Steve má dojem, že mu každou chvílí vybuchne hlava. Hledí z okna na město – spící, nepřítomné – a stále slyší v mysli Tonyho slova: “So was I.”
Instinktivně vycítí Buckyho přítomnost.
“Musím jít,” řekne. Bucky jen přikývne, neodpoví.
***
Tony se neklidně převaluje v posteli. Steve mu opatrně položí ruku na rameno.
Tony se okamžitě probudí. “Co… kdo?” zalapá po dechu, než pozná Stevea.
Steve neodpoví. Skloní se a políbí Tonyho. Jeho srdce vynechá pár úderů… a pak ho Tony přitáhne k sobě.
Steve bolestivě stiskne víčka. Ví, že se právě definitivně zřítil do propasti. Nemůže zabránit válce... Už včera bylo pozdě.