přemýšlela, jestli o hon za pravdou stále stojí. Stála nad rozhodnutím, zda ho následovat, nebo jít vlastní cestou.
V nejlepším se má přestat, říká se. Poslední události jí pomohly překročit propast pochybností. Vrátila se k vědě, bezpečnému přístavišti. Záchrana lidských životů ji naplňovala.
Ale stále ho držela za ruku. Nedokázala Muldera úplně opustit. Šílela z jeho pátrání po záhadách, z jeho konspiračních teorií. Nakonec musela odejít.
Zase je rozdělila propast a tentokrát se zdálo, že už ji nikdy společně nepřekročí.

O mnoho let později zjistila, že i ona chce znát pravdu.

Obrázek uživatele Erendis

Je třeba hledět na jejich skutečný život, ne ten imaginární

Fandom: 
Drabble: 

Duše nervózně přešlápne. Jak to má říct? Nechce tam dolů. Oheň, pláč a skřípění zubů. Ale tady, mezi svatými...

„Než jsem se obrátila... občas jsem se chovala opravdu zle.“
Pavel z Tarsu chápavě přikývl.

„I potom, nechovala jsem se vždy správně. Byla jsem zbabělá, utíkala před povinnostmi...“
Petr s Jonášem trpělivě naslouchají.

„Někdy, byť podle svého nejlepšího svědomí, jsem udělala rozhodnutí, která byla prostě špatně.“
Robert Bellarmin tázavě pozvedl obočí.

„Když jsem umírala... Já už možná v žádného Boha ani nevěřila...“
Terezie s Lisieux se laskavě usmála.

„Nezasloužím si tu být.“
Teď se usmívají všichni.

„To přece nikdo z nás.“

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že Pavla, Petra ani Jonáše představovat nemusím.
Svatá Terezie s Lisieux (známá též jako Terezie od Dítěte Ježíše) byla francouzská karmelitka. Než zemřela – v 24 letech na tuberkulózu - prošla zřejmě velmi silnou krizí víry. Je možné, že věřit úplně přestala. Ve svém díle mimo jiné kritizovala idealizování životů světců. Její výrok na toto téma je v nadpisu drabble.
Svatý Robert Bellarmin byl jedním z členů tribunálu, který odsoudil Giordana Bruna jako heretika k smrti. Významnou roli, i když ne zcela jasnou, sehrál rovněž v procesu s Galileo Galileim. Než bych se tady měla sáhodlouze rozepisovat, uvedu prostě její dvě krajní interpretace: Na jedné straně jsou tendence vidět ho jako Galileiho protivníka, jako představitele zpátečnické církve proti pokrokovému vědci. Na druhé existuje přesvědčení, že Bellarmin se v celé kauze snažil vystupovat jako smírčí prvek, a kdyby se dožil Galileova procesu v roce 1633, možná by Galileo nebyl odsouzen.

Obrázek uživatele Carmen

Krádež termínu z českých literárních luhů

Drabble: 

Termín cliffhanger bývá odvozován z díla T. Hardyho.
Ovšem pravdou, zakopanou lstivými chamtivými literáty pod nános lží, zůstává, že prvním byl, jak jinak, Cimrman.
Pravda, Hardyho dílko vyšlo roku 1873. Cimrman zajisté ještě nebyl, jsa věku -1 až 4 roků, nikterak známým literátem.

Leč v písemnostech Cimrmanových, konkrétně na nákupním seznamu, nachází se někým zapsaný Járův zřejmě první námět.
Pár zelených očí (sic!) končí:
„Pepíček visel nad propastí, visel, zub vyražen, čekal.“

Později Cimrman prosazoval termín „vyražzub“, českou obdobu cliffhangeru. Termín se ale neujal. Po několikeré čtenářské dezinterpretaci od něj Cimrman sám upouští, řka, že se jinak u dentisty nedoplatí.

Závěrečná poznámka: 

(Konkrétním inkriminovaným Hardyho dílem je A Pair of Blue Eyes.)
zkracování je zlo!

Obrázek uživatele ioannina

Opravdová tvář Prázdnoty

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Martian.

Drabble: 

„Druhý stupeň Prázdnoty, mistře Gellingere. Projdi na druhou stranu a přiveď odtud zvíře.“
Jakob se mistru Baldwynovi zdvořile uklonil a vstoupil do Mandaly. Přivítala ho známá alej holých černých stromů. Až tudy povede zvíře, uvidí element jeho, ne svýma očima. Jaké to asi bude?
Vystoupil z Prázdnoty před otevřenými vraty stáje. Zamlaskal na Lysku. Kobylka ochotně přišla a důvěřivě se nechala provést průchodem.
Tam zaryla kopyta do... ničeho. Tak to pro ni vypadalo: jako by se vznášeli nad bezednou propastí. Jen v dálce prosvítala kamenná obruba Mandaly.
Jakob kobylce zakryl oči a něžně ji přemlouval k jednomu kroku za druhým.

Obrázek uživatele Liall

Protiklad

Úvodní poznámka: 

Je strašně pozdě a nevidím na klávesnici, ale snad to bude k čtení. :)

Drabble: 

Celý život si připadala naprosto odlišná od všech ostatních. Ve smutných chvílích viděla pozitivní závěry, naopak pokud se všichni radovali, raději se stáhla s bolestí v očích do ústraní. Chápala svět naprosto obráceně, jako by to celé byl jeden velký oxymóron.
Milovala ohlušující ticho, svítání na západě a city mrtvých. Vyžívala se v básních, které ostatním nedávaly smysl. Hledala poezii tam, kde se nenašel ani ten nejzatracenější básník.
A když stála na kraji propasti, létala vzhůru. Cítila nekonečnou volnost ptáka, vítr mezi křídly, svobodu. Jen škoda, že ostatní to tak neviděli.
I když klesala výš a stoupala hlouběji, nenašla porozumění.

Závěrečná poznámka: 

„Now I do understand that you were too good for this world so you left it.“ - Hollywood Undead

Když se díváte do propasti...

Fandom: 
Drabble: 

Asi každý už někdy slyšel rčení, že když se díváte do propasti, dívá se taky propast do vás. Je to, přísně vzato, nesmysl. Na nějaké dívání propast není senzoricky vybavena. Zkrátka a dobře, nemá oči. Pak taky, člověk si rád myslí, bůhvíjaké ve svém nitru neskrývá hlubiny. Jako by v něm pro propast bylo něco ke koukání. Ale z hlediska propasti je člověk zevnitř jen efemérní a navýsost prozaickou změtí svalů, kostí, kůže, různých orgánů, tělních tekutin a výměšků. Co do hloubky se s ní nemůže měřit.
Takže když už se musíte mermomocí dívat do propasti, držte se zábradlí. Vážně.

Obrázek uživatele Ebženka

Forbína

Fandom: 
Drabble: 

„Tak jsme tady.“
„Jů!“
„No teda!“
„Mně je špatně!“
"... nooo, teda já si to představovala úplně jiný. Je to fakt děsně velký. A hrozně moc zelený. Já si představovala skaliska a útesy a tak.“
„Já si zase představoval, že ta díra bude víc dolu a míň do šířky.“
„Tobě je to málo dolu?“
„No, když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“
„Kuš!“
„Heleďte, už jsme tu dlouho, nepůjdeme se nasvačit? Tady je to hrozná díra.“
„Se picnu, já vyvezu panstvo na výlet na Macochu a jim to není dost dobrý, vás tak zase někam vemu. Příště výlet organizuje Pišta.“

Obrázek uživatele nettiex

Temnotou ke světlu

Fandom: 
Drabble: 

Ožil. Vzrušení, strach a ta živá, tak úžasně živá naléhavost okamžiku, pocit, že prostě musí něco dělat (proč to nikdo nechápe?), mu ubraly deset let.
Mluvil a mluvil o nové Pravdě, věřil a ona byla přes hukot v uších sotva schopna vnímat.
Bylo to tu zas. Temnota.
Znala ho. Nedokázal žít jinak než na okraji propasti. Nedokázal se do ní přestat dívat, nedokázal dlouho odolávat nutkání skočit.
„Žijeme na vypůjčený čas, Scullyová. Od konce světa, který nenastal. Nechceš vědět, proč?“
A ona ho v tom nedokázala nechat samotného. Vždycky bývala jeho světlem ve světě, kterému nerozuměla.
Otevřela oči.
A vykročila.

Obrázek uživatele Neferet

Mezi rozumem a vztekem

Fandom: 
Drabble: 

Řev plný zoufalství.
Vztek, co zatemnil mysl.
Bolest, která pevně sevřela srdce.

Nikdy neublížila živé duši.
Nikdy nepomyslela na to, že by mohla.
Přitom by to bylo tak snadné.

Ve chvíli, kdy se nehybné tělo jejího bratra sesulo k zemi.
Ve chvíli, kdy jeho srdce přestalo bít.
Nikdy dřív neměla takovou chuť někomu ublížit.

Věděla, že nic není tak jak se zdá.
Věděla, že jejich plán bude příliš riskantní.
V tu chvíli jí to bylo jedno.

Nad propastí mezi rozumem a vztekem.
Mohutná křídla ji donesla z jejímu cíli.
V jejím hrdle se rozhořel oheň.

Mělo by to být snadné.

Závěrečná poznámka: 

Navazje na Sedm střel

Obrázek uživatele Lodní šroub

Na vlastní oči

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

DRUHÁ NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Dva dny a tři hodiny napřed, ale téma k tomu sedí.
Sepsáno podle svědectví A. Juvčenka.

Varování: Je to ošklivé.

Drabble: 

Když hledíš do propasti, ona hledí na tebe.
Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.

Za posledními dveřmi je propast. Září barvami a je krásná. Saša zůstane pozadu, protože musí držet dveře. Valerij a Viktor s druhým Sašou hledí do propasti. Minutu. Minuta stačí.
Nad propastí se klene noční nebe. Půlka budovy je pryč.
„Kde je reaktor?“
„Koukáme do něj.“
Kůži mají černou jako od popela.
Saša, který drží dveře, má štěstí. Zvracet začne až za hodinu. To znamená, že má šanci přežít. Z nemocnice ho pustí za rok. Transfuze a operace mezitím přestane počítat.
Ti tři štěstí nemají.

Závěrečná poznámka: 

Vypadá to jako propast, že?
Upřímně doufám, že ten druhý sarkofág bude hotový aspoň na 40. výročí.

Rozhodnutí

Drabble: 

Bylo to její rozhodnutí. Rozhodovala o sobě, svém životě, své budoucnosti. Hlavou se jí míhala všechna pro i proti. Komu svým řešením ublíží a komu se naopak uleví. Trávila dlouhé bezesné noci přemýšlením o té změně a pořád nevěděla, co bude lepší. Ale čas se krátil, nezbývalo ji už moc času. Protože pokud to neudělá teď, tak k tomu nenajde znovu odvahu. Když své rozhodnutí řekla rodičům, byli v šoku. Netušili, že se dcera chce odstěhovat na druhou stranu světa a studovat tam univerzitu a bydlet tam. Cítila se jak nad propastí než ji řekli, že ji chápou a podporují.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla jsem to trošku odlehčit a přitom na začátku vzbudit podezření, že přemýšlí o sebevraždě.

Stránky

-A A +A